Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1340.

Návrh

poslanců Rudolfa Tayerle, Fr. Macouna, R. Kleina, A. Pohla, J. Koudelky a soudruhů

na vydání zákona, kterým se mění zákon ze dne 19. prosince 1918. čís. 91 Sb. z. a n. o 8 hodinné době pracovní.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon

ze dne...............,

kterým se mění zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. o 8 hodinné době pracovní.

ČLÁNEK I.

Ustanovení zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., o 8hodinné době pracovní mění a doplňují se takto:

§ 1.

§ 1 zák. č. 91/1918 Sb. z. a n. se mění, doplňuje a zní takto:

(1) Skutečná pracovní doba zaměstnanců kteréhokoli druhu, ať jde o pracovní nebo služební poměr založený smlouvou soukromoprávní nebo o poměr veřejnoprávní, nesmí trvati déle, než osm hodin ve dvacetičtyřech hodinách a ne déle, než čtyřicet hodin týdně. Při pracech zdraví škodlivých, zvláště namáhavých, nebo nebezpečných, nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvati déle než šest hodin ve dvaceti čtyřech hodinách a ne déle než třicetšest hodin týdně. Ministr sociální péče vyslechna úštředny odborových organisací zaměstnaneckých stanoví, které práce jsou zdraví škodlivé, zvláště namáhavé a nebezpečné.

(2) Do pracovní doby v odst. 1. uvedené jest počítati také pohotovost k pracovním úkonům, pracovní přestávku (3. odst. 2.), u učňů čas ztrávený návštěvou pokračovací školy živnostenské nebo jiného vyučování rovnocenného (§ 99 b) živnostenského řádu, §§ 103-111 zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n.).

(3) Pracovní dobou zaměstnanců pracujících pod zemí jest v dolech, do kterých se sjíždí šachtou, čas, který uplyne od vjezdu prvního muže do výjezdu posledního muže jedné směny, v dolech, do kterých se vchází štolou, čas, který uplyne od vstupu posledního muže do štoly do výstupu posledního muže jedné směny ze štoly na povrch. Při pracech hornických, konaných za trvale vysoké teploty, nedostatečného větrání, za přítoku vody nebo za jiných zvláště obtížných poměrů, báňský úřad, vyslechna závodní radu (důvěrníky dělnictva) a správu závodu, přiměřeně zkrátí pracovní dobu, uvedenou v odstavci 1.

(4) Ministr sociální péče může ve shodě se zúčastněnými ministry, vyslechna ústředny odborových organisací zaměstnaneckých, dovoliti jednotlivým skupinám podniků, zejména dopravním a zemědělským i jinou úpravu pracovní doby, než v odstavci 1. uvedenou, nepřesahuje-li úhrnem v období 3 týdnů jednostodvacet hodin.

§ 2.

§ 3 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. se mění, doplňuje a zní takto:

(1) Rozdělení pracovní doby, jakož i stanovení pracovní přestávky, nebylo-li upraveno kolektivní smlouvou, určí orgán zájmového zastoupení zaměstnanců (závodní výbor, závodní rada, důvěrnické sbory, důvěrníci) v dohodě se zaměstnavatelem. Pro zaměstnance ve veřejnoprávním poměru určí rozdělení pracovní doby a stanovení pevné přestávky orgán, příslušný k vydání služebních instrukcí v dohodě s příslušnými odborovými organisacemi veřejných zaměstnanců.

(2) Nejdéle však po čtyřech hodinách nepřetržité práce musí se poskytnouti přestávka aspoň čtvrt hodiny.

§ 3.

§ 4 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. se mění, doplňuje a zní takto:

(1) Nezbytně musí se poskytnouti zaměstnancům jednou týdně nerušená přestávka aspoň třicetšest hodin.

(2) Tato přestávka připadá na neděli, nejsou-li zákonem o nedělním klidu dovoleny výjimky.

