|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1068.
Odpovědi:
I. mim. soc. péče na interp. posl. Hokky a druhů o žalobě Josefa Bökenyiho na nemocenské (správně ťúrazovéŤ) pojištění (tisk 890/V),
II. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Kopeckého a soudr. o týrání chudých žáků učiteli (tisk 822/VII),
III. min. spravedlnosti na interp. posl. Dvořáka a soudr. o bezdůvodném věznění tří občanů a o poměrech v písecké věznici (tisk 432/I),
IV. min. zemědělství na interp. posl. dr Daňka, Bezděka, Šamalíka a druhů o státním diagnostickém a serotherapeutickém veterinárním ústavu v Ivanovících na Hané (tisk 822/XII),
V. min. vnitra na interp. posl. Bergmanna, dr Patejdla a druhů o rozpuštění Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti v republice Československé a všech jeho odboček (tisk 893/XXV),
VI. min. soc. péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. o případu Josefa Figuráka (tisk 893/VI),
VII. min. soc. péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. o zadávání stolařských prací na novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci (tisk 809/III),
VIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Čuříka a druhů stran uspíšení stavby poštovní budovy v Humpolci (tisk 844/XVII),
IX. min. financí na interp. posl. Klimenta a soudr. o vymáhání daní (tisk 917/V),
X. min. vnitra na interp. posl. Chobota, dr Buzka a soudr., že v okresech českotěšínském a fryštátském bylo při sčítání lidu dovoleno označovati národnost slovem ťŠlonzákŤ (tisk 851/XVIII),
XI. vlády na interp. posl. Bergmanna, Špatného, Mikuláše a druhů o provádění pozemkové reformy na velkostatku Brandýs n. L. (tisk 822/IV),
XII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Husnaje a soudr. o přiznání slovenských výhod (tisk 801/VI),
XIII. min. zemědělství na interp. posl. Šamalíka, Janalíka a druhů o odstranění vyučování náboženství ze zemských rolnických škol (tisk 890/II),
XIV. min. vnitra na interp. posl. Jos. Tůmy, Bergmanna, Tučného a druhů o propuštění cestářů okresu Strakonice (tisk 893/XXVI),
1068/I. (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů o žalobě Josefa Bökenyiho na nemocenské (správně ťúrazovéŤ) pojištění
(tisk 890/V).
Jam Bökenyi byl spolu s jinými dělníky zaměstnán jako dřevorubec u firmy Hugo Fried, parní pila v Okrúhlém, okres giraltovský.
Všichni dřevorubci pracující na výrobě železničních pražců byli ubytováni v kolibách, které si postavili v lese. Před kolibami ve vzdálenosti asi 80 cm byl rozdělán oheň, na němž si dřevorubci ohřívali jídlo a na který ještě před spánkem přikládali dřevo.
V noci na 4. května 1929, když v jedné z těchto kolib spali dělníci, mezi nimiž byl též Jan, Bökenyi, sřítila se na ně střecha buď pod tíhou nevyschlého dřeva, nebo následkem prasklého trámu. Nežli mohly býti zasypané osoby vyproštěny, vzňalo se roští střechy od ohně rozdělaného před kolibou, takže dva dělníci - mezi nimi i Bökenyi - kteří leželi Uprostřed, nemohli býti dosti rychle zachráněni, v důsledku čeho utrpěli dosti značné popáleniny.
Nárok Jana Bökenyiho na úrazový důchod zamítla zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě z toho důvodu, že nebylo možno kvalifikovati utrpěný úraz jako úraz podnikový.
Žalobu proti tomu podanou rozhodčí soud pro úrazové pojištění dělníků v Bratislavě zamítl, poněvadž se úraz přihodil v kolibě, která nahrazovala byt žalobci a mimo dobu podnikového provozu, t. j. v noci při odpočinku, takže nešlo o podnikový úraz ve smyslu § 70, zák. čl. XIX. z roku 1907.
Nález tento jest podle § 25, vládního nařízení č. 199/1922 Sb. z. a n. konečný a ministerstvo sociální péče nemá zákonné možnosti, aby jej změnilo.
