Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1210.

Interpelace:

I. posl. Husnaje a soudr. min. zemědělství o snížení úkolových mezd stálých i nestálých zaměstnanců, zaměstnaných na státních statcích a lesích,

II. posl. dr. Sterna, Dvořáka a soudr. min. národní obrany, že jistá dělnice byla ihned propuštěna na rozkaz a z rozmaru paní podplukovníkové,

III. posl. dr. Holotu a druhov min. financií, aby zastavené boly bezohľadné berné exekúcie, vedené proti zemedelskému obyvateľstvu v obciach okresu Vráble,

IV. posl. dr. Hassolda a druhů min. vnitra o trýznění knihkupce Hanuše Rossy v Jihlavě,

V. posl. Čuříka a druhů min. železnic R. Mlčochovi o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah,

VI. posl. Čuříka a druhů min. veřejných prací inž. Dostálkovi o zabezpečení důchodů pro hornické pojištěnce,

VII. posl. Čuříka a druhů min. veřejných prací inž. Dostálkovi a min. sociální péče dr. Czechovi o požadavcích stanovených na celostátní konferenci koalovaných svazů horníků a revírních rad, konané 14.a 15. května 1931 v Praze,

VIII. posl. Hokkyho a druhov min. zemedelstva o vydávaní benzínu za výhodnú cenu majiteľom mlátičiek na dobu mlatby,

IX. posl. dr. Hanreicha a druhů min. vnitra, že podbořanský okresní úřad (v Čechách) bez důvodů zakázal schůzi sudetsko-německého zemědělského svazu,

X. posl. Stenzla, Eckerta, Prauseho a druhů min. vnitra, min. průmyslu, obchodu a živností, min. pošt a telegrafů a min. financí o zvláštním obchodování pražské "Poštovní nákupny",

XI. posl. dr. Hanreicha, Nitsche, Matznera a druhů min. vnitra a min. financí, že peněžní ústavy jsou zbytečně obtěžovány za to, jak píší zkratku korunové měny,

XII. posl. inž. Nečase, Koudelky, Stivína a soudr. min. zemědělství o odebrání starých práv obcím Turnovu, Modřišicím, Přepeřím, Tloukonicím a Všeni, ředitelstvím Státních lesů a statků v Liberci,

XIII. posl. inž. Nečase, Koudelky, Stivína a soudr. vládě a pomoci obcím Bříství, Nečas, Budčeves, a Chotěšic při vysoušení rybníku "Nečas",

XIV. posl. Fedora a druhov min. ver. prác o zredukovaniu pracovnej doby banských robotníkov Banskej Štiavnice a okolia a o zoštátneniu bratskej ústrednej pokladne,

XV. posl. Dobranského a druhov min. školstva a národnej osvety v záležitosti prof. Jána Dobeša v Banskej Štiavnici.

 

1210/I.

Interpelace

poslance Jul. Husnaje a soudr.

ministru zemědělství

o snížení úkolových mezd stálých i nestálých zaměstnanců, zaměstnaných na státních statcích a lesích.

Ředitelství státních lesů a statků v Užhorodě vydalo následující nařízení správám státních lesů:

Ředitelství státních lesů a statků v Užhorodě.

Číslo: 3214/IV./1931. - Snížení denních a úkolových mezd.

Všem správám státních lesů a správě státní pily v Perečíně, provozní kanceláři stavebního oddělení v Poroškově.

Vzhledem k všeobecnému tísnivému finančnímu stavu podniku, ukládá se především všem správám státních lesů, aby snížily s okamžitou platností veškeré denní mzdy nestálých zaměstnanců, budou to hlavně nyní mzdy při zalesňování, kde denní mzdy žen by neměly více obnášeti jako 8 - 10 Kč a tytéž mužů 12 - 14 Kč, tedy mzdy, které jsou všude jinde úplně běžné, jenom právě v oblasti zdejšího ředitelství vyvrcholily na výši dále nemožnou.

