Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1240.

Interpelace:

I. posl. Zápotockého a soudr. min. železnic o šikanování a poškozování dělnictva jezdícího do práce,

II. posl. Jurana a soudr. min. pošt a telegrafů o neslýchaném vykořisťování a bezdůvodném propuštění poštovní poslice Antonie Juřicové z Rosic,

III. posl. Fialy, B. Procházky, Malého a druhů vládě o neustanovování smluvních zaměstnanců, kteří při provádění restrikčního zákona byli ze služeb dráhy vyřazení proto, že neměli vyřízené žádosti o státní příslušnost,

IV. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. verejných prác vo veci zastavenia štátnej železolejárne v Tisovci,

V. posl. B. Procházky, Fialy, Malého a druhů min. železnic o pracovních poměrech v dílnách československých státních drah,

VI. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové a druhů min. vnitra o systemisaci podúřednických a zřízeneckých míst u zemského úřadu v Praze,

VII. posl. dra Staňka, Pozdílka, dra Černého a druhů min. zemědělství o zrušení neodůvodněného zákazu vývozu bramborů z horských okresů Police n./M., Úpice, Náchod, Česká Skalice, Nové Město n. Met., Opočno a Rychnov n./Kn.,

VIII. posl. Knotka, Myslivce a druhů min. národní obrany o nedělním střílení ve vojenské střelnici v Kobylisích,

IX. posl. Greifa, Scharnagla a druhů min. financí o nezákonném působení národních bojovných spolků na obsazování míst v tabákových továrnách,

X. posl. Simma a druhů min. školství a národní osvěty o přidělování služebních bytů ředitelům odborných škol,

XI. posl. Simma a druhů min. školství a národní osvěty o úpravě právních a hmotných poměrů okresních školních inspektorů,

XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o nezákonitém chování orgánů finanční stráže v Horním Reuthu, které znemožnily německým turnérům s turnérskými odznaky přejití přes hraníce a s nasazenými bodly je odvedly zpět,

XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o katastrofální nezaměstnanosti v okrese přísečnickém a o postupu zemského výboru, brzdícím nouzová opatření,

XIV. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra, že okresní úřady ve Frývaldově a Krnově svévolně zakázaly řečniti říšskému Němci Richardu Plewigovi z Nisy,

XV. posl. Hokkyho a druhov min. školstva a národnej osvety o dopoludňajšom vyučovaní maďarských žiakov občianskej školy v Mukačeve,

XVI. posl. Hokkyho a druhov min. spravedlnosti o prenesení pozemkových kníh V. Bočkova zo susedného Rumunska,

XVII. posl. Hokkyho a druhov min. zemedelstva vo veci opravy kostola rím. kat. náboženskej obce v Dubovej,

XVIII. posl. Bečku, dr. Markoviča, Bendu a súdruhov vláde republiky Československej vo veci schvaľovania mestských sporiteľní na Slovensku,

XIX. posl. Bečku, dr. Markoviča, Bendu a súdruhov min. železníc vo veci postupného prenesenia železničných dielní zo Zvolena.

 

1240/I.

