|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1158.
Odpovědi:
I. min. školstva a národnej osvety a min. financií na interp. posl. Siváka a druhov vo veci vysokej školy technickej na Slovensku (tisk 658/VIII.),
II. vlády na interp. posl. Zeminové, Hatiny, Šeby a druhů o zrušení dávky ze zábav pro podniky sportovní a tělovýchovné (tisk 822/III.),
III. min. veřejných prací na interp. posl. Štětky a soudr. o podivuhodné činností Západočeského elektrárenského svazu (tisk 917/VIII.),
IV. min. národní obrany a zahraničních věci na interp. posl. Kopeckého, Štětky a soudr. o neslýchaném odírání vojínů (tisk 822/VII.),
V. min. vnitra na interp. posl. Seidla a soudr. o nezákonném zkracování výkonných četníků o diety při svědectvích u soudů a u správních úřadů (tisk 893/IX.),
VI. min. vnitra na interp. posl. Novotného a soudr. o surovém ztýrání dělníka Adolfa Heyduka z Blatna u Hlinska četníky (tisk 893/II.),
VII. min. vnitra na interp. posl. Hrubého a soudr. o neslýchaném zákazu mluvit na schůzích o případu Harusově (tisk 937/II.),
VIII. min. železnic na interp. posl. Špačka, Ostrého a druhů o urychleném vybudování druhé koleje a o zvětšení nádraží na ostravsko-frýdlantské dráze (tisk 801/X.),
IX. min. vnitra na interp. posl. V. Beneše a soudr. o sabotování stavby školy v Prosetíně obcí Leštinkou a liknavostí politických úřadů k zjednání nápravy (tisk 937/V.),
X. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Knotka, Staška a druhů o případu odborného učitele Jiří Strádala z Úsobí u Německého Brodu (tisk 822/IX.),
XI. min. financí na interp. posl. Šaláta a druhů ohledně rázného zamezení přehnaného počínání si expositury finačního ředitelství ve Zvoleni vůči rolnickým poplatníkům (tisk 917/I.),
XII. min. železnic na interp. posl. B. Procházky, Malého, Fialy a druhů o posledních náslužních přídavcích úředníků státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 844/X.),
XIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Geyera a druhů o svévolném a nespravedlivém propuštění ze služby (tisk 1017/II.),
XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Hassolda a druhů o zabavení časopisu pro mládež "Jungtum" (tisk 1007/XII.),
XV. min. financí na interp. posl. Schuberta a druhů o vybavení obcí z dluhů a o sestaveni statistiky o stavu zadlužení obcí (tisk 822/XVI.),
XVI. vlády na interp. posl. inž. Junga, Geyera a druhů o prodloužení práva prohlašovati elektrárny za podniky všeužitečné (tisk 851/XX.),
XVII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o učitelích nepovinných předmětů na obecných a občanských školách (tisk 851/III.),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neodůvodněném zakročení chebského okresního úřadu nebo zemského úřadu v Praze proti spolku "Egerländer Heimat" pro obraz Bismarckův, umístěný v turistické chatě spolku na Zelené Hoře (tisk 1007/I.),
XIX. min. sociální péče na interp. posl. Stejskala, Šeby a druhů o zoufalém postavení sklářů - perlářů na okresech královodvorském a novopackém (tisk 973/I.),
XX. min. sociální péče na interp. posl. Pechmanové-Klosové, Tučného, Tykala, Davida a druhů o provádění zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. z roku 1920, o úpravě pracovních a mzdových poměrů v domácké práci (tisk 769/XII.),
XXI. vlády na interp. posl. Novotného a soudr. o případu nabyvatelů půdy ve Zbyslavi na čáslavském okrese (tisk 917/IV.).
1158/I.
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety a
ministra financií
na interpeláciu poslanca Jozefa Siváka a druhov
vo veci vysokej školy technickej na Slovensku (tisk 658/VIII.).
Pri sriaďovaní novej vysokej školy štátna školská správa považuje za nezbytné zaistiť vedľa prostriedkov finančných tiež ostatné podmienky.
Pre sriadenie novej vysokej školy technickej niet uvedených podmienok a preto v tejto dobe nemôže byť sriadená.
V Prahe, dňa 4. mája 1931.
Minister financií:
Dr. Trapl v. r.
Minister školstva a národnej osvety:
Dr. Dérer v. r.
1158/II.