(3) Další výjimky z třicetišestihodinového klidu připouští se pro podniky nepřetržitě provozované, když by vystřídání, dělníků (záměna noční směny za denní) nebylo jinak možno a provozování z důvodů technických nebo bez podstatné poruchy výroby nemůže se přerušiti a vyžaduje nutné obsluhy a dozoru. Směny se však musí tak rozděliti, aby třicetišestihodinový klid připadal zaměstnanci vždy aspoň třetí týden na neděli.

(4) Výjimky v předchozích odstavcích na značené povoluje jednotlivým druhům podniků ministr sociální péče ve srozumění se zúčastněnými ministry a v dohodě s ústřednami odborových organisací zaměstnaneckých.

§ 4.

§ 5 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. se mění, doplňuje a zní takto:

(1) Nerušená přestávka v § 4 naznačená počíná se pro ženy již v sobotu, nejpozději o dvanácté hodině.

(2) Ministr sociální péče v dohodě s ústřednami odborových organisací zaměstnaneckých může povoliti ve srozumění se zúčastněnými ministry v mezích denní a týdenní pracovní doby uvedené v § 1 výjimky z ustanovení odstavce 1. pro určité druhy podniků, v nichž součinnost žen je nezbytná pro nerušený chod závodu.

§ 5.

Za § 5 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. vsunuje se nové ustanovení jako § 5 a) s nadpisem:

ťVyhláška o době pracovníŤ,

jež zní:

(1) Rozdělení pracovní doby a stanovení pevných přestávek (§§ 3. 4 a 5), jakož i hodiny, kdy práce počíná a kdy končí, nebo pracuje-li se ve směnách, kdy počíná a končí pracovní doba každé směny, jest povinen vyhlásiti zaměstnavatel vyhláškou vyvěšenou na nápadném místě ve všech pracovních místnostech a pracovních místech.

(2) Nevyhoví-li zaměstnavatel této povinnosti do osmi dnů od posledního rozdělení pracovní doby, vyhlášku provede na náklad zaměstnavatelův bez újmy trestního řízení (§§ 13, 13 a) orgán zájmového zastoupení zaměstnanců (závodní výbor, závodní rada, důvěrníci), tam, kde není zřízen, politický úřad I. stolice (revírní báňský úřad).

(3) Nařízením ministra sociální péče budou vydány bližší předpisy o obsahu vyhlášky, o způsobu uveřejnění, jakož i o tom, jak má býti proveden náhradní úkon.

§ 6.

Na místo §§ 6. a 7. zák. č. 91/18 Sb. z. a n. vkládají se nová ustanovení jako § 6. § 7. § 7 a), § 7 b), § 7 c), § 7 d) s nadpisem:

ťPráce přes časŤ,

jež znějí:

§ 6.

(1) Pracuje-li zaměstnanec přes dobu, stanovenou v § 1 nebo dobu kratší, stanovenou za pravidelnou dobu pracovní zákonem nebo nařízením anebo smlouvou, považuje se tato práce za práci přes čas.

(2) Nebylo-li uděleno povolení k dočasnému prodloužení pracovní doby podle § 7 a nespadají-li práce pod ustanovení § 7 a), jest práce přes čas zakázána. Za práci přes čas musí se zvláště platiti (§ 7 b), a to a byla povolena či nikoli.

§ 7.

(1) Dočasné prodloužení pracovní doby může se povoliti nejdéle na dobu čtyř týdnů v roce a nejvýše jednu hodinu denně, byl-li pravidelný provoz přerušen živelními událostmi nebo nehodami, či nastala-li ve veřejném zájmu zvýšená potřeba práce a nelze učiniti jiných opatření. Takové povolení uděluje pro podniky podléhající živnostenské inspekci živnostenský inspektor, pro podniky hornické báňský revírní úřad, pro podniky zemědělské a lesní obecní představenstvo, pro práce zaměstnanců ve veřejnoprávním poměru orgán příslušný k vydání služební instrukce a pro ostatní práce okresní úřad.

(2) Další práci přes čas jednu hodinu denně na dobu nejdéle osmi týdnů v roce může povoliti za týchž podmínek pro podniky hornické báňské hejtmanství, pro podniky zemědělské a lesnické okresní úřad, pro práce zaměstnanců ve veřejnoprávním poměru orgán příslušný k vydání služební instrukce a pro ostatní práce zemský úřad.