Ministerstvo sociální péče rovněž nemůže uplatniti vliv na soud, neboť podle § 98 ústav. Listiny veškeří soudcové vykonávají svůj úřad neodvisle.
Ministerské nařízení ze dne 4. června 1908, čís. 47.915/1908 K. M., dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platné ustanovuje v § 41, že osoby k nároku oprávněné mohou při jednání před rozhodčím soudem dáti se zastupovati advokátem nebo jiným plnomocníkem. Netřeba tudíž v tomto směru učiniti opatření v interpelaci požadované.
Činím současně opatření, aby se Janu Bökenyimu dostalo po vyšetření poměrů alespoň mimořádné jednorázové podpory.
V Praze dne 27. března 1931.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
1068/II.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelací poslance Kopeckého a soudruhů
o týrání chudých žáků učiteli (tisk 822/VII).
Provedeným šetřením nebylo prokázáno, že Vojtěch Herink, řídící učitel II. obecné školy chlapecké v Praze XIX., na Hanspaulce, děti surově bije a jim nadává. V interpelaci jmenovaný žák Fiala nejen že není a ani nebyl ve třídě jmenovaného řídícího učitele, ale není a ani nebyl na zmíněné škole vůbec, takže obvinění vznesená interpelací v tomto bodě jsou lichá.
Ani obvinění učitelky ženských ručních prací v Praze II., na Hrádku, Josefy Šubertové, nebyla hledíc k výsledkům konaného šetření prokázána.
Otázka, dal-li jsem sám, nebo orgány mně podřízené rozkaz k bití a Urážení chudých žáků učiteli, jest vůči státní správě školské urážlivou a odmítám proto na ni odpovídati.
V Praze dne 31. března 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.
1068/III.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Dvořáka a soudr.
o bezdůvodném věznění tří občanů a o poměrech v písecké věznici (tisk 432/I).
Alos Pertlíček, Josef Čulík a Karel Kukačka byli dne 29. dubna 1930 (nikoliv 28. ledna) zatčeni, poněvadž byli podezřelí ze zločinu a přečinu podle zákona na ochranu republiky.
Jejich stížnost proti vyšetřovací vazbě vrchní soud v Praze zamítl.
Když důvody vazby pominuly, byli propuštěni na svobodu, Čulík dne 18. května 1930 a Kukačka dne 20. května 1930.
Emanuelu Markovi byly výnosem ministerstva spravedlnosti ze 14. května 1930 povoleny ve výkonu trestu všecky úlevy, o něž žádal; co se tkne stravy vězeňské, výslovně prohlásil, že je s ní spokojen.
V Praze dne 31. března 1931.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
1068/IV.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslanců dr Ladislava Daňka, Bezděka, Josefa Šamalíka a druhů o státním diagnostickém a serotherapeutickém veterinárním ústavu v Ivanovicích na Hané (tisk 822/XII).
Nedostatek očkovacích látek proti července, vyráběných státním diagnostickým a serotherapeutickým veterinárním ústavem v Ivanovicích, který se vyskytl v roce 1930, byl způsoben, zvýšením spotřeby těchto očkovacích látek loňského roku o více než 50%. Tato zvýšená spotřeba byla následkem zvýšeného odchovu a výkrmu bravu vepřového v důsledku odbytové krise, která postihla naši výrobu rostlinnou. Povaha výroby těchto očkovacích látek byla příčinou, že, výroba jejích, třebas byla v roce 1930 značně zvětšena, nemohla býti v krátkém čase plně přizpůsobena tak značně zvětšené spotřebě. Shodou okolností se stalo, že koně, kteří byli dne 10, srpna 1929 imunisování červenkovou kulturou, po tomto očkování hromadně onemocněli vysokými horečkami a abscesy, kterémuž onemocnění dva koně podlehli. Ztráty takové jsou však přirozeným a častým úkazem při parenterálním vpravování cizorodé bílkoviny. Touto nehodou nastalo ve výrobě červenkového sera zdržení, trvající asi 5 týdnů. Bez této nehody bylo by bývalo vyrobeno asi o 500 l sera více. Touto událostí nebyl však řečený nedostatek sera v roce 1930 způsoben, neboť 500 l sera činilo by jen 4.88% celkové spotřeby tohoto sera, která v roce 1930 činila celkem asi 10,268 1.
