Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1130.

Interpelace:

I. posl. Hlinku a druhou min. školstva a nár. osvety o urážke katolíckej církvi, ktorej urážky dopustil sa univerzitný profesor dr Richard Horna,

II. posl. Zeminové, Stejskala, Pechmanové-Klosové, Lance, Bergmanna a druhů vládě republiky Československé o neoprávněné spekulaci s cenami žita a zdražování chleba a mouky v době poslední,

III. posl. Hrušovského, Polívku a druhou vláde o prevádzaniu investičných prác,

IV. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. sociálnej pečlivosti o prevádzaniu núdzových prác a poskytovaniu na nich podpory z prostriedkov štátnych,

V. posl. Pika a soudr. min. financí o dnešní praxi doplňování katastrálních map a parcelních protokolů obcí,

VI. posl. dr Ivanku, Teplanského, Danihela, Lišku, Bendu, Rázusa a druhou vláde republiky Československej vo veci správnych orgánov Všeobecného penzijného ústavu, Zemskej úradovne pre poisťovanie robotníkov a Ústrednej sociálnej poisťovne,

VII. posl. Sedorjaka a soudr. min. veřejných prací a zemědělství o náhradě za vyvlastněné pozemky ve Velikém Bočkově,

VIII. posl. dr Sterna a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o neslýchaném chování šumperské státní policie při zatčení poslance Hadka,

IX. posl. Hadka a soudr. min. vnitra o ostudných poměrech v šumperském policejním vězení,

X. posl. dr Keibla a druhů min. financí o akcionářích bývalé Akciové společnosti řetězového mostu císařovny Alžběty v Děčíně,

XI. posl. Krumpe a druhů min. pošt a telegrafů o nešvarech při stavbě obytného domu pro poštovní zaměstnance v Děčíně,

XII. posl. Kuhnové a soudr. min. zásobování a vládě o druhotní politice vlády,

XIII. posl. Tylla, Babela, Štětky a soudruhů min. železnic o neslýchaném brutálním postupu proti bývalému strojnímu topiči Josefu Bergerovi v Jistebníku a jeho rodině a o úžasně byrokratickém liknavém vyřizování podané žádosti trať. řemeslníka Víta Kotoučka v Přerově,

XIV. posl. dra Schollicha, Simma a druhů min. školství a národní osvěty, že pražská zemská školní rada překládá definitivní učitele.

1130/I.

Interpelácia

poslanca Andreja Hlinku a druhov ministru školstva a národnej osvety

o urážke katolíckej cirkvi, ktorej urážky dopustil sa univerzitný profesor dr. Richard Horna.

Prof. Horna na svojej verejnej prednáške na právnickej fakulte univerzity Komenského v Bratislave pri istej príležitosti vykladal poslucháčom o troch inváziach Čechov na Slovensko, Prvá invázia česká bola vraj v prastarých dobách, druhá za Husitov a tretia po prevrate. Z invázií týchto, dľa prof. Hornu, Slovensko malo len osoh, ako to vraj on, Horna, i dokázal v svojej knihe o bosorkách. V súvise s týmto výkladom prof. Horna vyjadril sa v tom smysle, že sa diví, ako sa mohly nedávno kadejaké katolícke plátky ozvať a žiadať, aby tých 40 panien, ktoré boly kedysi a kdesi u nás Husitmi usmrtené, bolo katolíckou cirkvou blahorečené. Prof. Horna k tomu ešte dodal, že ani to nebolo by nič zvláštneho, keby vraj katolícka cirkev, ktorá medzi svojimi svätými má niekoľko exemplárov mravnehodne pochybných, pribrala do počtu svojich takzv. svätých panien ešte aj ďalších 40 prostitútok.

Toto vyjadrenie sa prof. Hornu je drzá a surová urážka katolíckej cirkví, Neveríme, že by sa podobný prípad bol udal na niektorej univerzite kultúrneho štátu, aby totiž univerzitný profesor odporúčal kat. cirkvi vziať medzi svojich svätých i prostitútky.

