Všechna pomoc, poskytovaná dle výše uvedené formy exportujícím podnikům se strany státu, zahrnována bývá pod hromadným názvem pojišťování exportních úvěrů, ačkoliv v podstatě ne v každém případě můžeme mluviti a skutečném pojišťování. Zde lze povšechně poukázati na vývody, uplatněné v důvodové zprávě o fondu pro podporu pojišťování exportních úvěrů. Podpora poskytovaná se strany státu v této formě má taktéž svůj počátek teprve po světové válce a to ve Velké Britanii. Odtud rozšířila se téměř do všech evropských států. Typickým příkladem jest zde Německo, které nejen, že zavedlo pojišťování exportních úvěrů za účasti státu ve vlastním slova smyslu, nýbrž zaručuje exportérům úvěry při velkých dodávkách do ciziny a konečně poskytuje exportérům i přímo úvěry pomocí bank. Za tím účelem zařadilo v rozpočtu počínajíc rokem 1927 po 175 mil. Mk. Do konce etátního roku 1929/30 bylo v celku povoleno 525 mil. M. k produktivnímu zabraňování nezaměstnanosti. Podle uveřejněných zpráv bylo na vývozní úvěry až do 1. října 1928 vynaloženo okrouhle 270 mil. M. a od tohoto data až do 1. ledna 1930 ještě 170 mil. M. Během roku 1930 byla pravděpodobně pokračováno ve stejném měřítku. Vedle Německa sluší poukázati na Francii, Belgii a Italii; které zmocnily své vládly, aby poskytovaly záruky při exportních dodávkách do ciziny. (Francie 320 mil. Frs. ročně, Italie 200 mil. Lir ročně, Belgie do celkové části 650 mil. Frcs.)

Za poskytování záruky vybírají se garanční provise. Výše této garanční provise v návrhu stanovena není, poněvadž bude nutně různá podle druhů obchodu a jakosti dlužníka. Při zaručování exportních úvěrů podle tohoto návrhu půjde zpravidla o dodávky větší, uzavírané na delší úvěrové lhůty, nežli tomu bude při pojišťování úvěrů podle hlavy první zákona. Půjde zde tedy jen o záruku a nikoliv o pojištění a zpravidla o dlouhodobé dodávky státu nebo veřejným korporacím, kdežto krátkodobé dodávky pro jiné kategorie cizozemských importérů budou zpravidla pojišťovány za účasti fondů pro pojišťování exportních úvěrů. Způsob a míru účasti státu na ztrátě, pravidla a výměru garanční provise, jíž bude povinen vývozce, a jiné podrobnosti určí vládní nařízení, jež zejména dá pravidla pro úpravu garanční smlouvy a upraví řízení o poskytnutí záruky i její realisaci.

Výši uvedené zaručování se strany státu při dodávkách do cizozemí osvědčuje se v cizině. V minulém roce přijat byl v Belgii zákon, podle kterého zvyšuje se původní částka 250 mil., do kterých by mohl stát poskytnouti záruku, na 650 mil. Frs. Záruka poskytovala se tam hlavně jen na dodávky větší, jak patrno v této tabulky:

Koncem roku 1929 z takto zaručených úvěrů patřilo 57% průmyslu železářskému (železniční materiál), 40% textilnímu.

K § 1.

Pro podporu exportního obchodu poskytovanou pojišťováním úvěru za účasti státu bude zapotřebí finančních prostředků, k nimž z veliké části bude přispívati i stát.

Důvody, které platí pro fondové hospodaření v rámci finančního hospodaření státního, jde-li o některé specielní úkoly, platí i zde. Jest to specielně stabilita rozpočtu.

Příslušnost agendy exportně-zvelebovací do ministerstva obchodu určuje přirozeně i hlavní kompetenci ministerstva obchodu pro správu fondu pro pojišťování vývozních úvěrů. Součinnost ministerstva financí při správě fondu podává se z povahy věci a obzvláště i z ustanovení odst. 2. § 3 o státní záruce do výše 100 milionů Kč.