Poměry ve státním diagnostickém a serotherapeutickém veterinárním ústavu v Ivanovicích byly ministerstvem zemědělství opětovně vyšetřovány a na základě výsledku tohoto vyšetřování bylo již proti jednomu z úředníků učiněno disciplinární oznámení příslušné disciplinární komisi. Disciplinární řízení není však dosud skončeno. Podrobnosti o této disciplinární věci nelze uvésti hledíc k ustanovení §u 121, odst. 3., služební pragmatiky. Z téže příčiny nelze odpověděti ani na druhý bod interpelace.
Jest pravdou, že jedním z úředníků ústavu bylo vysloveno podezření, že kultury v ústavu vypěstované byly po zkoušce čistoty znečištěny neznámým pachatelem, leč vyslovené podezření týkalo se podzimu roku 1930 a nemělo tedy s nehodou v srpnu 1929 co činiti. Podle vědomosti ministerstva zemědělství dává toto podezření vyšetřovati státní zastupitelství.
Jest pravdou, že nebylo dříve nařízeno zavírati místnosti, v nichž jsou kultury choroboplodných zárodků, jak se však konstatuje v samé interpelaci, stalo se již opatření, aby místnosti ty byly zavírány. K tomu budiž poznamenáno, že úspěšná práce ve vědeckých ústavech toho druhu, jakým jest ústav ivanovický, musí se opírati o vzájemnou důvěru a spolehlivost veškerého odborného i pomocného personálu. Bez těchto základních předpokladů mohou selhati ve svých účincích opatrnostní opatření sebe úzkostlivější. Aby tyto základní předpoklady řádného chodu agendy ústavu byly zjednány, o to budu předem pečovati. Ke zmínce o smrti Dr. Půlkrábka pokládám za nutné konstatovati, že jmenovaný ve své poslední vůli zvláště zdůraznil, že nemůže nikoho druhého ze zavinění své infekce viniti.
K bodu 5, interpelace se podotýká, že při resystemisaci byl počet systemisovaných míst v ústavu zvýšen, a to v kategorii zvěrolékařských úředníků o 2 místa a v kategorii zřízenců pro odborné služby o 3 místa.
Úředník jmenovaný v 6, bodu interpelace byl z ústavu přechodně odvolán z důvodů služebních.
Jsem ochoten v mezích své pravomoci pánům tazatelům kdykoliv podati o poměrech v ústavu další zprávy, kterých by si přála, a jako jsem učinil již některá prozatímní opatření, aby byly zabezpečeny zájmy služby v tomto ústavu, učiním i na příště vše, čeho bude třeba, aby nebylo příčin ke stížnostem na poměry v tomto ústavu.
V Praze dne 8. dubna 1931.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
1068/V.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců H. Bergmanna, dr J. Patejdla a druhů
o rozpuštění Odborového sdružení státní stráže bezpečností v republice Československé a všech jeho odboček
(tisk 893/XXV).
Proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 28. září 1930, č. 63,680/1930, jímž byl spolek ťOdborové sdružení státní stráže bezpečnosti v republice ČeskoslovenskéŤ se sídlem v Praze úředně rozpuštěn, podal spolek stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, jehož věcí bude, aby rozhodnutí ministerstva vnitra po právní stránce přezkoušel. K vývodům pánů interpelantů podotýkám pouze, že inkriminovaný projev redakce ťVěstníkuŤ zakládal skutkovou podstatu přečinu podle §u 15/I zákona na ochranu republiky, neboť se jím stráž bezpečností vybízela, aby představenými jí dané rozkazy k eventuelnímu zakročení proti demonstrantům bezpodmínečně neplnila, nýbrž předem sama uvažovala, jedná-li demonstrující obecenstvo v mezích práva a teprve podle vlastního úsudku buď rozkazu vyhověla nebo splnění jeho odepřela.
