1045/VIII (překlad).
Interpelace
poslanca dr Szüllő a druhov ministrom školstva a národnej osvety i vnútra o odnárodňovaní, ktoré sa deje v obci Malá Borša.
V obci Malá Borša, okres galantský, boly v r. 1919 v dobe prvého sčítania ľudu len štyri slovenské rodiny. Pri sčítaní ľudu v r. 1921 bolo v obci 382 obyvateľov a z týchto 276, t. j. 72%, priznali sa za Maďarov, ako to dokazuje i štatistika úradná. A predsa od r. 1921 zavedený bol na štátnych ľudových školách jazyk slovenský ako jediný jazyk vyučovací. Proti tomu ozval som sa už vtedy, vo veľkej župe a žiadal som aj u školského referátu o to, aby táto bezzákonnosť bola odstránená. Pozdejšie v dobe pána ministra školstva a národnej osvety Hodžu podal som i v parlamente interpelláciu proti tomuto opatreniu, ktoré ťažko krivdí právu menšinovému. K náprave však nedošlo a dnešná situácia je taká, že v tejto obci, ku ktorej som viazaný tradíciami svojej rodiny, a ktorá dľa písomného dokladu je už od 700 rokov rydze maďarská, nevyučujú sa školské deti maďarsky, nevedia maďarsky písať, po slovensky sa vo škole nenaučia a škola ešte i v r. 1931 je ku väčšej sláve kultury rydze slovenská a tak maďarské deti v Borše sú odsúdené k nevedomosti.
Avšak nielen vo škole sú pošľapávané záväzné zákony menšinové, ale i mimo školy učiteľ Anton Moravčík prezýva deti, ktoré zdravia maďarsky a hovoria maďarsky, - ťsviňamiŤ a ťďáblyŤ Toto jednanie školdozorca v Galante, ktorý je školským príkladom na to, akým nemá byť školský orgán v záujme národnostného pokoja - naprosto schvaľuje a v celom galantskom okrese všade so stejným zelotizmom slovenčí, akým za starodávna maďarčil, tak že svojho času pod maďarským vládnym režimom dostalo sa mu za maďarčenie zvláštneho uznania a vyznamenania. Čo do odnárodňovacích snáh bola obec Malá Borša postižená krivdou tiež pri nedávnom sčítaní ľudu. Malá Borša vyznamenaná bola tým, že tam nie jeden, ale viac zbytkových statkov bolo sriadené a vlastníkom jednoho takéhoto zbytkového statku je inž. Ján Fiala, ktorý bol poverený zároveň i vykonaním sčítania ľudu Tento sčítací komisár zapisoval dáta sčítania ľudu do svojho notesa na ulici od chodcov a z tejto štatistiky bude zisťovať, koľko maďarských a koľko slovenských obyvateľov má obec Malá Borša.
Obec Malá Borša je preto tak zhýčkaným dieťaťom poslovenčovacietho smeru, lebo leží na jazykovej hranici maďarskej medzi Feketevíz a Žitným Ostrovom. Čo sa tam deje je výsmechom práv menšinových a výsmechom tých milostných slov, ktorými zodpovední činitelia vlády traktujú cudzinu.
Na základe všetkého toho tážem sa pánov ministrov:
Či je pán minnister školstva a národnej osvety ochotný nariadiť úradné vyšetrovanie pre poslovenčenie obecnej školy v Malej Borši?
Či je ochotný ihneď naridiť pokračovanie proti jednaniu učiteľa Antona Moravčíka?
Či je ochotný učiniť prietrž opatrením školdozorcu, ktorými podporuje poslovenčovanie?
A či je ochotný zároveň s pánom ministrom vnútra učiniť opatrenie, aby za garancií zaistených medzinárodnými smluvami nebola násilným a umelým spôsobom ničená národná existencia Madarstva v obci Malá Borša?
V Prahe, 12. marca 1931.