(3) Úhrnem nesmí práce přes čas podle odst. 1. a 2. přesahovati dvanáct týdnů, nebo jedno sto třicetdvě hodiny v roce.

(4) V podnicích veřejné potřebě určených může se prodloužiti pro některé skupiny zaměstnanců pravidelná doba pracovní, když zaměstnanec je sice třeba déle na místě služebním (v pohotovosti), ale jeho skutečná práce nevyžaduje více než pět hodin denně. Toto prodloužení připouští se jen tehdy, když kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o tom ujednané ministr sociální péče v dohodě s ministry zúčastněnými schválil. Úhrnem nesmí tato práce přes čas přesahovati dvě stě čtyřicet hodin v roce.

(5) Orgány veřejné správy před rozhodnutím o žádosti za povolení podle odst. 1. až 4. musí si vyžádati dobrozdání odborových organisací zaměstnaneckých. Bylo-li povolení uděleno, ač dobrozdáním nebylo doporučeno, mohou odborové organisace zaměstnanecké stěžovati si postupem administrativních stolic. O stížnosti proti povolení, danému živnostenskou inspekcí, rozhoduje ministerstvo sociální péče. Stížnost má účinek odkladný.

(6) Udělené povolení musí býti v závodě vyhlášeno podle § 5 a).

§ 7 a).

(1) Zvláštního úředního povolení nevyžadují tyto práce přes čas:

1. práce pomocné, které nutně předcházejí výrobě (práci) nebo po ní následují, jako na př. vytápění kotlů, čištění závodních místností, krmení dobytka a pod., avšak jen, nepatří-li k výrobnímu procesu samotnému, a jsou-li od něho časově odloučeny;

2. práce nutné k odstranění nebezpečí pro život a zdraví, avšak pouze pro dobu, nutnou k odstranění tohoto nebezpečí a není-li je možno vykonati v obvyklé době pracovní. Tyto práce však musí zaměstnavatel oznámiti orgánu zájmového zastoupení zaměstnanců (závodní výbor, závodní rada, důvěrníci) ihned, úřadům v § 7. odst. 1. jmenovaným nejpozději do 3 dnů od okamžiku, kdy byly zahájeny;

3. nutné předávání služby u těch skupin pracovních, u nichž je to nutno v zájmu její souvislosti, nevyžaduje-li toho nepřetržitý postup výroby nebo služby.

§ 7 b).

(1) Za každou započatou hodinu práce přes čas (§ 6) jest platiti částku odpovídající výdělku zaměstnancovu za jednu hodinu práce v pravidelné době pracovní zvýšenou aspoň

a) o 100%, je-li práce přes čas konána v neděli či ve svátek, který není pro zaměstnance dnem pracovním, nebo je-li konána v noci (§ 8. odst. 1.),

b) o 50%, je-li práce přes čas konána v sobotu odpoledne,

c) o 25 %, je-li práce přes čas konána v jiné dny.

(2) Výdělkem zaměstnancovým jest veškeren příjem za práci. Výdělkem zaměstnancovým za jednu hodinu práce v pravidelné době pracovní jest při mzdě vyměřené podle času (mzda hodinová, denní, týdenní, měsíční) poměrný díl připadající na jednu pracovní hodinu výdělku docíleného za den, týden, měsíc. Smluví-li se mzda podle jiného měřítka (mzda kusová, úkolová, skupinová, dávky osob třetích a pod.), určí se výdělek za jednu hodinu práce podle částky, která zaměstnanci přísluší pravděpodobně jako střední za týden nebo měsíc.

(3) paušální mzdu za práci v pravidelné době pracovní i za práci přes čas nebo paušální mzdu za práci přes čas nelze platně ujednati. Byla-li ujednána mzda úhrnná za práci v pravidelné době pracovní i za práci přes čas, má se za to, že úhrnná mzda byla ujednána pouze za pravidelnou dobu pracovní a za práci přes čas jest platiti zvláště podle odst. 1.

(4) Zaměstnanec nemůže se platně vzdáti odměny za práci přes čas, ani výslovně ani mlčky, ani předem ani napotomně.