Pokud se týče mezd úkolových a denních u stálých zaměstnanců, nutno i tu se přičiňovati o jejich úměrné snížení, avšak konkrétní úpravu těchto mezd bude ředitelství sledovati postupně dle naskytnuvších se příležitostí, bude však již nyní věcí správ, aby se i v tomto směru ihned ujaly iniciativy snížení i těchto mezd.

Ředitelství očekává, že správy budou problému snížení mezd věnovati úpornou pozornost a provedou jej v plném pochopení a vhodným způsobem, za nějž jsou přednostově správ osobně zodpovědni.

Správy, které jsou v dělnických otázkách společně interesovány, dohodnou se o společném postupu a způsobu.

Podepsaní se táží:

1. Zda pan ministr zemědělství souhlasí s tímto nařízením?

2. Zda míní pan ministr zemědělství odvolati tento předpis a co hodlá učiniti v této věci?

V Praze, dne 29. května 1931.

Husnaj,

F. Svoboda, Jurnečková, dr. Mareš, Chalupa, Tayerle, Benda, dr. Winter, Klein, Koudelka, dr. Macek, inž. Nečas, Pik, Polach, Jaša, Prokeš, V. Beneš, Neumeister, Staněk, Brožík, Nový, Seidl, Biňovec, Vácha, Kučera.

 

1210/II. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Sterna, Dvořáka a soudruhů

ministrovi národní obrany,

že jistá dělnice byla ihned propuštěna na rozkaz a z rozmaru paní podplukovníkové.

Paní Růžena Turkové, 51 letá a v 60% invalidní, byla 12 let zaměstnána u staničního velitelství, u velitelství 3. pěší divise v Litoměřicích, jako myčka, když uvalila na sebe hněv paní podplukovníkově Englerové, která zřejmě je pravým a nejvyšším velitelem divise. Paní Turkové odmítajíc hrubé útoky, upozornila paní podplukovníkovou, že jest ustanovena u staničního velitelství, ale nikoliv u paní podplukovníkové jako soukromnice. To stačilo paní podplukovníkové, aby ve své osobní mstivosti nařídila a dosáhla, že paní Turkové byla ihned propuštěna, při čemž také utrhačně a nepravdivě tvrdila, že ji paní Turkové nezdravila.

Pro toto jednání octla se válečná invalidka po 12 leté práci v holé bídě. Byla propuštěna podle §u 82. Organisace válečných invalidů a zvláště posl. Neumeister pomohli paní podplukovníkové tím, že propuštěné paní radili, aby užila proseb, místo aby jí doporučili žalobu, takže promeškala žalobní lhůtu. Paní Turkové je nyní odkázána na žebráckou podporu 10 Kč týdně. Její syn byl dvakráte operován a není schopný konati těžkou práci. Saxofon, který si koupil, jen aby uhájil živobytí, musil koupiti na dluh a placení vyčerpává jeho síly. Vliv paní podplukovníkové a její mstivost sahá tak daleko, že se nikdo neodvažuje vzíti paní Turkovou do práce. Její zoufalství jest takové, že se člověk musí diviti, že se ještě nedala strhnouti k nějakému nesmyslnému činu. Odmítla prý dvě místa, která jí byla nabízena. Ve skutečnosti jde o místa, která pro svou invaliditu nemohla přijmouti.

Tážeme se tedy pana ministra národní obrany:

Ví-li, že v československém vojsku ženy pánů důstojníků jsou skutečnými veliteli?

Jest ochoten naříditi, aby propuštění paní Růženy Turkové bylo ihned zrušeno a aby jí byla plně nahrazena ztráta mzdy?

Bude pan podplukovník Engler ihned příkladně potrestán a se svého místa odvolán?

Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby příště zamezil takové případy?

V Praze, dne 28. května 1931.

Dr. Stern, Dvořák,

K. Procházka, J. Svoboda, Krosnář, Hrubý, Kubač, Gottwald, Tyll, Zápotocký, Kopecký, Novotný, Rjevaj, Kliment, Juran, Barša, Vallo, Kuhn, Čižinská, Hodinová, Babel.

 

1210/III. (překlad).