Stupňuje urážku túto i okolnosť, že dopustil sa jej univerzitný profesor, ktorý ak na iné nie mal by mať ohľad aspoň na okolnosť, že väčšina jeho poslucháčov je vyznania rím.-katolíckeho. Máme informácie, že na prednáške po citovanej výpovedi prof. Hornu, pýrili sa od studu a hanby nielen poslucháči kat, náboženstva, ale i poslucháči vierovyznaní iných. Avšak je nám známo i to, že kam sa len dostala zvesť o neslýchanej drzosti profesora Hornu, budila všade pohoršenie u katolíckej verejnosti na Slovensku.

S nevýslovným poľutovaním prichodí nám konštatovať, že mládež slovenská na bratislavskej univerzite nielenže sa systematicky odnárodňuje, ale nešetria sa ani jej náboženské city, zdedené po otcoch, ako o tom svedčí i prípad prof. Hornu. Sme náhľadu, že takéto pokračovanie nemá byť poslaním univerzity, ktorá dovolila si nazvať sa po ctihodnom mene Komenského.

Čoho sa prof. Horna dopustil, neboť by si dovolil ani posledný nevzdelanec v najposlednejšej spoločnosti. Lež práve preto i tento fakt núti nás pochybovať o mravných kvalitách univerzitného profesora Hornu, nehovoriac, pravda, ani o jeho vedeckej pripravenosti, o ktorej v kruhoch profesorských, ale i právnickej verejnosti slovenskej a českej tvrdia, že je veľmi plytká, povrchná, slovom nedostatočná; nedostatočná najmä pre človeka, ktorý si robí nároky univerzitného profesora. Len týmto mravným a vedeckým nedostatkom možno pripísať, že profesor Horna mohol sa tak úžasne pozabudnúť, ako sa to stalo, keď o sväticiach hovoril ako o prostitútkach.

Snahou prof. Hornu bolo zrejme uraziť a uponížiť katolícku cirkev; uponížil a diskvalifikoval však sám seba. Ale svojím hrubým a drzým chovaním sa naštrbil znovu i meno bratislavskej univerzity, ktorá beztak nepožíva vo verejnosti slovenskej takej autority, akoby to bolo žalateľné. Ba nútení sme otvorene povedať, že svojim počínaním prof. Horna sám seba postavil do radu tak zv. kultúrtrégrov, proti ktorým ohradzuje sa Slovensko od počiatku a ktorí získali si najviacej zásluh okolo kalenia bratského pomeru Slovákov a Čechov.

Keďže je o prof. Hornovi všeobecne známo, že je človekom predpojatým, nesnášanlivým, bezohľadným, spoločensky nevychovaným, ďalej že medzi študentstvom nadovšetko pri zkúškach rád skúma nie ani tak ich vedomosti, ako skôr politickú príslušnosť a náboženské vierovyznanie, aby dľa toho mohol kvalifikovať, - a keďže nevidíme ani najmenšej garancie, aby sa podobné urážky na bratislavskej univerzite so strany prof. Hornu neopakovaly,

opytujeme sa pána ministra školstva a národnej osvety, či je náklonný dra Richarda Hornu, profesora právnickej fakulty, z bratislavskej univerzity okamžite odstrániť?

V Prahe, dňa 7, mája 1931.

Hlinka,

Sivák, dr Tiso, dr Fritz, Čuřík, Danihel, dr Gažík, Grebáč-Orlov, dr Labaj, dr Mederlý, Galovič, Fritscher, dr Petersilka, dr Mayr-Harting, Mojto, Gajda, šalát, Suroviak, Slušný, dr Ravasz, dr Pružínský, dr Polyák, Onderčo.

1130/II.

Interpelace

poslanců Fr. Zeminové, J. Stejskala, Pechmanové-Klosové, J. Lance, H. Bergmanna a druhů

vládě republiky Československé

o neoprávněné spekulaci s cenami žita a zdražování chleba a mouky, v době poslední.