Aby kulturní činnost Odborového sdružení nebyla podlomena, byl především zbylý náklad díla ťSbírka zákonů, nařízení a předpisů pro stráž bezpečnostiŤ již dne 20. listopadu 1930 vydán šestičlenné komisi, určené z autorů díla a bývalých funkcionářů spolku a zároveň byla potřebám této komise uvolněna dosavadní administrační místnost v Praze III., Všehrdova ulice a účetní a administrační doklady sborníku se týkající.
Ze jmění pražské odbočky byla dále uvolněna celá knihovna a hudební nástroje, a správou tohoto majetku byli pověření 3 členové uniformované stráže bezpečnosti.
Aby podpůrná činnost, sledovaná rozpuštěným spolkem, mohla býti dále vyvíjena, utvořil se zatím nový spodek ťPodpůrný fond státní uniformované stráže bezpečnosti v PrazeŤ na podkladě stanov schválených výnosem zemského úřadu v Praze ze dne 13, ledna 1931, č. 677,364 ai 1930, který si jíž opatřil příjem 84,000 Kč, jednak z příspěvků členských, jednak z výnosu plesu, a vyplatil z toho na úmrtních podporách pozůstalým zemřelých členů rozpuštěného spolku úhrnem 54,300 Kč. Dále hodlá spolek jen podle svých stanov, podobně jako činil spolek rozpuštěný, vypraviti dítky svých členů na prázdninový pobyt, vyplatiti vánoční příspěvek vdovám a sirotám za rok 1930 a poskytnouti podporu na léčení některým členům.
Narážku na domnělé politické důvody rozpuštění jako naprosto neodůvodněnou se vší rozhodností odmítám, neboť mezi rozpuštěním ťOdborového sdruženíŤ a utvořením ťZájmového sdružení státních policejních zaměstnanců, Ústředního sdružení úředníků, učitelů a zřízenců Republikánské strany zemědělského a malorolnického liduŤ nebylo žádné souvislosti. Spolek ťÚstřední sdružení úředníků, učitelů a zřízenců Republikánské strany zemědělského a malorolnického liduŤ trvá již od roku 1919 a měl kromě jiných odborů také odbor policejních zaměstnanců. Odbor ten byl vnitřním útvarem jmenovaného spolku a teprve v dubnu 1930 předložil své stanovy zemskému úřadu v Praze, aby se utvořil jako samostatná odbočka pod názvem ťZájmové sdružení státně policejních zaměstnanců Ústředního sdružení úředníků, učitelů a zřízenců Republikánské strany zemědělského a malorolnického liduŤ.
Pokud jde o schůzi tohoto ťZájmového sdruženíŤ konanou dne 29. října 1930, byla telegrafická pozvánka na tuto schůzi odeslána předsedou inspektorem Antonínem Mračkem, vrchním velitelem stráže bezpečnosti pouze vidována, a to proto, aby mohl býti telegram služební cestou odeslán. Podobný postup zachováván jest u policejního ředitelství v Praze také vůči jiným sdružením stráže bezpečnosti. Nedopatřením telegrafisty se stalo, že podpis předsedy Mračka byl na telegramu vynechán, podpis vrchního velitele dra Tomka však ponechán.
Za tohoto stavu věcí neznám důvodu k nějakému spatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 9. dubna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
1068/VI.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelací poslanců Jurana, Barši a soudruhů
o případu Josefa Figuráka (tisk 893/VI).
Ústřední sociální pojišťovna, jíž byla dána interpelace k vyjádření, oznámila, že Josef Figurák, dříve kontrolor nemocných u okresní nemocenské pojišťovny v Novém Městě na Moravě, byl v roce 1923 důvodně ze služeb této pojišťovny propuštěn. Po svém propuštění ze služeb učinil na vedoucího úředníka pojišťovny trestní udání, avšak trestní řízení bylo státním zastupitelstvím v Jihlavě zastaveno.
