1205/IV.
Interpelácia
posl. Igora Hrušovského, Vladimíra Polívku a druhov
ministru národnej obrany
vo veci usmrtenia detí výbuchom granátu u Myslavy.
U vojenského cvičišťa pri Myslave na východnom Slovensku dňa 31. kvetna t. r. výbuchom ručného granátu boly usmrtené tri deti a trinásť detí bolo veľmi ťažko poranených. Z celého hlúčku hrajúcich sa detí len dve zostaly zachránené. Z poranených detí zomrelo ďalšie jedno hneď po jeho prevezení do nemocnice, a o dvoch iných deťoch pochybujú lekári, že by bolo možno uchovať ich pri živote.
K desnému tomuto nešťastiu došlo tak, že deti, z ktorých najstaršie malo 16 rokov, najmladšie 8 rokov, hraly sa neďaleko cvičišťa vojenského, kde sa koná cvičenie s ručnými granátmi. Toto cvičište je síce oddelené zákopmi od okolia, predsa však je dostupné a nechránené, a tak sa stalo, že hrajúce sa detí mohly sa dostať k nevybuchnutému ručnému granátu, s ktorým z nevedomosti si pohrávaly a ktorý potom explodoval s tak desným účinkom.
Ponevádž podobných prípadov v poslednej dobe stalo sa na území republiky niekoľko, ako na pr. v Brdoch alebo u Slavkova, zdá sa pravdepodobnou domnienka, že patričné vojenské úrady nepočínajú si v tejto veci s tou obozretnosťou, ktorá by mala byť pri cvičeniach s podobnými zbraňami a pri strážení takýchto cvičíšť na mieste.
Pýtame sa preto pána ministra:
1. Či sú mu skutočnosti tu uvedené známe?
2. Či chce vyšetriť, ako a zavinením koho prišlo k tragickej udalosti v Myslave?
3. Či chce sa účinným spôsobom postarať o to, aby v budúcnosti nedošlo k podobnému nešťastiu?
V Prahe, dňa 2. června 1931.
Hrušovský, Polívka,
Lanc, Richter, Fiala, Špatný, Šmejcová, Jos. Tůma, Vaněk, dr. Patejdl, Zeminová, Tykal, Malý, Mikuláš, B. Procházka, Sladký, Pechmanová-Klosová, Langr, dr. Stránský, Hatina, Bergmann, dr. Moudrý.
1205/V.
Interpelácia
posl. Igora Hrušovského, Vladimíra Polívku a druhov
vláde
vo veci krvepreliatia v Košútoch.
V senáte Národného Shromáždenia podal p. minister vnútra Dr. Juraj Slávik výklad o krvepreliatiu v Košútoch, v ktorom medzi iným vzpomenul, že mzdové pomery zemedelského robotníctva na Slovensku a tedy v okrese galantskom sú v skutočnosti veľmi biedne. Tak biedne, že v obci Košútoch mohlo sa podariť komunistickým štváčom zlákať ubiedené zemedelské robotníctvo, k odporu proti četníctvu, ktorý skončil zabitím troch demonštrantov a poranením viacerých občanov.
Je len prirodzené, že toto vyhlásenie p. ministra vnútra vyvolalo mimoriadny záujem verejnosti o mzdové pomery zemedelského robotníctva na Slovensku. Úradná zpráva zemského úradu slovenského z 30. kvetna 1931 preto vysvetľuje tieto pomery a vypočituje čo všetko zemský úrad v Bratislave urobil k upraveniu mzdových pomerov zemedelského robotníctva na Slovensku. Z tejto úradnej zprávy je patrné, že: 1. Kolektívna smluva pre sezonních zemedelských robotníkov na Slovensku bola uzavretá v breznu r. 1931 za podmienok málo odlišných od roku 1930 všetkými organisáciami zamestnávateľov a zamestnancov, za spoluúčasti úradov. 2. Kolektívna smluva prestálych zemedelských robotníkov (deputátnikov) na Slovensku bola uzavretá 24. dubna 1931 medzi odbornými organisáciami zamestnancov a správou štátnych statkov v Holiči a Víglaši a Republikánskym svazom československých statkárov a nájomcov. Táto smluva sa tiež len nepatrne odchyľuje od smluvy v roku 1930. Vzdor tomu mimo štátnych statkov prijala túto smluvu len početne neveliká organisácia Republikánskeho svazu, kým hlavné zamestnávateľské organisácie ju neuzavrely. Zemský úrad v Bratislave zdôrazňuje, že nariadil podriadeným úradom, aby naliehaly na zamestnávateľov, aby prijali túto smluvu. 3. Kolektívna rámcová smluva pre zemedelských nádenníkov (tovarichárov) nebola uzavretá ani v roku 1931, práve tak, ako v rokoch minulých.
