Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1092.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu

obchodní úmluva mezi Československem a Tureckem,

podepsaná v Ankaře dne 17. ledna 1931.

Návrh usnesení.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní úmluvou mezi Československem a Tureckem, podepsanou v Ankaře dne 17. ledna 1931.

Důvodová zpráva.

Nyní platná československo-turecká dohoda o úpravě obchodních styků ze dne 19. září 1929, čís. 140/1929 Sb. z. a n., jest jen prozatímní. Obě strany si v ní zaručují pouze nejvyšší výhody pro nakládání se zbožím a Československo povoluje nad to Turecku tabákový kontingent ve výši 1 mil. kg na půl roku.

Tuto dohodu má nahraditi předkládaná definitivní obchodní úmluva ze dne 17. ledna 1931.

Obě strany byly vedeny snahou nahraditi provisorium co nejdříve řádnou úmluvou, při jednáních na jaře r. 1930 vyskytly se však vážné překážky, které oddálily uzavření dohady až do ledna r. 1931.

Předkládaná úmluva obsahuje část všeobecnou, 2 přílohy celně-tarifní (seznamy A. a B), vzory legitimací pro obchodní cestující (příloha C) a pro návštěvníky veletrhů a trhů (příloha D) a konečně protokol o podpisu.

Všeobecná část upravuje:

1. nakládání se zbožím (články I-III.). Obě strany si zde poskytují vzájemně nejvyšší výhody a kromě toho zvláštní celně-tarifní výhody uvedené podrobně v seznamech A a B;

2. otázku osvědčení o původu zboží (článek IV.) a to na základě nejvyších výhod, při čemž je stanoveno, že zásilky z Československa, jichž hodnota nepřevyšuje 50 L. tureckých, nemusí býti doprovázeny osvědčením o původu zboží;

3. dovozní a vývozní řízení (článek V.). Strany si zaručují volnost obchodu, omezenou pouze klasickými výjimkami stanovenými Mezinárodní úmluvou o zrušení dovozních a vývozních zákazů a omezení ze dne 8. listopadu 1927;

4. otázky přepravní (články VI., XI., XIII.) a to ve formulaci obvyklé v československých obchodních úmluvách;

5. stejné nakládání se zbožím dováženým z území druhé strany v oboru daňovém (článek VII.), jako se zbožím domácím nebo se zbožím jakéhokoliv jiného státu;

6. připuštění obchodníků a obchodních cestujících k uzavírání obchodů na území druhé strany a nakládání s jejich vzorky (čl. VIII.), vzájemné připuštění příslušníků na veletrhy a trhy (článek IX.). Ustanovení obou těchto článků se kryje úplně s ustanoveními v jiných československých obchodních úmluvách;

7. ochranu proti nekalé soutěži (článek XII.).

Článek X. obsahuje případy, na které se ustanovení úmluvy nevztahují.

Dle článku XIV. byla úmluva sjednána na 2 roky s možností dalšího automatického prodloužení. Vstoupí v platnost měsíc po výměně ratifikací. Výpovědní lhůta je šestiměsíční.

V seznamu A, obsahující celně-tarifní výhody pro některé druhy tureckého zboží v Československu, vázalo Československo většinou své dosavadní autonomní nebo smluvní sazby. Nové slevy povoluje pouze na turecké hrozinky, které mají býti proclívány stejně, jako řecké korintky, na pistacie a na semeno pro ptactvo, t. zv. lesknici kanárskou.

Seznam B obsahuje jednak vázání některých pro Československo důležitých tureckých smluvních celních slev, jednak slevy nové, kterých Turecko neposkytlo doposud žádnému jinému státu. Jsou to zejména tyto nové slevy: na perleťové knoflíky (s. č. 54a), obuv (s. č. 84b), chmel (s. č. 250), celuloidové výrobky (s. č. 281a), nábytek z ohýbaného dřeva (s. č. 309), bavlněné samety a plyše (s. č. 383), pytle (s. č. 417b), tkaniny lněné (s. č. 421c), fajansové a porculánové vany, umývadla a pod. (s. č. 485), fajansové stolní a toiletní nádobí (s. č. 487b), fajansový a porculánový elektrotechnický instalační materiál (s. č. 488b), skleněná stínidla (s. č. 503a), jablonecké zboží (s. č. 568), modřidlo (s. č. 702d) a na Karlovarskou přírodní sůl (s. č. 799a).