Interpelácia

poslanca dr. Holotu a druhov

ministrovi financií,

aby zastavené boly bezohladné berné exekúcie, vedené proti zemedelskému obyvateľstvu v obciach okresu Vráble.

Asi päť - šesť berných exekútorov berného úradu vo Vrábľoch zahájilo v obciach okresu vrábeľského pred dvoma týždňami svoje pôsobenie tým, že prevádza na zemedelskom obyvateľstve hromadné exekúcie. Tak v malej obci Tehle vypísali na 7. júla 87 exekúcií. V obci Beša pracujú už niekoľko dní tri exekútori a zaberajú ťažné zvieratá, zemedelské zariadenie a najnepostrádateľnejšie domáce zariadenie. Exekútori sú do jednotlivých obcí vysielaní na desať dní.

Je verejne známo, že dedinský ľud ešte i v lepších dobách, kedy neznal ani zemedelskej kríze, v dobe pred žatvou nikdy hotových peňazí nemal, dnes však už od mesiacov nenájde sa v hotovosti halier ani u tých tak zvaných zámožnejších gazdov. A totiž roľnícky ľud ani pri najlepšej vôli nie je vstave vyhoveť svojej bernej povinnosti.

Na základe uvedeného tážem sa pána ministra financií:

1. Či viete o tom, akým bezohladným spôsobom deje sa týchto čias exekučné vymáhanie daní?

2. Či ste ochotný súrne zakročiť, aby exekúcie daní a dražby odložené boly na dobu po žatve, na mesiace september a október?

3. Či ste ochotný vydať príslušné nariadenie toho smyslu, aby poplatníkom, ktorí daňovými nedoplatkami ohrožení sú vo svojej existencii, bolo dané moratórium k usporiadaniu berných nedoplatkov?

V Prahe, dňa 18. mája 1931.

Dr. Holota,

dr. Jabloniczky, Schubert, Dobránsky, inž. Jung, Köhler, Simm, Stenzl, Horpynka, Hokky, Fedor, Nitsch, Geyer, Eckert, Knirsch, Kasper, Krebs, Prause, dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Törköly, Szentiványi, dr. Szüllö.

 

1210/IV. (překlad).

Interpelace

poslance dr. F. Hassolda a druhů

ministrovi vnitra

o trýznění knihkupce Hanuše Rossy v Jihlavě.

Před dvěma lety dal si knihkupec Hanuš Rossa v Jihlavě vedle výkladní skříně (již při tom se mu také dělaly těžkosti) připevniti novou tabuli s firmou, a to jen s německým nápisem, poněvadž jeho koncese byla omezena a nesměl prodávati knihy a hudebniny, vydané v českém jazyku. Tabule byla velmi vkusně provedena církevně gotickým písmem, takže ani po stránce estetické nebylo lze jí něco vytýkati. Ale provedení a německé znění nehodilo se části českého obyvatelstva, která si vede šovinisticky.

Nejprve stavební úřad zkoušel dosíci odstranění tabule, požaduje na Rossovi, aby si vymohl stavební povolení k jejímu umístění. A když Rossa požadavek úřadu odmítl, shledalo se najednou, že složení barev a německé znění tabule je tak zvaná "provokace", a žádalo se, aby do 24 hodin tabuli sňal. Příslušný výměr policejního komisařství zvířil mnoho prachu, neboť skoro všechny domácí a četné cizí noviny zaujaly k tomu stanovisko. I sněmovna se zabývala touto věcí, takže spisy byly velmi obsažné. Rossa ovšem podal odvolání proti vyzvání policejního komisařství a zastřel provokativní tabuli, dokud jeho odvolání nebude vyřízeno. Zemský úřad sprovodil se světa přenáhlený čin podřízeného orgánu, propůjčiv mu neomezenou koncesi, a on se zavázal umístiti na své tabuli dvoujazyčný nápis.

Ale pro stavební úřad nebyla věc ještě dávno vyřízena. Byla svolána komise na místo samé a při komisionelním jednání podal referent stavebního úřadu tento posudek: "Podle architektonických zásad nesmí firemní tabule činiti více než ¹/₁₀ výšky domu. Dům jest asi 7 m vysoký, stačí tedy firemní tabule o výšce 70 cm, kdežto vyvěšená tabule jest 85 cm vysoká. Mimo to písmo působí rušivě na vzhled ulice."