K § 2.

Výše, do jaké bude fond přispívati ku krytí eventuelních ztrát, bude stanovena smlouvou, která bude uzavřena s odbornými pojišťovnami, jež budou obstarávati technický provoz pojišťování exportních úvěrů za účasti státu. Smlouva určí také spoluúčast Fondu na jednotlivých druzích pojištěných risik. V Německu děje se to podle schématu, podle kterého stát kryje ztráty, vzniklé z abnormálního risika, úplně a škody z risika normálního do 50%; jestliže by ovšem ztráty z normálního risika činily více nežli 125% přijatých prémií, kryje stát ztráty z normálního risika do 100%. Abnormální risiko, - jež se označuje též názvem katastrofálního, pokud se týče politického risika, - nastává podle obdobných ustanovení cizí praxe v případech, ve kterých dlužník není s to platiti následkem války, ať v kterékoli zemi, nebo v důsledku nepokojů, revoluce, zemětřesení nebo následkem státních opatření v dlužníkově zemi, jež omezují nebo zamezují platy vůbec nebo platy do ciziny nebo v důsledku jiných všeobecných zásahů vyšší moci nastalých v dlužníkově zemi, také značného poklesu valuty, nebo jestliže pojištěnec není s to vymáhati pojištěnou pohledávku následkem státního moratoria, trvala-li ve všech těchto případech platební nezpůsobilost určitou dobu.

Pojišťovati se mohou úvěry, poskytnuté československými exportéry ve zboží československého původu. Exportérem nerozumíme zde jenom exportéra-obchodníka (export nepřímý), nýbrž i producenta (průmyslníka atd.), který provádí vývoz výrobků v jeho podniku produkovaných (export přímý). Pojištění může se poskytnouti jen za zboží skutečně dodané, tj. zboží, které cizozemský importér skutečně převzal. V Anglii se sice také pojišťuje nepřevzetí zboží, ovšem s určitým omezením, nedoporučuje se však, aby se tak dálo i u nás. Bylo by často velmi těžko určiti, zda důvod, pro který nebylo zboží převzato, není snad v osobě vývozce.

Aby bylo zabráněno přílišnému spoléhání se na pojištění, bude i u nás, jako v analogických ustanoveních ciziny, platiti zásada, že vývozce v každém případě ponese sám určitou kvotu ztráty. Její výše jest měnívá podle výše risika dotyčného obchodu a poměrů země. Proto se nedoporučuje, aby její minimum bylo stanoveno zákonem, což by snadno vedlo k tomu, že by vývoj byl zbytečně bržděn na úkor rozsahu pojišťování, v jehož zájmu bývá někdy (při nepatrném risiku a nepochybné bonitě firem), aby kvota ona byla stanovována níže než jest obvyklé v případech průměrných; takto se získávají pro pojišťování případy příznivého risika, což jest vítati i v zájmu vývozu, jelikož rozšíření úvěrového pojištění jest nejsprávnější cestou k situaci, umožňující podstatné jeho zlevnění.

K § 3.

K odst. 1, lit. a. Získání potřebných informací úvěrových bývá mnohdy nákladné. Krom výdajů tohoto rázu dlužno pamatovati i na další správní náklady (úhrada cestovného a eventuelní diety přespolním členům komise, případné odměny členům pracovního výboru a pod.). Proto jest na místě, aby stát přispíval k provozním nákladům pojištění ročním příspěvkem, pro nějž se toliko pro první rok navrhuje fixní obnos, pro další léta pak procentuelní poměr k celkové roční pojištěné hodnotě, při čemž se stanoví minimální a maximální hranice. Eventuelní přebytky plynou k dobru Fondu.

