Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.


1405.

Interpelace:

I. posl. Tylla a soudr. min. vnitra dr. Slávikovi a min. spravedlnosti dr. Meissnerovi o pronásledování dělnictva okresním hejtmanem v Hořících,

II. posl. Majora, Kubače, Steinera, Rjevaje a súdr. min. vnútra v záležitosti ztýrania sekretára KSČ Karola Schmiedke, obyvateľa mesta Bratislavy, policajnými orgánmi v Petržalke,

III. posl. J. Svobody, Krosnáře a soudr. min. zemědělství a vnitra o mzdovém boji ve státních lomech v Požárech, vyvolaném diktátorským postupem správy lomů a o - jednání četnického aparátu vůči stávkujícím,

IV. posl. Novotného a soudr. min. vnitra o okresním úřadu v Kolíně,

V. posl. Krosnáře a soudr. min. vnitra o protestním táboru trampů na Vinohradech, dne 19. května,

VI. posl. Dobránského a druhov min. pôšt a telegrafov v záležitosti biedneho osudu veľkej čiastky bývalých uherských poštových zamestnancov v Prešove,

VII. posl. dra Sterna a soudr. min. spravedlnosti o žalobě pro předčítání květnové resoluce v Novém Jičíně,

VIII. posl. dra Sterna a soudr. min. vnitra o zákazu standart při dělnickém dnu v Českém Krumlově a o zákazu slova "demonstrace",

IX. posl. Windirsche, Böllmanna, Viereckla, a druhů min. sociální péče, že nezaměstnaní, kteří dostávají podporu z veřejných peněz, zdráhají se přijmouti zaměstnání.

 

1405/I.

Interpelace

poslance Tylla a soudruhů

ministru vnitra dru Slávikovi a

ministru spravedlnosti dru Meissnerovi

o pronásledování dělnictva okresním hejtmanem v Hořicích.

Okresní hejtman v Mořicích uveřejnil v posledních dnech vyhlášku, kterou snaží se znemožniti každý volný pohyb, každou odborovou i politickou činnost pracujících mas, aby se hladoví nezaměstnaní a dělníci v závodech i zbídačení živnostníci nemohli domáhat zlepšení svého strašného postavení. Touto vyhláškou zrušuje okresní hejtman fakticky všechna občanská práva a zavádí tak svévolně výjimečný stav, jak to bylo za války, když už masy nechtěly dál trpět vyhrožuje všemi prostředky, tj. také střílením.

Současně vydal tento pán také výměr:

"Okresní úřad v Nové Pace. Čís. 12284 dne 23. května 1931. Věc: Veřejná schůze lidu strany komunistické v Hořících dne 27. květná 1931. Zákaz. Výměr. Komunistické straně Československa, skupině v Hořicích v Podkrkonoší, do rukou pana Adolfa Švitorky, skladníka konsumu. Oznámení Vaše, že hodláte pořádati dne 2. květná 1931 o 8. hod. več. v městském divadelním sále v Hořících veřejnou schůzi lidu s programem: 1. Zpráva ze sjezdu pracujících žen, 2. Situace nezaměstnaných v Hořicích, 3. Stanovisko komunistické komunální frakce k poměrům v obci - nebéřu dle § 2. zákona ze dne 13. listopadu 1867 č. 135 ř. z. na vědomí a pořádání této schůze zakazuji, z důvodů, že by tímto projevem mohl být porušen veřejný klid a pořádek. Rovněž nevyhovuji vaší žádosti za povolení plakátování této schůze. Z tohoto výměru lze se odvolati během 15 dnů po doručení k zemskému úřadu v Praze prostřednictvím okresního úřadu v Nové Pace. Odvolání nemělo by však účinku odkladného. Okresní hejtman. Vrchní rada politické správy Dr. Kladívko v. r."

Chce tedy pracujícím ženám zakázat podání zprávy o sjezdu svých spolubojovnic, nezaměstnaným poradu o svém postavení, a zástupcům v obecním zastupitelstvu vysvětlení poměrů v obci voličstvu. Pan okresní hejtman přirozeně svého cíle nedosáhne, neboť proletariát najde si přes všechen teror prostředky k provedení svého boje.

Tážeme se proto pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:

Jak odůvodní brutální a nezákonný postup okresního hejtmana v Hořicích?

Jedná hejtman v Hořících z pokynů vlády?