Interpelace

poslance Zápotockého a soudruhů

ministru železnic

o šikanování a poškozování dělnictva jezdícího do práce,

Dne 16. III. v pondělí, v Unhošti u dělnického vlaku, který jede kolem půl 6. ráno do Prahy, čekalo už od 5 hodin asi 30 dělníků v dešti jen proto, aby si mohli koupit týdenní jízdenky. V 5 hodin ráno byla, jak je svědecky dokázáno, nádražní budova ještě uzavřena. Teprve 5 minut po 5. hodině bylo otevřeno nádraží a současně také pokladna. Dělníci šli tedy asi 25 minut před odjezdem vlaku k pokladně, zatím přijel nákladní vlak a osobní vlak z Chebu, takže výpravčí zavřel pokladnu a dělnické lístky dostalo jen několik dělníků. Teprve když vypravil oba vlaky, vrátil se opět do pokladny, vydal dalších několik dělnických jízdenek a před příjezdem osobního vlaku znovu pokladnu zavřel. Mnoho dělníků lístek vůbec nedostalo. Z těchto několik zůstalo zpět, 12 jiných nastoupilo do vlaku, ale bez lístků, aby neztratili práci. Výpravčí nařídil na to průvodčímu, aby těmto dělníkům odejmul legitimace a odevzdal je ve výstupních stanicích. Průvodčí odebral legitimace všem 12 dělníkům a 6 z nich odevzdal v Dejvicích, dalších 6 v Bubnech výpravčímu nádraží. Dělníci Chudoba a Tůma intervenovali u výpravčího v Bubnech jménem všech postižených. Výpravčí v Bubnech sám doznal, že výpravčí v Unhošti mohl vlak na několik minut pozdržet a všem jízdenky vydat. V poledne 16. III. zakročili oba dělnicí na ředitelství státních drah na Masarykově nádraží. Tam jim řekl ing. Hájek, že všichni postižení dělníci musí zaplatit normální jízdné z Unhoště do Dejvic, resp. Buben (tj. na př. do Bubenče 7,20 plus 3 Kč zápisného) u pokladny onoho nádraží a teprve po zaplacení, že si mohou podat žádost k řiditelství, že jim bude tento peníz vrácen. Když si večer dělnicí vyzdvihovali u nádražní pokladny zadržené legitimace, bylo jim řečeno, že věc byla odevzdána na řiditelství a že dostanou vyřízení. Peníze žádány nebyly. Na cestu zpět museli si dělníci koupit normální jízdenky. Asi za 3 dny podalo si 12 dělníků přímo u inspektora Hájka na Masarykově nádraží společnou žádost za vrácení zaplacených peněz.

Mezitím, než žádost byla vyřízena, dostalo všech 12 dělníků výměr, z řid. stát. drah Praha - Sever, aby zaplatili jízdné i se zápisným nejpozději do 10 dnů a k tomu ještě po nových à 5,- Kč za tuto upomínku, s vyhrůžkou, aby ihned zaplatili, chtějí-li se vyvarovati dalších výloh a nepříjemností s podáním žaloby.

Když Chudoba asi po třech nedělích urgoval vyřízení žádostí všech dělníků, řekli mu podřízení Hájkovi, že žádost tam není, aby si podali dělníci novou. Postižení podali novou společnou žádost přímo do rukou inspektora Hájka. Na tuto druhou žádost dostal vyřízení jediný Chudoba 29. května - zamítavou. Vyhláška, o níž se v zamítavém výměru mluví, nemohla být stržena dělníky, protože byla na stanici vyvěšena za oknem a odstraněna staniční správou při opravě okna (zasazování matovaného skla). Praxe, že si dělníci lístky kupují v pondělí, je stará a trvá dál. Lístky platí včetně do soboty. Pro dělníky je nevýhodné kupovat lístky už v sobotu, protože spěchají na autobusy, domů a pod. Praxe s vydáváním lístků souvisí s omezením počtu personálu na nádraží v Unhošti. Dříve měl výpravčí k ruce výpomocnou sílu k pokladně. Dnes musí i tuto práci zastávat úplně sám.

Ptáme se pana ministra železnic:

Jak odůvodní toto šikanování a poškozování dělnictva?

Je ochoten okamžitě zrušiti ony platební rozkazy, vydané proti dělníkům, a učiniti opatření, aby jim škoda byla nahrazena, jakož i opatření, aby si mohli dělníci kupovati lístky časově dle své možnosti?

V Praze, dne 9. června 1931.

Zápotocký,

Gottwald, Krosnář, Kliment, Kuhn, Juran, dr. Stern, Vallo, Tyll, Novotný, Babel, Barša, K. Procházka, Hodinová, Čižinská, Śliwka, Hadek, Nový, Hruška, Kopecký, J. Svoboda.

 

1240/II.

Interpelace

poslance Jurana a soudruhů

ministru pošt a telegrafů

o neslýchaném vykořisťování a bezdůvodném propuštění poštovní poslice Antonie Juřicové z Rosic.

Antonie Juřicová byla zaměstnána na poštovním úřadě v Rosicích 10 let. Denně i v neděli přinášela od ranního vlaku, který přijíždí do Rosíc o půl 5. hod., balíky ve váze až 70 kg. Taktéž nosila balíky od vlaku o 9. hod. do Roníc přijíždějícího. Mimo to vykonávala práce u poštmistra Měchury jako služebná. Pracovala v zahradě, prala, a obstarávala jiné domácí práce, často až do 9. hod. večerní. Byla zaměstnána od 5. hodiny ranní až do 9 hodin večer, za kteroužto práci dostávala měsíčně 339 Kč.

