1382/X.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců J. Stejskala, J. Netolického a druhů
o přehmatech na berní správě v Lanškrouně (tisk 1035/XIII).
Údaje vlastníka domku čp. 102 v Kerharticích nad Orlicí Antonína Ruta, uvedené v interpelaci, neodpovídají plně skutečnosti, neboť jak bylo vyšetřeno protokolárním výslechem jmenovaného, on sám odvolání proti nesprávnému zařadění zmíněného domku vůbec nepodal a na berní správě byl z vlastního popudu pouze jednou. Když obecní úřad po veřejném vyloženi katastru domovní daně třídní podáním ze dne 23. ledna 1928, č. j. 116, oznámil berní správě v Lanškrouně na základě protestu zmíněného Ant. Ruta, že domek čp. 102 je nesprávně zakatastrován s pěti obytnými místnostmi, ač má toliko tři obytné místnosti, předvolal jmenovaného poplatníka referent daně domovní k berní správě za tím účelem, aby toto podání obecního úřadu podepsal, dále aby mu dal vysvětlení, kolik má zatím do vyřízení věci platiti na dani domovní a konečně aby přinesl sebou půdorys svého domku, potvrzený obecním úřadem. Týž se k berní správě dostavil, podepsal zmíněné podání obce a předložil místo žádaného potvrzeného půdorysu starý stavební plán, nepotvrzení obecním úřadem, takže nemohl býti pokládán za věrohodný.
Zmíněný úředník berní správy připouští, že při této příležitosti řekl poplatníkovi, že tento plán nemusí býti správný, poněvadž není potvrzen obecním úřadem a že ani údaje poplatníkovy nemusí odpovídati skutečnosti a to tím spíše, že potvrzení obecního úřadu, na které se dovolává, neobsahuje údajů, potřebných k překatastrování domu. Tato slova vyložil si poplatník pravděpodobně v ten smysl, že dotyčný referent řekl, že nevěří ani jemu, ani starostovi, obce. Podle výslechu jmenovaného referenta a ostatních zaměstnanců v jedné místnosti s ním pracujících, ani on sám, ani ostatní se na podobný výrok nepamatují. Je také nemyslitelno, aby úředník, vyřizující tuto záležitost, v interpelaci uvedeného výroku skutečně užil, neboť z předložených spisů je patrno, že veškeré šetření v této věci svěřil jen starostovi obce, sám pak nekonal ani místního šetření, což by zajisté neučinil, kdyby volenému zástupci obce nevěnoval plnou důvěru. Ostatně bylo by zcela protismyslné, aby na jedné straně žádal doklady potvrzené starostou obce a na druhé straně opět říkal, že starostovi obce nevěří.
Skutečnosti, že proti poplatníkovi nebyl snad zaujat a že měl nejlepší snahu omylné zakatastrování napraviti, nasvědčuje nejlépe příznivý návrh na přeřadění uvedeného domku do nižší třídy se 3 obytnými místnostmi, která berní správa učinila zemskému finančnímu ředitelství již v roce 1929, tedy dávno před podáním interpelace.
Podle příznivého návrhu berní správy povolilo také zemské finanční ředitelství v Praze rozhodnutím ze dne 30. března 1931, č. j. XX-11.333 ai 1929, aby budova čp. 102 v Kerharticích byla přeřaděna ze IV. třídy do III. třídu podle sazebníku třídní daně se třemi obytnými místnostmi a s řádnou roční sazbou 15 Kč se zpětnou platností od r. 1922. O tomto rozhodnutí a povoleném odpisu příslušné částku třídní daně za léta 1922-1930 i s přirážkami byla strana vyrozuměna dne 13. dubna 1931. Tímto vyřízením bylo jí úplně vyhověno.
V Praze, dne 4. července 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1382/XI.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Netolického a druhů
o levném úvěru živnostenském (tisk 1124/VII).
ťV ministerské radě ze dne 10. června 1930 byla v zásadě schválena osnova vládního návrhu zákona o Ústředí družstevnictví živnostenského, vypracovaná ministerstvem obchodu, s dodatkem k zásadám v osnově obsaženým toho smyslu, že stát poskytne Ústředí kmenové jmění věnováním peníze 10 mil. Kč a že bude rozmnožovati po dobu 5 let kmenové jmění ročním příspěvkem 100% přírůstku podílů a reservních fondů přidružených svazů s limitem do 2 mil. Kč ročně.