K odst. 1, lit. d. Záruční provise, vybírané podle hlavy II., plynou sice do Fondu pro pojišťování vývozních úvěrů; z obsahu druhé věty však vyplývá, že pro vlastní účely pojišťování bude moci býti použito toliko jejich úroků.

K odst. 2. Aby Fond mohl ihned od počátku účinně plniti své poslání ve prospěch exportního obchodu, vybavuje jej stát pro dubu, pokud jeho jmění nečiní 100 milionu Kč, svou zárukou za jeho závazky do výše částky, které se nedostává do 100 milionů Kč. Bude tedy Fond, jehož závazky podle odst. 3. nesmí převyšovati pateronásobek jeho jmění, moci vcházeti v závazky až do 500 milionů Kč, při čemž mu bude ovšem dbáti všech kautel naznačených v odstavci 2. § 6, na což upozorňuje podrobněji důvodová zpráva k citovanému §u.

K §§ 5 a 6.

Technický provoz pojištění bude podobně jako v Německu svěřen úvěrovým pojišťovnám, s nimiž komise Fondu uzavře smlouvu podléhající schválení ministra obchodu udělenému v dohodě s ministrem financí. Pojišťovny zřídí za oním účelem zvláštní kancelář: "Úřadovnu fondu pro pojišťování vývozních úvěrů". Přijaté prémie rozdělí se mezi Fond a soukromé odborné pojišťovny podle klíče, který bude stanoven zmíněnou smlouvou, uzavřenou mezi Fondem a těmito pojišťovnami. Touže smlouvou určí se, jakým způsobem se rozdělí zařizovací výlohy mezi Fond a soukromé pojišťovny. Rozdělení kompetencí převzato bylo z obdobné úpravy v Německu. Komisi přísluší hlavně stanovení směrnic a dozor. Naproti tomu Pracovnímu výboru přísluší vlastní posuzování předložených pojišťovacích návrhů.

V komisi zastoupena budou ministerstva, jež na věci mají zájem. Účast Národní bank;, jako největší instituce úvěrové u nás, dále zástupce poštovní spořitelny nebo jiných veřejných peněžních ústavů bude také na místě. Účast pojišťoven resp. zajišťoven jest samozřejmá. Navrhuje se, aby v komisi zastoupena byla jednotlivá hospodářská odvětví přiměřeným počtem, pokud ovšem mají na exportu zájem a pro export jsou význačná. (Srv. poznámku k odst. 1., § 7.)

Pracovní výbor jest užší výbor členů komise. Jeho úkolem, jak uvedeno, jest rozhodování o pojišťovacích návrzích. Má si počínati tak, aby Fond nebyl pokud možno dotčen, a proto stanovena zde byla určitá směrnice v tom smyslu, aby nenastalo jednostranné zatížení exportem do jednotlivých zemí, nebo jednotlivými exportéry. Sleduje se při tom také zásada, že pojišťování úvěrů má sloužiti hlavně jako zbraň proti nezaměstnanosti a proto navrhuje se, aby při pojišťováni vývozních úvěrů dávala se za stejných jinak okolností přednost onomu zboží, v němž jest více lidské práce.

Podrobnosti nesluší petrifikovati v zákoně, což by nebylo doporučitelné v těchto otázkách, znamenajících pokusné kroky na území u nás ještě novém. Jest zapotřebí, aby vývoji na tamto moderním, ještě nevyzkoušeném poli bylo ponecháno co možná mnoho volnosti a pružnosti; takto bude možno užiti po případě i z dalších vymožeností po příkladu analogických opatření ciziny a podle zkušeností získaných nejen u nás, nýbrž i v cizině. Každým rokem přibývá na příklad v Německu nových pozměn a zdokonalení v praxi státního spolupojišťování. Potřeba novelisace zákona by zde byla patrně brzdou velmi rušivou.

K § 7.