Za celých deset let neobdržela dovolenou. V měsíci červenci 1930 provedena byla oprava budovy občanské záložny, v jejichž místnostech je poštovní úřad.

V průjezdě, který Juřicová zametávala, byl rozprášen cement, který byl dovážen na opravu budovy záložny.

Jmenovaná smetla trochu cementu v průjezdě, kterého použila pro opravu stáje pro poštovního oslíčka, který byl teprve r. 1929 koupen. Až do této doby nosila těžké balíky na zádech.

Opravu chlívku oním smeteným cementem, jehož stavbyvedoucí Nejedlý nemohl použíti, jak se sám vyjádřil, viděl i poštmistr Měchura. Neupozornil jí však, aby toho nečinila.

Po této události byla Juřicová upozorněna, že se propůjčuje ku pracem, které jí nepřísluší, a byla dotazována v jaké stupnici platové je vedena. A bylo zjištěno, že je vedena jako poslice V. stupně a že má nárok na dovolenou. Při uplatňování jejích práv bylo jí dáno na srozuměnou, že bude propuštěna.

V listopadu m. r. na anonymní udání, tj. 3 měsíce po skutku, (smetení cementu na opravu chléva), přišli k Juřicové četnicí s tvrzením, že ukradla cement. Přes to, že věc byla vyšetřena, bylo na ni učiněno oznámení pro krádež cementu.

Při přelíčení konaném dne 19. ledna t. r. u okresního soudu v Ivančicích byla osvobozena.

Na základě obvinění ještě před projednáním této záležitostí byla Juřicová však propuštěna s podotknutím, že nepožívá důvěry.

Celých 10 let požívala důvěry, nosívala až Kč 250,000,-, dřela se jako kůň, vykonávala práce, které jí nepřináležely.

Teprve když byla upozorněna, že má nárok na dovolenou, v očích poštmistra Měchury ztratila důvěru a byla propuštěna bez jakéhokoliv odškodnění.

Podepsaní se táží:

Zná pan ministr tento případ bezpříkladného vykořisťování chudé poslice?

Co hodlá pan ministr podniknouti, aby se příště takové případy neopakovaly?

Jest pan ministr ochoten naříditi, aby poslice Juřicová byla okamžitě zpět přijata?

V Praze dne 10. června 1931.

Juran,

Kuhn, Kubač, Rjevaj, Kopecký, Zápotocký, Gottwald, Čižinská, Hodinová, Hadek, Barša, Hadek, Kliment, K. Procházka, J. Svoboda, Novotný, Śliwka, dr. Stern, Štětka, Vallo, Hrubý.

 

1240/III.

Interpelace

poslanců Fialy, B. Procházky, Malého a druhů

vládě

o neustanovování smluvních zaměstnanců, kteří při provádění restrikčního zákona byli ze služeb dráhy vyřazeni proto, že neměli vyřízené žádosti o státní příslušnost.

Míchal Packán, staniční dělník, přidělený dop. úřadu v Užhorodě, narozený 13./Il. 1903, ženatý, otec 1 dítka, narodil se ve Velké Berezné na Podkarpatské Rusi. Jeho otec byl dozorcem pily a ve Velké Berezné byl přes 35 roků. Michal Packány vojákem nebyl a v červnu 1916 nastoupil službu ve Velké Berezné a od té doby je zaměstnán nepřetržitě.

V r. 1922, kdy se ucházel o domovský list, bylo mu sděleno, že jej nemůže obdržeti, protože má domovské právo v obci Jasina v Haliči. Musel se proto ucházeti žádostí o přiznání čsl. státního občanství naturalisací, jelikož zákon Dérerův tehdy ještě neexistoval. V té době nemohl dlouho získati z Haliče tzv. propůst, protože jej tam neměli v evidenci.

Při provádění restrikčního zákona byl rozhodnutím ředitelství st. drah v Košicích č. j. 4/1742-I-25 k 30./VIII. restringován s odbytným Kč 2.562, ale zůstal v zaměstnání nepřetržitě jako smluvní dělník.