Uvědomují si páni ministři, že touto persekucí mohou sice citelně poškodit jednotlivé dělníky, ale že se proletariát jako třída tím spíše postaví na obranu - - -?

V Praze dne 28. května 1931.

Tyll,

K. Procházka, J. Svoboda, Novotný, Kliment, Kubač, Barša, Gottwald, Dvořák, Rjevaj, Kuhn, Krosnář, Kopecký, Zápotocký, Hodinová, Hrubý, Čižinská, Steiner, Vallo, Juran, Babel.

 

1405/II.

Interpelácia

posl. Majora, Kubače, Steinera, Rjevaje a súdruhov

ministru vnútra

v záležitosti stýrania sekretára KSČ Karola Schmidke, obyvateľa mesta Bratislavy, policajnými orgánmi v Petržalke.

Brutalita bratislavskej polície voči robotníctvu a najmä proti funkcionárom KSČ a Rudých odborov je všeobecne známa. Avšak - - - dňa 19: marca r. 1931 na polic. strážnici v Petržalke je taký krikľavý, že nemôže byť vyšetrovaný iba na základe údajov tých orgánov, ktoré sa ho dopustily.

Výš spomenutý deň konal sa verejný prejav nezamestnaných robotníkov v Petržalke, kde medzi inými rečníkmi prehovoril i sekretár KSČ s. Schmiedke. Keď sa bol zmienil o hnusnej úlohe sociálfašistických strán voči nezamestnaným, prítomný policajný komisár bez toho že by bol rozpustil schôdzu, bez toho že by bol cestou predsedu upozornil rečníka, odobral slovo s. Schmiedkemu, že nepovolí útočiť na iné strany. Poneváč však rečník, považujúc tento postup za nezákonitý, hovoril ďalej, nahuckal proti rečníkovi prítomných špicľov, ktorí rečníka strhli s tribuny a pomocou policajného špicľa Huju, ktorý je členom obecného zastupiteľstva v Petržalke, za stranu sociálne demokratickú, odvliekli ho na policajnú strážnicu, kde dotyčný Huja a jeden uniformovaný policajt vrhli sa na zatknutého a bili ho päsťami a pendrekom. Na to pribehol na strážnicu zlovestný špiceľ Bednarič s viacerými uniformovanými strážnikmi, všetci sa vrhli na zatknutého, začali ho kopať a biť. Jeden z uniformovaných policajtov kopol zatknutého do pohlavných údov, tak že ten bezvedomia klesol na zem, kde bol ďalej bitý a kopaný tak uniformovanými policajtmi, ako i Hujom a Bednaričom. Posledný vyzval zatknutého, aby vstal hore, keď však ten vstať nemohol, chytil ho Bednarič za vlasy a ťahal ho po dlažbe. Konečne ho postavil na nohy a policajti držiac Schmiedkeho za vlasy, aby nespadol, Bednarič ho bil ďalej. Keď zatknutý znovu ztrácal vedomie, Bednarič zkríkol: "Prineste vodu!"

Takto bol týraný dobrú pol hodinu. Uniformovaných strážnikov, ktorých bolo asi 15, nebolo možno zistiť, lebo helmy si nechali vonku.

Keď si s. Schmiedke sťažoval tým dvom policajným dôstojníkom, ktorí neskoršie prišli na strážnicu a žiadal, aby bola o tomto prípade napísaná zápisnica, bola jeho žiadosť zamietnutá.

Večer bol s. Schmiedke dopravený do budovy polic. riaditeľstva, zatknutý do cely a až ráno bol vypočutý jedným policajným komisárom a hlavným špicľom Šefránkom, ktorí však neboli vstave s. Schmiedkeho z ničoho obviniť a dlho sa radili, čo majú napísať do zápisnici.

S. Schmiedke žiadal, aby bol prehliadnutý policajným lekárom, na čo mu bolo odvetené: "Keď ste Vy natoľko naivný, že si myslíte, že Vám to niečo pomôže..."

Policajný lekár zistil zranenia zatknutého a jeho nález bol pripojený k zápisnici. Sobotu bol s. Schmiedke dopravený do väznice krajského súdu v Bratislave, odkiaľ bol už pondelok odpoludnia prepustený. Stopy tohoto mučenia boly konštatované i súkromným lekárom. Pod pravým okom a na pravom spánku modré podliatiny, hlava na viacerých miestach ranená, pravá ruka opuchnutá, na nej viditeľné modré škvrny a na pravé ucho je ohluchlý. Tak znie nález súkromného lekára, ktorého svedectvo bude pripojené k žalobe, na vinníkov podanej.