Ale referent přehlédl, že se stavební úřad má držeti jedině předpisů stavebního řádu, nikoliv však pochybných a stále se měnících pojmů "architektonických zásad". Zvláště však musí býti nápadné, že tento úředník mohl podati posudek o účinku písma, když tabule byla zastřena a písmo vůbec nebylo viděti. K tomuto posudku připojili se bez rozmyšlení ostatní členové komise. Bylo jim zřejmě nepříjemné, když právní zástupce majitele firmy dr. Fr. Brummer poukazoval na to, že ho zaráží, jak komise při zastřené tabuli může podávati posudek o účinku písma, které nelze viděti, a že proto referenta stavebního úřadu musí odmítnouti jako stavebního znalce. Ani stavební úřad nemohl zůstati lhostejný k namítané předpojatosti stavebního znalce. K posudku o této "státu nebezpečné" firemní tabuli zavolal si znalce od brněnského úřadu pro ochranu památek.

Podle posudku úřadu pro ochranu památek vyzvala nyní jihlavská městská rada knihkupce Rossu, aby tabuli sňal. Rekursu, proti tomu podanému, městské zastupitelstvo nevyhovělo ve schůzi dne 12. prosince 1929. Poněvadž rozhodnutí městské rady znělo jinak než zpráva na schůzi městského zastupitelstva, odvolal se Rossa k okresnímu úřadu, který tomuto odvolání vyhověl a postoupil je městskému zastupitelstvu k novému projednání. Poslední schůze městského zastupitelstva měla se tedy znovu zabývati touto věcí. Jak bylo lze předvídati, bylo odvolání zamítnuto hlasy všech českých stran a tak se bude musiti zabývati touto věcí okresní úřad ještě jednou a snad i nejvyšší správní soud, neboť žádá se odstranění firemní tabule podle §§ 26 a 27, jakož i §u 123 stavebního řádu.

Především dlužno konstatovati, že stavební řád neobsahuje ani slova o firemní tabuli. Nelze tedy uvedených paragrafů stavebního řádu použíti pro vyvěšení firemní tabule. Stavebního povolení vyžadují podle §u 26 stavebního řádu všechny novostavby, přístavby a přestavby, obnovení ohrad vedle veřejných silnic, ulic, náměstí nebo cest, jakož i podstatná zlepšení nebo změny dosavadních budov. Pro posouzení pojmu staveb, které vyžadují stavebního povolení, jsou rozhodující jen ustanovení zmíněných paragrafů a jest to mýlka, hledá-li se v §u 27 zvláštní ustanovení zákona. § 27 má význam jen jako výklad §u 26 stavebního řádu a nesmí tedy co do rozsahu vybočiti nad ustanovení §u 26. Stavební referát města Jihlavy se zřejmě domnívá, že najde zákonný podklad pro své zakročení v tomto místě zákona, které mluví o "podstatných" zlepšeních nebo změnách nynějších budov.

Z toho vyplývá, že zákonodárci nechtěli při pustiti zasahování stavebního úřadu pro pouhou firemní tabuli, která nemůže býti označena jako stavba, ani když slova používá co nejšíře. Již znění zákona nepřipouští takového výkladu. Mluví-li zákon o změnách na předmětu stavby, přirozeně předpokládá, že se stavební změna provádí na domu samém. Ale při vyvěšení firemní tabule nechává se dům (ve smyslu stavebního řádu "stavební předmět") zcela nedotčen, poněvadž se v nejhorším případě na domě umístí jen háky a svorky. Ale umístění svorek není přece stavba.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Víte o těchto neslýchaných případech?

2. Jste ochoten úředníka, který zavinil tato trýznění, pohnati co nejpřísněji k odpovědnosti a ihned zameziti toto, jak trýznivé, tak i směšné jednání?

3. Jste ochoten ihned učiniti opatření, aby se nemohly opakovati takové případy, jimiž si každý úřad škodí?

V Praze, dne 26. května 1931.