V březnu 1929 obdržel čsl. státní občanství a byl navržen k ustanovení pomocným zaměstnancem II. služ. skupiny. Ředitelství košické návrh zamítlo, žádost k min. železnic byla rovněž zamítnuta.

Packán je 28 roků stár, služebně úplně vyhovuje, vyřazen ze služby byl jen proto, že neměl vyřízenou žádost o státní příslušenství, o kterou ještě před restrikčním zákonem žádal. Jiný důvod pro restrikci nebyl, po vyřízení žádosti odpadl, a je proto možno i nutno důsledky restrikce odstraniti, zaváže-li se Packány vrátiti žel. úřadem vyplacené odbytné Kč 2.526.-,

Jan Valeri, smluvní dělník v dílnách v Českých Velenicích pracuje od 5./V. 1916 jako italský zajatec a v r. 1917 byl jmenován dělníkem stálým. V tomto poměru byl až do 31./12. 1925. Nemaje vyřízenou žádost o čsl. státní příslušenství, byl rovněž restringován s odbytným. Jako smluvní dělník přijat opětně 2./IV. 1927 a pracuje tu trvale. Služebně úplně vyhovuje a je úplně nemajetný.

Podobných případů nejen u železnic, ale i u ostatních resortů státní a podnikové služby je více, kdy řádní zaměstnanci, u nichž nebylo důvodů k restrikci, byli vyřazeni jen pro průtahy ve vyřízení žádostí o státní příslušnost. Jsou řádnými občany státu a není žádného důvodu, aby co do povinností a práv služebních byli posuzováni jinak než ostatní zaměstnanci.

Táží se proto podepsaní:

Co hodlá vláda učiniti, aby shora uvedené nesrovnalosti byly odstraněny a postiženým dostalo se žádoucího práva?

V Praze dne 11. června 1931.

Fiala, B, Procházka, Malý,

Bergmann, Jos. Tůma, Hatina, dr. Moudrý, David, Hrušovský, Netolický, Pechmanová-Klosová, Langr, Lanc, dr. Stránský, Sladký, Tučný, Mikuláš, Richter, Šeba, Tykal, Slavíček.

 

1240/IV.

Interpelácia

poslancov Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov

ministru verejných prác

vo veci zastavenia štátnej železolejárne v Tisovci.

Slovensko prežíva v súčasnej dobe veľmi ťažký hospodársky život. Značná čiastka priemyslových podnikov zastavila svoju prácu a tisíce slovenského odborného robotníctva bolo pozbavených svojho zárobku. Náhrada za stratenú prácu niet takmer žiadna. K zvýšeniu strašnej katastrofálnej situácie v súčasnej dobe pristúpila tragická zvesť o zastavení vysokej pece v Tisovci, ktorá je vo správe ministerstva verejných prác a neblahý úmysel tohoto ministerstva prepustiť takmer všetkých robotníkov z práce. Chudobný kraj kemerský je tým pozbavený takmer o posledný svoj žijúci priemysel. Ako katastrofálne bude sa pociťovať zastavenie práce v tomto podniku v najširšom kraji, je jasné. Podlomený bude obchod, malopriemysel, živnosti a tak ďalej. Je veľmi planou výhovorkou, že by zrušenie vysokej pece bolo záujmom verejným a štátnej správy baní a hutí. Niet proste k tomu príčiny, prečo by v uvedenej vysokej pecí nemohlo sa naďalej pracovať. Hoci snáď javí sa prechodne určitá čiastka deficitu, predsa je len záujmom verejným, ale správa štátnych železiarní tento závod si udržala, lebo tento podnik veľmi slabo kryje spotrebu železa na Slovensku a jeho surovina by sa mohla veľmi platne upotrebiť vo štátnych železiarňach v Podbrezovej. Kraj rozhorčený jednaním ministerstva verejných prác usporiadal dňa 7. júna t. r. veľké protestné shromaždenie, na ktorom sa domáhal zachránenia a zachovania tejto vysokej pece.

Podpísaní úctivo sa dotazujú pána ministra:

1.) Sú mu známe opatrenia, ktoré učinilo generálne riaditeľstvo štátnych baní a hutí s vysokou pecou v Tisovci?