§ 7 c).

Zaměstnanec jest vždy oprávněn přerušiti práci, aby byla dodržena pracovní doba v § 1 stanovená, nebo dočasné prodloužení pracovní doby podle §§ 7 a 7 a) a nesmí býti z toho důvodu vypovězen ani propuštěn, i když jde o práci započatou nebo práci nutnou. Rovněž nesmí býti vypovězen ani propuštěn z důvodu, že odepřel uzavříti smlouvu o práci přesahující dobu v § 1 uvedenou.

§ 7 d).

(1) O všech hodinách přes čas jest zaměstnavatel povinen vésti záznamy, do kterých mohou úřad a zaměstnanci kdykoli nahlédnouti, a který musí na vyzvání býti předložen úřadu. Tyto záznamy přezkouší v obdobích aspoň týdenních orgány zájmového zastoupení zaměstnanců (závodní výbor, závodní rada, důvěrníci) a shledají-li vady, záznamy doplní a oznámí je orgánu veřejné správy příslušnému podle § 7. odst. 1., aby sjednal nápravu, a odborovým organisacím zaměstnaneckým.

(2) Nařízením vlády bude stanoveno, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány a jak jest prováděti dozor orgány zájmového zastoupení zaměstnanců a orgány veřejné správy.

(3) Orgány zájmového zastoupení zaměstnanců (závodní výbor, závodní rada, důvěrníci) jsou oprávněny svými zástupci nahlížeti do všech spisů závodu práce přes čas se týkajících.

§ 7.

§ 8 zák. č. 91/18 se mění, doplňuje a zní takto:

(1) Pracovati v noci, t. j. v době od desáté hodiny večerní do páté hodiny ranní, jest zakázáno. V době noční zakázány jsou také práce přípravné.

(2) Vládním nařízením mohou býti dovoleny výjimky pro jednotlivé skupiny podniků nepřetržitě provozované, v nichž z důvodů technických nesmí se výroba zastaviti, nebo pro jiné práce, vyžaduje-li toho veřejný zájem, nebo pravidelná potřeba obecenstva. Toto ustanovení se však nevztahuje na pekárny chleba a pečiva.

(3) Přechodné práce v noci, vyvolané nutnou opravou závodního zařízení, při nastalých poruchách, nevyžadují zvláštního povolení, když by jinak pravidelný chod závodu na delší dobu byl ohrožen. Tyto práce však musí zaměstnavatel oznámiti orgánu zájmového zastoupení zaměstnanců (závodní výbor, závodní rada, důvěrníci) ihned, úřadům v § 7. odst. 1. jmenovaným nejpozději do 3 dnů od okamžiku, kdy byly zahájeny.

(4) Práce konané v noci jsou pracemi zdraví škodlivými ve smyslu § 1. odst. 1.

(5) Za každou započatou hodinu práce konané v noci přísluší zaměstnanci příplatek 25 % výdělku zaměstnancova za jednu hodinu práce v denní době pracovní.

§ 8.

§ 9 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. zní takto:

(1) K noční práci mohou se bráti pouze zaměstnanci mužského pohlaví starší osmnácti let. Ženy nesmí se při práci noční zaměstnávati.

(2) Ministr sociální péče v dohodě s ústřednami odborových organisací zaměstnaneckých a v souhlase se zúčastněnými ministry označí ty druhy podniků a závodů, ve kterých se při zpracování surovin, nebo látek velmi rychle se kazících, připouští noční práce žen starších osmnácti let výjimečně a přechodně na kratší dobu.

(3) Dále může ministr sociální péče spolu se zúčastněnými ministry, vyslechna ústředny odborových organisací zaměstnaneckých, dovoliti výjimečně určitým skupinám podniků, aby mohly zaměstnávati v noci od 10. hodiny večerní do 5. hodiny ranní ženy starší osmnácti let, když toho vyžaduje nepřetržitá služba v podniku nebo zvláštní zřetel k veřejným zájmům a práce žen sestává z úkonů poměrně málo namáhavých. Udělené dovolení musí býti v závodě vyhlášeno (§ 5 a).