Ústřední sociální pojišťovna jakožto bezprostřední dozorčí orgán nad okresní nemocenskou pojišťovnou v Novém Městě na Moravě po provedeném šetření neshledala důvodů k zakročení proti vedoucímu úředníku. Rovněž ministerstvo sociální péče, jemuž také došla stížnost Figurákova jednak přímo, jednak prostřednictvím kanceláře presidenta republiky, po seznání stavu věci nemělo důvodu k nějakému zákroku.
Zastavení trestního řízení stalo se podle §u 90 tr. řádu a není v moci ministerstva sociální péče je obrovitá.
Interpelovaná záležitost přísluší do oboru působnosti ministerstva sociální péče a poroto převzal jsem sám zodpovědění interpelace.
V Praze, dne 8. dubna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
1068/VII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů
o zadávání stolařských prací na novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci (tisk 809/III).
Ústřední sociální pojišťovna, jíž byla dodána interpelace k podání zprávy, oznámila toto:
Vnitřní truhlářské práce pro budovu okresní nemocenské pojišťovny v Brně byly na základě ofertního řízení zadány několika firmám, a to; truhlářskému družstvu Dubor, truhlářskému družstvu Dělrobna, firmám František Kubásek, Ladislav Formánek, Alois Heger a Jan Vrána. Ve schůzích představenstva, v nichž na návrh stavební komise bylo o zadávání prací hlasováno, jež byly formálně správně svolány a vykazovaly náležitou presenci, byl ředitel družstva Dubor, Alois Vinkler, jako člen představenstva sice přítomen, ale při jednání o zadávkách družstvu Dubor se vzdálil a hlasování se neúčastnil.
Ježto představenstvo okresní nemocenské pojišťovny v Brně pokládalo za potřebné, aby předložené projekty byly odborně posouzeny a aby nad jednotlivými dodávkami byl prováděn odborný dohled, pověřilo podle usnesení ze dne 4. července 1923 těmito funkcemi Aloise Vinklera vzhledem k jeho odborným znalostem, při čemž se usneslo stanoviti příslušný honorář za tuto práci až po kolaudaci.
Ve schůzi dne 14. dubna 1926 bylo pak k žádosti Vinklerově usneseno, vyplatiti mu honorář v částce v interpelaci uvedené.
Uváží-li se, že jde o odměnu za odbornou a dlouhou dobu trvající práci, nelze shledati, že odměna by byla nepřiměřená.
V Praze, dne 8. dubna 1931.
Ministr sociální páče:
Dr. Czech v. r.
1068/VIII.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance A. Čuříka a druhů stran uspíšení stavby poštovní budovy v Humpolci (tisk 844/XVII).
Přípravné práce na novostavbu budovy poštovního a telegrafního úřadu v Humpolci jsou prováděny s veškerým urychlením.
Stavba dostává se jíž do rozhodného stadia, jelikož v nejbližší době bude projednán s konečnou platností předběžný návrh architektův, který byl pověřen vypracováním projektu, načež bude přikročeno s urychlením k vypracování návrhu podrobného. Dohoda o podmínkách darovací smlouvy, která bude sjednána mezi Čsl. státem (poštovní správou) a obcí a bude se týkati darování stavebního pozemku, byla již také docílena; za tím účelem byla příslušná osnova a darovací smlouvy zaslán a městu Humpolci k dalšímu řízení.
V Praze, dne 23. března 1931.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr Franke v. r.
1068/IX.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Klimenta a soudruhů
o vymáhání daní (tisk 917/V).
Matěji Fendrychovi, soustružníku perleti v Předíně na Moravě, byla berní správou v Třebíči vyměřena daň z obratu za léta 1927 a 1928 podle jeho přiznání, za rok 1929 pak z daňového základu spolehlivě zjištěného provedeným šetřením. O tom, že i poplatník pokládal tato vyměření za správná, svědčí již to, že proti nim nepodal stížnosti.