Podle pokynu ministerské rady byla zmíněná osnova předmětem jednání na meziministerské poradě a po dalším meziministerském řízení předložena vládě se zevrubnou důvodovou zprávou ke konečnému projednání. Ježto však mezitím též další složky lidového peněžnictví (zemědělské, dělnické) vznesly obdobné úvěrové požadavky, nebylo možno dosud k parlamentnímu projednání předložiti svrchu zmíněnou osnovu.Ť
V Praze, dne 12. července 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
1382/XII.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance Majora a soudruhů
o vysokém obnosu, který obdržel od továrny Union-Cement ve Stupavě
(tisk 1205/VIII).
Tvrzení uváděná v interpelaci neodpovídají skutečnosti.
Poznamenávám, že jsem učinil trestní oznámení na časopisy, které komentovaly zprávy stejného obsahu.
V Praze, dne 9. července 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
1382/XIII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Hodinové, Krosnáře a soudruhů
o poměrech v továrně firmy Štěpánek, obuvnický závod v Hostivaři
(tisk 917/XII).
Továrně na obuv Františka Štěpánka v Hostivaři věnuje příslušný živnostenský inspektorát již od let patřičnou pozornost tím, že ji podrobuje alespoň každoročně prohlídce. Zjištěné nedostatky byly firmě vždy vytknuty. Poslední prohlídka byla provedena 2. března t. r. a byly při ní zjištěny nesprávnosti, které byly jednak na místě vytknuty, jednak učiněny předmětem trestního řízení a řízení stížnostního u magistrátu hlavního města Prahy.
V Praze, dne 6. července 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
1382/XIV.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Knotka a druhů o podpoře na znovuvysázení zničených sadů a ovocné produkce vůbec
(tisk 1157/VI).
Dnešní stav ovocných kultur je ministerstvu zemědělství dobře znám. Škody způsobené mrazy v ovocných kulturách dalo vyšetřiti již v létě 1929 a je dobře informováno o dalších škodách v r. 1930, vzniklých uhynutím stromů ovocných v důsledku mrazové katastrofy v roce 1929, jejíž vliv bude se jeviti ještě i v letech příštích.
Ministerstvo zemědělství vypracovalo návrh zvláštního zákona o podpoře obnovy ovocných kultur, v němž bylo pamatováno nejen na podporu znovuvysázení ovocných kultur, ale i na usměrnění veřejné péče na ovocnou produkci. Návrh tohoto zákona je však dosud v meziministerském jednání, které ještě není skončeno, takže nemohl býti dosud předložen vládě a Národnímu shromáždění.
Prozatím usnesla se vláda věnovat 4 mil. Kč na podporu obnovy ovocných kultur z prostředků určených k zmírnění hospodářské krise.
V Praze, dne 3. července 1931.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
1382/XV. (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance I. Kurťaka
a druhů
o kolonii v Nové Boutradi (tisk 851/XXI).
V roce 1927 byla utvořena zemědělská kolonie Nová Boutrad pro kolonisaci zemědělců z Vrchoviny. Výběr přihlášených uchazečů o půdu byl proveden podle předpisů přídělového zákona za součinnosti úřadů znajících místní poměry. Pro nedostatek vhodných domácích uchazečů nezbývalo než osaditi kolonii částečně také českými kolonisty. Velikost jednotlivých kolonisačních přídělů byla stanovena úměrně hospodářské zdatnosti uchazečů. Ucházejíce se o příděl, přihlašovali jednotliví žadatelé, kolik peněz by mohli do přídělu vložiti. Podle těchto údajů byly též vyměřeny příděly. Průměrný příděl domácích činí 22 1/2 k. j., průměrný příděl českých kolonistů 36 kat. jiter.
Kolonisovaná půda je povětšině stejné bonity a jen ve finanční a hospodářské zdatnosti jednotlivých kolonistů je hledati důvod, proč na jednotlivých přídělech docíleny hospodářské výsledky lepší nebo horší.