Dr. Hassold,

Horpynka, dr. Hanreich, dr. Schollich, inž. Kallina, inž. Jung, Köhler, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Bobek, dr. Petersilka, Greif, Schubert, Simm, Knirsch, Zajiček, Krumpe; Geyer, Kasper, Krebs, dr. Keibl, Matzner.

 

1210/V.

Interpelace

poslance Antonína Čuříka a druhů

ministru železnic

o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah.

Zaměstnanecké organisace, zastupující zaměstnance soukromých drah, dožadují se, aby vládní nařízení o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah dle § 3 zák. č. 26 Sb. z. a n. ze dne 21. února 1929 bylo v brzké době vydáno a aby okruh pojištěnců byl rozšířen tak, aby vedle úředníků, podúředníků a kancelářských zaměstnanců, také zaměstnanci trvale ustanovení ve službách soukromých drah, neb nesplňují-li této podmínky, ale jsou ve službách dráhy aspoň 1 a půl roku a prokáží předepsaným způsobem tělesnou i duševní schopnost pro službu železniční, byli povinně pensijně pojištěni u Pensijního ústavu soukromých drah v Brně neb těchže náhradních ústavech, zřízených u jednotlivých podniků.

Podepsaní se táží:

Jsou tyto oprávněné a odůvodněné požadavky panu ministru železnic známy?

Co hodlá pan ministr železnic zaříditi, aby spravedlivé tyto požadavky byly splněny

V Praze, 13. dubna 1931.

Čuřík,

dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, Fritscher, Greif, Bobek, Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Galovič, Mojto, Onderčo, Oehlinger.

 

1210/VI.

Interpelace

poslance Čuříka a druhů

ministra veřejných prací

o zabezpečení důchodů pro hornické pojištěnce.

Resoluce usnesená na celostátní konferenci horníků v Praze, dne 14. a 15. května 1931, obírá se velmi vážně neutěšeným stavem dnešního zákona o hornickém pojištění a zdůrazňuje zejména toto:

"Resoluce. Sanace hornického pojištění. Celostátní konference zástupců koalovaných Svazu horníků a revírních rad, konaná ve dnech 14. a 15. května 1931 v Praze, se vší rozhodností protestuje proti stálým odkladům sanace hornického pojištění, po níž hornictvo již po dobu 6 let marně volá. Třebaže po úplné finanční katastrofě tohoto pojištění výplata napadlých důchodů invalidních, starobních, vdovských a sirotčích je prozatím umožněna státní zárukou ve výši dvou a půl milionu Kč měsíčně, 130.000 pojištěnců, 45.000 provisionistů, 31.000 vdov s 11.000 sirotky s největším roztrpčením a obavami hledí vstříc nejisté budoucnosti.

Tento přímo katastrofální stav je těžkou obžalobou vlády, zejména ministerstva veřejných prací, jemuž zákonem č. 242/22 bylo uloženo, aby nařízením určilo zajištění trvalého poskytování dávek zaopatřovacích. Toto ustanovení zákona přes to, že od jeho vydání uplynulo přes 8 let, dosud provedeno nebylo.

K urychlení finanční katastrofy hornického pojištění podstatně přispělo dosud provedené hromadné propouštění a vyměňování dělníků v hornickém průmyslu, které zejména v posledních měsících nabývá přímo hrozivého rozsahu. Podnikatelé, jejichž zisky i v době nynější průmyslové krise zůstávají nezměněny jako v době nejvyšší hospodářské konjunktury, takto převalují její risiko na pojištěnce a na hornické pojištění, k čemuž vládní orgány chovají se úplně pasivně.

Protestujeme co nejrozhodněji proti stálým odkladům sanace a proti postupu podnikatelů a žádáme opětovně se vším důrazem, aby k sanaci hornického pojištění bylo co nejdříve přikročeno.

