K § 5.

Vyhláška o pracovní době jest jedním ze zabezpečovacích a kontrolních opatření. Obdobný návrh byl již obsažen ve vládním návrhu vztahujícím se k pracovní době. (Č. t. 2060/I. vol. obd. posl. sněmovny.) Ostatně také mezinárodní úmluva o osmihodinové době pracovní (Č. 80 Sb. z. a n. z r. 1922) obsahuje v čl. 8. lit. a) obdobný předpis, jejž nutno provésti i v našem zákonodárství. Zástupcům zaměstnanců zjednává se zde účast na vyhlášení pracovní doby, aby toto opatření potkalo se se žádoucím úspěchem.

K § 6.

Návrhy vztahující se k těmto odstavcům vzešly ze zkušeností, jež získány z provádění dosavadních předpisů o práci přes čas. V nových předpisech snažíme se jasně vymeziti pojem práce přes čas, dále rozdělují se práce přes čas, k nimž jest třeba úředního povolení, nebo jež nevyžadují zvláštního povolení, upravuje se odměna za práce přes čas a upravují se předpisy zajišťovací. Návrhy vychází z těchto úvah:

Každá práce, která přesahuje dobu, stanovenou v § 1 anebo kratší pracovní dobu, která byla stanovena buď nařízením nebo pracovní smlouvou, jest prací přes čas. Není proto dovolena a jest k ní potřebí úředního souhlasu. Každá práce přes čas musí býti proto zvláště a také lépe placena, než práce v normální době. Tím se má zabrániti obcházení zákona a znemožniti, aby z práce přes čas se stávalo pravidlo. Z toho důvodu také navrhujeme kromě nové úpravy trestních následků zvláštní opatření, která by byla způsobilá, aby vynutila splnění zákonných předpisů. Zkušenosti ukázaly totiž; že jen v závodech, kde jest umožněna kontrola zástupců zaměstnanců, bývá ještě nejlépe pracovní doba dodržována. Ale jinak, zvláště v podnicích živnostenských a obchodních, v kancelářích, v zemědělských a lesních podnicích, jest práce přes čas téměř pravidlem. Dokonce není vzácnou ani pracovní doba 14. ano i 16 hodin denně.

To potvrzují i zprávy živnostenských inspektorů z posledních let. Tak zpráva o úřední činnosti živnostenských inspektorů v roce 1929 uvádí, že ťčetní zaměstnavatelé nutí dosud své dělníky k prodlužování pracovní doby ze zištných důvodů, hledíce tak snížiti výrobní nákladyŤ. Dále praví: ťZ větších průmyslových závodů, které se dopouštěly přestupků zákona o osmihodinné době pracovní nepřípustným přidržováním zaměstnanců k práci přes čas, jsou nejčastěji uvedeny cihelny, vápenice, cukrovary, mlýny a sklárny, které zaměstnávaly při nepřetržité výrobě dělníky ve dvou dvanáctihodinových směnách, místo aby zavedly tři směny po osmi hodináchŤ. Bylo i zjištěno, že některé továrny zavedly protizákonně pravidelnou práci přes čas, jež dosahovala u zaměstnance až 34 hodin týdně, ano dokonce také 102 hodiny. Ještě horší jsou výsledky souhlasně zaznamenané zprávami inspektorů o menších živnostech. Kontrola živnostenské inspekce zde prostě nedostačuje. Jest příznačným, že sama státní správa konstatuje, že není s to, aby vynutila úctu zákonnému zákazu a volá na pomoc odborové organisace. Přes to, že živnostenští inspektoři užívají hojně své nejsilnější zbraně, udání u živnostenských úřadů, nedociluje se nápravy. Neboť pohříchu u těchto úřadů není vždy dostatek pochopení a nejen že nevyřizují dlouho oznámení, čímž ztrácí na účinku, ale také nedostatečně stíhají zjištěné přestupky, které jsou k potrestání oznámené. Proto nápravu těchto poměrů jest možno hledán jen ve zvýšení kontroly, v rozšíření donucovacích předpisů a ve zvýšení trestních následků.

Z těchto důvodů také zkracuje se přípustné dočasné prodloužení pracovní doby. Kdežto dosud činí dovolená práce přes čas úhrnem 20 týdnů, nebo 240 hodin v roce, napříště má činiti pouze 12 týdnů, nebo 132 hodin v roce. Tím se umožňuje také lepší dozor proti zneužívání. Zvláštním potřebám podniků, veřejné potřebě určeným, zejména dopravním, vychází se vstříc zvláštní úpravou práce přes čas, byly-li splněny podmínky v návrhu uvedené.