Stavebního úvěru dostalo se všem kolonistům kolonie Nové Boutradi. Provozovací úvěr ve výši 600.000 Kč poskytl Státní pozemkový úřad Úvěrnímu družstvu ve Svobodě, které svým členům uděluje zápůjčky na opatření nebo doplnění živého i mrtvého inventáře. Všichni kolonisté Nové Boutradi mohou se státi členy tohoto Úvěrného družstva a získati levný provozovací úvěr. Dosud obdrželo úvěry od Úvěrného družstva ve Svobodě 16 kolonistů Nové Boutradi, z toho 6 domácích zemědělců. O poskytování úvěru rozhoduje představenstvo volené všemi členy družstva. Vodní družstvo utvořené z kolonistů v Nové Boutradi žádá nyní o meliorační úvěr na úhradu nákladů s odvodněním pozemků a bude o udělení úvěru rozhodnuto, jakmile budou předloženy potřebné doklady. Na odvedení povrchové vody poskytl již Státní pozemkový úřad družstvu zápůjčku ve výši 45.950 Kč. Podle výkazu Zemské banky složilo 15 domácích zemědělců na půdu 86.000 Kč a dostalo stavební úvěr 465.000 Kč; 13 Čechů složilo na půdu 163.000 Kč, dostalo stavební úvěr 406.000 Kč. Připadá tedy průměrně na jednoho domácího zemědělce splátka na půdu 5.733 Kč, stavební úvěr 31.000 Kč, na jednoho Čecha splátka 12.077 Kč, stavební úvěr 31.000 Kč.
Jako obecní majetek byla v Nové Boutradi ponechána původně pastva asi 200 k. j., které však později na žádost kolonistů z části bylo použito doplnění přídělů těch kolonistů, kteří mohli zaplatiti aspoň předepsanou splátku. Tímto způsobem dostalo se zvětšení přídělů i několika domácím kolonistům. Bratřím Bělanínům, kteří původně obdrželi jeden příděl a žádali o jeho rozdělení, byly rozdělené části doplněny na soběstačné jednotky rovněž z obecní pastvy. I zbytek této obecní pastvy bude rozdělen na doplnění malých přídělů, nepodaří-li se osamostatnění kolonie.
Pastvina v obci Serně je v pachtu místních uchazečů do 1. října 1931 a nelze pachtovní poměr rušiti před uplynutím pachtovní doby. Po skončení pachtu přihlédne Státní pozemkový úřad k oprávněným žádostem. části této pastvy bude po případě použito k doplnění malých přídělů, splní-li jejich vlastníci podmínky (zaplacení splátek atd.).
Školská správa všemožně se snažila splniti kulturní požadavky kolonistů v Nové Boutradi. Ihned, jakmile byla podána školským úřadům žádost kolonistů, bylo učiněno opatření, aby do zřízení řádné obecné školy dostalo se dětem alespoň náhradného vyučování ve školním kursu, načež výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 18. července 1930, č. t. 49.716/30/1, zřízena byla v Nové Boutradi jednotřídní státní škola s podkarpatoruským jazykem vyučovacím.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze, dne 7. července 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
1382/XVI. (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců Krumpe, Greifa
a druhů
o nouzi pohraničních dělníků (tisk 675/I).
K řešení otázky potištění v nezaměstnanosti dělníků československé státní příslušnosti z pohraničního území, pracujících v Německu, zahájilo ministerstvo sociální péče již před delší dobou jednání o úpravu s vládou německou. Výsledkem tohoto jednání je nařízení o osvobození uvedených osob od povinnosti potištění pro nezaměstnanost, ze dne 13. listopadu 1930, uveřejněné v německém říšském zákoníku pod čís. 46 z roku 1930.
Nemocenské potištění pohraničních dělníků vynasnažila se vláda upraviti vzájemnostní úmluvou v oboru sociálního potištění s říší Německou, která byla dne 21. března t. r. v Berlíně podepsána, vyžaduje však ještě ratifikace.