Protokol o podpisu jest dosti obsažný. Nejdůležitějšími jeho ustanoveními jsou závazek, že československá tabáková režie bude za jistých předpokladů kupovati po dobu platnosti úmluvy ročně průměrně 2 miliony kg tureckých cigaretových tabáků a turecký protizávazek, že turecká vláda bude při státních dodávkách posuzovati blahovolně nabídky československých podniků.

Tabákový kontingent nepřevyšuje tudíž množství povolené Turecku v pravisoriu. Turecký protizávazek ohledně státních dodávek jest nový, neboť podobného ustanovení neobsahovala žádná dřívější československá obchodní úmluva, ani s Tureckem, ani s jinými státy.

Výhrada k čl. 1. týká se možnosti opatření proti dumpingu.

Ustanovení k čl. 2. bylo pojato do protokolu proto, že Turecko zásadně nepovoluje pevných smluvních sazeb, nýbrž jen slevy procentní a že má tudíž možnost zvýšiti základní celní sazby. Ustanovení tohoto článku chrání částečně Československo před nepříznivými následky této možnosti tím, že mu zaručuje, že poskytnuté mu v této úmluvě smluvní sazby zůstanou v platnosti ještě 9 měsíců po jejich případném zvýšení, během kteréžto doby by mělo Československo čas k dohodě s Tureckem o další celní praxi.

Ustanovením posledního odstavce poznámky k druhému článku úmluvy vyhrazuje si Turecko, pro případ poklesu turecké valuty, možnost úměrného zvýšení cel.

Dalším důležitým ustanovením protokolu o podpisu jest, že budoucně turecké hrozinky nebudou podléhati v Československu vyšším clům, než řecké korintky.

Pokud jde o obchodní styky československoturecké, možno říci, že slibný vývoj dřívějších let značně utrpěl pod vlivem všeobecné hospodářské krise. Předkládaná obchodní úmluva může však přispěti k oživení a prohloubení obchodních styků.

Celkový dovoz z Turecka do Československa poklesl roku 1930 proti roku 1929 ze 1.25,163.000 Kč na 78,159.000 Kč a vývoz z 205,453.000 Kč na 112,601.000 Kč. Vzájemný obchodní styk je pro Československo stále aktivní.

Turecko dováží do Československa hlavně plodiny a průmyslové suroviny, zejména tabák, který tvoří skorem polovinu celkového dovozu z Turecka, dále lískové oříšky, hrozinky, jižní ovoce, vlnu, bavlnu a z průmyslových výrobků koberce.

Z Československa se vyvážejí do Turecka průmyslové výrobky všeho druhu, hlavně textilie a cukr, a ze zemědělských plodin chmel.

Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem živnostensko-obchodním a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským.

Text úmluvy se přikládá ve znění francouzském s československým překladem.

V Praze, dne 23. dubna 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

OBCHODNÍ ÚMLUVA

mezi

ČESKOSLOVENSKEM

a

TURECKEM.

(Překlad.)

Obchodní úmluva

mezi

Československem a Tureckem.

President republiky Československé s jedné strany a president republiky Turecké se strany druhé, ve snaze rozvíjeti hospodářské styky mezi oběma zeměmi, rozhodli se sjednati obchodní úmluvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky:

President republiky Československé:

pana Miloše Kobra,

mimořádného vyslance a splnomocněného ministra;

President republiky turecké:

Zekai Beye,

ministra národní obrany,

Mustafu Serefa Beye,

ministra národního hospodářství,

Menemenli Numana Beye,

státního podtajemníka v ministerstvu zahraničních věcí;

kteříž předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Článek I.

Přírodní nebo průmyslové výrobky pocházející z jedné z vysokých smluvních stran nebudou podrobeny při dovozu do území druhé strany jiným neb vyšším clům, součinitelům, dávkám nebo jakýmkoli jiným nebo. vyšším poplatkům, než jaké se vybírají nebo budou vybírati z podobných výrobků kteréhokoli třetího státu.

Vývoz do území jedné z vysokých smluvních stran nebude zatížen druhou stranou jinými nebo vyššími cly nebo dávkami, než jaké se vybírají při vývozu týchž předmětů do státu požívajícího v tomto ohledu nejvyšších výhod.