V souhlase s požadavky, vyslovenými koalovanými Svazy hornickými již v roce 1925, žádáme, aby sanace byla provedena na zásadě zachování samostatného pojištění horníků celá desítiletí trvajícího a rovněž v ostatních státech při zachování samostatnosti sanovaného a také proto, že zvláštní povaha a risiko hornického zaměstnání nepřipouští sloučení se všeobecným pojištěním sociálním na jiných zásadách konstruovaným.

Trváme na tom, aby dosavadní nároky a práva pojištěnců a důchodců byla úplně zachována, a to jak v invalidním, starobním, vdovském a sirotčím, tak i v nemocenském pojištění. Naopak s ohledem na nedostatečnost provisních důchodů, které po prodělání karenční doby a v nejbližších letech po této jeví se jen trojnásobně, nejvýše čtyřnásobně větší než důchody předválečné, již tehdy všeobecně za ubohé uznávané, žádáme za jejich úpravu v poměru k dnešním životním nákladům.

Poměr k sociálnímu pojištění budiž upraven tak, aby při přestupu pojištěnců dosažené pojistné nároky byly úplně zachovány.

Státní příspěvek, přiznaný k důchodům v pojištění sociálním, budiž přiznán aspoň ve stejné výši důchodcům v pojištění hornickém.

S ohledem na neudržitelnost nynějšího stavu a následky, které s odkladem sanace se stávají stále hrozivějšími, žádáme znovu, aby s přibráním povolaných zástupců pojištěnců jednání o trvalé zabezpečení hornického pojištění bylo co nejdříve zahájeno."

Resoluce snad ani dosti nevystihuje hrozivé následky, které by mohly nastati pro všechny hornické pojištěnce z dnešního desolátního stavu, jaký nastal v hospodářství hornického pojištění, ježto stálé dělání schodků nemůže jíti do nekonečna. Horníci také nesnesou nejistotu, která v dnešní těžké době i po stránce pojišťovací na ně doléhá:

I táží se podepsaní:

Jak hodlá pan ministr veřejných prací řešiti dnešní stav pojištění horníků tak, aby důchody horníků, jejich vdov a sirotků byly neztenčeně i do budoucna zachovány.

V Praze, dne 10. června 1931.

Čuřík,

Slušný, Šalát, Suroviak, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, dr. Mederlý, Galovič, Mojto, Onderčo, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Fritz, dr. Tiso, Hlinka, Greif, Fritscher, Krumpe, Oehlinger.

 

1210/VII.

Interpelace

poslance Čuříka a druhů

ministru veřejných prací a

ministru sociální péče

o požadavcích, stanovených na celostátní konferenci koalovaných svazů horníků a revírních rad, konané 14. a 15. května 1931 v Praze.

Resoluce obsahující tyto požadavky zní takto:

"Resoluce. Hospodářská situace v hornictví a poměry horníků.

Uhelný průmysl Československa nalézá se ve stále se stupňující odbytové krisi. Tato krise je krisí chronickou, vlekoucí se s výjimkou lepší konjunktury v roce 1929 již téměř celé jedno desítiletí. Domácí uhelná spotřeba upadá, vývoz stále klesá, naproti tomu stoupá však dovoz uhlí z ciziny. Do toho časově zapadají racionalisační opatření majitelů dolů, čímž při zmenšeném počtu dělníků dosahuje se zvýšené těžby.

Všemi těmito okolnostmi jsou poškozeni výhradně dělníci, neboť, zatím co i přes tuto dlouholetou krisi zisky podnikatelů stále stoupají, zhoršilo se postavení horníků takřka katastrofálně. Tisíce horníků bylo propuštěno a ostatní pracují omezeně, pouze 3 neb 4 směny týdně.

Životní úroveň horníků je tím snížena až k nesnesitelnosti, v hornických revírech panuje ta nejčernější bída.