Podle ustanovení této úmluvy právo na dávky z nemocenského potištění neodpočívá, odejde-li oprávněná osoba do pohraničního území druhého státu, nebo když tam od dřívějška bydlí. Dále se ustanovuje, že při pobytu v pohraničním území může zavázaná pojišťovna poskytovati dávky buď sama anebo požádati pojišťovnu druhého státu za poskytování dávek. Zúčastněné nemocenské pojišťovny nebo jejich svazy mohou sjednati bližší podrobnosti o vzájemné pomoci a o poskytování dávek pro rodinné příslušníky v pohraničním území a mohou též ujednati, že členské doby, které byly získány na území jednoho státu, budou započítávány v druhém státě, pokud nároky jsou závislé na získání nejnižší členské doby. Těmito ustanoveními bude vyhověno v podstatě přáním interpelace v oboru nemocenského pojištění.
Pokud jde o stížnost, že daň důchodová pohraničních čsl. dělníků pracujících v Německu je vyšší než daň zdejšího dělníka při stelné mzdě, poněvadž se nevybírá srážkou ze mzdy, nýbrž podle volného uvážení, a o požadavek, aby pokud jde o výši důchodové daně byli pohraniční dělníci postaveni na roveň s domácími, nutno konstatovati, že zmíněným dělníkům nemůže býti daň důchodová srážena při výplatě požitků, ježto jejich zaměstnavatelé v Německu nepodléhají našemu zákonu o přímých daních a nejsou tudíž povinni pro náš stát daň důchodovou srážeti. Není-li tu však zásadní povinnosti k srážce daně, nemohou býti těmto zaměstnancům, také přiznány výhody vyplývající z ustanovení zákona o přímých daních o srážce daně důchodové (§§ 28-45 cit. zákona). Proto musí býti těmto zaměstnancům, tak jako jiným, srážce daně důchodové nepodléhajícím poplatníkům, vyměřena daň důchodová podle všeobecných ustanovení zákona o přímých daních, t. j. sazbou stanovenou v § 18 s použitím ustanovení §§ 19-21. Vyměření této daně neděle se však podle volné úvahy, nýbrž po vyšetření skutečně dosaženého důchodu (na základě přiznání zaměstnanců a potvrzení vydávaných jim říšskoněmeckými zaměstnavateli o výši vyplacených požitků). Daň důchodová vyměřená sazbou v § 18 stanovenou je sice zpravidla poněkud vyšší než daň důchodová srážená podle § 30 zákona o přímých daních, avšak tuto okolnost nelze považovati za křivdu, ježto u těchto zaměstnanců není splněn předpoklad pro užití zmíněné mírnější sazby, t. j. shora zmíněná zásadní povinnost k srážení daně důchodové. Ostatně stelný způsob vyměření daně důchodové podle všeobecných ustanovení zákonných nastává též u dělníků v tuzemsku zaměstnaných jimž jsou požitky vypláceny denně, ježto ani tito nepodléhají podle ustanovení poslední věty § 30, odst. 3, zákona o přímých daních, srážce daně důchodové.
V Praze, dne 27. června 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
1382/XVII. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance F. Oehlingera a druhů
I. o nenáležitém a předpisům odporujícím chování mužstva trutnovské posádky ve styku s civilním obyvatelstvem a II. o zabrání bývalého hotelu ťUnionŤ, patřícího městu Trutnovu
(tisk 1007/VIII).
Ministerstvo národní obrany klade velkou váhu na klidné spolužití vojska a civilního obyvatelstva ve všech posádkách a se své strany činí vše, co je v jeho moci, aby žádoucího souladu bylo dosaženo. Zejména tam, kde jde o styk dvou národností, považuje tuto shodu ve veřejném zájmu za nevyhnutelnou.
Také případu trutnovskému věnovalo ministerstvo národní obrany již od začátku patřičnou pozornost. Již před podáním této interpelace bylo zahájeno přísné vyšetřování a bylo s veškerou rozhodností zakročeno - a i v budoucnosti zakročeno bude - proti všem vojenským osobám, jimž byla, resp. bude prokázána jakákoli vina na porušení veřejného klidu a pořádku. Nařídil jsem, aby nejen vinníci v tomto případě byli disciplinárně potrestáni, eventuelně zahájeno proti nim soudní řízení, nýbrž i jinak vynasnažím se, aby již v zárodku předešlo se jakýmkoliv incidentům. Mimo jiné upozorněni byli vojíni na článek 77 služebního předpisu A-I-2, podle něhož jsou vojenské osoby povinny uposlechnouti vyzvání civilních bezpečnostních orgánů, jestliže tyto jsou ve službě, vojíni byli dále upozorněni, aby se vyhýbali jakýmkoliv srážkám a aby nenavštěvovali veřejné místnosti, kde nejsou vítáni. Jakékoliv výstupy vojskem vyvolané budou přísně trestány.