Rozumí se, že nakládání podle zásady nejvyšších výhod se vztahuje rovněž na používání celních předpisů, na celní projednávání, na způsob používaný při zkoušení a rozboru dováženého zboží, na podmínky placení cel a dávek, jakož i na roztřídění sazeb podle zákonů a nařízeni platných v příslušných státech.

Článek II.

Výrobky pocházející z Turecka, vyjmenované v seznamu (A), požívajíce plně výhod ustanovení prvního odstavce článku I. nebudou podrobeny při dovozu do československo vyšším dovozním clům, než jaká jsou stanovena ve zmíněném seznamu.

Výrobky pocházející z Československa, vyjmenované v seznamu (B), požívajíce plně výhod ustanovení prvního odstavce článku I., budou připuštěny za procentní slevy uvedené ve zmíněném seznamu.

Článek III.

Přírodní nebo průmyslové výrobky jedné z vysokých smluvních stran, byvše provezeny územími jednoho nebo více jiných států, nebudou podrobeny při svém dovozu na území druhé strany vyšším clům a dávkám, než kdyby byly dovezeny přímo ze své země původu.

Toto ustanovení se vztahuje též na zboží po jeho přeložení nebo uskladnění.

Článek IV.

Každá vysoká smluvní strana může požadovati ke zjištění země původu dovážených výrobků, aby dovozce předložil osvědčení původu, prokazující, že dovezený předmět je domácí výroby prvotní nebo průmyslové zmíněného státu, neb že se má se zřetelem na zpracování, jemuž tam byl podroben, podle předpisů státu svého určení za, takový považovati.

Osvědčení původu budou vydávati buď příslušné úřady, nebo obchodní a živnostenská komora, k níž přísluší odesílatel, nebo každý orgán nebo sdružení, které schválí země určení. Vláda země určení bude míti právo požadovati ověření osvědčení původu svým diplomatickým nebo konsulárním zástupcem.

Budou osvobozeny od osvědčení původu, nejde-li o zboží, jehož cena převyšuje 50 L. tureckých nebo stejnou hodnotu této částky v měně československé:

1. poštovní balíčky,

2. poštovní zásilky,

3. balíčky 5 kg a méně posílané vzdušnou cestou.

Stejně tomu bude při vzorcích obchodních cestujících, ať jest jejich cena jakákoli. Tohoto posledního ustanovení nepoužije se však při prodeji vzorků.

Článek V.

Žádná vysoká smluvní strana nepodrží a nezavede žádného zákazu ani omezení dovozu nebo vývozu a průvozu jakéhokoli zboží, pocházejícího z území druhé strany nebo určeného k vývozu tam, jestliže by se zmíněný zákaz nebo omezení nevztahovaly za týchž podmínek; na podobné zboží, pokud takové zboží je, pocházející z jakéhokoli jiného státu nebo určené k vývozu tam.

Vysoké smluvní strany však shodné uznávají, že jsou přípustny tyto druhy zákazů neb omezení za podmínky, že se jich nepoužije způsobem, který by byl prostředkem k libovolnému nestejnému posuzování cizích států, jež jsou v podobných poměrech:

1. zákazy neb omezení, týkající se veřejné a státní bezpečnosti;

2. zákazy neb omezení vydané z důvodů mravnosti nebo lidskosti;

3. zákazy neb omezení vydané v zájmu veřejného zdravotnictví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky;

4. zákazy neb omezení vývozu na ochranu národního majetku uměleckého, historického neb archeologického;

5. zákazy neb omezení, platné pro zlato, stříbro, mince nebo papírové peníze a cenné papíry

6. zákazy neb omezení, jimiž se má rozšířiti na cizí zboží řád platný ve vlastním státě pro výrobu, obchod, přepravu a spotřebu podobných výrobků domácích;

7. zákazy neb omezení, platné pro výrobky, které jsou nebo budou ve vlastním státě, pokud jde o výtahu neb obchod, předmětem státních monopolů nebo monopolů provozovaných pod státním dozorem.

Článek VI.

Vysoké smluvní strany se zavazují dovoliti vzájemně průvoz osobám, průvoz zavazadel, zboží a předmětů všeho druhu, zásilek, lodí, člunů, vozů a železničních vozů nebo jiných dopravních prostředků na cestách nejzpůsobilejších k mezinárodní přepravě, zajišťujíce si při tom nakládání podle zásady nejvyšších výhod.