Ve dnech 14. a 15. května 1931 v Praze zasedající celostátní konference horníků znovu tyto neudržitelné poměry zdůrazňuje, jsouc nucena současně protestovati proti tomu, že opětovně přednášeným požadavkům horníků, směřujícím k zmírnění a k odstranění jevící se krise, není odpovědnými činiteli věnována pozornost. Tento protest směřuje na prvém místě proti nejvyššímu montánnímu úřadu republiky, ministerstvu veřejných prací, které ani v rámci jemu příslušejícího práva dozorčího, ani iniciativními zákroky zákonnými proti tomuto stupňovanému zbídačování horníků naprosto ničeho nepodniká. Zákonné právo spolurozhodování horníků při součinnosti v propouštění ukázalo se býti v praxi bezúčinným, vliv na přijímání do práce nemají ani horníci, ani veřejné orgány vůbec. Celostátní konference prohlašuje, že by byl počet osazenstev přirozeným odlivem klesl již dávno na stupeň jevící se dnes, kdyby bylo obmezeno přijímání do práce, že však majitelé dolů nepřetržitým novým přijímáním tisíců nehorníků bídačení horníků úmyslně zostřují a rozšiřují, čímž se také silně zvyšuje beztak již existující deficit hornického pojištění.

Celostátní konference připomíná v této souvislosti požadavky, kladené již říšskou konferencí z 11. až 13. července 1922, poukazuje na od té doby stále opakované požadavky a různá podání koalovaných hornických svazů, jimž se nevěnovala, a to nutno konstatovati, ani ta pozornost, která by se jim byla musila věnovati již v zájmu státu a celého jeho národního hospodářství.

Mocenské prostředky báňských podnikatelů, kteří neomezeně vládnou pracovním trhem, výrobním procesem, tempem racionalisace, jejichž bezohledně vybičovací metody vedou téměř k zdecimování hornického stavu, musí býti silně omezeny, aby poklady země, patřící celku, byly vytěženy a použity v zájmu všech.

K zmírnění účinků hospodářské krise a k ochraně našeho hornického stavu před naprostým zhroucením, v němž se hospodářská krise vybíjí výlučně na útraty horníků, předkládá říšská konference tyto naléhavé požadavky:

1. a) Pracovní doba v hornictví v republice Československé budiž snížena na 40 hodin týdně (pětidenní týden).

b) V závodech a odděleních s nepřetržitým provozem budiž pracovní doba snížena na Z hodin denně.

2. a) Přesčasová práce (hodiny i směny), pokud nejde o obzvláště nutné práce nouzové, nebuďtež trpěny, a podniky zákaz přesčasové práce nerespektující, buďtež co nejpřísněji trestány.

b) K pracím při potřebných opravách, prováděných ve dnech volných směn, buďtež stejnoměrně povoláváni veškeří zaměstnanci dolu, čímž by byl odstraněn nynější neudržitelný stav, že co část horníků pracuje pouze 3 směny, jiní pracují 6, 8 až 10 směn týdně.

3. Přijímání nehorníků na doly budiž po tak dlouho, pokud je dosti horníků nezaměstnaných, zastaveno.

4. Zřízením paritních zprostředkovatelen práce v revírech buď zajištěn horníkům potřebný vliv na pracovní trh.

5. Jevící se vzestup předávání prací na dolech samostatným podnikatelům nehornickým buď zakázáno a dána tak možnost zaměstnání nezaměstnaným horníkům.

6. Zvláště v severozápadočeském revíru, ale i jinde prováděné nakládání vozíků ve dnech, kdy se netěží, budiž báňskými úřady bezvýjimečně zakázáno, neboť je ho podnikateli zneužíváno pouze k zvýšenému vykořisťování horníků a k zostření krise.

7. Celostátní konference horníků žádá dále, aby dovoz uhlí z cizozemí byl bezpodmínečně omezen na smluvně sjednané množství a aby při sjednávání nových obchodníci smluv byla nynější československé uhelné produkci nepříznivá ustanovení odstraněna, jakož i aby byla učiněna všechna opatření, nutná k zajištění a k zlepšení našeho vývozu.

8. K tomu je nezbytně nutno, aby uhelná distribuce jsoucí v rukou majitelů dolů nebo různých jejich koncernu a sledující pouze sobecké zájmy výdělečné, byla nahrazena plánovitým veřejnoprávním hospodářstvím zřízením nucených uhelných syndikátu, spravovaných vedle majitelů dolů také horníky a orgány veřejné správy.