Odpověď
vlády
na interpelaci posl. Zeminové, Al. Hatiny, J. Šeby a druhů
o zrušení dávky ze zábav pro podniky sportovní a tělovýchovné (tisk 822/III.).
§ 37 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním stanoví, že ve všech obcích vybírati jest dávku ze zábav ve prospěch obcí, při čemž v Čechách 10% z výtěžku dávky ze zábav patří Pražskému nemocničnímu fondu. Vláda pak je zmocněna, aby pro vybírání této dávky vydala jednotný řád. Řád ten byl vydán v dodatku III. vládního nařízení, č. 143/1922 Sb. z. a n., jakožto "Pravidla o vybírání obecní dávky ze zábav ve všech obcích republiky Československé", kteráž byla pak částečně pozměněna článkem V. vládního nařízení č. 15/1928 Sb. z. a n.
Se zřetelem k uvedenému znění zákona, z něhož je patrno, že dávka má býti vybírána zásadně z každé zábavy, bylo nutno v pravidlech stanoviti, že obecní dávku ze zábav jest platiti ze všelikých zábav v obci pořádaných, pokud nejde o zábavy ryze domácí (kterých ostatně nelze technicky dávkou postihnouti), a v příkladném výpočtu produkcí a podívaných dávce podléhajících (§ 2, č. 1. pravidel) uvádí se některé podniky mající též ráz sportovní, na př. sportovní zápasy. Osvobození od dávky bylo lze stanoviti pro takové podniky, které se objektivně nejeví jako pouhá zábava v obyčejném smyslu toho slova, nýbrž slouží výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím, vyučovacím a výchovným, ať už ve směru duševním nebo tělesném. Jako podniky z tohoto důvodu dávce nepodrobené uvedeny jsou pak příkladmo také produkce a závody tělocvičných sdružení, řídících se stanovami úředně schválenými, ale jen potud, pokud jsou rázu domácího (produkce v tělocvičnách), přístupny bez vstupného a pokud jest jejich účelem ukázati veřejnosti pokrok v tělesné výchově a duševní disciplíně členstva sdružení. Obratu "v tělocvičnách" nelze ovšem dávati výklad úzký a omezený, nýbrž třeba jej dle povahy věci a sledovaného účelu vykládati liberálně. Produkcemi rázu domácího v tělocvičnách se tudíž zajisté rozumějí nejen produkce v uzavřených místnostech, nýbrž i produkce (závody) na místech otevřených, na nichž uvedená sdružení své produkce a závody obvykle konají (na př. letní tělocvičny, kříště a pod.).
Sport a tělesná výchova není tudíž u nás vždy podrobena dávce ze zábav, neboť podniku sledující skutečně a výhradně účely tělovýchovné dávce nepodléhají.
Kdyby však do "Pravidel" bylo pojato všeobecné a lineární ustanovení, že od obecní dávky ze zábav se osvobozují všechny podniky sportovní a tělocvičné (bez dosavadního omezení), mohlo by pod toto označení při jeho širokém a neurčitém dosahu býti subsumováno tolik různých produkcí, že by nastal velký úbytek na výnosu této obecní dávky, což by znamenalo značné ohrožení finančních zájmů obcí, zejména větších měst, jejichž obecně známá kritická finanční situace činí nepostradatelným každý dosavadní jejich zdroj příjmu. Osvobození by pak dosáhly i takové podniky, které sice často vnější formou se jeví jako podniky sportovní a tělocvičné, ve skutečnosti jsou však vzdáleny výhradně péče o pravou a zdravou tělovýchovu, která jediná zasluhuje podpory. Nelze přehlédnouti, že výkony sportovní a tělocvičné se v poslední době - (namnoze i u členů různých tělocvičných jednot a sportovních sdružení) - staly mnohdy předmětem stálého, placeného zaměstnání, takže tu sport se provozuje zřejmě s úmysly výdělečnými (sportovní profesionalismus). Taková produkce nezasluhuje dávkové favorisace. V návrhu poslanců J. Šeby a druhů (číslo tisku 28) se sice osvobození omezuje dodatkem "pokud s vyloučením výdělečného zájmu čistý zisk připadá ve prospěch tělovýchovných a sportovních účelů", avšak ani tato stylisace by nikterak nevylučovala osvobození od dávky při produkcích sil placených, když by sice sdružení samo výdělečného zájmu pro sebe jako celek nesledovalo, ale členové by své výkony konali s úmyslem výdělečným za plat hrazený ze vstupného.