Zboží všeho druhu, procházející celním územím jedné z vysokých smluvních stran, bude vzájemně osvobozeno od všech cel nebo dávek s výjimkou poplatků statistických a za dozor k zabezpečení průvozu.

Ustanovení tohoto článku platí i pro zboží v průvozu jež bylo překládáno nebo uskladněno.

Předchozí ustanoveni nejsou na újmu opatřením učiněným podle dotyčných celních zákonů k zamezení podloudného dovozu zboží do země.

Průvoz zboží může se zakázati:

a) z důvodů veřejné a státní bezpečnosti,

b) ze zdravotních důvodů nebo jako opatření proti nemocem zvířat a rostlin.

Vysoké smluvní strany budou míti právo učiniti nutná opatření, aby si zajistily, že zboží, které jest na jejich území předmětem státního monopolu, nebo zákazu podle čl. V., se skutečně jen prováží.

Článek VII.

Vnitřní poplatky a dávky vybírané na účet státu, zemí, obcí neb jakéhokoliv útvaru veřejné správy, které zatěžují nebo budou zatěžovati prvotní výrobu, průmyslovou výrobu zboží nebo spotřebu nějakého předmětu na území jedné z vysokých smluvních stran, nepostihnou výrobků, zboží nebo předmětů druhé strany více nebo tíživě] i než podobné výrobky; zboží neb předměty vlastní země, a není-li těchto předmětů a zboží, než podobné výrobky, zboží a předměty státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek VIII.

Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci jedné z vysokých smluvních stran, láteří prokáží předložením legitimace podle připojeného vzoru (příloha C), vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svou živnost, a že tam platí dávky a daně předepsané zákony, budou míti právo buď osobně nebo svými cestujícími sjednávati koupě na území druhé vysoké smluvní strany u obchodníků nebo výrobců nebo ve veřejných prodejnách. Rovněž budou moci přijímati zakázky od obchodníků a od jiných osob, které ve svém obchodě nebo ve své živnosti používají zboží odpovídajícího zboží nabízenému. Budou taktéž moci míti s sebou nebo si dáti zaslati vzorky nebo modely, nikoliv však zboží. Nebudou podrobeni pro činnosti vyjmenované v tomto článku žádné zvláštní dávce nebo poplatku. Obě vysoké smluvní strany si vzájemně oznámí úřady pověřené vydáváním legitimací shora zmíněných.

Obě vysoké smluvní strany shodují se v tam, že se budou říditi, pod podmínkou vzájemnosti, co do nakládání s obchodními cestujícími a s jejich vzorky zásadou nejvyšších výhod.

Článek IX.

S příslušníky jedné z vysokých smluvních stran, kteří se ubírají na veletrhy nebo trhy, aby tam provozovali svůj obchod, nebude se na území druhé strany nakládati méně příznivě nežli s vlastními příslušníky, pokud budou moci předložiti legitimaci, podle připojeného vzoru (příloha D), vydanou úřady země, jejímiž jsou příslušníky.

Vysoké smluvní strany oznámí si vzájemně úřady pověřené vydáváním legitimací předepsaných předchozím odstavcem.

Ježto ustanovení prvního odstavce nevztahují se na kočovné živnostníky, ani na podomní obchod a na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani živnosti ani obchodu, obě vysoké smluvní strany si vyhrazují v tomto ohledu plnou volnost svého zákonodárství.

Článek X.

Ustanovení této úmluvy se nevztahují:

1. na nakládání, jež jest nebo by mohlo býti později přiznáno jednou z vysokých smluvních stran v pohraničním styku se sousedními zeměmi;

2. na zvláštní, nynější i budoucí výhody a úlevy v oboru celních tarifů a všeobecně ve všech jiných obchodních oborech ve styku mezi Tureckem a zeměmi odloučenými od říše Ottomanské v roce 1923;

3. na zvláštní úlevy plynoucí z celní unie.

Článek XI.

Pokud jde o železniční přepravu nebude se činiti rozdílu mezi obyvateli území obou vysokých smluvních stran a mezi jejich zavazadly a zbožím a to ani co do jízdného, zavazadelného a dovozného, ani co do doby přepravy a způsobu vypravení. Zejména se nebude nakládati se zásilkami přicházejícími z území jedné z vysokých smluvních stran na území druhé strany nebo které jím procházejí, co do výpravy nebo dovozného i vedlejších poplatků méně příznivě než se zásilkami vlastními nebo třetího státu, pokud se přeprava provádí na stejné trati, ve stejném směru a za stejných podmínek.

Předchozí ustanovení se nevztahuje na snížení sazeb, mající odpomoci dočasné nouzi v mimořádných případech, nebe přiznané z důvodů dobročinnosti.

Obě vlády si mimo to vyhrazují upraviti cestou přímé dohody mezi železničními správami podrobnosti vzájemných železničních spojení a průvozu.

Článek XII.

Každá, vysoká smluvní strana se zavazuje, že zajistí účinným způsobem přírodní nebo průmyslové výrobky, pocházející z území druhé vysoké smluvní strany, proti nekalé soutěži při obchodních jednáních, zejména že potlačí a zamezí zabavením nebo všemi jinými vhodnými trestními opatřeními, dovoz a vývoz, jakož i výrobu, oběh, uskladnění, prodej a uvádění do prodeje všech výrobků majících na sobě nebo na své bezprostřední úpravě nebo na svém vnějším obalu, na účtech, nákladních listech a obchodních papírech známky, jména, nápisy nebo jakákoli označení obsahující přímo nebo nepřímo nesprávná označení původu, druhu, podstaty nebo zvláštních vlastností těchto výrobků nebo zboží.

Je shoda v tom, že hořejší závazek přiznaný navzájem oběma vysokými smluvními stranami nemůže míti nikdy za následek poskytnutí práva k žádosti za odškodnění proti vládě, na jejímž území bude si stěžováno do případu nekalé soutěže.

Článek XIII.

S loďmi a čluny, plujícími pod vlajkou jedné z vysokých smluvních stran, s jejich posádkami a náklady bude se zacházeti v přístavech a vnitrozemských vodách druhé vysoké smluvní strany, bez ohledu na to, přicházejí-li přímo ze země původu nebo z jiné země, a bez ohledu na místo, odkud jejich náklady přicházejí nebo kam jsou určeny, v každém ohledu stejně jako s loďmi, čluny, posádkami a náklady státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek XIV.

Tato úmluva vstoupí v platnost jeden měsíc po výměně ratifikací. Bude platiti po dva roky. Nebude-li vypověděna šest měsíců před uplynutím této lhůty, bude považována za prodlouženou na neurčitou dobu. V tomto případě může býti kdykoliv vypověděna oznámením šest měsíců napřed.

Článek XV.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Pracce co nejdříve.

Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto úmluvu a připojili k ní své pečetě.

Dáno v jazyku francouzském, dvojmo, v Ankaře dne 17. ledna 1931.

L. S. M. KOBR v. r.

L. S. ZEKAI v. r.

L. S. MUSTAFA SEREF v. r.

L. S. M. NUMAN v. r.

Protokol o podpisu.

Při podpisu této úmluvy zástupce vlády republiky Československé prohlašuje jménem své vlády toto:

Československá tabáková režie bude kupovati ke krytí své potřeby průměrné roční množství 2,000.000 kg cigaretových tabáků tureckého původu.

Rozumí se, že různé jakosti používané zmíněnou režií budou nabízeny na volném trhu v dostatečných množstvích a za ceny odpovídající cenám tabáků stejné jakosti v jiných státech.

Ceny budou určeny na základě nabídek učiněných tureckými a jinými obchodními firmami, které se zúčastní soutěží vypsaných československou režií.

Tyto soutěže budou včas oznámeny turecké obchodní a průmyslové komoře v Istanbulu k uveřejnění.

Vývoz tabáků, koupených československou tabákovou režií pro její vlastní potřebu, nebude podroben jiným omezením, formalitám nebo jakýmkoli dávkám než jaké jsou stanoveny na tabák vyvážený do kteréhokoli jiného státu.

Československá tabáková režie prokáže tureckými úředními doklady přímý vývoz dotyčných tabáků z Turecka do Československa.

Předseda turecké delegace, bera jménem své vlády toto na vědomí, prohlašuje jménem vlády turecké:

Při nákupech průmyslových výrobků v cizině ku krytí svých potřeb, vláda turecká bude blahovolně posuzovati nabídky podniků nebo obchodních firem československých.