Podstatné snížení hranice dovolené práce přes čas jest odůvodněno také nepříznivými výsledky dosavadního zákona. Podle zjištění státního statistického úřadu bylo v roce 1929 v době konjunktury povoleno 16 milionů 277.873 hodin práce přes čas, t. j. 2,034.734 osmihodinových pracovních dnů; v roce 1930 bylo povoleno 5,972.752 hodin přes čas a v době největšího vzestupu poptávky po práci v únoru 1931 bylo povoleno opět v tomto jediném měsíci 62.232 hodin přes čas. Při tom pohříchu stále nutno počítati s prací přes čas úředně nepovolenou, jež dosahuje další značný počet hodin.

Kontrolními opatřeními jsou ustanovení, obsažená v § 7. odstavce 5. a 6. V odst. 5. zajišťuje se pro odborové organisace zaměstnanecké účast v řízení o žádostech za povolení práce přes čas. Tato účast odůvodněna jest nájmem zaměstnanců na výsledku tohoto řízení a přiznává se proto odborové organisaci procesní postavení strany.

Bylo-li povolení uděleno, jest je vyhlásiti způsobem, který jeli upraven v § 5 návrhu, t. j. vyhláškou.

Rozsah prací přes čas, ke kterým není třeba zvláštního úředního povolení (§ 7 a), zůstává v podstatě stejným jako v dosavadním zákoně. Aby však byla zajištěna kontrola, a těchto výjimek nebylo zneužíváno, ukládá se zaměstnavateli bezpodmínečná povinnost oznamovati, a to jak oprávněným zástupcům zaměstnanců, tak úřadům dovolené hodiny práce přes čas.

O zásadě, již vyslovujeme v § 7 b), totiž že za práci konanou mimo obvyklou pracovní dobu jest platiti mzdu zvláště, není sporu. Odpovídá také zásadě vyjádřené v § 1153 obec. zákona občanského. Tuto zásadu také obsahoval předpis § 6. odst. 3. a § 7. odst. 4. zák. č. 91 z r. 1918. Také všechny reformní návrhy vyslovují se o této zásadě kladně. Zejména jest jmenovati návrh podvýboru pro revisi občanského zákoníka (§ 1153, odst. 2.) a důvodovou zprávu k tomuto návrhu, dále pak jednání Poradního sboru pro otázky hospodářské o uvedeném návrhu. Tento kladný názor všech zúčastněných činitelů má svůj zvláštní význam také s ohledem na rozhodování nejvyššího soudu o odměnách za práci přes čas.

V soudních rozhodnutích rozeznává se totiž práce přes čas zakázaná a dovolená. Kdežto u dovolené práce přes čas přiznávají soudy, že jest ji zvláště honorovati podle dosavadního zákona, u zakázané práce přes čas vyneseno rozhodnutí, že zaměstnanec může žádati pouze náhradu škody. Poněvadž však tohoto nároku není, byla-li mzda paušalována, nebo zaměstnanec se jí vzdal mlčky, nebylo jisto, jakým způsobem by zde bylo možno zjednati nápravu a rozřešení této otázky bylo navrhováno různým způsobem. Náš návrh, postihuje veškeré práce přes čas bez rozdílu, zda byly povoleny či nikoliv, zda byly konány v tom či kterém výrobním odvětví, na základě služební či pracovní smlouvy jakéhokoli druhu nebo právního důvodu. Hlavně jde o to, znemožniti práci přes čas bez náležité odměny.

Za práci přes čas jest zvláště platiti zvýšenou mzdu, a to aspoň o 25 %. Důvodem toho jest nejen, že práce přes čas jest namáhavější a vysilující, nýbrž i snaha omeziti co nejvíce práci přes čas. Z téhož důvodu navrhujeme další zvýšení, a to 100%ní, jde-li o práci přes čas, v noci či v neděli nebo ve svátek a 50%, je-li práce přes čas konána v sobotu odpoledne.

I mezinárodní úmluva o omezení počtu pracovních hodin, výše již vzpomenutá, přiznává zásadně vyšší sazbu za hodiny přes čas, a to aspoň o 25 % u porovnání se mzdou obyčejnou. Byla-li tato úmluva uznána naším státem, musí býti také provedena v našem zákonodárství.

Výpočet mzdy za práci přes čas upraven jest zvláštním ustanovením, obsaženým v odst. 2. §u 7 b), aby byly vyloučeny pochybnosti, co jest rozuměti výdělkem zaměstnancovým. Výslovně zakazuje se a vylučuje se úhrnná odměna za práci přes čas. Nebude tedy napříště možno, aby ať už výslovně nebo mlčky byla sjednána úhrnková mzda za práce v pravidelné době pracovní i za práce přes čas a bude také vyloučeno, aby o zvláštní odměně práce přes čas byla sjednána nějaká úhrnná mzda, neboť donucující předpisy § 7 b), odst. 1. a 2. nemohou býti měněny v neprospěch zaměstnanců úmluvou stran. Byla-li přes to sjednána úhrnná mzda, upravují se následky takové neplatné smlouvy v tom smyslu, že musí býti zvláště honorována smluvenou mzdou úhrnnou práce v normální době pracovní a za práce přes čas bude zaplatiti zvláštní, samostatnou odměnu podle předpisů předcházejících odstavců.