Poneváč toto nie je ojedinelým prípadom surovostí a barbarských prečinov bezpečnostných orgánov v Bratislave, ale stáva sa každodenným zjavom, že robotníci a najmä funkcionári KS sú na polícii sadistický zbiti, pýtame sa p. ministra vnútra:

1. Či je ochotný policajných agentov Bednariča a Huju okamžite suspendovať a zaviesť proti ním trestné pokračovanie?

2. - - - -

Praha, dňa 13. apríla 1931.

Major, Kubač, Steiner, Rjevaj,

K. Procházka, Vallo, Zápotocký, Kliment, Kuhn, Hruška, Tyll, dr. Stern, Čižinská, Hodinová, Barša, Babel, Juran, Slivka, Hrubý, Novotný, Höhnel.

 

1405/III.

Interpelace

poslanců J. Svobody, Krosnáře a soudr.

ministrům zemědělství a vnitra

o mzdovém boji ve státních lomech v Požárech, vyvolaném diktátorským postupem správy lomů a o - - jednání četnického aparátu vůči stávkujícím.

Státní správa kamenolomu v Požárech oznámila v měsíci dubnu t. r. příslušným odborovým organisacím - kontrahentům kolektivní smlouvy a důvěrníkům dělnictva, že vypovídá kolektivní smlouvu, končící 30. dubna t. r. a předkládá nový návrh kolektivní smlouvy, ve kterém je mzdový ceník značně snížen. Jednání súčastněných stran, ke kterému došlo dne 24. dubna 1931, se rozbilo. 2. května byla pak v závodě vyvěšena vyhláška, kterou se všemu dělnictvu od 1. května t. r. diktuje snížení mezd a to v hodinové práci o 20%, v úkolu o 10%. Příplatky na práci mimo závod snižují se z dosavadních 30 Kč denně na pouhých 20 Kč denně. Příplatky za práci přes čas snižují se u kvalifikovaných dělníků z dosavadních 40 na 20%, u dělníků pomocných příplatek za práci přes čas ruší se úplně. Výpověď z práce diktuje se hodinová, na místě dosavadní 8 denní lhůty výpovědní. Po vyvěšení této provokativní vyhlášky správa podniku prohlásila:

"Kdo není s uvedenými podmínkami spokojen, může jít."

Dělnictvo samozřejmě jednomyslně odmítlo tento fašistický diktát, který je útokem na jeho existenci. Závod v poslední době je neschopností správy pasivní. Pasivitu zaviňují zejména tyto okolnosti:

1. Vedoucí závodu není odborníkem. Před nastoupením místa v lomu byl správcem nějakého velkostatku. Rozumí nejvýš lesům a pastvinám, ale ne kamenolomu.

2. Jeho "znalost" je dokázána kalkulacemi nabídek za jednotlivé práce, které v mnohých případech převyšují o 1 a půl milionu Kč nabídky soukromých firem. Důkaz: Nabídka na provedení "Památníku odboje".

3. Nadměrný počet dozorčích a vedoucích orgánů v závodě.

4. Zatěžování závodu účty za práce, které nesouvisejí s podnikem. (V režii závodu provádí se úprava blízké myslivny, která přestavována je na letní sídlo různých pánů z řiditelství státních lesů a snad i ministerstva zemědělství.)

Sanování závodu se má dít na účet dělnictva a proto ten diktát na snížení mezd dělníků v lomu požárském zaměstnaných. V závodě je v poslední době zaměstnáno více jak 30 učňů, ačkoliv tento nadměrný počet odporuje ustanovením živnostenského zákona.

Po vypuknutí boje sáhla správa podniku okamžitě k násilným donucovacím prostředkům u těch dělníků, kteří bydlí v naturálních bytech. Rozeslala jim písemnou výpověď, podle které z rozkazu finanční prokuratury (jak dokazují písemné dokumenty) mají byty během 24 hodin vyklidit. Téhož nátlaku použila, aby získala dělníky z kamenolomu v Mrači, který jí rovněž podléhá. Po celou dobu boje, který trvá již 7. týden, závod je obležen četnictvem, které dělnictvo vyslýchá, - - - a dělá přímo náhončí správě podniku přemlouváním dělnictva, aby šlo dělat. Pod hrozbami a fašistickým násilím získaní stávkokazi jsou voženi denně četníky z Mrače vlakem do lomu v Požárech a zpět. Dělnictvo bylo z práce propuštěno bez zákonem stanovené 14 denní výpovědi a mzda za tuto dobu, ani za zákonnou dovolenou nebyla dosud vyplacena.