Od loňského jara klesají ceny žita v celém světě a také u nás tak vytrvale, vzhledem k velkým zásobám a zmenšené spotřebě, že v červenci roku 1930 o žních stál 1 q 95 Kč a do konce roku klesla cena u producenta namnoze až na 70 Kč za 1 q.

Zemědělci, vidouce trvalý pokles, hleděli se za každou cenu žita zbaviti a prodávali je rychle a překotné i pod výrobní cenou. Příležitosti té použila spekulace a skupovala velké a laciné zásoby žita na sklad.

Pravdou je, že malí a střední zemědělci mají žito úplně vyprodáno a to za ceny nejlevnější v posledních 15 létech. Pravdou jest však také, že žito a žitná mouka prodávají se nyní dva až tři měsíce před žněmi za ceny více jak o sto procent zvýšené!

Protože se k nám cizí žito nedováží, jest samozřejmo, že jde o obilí a mouku lacino u nás nakoupené, na nichž nyní ti, kteří ani nesejí, ani ve městech nepracují, chtějí nejvíce bez risika vydělati. Doba je hospodářsky velmi těžká, Nezaměstnaných s rodinami je ve státě téměř milion osob. Celá řada odborů práce pracuje omezeně, jen několik dní v týdnu, zejména v hornictví, textilu, oděvním průmyslu a v poslední době i v kovoprůmyslu, Mzdy jsou proto podnormální a pohybují se u statisíců polozaměstnaných mezi 60-100 Kč týdně.

Stát, vláda, parlament a samospráva namáhají se všemožně, aby oživily pracovní ruch a pomohly obyvatelstvu přenésti se přes dobu hospodářské krise světové. Stát i samospráva obětují miliardy na tuto záchranu pracujících vrstev. Nemůže se proto přípustní ani vládou ani parlamentem, aby někdo třetí kořistil z těžké doby a z obětí státu i obyvatelstva.

Při velikém poklesu cen žita z iniciativy konsumentů a ministerstva zásobování konaly se v řadě okresů porady za přítomnosti zástupců producentů, konsumentů, mlynářů, pekařů a úřadů a bylo jejích účelem stanoviti ceny chleba a pečiva, které by aspoň částečně odpovídaly sníženým cenám obilí a mouky. Zákroky tyto v přečetných okresech byly úspěšné a ceny chleba a lidového pečiva byly sníženy. Zejména s povděkem bylo uvítáno, že pro nezaměstnané a jejích rodiny stanovena byla cena 1 kg chleba na 1,40 Kč.

Tyto slibné a úspěšné akce jsou nyní úplně před shroucením. Spekulace zneužívá svého dominujícího postavení, reguluje vydávání zásob obílí a mouky na bursovní trhy atak v době čtyř neděl vyhnána byla cena žida na 164 Kč za 1 q a chleba se cenami ovšem přizpůsobuje. Mimo to však objevuje se ještě ve chlebu a pečivu zdražení další, bud ve zmenšené váze, nebo zhoršování jakostí event. obojím způsobem.

V prvé řadě ovšem povinen jest přijíti na pomoc konsumentům pan ministr zásobování. Ale jsme přesvědčeni, že vážný úkol připadá zde také panu ministru spravedlnosti, a ani ministru zemědělství nemůže býti lhostejno, že ošizeni byli zemědělci venku a nyní zase konsumenti ve městech.

Otázka chleba je však tak nesmírně důležitou otázkou ve státě, že se poměry vnějšími musí zabývati celá vláda. Životní úroveň snižovati prostě dále nelze.

Poslanecký klub čs. strany nár. soc. jest přesvědčen, že zásoby žita a to lacino nakoupeného, jsou zde. Jde jen o nátlak a kontrolu vlády, aby zásoby musely ven. Naproti tomu mnozí ve státě soudí, že zásoby žita nejsou dostačující, že se bud vyvezlo, nebo zkrmilo dobytku, vzhledem k nízké ceně obílí a vysoké ceně krmiva. Příslušné resorty musí se ihned zabývati oběma možnostmi: 1) buď nutností prodeje domácích zásob za ceny, odpovídající nákupním cenám, nebo 2) opatřením zásob nových z ciziny do doby, než přijde nové naše žito na trh a do mlýnů.