Jest ovšem třeba, aby vojenskou správu v těchto snahách podporovali i příslušní činitelé občanští. Zjistil jsem však; že nelze přičítati vinu na těchto případech vždy jen vojenským osobám. Vyskytlo se dosti případů, kde vinníky bylo nutno shledati i mezi příslušníky určitých kruhů civilního obyvatelstva. Pokud se týká srážky, o které se zmiňuje interpelace, bylo soudním řízením na základě posudku znalci lékařů zjištěno, že zranění oné osoby nebylo způsobeno vojenským bodlem, nýbrž obyčejným nožem, které měli někteří civilní účastníci otevřeny. Ostatně byl při této srážce zraněn i jeden vojín, jemuž podle podaného trestního oznámení zranění způsobil právě civilní účastník, který byl za to okresním soudem v Trutnově potrestán trestním příkazem. Dále bylo zjištěno, že jednotlivci z civilního obyvatelstva snaží se často vyprovokovati vojíny nemístnými a neslušnými poznámkami i nadávkami. Byly hlášeny případy, že několik výrostků strážnému na stanovišti častěji spílalo, jinde byl rašen výcvik vojínů, na pochodující útvar bylo házeno kaštany a kamením. Na městskou policii bylo podáno několik stížností, že její orgánové nevyhověli žádostem vojínů o zjištění osob, které vojsku spílaly. Jelikož v jiných případech se vinníci obyčejně rozprchli, nebylo pravidelně možno je zjistiti.
Za těchto okolností je nanejvýše nutno, aby ony vrstvy obyvatelstva, jichž se uvedené výtky týkají, si rovněž ukládaly určitou reservu a aby také tisk, který některé případy zveličoval a zkresloval, působil k uklidnění.
Jsem přesvědčen, že rozpory, ke kterým došlo, nejsou tak závažné a vlivem včasného zákroku úřadů i chování skutečně rozvážné části obyvatelstva i vojska nedosáhly takových rozměrů, aby při vzájemně dobré vůli nemohly býti zažehnány.
O požadavku, aby vojsko vyklidilo hotel ťUnionŤ, učinil jsem opatření, aby byla s urychlením dokončena stavba kasáren v Trutnově, kam bude vojsko přestěhováno. Nenastanou-li nepředvídané překážky, bude stavba dokončena do jara příštího roku, načež nebude překážek, aby vojenská správa uvolnila přikázané jí místnosti v hotelu ťUnionŤ.
V Praze, dne 27. června 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
1382/XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o jednání pražského zemského úřadu tězce poškozujícím okresní péči, o mládež v Jáchymově (tisk 1029/XIII).
Projednávati a schvalovati rozpočty okresu, žádajících za příspěvek z vyrovnávacího fondu, zřízeného podle ustanovení §u 10 zákona č. 77 Sb. z. a n. z roku 1927, přísluší výhradně clo kompetence zemského výboru, který má povinnost přezkoumati jednotlivé rozpočtové položky a předem v sloučiti z rozpočtu ony preliminované výdaje, k nimž okres, žádající za výše zmíněný příspěvek, není po zákonu povinen, nebo jež se nezakládají na jiném právním titulu.
Okres jáchymovský, jehož rozpočet na rok 1930 končil neuhrazeným schodkem 634.421 Kč, neprokázal v rozpočtu, že preliminovaný příspěvek 2.000 Kč na okresní komisi pro ochranu dětí a péči o mládež a příspěvek 5.000 Kč na okresního poručníka spočívají na zákonném neb jiném právním titulu a byv ve smyslu ustanovení poslední věty odst. 7, §u 3 výše citovaného zákona vyrozuměn o zamýšleném škrtnutí dotyčných položek, nepodal objasnění.
Vzhledem k značnému neuhrazenému schodku okresního rozpočtu nezbylo pak zemskému výboru podle výše uvedeného zákonného ustanovení, než škrtnouti dotyčné položky.