Kdo vede vlastně tento podnik? Správcem je inženýr Kný, býv. správce velkostatku. Na místo nebyl určitě dán pro své odborné znalosti, jak nejlépe ukazuje případ z Mariánských Lázní, kde podnik prováděl representační práci - obkládání hotelu požáreckým kamenem. Práce pod vedením pana inž. Kný byla zkažena a nyní se pan inženýr dožaduje vyloučených dělníků, aby šli práci spravit a zachránit reputaci podniku, jakož i jeho "odbornou znalost."

Jako vedoucí podniku chová se tento pán k dělníkům hrubě a surově, způsobem, který si osvojil jako bývalý rakouský důstojník. Pokusil se dokonce o znásilnění 15letého děvčete, dcery kameníka z požáreckého lomu, které při tom roztrhal prádlo. A takový člověk stojí v čele podniku, provokuje dělníky, a posílá četnictvo do bytů stávkujících, zatím co on se svobodně pod ochranou četníků pohybuje, ač četníkům bylo o jeho činu proti mravopočestnosti učiněno trestní oznámení.

Podepsaní se táží:

1. Je pan ministr zemědělství ochoten zjednati okamžitou nápravu ve vedení podniku, odstranit inženýra Kný, jednak pro naprostou neschopnost, jednak pro mravní zločin, spáchaný jím za spolupráce mistra Musila z kamenolomu?

2. Jen pan ministr ochoten likvidovati mzdový spor mezi dělnictvem a správou závodu tím, že nařídí okamžité uznání platnosti staré kolektivní smlouvy a dělnictvu dá nahradit škody vzniklé sporem?

3. Je pan ministr vnitra ochoten vydat ihned rozkaz na odvolání četníků z teritoria stávky, aby, tak dělníci nebyli zbytečně provokováni?

V Praze dne 19. června 1931.

J. Svoboda, Krosnář,

Čižinská, Kuhn, K. Procházka, Novotný, Barša, Sedorjak, Juran, Rjevaj, Hrubý, Steiner, Dvořák, Hodinová, Štětka, Śliwka, Kubač, Tyll, Höhnel, Kliment, Haiblick, dr. Stern.

 

1405/IV.

Interpelace

poslance Novotného a soudruhů

ministru vnitra

o okresním úřadu v Kolíně.

Okresní úřad v Kolíně zakázal výměrem ze dne 28. května 1931 konati veřejný protidrahotní projev "z důvodů veřejného klidu", bezpečnosti a pořádku, jehož místní poměry ke konsolidaci a ozdravění poměrů po přechodné krisi nezbytně vyžadují." Zní to přímo ironicky, píše-li se ve výměru o přechodně krisi", když právě na kolínském okrese nezaměstnanost a bída dělnictva je nejméně taková jako v okresech jiných, ne-li větší. Není to však poprvé, že okresní úřad znemožňuje jakékoliv projevy revolučního proletariátu. Tak byl zakázán ohlášený protidrahotní projev v Kouřimi dne 24. května t. r. a 14. června t. r. den sbratření dělníků a rolníků na Hradišťsku. V mnoha jiných okresech se tyto projevy povolovaly. - - -

Tážeme se proto pana ministra, zda s tímto postupem souhlasí?

Nebo se postará, aby libovůli jednotlivých úředníků byla učiněna přítrž?

V Praze dne 19. června 1931.

Novotný,

Hodinová, Čižinská, Kuhn, K. Procházka, Barša, Sedorjak, Haiblick, J. Svoboda, Rjevaj, Hrubý, Juran, dr. Stern, Krosnář, Dvořák, Steiner, Tyll, Kubač, Höhnel, Śliwka, Štětka, Kliment.

 

1405/V.

Interpelace

poslance Krosnáře a soudruhů

ministru vnitra

o protestním táboru trampů na Vinohradech dne 19. května.