2.) Akým spôsobom pán minister prispeje k náprave tohoto nepredloženého kroku generálneho riaditeľstva štátnych baní a hutí?

3.) Akým spôsobom prispeje k ukludneniu tamojšieho občianstva?

V Prahe dňa 11. júna 1931.

Polívka, Hrušovský,

Bergmann, Sladký, dr. Patejdl, Malý, Slavíček, Tykal, B. Procházka, Špatný, Mikuláš, Fiala, Stejskal, Zeminová, Tučný, dr. Moudrý, dr. Stránský, Richter, Jos. Tůma, inž. Záhorský, Lanc, Langr.

 

1240/V.

Interpelace

poslanců B. Procházky, Fialy, Malého a druhů

ministru železnic

o pracovních poměrech v dílnách československých státních drah.

Koncem r. 1930 a v letošním roce projevuje se v dílnách čsl. státních drah značný nebývalý nedostatek práce. Důsledkem tohoto úkazu je propouštění zaměstnanců, případně krácení pracovní doby se snížením výdělku. Toto opatření postihuje zaměstnance smluvní a pomocné, jejichž příjmy při plném zaměstnání jsou nízké a jsouce sníženy krácením pracovní doby, klesají hluboko pod úroveň existenčního minima.

I když na československých drahách je značný pokles dopravy, nemá tato skutečnost jedině vliv na omezování práce v dílnách, nýbrž příčinu dlužno hledati také v objednávkách součástek vozových a lokomotivních u soukromých firem, ač tyto součástky byly dříve vyráběny v dílnách státních drah. Součástky vozidel vyrobené u soukromých firem pro dráhu nejsou levnější a naopak jejich cena bývá vyšší, než za jakou byly anebo mohou býti vyrobeny ve vlastní režii, což zřejmé je z toho, že výdělky dělnictva v dílnách čsl. státních drah přibližně rovnají se výdělkům dělnictva továren, avšak režie v dílnách státních drah činí 90 - 120% dělnické mzdy, kdežto v soukromých závodech režie činí 300 - 450%. Z toho je zřejmo, že výroba strojových a vozových součástek prováděná v dílnách státních drah není dražší, nýbrž naopak levnější.

Jako doklad, že se tak děje, jak shora uvedeno, jmenujeme některé součástky dodávané železnicím soukromými firmami, ač počet jich byl by stonásobný, měly-li býti označeny všechny. Jsou to: nárazníky, nárazníkové koše, spojky, svorníky, tažné háky, pojistné háky, vřetena, rozsochové spojky, ložiskové třmeny, nárazníkové klíny aj.

Víme, že předáváním prací do továren zamazuje se v těchto částečně nezaměstnanost, avšak na straně druhé způsobuje železniční správa nezaměstnanost ve vlastních dílnách. Kdyby tato praxe měla býti zachována, nebo dokonce ještě stupňována, hrozilo by nebezpečí, že v letošním podzimu byli by propuštění zaměstnanci dílen ve větší míře, než tomu bylo dosud a jiným byla by krácena pracovní doba taktéž snad ve větším rozsahu a tím jejich příjmy dnes nevelké, ještě by se zmenšily.

Podepsaní táží se pana ministra železnic: Je ochoten zabrániti objednávkám součástek strojů a vozů u soukromých firem, které možno vyrobiti ve vlastní režii státních drah?

V Praze, dne 11. června 1931.

B. Procházka, Fiala, Malý,

Hatina, Richter, Jos. Tůma, Bergmann, Netolický, Pechmanová-Klosová, Langr, Tykal, dr. Moudrý, David, Mikuláš, Lanc, Hrušovský, Tučný, Sladký, Šeba, dr. Stránský, Slavíček.

 

1240/VI.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, Emila Špatného, Fr. Zeminové a druhů

ministru vnitra

o systemisaci podúřednických a zřízeneckých míst u zemského úřadu v Praze.