Opatření toto učinil zemský výbor v oboru vlastní působnosti a zákon č. 77 Sb. z. a n. z roku 1927 nedává ministerstvu vnitra možnosti změniti rozhodnutí zemského výboru, které je v souhlasu s příslušnými zákonnými předpisy.
V Praze, dne 4. července 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1382/XIX. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance J. Jelínka a druhů
o daňových srážkách ze zvýšeni platu (tisk 1152/VII).
Daň důchodová vyměřuje se na každý kalendářní rok z důchodu dani podrobeného, jehož v tomto kalendářním roce bylo skutečně dosaženo (§ 4 zák. o přímých daních č. 76/1927 Sb.). Rovněž srážka daně důchodové podle ust. §§ 28 až 45 cit. zák. se provádí k uhražení daně připadající na požitky téhož berního roku, v němž se srážka provádí. Je proto pro výši srážek rozhodná výše požitků, které budou v témže roce vyplaceny. Stoupnou-li tedy nebo klesnou-li požitky, nutno ihned srážku daně této změně přizpůsobiti a srážeti daň připadající na tyto zvýšené nebo snížené požitky.
To vysvítá též - pokud jde o poplatníky, Jimž se sráží daň důchodová podle § 30 zák. o př. d. - z toho, že § 30 striktně předepisuje kolik má býti v té které výši na daň důchodovou sraženo při výplatě požitků. Stoupne-li nebo klesne-li tedy požitek, nutno při výplatě sraziti tolik, kolik bodle sazby v § 30 zák. odpovídá uvedené výši požitků právě vyplácených.
Pokud pak jde o poplatníky, jimž se daň důchodová sráží podle § 36 zák., stanoví tento paragraf, že plátce je povinen vypočítati, jaký dani podrobený požitek pravděpodobně příjemci vyplatí za celý rok, a po event. odečtení paušálu podle § 15, č. 1, lit. d), vypočítati daň sazbou podle § 18 zák. Takto vypočítanou daň srazí pak poměrnými částkami v týchž lhůtách, ve kterých se vyplácí požitek. Totéž musí placce provésti při zvýšení požitků během roku a podle nového výpočtu srážku daně upraviti, aby srážka pokud možno nejvíce odpovídala budoucímu předpisu daně.
Odpovídá tedy postup finančních úřadů, vylíčený v interpelaci, plně ustanovením zákona o přímých daních.
V Praze, dne 8. července 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1382/XX. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dr. F. Hassolda a druhů
o divné propagaci cizineckého ruchu československou poštovní správou (tisk 1082/VII).
Nadpis dopisnic, jež má interpelace na mysli, jakož i všech ostatních cenin a vzorců, jichž se užívá v mezinárodním styku, je upraven podle Světové poštovní smlouvy, a nemíním na této úpravě něco měniti.
V Praze, dne 11. července 1931.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
Překlad ad 1382/I.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten H. Krebs, R. Kasper und Genossen, betreffend die Herabsetzung des Zucker
preises (Druck 938/XVIII).
Die Regierung verfolgt die mit dem Zuckermarkte zusammenhängenden Fragen sorgfältig, und zwar sowohl vom Standpunkte der Verbraucherinteressen als auch mit Rücksicht auf die Situation der Zuckerindustrie sowie der Rübenproduzenten und mit Rücksicht auf die Beschäftigung der Arbeiterschaft; mit Erwägungen über einen konkreten Eingriff in diese Fragen muß sie Jedoch insolange zuwarten, bis die Folgen der internationalen Vereinbarungen über die Regelung der Zuckerproduktion bekannt sein werden.
Prag, am 7. Juli 1931.
Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.
Překlad ad 1382/II.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. B. Kafka und Genossen,
betreffend die Vergebung der Säle der städtischen Bücherei in Prag (Druck 1064/III).
Die Normen für die Vergebung der Vortragsäle im Gebäude der Zentralbücherei der Hauptstadt Prag sind mir bekannt. In diesen Normen findet sich überhaupt keine Bestimmung, daß die Vergebung der Säle an Unternehmungen, welche in einer anderen als der Staatssprache stattfinden sollen, an die Bedingung geknüpft ist, daß die Veranstalter Ausländer sein müssen.