§ 9.

§ 12 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. zní takto:

(1) Osobám zaměstnaným a bydlícím v domácnosti zaměstnavatelově náleží ve 2 hodinách odpočinek 14 hodin, z něhož aspoň 10 hodin musí připadnouti na nepřetržitý klid v noci a aspoň hodina na odpočinek v době polední.

(2) Výjimky z nočního klidu dovolují se jen pro ojedinělé nepravidelně se vyskytující nutné případy. Těžká práce se nesmí konati od osmé hodiny večerní do šesté hodiny ranní.

(3) Rozdělení pracovní doby ponechává se volné úmluvě stran. Alespoň jednou týdně musí se poskytnouti zaměstnancům nerušená přestávka aspoň třicetšest hodin. Tato přestávka připadá na neděli, nejsou-li zákonem dovoleny výjimky. Za tohoto klidu je dovoleno vyřizovati jen neodkladné práce v domácnosti či hospodářství, při čemž musí býti zaměstnanci zajištěno volné nedělní odpoledne. Je-li nezbytně nutno pracovati v neděli, musí se poskytnouti přiměřený náhradní odpočinek v den všední. Alespoň jednou za měsíc bude zaměstnanci poskytnut klid třicetšest hodin, připadající na neděli.

(4) Ustanovení §§ 7 b) a 7 c) platí obdobně.

§ 10.

§ 16 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. se mění, doplňuje a zní takto:

Nejde-li o trestný čin přísněji stíhaný, tresce se

I. jako přestupek soudem stíhaný vězením od tří dnů do jednoho měsíce

1. zaměstnavatel nebo jeho zástupce, který prodloužil pracovní dobu přes hranice tímto zákonem stanovené,

2. kdo užije zaměstnance k noční práci zakázané;

II. jako přestupek politickými úřady I. stolice, pokud se týče revírními báňskými úřady, stíhaný pokutou do 10.000 Kč, nejsou-li dobytny, vězením do 3 měsíců,

jiná přestoupení ustanovení tohoto zákona. Opětuje-li se přestupek, může se uložiti pokuta do 20.000 Kč, anebo trest vězení do 6 měsíců.

§ 11.

Za § 13 zák. č. 91/18 Sb. z. a n. vsunuje se nové ustanovení jako § 13 a), jenž zní:

§ 13 a).

(1) Když se trest ukládá, může býti též uznáno, že živnostenské oprávnění se ztrácí navždy nebo na určitou dobu, nebo jde-li o reálnou živnost, že se zapovídá její výkon na určitou dobu.

(2) Nevysloví-li soud ztráty živnostenského oprávnění, může uznati, že má býti zaveden dozor na výkon živnosti nejdéle na tři léta.

(3) Jde-li o zemědělce, může se naříditi dozor na jeho hospodářství nejdéle na tři léta.

(4) Na opatření označená v předchozích odstavcích může býti uznáno i tehdy, když byl odsouzen zaměstnavatelův zástupce,

(5) Náklady spojené s dozorem hradí se z podniku postaveného pod dozor.

ČLÁNEK II.

Zkrátí-li se podle tohoto zákona pracovní doba, nesmí býti z tohoto důvodu snížena mzda.

ČLÁNEK III.

Účinností tohoto zákona pozbývají platnosti všechna ustanovení, která odporují tomuto zákonu.

ČLÁNEK IV.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti patnáctého dne po vyhlášení.

(2) Pro jednotlivé skupiny podniků nepřetržitě pracujících nebo jich části, může vládním nařízením býti povolen odklad k provedení zákona, je-li to nutno z důvodů technických, ne však déle než 2 měsíce.

ČLÁNEK V.

(1) Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl.

(2) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby sestavil znění zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., jaké vyplývá ze změn předsevzatých tímto zákonem, a znění to pak vyhlásil ve Sbírce zákonů a nařízení.