Dr Szüllö,
dr Jabloniczky, inž. Jung, Köhler, dr Hanreich, Geyer, Matzner, dr Hassold, Knirsch, Simm, Nitsch, Fedor, Szentiványi, Dobránsky, Hokky, inž. Kallina, Kasper, dr Törköly, dr Keibl, dr Holota, Krebs, dr Schollich, Horpynka, Schubert.
1045/IX (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi vnitra o zabavení časopisu ťDeutsche VolkswehrŤ ve Frýdku.
Číslo 10 ve Frýdku vycházející ťDeutsche VolkswehrŤ ze dne 7. března 1931 bylo zabaveno pro tuto báseň:
ťBřeznová noc. Slyš jak burácí bouř! z hrobek svých vstávají mrtví, těkavě bloudí kol, věčný si hledají klid, dosud jej nenašli však Neboť domov, pro nějž krváceli, neskýtá tichého lože spáčům k pokojnému snu. Bída, nářek, zoufalství vládnou všude, bezpráví káže. Němci chodí ve jhu, kopají sami si hrob. Hluboko v mase vězí trn a jitřením zžírá sílu lidu. V horečce svíjí se denně miliony v hrozných bojích. Kdo přijde zachránit lid? Jak skončit tu bídu? Rány se nemohou zhojit, dokud cos cizí v nich vězí. Životu nemůž se dařit v morovém jedu a dechu lži. Mrtví žalují na nás, odkazy třeba je splnit. Zmučení žádají své právo, jemuž zasvětili život svůj stále bez odkladu a jistě ho jednou i dojdou. Byť i léta přešla, věčné právo zůstane. Silni a věrni až k hořkému konci nepřátelským osudem všecko své dali v šanc, co drahým a milým jim bylo, příklad dali statečné víry pokolením příštím. Daleko za hrob výkřik jich hřmí: Svobodu! Jednotu! Právo!
V březnové bouří zní to nocí, z popelu oheň nití, vzplanuvši v mohutný žár, vánkem zas roztává led, jenž tisíce dosud v pouta spial burcuje spáče zhurta, až procitne poslední z nich, všecky okovy, řetězy rve, papíry trhá na cáry, čistí dusivý vzduch, nese nám jaro zas v zem. Zvířena jásotem divého vichru vzkvétají lada. Ni srdce nejtvrdší té výzvě neodolá. Chcem tedy doufat, že zažijem ještě výchor, jenž rozdmýchán duchy, přinese světlo do tmavé noci. Slyšíte hlasy v té bouři? Z temna ševelí hlas v březnu padlí zdraví nás včera a dnes a stále a žádají osvobození, hlásí vzcházející den, svobodu a spásu našemu lidu.
Koberg - Krnov.Ť
Báseň byla vytištěna bez závady současně v četných německých časopisech, a nebyla zabavena, poněvadž censurní úřad nenašel v jejím obsahu nic závadného. Těžko by se v ní také něco našlo, čím ohrožen je stát neb porušena jeho vážnost. To zůstalo vyhrazeno pouze šovinistickému censoru ve Frýdku, známému svojí velikou horlivostí. Šlo mu asi především pouze o to, aby list, osvědčený v boji za práva německého lidu ve východomoravském a slezském průmyslovém území byl zabavením finančně postižen a tak donucen upustiti od své otevřené, mužné mluvy a svého neohroženého vystupování.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra, je-li ochoten naříditi censurnímu úřadu, aby příště tak lehkovážně nezabavoval, poněvadž jest to pouhá svévole a nesrovnává se to s pojmy demokracie a demokratické svobody.
V Praze, dne 17. března 1931.
Dr. Schollich,
inž. Kallina, dr Hassold, dr Hanreich, Schubert, Knirsch, Köhler, Scharnagl, Greif, Zajiček, Oehlinger, Kasper, Geyer, Simm, dr Keibl, Horpynka, Matzner, inž. Jung, Krebs, Bobek, Krumpe, Fritscher.
1045/X (překlad).
Interpelace
poslance R. Köhlera a druhů ministrovi vnitra o stavbě budovy pro státní úřady v Prachaticích.