Objevuje se zde ještě jedna snaha, zejména mlynářů: Změna zákona o výrobě chleba v tom smyslu, aby se mohlo přimíchávati větší procento mouky pšeničné. My prostě konstatujeme, že pšenice je ještě dražší než žito, že domácí zásobu pšenice také nemáme a že pánům jde očividně o to, aby se do chleba mohly přidávati v libovolném poměru zadní krmné mouky pšeničné, jež do ciziny se nepodařilo prodati.

V zájmu konsumentů prohlašujeme, že krmné mouky se mají dáti spotřebovati domácímu zvířectvu a lidem naproti tomu za těžce vydělané peníze slušný chléb žitný, jak zákon stanoví.

Protože neoprávněné zdražování chleba a mouky v roce nejlacinějšího obilí vyvolává v celém státě ohromný neklid, táží se podepsaní poslanci vlády, zejména pana ministra zásobování:

1) Jsou tyto anomálie na trhu výroby a spotřeby vládě známy?

2) Co podnikne pan ministr zásobování a spravedlnosti na ochranu konsumentů proti spekulací s cenami žita, chleba a mouky?

3) Použije pan ministr zásobování okamžitě zákona čís. 516/1920, aby se úředně zjistily zásoby žita a mouky, jakož i ceny, zač byly zásoby skoupeny a zač jsou nyní prodávány?

4) Je vláda ochotna do nových žní snížiti clo na dovoz žita, aby spekulace byla držena v šachu a současně zaručeny dostatečné zásoby za ceny přiměřené?

5) Nepřipustí vláda při event. změně zákona o výrobě chleba, aby bylo používáno zadních krmních mouk, jež buďtež vyhraženy pro potřebu hospodářského zvířectva?

6) Vydá se po dobu naléhavé potřeby zákaz skrmování obilí, zejména žita hospodářským zvířectvem?

7) Předloží pan ministr spravedlnosti a zásobování v nejbližší době parlamentu návrhy zákona o kartelech a přeměně ministerstva pro zásobování lidu na ministerstvo spotřebního hospodářství, jak o to v zájmu desíti milionů konsumentů nár. soc. poslanci usilují již po řadu let?

V Praze, dne 8, května 1931.

Zeminová, Stejskal, Pechmanová-Klosová, Lanc, Bergmann,

dr Moudrý, dr Patejdl, Fiala, Jos. Tůma, inž. Záhorský, Tykal, Knejzlík, Mikuláš, Hatina, B. Procházka, Sladký, Hrušovský, Langr, dr Stránský, Polívka, David, Richter.

1130/III.

Interpelácia

poslanca Igora Hrušovského, V. Polívku a druhov

vláde o prevádzaniu investičných prác.

Zákonodárstvo československé učinilo opatrenia k zmierneniu nezamestnanosti odhlasovaním zákonov smerujúcich k prevedeniu investičných prác a ku krytiu finančných nákladov s tým spojených. Rýchle uzákonenie týchto opatrení je výmluvným svedectvom samo o sebe o tom, akú váhu prikladali zastupcovia ludu bezodkladnému čeleniu bied vyplývajúcich z nezamestnanosti.

Vláda previedla potrebné finančné operácie stanovené priatými zákonmi a patričné úradné orgány zavčasu predložily vláde konkrétné návrhy jednotlivých investičných prác. Vzdor všetkému, že náležité prípravy k zmieneným prácam sú už dávno hotové, nepokročilo sa ešte k skutočnému prevádzaniu zákonom ustálených prác a tak nezamestnanosť uvedeným spôsobom ani čiastočne nebola odstranená. Je veľmi, jasné, že celá akcia viazne nasledkom nehybnosti istých centrálných úradov, resp. nasledkom nepatrného vedomia zodpovedností týchto štátných orgánov voči verejnému záujmu.

Pýtáme sa preto vlády:

1.) Či je jej známý tento stav nečinnosti v ohľade investičných prác?