Z uvedenej úradnej zprávy je patrné, že neurovnanosť mzdových pomerov zemedelského robotníctva na Slovensku majú na svedomí v prvom rade zamestnávatelia resp. prevážna väčšina zamestnávateľov. V okrese galantskom, špeciálne v Košútoch títo zamestnávatelia sú v prevážnej väčšine v organisáciach zamestnávateľov, ktoré nechcely uzavreť kolektívnu smluvu a politicky sú príslušníkmi maďarskej strany kresťansko-sociálnej alebo maďarskej strany národnej.
Podľa vyhlásenia p. ministra vnútra došlo k ukončeniu stávky zemedelského robotníctva v zmienenej oblasti 24. kvetna, tedy deň pred krvepreliatím. Je preto na mieste položenie otázky, komu mohla byť prospešnou demonštrácia v Košútoch, ktorá viedla ku krvepreliatiu, či zemerobotníkom, alebo zamestnávateľom, ktorí svojím postupom v otázke kolektívnej smluvy ukázali, že nemajú záujem na urovnanosti mzdových pomerov zemedelského robotníctva?
P. minister vnútra v svojej reči v senáte uviedol príčiny, pre ktoré četníctvo muselo upotrebiť strelnej zbrane, a ktoré viedly k zmareniu ľudských životov. Smutná udalosť v Košútoch je vzdor tomu takého rázu, že verejnosť naša očakáva sdelenie zovrubnejšie a konečné výsledky prevádzaného vyšetrovania.
Pýtame sa preto vlády:
1. Či hodlá prinútiť zamestnávateľov prostriedkami, ktoré má k disposícii v značnej miere, aby boly upravené mzdové pomery zemedelského robotníctva na Slovensku?
2. Či chce nariadiť prvostupňovým správnym orgánom, aby energicky naliehaly na uzavrenie kolektívnych mzdových smluv?
3. Či chce vyšetriť chovanie sa maďarských statkárov vo veci konsolidovania sociálnych pomerov na Slovensku?
4. Či hodlá vyšetriť prípadné vzťahy komunistickej strany v okrese galantskom k maďarským statkárom?
5. Či chce vyšetriť pohnutú minulosť hlavných osnovateľov vzbury v Košútoch?
6. Či chce podať parlamentu zovrubnú zprávu o výsledkoch vyšetrovania krvepreliatia v Košútoch?
V Prahe, dňa 2. června 1931.
Hrušovský, Polívka,
Tykal, Bergmann, dr. Moudrý, Richter, Šmejcová, Pechmanová-Klosová, Hatina, Jos. Tůma, Zeminová, Knejzlík, B. Procházka, Malý, Sladký, dr. Stránský, Mikuláš, Lanc, Langr, Špatný, Fiala, Vaněk.
1205/VI.
Interpelace
poslanců Aloise Hatiny, E. Špatného, E. Zeminové a druhů
ministru sociální péče
o plnění § 172 zákona ze dne 21. II. 1929 číslo 26 Sb. z. a n. o prodloužení lhůty k podávání žádostí a dokladů.