9. Konference žádá rovněž, aby rychlým zásahem státní moci byla řádně upravena náležitá péče o nezaměstnané, i dělníky, pracující omezeně, a zejména požaduje, aby podnikatelé a tudíž také majitelé dolů byli přitaženi k nesení nákladů, potřebných k pomoci nezaměstnaným obětem jejich hospodářské politiky.

10. Dolováním zničené pozemky buďtež z prostředků státu, zemí, okresů a zejména také majitelů dolů rekultivovány, ke kterýmžto pracem buď použito nezaměstnaných horníků.

11. Zadávání státních dodávek, zejména uhelných dodávek pro státní dráhy, budiž prováděno s vyloučením jakéhokoliv protekcionářství a pod kontrolou veřejnosti, pokud možno stejnoměrně mezi jednotlivé revíry i doly.

12. Celostátní konference horníků požaduje dále provedení novelisace zákona o závodních a revírních radách, rozšíření působnosti hornických rozhodčích soudů na dělnictvo skrývařské a jiných závodů pobočných, žádá rychlé vydání prováděcího nařízení k zákonu o dovolených horníků, a, provedení opatření, nutných k ochraně životů a zdraví horníků na státních radiových dolech v Jáchymově, uvedených v iniciativním, parlamentu předloženém návrhu posl. Brožíka a posl. Pohla."

I táží se podepsaní:

Co hodlají učiniti páni ministři sociální péče a veřejných prací, aby požadavky uvedené v resoluci byly postupně splněny?

Jaké stanovisko zaujímají páni ministři sociální péče a veřejných prací k těmto požadavkům.

V Praze, dne 10. června 1931.

Čuřík,

Greif, Fritscher, Krumpe, Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Galovič, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Šalát, Suroviak.

 

1210/VIII. (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi zemedelstva

o vydávaní benzínu za výhodnú cenu majiteľom mlátičiek na dobu mlatby.

Pane minister!

Intervenoval som už pri jednej príležitosti u pána ministra, či by ste bol ochotný prideľovať či zaisťovať majiteľom mlátičiek na sezonu mlatby benzín za polovičnú cenu. Svoju žiadosť odôvodnil som tým, že zmiernenie ceny benzínu užívaného na mlatbu slúžilo by aj ku zmierneniu zemedelskej kríze, ktorá sa už vtedy ukazovala, a tým by aj produkcia zlacnela. Poukázal som vtedy na prax z dôb predprevratových, kedy benzín k mlatbe bol prideľovaný za polovičnú cenu, ač vtedajšie pomery v zemedelstve neboly tak nepriaznivé, ako v dobách dnešných.

Teraz zasa vyvolávam na túto okolnosť pozornosť pána ministra. Blíži sa sezona mlatby, a zemedelská kríza nielen že sa nezmiernila, lež ešte väčšmi sa priostrila, a vláda musí každým opatrením, ktoré by mohlo výrobné náklady snížiť, prispieť pomocou obilnárskej produkcii, ktorá je už na okraji úpadku. Vo snížení ceny mlatebného benzínu o polovicu, ktoré bolo predtým upravované na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nariadením, vidím vhodný prostriedok k tomu, aby výrobné náklady aspoň čiastočne boly odbúrané. Toto opatrenie na ochranu záujmov majiteľov mlátičiek bolo by zároveň na prospech a výhodu producentov gazdov, a predsa pán minister nevenoval pozornosť mojej intervencii a potrebné opatrenia neurobil. Keďže zanedbanie tejto otázky zrejme sa protiví záujmom zemedelstva do tej miery, že nemôžeme pripustiť, aby bolo na ňu zapomenuté, tážeme sa znova pána ministra:

Či ste ochotný urobiť opatrenie, aby majitelia mlátičiek už v tohoročnej sezone mlatby obdržali benzín za výhodnú cenu?

V Prahe, v máji 1931.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Horpynka, dr. Hassold, Köhler, Knirsch, Schubert, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Szüllö, dr. Keibl, Dobránsky, dr. Schollich, inž. Jung, Geyer, Krebs, Kasper, Matzner, Simm, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Fedor.