Důvodová zpráva:

Návrh, který podáváme, vzešel z podstatných změn, jež nastaly na pracovním trhu. Nejen podlomené obchodní styky mezinárodní, ale zejména stupňovaná výkonnost pracovní, zvyšovaná racionalisací a soustředěním podniků, způsobila mimořádnou nezaměstnanost, jež vyřadila miliony lidí z práce. Jich nezaměstnanost a snížená koupěschopnost dále pak snižuje nezbytnou spotřebu, jež zůstává daleko za stupňovanou výrobou. Práce a pracovní příležitost jsou nezbytným prostředkem lidské kultury, nezbytnou podmínkou blahobytu. Jsou-li však miliony lidí zbavovány práce, ohrožena jest tím i lidská vzdělanost.

Nejnaléhavějším problémem hospodářským stalo se proto zabezpečení práce a zvýšení pracovní příležitosti. Toho může býti dosaženo mimo jiné vhodné prostředky hospodářské; jako jest také spravedlivější rozdělení důchodů; také další úpravou pracovní doby, zejména jejím zkrácením. Technické zdokonalování výroby, nahražování lidské práce strojem, má své vážné účinky hospodářské, neboť stupňuje nezaměstnanost, ale má také velmi nebezpečné činky zdravotní. Oběma možno předcházeti hlavně dalším zkrácením pracovní doby. Tím nejen že se zvýší počet nezaměstnaných, ale současně také sníží neblahé účinky, jež po stránce zdravotní vykazuje strojová výroba a do krajnosti provedená mechanická dělba práce.

Stačí pohled na pracovní trh v posledních letech, aby vynikla odpovědnost, jaká vzchází zákonodárství státu ze změn, které tu nastaly, jen podle číslic úředně zaznamenaných uchazečů u zprostředkovatelen práce seznáváme, jak roste rozdíl mezi nabídkou a poptávkou. Nejvyšší počet neumístěných uchazečů o práci podle měsíčních výkazů byl: v r. 1928: 57.148, v r. 1929: 55.224; v r. 1930: 239:564 a v r. 1931 až dosud 343.972. Čísla tato jsou však neúplná. Nevystihují nezaměstnanost v plném rozsahu, neboť chybí tu značný počet těch, kteří se vůbec nepřihlásili. Ale chybí tu také veliký počet omezeně pracujících. Důležitou pak okolností, kterou pohříchu dosud nebylo možno blíže zjistiti, jest také doba nezaměstnanosti. Nezaměstnanost stává se totiž stále více dlouhodobou. Čím schopnější pracovník, ať dělník či úředník, tím déle bývá nezaměstnán. Nejde tu již o týdny, ale pohříchu o měsíce, po které marně hledá práci. Z toho plynou neblahé hospodářské i mravní účinky.

Ani nadcházející letní období nepřineslo podstatného zlepšení, jež pokud se projevilo, omezilo se na stavební odbory. Naproti tomu čísla nezaměstnaných podle odborů vykazují vzestupný směr v kovoprůmyslu, v textilním průmyslu, hornictví, sklářství, u obchodních zřízenců a jiných odborů.

Tento zjev nasvědčuje tomu, že nejde o krisi hospodářskou, která by byla způsobena přechodnými zjevy povahy obchodní, dočasným poklesem odbytu, nýbrž, že tu jde o účinky způsobené změnami, jež nastaly ve složení a zařízení výroby, soustředěním podniků, technickým jich vyzbrojením a úsporami na lidské síle pracovní. Z toho důvody nelze nynější krisi řešiti pouze prostředky, jež stačí k dočasné krisí odbytové, to jest veřejnými pracemi, obchodně-politickými opatřeními, podporou v nezaměstnání a podobné. Ale nutno činiti také opatření důkladnější a trvalejší, nezbytná s hlediska technicko-hospodářského. Novými metodami výrobními, zdokonalováním technickým, dalším zaváděním strojů, soustředěním podniků, stále více zmenšuje se počet zaměstnanců, ale zvyšuje se současně jejich výkonnost. Při tom současně klesá mzdový podíl ve výrobních nákladech, i když mzda zůstavá jinak nezměněna.