Zákon ze dne 21. II. 1929 č. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách zvyšuje ve smyslu § 176, cit. zák. důchody o státní příspěvek na žádost pojištěnce, kterou jest uplatniti do 18 měsíců, po vstupu zákona v účinnost, tj. do 30. června 1930.
Od doby účinnosti zákona uplynuly již dva roky a státní příspěvek byl přiznán a vyplacen jen důchodcům a to pouze v takových případech, kde běží o dobu skutečné vojenské služby za války; v případech pak, v nichž jde hlavně o "dobu odbytou podle zákonů o válečných úkonech", odpírají nositelé pojištění přiznání a tím i výplatu státního příspěvku, vymlouvajíce se na stanovisko ministerstva sociální péče, které dalo nositelům pojištění pokyn, aby tyto případy nebyly zatím vyřizovány.
U úřadoven Všeobecného pensijního ústavu a ústavů náhradních leží ještě spousta žádostí o státní příspěvek, podaných po 30. VI. 1930. Ve většině případů žadatelé byli uvedeni v omyl výnosem min. soc. péče, kterým lhůta pro podání dokladů k žádostem o státní příspěvek byla prodloužena do 30. VI. 1931, aniž byla prodloužena lhůta pro podávání žádostí. Nositelé pojištění dosud žádosti přijímají, pojištěncům potvrzují, aniž by tak pojištěnci sdělili, budou-li vyřizovány kladně či záporně.
Vzhledem k tomu, že nositelé pojištění nejen že odpírají výplatu státního příspěvku těm, nejpotřebnějším - důchodcům - vzdor jasnému zákonnému ustanovení, ale odpírají i přiznání státního příspěvku aktivním pojištěncům vůbec, táží se podepsaní:
1.) Jest pan ministr sociální péče ochoten donutiti nositele pojištění, aby plnili zákon a přiznávali bez potíží pojištěncům dávky, které jim náleží, zejména dávky podle jasného ustanovení bodu 3. § 176?
2.) Je pan ministr sociální péče ochoten prodloužiti lhůtu pro podávání žádostí o státní příspěvek, jakož i pro doklady do 31. XII. 1931?
V Praze dne 2. června 1931.
Hatina, Špatný, Zeminová,
Jos. Túma, Slavíček, dr. Stránský, Lanc, Netolický, dr. Patejdl, Vanék, David, Malý, Richter, Langer, Bergmann, Fiala, Šmejcová, Mikuláš, dr. Moudrý, Tučný, Tykal, Pechmannová-Klosová.
1205/VII.
Interpelácia
posl. Igora Hrušovského, Vladimíra Polívku a druhov
ministru financií a
ministru vnútra
vo vecí filiáliek českých a moravských sporitelieň na Slovensku.
Proti činnosti filiáliek českých a moravských sporitelieň na Slovensku započala sa v kruhoch do nedávna ostro vystupujúcich proti československému sjednoteniu a kompromitovaných okázalým manifestovaním za usvedčeného z vlastizrady a vojenského špehúnstva bývalého poslanca Tuky kampaň, ktorej z neinformovanosti a nevedomosti účastnia sa i jednotlivci, o ktorých nedá sa predpokladať protištátny motív. Táto kampaň vyvrcholila podaním návrhu poslaneckej snemovne na zmenu zákona o sporitelniach. Návrh podpísali poslanci slovenskej ľudovej strany na čele s poslancom Mojtom a mimo nich ešte i poslanci Dr. Milan Ivanka a Martin Rázus. Návrh smeruje na odstránenie na Slovensku pôsobiacich filiáliek českých a moravských sporitelieň.
Táto kampaň, mala-li by viesť k cieľu, bola by pohromou pre hospodárske záujmy mnohých oblastí Slovenska a jeho ľudu.