Placení sportovních profesionálů z dosaženého výtěžku by se pak ospravedlňovalo výkladem, že tak výtěžek připadá na sportovní účely.
Naše obce obstarávají řadu nákladných úkolů na poli péče sociální, zdravotní a humánní. Vybírá-li se tedy při sportovních a tělocvičných produkcích, jichž pozorování pro diváka je nepochybně zábavou, ve prospěch obcí (a v Čechách také ve prospěch nemocničního fondu Pražského) dávka ze zábav, jejíž výnos slouží takto po výtce účelům obecně prospěšným pro široké vrstvy lidu, nelze v tom spatřovati něco odiosního. Vláda tudíž nepokládá za vhodné, aby "Pravidla o vybírání dávky ze zábav" byla změněna způsobem interpelanty požadovaným.
Pokud v interpelaci se činí zmínka, že sport a tělesná výchova jest podrobena 2%ní dani z obratu, sluší uvésti, že pro zásadní osvobození všech sportovních a tělovýchovných podniků od daně z obratu není v platných ustanoveních o této dani podkladu a nelze na ně pomýšleti ani pro příští úpravu těchto ustanovení, poněvadž by odporovalo zásadě všeobecnosti zdanění, která právě u daně z obratu je provedena v nejširším rozsahu, neboť této dani podléhají veškeré úplatné dodávky a výkonu bez rozdílu, jaký jest jejich účel, atd. V konkrétním případě lze dodávky nebo výkony sportovních a tělovýchovných podniků osvoboditi od daně z obratu, ovšem jen, jsou-li splněny podmínky § 4, č. 19 zák. o této dani, totiž jde-li o dodávky nebo výkony výhradně a přímo vzdělávací podle zmíněného ustanovení zákona a čl. 12 prov. nař. k němu.
Co se týče poplatkového ekvivalentu z movitého jmění spolků tělocvičných a sportovních, vláda nemine dle platného právního stavu ustoupiti od stanoviska, že osvobození je otázkou jen určitých jednotlivých případu, jež by vykazovaly zákonné podmínky osvobození dle poznámky 2. d. (saz. pol. 57/106. B e) popl. z resp. § 107, č. 6, zák. čl. XI. z 1918, tj. výlučné a trvalé věnování jmění účelům vyučovacím, dobročinným nebo lidumilným. Těchto podmínek u zmíněných spolků povšechně není, blahodárnost působení jejich není totožná s řečenými účely. Účel vyučovací může přijíti v úvahu jen v jednotlivých případech dle zvláštních okolností faktických. Toto stanovisko nebylo lze opustiti ani v novém decenálním předpisu pro IX. ekvivalentní desetiletí, poněvadž ve formě vládního nařízení nebylo lze měniti zákon. Vláda však neuzavírá se tomu, vzíti námět interpelace ohledně poplatkového ekvivalentu v úvahu při nové celkové úpravě poplatkového práva, na níž se pracuje.
V Praze, dne 9. května 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1158/III.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o podivuhodné činnosti Západočeského elektrárenského svazu (tisk 917/VIII.).
Podle vyšetření, provedeného ministerstvem veř. prací, nabídly skutečně Západočeské elektrárny, a. s. v Plzni, obci Chodouni postaviti přípojku pro domek p. Tůmy za paušál 1.100 Kč. Jak z nabídky jest patrno, oferovaly Západočeské elektrárny obci též 2 sloupy potřebné pro tuto přípojku; obec dopisem ze dne 10. července 1930, č. 586/30, žádala však, aby Západočeské elektrárny použily dvou sloupů, které v obci jsou. Odečte-li se od nabídky Západočeských elektráren cena těchto 2 sloupů 370 Kč s příslušnými paušálu na montáž, režii a daň z obratu, vyjde výsledná cena nabídky Západočeských elektráren na 543.- Kč + 2% daně z obratu, tedy méně než nabídka firmy Barášek. Poněvadž udržování a opravy přípojky, odečítání elektroměru, vybírání poplatku za proud a proud sám vyžaduje nákladu, a poněvadž p. Tůma jako jediný konsument na přípojce nemohl zaručiti, že bude míti takovou spotřebu proudu, aby sama stačila krýti tyto náklady, žádaly elektrárny minimální poplatek za tuto práci a proud 125.- Kč ročně, který se měl připojováním dalších konsumentů snižovati; na poslední dopis Západočeských elektráren obci Chodouni ze dne 16. července 1930, nedošla však až dosud odpověď.