2.) Či hodlá učiniť všetko náležité opatrenie, aby investičné práce vo smyslu platných zákonov mohly byť náležite zahájené a prispely k zmierneniu katastrofálnej nezamestnanosti?

V Prahe, dňa 7, mája 1931.

Hrušovský, Polívka,

Bergmann, Knejzlík, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, Hatina, Tykal, Vaněk, Zeminová, dr Patejdl, Netolický, David, Lanc, Jos. Tůma, Stejskal, Malý, dr Moudrý, Langr, Špatný, Mikuláš.

1130/IV.

Interpelácia

poslanca Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov ministru sociálnej pečlivosti

o prevádzaniu núdzových prác a poskytovaniu na nich podpory z prostriedkov štátnych.

Veľmi významným prostriedkom pre zmiernenie katastrofálnej nezamestnanosti je produktivná péč o nezamestnaných. V mnohých okresoch a obciach tieto práce za príspevku štátného na mzdu veľmi účinne prispely k odstráneniu hladu a biedy. Mnohé slovenské okresy a obce podaly si žiadosť na ministerstvo sociálnej pečlivosti o príspevok na naliehavé núdzové práce pred niekoľkými mesiacmi. Bohužiaľ tieto žiadosti zväčša sú dosiaľ nevybavené. Tisíce robotníkov bez práce čekajú na tieto núdzové práce, ktoré nemôžu byť zahájené bez zaručenia štátného príspevku. Je všeobecne rozšírený názor, že ministerstvo sociálnej pečlivosti nechce poskytnúť podpory na uvedené núdzové práce jedine z tej príčiny, že v okresoch sa nevykazuje počet nezamestnaných nad 2.000. Keby malo byť pravdou toto veľká väčšina okresov i obcí slovenských nemohla by obdržať sebamenšej podpory na produktivnú péč o nezamestnaných a na svoje núdzové práce, Slovenské pomery, ktoré za nedostatku patričných orgánov (sprostredkovatelní práce) nevykazujú každého nezamestnaného vo výkazoch, pretože je nemožnosťou za daných okolností presnú štatistiku nezamestnaných vykázať. Sú to ale kraje zväčša strašnej biedy, ktoré potrebujú veľmi naliehave príspevku na núdzové práce. Národohospodárská župa stredoslovenská so sídlom vo Zvolene pre 17 okresov stredného Slovenska zistila, že veľmi málo sa poskytlo podpory na uvedenú péč produktivnú tejto oblasti. Nijako to neprispievá ku konsolidácii pomerov.

Pýtáme sa pána ministra:

1.) Či je mu známý ťažký stav nezamestnaností na Slovensku?

2.) Či bude usilovať, aby ministerstvo sociálnej pečlivosti poskytlo žiadatelom primeranej podpory k zmierneniu nezamestnanosti?

3.) Či bude viazať podporu len na počet 2000 nezamestnaných pre okres?

V Prahe, dňa 7, mája 1931.

Polívka, Hrušovský,

Šmejcová, Knejzlík, Vaněk, Jos. Tůma, Bergmann, Lanc, Stejskal, Hatina, dr Moudrý, Zeminová, Netolický, dr Patejdl, Langr, Richter, David, Malý, Mikuláš, Tykal, Pechmanová-Klosová.

1130/V.

Interpelace

poslance Luďka Pika a soudruhů ministru financí

o dnešní praxi doplňování katastrálních map a parcelních protokolů obcí.

Obcím jest uloženo za povinnost, aby pro svou úřední potřebu i pro potřebu úřadů (železniční a vodoprávní komise) a stran měly snímek katastrální mapy svého území s příslušnými parcelními protokoly.

Aby tyto elaboráty byly stále na výší doby a vyhovovaly svému určení, musí býti stále doplňovány a opravovány se zřetelem na změny nastalé během doby různými úředními (soudními, evidenčními atd.) úkony.

Podle dnešní praxe jsou obce odkázány opatřovati si tyto doplňky u zemského archívu map katastrálních. Tím se však zhusta stává, že elaboráty, mající základní důležitost pro stavební činnost obce a soukromých stavebníků, leží u úřadu, který je má doplniti, delší dobu, než je ta, pro kterou je obce mohou používati.