Za tohoto stavu klesá spotřeba obyvatelstva, snižuje se životní úroveň a nedosahuje se právě účele, který vědeckým řízením práce jest zamýšlen. Totiž, aby racionalisace zajistila levnější a dokonalejší výrobek, stálejší zaměstnání a spravedlivější podíl na výsledku práce. I když dosahuje se levnějšího výrobku, je tato přednost nepříznivě vyrovnávána poklesem zaměstnání a rostoucí počet nezaměstnaných vyřazuje se ze spotřebního trhu. Jak dnešní řízení výroby vede pouze k jednostrannému prospěchu, o tom svědčí výsledky hospodaření různých soustředěných podniků průmyslových i bankovních. Ačkoli počet jich zaměstnaných sil klesá, stoupá na druhé straně výkonnost a výrobní hodnota, jakož i zisk podniků. Výroční bilance různých podniků, pokud jsou veřejnosti přístupny, nejlépe to dokazují. O poklesu mzdového podílu svědčí i zprávy podnikatelů, z nichž uvádíme na příklad Českomoravskou strojírnu, která sama uvádí, jak poklesl její mzdový podíl ve výrobních nákladech automobilů. Činil tento podíl v r. 1914 20 %, v r. 1930 pouze 13%.

Tyto důvody vedly nás tudíž k našemu návrhu, který má za účel aspoň zmírniti nebezpečí, které hrozí z jednostranné racionalisace a umožniti zaměstnání pracovníkům, kteří soustřeďováním výroby a jejím technickým zdokonalováním stali se nezaměstnanými. V jaké míře přivodí zkrácení pracovní doby zmenšení nezaměstnanosti, není sice lehko určiti. Sotva možno tvrditi, že zkrácení týdenní pracovní doby o 1/6 t.j. ze 48 na 40 hodin, umožní zaměstnat o 1/6 zaměstnanců více, ale i kdybychom hodně nízko odhadovali a šli na 1/12, znamenalo by to u nás dobře 250.000 osob. Ústav pro studium konjunktury v Německu dokazuje, že snížení pracovní doby na 40 hodin týdně uvolnilo by místa pro 1.5 milionu dělníků.

Přihlížejíce k našim poměrům, můžeme směle odhadovati, že by dobrá polovina nezaměstnaných nalezla práci, kdyby pracovní doba byla zkrácena na 40 hodin v týdnu a ovšem kdyby se také řádně dodržovala, zvláště kdyby odpadla práce přes čas. Ještě dnes známe závody, ve kterých se nedodržuje zákonem stanovená pracovní doba.

Nedostatečný živnostenský dozor umožňuje soustavnou práci přes čas a proto také ve svém návrhu podáváme návrhy, jimiž by tomuto nešvaru účelně se čelilo. Také noční práci je třeba co nejvíce omeziti. Všude tam, kde neznamená noční práce zvýšenou příležitost pracovní a když z technických důvodů není jí nezbytně nutno, jest noční práce nepřípustna. Mimo to pokládáme za vhodné, aby pro práce zvláště namáhavé, zdraví škodlivé, byla pracovní doba zkrácena na 36 hodin v týdnu.

Náš návrh je nesen snahou, aby uvolněn byl pracovní trh a přispěl k odstranění nebezpečného zla nynějšího hospodářství, nezaměstnanosti.

Zákon ze dne 19. prosince 1918 vzešel z doby poválečné a byl jednou z prvých splátek, již obnovený stát dal pracující třídě za oběti, jež položila v době válečné. Nebyl dítkem náhody a překvapení, ale výsledkem předchozího vývoje pracovního poměru, zvláště odborovými organisacemi v kolektivních jich smlouvách připravovaného.

Proto také, ač byl rychle v prvém Národním shromáždění projednán, přece byl na svou dobu poměrně dokonalým a vyhověl požadavkům tu kladeným.

Přirozeně, že se objevily určité nedostatky, zejména ve výkladu a provádění některých jeho ustanovení. Ale ty by samy o sobě nás nevedly k navrhovaným změnám. Hlavním důvodem jsou změny, jež nastaly v hospodářském životě, změny, které opět předstihly dosavadní zákon v základním jeho obsahu, ustanovení o 8hodinné době pracovní.

