V době přídělového řízení na velkostatku Brandýs n. L. měl František Kutina, obchodník v Brandýse, skutečně pozemky ve výměře jen něco větší než 2 ha; pozemky ve výměře 8,64 ha náležely jeho otci, po jehož smrti připadla polovice vdově a po jedné čtvrtině synům Václavu a Františku. Pozemky patřící vdově mají dosud v nájmu Josef Kolínský a Vaněk a část měl ještě v roce 1930 v nájmu Nový. Na svém dědickém podílu hospodaří František Kutina sám a stejně na přidělených pozemcích (7 ha); tyto pozemky v roce 1929 z velké částí odvodnil, část osadil košikářskou vrbou a část rozoral; v roce 1930 pak po zasypání částí vodních ploch při úpravě toku Labe opětně velkou část (2/2 ha) osázel kulturní vrbou. Tak zhodnotil dříve téměř bezcenné pozemky (staré labské rameno).

O pozemky Frant. Kutiny nebylo v době přídělového řízení zájmu, teprve vznikl po schválení číselných přídělů a jich odevzdání, zejména, když Kutina nákladnými investicemi přidělené pozemky zlepšil.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 8. dubna 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

V otázce dodatečného přiznání t. zv. podkarpatoruské výhody učitelstvu národních škol na Podkarpatské Rusi nemá školská správa možnosti zaujímati stanovisko jiné, nežli zaujato bylo v téže otázce vůči všem ostatním veřejným zaměstnancům na Podkarpatské Rusi ustanoveným. Stanovisko to je patrno z odpovědi tisk 627/VII, kterou dala vláda na interpelaci tisk 295/XIV. Dovoluji si proto na odpověď tu poukázati. Pokud jde o výnos ministerstva školství a národní osvěty č. 21,200/23-I v interpelaci citovaný, podotýkám, že podle tohoto výnosu bylo udělení tak zv. podkarpatoruské výhody časově omezeno dnem 31. července 1924, že však definitivní ustanovení učitelů, o něž jde, na Podkarpatské Rusi stalo se částečně koncem roku 1925 anebo teprve v roce 1926.

V Praze, dne 25. března 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Dérer v. r.

Náboženství (mravouce) se ani před převratem na všech zemědělských školách nevyučovalo. Na většině zemědělských škol bylo sice náboženství v učebné osnově, avšak nikde více, než 1 hodina týdně. Při reformě učebných plánů a osnov zemědělských škol po převratu, unifikovaných v dohodě se zemskými správami a jinými kompetentními činiteli, nebylo náboženství do osnov pojato hlavně pero vysoký počet týdenních vyučovacích hodin v důsledku zařazení dalších nových, hlavně odborných předmětů, po kterých se všeobecně volal. Náboženství není nyní zavedeno ani na analogických jiných školách odborných.

Žákům všech zemědělských škol se všestranné umožňuje nerušené plněni náboženských povinností, což dochází výrazu i v příslušných řádech školních a internátních; nečinilo se nikdy též námitek, když přiměřený počet žáků nebo jich rodičů požádal, aby náboženství bylo zavedeno jako vyučovací předmět.

V tomto smyslu bude i dále postupováno.

V Praze, dne 27. března 1931.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

Úprava služebních a platových poměrů okresních cestářů a systemisace jejich služebních míst patří vzhledem k ustanovení §§ 91 a 53 zákona o organisaci politické správy do výlučné kompetence okresního zastupitelstva, jež majíc zřetel k potřebě okresu a jeho velmi neutěšené hospodářské a finanční situaci schválilo ve svém zasedáni ze dne 31, prosince 1930 čtrnácti hlasy ze sedmnácti přítomných členů výpověď smluvním silničním dělníkům k 1. lednu 1931.

Definitivním cestářům výpověď dána nebyla.

Do rozpočtu na rok 1931 vložena byla pro cestářské platy částka 383.000 Kč, rozpočet ten však nebyl dosud zemským výborem schválen.

Silnice okresu strakonického po propuštění smluvních silničních dělníků nejsou ponechány bez dozoru a ošetřování. Dozor vykonávají spále okresní cestmistři, jímž náleží péče o udržování nerušeného provozu.

Poněvadž jde v tomto případě o záležitost okresní samosprávy vymykající se ingerenci ministerstva vnitra a okresní hejtman postupoval v mezích svých práv a povinností jakožto předseda okresního zastupitelstva a výboru, nemám možnosti revokovati naříkané opatření.

V Praze dne 31. března 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

Bőkényí János több más munkással együtt Hugo Fried, gőzfíirész-cégnél, Okrúhlo, Gíraltovce-i járás, mint favágómunkás volt alkalanazva.

A vasutí talpfák előállításával folalkozó favágómunkások az erdőben önmaguk álta építebt kunyhókban voltak eliszállásolva.

A favágok a kunyhók előtt, azoktól körülbelül 80 em távolságra tüzet raktak, amelyen étedűket melegítették s amelyre még az elalvás előtt fát raktak.

Az 1929, év május 4.-ére vinradó éjszakán, amidőn a munkások a kunyhók egyikében aduditak, s ezek között volt Bökenyi János is - a tető vagy a ki nem vszáradt fa snílya alatt, vagy pedig gerendarepedés következtében rájokszakadit. Nlielőtt még a betemebtmunkások kiszabadíhása lehetővé vált, a tető rőzséje a kunyhó előtt levő tüztől tüzet fogott, úgyhogy kéá munkásé, köztűk Böikényit Fis, aikik a középen feküdtek, nem Lehetett elég gyorsan kimenteni, s eninek kővefikeztében jelemaékeny égési sebekefi szenvedtek.

Bőkényi Jánosmak baleseti járadékra támasztott igényét -a munkásbizúosŕtópénztár bratislavai órszágos hivatala eburtasította az okból, mert a balesetet űzeimi bal-esetnek mínősíbeni nem lehetett.

E határozat ellen benyustofit panaszt a bratiszlavai balesetbizfiosítási váilasztott bvróság elutasítatta azzal, hogy a baleset a kunyhóban, amely a panaszos lakásáz helyerfesítette, s a vállalat üzembemtartásáaak idején kívül, azaz éjjel történt, úgy hogy itat az 1907,-d XIX, t, c, 70. § értelme szeminai üzemi baleset szóban nem forgoárt.

E határozat a 199/1922, gy.-sz. kormányrenidelet 25, §-a értelmében végérvényes és anmak megmásítáma a népjólétügyi miruísztéríwmrnak törvényes lehetőségében nem áll.

Hasonlóképen nem érvényesíüheti befodyását a népjólétügyi minisztérívm a bróságma sem, mert valamennyi biró hivatalában az alikotmánylevél 98. §-a értelmében függetlenül jár el.

A Szlovenszkón és Podkarpatszka Rusban ezídieig érvényes 1908, július 4-í 47915/1908. K. M. sz. miníszterí rendelet 41, - §-a úgy iatézkedik, hogy azígémyjogoswLt személyek magukaá a választott bróságí eljárásban ügyvéd vagy más meghatalmazott által képvíseltethetik. Ez írányban tehát azinteapellácáó álfial követelt intézkedésékeh rmegtemni nem kell.

Egyidejűleg intézkedbem, hogy Bökényi János a vismonyok káderítése után legalább rendlcivülí egyszeri segélyben részesüljön.

Praha 1931. március 27.-én

A népjólétügyi miniszter:

Dr. Czech s. k.