V roce 1927 žádala vláda aby byla vystavěna nová budova pro okresní úřad, poněvadž prý dosavadní úřední místnosti nestačí. V novostavbě měly býti umístěny všechny státní úřady. Pokud jde o peníze na stavbu bylo smluveno, že náklad mají nésti rovným dílem stát, okres a obce. Naproti tomu měla míti obec právo, žádati od úřadu přiměřené nájemné. Dne 27. února 1928 projevila s tím obec souhlas a navrhla vhodné staveniště.
Zástupci ministerstva vnitra a ministerstva veřejných prací provedli dne 18. prosince 1930 úřední prohlídku navržených stavenišť. Názor hájený Němci, aby novostavba stála ve středu města, byl odmítnut a jako jedině vhodný pozemek byl uznán pozemek ležící na okraji města. Vláda prohlásila, že jest ochotna zaplatiti za 1 m2 40 Kč proti jinak obvyklým cenám 12 až 15 Kč.
Obecní zastupitelstvo bylo vyzváno, aby do 1. ledna vyslovilo se stavbou souhlas, jinak že ztratí právo na subvenci.
Dne 22. prosince svolaly všechny německé strany voličskou schůzi, na které byla novostavba zamítnuta, neboť zatím byl podán nový návrh, v němž se pravilo:
ťV novostavbě nemají býti umístěny všechny státní úřady, nýbrž jen okresní úřad a četnictvo; obec není oprávněna žádati nájemné; stavba nepřijde do středu města, nýbrž do české čtvrti.Ť
Jestliže přes to schůze obecního zastupitelstva dne 27. prosince 1930 dala svůj souhlas ke stavbě, stalo se to jen na pohrůžku okresního hejtmana dra Včeláka, že by prý případné zamítnutí návrhu pokládal za demonstraci proti státu.
Podepsaní táží se pana ministra:
1.) Je-li ochoten vyšetřiti vylíčený případ?
2.) Je-li ochoten poučiti jmenovaného okresního hejtmana, že jeho jednání jest úplně nemístným ovlivňováním obecního zastupitelstva, které musí býti rozhodně odmítnuto?
V Praze, dne 17. března 1931.
Köhler,
dr Hassold, inž. Kallina, dr Hanreich, dr Schollich, Horpynka, Knirsch, Krebs, Geyer, dr Keibl, Schubert, Matzner, Kasper, inž. Jung, Simm, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, Dobránsky, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Fedor, Hokky.
1045/XI (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů ministrovi vnitra, že se stále více zakazují národně-socialistické schůze.
V poslední době okresní politické úřady velmi trýzní odbory německé národně socialistické strany dělnické. V posledních týdnech bylo zakázáno mnoho schůzí, ačkoliv měly býti částečně jen odpovědí na předešlé sociálně-demokratické schůze s říšskoněmeckými řečníky. Zatím co se tedy jedné straně nikterak nepřekáží a ona si smí objednávati i říšskoněmecké a rakouské řečníky, nedovoluje se německým národním socialistům, aby také oni nechali mluviti říšskoněmecké řečníky a podávali obyvatelstvu vysvětlení.
Ale i schůze s domácími řečníky se německé národně socialistické dělnické straně znemožňují. Tak právě nedávno podbořanský okresní úřad nepovolil tři veřejné schůze senátora Teschnera. Rovněž karlovarské policejní ředitelství nevzalo na vědomí schůzi, na které měl mluviti poslanec Krebs. Také stříbrský okresní úřad zakázal schůzi ve Stodě, na které měl mluviti tajemník Krismanek a rovněž taková schůze byla zakázána v Podbořanech. Obě schůze, jakož i schůze v Karlových Varech, měly se konati dne 8. března.