K odst. 1. Cílem při prováděcí praxi ohledně výběru zástupců organisací hospodářských odvětví na vývozu interesovaných (odst. 1, §§ 5 a 6) bude, aby krom zástupců, "hlavně vývozního průmyslu", byly zastoupeny i organisace vývozního obchodu, pak organisace zemědělské výroby, mající zájem na vývozu, jakož i odborové organisace zaměstnanecké a ústředny výrobních a pracovních družstev dělnických, jelikož tyto na otázkách zvelebování vývozu mají přirozený povšechný zájem se stanoviska potíráni nezaměstnanosti. Při tom bude pro výběr osobností nutno dbáti toho, aby byla spolehlivě zajištěna nestrannost a co možno mnohostranná zapracovanost. S tohoto hlediska jakož i se zřetelem na nutnou pracovní pohotovost přicházejí zde v prvé řadě v úvahu referující úředníci hospodářských odvětví na vývozu interesovaných, kteří bývají pravidelně zaměstnáváni v otázkách vývozních.

K § 8.

Účel zákona jest patrný z vývodů, učiněných ve všeobecné části. Převzetí záruky nemusí znamenati ani potřebu efektivních prostředků. Těchto bude zapotřebí, jestliže by snad skutečně došlo někdy ke ztrátám, což podle povahy dlužníků zdá se za normálních poměrů býti více méně předem vyloučeno. Kromě zboží samého jde zde i o určité československé výkony s dodávkou související. Terminologie jest vzata ze zákona o dani z obratu. Půjde zde hlavně o práce montážní spojené s dodávkou.

I při garanciích pamatováno jest na vlastní risiko Vývozce a to ustanovením minima jeho účasti na ztrátě. Zde totiž odpadají přirozené ohledy na zájem agendy pojišťovací, o němž se stala zmínka k § 2. Lze předpokládati, že zde zákonné ustanovení minima účasti vývozce bude působiti v zájmu souměrnosti postupu, když o zásadní prospěšnosti takového ustanovení ani zde není sporu se stanoviska zajištění patřičné opatrnosti a seriosnosti při dotyčných vývozních obchodech. Jinak se i v této partii zákona jeví žádoucím, aby vývoj měnivý podle okolností předem nezjistitelných a nedořešitelných nebyl bržděn a předurčován přílišnou podrobností coercitivních zákonných ustanovení. Zde doplní prováděcí vládní nařízení zásady zákonem stanovené dalšími ustanoveními o modalitách tohoto režimu, od něhož náš průmysl očekává účinnou podporu svých exportních úspěchů a snah hlavně při cizozemských dodávkách investičních.

(o výši limitů státních záruk).

V poměru k značným úkolům naší exportní expanse a k nutnosti, aby tato byla posílena obzvláště v době hospodářských potíží, dále se zřetelem na značné analogické částky věnované v konkurující cizině, nejeví se limity navrhované osnovu v hlavě I. a II. nikterak upřílišněnými. K limitům se dospělo po bedlivých úvahách, při čemž bylo přihlíženo obzvláště ke skutečnosti, že při investičních dodávkách jde nezřídka o obnosy velmi značné a spojené s dlouhodobým úvěrem, rozvrženým na řadu let, tak že jest zde zapotřebí značného celkového úvěrového rozpětí, což platí pak analogicky i o státní záruce jakožto základně nezbytné pro přiměřenou mobilisaci pohledávek. V této partii osnovy jde především o zájmy velkého průmyslu. Průmysl střední a malý opět jest zvláště interesován na státní účasti při pojišťování exportních úvěrů krátkodobých. Zde limity státní záruky (100 mil. Kč) a celkových závazků fondu (pateronásobek, tudíž 500 mil. Kč) odpovídají přibližně poměru obapolných zájmů. Navrhované kautely jsou v obou případech takového rázu, že netřeba obavy, že by krajní limit zákonný mohl přivoditi méně pečlivou praxi prováděcí.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách přikázán k podání zprávy výborům živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 12. června 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.