České a moravské filiálky sporitelieň prišly na Slovensko v dobách, keď sa úrok z pôžičiek pohyboval často až okolo 15% i vyše a keď stavebné družstva nemohly vôbec ničoho podnikať, ponevádž nemaly možnosti lacného stavebného a hypotekárneho úveru. Keď si všimneme všetky stavebné družstva na Slovensku a zkúmame, kto ich financoval, tak nájdeme, že boly to veľkou prevahou práve filiálky českých sporitelieň. Ide tu tedy práve o ústavy, ktoré svojou úrokovou mierou najlepšie zodpovedajú potrebám drobného človeka, ktorý má tu možnosť na svoj majetok si vypožičať na malé úroky a na dlhú dobu. Zamedziť činnosť týchto ústavou by bolo zločinom na drobnom slovenskom ľude.
Ústavy tieto nielen že prinášajú lacný kapitál z historických zemí na Slovensko, ktoré práve trpí nedostatkom lacného úveru a je vydané napospas úžernému úveru rozličných maďarsko-židovských bank a podobne vydridušskému úveru takzvaných slovenských a častokrát i českých bank, ale ponevádž sú to ústavy nie výdelečné, neodnášajú výdelečné zisky zo Slovenska, naopak svoje skromné zisky venujú čisto humánnym a podobným účelom.
Je tedy zrejmé, že kampaň proti filiálkam českých a moravských sporitelieň nevyviera z hospodárskych potrieb Slovenska a jeho ľudu, naopak je na úkor jeho záujmov, a dá sa vysvetliť jedine motívmi politickými. Motívmi politiky takej, ktorá ide slepo proti všetkému českému bez ohľadu na to, či takéto ťaženie ľudu alebo štátu škodí alebo nie.
Iniciátori tejto kampane zakročujú tiež u jednotlivých centrálnych úradov nášho štátu v jednotlivých otázkach štátneho rozpočtu týkajúceho sa Slovenska. Tieto svoje intervencie konajú pod titulom hájeniu záujmov slovenského ľudu ako zástupcovia zakladajúceho sa spolku: Národohospodárskeho ústavu pre Slovensko. Sú oprávnené obavy, aby príslušné štátne orgány naše nebraly za bernú mincu to, čo sa im za takýchto intervencií pod týmto titulom a pod titulom "záujmov Slovenska" presentuje.
Pýtame sa preto pánov ministrov:
1. Či sú im skutočnosti v tejto interpelácii uvedené známe?
2. Či sú ochotní chrániť a v ďalšej nerušenej činnosti ponechať, podporovať blahodarnú činnosť filiáliek českých a moravských sporitelieň na Slovensku?
V Prahe, dňa 2. června 1931.
Hrušovský, Polívka,
Bergmann, dr. Patejdl, Špatný, Pechmanová-Klosová, Hatina, dr. Moudrý, Richter, Malý, Šmejcová, Langr, B. Procházka, Sladký, Lanc, dr. Stránský, Zeminová, Mikuláš, Vaněk, Jos. Tůma, Tykal, Fiala.
1205/VIII.
Interpelace
poslance Majora a soudruhů
ministru školství a národní osvěty dru Dérerovi
o vysokém obnosu, který obdržel od továrny Union-Cement ve Stupavě.
Pan ministr školství a národní osvěty, sociální demokrat Dr. Dérer, dostal v roce 1930 od továrny na cement fy Union-Cement ve Stupavě na Slovensku Kč 160.000.
Jsme o věci podrobné informováni. Aby se však pan ministr našimi dotazy necítil opět zbytečné uražen, omezujeme se prozatím na tyto tři otázky:
1.) Co má továrna na cement ve Stupavě společného se školstvím a národní osvětou?
2.) Za jakou osvětovou práci dostal pan ministr od této firmy Kč 160.000?
3.) Je pan ministr ochoten, na tyto otázky odpovědět bezodkladně?
V Praze, dne 2. června 1931.
Major,
Dvořák, Hodinová, Kubač, Tyll, Barša, Novotný, Hrubý, Krosnář, Steiner, Hruška, dr. Stern, Vallo, Kuhn, J. Svoboda, K. Procházka, Juran, Gottwald, Kliment, Čižinská, Haiblick.
1205/IX.