Při provisorní systemisaci služebních míst v r. 1927 bylo u zemského úřadu v Praze systemisováno celkem 220 mís podúřednických a zřízeneckých a sice:

I.	plat.	stup.	7.-	skutečný	stav	byl	7
II.	"	"	43.-	"	"	"	55	- 12
III.	"	"	124.-	"	"	"	142	- 13
pomocných			44.-	"	"	"	18	+ 26
odborní
II.	plat.	stup.	2.-	"	"	"	2

 

Zákonem č. 125. z r. 1927 bylo k tomu ze zemské samosprávy převzato v I. pl. stup. 14, v II. pl. stup. 43, v III. pl. stup. 81, pomocných 18, odborných 5, takže skutečný stav byl celkem o 165 vyšší a to v I. pl. stup. o 14, v II. stup. o 55, v III. pl. stup. o 99 a v odborných o 5.

Očekávalo se, že při definitivní systemisaci bude systemisovaný stav zvýšen aspoň na stav skutečný, který odpovídá normální potřebě sil, leč nestalo se tak, nýbrž opět byl systemisován nižší počet míst, než skutečný stav, kterého jest při nejmenším normálně zapotřebí.

Srovnání skutečného stavu se stavem systemisovaným skýtá tento naprosto nepochopitelný obraz:

Plat. stupnice	Původní stav	Převzetí zemští	Převzetí okresní	Úhrn	Nově systemisovaný stav	Rozdíl méně nebo více
I.	7	7	7	21	9	méně	o	12
II.	54	25	19	98	84	méně	o	14
III.	137	53	29	219	197	méně	o	22
pomocní	18	18	1	37	72	více	o	35
smluvní	2	4	11	17	-	méně	o	17
Úhrn	218	107	67	392	362	méně	o	30

 

To znamená, že ve stavu podúředníků a zřízenců zemského úřadu v Praze je na dlouhou řadu let jakýkoliv postup vyloučen, čímž také je naprosto ubita jakákoliv ambice zaměstnanců jakož i chuť ku práci. - Tento stav je nemožný a neudržitelný a třeba jej co nejrychleji napraviti, neboť je také přímým výsměchem ustanovení platového zákona a úmyslu zákonodárce. Buď je skutečného počtu zaměstnanců zapotřebí, o čemž nemůže býti pochybností, a pak má nová systemisace odpovídati tomuto stavu, anebo je to stav podle § 24 platového zákona nezákonný.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1.) Je-li mu tato skutečnost známa a co hodlá v této věci učiniti, aby byla zjednána náprava?

2.) Je-li ochoten učiniti vládě příslušný návrh na opravu systemisace uvedených míst, aby odpovídala skutečné normální potřebě sil?

3.) Je-li ochoten o učiněných krocích podepsané uvědomiti?

V Praze, dne 11. června 1931.

Bergmann, Špatný, Zeminová,

Tučný, Jos. Tůma, Mikuláš, Fiala, Slavíček, Polívka, Malý, Richter, Sladký, Hatina, dr. Stránský, Tykal, dr.Moudrý, dr. Patejdl, Stejskal, Šeba, Hrušovský, Netolický.

 

1240/VII.

Interpelace

poslanců dra Františka Staňka, Václava Pozdílka, dra Josefa Černého a druhů

ministru zemědělství

o zrušení neodůvodněného zákazu vývozu bramborů z horských okresů Police n. M., Úpice, Náchod, Česká Skalice, Nové Město n. M., Opočno a Rychnov n. Kn.

Podle vládního nařízení č. 167/25 Sb. z. a n. o opatření proti rakovině bramborů jsou mimo jiné uzavřeny také pohraniční okresy severovýchodních Čech a sice soudní okresy: Police n./M., Teplice, Náchod, Česká Skalice, Nové Město n./M., Opočno a Rychnov n./Kn.

Ve všech těchto okresech nejen že rakovina bramborů vůbec nikdy se nevyskytla, ale ani v sousedních okresech kladských v Prusku nestávalo ani nestává nebezpečí rakoviny, jak vidno z letáku ministerstva zemědělství a názorné mapky upravené fytopathologickým ústavem státních výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze, ježto ve zmíněných okresech jest celá řada význačných pěstitelů, ano i šlechtitelů bramborů, kteří zušlechtění těchto věnují tu největší péči a vysoká poloha těchto horských okresů orlického pohoří jest velmi vhodná ku rozšíření otužilé bramborové sadby, která jest ve skutečnosti velmi zdravá a vhodná k použití v krajích níže položených, táží se podepsaní pana ministra zemědělství:

1) Jest panu ministrovi znám tento neodůvodněný zákaz vývozu bramborů ze jmenovaných horských okresů?