V Praze, dne 24. dubna 1931.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
1158/IV.
Odpověď
ministra národní obrany a zahraničních věcí
na interpelaci poslanců Kupeckého, Štětky a soudruhů
o neslýchaném odírání vojínů (tisk 822/VIII.).
Konsulát republiky Československé v Kolíně nad Rýnem vyplatil nováčkovi Josefu Kadeřábkovi dne 29. září 1930 Mk 32, jako zálohu na cestu do Československé republiky, aby mohl nastoupiti vojenskou presenční službu, k níž byl povolán na den 1. října 1930. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení uvedené v interpelaci, že jmenovanému bylo vyplaceno toliko Mk 22.
Jmenovaný nováček se dobrovolně uvolil tuto zálohu vojenské správě vrátiti. S jeho souhlasem sráželo mu pak velitelství p. pl. 48 z denního platu drahotní přídavek, při čemž vlastní denní plat mu byl vyplácen vždy úplný.
Jelikož denní plat vojínův se všemi náležitostmi má býti prost exekučních i administrativních srážek, bylo učiněno opatření, aby další srážení drahotního přídavku bylo zastaveno a aby dosud sražené bylo jmenovanému vojínu vráceno.
V Praze, dne 21. dubna 1931.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Ed. Beneš v. r.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.
1158/V.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Seidla a soudr.
o nezákonném zkracování výkonných četníků o diety při svědectvích u soudů a u správních úřadů (tisk 893/IX.).
Podle jednacího řádu četnictva patří výslechy u soudů nebo jiných úřadů ve věcech služebních mimo vlastní stanoviště k mimořádným službám, které se mají konati dle možnosti, jsou-li místa dotčené mimořádné služby ve vlastním nebo sousedním obvodu a netrvá-li celková služba déle než 12 hodin, jako služby vedlejší při obyčejné nebo kontrolní obchůzce.
Konají-li se tyto mimořádné služby obyčejnou nebo kontrolní obchůzkou, náleží při nich pouze hodinové stravné. Není-li však možno vykonati je v rámci obchůzky, předepíší se jako služební cesty, při nichž náleží požitky podle prováděcích předpisů k zákonu ze dne 19. března 1920, čís. 186 Sb. z. a n., a pokud jde o výslechy u občanských soudů ve věcech trestních, podle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 9. února 1925 čís. 6228/25.
Podle toho, v jaké formě se mimořádná služba koná, zda obchůzkou či služební cestou, vyplácejí se příslušné požitky. Rozhodnutí o tom, má-li býti mimořádná služba vykonána jako obchůzka, či jako služební cesta, jest otázkou skutkovou, jejíž posouzení přísluší veliteli, který tuto službu nařizuje. Z podnětu stížnosti, že velitelé při stanovení způsobu konání té které mimořádné služby nepostupují stejnoměrně, učinil jsem opatření, aby v tomto směru byla sjednána náprava.
K nějakému dalšímu opatření není důvodů, poněvadž jednací řád četnictva se nedotýká nijak ani prováděcích předpisy k zákonu čís. 186/1920 Sb. z. a n., které upravují vedlejší požitky četnictva, ani výnosu ministerstva spravedlnosti, který upravuje svědecké poplatky četnictva při předvolání k občanským soudům. Při tom podotýkám, že posléze uvedené poplatky likvidují ostatně účtárny justiční správy.
V Praze, dne 30. dubna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1158/VI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Josefa Novotného a soudruhů
o surovém ztýrání dělníka Adolfa Heyduka z Blatna u Hlinska četníky (tisk 893/II.).
V prosinci minulého roku vyšetřovalo četnictvo v Hlinsku více krádeží, mezi nimi také krádež hus, z nichž byl podezřelý v interpelaci uvedený Adolf Heyduk.
Strážmistr Bedřich Ondráček, pátraje po Heydukovi, vešel dne 22. prosince 1930 do příbytku jeho rodičů. Zastihl tam však jen jeho 14tiletého bratra Stanislava, který mu na dotaz sdělil, že bratr Adolf není přítomen. Více strážmistr Ondráček se Stanislavem Heydukem nejednal a ihned na to odešel. Že by jej byl nějak ztýral, nebylo zjištěno.