Dne 19. května t. r. svolán byl do zahrady vinohradského pivovaru v Praze protestní tábor trampů proti neslýchané vyhlášce zemského presidenta Kubáta o zákazu trampingu. Tábora súčastnilo se více než 15.000 osob a nálada byla pochopitelně vzrušená. - - - Bylo zřejmo, že mají přímý příkaz dovoliti skončení tábora jen v tom případě, podaří-li se zástupcům měšťáckých a sociálfašistických stran klamati přítomné o skutečných a odpovědných vinících a svésti rozhořčení přítomných na slepé koleje. Průběh tábora ukázal však jasně, že účastníci nedají se klamat o svých přátelích a nepřátelích. To bylo skutečnou příčinou, pro níž vzal si vládní komisař za záminku protest přítomných proti národně sociálnímu řečníku, aby s poznámkou: "To je lůza!" - - - V úřední zprávě je vedení tábora a jeho účastníci sprostě pomlouváni, jakoby se byli na táboru rvali. Každý účastník může potvrdit, že jde o sprostou lež. Shromáždění stálo jednotně za vedením schůze a "přestřelky" mezi jednotlivými účastníky vznikly jen tím, že převážná většina vyjádřila nepokrytě své pravé mínění o demagogii řečníků ze sociálfašistického tábora.

Po rozpuštění tábora vystoupila policie, shromážděná v ohromném množství, nejsprostším způsobem proti účastníkům, bez ohledu na ženy. Nechala nejprve odejíti část účastníků, aby se jim pak vrhla vzad. Mezi demonstranty bylo vjížděno tramvají - - - přepadla část odcházejících policie na koních blíže vodárny, která se do nejhustšího proudu surově vrhla z postranní ulice. Dokud byli účastníci tábora jednotni, netroufala si policie vyraziti přímo, ale na jednotlivé houfy řídila - - - tak došlo k několika srážkám ve Fochově třídě, na Mírovém náměstí, na Václavském náměstí a na Karlově nám. Policie počínala si takovým způsobem, že i měšťácké a sociálfašistické listy uznaly za nutné na chování upozornit, ovšem jen proto, aby kryla vlastní spoluvinu. Při srážkách s policií byla raněna řada osob a 19 zatčeno. Mezi zatčenými byl také poslanec Krosnář, který byl bezdůvodně držen půldruhé hodiny na policejním komisařství. Tento případ ukazuje jasně, oč se jedná při zákazu trampského hnutí. Trampové mají být buď svedeni do "státuvěrných" vod buržoasních spolků, anebo znemožněni. Protestní schůze byla povolena v předpokladu, že se sociálfašistické demagogii podaří trampy ovlivnit. Když se ale ukázal pravý opak a bylo zjištěno, že myšlenka předvojenské výchovy nenachází v řadách proletářské mládeže žádoucího ohlasu, ale naopak naráží na vášnivý odpor a tábor nabývá třídně bojovného charakteru, za něhož trampské masny stále jasněji chápou, že jejich zájmy hájí jedině komunistická strana, byl tábor rozpuštěn a účastníci nejbrutálnějším způsobem rozehnáni.

Ptáme se proto pana ministra vnitra:

Nařídil jménem vlády takovéto chování vůči trampům? Nebo je s to dokázati opak veřejným nejostřejším odsouzením chování svých podřízených?

Potrestá vládního zástupce, který - - - tábor rozpustil a propustí ho okamžitě?

Dá zjistit a potrestá všechny účastníky a viníky výše uvedených brutálností?

Nařídí okamžité odvolání vyhlášky zemského presidenta Kubáta a postará se o odstranění presidenta Kubáta s jeho místa?

V Praze dne 20. května 1931.

Krosnář,

Gottwald, Barša, Hrubý, Kliment, Juran, Babel, Kopecký, Novotný, Hodinová, Čižinská, Hruška, Kuhn, K. Procházka, Tyll, Zápotocký, Rjevaj, Major, Śliwka, Steiner, Kubač.

 

1405/VI.

Interpelácia

poslanca Jána Dobránskeho a druhov

ministrovi pôšt a telegrafov

v záležitosti biedneho osudu veľkej čiastky bývalých uherských poštových zamestnancov v Prešove.