2) hodlá po vyšetření pan ministr tento zákaz vývozu z dotyčných okresů zrušiti a tím naléhavému požadavku tamních horských zemědělců vyhověti?

V Praze, dne 11. června 1931.

Dr. Staněk, Pozdílek, dr. Černý,

Haupt, Chloupek, Jan Tůma, Machník, Prokop, Dorič, Teplanský, Mašata, Dubický, Křemen, Marek, dr. Kalaš, Zajíc, Skopal-Procházka, Vančo, Ščerecký, Bistřický, Kaliňák, Pelíšek, Honzl, inž. Žilka, dr. Suchý.

 

1240/VIII.

Interpelace

poslanců V. Knotka, V. Myslivce a druhů

ministrovi národní obrany

o nedělním střílení ve vojenské střelnici v Kobylisích.

Vojenská střelnice v Kobylisích je umístěna zrovna proti lesu. Les tento jest jediným lesem veřejně přístupným v okolí Prahy. Proto je vyhledáván nejen obyvatelstvem Libně, Kobylis a Vysočan, nýbrž značně také z jiných částí Prahy. Dělnickým rodinám jmenovaných čtvrtí jest les tento téměř jediným místem odpočinku a osvěžení, zejména o nedělích a svátcích jest vyhledáván tisíci pražskými občany, kteří tu v jeho stíne a zdravém vzduchu hledají trochu žádoucího klidu. Les tento je také jediným místem, kam chudší lidé z této strany Prahy mohou vůbec, aby užili trochu přírody.

Jak vojenská správa a správa střelnice vycházejí této potřebě tak četné částí pražského občanstva vstříc, svědčí fakt, že i v letních měsících udržuje se zde pravidelné nedělní střílení, o svátcích vůbec ani nemluvě. Pravidelně se střílívá až do odpoledních hodin. Proudy lidí pravidelně k lesu v nedělí putující jsou nuceny zůstati takřka na hromadě na malém okrají lesa, poněvadž vlastně celý les tvoří zakázané a při střelbě životu nebezpečné pásmo. Hlídky nejsou tak hustě rozestaveny, aby mohly zabrániti nepozorovanému vstupu do lesa a tak při střelbě mnoho lidí vniká do pásma nebezpečného, při čemž může pak dojíti lehce k neštěstí.

O svatodušních svátcích a to jak v nedělí, tak i v pondělí střílelo se ve střelnici až do plných 5 hodin odpol. Tisíce lidí bylo nuceno zůstati na okraji lesa, ale celá sta jich nepozorované vnikla do míst zakázaných a životu nebezpečných.

Je známo, že vojenská správa nepoužívá střelnice ve dny nedělní a sváteční pro výcvik vojska, nýbrž propůjčuje ji členům střeleckých jednot. Tedy k vůli kratochvíli několika lidí je zabráněno vstupu tisíce potřebných a chudých Pražanů do lesa, nehledě ani k tomu, že vojíni strážní služby docela zbytečně a bez náhrady připravováni jsou o potřebný odpočinek. Ti, kdož z pouhé záliby holdují střeleckému sportu, nejsou tak nuzní, aby si nemohli dojeti do střelnic vzdálenějších, a nebo snad by bylo možno vyhraditi jim nejvýše časné hodiny ranní, aby les zůstal volně přístupný v pozdějších hodinách dopoledních a v době odpolední vůbec.

Vzhledem k povaze vyhledávaného a po čas střelby zakázaného místa, jeví se nedělní střílení ve střelnici, jako čin krajně nesociální, který nelze omluviti nějakou nevyhnutelnou potřebou, zejména uváží-li se, že toto nedělní propůjčování střelnice neslouží nějakým vážným účelům, jimiž by se dal zákaz přístupu do lesa odůvodniti, nýbrž pouhé kratochvíle a zábavě několika členů střeleckých jednot.

Podepsaní se proto táží:

1.) Je Vám, pane ministře, tento stav znám?

2.) Co hodláte učiniti na příště, aby byl v neděli a ve svátky přístup obecenstva do lesa proti střelnici zabezpečen?