Zatím se dostavil Adolf Heyduk sám na četnickou stanici, kde však nebyl vyslýchán, nýbrž byl po návratu věc vyšetřujícího strážmistra Ondráčka předveden za účelem vyšetřování na městskou strážnici.
Na základě výsledku šetření bylo na Adolfa Heyduka dne 23. prosince 1930 učiněno udání pro důvodné podezření ze 14 krádeží, jichž se zúčastnil jako vůdce mladistvých spolupachatelů, pak pro krádež vloupáním, pro krádež automatu s čokoládou a pro poškození cizího majetku zapálením hlídací boudy.
Adolf Heyduk sám se v dopisu označuje "Leciánem" a "postrachem Blatno".
Tvrzení, že by byl býval Adolf Heyduk na četnické stanici strážmistry Janem Muthsamem - nesprávně v interpelaci uvedeno Mrzena - Bohuslavem Smíškem a Bedřichem Ondráčkem zbit obušky, je naprosto nesprávné, neboť četnictvo na stanici v Hlinsku obušky vůbec není vyzbrojeno.
Šetřením, zejména výpovědí svědků, nebylo ani zjištěno, že by jmenovaný byl na policejní strážnici nějak ztýrán.
Vzhledem k tomu nemám příčiny k nějakému dalšímu opatření.
V Praze, dne 30. dubna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1158/VII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Hrubého a soudruhů
o neslýchaném zákazu mluvit na schůzích o případu Harusově (tisk 937/II.).
Na schůzi nezaměstnaných, konané dne 20. ledna 1931 (a nikoliv - jak v interpelaci uvedeno - dne 19. ledna 1931) v Moravské Ostravě, učinil poslanec Hrubý mezi jiným též projev o býv. poslanci Harusovi. Pro tento projev dal intervenující úředník řečníka napomenouti, poněvadž shledal v projevu tom skutkovou povahu trestných činů a ježto projev ten vybočoval z rámce ohlášeného programu schůze.
Podřízeným úřadům nebyl dán zvláštní poukaz neb pokyn, aby na veřejných schůzích nebyly trpěny projevy o případu býv. poslance Haruse a nebylo též třeba nějakého zvláštního pokynu, poněvadž úředníci na schůzích intervenující jsou povinni zakročovati proti jakýmkoliv projevům pokud jsou v rozporu s platnými zákony. Totéž prohlásil, jak bylo zjištěno, policejní ředitel v Mor. Ostravě vůči poslanci Hrubému, u něho intervenujícímu. Opačné tvrzení v interpelaci obsažené neodpovídá skutečnosti.
Zodpovědění interpelace, řízené též ministru spravedlnosti, převzal jsem sám, poněvadž tato se týká výlučně úředních orgánů, podřízených ministerstvu vnitra.
V Praze, dne 30. dubna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1158/VIII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců J. Špačka, Ostrého a druhů
o urychleném vybudování druhé koleje a o zvětšení nádraží na ostravsko-frýdlantské dráze (tisk 801/X.).
Poměry na soukromé dráze ostravsko-frýdlantské neuspokojují ani státní správu železniční, neboť jsou zdrojem dopravních obtíží nejen na této místní dráze, zejména v jejím úseku Mor. Ostrava - Přívoz - Kupčice n. O., nýbrž i na sousedních úsecích tratí státních drah, především pak svízelných potíží v železničním uzlu moravsko-ostravském.
Jsou proto v proudu přípravné práce projekční, které mají vésti k přiměřenému vybudování nejzatíženějšího úseku zmíněné soukromé dráhy a ke zlepšení drážních zařízení ve stanici Mor. Ostrava - Vítkovice.
Úsilí ministerstva železnic naráželo však dosud vždy na omezené finanční možnosti společnosti dráhy, o niž jde.
V Praze, dne 25. dubna 1931.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
1158/IX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. Vojty Beneše a soudr.
o sabotování stavby školy v Prosetíně obcí Leštinkou a liknavosti politických úřadů k zjednání nápravy (tisk 937/V.).
Poněvadž obec Leštinka přes dvojí výzvu neodevzdala správu obce vládnímu komisaři, byla mu okresním úřadem odevzdána nuceně dne 9. března b. r.