Veľká čiastka bývalých uherských poštových zamestnancov v Prešove žije už dlhé roky v najväčšej biede, poneváč - dľa vysvetlenia týchže úbohých - poštová správa a kompetentné úrady odmietly na základe údajne falšovaného dokumentu splniť ich prirodzené práva, ktoré si nadobudli následkom dlhé roky trvajúcej služby, za ktorú dobu oni riadne prispievali i penzijnému fondu poštových zamestnancov. Jejich terajšia situácia je tak strašne biedna, že nie je možné s nápravou spáchanej krivdy ďalej čakať.

Oni sami líčia vývoj ich biedneho osudu následovne:

V prvých dňoch štátneho prevratu boli poštoví zamestnanci prešovskí československými úradmi prevzati, taktiež složili sľub vernosti do rúk tehdajšieho p. župana, p. Fábryho. Tri mesiace poriadne pracovali s najväčšou oddanosťou a s uspokojeným. Poneváč ale bol im poukázaný menší plat, ako druhým zamestnancom mladším a kratšu poštovú službu majúcim, odopreli prijať poukázané im obnosy, takže tieto tri mesiace pracovali zdarma. Bývalý uherský prednosta ich tiež zanechal, odsťahoval sa, ale oni miesto neopustili a novému p. prednostovi, p. Smrčekovi, prisľúbili, že budú pracovať i ďalej, dokiaľ to bude potrebné. Po celom Slovensku už boly vtedy štrajky, snáď len prešovskí poštoví zamestnanci pracovali s najväčšími obetami, začo boli aj niekoľko razy napadnutí ich štrajkujúcimi kolegami v Košiciach, odkiaľ oni dovážali poštu automobilom, poneváč dráha nebola v prevozu. Na naliehaní iných podali 7. marca 1919 prehlásenie, že žiadajú o sprostení služby, ale do priechodu náhradných síl, že zostanú i ďalej na mieste. A toto prehlásenie je príčinou a začiatkom nasledujúcej kalvárii, na ktorú sa títo úbohí poštoví zamestnanci od tej doby dostali. A síce dodatočne a bez vedomia a povolenia podpísaných niekto rukou napísal do tohoto na stroji písaného prehlásenia, že sa zrieknú všetkých práv voči Československej rep. Podpisy štyroch zamestnancov boly tiež falšované. A na základe tohoto z čiastky falšovaného spisu sú im od tej doby odmrštené všetky žiadosti, ktorými sa domáhajú ich nadobudnutých práv, následkom čoho trpia skoro nevysloviteľnú biedu.

Toto je stručne priebeh záležitosti. Títo úbohí sami líčili mi docela objektívne ich žiaľ a krivdy na nich spáchané, a ja nemám príčiny, aby som pochyboval o pravde horejšich údajov, a to tým menej, že mi to aj dokumentárne dosvedčili. Že sa stala krivda a nespravodlivosť, vysvitá už i z toho, že z bývalých poštových zamestnancov, - ktorých podpisy sú tiež na osudnom prehlásení - obdržia teraz 2 penziu, 3 dostávajú dar z milosti ako penziu do smrti, 4 ešte úradujú, ale žiadnej penzie a vôbec ničeho nedostávajú 10, a síce: Jozef Tirdily, Anton Šoltész, Andrej Štefanko, Emanuel Dunay, Mikuláš Viszocký, Štefan Tkáč, Michal Kotora, Maria Urbanec, Šamuel Goldberger a vdova po Pavelovi Demko. Ostatní, ktorí to prehlásenie podpísali, čiastočne už odumreli, alebo sa odsťahovali.

Aj najzaujatejší musí z toho vidieť veľkú nespravodlivosť, poneváč alebo jednali nesprávne títo zamestnanci, alebo jednali tak, ako to tehdajšie pomery vyžiadovaly, ale v oboch prípadoch prečo sú niektorí v milosti, a prečo nie všetki?! V demokratickom štáte má sa merať rovnakou mierou každému občanu!

Na základe horejšich opytujeme sa pána ministra:

Či vie o čiastočnom falšovaní prehlásenia bývalých uherských poštových zamestnancov v Prešove a vie-li o veľkej biede týchže následkom tohoto falšovaného dokumentu?

Či je náklonný dať previesť vyšetrenie a na základe toho desaťročnú krivdu napraviť?

V Prahe, dňa 20. septembra 1931.

Dobránsky,

Hokky, dr. Jabloniczky, Oehlinger, Greif, Bobek, Krumpe, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, Kunz, Fritscher, dr. Luschka, Nitsch, dr. Holota, Fedor, dr. Törköly, Szentiványi, Knirsch, dr. Szüllö, Zajiček, Schnarnagl.