Podobně jedná i policejní ředitelství v Moravské Ostravě. Zakázalo moravsko-ostravským národním socialistům slavnost na pamět padlých dne 4. března 1919. Pokud se zákaz týká formální vady, že totiž ťmoravsko-ostravští národní socialisté nejsou právnickou osobouŤ, nechceme proti zákazu nic namítati. Ale v rozhodnutí se také praví, že ťs druhé strany program sám jako slavnost na památku těch, kdož padli dne 4. března 1919 při demonstracích, jest s to, aby vzbudil ve veřejnosti nejen dojem slavnosti na počest zemřelých, nýbrž také dojem politické oslavy onoho státu nepřátelského úsilí, které bylo příčinou březnových demonstrací v roce 1919, což se nesrovnává s veřejným pořádkem tohoto státu.Ť
Proti tomu odůvodnění dlužno zaujmouti co nejostřejší stanovisko. Jak se zdá, moravskoostravské policejní ředitelství zná dějiny jen velmi nedostatečně. Neboť jinak by vědělo, že dne 4. března 1919 nebylo ještě Československé republiky. Události, které se staly toho dne, nemohly tedy býti ťstátu nepřátelskéŤ. Proto ani pamětní slavnost za padlé dne 4. března 1919 nemůže míti ráz státu nepřátelský. Jest naopak vzpomínkou na rodáky, kteří zemřeli za mravní ideu a jejím účelem jest tedy mravní hodnoty udržeti u německého lidu živoucími. A německý lid jest přece části občanů tohoto státu. Tak časté jsou stížnosti na úpadek politické morálky a konstatuje se, že tento úpadek vede ke krisi demokracie a konečně i státu. Úřady by tedy měly příčinu podporovati úsilí, směřující k podpoře mravních sil, ale místo toho podobným úsilím překážejí. Jednají tedy nejen nelogicky, nýbrž ve vlastním slova smyslu státu nepřátelsky.
Příkladem osvětlujícím toto tvrzení jest i chování vládního zástupce na schůzi poslance inž. Junga, která se konala dne 13. března t. r. v Moravské Ostravě. Tento se zabýval hospodářskou krisí a politickou situací a v této souvislosti vysvětloval i úpadek politické a hospodářské morálky. Vládní zástupce jeho vývody třikrát přerušil z nejmalichernějších důvodů. Tak na př., když ukazoval na zvláštní hospodaření pražských vzorkových veletrhů a na jejich schodek, jejž má nyní uhraditi stát. To budí docela dojem, jakoby zástupce úřadu kryl události, které, mírně řečeno, jsou naprosto nehospodářské. O nestrannosti, která by přece měla býti první zásadou státního úředníka, nelze v takovém případě již mluviti.
Ale všechno překonává okresní úřad v Hranicích. Zakázal dvě schůze německé národně socialistické strany dělnické, které se měly konati dne 15. března ve venkovských obcích Bělotíně a Polomi. Denní pořad zněl: ťHospodářská krise, politická situace a národní socialismus.Ť Jako řečník byl přihlášen poslanec inž. Jung. O tomto předmětu mluvil již v četných obcích bez závady a všude mu bylo vydáno vysvědčení, že projednával tento předmět velmi hluboce, věcně a důstojně. Nelze tedy pochopiti, proč právě ve dvou venkovských obcích, které jsou ostatně čistě německé, měl býti porušen ťveřejný pořádek a klidŤ. Tak byl totiž zákaz odůvodněn. K tomu dlužno ještě poznamenati, že obě obce jsou ve volebním kraji tohoto poslance a že se mu tedy ztěžuje, ba znemožňuje, podati svým voličům zprávu. Hranický okresní úřad provozuje tedy velmi zvláštní demokracii.
Podepsaní táží se tedy pana ministra:
1.) Je-li ochoten postarati se, aby se s německou národně socialistickou stranou dělnickou jednalo jako s jinými parlamentními stranami a aby se jí v její shromažďovací činnosti nedělaly těžkosti?
2.) Je-li dále ochoten dáti zmíněné případy vyšetřiti a postarati se, aby se podobné nesmyslné zákazy neopakovaly?
3.) Jest konečně ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby pamětním slavnostem na počest padlých dne 4. března 1919 nikterak nepřekážely?
V Praze, dne 17. března 1931.
Inž. Jung,
inž. Kallina, Köhler, dr Schollich, Matzner, dr Hassold, Szentiványi, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, Fedor, dr Holota, dr Hanreich, Nitsch, Horpynka, Krebs, Geyer, Kasper, Knirsch, Simm, dr Keibl, Schubert, dr Törköly.