V Praze, dne 1. června 1931.

Knotek, Myslivec,

dr. Daněk, Košek, dr. Mičura, Světlík, Roudnický, Vaculík, Rýpar, dr. Novák, Šamalík, Janalík, Adámek, Bezděk, dr. Nosek, Navrátil, Sedláček, Kaňourek, Petr, Stašek, Vičánek, Stanislav.

 

1240/IX. (překlad)

interpelace

poslanců J. Greifa, Scharnagla a druhů

ministrovi financí

o nezákonném působení národních bojových spolků na obsazování míst v tabákových továrnách.

Německý časopis "Bohemia" ze dme 17. května 1931 uveřejnil tuto zprávu: "Tabáková režie ve službách počešťování." Jak oznamuje "Tagesbote", podařilo se "Národní Jednotě" uplatniti u Ústředního ředitelství tabákové režie svůj požadavek, že pro složení dělnictva v tabákových továrnách v německých městech jest rozhodující národní klíč obyvatelstva země. S každým přijímáním dělnictva do tabákových továren přicházejí Češi. V Budišově nad Budišovkou v Novém Jičíně, ve Šternberku, v Lanškrouně vystavěla tabáková režie byty. V těchto městech převážně německých jest nezaměstnanost příliš veliká. Přes to však při přijímání nových dělníků do tabákových továren zaměstnají se vesměs cizí přistěhovalci."

Stejné stížnosti do poškozování německých dělníků při přijímání do tabákových továren hlásí se nám také z Tachova a Jáchymova.

Podepsaní táží se tudy pana ministra financí:

1.) Jest pan ministr financí ochoten ihned vyšetřiti, zda uvedené zprávy jsou pravdivé?

2.) Jest pan ministr financí ochoten učiniti přítrž veškerému nezákonnému působení národních bojovných organisací ve svém oboru působnosti a Ústřednímu ředitelství tabákové režie vydati v tomto smyslu příslušné pokyny?

V Praze, dne 20. května 1931.

Greif, Scharnagl,

Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, inž. Kallina, dr. Hanreich, Kunz, Horpynka, Bobek, dr. Keibl, dr. Luschka, dr. Petersilka, dr. Hassold, dr. Schollich, Matzner, Zajiček, Stenzl, Prause, Eckert, Krumpe.

 

1240/X. (Překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o přidělování služebních bytů ředitelům odborných škol.

Podle platného zákona jest jen pro část správců středních škol ustanovena výhoda služebního bytu nebo bytového ekvivalentu, tak na př. pro správce středních škol a obchodních akademií. Tato úprava jest pro osoby obdařené touto výhodou citelnou sociální ochranou, která má tím větší účinek, že bytová otázka stále ještě není rozřešena.

Bohužel dlužno však pozorovati odlišné nakládání se správci škol stojících nad lidovým školstvím, neboť na př. správci odborných škol, jako dvoutřídních obchodních škol, dosud postrádají výhody, jako jest poskytování naturálního bytu nebo náhrady zaň. Těmto posledním nebyly tyto výhody ještě poskytnuty, ačkoliv již v r. 1926 při projednávání platových zákonů se velice usilovalo o zrušení tohoto odlišného nakládání. Přes to do dneška nebyla vydána ohlášená nařízení a není také známo, jak dalece byla připravena. Jest jasné, že se tím ředitelé odborných škol a správci dvoutřídních obchodních škol nejen trvale hmotně poškozují, nýbrž i právně trpí újmu ideovou.

Interpelanti považují za nutné, aby otázka služebních bytů pro zmíněné poškozené osoby byla vyřešena doplňkem k platovému zákonu a v tomto směru táží se pana ministra, jaká opatření nebo iniciativní zakročení hodlá učiniti, aby dosáhl stavu, kterého si přejí ředitelé odborných škol a správci dvoutřídních obchodních škol?

V Praze dne 13. května 1931.

Simm,

Köhler, Horpynka, dr. Schollich, Geyer, dr. Hassold, Matzner, Kasper, inž. Jung, Krebs, dr. Keibl, Knirsch, Schubert, inž. Kallina, dr. Hanreich, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Fedor, Hokky, Dobránsky.