Tak na příklad jest město Plzeň nuceno od roku 1927 opatřovati si touto zdlouhavou a svízelnou cestou udržování svých katastrálních map a parcelních protokolů svého původního území i připojených osad, poněvadž katastrální měřický úřad v Plzní odpírá opatřiti věc cestou do té doby obvyklou, jednodušší a rychlejší, t. j. úředníky tohoto úřadu v hodinách mimoúředních, a oznámil, že doplňování může opatřiti pouze zemský archiv map katastrálních v Praze.

Jak tento postup a nová praxe ťzjednodušilaŤ věc, jest patrno z těchto několika stručných dat:

Město Plzeň zaslalo katastrální mapy svého původního území (před vytvořením t. zv. Velké Plzně roku 1924) zemskému archivu k doplnění dne 2. srpna 1928, Tento úřad je vrátil doplněné dne 19, října 1928. Od té doby nemůže je město Plzeň jmenovanému úřadu zaslati dříve dokud nebude katastrálním měřickým úřadem v Plzní archívu map oznámeno, že provedl změny ve svých operátech. Jak patrno, není katastrální mapa města Plzně již po dva a půl roku doplněna, čímž tak zastarala, že jest pro tuto dobu pro město Plzeň téměř bezcennou. Tato okolnost jeví přirozeně nejvýš škodlivé důsledky pro veškeré stavební podnikání v městě Plzni. Netřeba snad dokazovati, že nedostatečná katastrální mapa obce, jsouc základem na němž spočívá veškerá soukromá i veřejná stavební činnost, podlamuje a brzdí stavební ruch, neposkytujíc náležitého přehledu o vlastnictví pozemkovém.

Případ právě uvedený není však jedním z nejnepříznivějších; o tom svědčí tyto údaje:

Katastrální mapy připojených obcí (Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany) zaslalo město Plzeň zemskému archívu posledně dne 4, srpna 1930; týž je vrátil doplněné dne 31, ledna 1931. Bylo tudíž k tomu potřebí doby bezmála půl roku.

O parcelních protokolech města Plzně a připojených osad budiž uvedeno toto:

Parcelní protokoly původní Plzně zaslala obecní správa zemskému archivu map dne 11, října 1928 a byly jí vráceny teprve dne 10, února 1930, tedy až po 16 měsících.

Parcelní protokoly osad Doudlevce a Skvrňany zaslala plzeňská obec archivu rovněž dne 11, října 1928; byly jí vráceny doplněné dne 7, října 1929, tedy až za rok!

Parcelní protokoly osad Doubravky a Lobzy zaslalo město -Plzeň také dne 11, října 1928; byly jí vráceny doplněné dne 15, června 1929, to jest za 8 měsíců!

Posledně zaslány k doplnění parcelní protokoly všech čtyř osad města Plzně dne 23. srpna 1930 a vráceny doplněné dne 30, ledna 1931, t. j. po 5 měsících!

V roce 1929 urgovalo město Plzeň doplnění těchto elaborátů čtyřikrát, v roce 1930 třikrát!

Tento zdlouhavý postup jest však nad to ještě velmi nákladný, neboť provedení změn účtuje se obci pro celý katastr a pro veřejnou potřebu podle téhož sazebníku, podle kterého se účtuje soukromé straně pro jednu nebo několik málo parcel a pro její soukromou, třeba zištnou potřebu. Při tom jest zdůrazniti, že stran uvedené evidence jest obec odkázána úplně na katastrální úřady a zvláště, že nemůže si jí opatřiti svým vlastním odborným úřednictvem, protože by se její vlastní evidence úplně rozcházela s evidencí státních úřadů.

Z předeslaného jest patrno, že dosavadní těžkopádný postup úřadování v tomto směru nutno od základu změniti a upraviti tak, aby hověl jak potřebám státní správy, tak i obcím a stavebnímu ruchu, který jest takto těžce poškozován a brzděn.