1045/XII.
Interpelace
poslanců Fr. Zeminové, J. Šeby, E. Špatného, Al. Hatiny a druhů ministrům vnitra, zdravotnictví a sociální péče
o zvýšené ochraně a podpoře trampského
hnutí v našem státě.
Po strašné válce světové, která rozbila nervy celých generací a podlomila zdraví národů, musíme vítati každé lidové hnutí, které znamená posílení lidského organismu a zjednání nové duševní rovnováhy. Proto sport a tělovýchovu zařazujeme mezi národní nezbytnosti. Proto musíme vítati a podporovati každou snahu, zejména nezámožných, pracujících vrstev po osvěžení a získání nových sil a radosti ze života, jakou dává lidstvu příroda. S technickými vymoženostmi roste hluk ve městech a nervové vysilování pracujících vrstev. Živelně rostoucí touha po neděli, či také sobotním odpoledni, ztráveném v zázračném tichu a kouzlu lesa nebo na březích řek, je vědomou záchranou lidského zdraví a nervů před ztroskotáním.
Krása přírody nemůže býti v demokratickém státě privilegii bohatých vrstev. Naopak - řádná státní správa dbalá zdraví a spokojenosti národa, musí učiniti vše, aby právě unaveným, vyčerpaným vrstvám pracujících lidí učinila přírodu a její krásy přístupnými, jako reservoir nejlevnějších preventivních opatření zdravotních.
Léčiti tuberkulosní, nemocné nebo nervově zničené osoby je součástí naší zdravotnické péče. Ale dáti lidstvu možnost, aby se tyto strašné choroby neobjevovaly, nebo aspoň omezovaly, je víc!
Otevřte proto pracujícím vrstvám všechny cesty do léčivého ticha, zdravého vzduchu a krásy přírody a učinili jste víc, než postavit deset sanatorií pro lidi nemocemi již zachvácené.
Nejde již jen o léto a jaro, ale také zima volá vyčerpané městské lidi do přírody ven. Les, voda hory, slunce či sníh nejsou a nemohou býti jenom pro bohaté. Nesneseme, aby se kolem přírody nastavělo stráží, které by zaháněly lidi zpět.
Proto nás překvapily zprávy, že ministerstvo vnitra hodlá vydati zákaz volného pobytu a pohybu v přírodě a tím znemožní vlastně mohutně se rozvíjející tramping a skauting v našem státě. Připravuje se snad zákaz stanového táboření a stavění chat, sloužící nemajetným vrstvám za nedělní či letní pobyt Naopak, má se omezovat tramping na určitá, vyhražená místa a vyvolávati tak hromadění lidí v úzkém kruhu. To znamená zabíti radost z ticha a krásy přírody, protože město se dovolí na krátký čas přenésti ven, ale bez všeho, co je osvěžením nervů, pohybu a zdraví.
Jsme pro přísné stíhání nejen pokutami, ale i vězením těch kdož svévolně tropí škody v přírodě. Řádní trampové či skauti tak nikdy nečiní. Proto úřady nechť chrání přírodu, ale ať chrání také desetitisíce řádných trampů a skautů, jichž je příroda jedinou radostí.
Buďme rádi, že mládež od karet a pití utíká do přírody Usnadněme jí to, i dospělým. Všichni cítíme, jak rychle se nyní žije, bez klidu, ve věčném shonu a chvatu. Otázka petidenního týdne klepe na dveře všech hospodářských konferencí a parlamentů. Za pár let musíme uvažovati, jak nahradíme lidstvu nervy a síly, ubíjené racionalisací.
Uvažujme včas. Připravme se na všechno. Ale hlavně umožněme již nyní, aby pobyt v přírodě působil na zušlechtění lidské duše a povahy již nyní, kdy tvrdost a surovost se šíří jako strašná epidemie.