Ke špatné prosperitě poplatníkova podniku při vyměřování daně z obratu přihlížeti nelze. O odpis dlužné daně za uvedená léta z důvodu, že by jejím vymáháním byla vážně ohrožena výzva nebo přivoděna hospodářská zkáza, poplatník nežádal.
Tvrzení v interpelaci, že mu byly pro nezaplacení této dlužné daně uloženy pokuty ve výši 20 a 40 Kč, neodpovídá pravdě. Byl pouze pod pohrůžkou pořádkových pokut v této výši k zaplacení dlužné daně z obratu vyzván, pokuty však unoženy nebyly.
V Praze dne 24. března 1931.
Ministr financí:
Dr Engliš v. r.
1068/X.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců E. Chobota, dr J. Buzka a soudruhů,
že v okresech českotěšínském a fryštátském bylo při sčítání lidu dovaleno označovati národnost slovem ťŠlonzákŤ
(tisk 851/XVIII).
Už při sčítání lidu v roce 1921 bylo sčítacím orgánům uloženo (výnos ministerstva vnitra ze dne 29. ledna 1921, čís 7637), že nesmějí odepříti zápis do popisného archu nebo pozastaviti údaj ve sčítacím archu, jestliže strana na dotaz po národnosti prohlásí, že jest Šlonzákem. Nezavedlo tedy sčítání v roce 1930 nic nového.
Zákonu nebo vládnímu nařízení o sčítání lidu opatření to neodporuje. Obyvatelstvo na Těšínsku mohlo se podle svého mateřského jazyka (§ 21 cit. vl. nař.) přiznati ve sčítacích (popisných) arších buď přímo k národnosti české (československé) nebo polské, nebo německé, anebo pokud lpělo zároveň na označení Šlonzák. bylo mu dovoleno označiti svou národnost podle mateřského jazyka slovy; Šlonzák-Čech (Čechoslovák), Šlonzák-Polák nebo Šlonzák-Němec, v kterémžto případě připočítávají se osoby rty k té národnosti, k níž se podle vlastního přiznání na základě mateřského jazyka přiklonily. Není tedy správné tvrzení interpelace, že se tu národnost určuje podle zeměpisného jména země. Pokud pak jde o zápisy pouze slovem ťŠlonzákŤ nebo Šlonzák-ŠlonzákŤ vyskytlo se podle úředního sdělení Státního úřadu statistického při sčítání v roce 1921 všeho všudy jen 227 takových zápisů. Osoby ty byly v úředních výsledcích sčítání (Statistický lexikon obcí II. díl 1924) vykázány ve sloupci ťnárodnost jináŤ. Počet ten je tak nepatrný, že nemohl posici žádné národnosti ani poškoditi ani posíliti. Výsledky sčítání z r. 1930 nejsou dosud známy; vyžádám si však potom zvlášť sdělení od Státního úřadu statistického. Úřady musely počítati se zjevem, že u jistého zlomku obyvatelstva není dosud vyspělého národního uvědomění. Na jazykové hranici, kde se stýká více národností, se zjev takový pravidelně vyskytuje. Sčítání lidu nemohlo také býti odloženo do té doby, až se filologové nebo demografové shodnou v otázce národní nebo jazykové příslušnosti Šlonzáků.
Sčítací orgánové byli svými nadřízenými okresními úřady o stavu otázky instruováni správně a pro ně nemohlo býti směrodatné to, co se o věci napsalo v novinách. Oba okresní úřady v Českém Těšíně i ve Fryštátě prokázaly, že redakce časopisu ťNasz ŠlazakŤ jiní informována nebyla.
Výslovně ještě podotýkám, že dalším výnosem ministerstva vnitra ze dne 27. listopadu 1930, č. 77741 bylo okresním úřadům v Českém Těšíně a ve Fryštátě s ohledem na jazykové poměry v jejích okresech zvlášť připomenuto, že na údaj národnosti nesmí býti vykonáván s žádné strany nátlak, jak to je také opětovně zdůrazněno už ve vládním nařízení o sčítání lidu a v instrukcích pro sčítací orgány.
V Praze dne 26. března 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.