 

1405/VII. (překlad).

Interpelace

poslance dra Sterna a soudruhů

ministrovi spravedlnosti

o žalobě pro předčítání květnové resoluce v Novém Jičíně.

Dne 1. května t. r. byla ve všech místech v Československu, ve kterých komunistická strana pořádala květnové projevy, předčítána a za živého souhlasu shromážděných jednomyslně přijata jednotná resoluce. Ani státním zástupcům kapitalistické republiky nenapadlo, aby zakročovali nějak proti předčítání této resoluce. Jen novojičínské státní zastupitelství se domnívá, že musí učiniti výjimku a podalo na Josefa Konečného, klempířského pomocníka v Novém Jičíně a Arnošta Leiperta, hrnčířského pomocníka v Loučce, žalobu, že štvali proti samostatnosti a republikánské formě státu a tím spáchali zločin rušení obecného míru podle § 14 zákona na ochranu republiky. V žalobě se vyvozuje, že obvinění přečetli dvě resoluce, - - - dále pod vedením komunistické strany nastoupili cestu revolučního boje, připojili se k revoluční jednotné frontě - - - Podle žaloby obě resoluce končily výzvou: "Ať žije sovětský svaz!"

Obžalovaní prý předčítáním resoluce pobuřovali posluchače proti samostatnosti a demokraticko-republikánské formě státu. Jest zřejmo, že tato žaloba, za kterou jest odpovědný sociálně demokratický ministr, pobuřuje svou nesmyslností a jest vysloveně dělnictvu nepřátelská. Jediné, co lze o této žalobě říci dobrého, jest, že sama pobuřuje proti demokratické formě státu, neboť jasně dokazuje, že v republice nevládne většina lidu, nýbrž malá vrstva vykořisťovatelů a že tak zvaná "demokratická" forma státu znamená ve skutečnosti jen diktaturu buržoasie.

Tážeme se proto pana ministra spravedlnosti:

1. Schvaluje-li tuto žalobu novojičínského státního zastupitelství?

2. Je-li ochoten naříditi, aby tato žaloba byla ihned odvolána a novojičínského státního zástupce pro tuto žalobu potrestati?

V Praze dne 30. června 1931.

Dr. Stern,

Vallo, Kopecký, Zápotocký, Kuhn, Čižinská, Hodinová, K. Procházka, Barša, Gottwald, Novotný, Rjevaj, Hrubý, Dvořák, Steiner, Kubač, Hruška, Krosnář, Kliment, Juran, Śliwka.

 

1405/VIII. (překlad).

Interpelace

poslance dra Sterna a soudruhů

ministrovi vnitra

o zákazu standart při dělnickém dnu v Českém Krumlově a o zákazu slova "demonstrace".

Komunistická strana v českém Krumlově připravila a ohlásila na den 30. srpna 1931, že uspořádá dělnický den s demonstračním projevem a s demonstračním průvodem. Okresní hejtman povolil sice výměrem ze dne 24. srpna 1931, čís. 18.935 uspořádati projev a průvod, ale zároveň zakázal, aby byly nazývány "demonstračním projevem" a "demonstračním průvodem" a žádal, aby byly nazvány "manifestační projev" nebo "manifestační průvod" nebo prostě "projev" a "průvod", jinak že by jich nemohl dovoliti. V témž výnose pana okresního hejtmana byly zakázány mezi jiným tyto nápisy na standartách:

"Proti ofensivě podnikatelů!"

"Za sedmihodinný pracovní den s plnou mzdou!"

"Proti fašismu a sociál-fašismu!"

"Proti nebezpečí imperialistické války a za Sovětský Svaz!"

Zde nešlo jen o přímo groteskně směšný výsměch pracujícím lidem, o - - troufalost, o zřejmý projev neomezené úřednické diktatury, která ve skutečnosti vládne v "demokratické republice", nýbrž jest jasno, že takovéto neslýchané troufalosti jsou možny jen z vědomé, promyšlené soustavy potlačování všech politických práv pracujících lidí.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jaké rozkazy byly "s hora" vydány, které přiměly okresního hejtmana k takovémuto postupu?

Odůvodní pan ministr tento zákaz a jaké stanovisko zaujímá k našemu požadavku, aby okresní hejtman v Českém Krumlově byl ihned přeložen?