Podepsaní se proto táží:

zda jest panu ministru tento stav znám, zda jest ochoten jej vyšetřiti a zjednati nápravu.

V Praze, dne 6, května 1931.

L. Pik,

Husnaj, Biňovec, Jurnečková, Chalupa, dr Mareš, Jaša, Polach, Benda, Brožík, dr Winter, Remeš, Staněk, Brodecký, Stivín, Prokeš, F. Svoboda, Klein, Nový, Vácha, Bečko, Chalupník, dr Macek, Kučera.

1130/VI.

Interpelácia

poslancov dra Milana Ivanku, Pavla Teplanského, Štefana Danihela, Jána Lišku, Ferd. Bendu, Martina Rázusa a druhov

vláde republiky Československej

vo veci správnych orgánov Všeobecného penzijného ústavu, Zemskej úradovne pre poisťovanie robotníkov a Ústrednej sociálnej poisťovne.

I. V smysle odst. 2, §-u 2, vlád. nar. z 13, septembra 1920 č. 529 Sb. z. a n. správna komisia Všeobecného penzijného ústavu v Prahe má sa skladať zo 14 členov, z ktorých polovica má náležať skupine zamestnávateľov a polovica skupine poistencov. Po rozšírení pôsobnosti zákona o penzijnom poistení sriadencov na Slovensko, čo sa stalo s účinnosťou od 1, januára 1922, mala sa táto správna komisia podľa výslovného ustanovenia horecitovanej normy rozmnožiť o dvoch členov, zastupujúcich zamestnávateľov a zamestnancov Slovenska. Ako neskoršie vidieť, toto ustanovenie sa nezachováva.

§-om 3. zákona z 21, decembra 1921 č. 484 Sb. z. a n. bola vláda splnomocnená, aby k riadeniu Zemskej úradovne Všeobecného penzijného ústavu v Bratislave menovala správnu komisiu, pozostávajúcu z polovice zo zamestnávateľov a z polovice z poistencov a aby vypracovala stanovy a jednací poriadok tejto úradovne. Ani toto ustanovenie sa nezachováva.

Menovanie predsedu a riadnych, ako i náhradných členov správnej komisie Bratislavskej úradovne Všeobecného penzijného ústavu uverejnilo sa v č. 102 ťÚředního listu RČSŤ z 5, mája 1922.

Tu spomínané normy boly zmenené novelou zákona o penzijnom poistení súkromych zamestnancov vo vyšších službách z 21, februára 1929 č. 26 Sb. z. a n. Podľa §§ 76 poťažne 77 tejto novely č. 26 1929 má byť vrcholným orgánom Všeobecného penzijného ústavu výbor, skladajúci sa z predsedu a 34 členov. Úradovne Všeobecného penzijného ústavu, teda i Bratislavská, mala by mať v smysle §-u 86. novely na čele výbor, skladajúci sa z predsedu a 14 členov.

Medzi prechodnými ustanoveniami novely má § 193 ustanovenie:

ťPro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje vláda výbor a představenstvo Všeobecného pensijního ústavu, jakož i výbory a správní komise úřadoven. Pro zmíněnou dobu budou též jmenováni podle §-u 78 předseda a místopředsedové Všeobecného pensijního ústavuŤ.

Napriek týmto ustanoveniam jak starého penzijného zákona, ako i jeho od 1, januára 1929 platnej novely, sú Všeobecný penzijný ústav i jeho úradovňa v Bratislave vedené správnymi orgánmi iného složenia, s nedostatočným zastúpením Slovenska, takého, ktoré nezodpovedá ani predpisu odst. 2, §-u 2, vlád. nar. č. 529/1920, ani ustanoveniu §-u 3, zákona č. 484/1921, ale ani ustanoveniam §§ 77 a 86 novely penzijného zákona č. 26/1929.

Správna komisia Všeobecného penzijného ústavu v Prahe už od niekoľkych rokov nemá zákonom vyžadovanej parity, ani zákonom stipulovaného zástupcu zamestnávateľov zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Jediný zástupca zamestnávateľov Slovenska zomrel pred rokami a na jeho miesto nebol nikto vymenovaný, hoci sa to s ohľadom na zákon malo stať.