Interpelace
poslanců Gottwalda, dr. Sterna, Kopeckého a soudruhů
ministru spravedlnosti
o konfiskací knihy Julia Fučíka "V zemi, kde zítra již znamená včera".
Nakladatelství Karel Borecký v Praze počalo vydávati v sešitech novou českou knihu o Sovětském Svazu, napsanou očitým svědkem života a práce sovětských dělníků. Ve Vašich sociálně demokratických listech, pane ministře, čteme denně hanobení Sovětského Svazu a výzvy, myšlené ironicky, jen aby se ti, kteří chválí Sovětský Svaz tam jeli podívat a pak srovnávali, kde je lépe: jestli v zemi diktatury proletariátu, nebo v zemí demokracie... Autor knihy "V zemi, kde zítra již znamená včera" byl v Sovětském Svazu a v úvodu ke své knize srovnává. Srovnává velmi opatrně, neboť jest si zřejmě vědom toho, že píše svou knihu v republice, v níž ministrem spravedlnosti jste Vy, pane ministře. Přes to však hned v prvním sešitě jeho knížky zabavil Váš státní zástupce téměř tři strany věcného a pravdivého vylíčení věcí, jež viděl autor v kapitalistických zemích po svém návratu. Při tom nikde neuvedl spisovatel ani zemí, v níž se to stalo, to znamená, neuvedl nikde, že jde o republiku Československou a přece bylo zabaveno na str. 7. až 10. toto:
"Viděl jsem dělníky, přešlapující před bursou práce; přicházeli ráno a naplňovali ulici hlučným, rozpačitým humorem; hodiny odměřeně umlčovaly jejich šibeniční smích; okénko úporně zavřené nehlásilo poptávku; nikdo nekupoval dělnickou sílu a tolik jí tu bylo na prodej; rozcházeli se večer zářícími ulicemi do stohů, do nocleháren, domů k rodinám, žebrajíce cestou, aby několika korunami zaslepili alespoň tu hladovou úzkost v očích, s níž budou přivítáni ženou a dětmi.
Viděl jsem nezaměstnané ležeti na schodištích nádraží, nesoucích jména slavného osvobození; stahovali se jako želvy do krátkých kabátů s vyhrnutými límci, stoupala z nich pára a noční déšť stékaje s vysunuté střechy melancholicky bubnoval na špičky rozedraných bot těch, kteří leželi na posledních stupních; strážníci přecházeli těžce kolem a neviděli; aresty už jsou přeplněny lidmi "bez bytu a bez zaměstnání".
Viděl jsem kousek, o jakém kdysi snívala sentimentalita starých "sociálních" povídkářů; chlapce, který ukradl housku, spadlou s krámku do prachu dláždění, a hltavě ji snědl; dva strážnicí jej vedli a on se vyděšeně vzpíral.
Viděl jsem muže, umírajícího hladem; ležel na dřevěné houpající se lavici, tři kamarádi stáli kolem něho, venku ujížděl poslíček s bursovními telegramy, kdesi v centru města teď jistě kdosi připíjel druhému na zdraví, a tady ležel muž, který umíral hladem; a tři kamarádí bezradní a bezmocní čekali nad ním, až jej odvezou, aby se sami položili na uprázdněnou lavici.
Viděl jsem ženu vytaženou ze řeky; ležela na nábřeží, voda vzedmula její břicho, vyhladila vrásky v její tváři a pevně přilepila na čelo řídké vlasy; neznámá; snad jí ani nikdo nepostrádá; neměla legitimaci; jen v kapse zástěry nalezli lísteček a těžce luštili rozmočené písmo; začínal: Nezaplatíte-li do 6. t. m. činži..."
Viděl jsem soudruha dělníka, vězněného již dva roky; stál znova před soudem a byl znovu odsouzen, protože vedl dělnickou demonstraci proti hladu; byl bledý a jeho mohutná postava se ztrácela v trestaneckých šatech, ale jeho široké ruce nás zdravily a jeho bílý úsměv nám říkal beze slov, že je silný, že nepadne, že i tady je kusem bojovného díla.