Odst. 4., § 7 b) zabraňuje tomu, aby zaměstnavatel nemohl donucovati zaměstnance svou hospodářskou převahou, aby se vzdal odměny za práci přes čas, neboť prohlašuje takové ujednání za neplatné.

V § 7 c) zajišťuje se provádění předpisů osnovy tím, že se vybavuje zaměstnanec některými novými právy. Hospodářská převaha zaměstnavatelova se omezuje ustanovením, kterým by byli zaměstnanci chráněni před donucováním k práci přes čas.

Zvláštní záznam předepsaný v § 7 d) o pracovních hodinách jest jedním z kontrolních opatření, která dosavadní zkušenosti naléhavě vyžadují. Tak zprávy živnostenských inspektorů pravidelně uvádějí, že kontrola pracovní doby jest velmi ztěžována, není-li zákonem přikázáno vésti záznamy o pracovních hodinách, bez nichž lze přestupek zákona velmi těžko stíhati, zejména v případech, ve kterých základem rozdělení pracovní doby jest čtyřnedělní období.

Proto také zajišťuje se v odst. 3. § 7 d) účast zástupců zaměstnanců na kontrole těchto záznamů. Ostatně také opět mezinárodní úmluva o osmihodinové době pracovní, naším státem uznaná, vyžaduje, aby ve vnitrozemském zákonodárství byl proveden článek 8 lit. c) této úmluvy, jenž se týká taktéž kontrolních opatření.

K § 7.

Návrh nemění rozsah noční práce stanovený 8 dosavadního zákona. Rovněž v podstatě zůstávají nezměněny výjimky ze všeobecného zákazu práce noční pouze s tím rozdílem, že pravomoc, stanoviti tyto výjimky, přenáší se na vládu, vzhledem k významu takového opatření. Avšak již v zákoně stanoví se zásada, že výjimky tyto nemohou býti povoleny pekárnám pečiva a chleba. K tomuto omezení nařizovací moci vedou poměry v úpravě pracovní doby v těchto živnostenských a průmyslových podnicích. I po výnosu ministerstva sociální péče ze dne 29. května 1927, č. j. 2580/III/D, kterým byla povolena práce u válu již o 4. hodině ranní, takto upravená pracovní doba dodržuje se jen velkými továrními pekárnami, které jsou blízko trhu, nebo mají rychlé dopravní prostředky. Jinak, a to ve většině pekařských dílen začíná se pracovati již o 2. a 3. hodině ranní, někdy i ještě dříve, takže zákaz noční práce v pekárnách zůstává více méně na papíře. Překročování zákazu nabylo pohříchu značného rozsahu, poněvadž dosavadní donucovací prostředky ukázaly se naprosto nedostatečnými a výrobci bez obtíží nesou uložené pokuty a zákaz porušují stále. Jest proto třeba nařizovací mocí, pokud jde o povolení výjimek z nočního klidu práce, stanoviti zákonnou mez a vhodným způsobem zvýšiti trestní následky, aby se zabezpečilo dodržováni zákazu.

Avšak i v ostatních podnicích zasluhuje ochrana nočního klidu práce zvýšenou pozornost, neboť i tam zákonný zákaz jest zhusta porušován; příkladně posunováním jedné ze dvou závodních pracovních směn částečně do noční doby, prodlužováním pracovní doby přes 22. hodinu, zavedením nepravidelné třetí noční směny v továrnách a na stavbách.

Aby výjimky v odst. 3. uvedené nebylo zneužíváno, jak se zhusta děje, navrhují se kontrolní opatření, která budou obstarávati závodní výbory, závodní rady, důvěrníci či jiné orgány zájmového zastoupení zaměstnanců jakož i úřady v § 7 návrhu jmenované.

Práce v noci konané působí velké škody na zdraví zaměstnanců. Tam, kde jest noční práce pravidlem. projeví se časem nemocemi z povolání. Tyto okolnosti mluví pro podstatné omezení noční práce, jak také lékařskými kruhy jest zdůrazňováno. Jest proto nutno žádati nejen, aby směny byly tak uspořádány, aby noční práce nebyla trvalá, nýbrž střídavá, ale i, aby práce v noci jako práce zvýšené námahy nebo přímo práce škodlivé byla podstatně omezována a zkracována pracovní doba zaměstnanců v rozsahu druhé věty 1. paragrafu této osnovy.