Ich kann der Gemeinde nicht auftragen, daß die Säle der städtischen Bücherei an die deutsche Minderheit unter denselben Bedingungen wie der čechischen Mehrheit überlassen werden, weil das Gebäude der Zentralbücherei den Zwecken der čechischen Gemeindebücherei gewidmet ist. Ebenso wie die Verfassungsurkunde die ausschließlich für die nationalen Minderheiten geschaffenen kulturellen Institutionen anerkennt (vergl. §. 5 des Sprachengesetzes, welches ein Bestandteil der Verfassungsurkunde ist, und Art. 44 der Sprachenverordnung Slg. d. G. u. V. Nr. 17/1926), so widerspricht es auch nicht der Verfassungsurkunde, wenn irgendeine Institution ausschließlich kulturellen Zwecken der čechoslovakischen Nationalität gewidmet ist.
Ich habe daher keine Gründe zu irgendeiner Verfügung aus Anlaß dieser Interpellation.
Prag, am 30. Juni 1931.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Překlad ad 1382/III.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation des Abgeordneten R. Kasper und Genossen
in Angelegenheit der endlichen Ausschreibung der Wahlen in die Krankenversicherungsanstalten (Druck 1029/VII).
Das Ministerium für soziale Fürsorge hat schon wiederholt erklärt, daß es die baldige Ausschreibung der Wahlen in die Krankenversicherungsanstalten wünsche, und es beharrt auf diesem seinem Standpunkte. Deshalb hat es auch sofort nach Antritt der derzeitigen Regierung die zu diesem Zeitpunkte noch nicht erledigte Wahlordnung für die Verhandlungen vorbereitet und hat deren Durchberatung durch die Regierung in die Wege geleitet. Ebenso hat es der Zentralsozialversicherungsanstalt die Weisung erteilt, die Vorbereitungen für die Durchführung der Wahlen zu treffen, welcher Weisung die Zentralsozialversicherungsanstalt auch entsprochen hat. Die Krankenversicherungsanstalten haben tatsächlich auch mit den diesbezüglichen Vorbereitungsarbeiten begonnen.
Inmitten dieser Arbeiten zeigte sich Jedoch die unaufschiebbare Notwendigkeit, die erforderliche Legitimations-Aktion zur. Sicherung der Evidenz der Alters- und Invaliditätsversicherung auf Grund des Gesetzes Slg. d. G. u. V. Nr. 221/1924 in der Fassung des Gesetzes Slg. d. G. u. V. Nr. 184/1928 mit aller Beschleunigung durchzuführen. Diese Aktion hat Jedoch einen solchen Umfang angenommen und hat alle administrativen Kräfte der Bezirkskrankenversicherungsanstalten in einem solchen Malte in Anspruch genommen, daß es nicht möglich war, gleichzeitig mit ihr die Vorbereitungsarbeiten zur Durchführung der Wahlen vorzunehmen, welche ebenfalls einen großen Teil des administrativen Apparates erheischen.
Die durch die Legitimationsaktion hervorgerufene Verzögerung hat aber weiter angedauert, denn die Krankenversicherungsanstalten waren nach dem entscheidenden Tage, d. i. dem 20. November 1930, mit der Ausfertigung der Legitimationen einerseits an die Versicherten, welche sich verspätet haben, andererseits an Jene, wo im Laufe des Verfahrens gewisse Schwierigkeiten aufgetaucht sind, beschäftigt. Derzeit führen die Versicherungsanstalten die Ermittlung und Bestätigung der Pflichtversicherung auch für die ganze vorhergehende Zeit vom 1. Juli 1926 bis zum Tage der Ausfertigung der Legitimationen durch, was die volle Anspannung der Kräfte der Krankenversicherungsanstalten erfordert, damit der normale Gang der Agenda nicht gefährdet werde.
Das Ministerium für soziale Fürsorge spricht unter Hinweis auf das Obgesagte die Hoffnung aus, daß die zur Zeit der Ausschreibung der Wahlen gelinderte Wirtschaftskrise auch hunderttausenden aus dem Arbeitsverhältnisse und der Zuständigkeit zur Krankenversicherung ausgeschlossenen Versicherten die Teilnahme an den Wahlen ermöglichen wird.
Prag, am 25. Juni 1931.
Der Minister für soziale Fürsorge:
Dr. Czech m. p.