Viděl jsem dělnice upálené výbuchem dynamitu; starý svět se chce zachránit vraždami; zbrojovky jsou jediné továrny, jež mají práci, práci, mnoho práce, a pracují válečným tempem; jako za války proudí do nich tisíce dělníků, jako za války pracuje se na několik směn, jako za války potřeba jr pánem nad opatrností a ochranou práce; nikdo se neptal na nebezpečí, v němž žilo těch osm dělnic; práce musela být hotova; stroj letí a srší jiskrami války; těch osm dělnic leželo před továrnou mrtvé a umírající a malá zpráva v novinách je pochovala; válka nepočítá s jednotkami.
Viděl jsem čtyři chlapce v márnici hornického městečka; před několika hodinami ještě kráčeli po silnici, pevnýma mladýma nohama; ještě včera se smlouvali se svými kamarády, kam půjdou hledati práci; ještě včera se na ně dívaly jejich matky s pevnou nadějí na pomoc; ještě včera to byli čtyři mladí hoši, synové a milenci; teď tu leží s hlubokými ranami četnických kulek, nehybní, ztuhlí, voskové figury, jež prohlíží komise, jakoby zkoumala terč; demonstrovali, protože u nich doma byl hlad, protože ani jejich otec, ani matka, ani bratři, ani sestry, ani kdokoliv jiný z rodiny neměli práci; bez haléře výdělku živořili měsíce a chtěli žít; četnické pušky je nakrmily.
A viděl jsem pohřeb čtyř chlapců z márnice; tisíce dělníků šly ulicemi a silnicemi, smutného hornického kraje, sníh se položil pod jejich kroky a dusil jejich zvuk; vidíš a neslyšíš; tisíce jdou stále v před, stále v před, tiše, neúchylně se valí masa, s jistotou, která tě unáší a děsí nepřítele; stále v vřed, stále v před; tisíci ztělesněná pomsta."
To všechno, pane ministře, zabavil Váš pan státní zástupce. Velmi prostě a jednoduše popřel skutečnost, že v kapitalistickém světě je nezaměstnanost, že dělníci spí před nádražími, sbírají housky z prachu a jedí je, že umírají hladem, že sahají k sebevraždě, jako k východisku z bídy, že jsou zavíráni, že v továrnách dochází k smrtelným úrazům následkem šílené racionalisace, že se do dělníků střílí a že jsou mrtví pochováváni.
Věříme, že methoda pana státního zástupce je líbivá, je skutečně velmi prostá, ale právě proto velmi neúčinná. Tento zákrok státního návladnictví bude mít zatím jen jediný následek, ne právě příjemný pro prestiž vaší demokracie. Konfiskovaná kniha vychází totiž současně v několika jiných jazycích, a překladatelé zajisté neopomenou v úvodě připomenouti, že v Československu byla zkonfiskována místa, která výše citujeme. Domníváte-li se, pane ministře, že je možno ještě vyvrátit pověst Československa jako jednoho z nejreakčnějších států Evropy, dejte pokyn svým podřízeným ze státního zastupitelství; aby případnými dalšími konfiskacemi knihy zbytečně nerozšiřovali úvod překladatelů do cizích jazyků.
Dále se Vás tážeme, pane ministře:
1.) Souhlasíte i s touto konfiskací?
2.).Podle kterých §§ vašeho - - zákoníku byla tato konfiskace provedena?
3.) Domníváte se, že zakrýváním faktů bude Vám pomoženo, anebo je to přiznání, že pro Vás není už záchrany?
V Praze, dne 21. května 1931.
Gottwald, dr. Stern, Kopecký,
Novotný, Hodinová, Kliment, Čižinská, Kubač, Dvořák, Barša, Babel, Zápotocký, Krosnář, Hruška, Steiner, Juran, J. Svoboda, Tyll, K. Procházka, Rjevaj, Hrubý.