Ustanovení odst. 5., aby práce noční byla odměňována vyšší mzdou než práce denní, jest odůvodněna jednak důvody sociálně-zdravotními, právě uvedenými, jakož i snahou po omezení noční práce.

K § 8.

Zde navrhujeme podstatnější změnu v § 9 původního zákona jen potud, aby zákaz noční práce u zaměstnanců mužského pohlaví trval do 18 let. Dosud je do 16. roku stáří. Odůvodněna jest tato změna důvody zdravotními a zvýšenou péčí o mládež. Jinak jde v odst. 2. a 3. pouze o změny, vyjadřující požadavek jistě oprávněný a také dnes již v praksi uznávaný, aby odborová sdružení byla slyšena o prováděcích nařízeních.

K § 9.

Prs osoby zaměstnané a bydlící v domácnosti zkracuje se úměrně pracovní doba a rozšiřuje se nepřetržitý klid, při čemž základní struktura § 12 zák. č. 91/18 zůstává zachována. Vypouští se však ustanovení dosud v odst. 2. § 12 obsažená, která praksí byla využita k obcházení zákonného zákazu pracovati přes maximální pracovní dobu. Ustanovení § 1/IV a § 7/IV poskytují dostatek možností k vhodné úpravě pracovní doby osob najatých ke služebním úkonům nepravidelně konaným a nepatrně namáhavým. Ustanovení navržené v odst. 4. směřuje k tomu, aby zajištěno bylo zvláštní a zvýšené honorování prací, přesahujících maximální hranici pracovní doby.

K § 10-11.

Návrh mění podstatně trestní následky, jež jsou obsaženy v § 13 dosavadního zákona. Vyžaduje to časté přecházení předpisů dosavadního zákona. Dosavadní stíhání přestupku zákona o pracovní době jako přestupků administrativních ukázalo se zhola nedostačujícím, zejména vzhledem k nízké trestní sazbě zákona č. 91 z r. 1918. Z této zkušenosti také vycházejí přípravné osnovy československého trestního zákoníka, které zneužití mladistvé pracovní síly kvalifikují způsobem, který v dosavadním systému trestně-právním jest označiti jako přečin a v některých případech jako zločin. Stíhají se proto jako soudní přestupky nejdůležitější zákazy zákona, při čemž trestní sazba odpovídá obdobným trestným činům a sazbám trestního zákona. (Srov. př. § 421 tr. zák. a j.)

Zakázané prodloužení doby pracovní a užití zaměstnance k zakázané noční práci jeví se býti účelným zařaditi do trestních zákonů soudních, ježto v těchto případech zaměstnavatel nutí zaměstnance k práci nepřiměřené a ochranu proti takovému zneužívání cizí pracovní sily může poskytnouti jen trestní zákon. Nejde tu jen o činy, jež působí škody hospodářské, ale i o činy, jež působí újmu na zdraví, ano i životech. Jest proto nutno tyto statky zvláště chrániti.

Ostatní přestupky zákona jsou přestupky administrativními, avšak podstatně zvyšuje se trestní sazba za tím účelem, aby trestní norma nabyla významu a překročování zákona tak důležitého účinně stíhala.

Nově zavádí se vedlejší majetkový trest, a to ztráta živnostenského oprávnění, resp. dozor na zemědělské hospodaření, a to jak pro hlavní trest přestupku soudního, tak administrativního. Odůvodnění jest hledati v potřebě podstatného zvýšení trestní ochrany pracovní doby zaměstnanců.

K čl. II.

Má-li zákon přinésti nezkrácený prospěch hospodářství, nesmí nastati zkrácení doby pracovní s újmou na mzdě. Proto navrhujeme obdobně jako v původním zákoně, aby zkrácením doby pracovní v duchu tohoto zákona nedošlo ke zkrácení mzdy nebo platu. Odůvodněno jest to také technickými a racionalisačními opatřeními.

K čl. III.

Účinnosti zákona o pracovní době pozbývají platnosti všechna ustanovení, která odporují tomuto zákonu, tedy zejména většina ustanovení zák. č. 91/18, nikoli však ustanovení ostatní, zejména §§ 10 a 11 tohoto zákona, která mají doznati nové úpravy novým zákonem o práci dětí a mladistvých.

Tímto zákonem nevzejdou státu žádná vydání a odpadá v důsledku toho doložka podle § 41 ústavní listiny.

Návrh tento buď přikázán výboru sociálně-politickému, aby o něm podal co nejdříve zprávu.

V Praze, dne 8. července 1931.