Úkolem vládního komisaře bude, aby vedle běžné správy obecní opatřil též úhradu nákladu na stavbu školy v Prosetíně, je-li k ní obec Leštinka právoplatně zavázána.
V Praze, dne 28. dubna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
1158/X.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců V. Knotka, Boh. Staška a druhů
o případu odborného učitele Jiří Strádala z Úsobí u Německého Brodu (tisk 822//X.).
Odborný učitel, jehož se interpelace týká, byl přeložen do jiného školního okresu s platností od 1. února 1931, jakmile se pro něho potřebné místo uvolnilo.
Poznamenávám, že kromě toho bylo ve věci zahájeno i disciplinární řízení.
V Praze, dne 21. dubna 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
1158/XI.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance A. Šaláta a druhů
ohledně rázného zamezení přehnaného počínání si expositury finančního ředitelství ve Zvoleni vůči rolnickým poplatníkům (tisk 917/I.).
Za účelem stanovení zemědělských průměrů daně důchodové (ve smyslu odst. 15, lit. a) prováděcího nařízení k 327, odst. 1. a 2. zák. o přímých daních) uložilo generální finanční ředitelství v Bratislavě vyměřovacím úřadům, aby bezpečně vyšetřily jednak dotazníky, jednak pomocí orgánů důchodkové kontroly skutečné množství docílených zemědělských produktů.
Zmíněné šetření bylo úředníky důchodkové kontroly prováděno vesměs naprosto nezávadným způsobem. Jedině někteří úředníci důchodkového kontrolního úřadu ve Zvoleni požadovali, nemohouce příslušná data jiným způsobem bezpečně vyšetřiti a snažíce se provésti uložené jim šetření co nejpřesněji, na některých zemědělcích převážení sklizně, ač uvedenému důchodkovému kontrolnímu úřadu nebyl ani generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě, ani expositurou finančního ředitelství ve Zvoleni tento způsob šetření uložen. Ke skutečnému převážení a přeměření množství sklizně však nikde nedošlo, ježto úředníci na zemědělce, kteří provedení převážení odepřeli, dále nenaléhali. Generální finanční ředitelství v Bratislavě pak ihned, jakmile se o věci dozvědělo, zakázalo převažování sklizně.
Šetření prováděné vyměřovacími i důchodkovými kontrolními úřady nebylo ani projevem nedůvěry oproti poplatníkům nebo daňovým komisím, ani nebylo konáno ve snaze vyzískati co nejvíce daní, nýbrž bylo prováděno za účelem získání co nejbezpečnějších podkladů pro výpočet zemědělských průměrů, které - jsouce používány pro vyměření daně velmi značnému počtu poplatnictva - musí se v zájmu spravedlivého a skutečným poměrům odpovídajícího vyměření daně zakládati na skutečnostech bezpečně vyšetřených.
V Praze, dne 24. dubna 1931.
Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.
1158/XII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. B. Procházky, C. Malého, Č. Fialy a druhů
o posledních náslužních přídavcích úředníků státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 844/X.).
Ministerstvo železnic vydalo již výnosem čís. jedn. 14.662/29 pokyny, aby přiznávání posledních náslužních přídavků úředníkům státních drah na Slovensku a Podkarpatské Rusi dělo se způsobem, žádaným v interpelaci.
V Praze, dne 28. dubna 1931.
Ministr železnic:
R. Mlčoch v. r.
1158/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance J. Geyera a druhů
o svévolném a nespravedlivém propuštění ze služby (tisk 1012/II.).
Přednosta poštovního úřadu Pleil - Sorgenthal, poštovní expedient Antonín Vachata, přijal počátkem září 1929 na místo neplně zaměstnaného poštovního posla 9. stupně průměrné týdenní zaměstnanosti (45 - 48 hodin týdně), uprázdněné u tohoto úřadu, prozatím Romana Pfoba, narozeného roku 1911. Ve své písemné žádosti o toto místo tvrdil Pfob, že státní jazyk částečně ovládá a ujišťoval, že se v něm chce učením stále zdokonalovati. Předepsaný souhlas s tímto přijetím projevilo ředitelství pošt a telegrafů v Praze dodatečně pod podmínkou, že ovšem Pfob vyhovuje všem předpokladům, za kterých lze uchazeče ustanovovati poštovními posly (§ 79 vládního nařízení číslo 17/1927 Sb. z. a nař.). Jedním z nich je, aby uchazeč byl znalý státního jazyka tak, aby mohl samostatně a i ve věci správně službu konati a se stranami jednati. Již v prosinci 1929 hlásil však poštovní úřad Pleil - Sorgenthal ředitelství pošt a telegrafů v Praze, že Pfob neovládá státní jazyk ani částečně. Přes to se však jeho přednosta přimlouval za Pfobovo ponechání ve službě, přihlížeje k jeho stísněným rodinným a hospodářským poměrům. Proto rozhodlo se ředitelství pošt a telegrafů v Praze, že služební poměr Pfobův nerozváže, a dalo ho pouze vyzvati, aby se státnímu jazyku přiučil měrou, výše citovaným ustanovením vládního nařízení číslo 17/1922 Sb. z. a nař. požadovanou, a aby se pak v prosinci 1930 (tedy asi za rok) přihlásil k jazykové zkoušce.