Ani správna komisia Bratislavskej úradovne Všeobecného penzijného ústavu sa už od rokov neskladá z rovnakého počtu zamestnávateľov a zamestnancov. Zamestnávateľská skupina tejto úradovne ráta 5 členov a skupina poistencov iba 4, nemajúc už nijakych náhradníkov; zpomedzi týchto zdržuje sa však jeden člen trvale mimo obvod Bratislavskej úradovne, mimo oblasti Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Nie je teda vedená výborom, zodpovedným zákonitým normám.

§-om 3 zákona č. 484/1921 uvádzané stanovy a jednací poriadok Bratislavskej úradovne nie sú ani dosiaľ uverejnené, hoci zákon čís. 484/1921 sa uverejnil ešte v decembri roku 1921.

II. Nositeľkou úrazového poistenia zamestnancov na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi je Zemská úradovňa pre poisťovanie robotníkov so sídlom v Bratislave, ktorá bola sriadená §-om 5, nariadenia vlády z 23, septembra 1919, č. 516 Sb. z. a n. Podľa §-u 3, tohoto nariadenia povolala sa k riadeniu Zemskej úradovne zatýmna správna komisia, skladať sa majúca z 18 členov a to z 9 členov z podnikateľov a z 9 členov zo zamestnancov.

Naproti tomuto kategorickému ustanoveniu je Zemská úradovňa pre poisťovanie robotníkov vedená od rokov správnou komisiou nerovnomerne sostavenou, pozostávajúcou z 8 zamestnaneckých zástupcov a iba zo 6 zástupcov podnikateľov.

III. O složení výboru a predstavenstva Ústrednej sociálnej poisťovne sa zmieňujú §§ 79 a 81 zákona o sociálnom poistení zamestnancov č. 221/1924 v znení novely č. 184/1928. Prevážna väčšina veci, keď nepovieme že vlastne všetky, prejednávajú a rozhodujú sa v predstavenstve Ústrednej sociálnej poisťovne. Hoci Slovensko predstavuje asi 12% z úhrnu celoštátneho, či už podľa počtu poistencov, či podľa výšky odvádzaných starobných a invalidnych príspevkov, jednako nemá od apríla 1927, teda od radu rokov, priameho zastúpenia v tomto rozhodujúcom orgáne, v predstavenstve tak významnej ustanovizne, akou je Ústredná sociálna poisťovna.

V nedávnom čase na pr. sriadila Ústredná sociálna poisťovňa istú Akciovú spoločnosť pre výstavbu malých bytov, ktorej účel vysvitá už z názvu, a hoci na Slovensku je bytová núdza tiež nie menšia ako v Prahe, nedostalo sa Slovensku v jej správnom orgáne žiadneho zástupcu.

IV. I tážeme sa preto vládu, najmä pána ministra sociálnej pečlivosti:

1.) Je im známe protizákonné sostavenie správnych orgánov

a) Všeobecného penzijného ústavu v Prahe,

b) Úradovne Všeobecného penzijného ústavu v Bratislave,

c) Zemskej úradovne pre poisťovanie robotníkov v Bratislave?

2.) Pokládá vláda za platné usnesenía správnych orgánov, v smysle povyššie uvedeného nezákonne složených?

3.) Je im známe chybanie zástupcu Slovenska v predstavenstve Ústrednej sociálnej poisťovne?

4.) Čo hodlá učiniť a kedy v záujme odstránenia hore vylíčeného nezákonného stavu?

V Prahe, dňa 7, mája 1931.

Dr Ivanka, Teplanský, Danihel, Liška, Benda, Rázus,

Slušný, Suroviak, Šalát, dr Gažík, dr Labaj, dr Mederlý, Galovič, Mojto, Onderčo, dr Polyák, dr Pružínský, Sivák, dr Ravasz, Čuřík, dr Fritz, dr Tiso, Hlinka, Grebáč-Orlov.