Jaké stanovisko zaujímá pan ministr ke komunistickému požadavku, aby byla zrušena všechna omezení proletářské shromažďovací a tiskové svobody?

V Praze dne 1. září 1931.

Dr. Stern,

Hrubý, Hruška, Barša, Tyll, Hadek, Kuhn, Hodinová, Śliwka, Krosnář, Štětka, Babek Kubač, Juran, Čižinská, Dvořák, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Kliment, Kopecký.

 

1405/IX. (překlad).

Interpelace

posl. Windirsche, Böllmanna, Viereckla a druhů

ministrovi sociální péče,

že nezaměstnaní, kteří dostávají podporu z veřejných peněz, zdráhají se přijmouti zaměstnání.

Již dlouho se ví, že jest mnoho lidí, kteří pro předstíranou nezaměstnanost dostávají podporu nezaměstnaných a zdráhají se přijmouti přikázané jim práce. Píše o tom také časopis "Kaadner Zeitung" ve svém čísle z 26. srpna 1931 takto:

"Nezaměstnanost?

Zprostředkovatelna práce v Kadani několik měsíců již s toužebností čeká na dobu česání chmele, která má četným nezaměstnaným opatřiti výdělek aspoň pro krátkou dobu. Než nyní ukazuje se naprosto neočekávaná potíž: nezaměstnaní nemohou nebo nechtějí takovouto práci konati a všemožně se vymykají přidělení k některé skupině česačů. Z velkého počtu případů zdůrazníme jen několik: známého nezaměstnaného v Kadani, mluvčího na všech projevech a člověka, který v zimě nejvíce křičí po práci, bylo lze jen zakročením četnictva přiměti, aby přijal přidělení. Když se však odjíždělo na chmelnici, zdráhal se jeti s sebou a pokusil se dokonce zadržeti lidi, ochotné pracovati. Poněvadž však kadaňští nezaměstnaní nestačili, musil úřad vyslati úředníky do okolních obcí, ovšem především do těch, které dosud dostávaly větší množství poukázek na potraviny. Při tom byl na příklad v Louchově sestaven pracovní oddíl 20 lidí; když se však sjednaného dne dostavil chmelař s povozem, neukázal se z přidělených lidí ani jediný, takže se musil vrátiti s nepořízenou. Tato obec pochopitelně nedostane již žádného přídělu, musíme se však velice obávati, že vláda, které takovéto zjevy nemohou zůstati utajeny, vyřadí kadaňský okres úplně z vyživovací akce. Snad ještě hůře než v kadaňském okrese jest tomu v okrese přísečnickém. Ačkoliv jen v městě Přísečnici jest hlášeno na 50 nezaměstnaných mladých lidí a dostávají poukázky na potraviny, nepodařilo se úředníku zprostředkovatelny práce, vyslanému z Kadaně, získati ani jediného. Také z Vejprt, které prý byly vyrozuměny telefonicky, nedostavil se ani jediný. Takovéto zjevy nemohou zajisté připraviti náladu, aby se zrušila gentská soustava a vybudovalo podporování nezaměstnaných. - Jak zveličená a nespolehlivá jsou úřední čísla nezaměstnanosti, vysvítá z toho, že na příklad v Okounově byla hlášena jako nezaměstnaná 87letá slepá žena. Takovéto případy vyjdou však na světlo jen výjimečně, poněvadž okresní úřad nemá zaměstnanců, kteří by přezkoumali každou přihlášku."

Přihlížejíce ke článku, uveřejněnému v časopise "Kaadner Zeitung", tážeme se pana ministra sociální péče, je-li ochoten uvedené případy vyšetřiti a podati o tom zprávu?

Mimo to se tážeme pana ministra, je-li ochoten připravovati změnu příslušných ustanovení o podpoře nezaměstnaných, aby se zabránilo zneužívání podpor v nezaměstnanosti vyplácených z veřejných peněz?

V Praze dne 1. září 1931.

Windirsch, Böllmann, Viereckl,

dr. Kalaš, Kočandrle, Machník, Böhm, Zierhut, Gläsel, Heller, Jan Tůma, Bistřický, Beran, inž. Žilka, Bečák, Hodina, Wagner, dr. Staněk, dr. Černý, Platzer, Mašata, dr. Hnídek, Halke.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP