Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1082.

Interpelace:

I. posl. dr Sterna a soudr. min. spravedlnosti o bezdůvodné obžalobě 16 footbalových hráčů v Liberci,

II. posl. Majora a súdr. min. verejných prác o prepustenia z práce Františka Fábryho na štátnych baniach v Rožňave,

III. posl. Fedora a druhov min. vnútra a spravedlivosti v záležitosti neoprávneného politizovania niektorých četníkov a konfiškácie časopisu ťVôla ĽuduŤ,

IV. posl. dr Patejdla Malého, Zeminové a druhů min. zemědělství o nutnosti regulace řek Terebly a Riky, v Podkarpatské Rusi,

V. posl. Hrušovského, Polívky a druhov min. železníc a min. soc. pečlivosti o prevzatí akcií akciovej spoločnosti Trenčiansko-Teplických lázieň podporným fondom nemocenskej pokladny ČSD na podnikoch v Trenčianských Tepliciach,

VI. posl. Hrušovského, Polívky a druhů min. národní obrany a min. železnic o započtení vojenské a válečné služby zaměstnancům státních drah pro výměr pensijních požitků,

VII. posl. dr Hassolda a druhů min. pošt a telegrafů o divné propagaci cizineckého ruchu československou poštovní správou,

VIII. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. železníc o menovaní riaditela čsl. státných drah v Košiciach,

IX. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra o vyhlášce podbořanského okresního hejtmana proti moderním kancelářským zařízením,

X. posl. dra Keibla a druhů min. vnitra o událostech, které se staly na sjezdu venkovského lidu dne 6. dubna v Dubé.

1082/I (překlad).

Interpelace

poslance dr Sterna a soudruhů ministrovi spravedlnosti o bezdůvodné obžalobě 16 footballových hráčů v Liberci.

Litoměřické státní zastupitelství podalo na 16 footbalových hráčů libereckého dělnického tělocvičného spolku obžalobu podle zákona na ochranu republiky, poněvadž při slavnostním průvodu voláním ťAť žije sovětské RuskoŤ, pobuřovali proti samostatnosti, ústavní jednotnosti a demokraticko-republikánské formě státu. V obžalovacím spise z 11. ledna 1931, TK/505/30/31 tvrdí státní zástupce, že obvinění voláním ťAť žije sovětské RuskoŤ, dali najevo, že by si přáli patřiti k Sovětskému svazu a tím že pobuřovali proti samostatnosti a demokraticko-republikánské formě státu. Toto odůvodnění jest zřejmě úplně nesmyslné. Jest jasné, že volání ťAť žije sovětské RuskoŤ jest výrazem sympatie k Sovětskému svazu. Podle logiky obžalovacího spisu byl by trestný každý vyslanec. který při diplomatickém přijetí nebo banketu zvolá ťAť žije FrancieŤ. Ale obžaloba jest nejen právně neudržitelná a přímo monstrum, nýbrž také ukazuje, jak všemi prostředky chce se soustavně potlačovati jakýkoliv projev vůle dělnictva a jakákoliv demonstrace jeho názorů.

Tážeme se tedy pana ministra spravedlnosti:

Jest ochoten upozorniti litoměřické státní zastupitelství, že obžaloba jest směšná a pobuřující a že musí býti ihned vzata zpět?

Jest ochoten co nejpřísněji pohnati k odpovědnosti státního zástupce proto, že podal žalobu, která jest útokem na práva dělníků?

V Praze, dne 8. dubna 1931.

Dr Stern,

Čižinská, Juran, K. Procházka, Zápotocký, Kubač, Vallo, Steiner, Höhnel, Hrubý, Hruška, Kliment, Tyll, Barša, Kopecký, Hodinová, Dvořák, Kuhn, Gottwald, Babel, Krosnář.

1082/II.

Interpelácia

poslanca Štefana Majora a súdruhov ministru verejných prác, o prepustenia z práce Františka Fábryho na štátnych baniach v Rožňave.

Robotník František Fábry, obyvateľ z Rožňavy, ktorý už 19 rokov pracoval na štátnych baniach v Rožňave dňa 15. II. 1931 bol z práce bez dôvodne prepustený. Proti tomuto prepusteniu podal dňa 25. II. 1931 odvolánie ministerstvu verejných prác - cestou štátneho baňskeho riaditeľstva v Rožňave. Jeho odvolánie bolo ministerstvom verejných prác zamietnuté - výrokom zo dňa 14. III. 1931 pod číslom: 1215/III./5587/VII./31/a/31.

Poneváč vidíme v tomto prípade jedon z tých perzekučných prípadov, ktoré sú na Slovensku každodenným zjavom, vidíme v ňom jedno ohnivko fašizačného procesu, prevádzaného fašistickou vládou Československa, ktorý má zvlášť hrozné následky medzi robotníkmi v oblastiach národnostných menšín Slovenska - spatrujeme v ňom nielen časť hospodárskeho útlaku, ale i prípad národnostného prenasledovania, pýtame sa p. ministra verejných prác:

1.) Či má vedomosť o tomto prípade a keď ano,

2.) či je ochotný tento prípad ešte raz dôrazne preskúmať rozhodnutie štátneho baňského riaditeľstva zrušiť a Františka Fábryho, ktorý bol docela bez dôvodne - pravdepodobne len z politickej nenávisti - prepustený, znovu prijať do práce?

V Prahe, dňa 1. dubna 1931.

Major,

Rjevaj, Haiblick, Gottwald, Hruška, Novotný, Kuhn, Štětka, Höhnel, Čižinská, Steiner, dr Stern, K. Procházka, J. Svoboda, Šliwka, Dvořák, Juran, Barša, Tyll, Hrubý, Kubač, Kliment, Kopecký.

1082/III.

Interpelácia

poslanca Mikuláša Fedora a druhov ministru vnútra a spravedlivostí v záležitosti neoprávneného politizovania niektorých četnikov a konfiškácie časopisu Vôľa Ľudu.

Niektorí naší četníci sa nesprávne a neoprávnene zaoberajú s politikou a prenasledujú politických činiteľov opozicie.

Tak i veliteľ četnickej stanice (ťvrchnýŤ) v Novákoch (okres Prievidza) navštěvuje privržencov kraj. křesť. soc. strany straší ich a vyhráža sa im, čo je neprávny prechmat s úřadnou mocou zo strany četníka.

Dotyčný 18-ho februára b. r. navštivil privrženca kresť. soc. strany v Horných Lelovciach (okres Prievidza) a - dľa hore vziatej zápisnice - odohral sa medzi nimi takýto rozhovor:

- Paľko, Vy ste kresťanským socialistom? Vrban na to: Ano. som!

- A chodí Vám aj ťVoľa ĽuduŤ?

- Ano.

- Agitujete tiež aj pre tu stranu?

- Áno.

- Viete Vy jaká je to strana?

- Viem. Je to strana od prvopočiatku opozičná a bojuje za opravdovú a úplnú autonomiu Slovenska.

- A Vy to veríte?

- Áno.

- Tá strana ťahá do Maďarska!.

- No pán ťvrchnýŤ, a nedbám nič, nech je len lepšie ako je teraz...

- Vy ste aj organizovaný v tej strane?

- Áno.

- A koľko rokov?

- Veru už 4 roky.

- A viete, že Vám to može škodiť?

- Prečo pán vrchný? Platiť daň musím. keď budem bárs v ktorej strane a iné čo sa mi može stať?

- A dávate ťVôľa ľuduŤ aj iným čítať?

- Pravdaže pán vrchný.

Tie noviny každý rád čita, prečo by ich nedal keď sami ľudia si chodia pre ne!

- Paľko, čudujem sa Vám. že Vy jako Slovák ste v takej strane Veď máte tu iné strany, na prikad stranu ľudovú

- Áno viem. Tá strana vzdala sa autonomie Slovenska.

Potom pán vrchný takto pokračoval:

- Viete Paľko, že sa bude v Novákoch parcelovať? A Vy, ako roľnik, možete tiež dostať prídel!

- Ja veru pán vrchný nepotrebujem iného majetku.

A pán ťvrchnýŤ pokračoval: Počul som, že k Vám chodí i mladý Tarnóczy.

- Nie. Nechodi. Ale keď príde, velmi radi ho vidime.

Práve nato prišiel Tarnóczy.

A pán ťvrchnýŤ zase s týmto horlivým bojovnikom kresť. socialnej strany mal čo do činenia.

Nuž či to nie je nedovolený teror proti naším privržencom a prechmat s uradnou mocou zo strany četnika? A túto zprávu, ktorá je rázu osobytného a ktorá uverejnená bola v úradnom orgáne kraj kresť. soc. strany, vo ťVoľe ĽuduŤ, bratislavské štátne zastupitelstvo skonfiškovalo.

A zato pýtam sa pána ministra vnútra, či je ochotný dať vyšetriť tento pripad? Či je ochotný potrestať četnika, ktorý zneužil svoje zamestnanie a úradnú moc?

A pýtam sa tiež i pána ministra spravedlnosti či je ochotný upozorniť patričné fóra, aby na budúce neprekročovaly medze im sverenej moci

V Prahe, dňa 27. marca 1931.

Fedor,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, inž. Jung, Hokky, Knirsch, Simm, Dobránsky, Köhler, Geyer, Kasper, Krebs, Schubert, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Oehlinger, Krumpe, Bobek, Greif, Scharnagl.

1082/IV.

Interpelace

poslanců dra Jos. Patejdla, C. Malého, Fr. Zeminové a druhů ministru zemědělství o nutnosti regulace řek Terebly a Riky

v Podkarpatské Rusi.

V poříčí řeky Terebly a Riky v Podkarpatské Rusi jest pravidelně dva až třikráte do roka povodněmi zničeno celé okolí, a tak jest zhoubným živlem ožebracováno chudé obyvatelstvo celé řady obcí, zejména Kričovo, Čumalovo, Ugla Vonihovo, Tereba Kolodné, Vulšana, Bovcar, Drahovo a j.

Instituce melioračního fondu umožňuje odstranění zhoubných účinků jmenovaných řek jejich regulací.

Podepsaní táží se pana ministra:

1) Jsou panu ministrovi věci tyto známy?

2) Jest ochoten učiniti opatření, aby s regulací jmenovaných řek na účet fondu melioračního se započalo ihned?

V Praze, dne 23 dubna 1931.

Dr Patejdl, Malý, Zeminová,

Bergmann, dr Stránský, Hatina, Mikuláš, Stejskal, Netolický, Tykal, Lanc, Šmejcová, Langr, Slavíček, Jos. Tůma, Fiala, Polívka, Knejzlík, Sladký, Špatný, Richter, Hrušovský, Vaněk.

1082/V.

Interpelácia

poslancov I. Hrušovského, V. Polívky a druhov ministru železníc a ministru soc. pečlivosti o prevzatia akcii akciovej spoločnosti Trenčiansko-Teplických lázieň podporným fondom nemocenskej pokladny ČSD, na podnikoch v Trenčianských Tepliciach.

Akciová spoločnosť Trenčiansko-teplických lázieň od prevratu až dodnes nevyplatila svojim akcionárom ani haliera dividendy. Spoločnosť táto v svojej súvahe z 31. prosinca 1929 vykazuje ztratu viac než 1 i 3/4 miliona Kč, čo s prevodom ztrát z minulých rokov obnášá viac než 3 a 3/4 miliona Kč. Poneváč týmto sposobom akciový kapitál, obnášajúcí 4 miliony Kč je takmer spotrebovaný, mohla sa spoločnosť v roku 1929 zachrániť iba stabilisačnou súvahou, v ktorej nemovitosti boly precenené zo 7 na 15 milionov Kč. Zmienená súvaha z roku 1929 vykazuje veritelov s úhrnnou požiadavkou asi 10 i 1/2 miliona Kč pri čom nie je vzatý zretel na výlohy prestavby starých kúpelov, započatej v roku 1930, v obnose asi 2 milionov Kč. Pri normálnom sostavení súvahy vykáže ovšem účetný rok 1930 zrejme ďalšiu ztrátu, ponevač ide o obdobie pre lázeňstvo hospodársky zvlášť nepriaznivé. Možno tedy počítať celkom asi s 15 milionov Kč dlhami, čo znamená pri velmi miernom kalkulovaní úrokovú službu z úveru asi 900 tisíc Kč ročne. Oproti tomu vidieť v súvahe za rok 1929, že úroky sú pojaté sotva čiastkou 628 tisíc Kč, takže nutno počítať so stupňovaním ztráty v budúcích rokoch.

Poneváč za takýchto okolností sotva sa dá očakávať, že by štát prevzal akcie z rúk hlavného akcionára, ktorý ako vedúcí činitel podniku takýmto smutným spôsobom hospodáril, interesovaní funkcionári podniku obrátili sa prostrednictvom Komerčného zástupcu elektrickej dráhy Teplá-Tr. Teplice na nemocenskú pokladnu ČSD, aby podporný fond tejto pokladny vložil svoje peniaze do tohoto pochybného podniku.

Nemocenská pokladna ČSD sa už predtým so značnými finančnými obeťmi zaangažovala do podniku a sice tým, že postavila vlastný dom v Trenčianských Teplicích. Pôvodne bolo v r. 1928 odhlasované na stavbu domu asi so 160 postelami správou nemocenskej pokladny ČSD 4 miliony Kč predsa, trebars sa stavalo na darovanom pozomku, stavba pohltila skoro 7 milionov Kč. Je však podivuhodnou a dosial nevysvetlenou okolnosťou, že v tomto dome denný náklad za liečeného člena nemocenskej pokladny už v prvom provoznom roku (1930) dosiahnul obnos okolo 50 Kč, tedy o 10 do 15 Kč denně viac, než sa platí dosial v iných lázniach, ako sú na príklad Jáchymov, Velichovky, Piešťany atď. ba i v Trenč. Tepliciach samých, ale pri súkromom zaopatrení.

Projekt prevzatia akcií podporným fondom nemocenskej pokladny ČSD je tedy velmi povážlivý z hladiska jak nemocenskej pokladny, tak tiež z hladiska jej členov a obchodnej správy štátných drah.

Pýtáme sa preto pánov ministrov:

1.) Či sú im okolnosti v tejto interpelácii uvedené známé?

2.) Či hodlajú vyšetriť, aké zvláštne zájmy viedli správu nemocenskej pokladny ČSD k takémuto postupu?

3.) Či si hodlajú zaopatriť spoľahlivé zprávy o hospodarení akciovej spoločnosti trenčiansko-teplických lázní?

4.) Či hodlajú vyšetriť, aké záujmy má nemocenská pokladna ČSD, keď už beztak má svoj dom v Tr. Tepliciach, aby ešte vložila peniaze svojho podporného fondu do akcii zrejme znehodnotených, a tak zaviedlo celkom nový spôsob fondového hospodárenia?

V Prahe, dňa 23. dubna 1931.

Hrušovský, Polívka,

Knejzlík, Netolický, Stejskal, Fiala, dr Patejdl, Richter, B. Procházka, Špatný, Tykal, Lanc, Slavíček, Mikuláš, Šeba, Sladký, Langr, Šmejcová, dr Stránský, Hatina, Jos. Tůma.

1082/VI.

Interpelace

poslanců Igora Hrušovského, Vlad. Polívky

a druhů ministru národní obrany

a ministru železnic o započtení vojenské a válečné služby zaměstnancům státních drah pro výměr pensijních požitků.

Železniční zaměstnanci, kteří přecházeli z vojenské domobranecké a válečné služby přímo do služeb státních drah v letech 1919, 1920, 1921 podali si nesčetněkráte žádost, aby jim doba vojenská i válečná byla ve smyslu branného zákona ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n. tak jako u jiných státních resortů, započítána nejenom do platového postupu, ale i pro výměr výslužného.

Železniční správa však oproti jiným resortům tak nečiní a zásadně doposud žádosti odmítla s odůvodněním, že to odporuje pensijním stanovám státních drah.

Podepsaní interpelanti dovolují si však upozorniti súčastněná ministerstva, že ministerstvo financí učinilo v této věci zásadní rozhodnutí (jež obdrželi všecky resorty na vědomí) výnosem č. j. 16366/25-VII-18 ze dne 22. listopadu 1927, kde v odstavci 3 výslovně praví, že osoby, které vstoupily neb vstoupí do civilní státní služby po 9. dubnu 1920 mají nárok na započtení předcházející vojenské činné služby do civilní pense, byly-li v době přijetí do civilní státní služby příslušníky branné moci.

Poněvadž dosavadní zákroky v ministerstvu železnic byly bezvýsledné, dovolují si podepsaní interpelanti činiti zdvořilý dotaz na příslušné ministry:

1) Je pan ministr národní obrany ochoten zakročiti ve prospěch příslušníků branné moci u železnic, aby i v tomto resortě bylo vyhověno brannému zákonu č. 193 z r. 1920?

2) Je pan ministr železnic ochoten vyhověti oprávněným požadavkům železničních zaměstnanců, aby doba vojenská a válečná ztrávená před nástupem služby železniční, byla započtena pro výměr pens. požitků a připraviti v tomto smyslu nové znění pensijních stanov státních drah.

Interpelanti očekávají, že tato výhoda, která byla přiznána ve všech resortech státních, bude poskytnuta i zaměstnancům státních drah a tak se upevní v řadách státních zaměstnanců a zaměstnanců podniků úcta k zákonům republiky Československé.

V Praze, dne 23. dubna 1931.

Hrušovský, Polívka,

Knejzlík, Langr, Richter, Šmejcová, Špatný, Slavíček, Hatina, dr Stránský, dr Patejdl, Lanc, Sladký, Tykal, Netolický, Mikuláš, Stejskal, Fiala, B. Procházka, Šeba, Pechmanová-Klosová, David.

1082/VII (překlad).

Interpelace

poslance dr F. Hassolda a druhů ministrovi pošt a telegrafů o divné propagaci cizineckého ruchu československou poštovní správou.

Napodobujíc cizí úspěšný příklad uvádí i československá poštovní správa do oběhu dopisnice pro cizinu se vkusnými obrázky na adresní straně. Ale opatřovati tyto zahraniční dopisnice s obrázky, které jsou nepochybně určeny pro propagaci cizineckého ruchu, textem česko-francouzským, jest více než pouhou vyzývavostí vůči 31/2 milionům německých státních občanů tím spíše, že větší část poštovní dopravy připadá na německé jazykové území a také sudetští Němci mají na tom hospodářský zájem, aby Rakušani a říšští Němci, kteří jistě spíše než na př. Francouzi navštěvují rozličné staré a nové lázně, přírodní krásy a pamětihodnosti v Československu a přinášejí s sebou dobré peníze, nebyli k návštěvě zváni ťčesko-francouzskyŤ, nýbrž především německy.

3 1/2 milionů sudetských Němců, jejichž domovem jest československý stát a kteří jsou zde odpradávna usedlí, mají však jako před zákonem rovnoprávní občané tohoto státu nejen zájem, nýbrž jistě i právo žádati, aby státní propagace cizineckého ruchu poštovní správou užívala kromě jiných jazyků i němčiny.

Podepsaní oznamují tuto věc panu ministrovi pošt a táží se:

1.) Jste ochoten ihned naříditi, aby státní poštovní správa kromě česko-francouzského textu užívala na dopisnicích také němčiny?

2.) Jste ochoten příště se starati, aby nedocházelo k takovému odstrkování sudetsko-německých státních občanů a aby poštovní správa náležitě přihlížela i k požadavkům jazykových menšin?

V Praze dne 22. dubna 1931.

Dr Hassold,

dr Keibl, Oehlinger, Greif, Horpynka, dr Hanreich, Knirsch, inž Jung, Bobek, Scharnagl, dr Schollich, inž. Kallina, Matzner, Kasper, Simm, Krebs, Köhler, Schubert, Geyer, Krumpe, dr Petersilka.