Tvrzení interpelace, že Pfob nebyl vyzván, aby v určité době vykonal zkoušku ze státního jazyka, neodpovídá tedy skutečnosti.
Přednosta poštovního úřadu Pleil - Sorgenthal denně upozorňoval Pfoba na nutnost, aby se učil státnímu jazyka. Pfob totiž neovládal státní jazyk, jak se v interpelaci tvrdí, nedokonale, nýbrž neovládal jej vůbec. Neznal ani nejprimitivnějších služebních výrazů ve státním jazyce, nesvedl v něm ani nejjednodušších služebních úkonů (na př. poznamenání důvodu, proč dopis je nedoručitelný), ba neznal ani latinského písma dobře, takže řadu služebních úkonů, jež měl vykonávati, vůbec vykonávati nemohl. Je jasno, že tak nepatrná znalost státního jazyka nemůže postačiti u poštovního zaměstnance ani v území, obydleném většinou Němci, nehledě ani k výše citovanému ustanovení vládního nařízení číslo 12/1927 Sb. z. a nař., které jistou znalost státního jazyka u poštovních poslů prostě předepisuje. Tyto přednostovy výzvy však Pfoba nijak nepohnuly k tomu, aby se snažil naučiti státnímu jazyku.
Když nastala doba, kdy podle výše uvedeného měl Pfob vykonati zkoušku ze státního jazyka, prohlásil na dotaz přednostův v prosinci 1930, že se dosud ničemu nenaučil a proto zkoušku tu konati nemůže.
U prodloužení lhůty k tomu cíli nepožádal.
Toto Pfobovo prohlášení mohl přednosta poštovního úřadu Pleil - Sorgenthal prostě hlásiti ředitelství pošt a telegrafů v Praze. Aby však Pfob nemohl snad o něm tvrditi, že jeho relace o Pfobově neznalosti státního jazyka na ředitelství je nepravdivá, napsal a Pfobovi do němčiny přeložil prohlášení v interpelaci uvedené, a zeptal se ho, chce-li je podepsati, nijak ho však k tomu nenutě. Podpisem tohoto prohlášení nebyl by Pfob býval potvrdil žádnou nepravdu, nýbrž jen to, co byl před tím již ústně prohlásil, že totiž se nemůže ke zkoušce ze státního jazyka přihlásiti proto, že se dosud nic nenaučil a propadl by.
Když Pfob podepsati toto prohlášení odepřel, prohlásil přednosta, že by Pfob již stejně nebyl dlouho ve službě. Výrokem tím narážel na Pfobovy služební závady, které by stejně byly odůvodnily jeho propuštění; Pfob totiž u části místního obyvatelstva nebyl oblíben, zejména se mu vytýkalo nezdvořilé a neomalené chování ke stranám při doručování zásilek. Tvrzení interpelace, že Pfob konal službu bezvadně, neodpovídá tedy skutečnosti.
Na to byl Pfob na rozkaz ředitelství pošt a telegrafů v Praze 20. ledna 1931 ze služby propuštěn.
Na jeho znovupřijetí nelze pomysliti, a to nejen z výše uvedených důvodů, nýbrž i proto, že po jeho propuštění vyšly najevo další závažné okolnosti, které by byly odůvodňovaly jeho propuštění i bez ohledu na znalost státního jazyka.
Proti přednostovi poštovního úřadu Pleil - Sorgenthal, nemám tedy, jak z výše uvedeného vychází najevo, důvodu zakročovati.
V Praze, dne 23. dubna 1931.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.