Proč při té příležitosti navrhujeme i jiné změny, odůvodňujeme dále ve zprávě uvedené k jednotlivým odstavcům osnovy zákona. Jsou to zvláště změny doplňující ustanovení o práci přes čas, jimiž se má zabezpečiti dodržování pravidelné doby pracovní.

K § 1.

Se zřetelem ke zkušenostem, které při provádění dosavadního zákona byly získány, měníme předmět zákona. Dosavadní zákon o osmihodinové době pracovní vztahoval se na podniky po živnostensku provozované. To vedlo často k výkladům působnost zákona snižujícím. Chceme proto docíliti, aby nejen pracovní doba byla zkrácena, ale aby se také předešlo nesprávným výkladům zákona. Proto navrhujeme, aby nový zákon upravil zřetelně pracovní dobu pro zaměstnance, bez ohledu, jakého jsou povolání či postavení, neboť jenom tak jest možno zabezpečiti řádné provádění zákona. Z toho důvodu v § 1 mění se rozsah zákona dosavadního tím, že jeho ustanovení mají se vztahovati na pracovní nebo služební poměr, založený a smlouvou soukromoprávní nebo poměrem veřejnoprávním a rozšiřuje se tím ustanovení zákona na zaměstnance vůbec. Pracovní doba zkracuje se na 40 hodin v týdnu, při čemž nejdelší dovolená denní doba pracovní stanoví se na 8 hodin. Tímto ustanovením se má docíliti, aby denní doba pracovní nepřekračovala 8 hodin. Jinak rozdělení pracovní doby se ponechává úmluvě stran. Při pracech zdraví škodlivých, zvláště namáhavých a nebezpečných omezuje se pracovní doba na 36 hodin týdně a nejvýše pak na 6 hodin denně. Toto další zkrácení pracovní doby vynucují i zvláště účinky racionalisovaného pochodu pracovního na tělesný stav a nervovou soustavu pracovníka. Mimo to při pracech zvláště nebezpečných a zdraví škodlivých, na příklad ve výrobě zápalek, při pracech s jedovatými látkami, při nichž vyvinují se nezdravé plyny, zaměstnání v hlubokých dolech, má býti umožněno i další zkrácení pracovní doby.

Ustanovení o pracovní pohotovosti jeví se vhodným se zřetelem k rozhodování nejvyššího správního soudu. U učňů započítává se do pracovní doby čas ztrávený návštěvou pokračovací školy, což jest jistě odůvodněno nejen z důvodů hospodářských, ale i z důvodů zdravotních. Požadavek, aby školní vyučování zahrnuto bylo do pracovní doby, jest plně odůvodněn.

Zvláštní poměry v hornictví vyžadují ustanovení, obsaženého v odst. 3. Stejně zvláštním potřebám některých podniků, zejména dopravních a zemědělských, vychází se vstříc ustanoveními, obsaženými v odst. 4., jehož obsah je obdobný s odstavcem 5. § 1 dosavadního zákona o pracovní době.

K § 2 až 4.

Ustanovení o rozdělení pracovní doby a pracovních přestávkách se v podstatě nemění. Změna v § 3 zákona z r. 1918, v němž se stanoví nerušená přestávka 36 hodin, jest jen důsledkem návrhu v § 1 obsaženého. V § 2 návrhu stanoví se přestávka aspoň čtvrthodinová po čtyřech hodinách nepřetržité práce. Rozdělení pracovní doby ponechává se jako dříve dohodě zaměstnanců se zaměstnavatelem. Tuto dohodu, pokud jde o soukromé podniky, sjednávají oprávnění zástupci zaměstnanců, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou. Ve veřejných podnicích, ústavech a úřadech má stanoviti rozdělení pracovní doby a přestávky v ní příslušný orgán v dohodě s odborovou organisací zaměstnaneckou. Nerušená přestávka pro ženy v § 5 dosavadního zákona má počínati o 12. hodině polední. Toto omezení je odůvodněno zvláště snahou o větší ochranu žen jako matek. Při tom jsou dovoleny jako dosud výjimky pro podniky, v nichž součinnost žen je nezbytná pro nerušený chod závodu.