K článku I. Je shoda v tom, že ustanovení tohoto článku nedotýkají se článku 3. tureckého zákona č. 1499 ze dne 8. června 1929. Rovněž je shoda v tom, že ustanovení článku I. nemohou býti na újmu možnosti přiznané vládě československé článkem 7. československého celního zákona ze dne 14. července 1927.

K článku II. Je shoda v tom, že v případě, kdyby sazba používaná na některé zboží seznamu (B), na které se vztahují procentní slevy, byla zvýšena, stanovení cla; vyplývající v den podpisu této úmluvy z výhod v ní poskytnutých, zůstane zachováno beze změny pro zmíněný dmuli zboží až do uplynutí lhůty devíti měsíců ode dne uvedení v platnost výše zmíněného zvýšeni.

Je jasné, že toto ustanovení nijak neseslabuje obsahu článku 28 tureckého zákona o celním sazebníku č. 1499 ze dne 8. června 1929.

K článku III. Je shoda v tom, že turecké zboží, s výjimkou vína, bude požívati na československém území výhod řízení poskytnutého touto úmluvou, i když bude rozděleno na více dílů a znovu zabaleno v přechodním přístavu třetího státu.

Je dále shoda v tom, že osvědčení o původu doprovázející zboží takto rozdělené budou ověřována tureckým konsulem přechodního přístavu.

K článku IV. Kdyby jedna z vysokých smluvních stran poskytla později třetí mocnosti osvobození nebo jakékoli úlevy co do osvědčení původu, užívání těchto výhod bylo by ihned pod podmínkou vzájemnosti rozšířeno na dovoz z druhé strany.

K článku V. Je shoda v tom, že tato dohoda neseslabuje nijak dotyčných práv obou vlád učiniti při dovozu nebo vývozu všechna opatření potřebná k ochraně životních hospodářských zájmů obou zemí pod podmínkou, že těchto opatření bude se používati bez zkracování.

Pokud bude nutno, aby obě vysoké strany zachovaly dozor nad dovozem nebo vývozem cestou povolovací, nebudou podmínky, kterým bude podrobeno vydávání povolení, v žádném případě méně příznivé, než ony, kterým budou podrobeny výrobky přírodní nebo průmyslové každého jiného státu.

Každé zrušení zákazu neb omezení poskytnuté byť i dočasně jednou z vysokých smluvních stran ve prospěch výrobků třetí mocnosti bude se ihned a bezpodmínečně vztahovati na tytéž nebo podobné výrobky pocházející z druhé strany.

K článku VIII. Je shoda v tom, že ustanovení článku VIII., pokud jde o otázky dávek nebo zvláštních poplatků, nemohou vytvořiti privilegovaného stavu pro obchodníky, továrníky a jiné cizí živnostníky, ani pro cizí obchodní cestující v jejich službách v poměru k domácím příslušníkům v případě, kdyby tito byli povinni platiti určité dávky nebo poplatky z důvodu své činnosti.

K článkům VIII. a IX. Je shoda v tom, že ustanovení těchto článků nedotýkají se nijak předpisů a zákonodárství žádného smluvního státu a pobytu a vypovídání cizinců.

K článku IX. Ustanovení tohoto článku se v ničem nedotýkají práva každé vysoké smluvní strany, aby vyhradily určité veletrhy nebo trhy jejich vlastním domácím vystavovatelům.

K listině A.

K č. 9 B. Sušené fíky tureckého původu v krabicích a bedničkách vážících 14 kg a více budou proclívány podle sáz. čísla 9 b 2 československého celního sazebníku uvedeného v seznamu A.

K č. 10. Vinné bobule a hrozny sušené tureckého původu nebudou podrobeny v Československu žádnému clu, žádné dávce nebo poplatku jakékoli povahy, vyšším než jsou nebo budou podrobeny v tomto státě tytéž výrobky jakéhokoli jiného státu a zejména sušené hrozny korintské vyrobené v Řecku.

Tento protokol o podpisu tvoří podstatnou část obchodní úmluvy, podepsané dnes a vstoupí v platnost současně se zmíněnou úmluvou.

Dáno v jazyku francouzském, dvojmo, v Ankaře dne 17. ledna 1931.

M. KOBR v. r.

ZEKAI v. r.

MUSTAFA SEREF v. r.

M. NUMAN v. r.