1082/VIII.

Interpelácia

poslancov Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov

ministru železníc o menovaní riaditela čsl. štátných drah

v Košiciach.

Na miesto zomrelého riaditela státných dráh v Košiciach, Ing. Dolanského, menovaný bol 10. dubna t. r. ministrom železníc za riaditela Ing. Burián z Hradce Králové.

Týmto menovaním boly porušené platné personálné zásady a nebolo dbané potrieb nášho verejného života, aby v čelo košického riaditelstva bol postavený odborník so slovenskými pomermi dobre oboznámený. Pre verejnosť našu celý postup ministerstva železníc v tejto veci je nepochopitelný a pohoršlivý.

Doterajší námestek riaditela státných drah v Košiciach, ing. Ján Slávik vykonáva túto funkciu od 20. června 1923. Úradnia kvalifikácia Ing. Slávika ukazuje, že služobná jeho zdatnosť je prvotriedna. Na uprázdnené miesto riaditela v Košiciach predsa nebol menovaný on, ale Ing. Burián, námestok z Hradce Králové, ktorý vykonává tuto svoju funkciu iba od 28. února 1924. Ale keď by sme aj odhliadli od kandidatury Ing. Slávika, najvhodnejšieho pre toto miesto, ministerstvo železníc pominulo ešte iných dvoch námestkov, tiež Slovákov tiež služobne starších a podobne kvalifikovaných a síce Ing. Viesta a Dra. Gašperíka, ba pominulo i na Slovensku už dlhšie pôsobiaceho Čecha, zo slovenskými pomermi oboznámeného Dra. Charváta, tiež služobne staršieho a tiež podobne kvalifikovaného.

Nedôstojné a pohoršujúce bolo jednanie prezidiálného oddelenia ministerstva železníc, keď vedome, nesprávne a falošne informovalo krátko pred vymenovaním Ing. Buriána slovenskú tlač, ako je to zrejmé v prípade informovania bratislavského ťSlovenského denníkuŤ.

Podivné svetlo na pomery v ministerstve železníc hádža i ta okolnosť že rozhodnutie o menovaní stalo sa v dobe, keď minister zdržoval sa mimo územia republiky v južnej Francii.

Ministerstvo železnic pri svojich ubohých finančných výsledkoch pri spravovaní československých štátných drah, ktoré nám i doma i vonku zvláštnú česť nerobí, by malo najmenej príčiny nepridržavať sa platných zásada a stavať sa proti samozrejmostiam takým, že za rovnakých podmienok, za rovnakej kvalifikácie za rovnakého služobného stária majú byť čelné miestá železničnej správy na Slovensku zaplňované v prvom rade Slovákmi, alebo Čechmi účinkujúcími na Slovensku.

Prezidium ministerstva železníc pridržiavá sa však iných zásad patrne zásad koterií prezidialistov. V tejto veci je jedine dosledným, umienene a nenapravitelne dosledným. Komu chce vlastne toto oddelenie doležitého ústredného úradu slúžiť? Či snáď podniku dráh, financiam štátným štátnej myšlienke československej alebo iným cielom, menovite osobným cielom?

Menovanie Ing. Buriána riaditelom dráh v Košiciach je pre sjednocovací proces československý činom provokativným. Personálné oddelenie ministerstva železníc pripravuje takýmto spôsobom živnú podu pre rozkladné politické štvanice protištátných živlov na Slovensku. Pýtáme sa preto pána ministra:

1.) Či sú mu skutočnosti v tejto interpelácii známé?

2) Či chce vyšetriť ako došlo k nesprávnému obsadeniu miesta riaditela štátných dráh v Košiciach v jeho úradnej neprítomnosti?

3.) Či chce zrevidovať toto menovanie a zjednať nápravu v tejto veci?

4.) Či chce podrobiť prísnému vyšetreniu pomery zavládnuvšie v prezidiálnom oddelení ministerstva železníc a zjednať poriadok vo veci intrík úradnickej autokracie v tomto oddelení svojho úradu?

5.) Či chce zameziť, aby prezidiálné oddelenie dávalo dosledne vedome falošné informácie verejnosti a poslancom?

V Prahe, dňa 24. dubna 1931.

Polívka, Hrušovský,

Bergmann, Jos. Tůma, inž. Záhorský, Šmejcová, Netolický, dr Patejdl, Fiala, Zeminová, Slaviček, Špatný, Malý, Šeba, Stejskal, Knejzlík, Mikuláš, Sladký, dr Moudrý, Tučný, Pechmanová-Klosová, dr Stránský.

1082/IX (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra o vyhlášce podbořanského okresního hejtmana proti moderním kancelářským zařízením.

Podbořanský okresní hejtman nemaje jiných a důležitějších prací, uznal za nutné uložiti obcím svého dohlédacího obvodu v Úředním listě čís. 4 z roku 1930, který vydává, aby vedly řádný jednací protokol a aby v písemném styku používaly papíru kancelářského formátu. Ve své byrokratické povýšenosti připojil ke svému příkazu dokonce pohrůžku, že proti obecním starostům, kteří by jednali proti tomuto příkazu, zakročí se vší přísností.

Uvažujeme-li o této věci, namane se především otázka: ťkteré zákonné ustanovení opravňuje podbořanského pana okresního hejtmana, aby se vměšoval do vnitřního úřadování obce a aby se staral o vnitřní zařízení obecní kanceláře?Ť Zákony o správní reformě a zákon o obecních financích omezily sice podstatně svobodu jednání samosprávných svazků, ba mnohdy ji dokonce úplně zrušily, než ani v těchto zákonech nenajdeme zákonité opory pro jednání pana okresního hejtmana, vnitřní zařízení obecního úřadování jest tak jako dříve úplně věcí příslušných obecních orgánů. A jest to tak dobře, poněvadž jinak, jak to opět jasně dokazuje chování pana okresního hejtmana byla by pravděpodobně každá reforma, každý pokrok a každé zmodernisování nemožné. Pan podbořanský okresní hejtman lpí asi jako pravý byrokrat na pradávných věcech, jemu zdá se každý pokrok každá racionalisace ohavností, neboť do jisté míry vyžaduje vždy upuštění od milých, vžilých návyků a zvyků, což jest nepříjemné a jest s tím práce.

Právě po válce přišla z Německa spousta praktických novot i v oboru kancelářských zařízení. Bylo upuštěno od těžkopádného zařízení protokolů a přešlo se k zavedení praktického a jednoduchého systému kartoték, které se neobyčejně dobře osvědčují a umožňují lepší evidenci než dříve. Také pokud jde o používání kancelářského papíru, došlo se ke zjednodušení, k normalisaci, k zavedení tak zvaného DIN-formátu. Proti těmto výhodám nemohla se brániti ani česká státní správa a dne 26. září 1930 bylo usneseno v meziministerské komisi, aby všechny státní ústřední úřady zavedly normální formát. Zpráva o těchto událostech nepronikla bohužel ještě k podbořanskému panu okresnímu hejtmanovi, což však nebylo na překážku, aby pokrokové obecní správy dnes již všude nepoužívaly Čs. n-formátu i v úředním obvodu podbořanského okresního hejtmanství. Po této stránce jest zákaz se stanoviska dozorčího úřadu sám o sobě směšný a mimo to těžký, nepochopitelný přehmat.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

Víte o tomto případu a jste ochoten poučiti podbořanského okresního hejtmana, který svým nesmyslným opatřením tak zesměšnil státní výkonnou moc, o rozsahu jeho úřední pravomoci, aby příště upustil od veškerého zbytečného a směšného vměšování do úřadování samosprávných svazků?

V Praze, dne 22. dubna 1931.

Dr Schollich,

dr Hanreich, Geyer, Krebs, Köhler, Schubert, dr Keibl, inž. Kallina, dr Hassold, Matzner, Horpynka, Kasper, Knirsch, Simm, inž. Jung, Oehlinger, Greif, Bobek, Scharnagl, Krumpe, dr Petersilka.