Tyto předpoklady nás podepsané poslance nutí abychom se příslušných pánů ministrů dotázali:
1.) Jsou panu ministru vnitra známy obavy ťUnie Trampských OsadŤ, že tramping má býti sešněrován, táboření vnuceno do hromadných osad a příroda učiněna přístupnou jen bohatým či na vstupenky?
2.) Jaká opatření učiní příslušné resorty úřední na ochranu řádných trampů a skautů, jakož i na ochranu přírody před zlovolnými živly, jež s trampingem nemají nic společného?
3.) Je vláda ochotna, dříve než bude luštiti otázku táboření v přírodě vstoupiti v jednání s Unií trampských osad, aby slyšena a respektována byla ústředna. zastupující zájmy řádných lidí, hledajících v přírodě načerpání nových sil k další práci?
4) Jest pan ministr zdravotnictví a sociální péče ochoten vstoupiti v jednání s Unií trampských osad o náležitou podporu ze státního rozpočtu těm tisícům ano desetitisícům z dorostu dělnického, řemeslného, studentského atd., na které doposud stát zapomínal a ničím na jejich rekreační akce nepřispíval?
V Praze, dne 24. března 1931.
Zeminová, Šeba, Špatný, Hatina, B. Procházka, Fiala, Jos. Tůma, Slavíček, Hrušovský, Lanc, Sladký, Polívka, inž. Záhorsky, Knejzlík, Vaněk, Šmejcová, Langr, dr Stránský, dr Patejdl, Richter, Stejskal.
1045/XIII.
Interpelace
poslance Vojty Beneše a soudruhů ministru školství a národní osvěty
o umělém odkladu potvrzeni presentace správce školy Aloise Šmahela na místo řídícího učitele v obci Tvarožné.
Již před dvěma roky bylo vypsáno veřejným konkursem místo řídícího učitele při obecné škole v Tvarožné ve školním okresu Brno-venkov.
Okresní školní výbor pro školní okres Brno-venkov vykonal presentaci a presentoval na místo toto nejstaršího žadatele, správce jednotřídní obecné školy v Budíškovicích, Al. Šmahela.
Spisy o provedené presentaci byly zaslány zemské školní radě v Brně, ale tato ani jednání ve smyslu § 12 zemského zákona moravského ze dne 24. ledna 1870, čís 18 tomu, kdo má právo presentační, nevrátila, ani s ohledem na § 13 téhož zákona presentaci nepotvrdila a ustanovenému řídícímu učiteli nevystavila jmenovací dekret.
Místo tohoto řádného postupu zemská školní rada v Brně podporuje umělý odklad definitivního obsazení zmíněného místa a to vlivem místního římskokatolického faráře a statkáře Belcrediho, který se dovolává domnělého práva zásahu do obsazovacího řízení.
Podle §§ 6. a 7. výše cit zákona právo presentační přísluší okresnímu školnímu výboru a jenom v případě že zapravuje-li v místech kde jest škola měšťanská nebo reální obec veškerý náklad na potřebné školy obecné, přísluší toto právo obecnímu zastupitelstvu nebo není-li škola obecná vydržována nebo podporována ani z obecních, ani ze zemských prostředků, náleží právo to tomu kdo ji vydržuje. Poněvadž v daném případě náleží právo presentační okresnímu školnímu výboru, ježto není úchylek označených v § 7 cit. zákona, jest na snadě úmysl umělého prodlužování obsazovacího řízení na místo řídícího učitele v Tvarožné na tak dlouho, pokud by presentovaný uchazeč, který jest bez vyznáni, nebyl pensionován.
Proto se táží podepsaní pana ministra školství a národní osvěty:
a) jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten případ tento vyšetřiti a podati o tomto šetření zprávu?
b) hodlá pan ministr školství a národní osvěty odstraniti tyto poměry u zemské školní rady v Brně a učiniti opatření aby tento školní úřad postupoval podle ustanovení zákona ze dne 24. ledna 1870, č. 18 pro Moravu?
V Praze, dne 25. března 1931.
V. Beneš,
Chalupa, Jurnečková, Klein, Prokeš, Biňovec, inž. Nečas, Stivín, Benda, Brodecký, Bečko, Kučera, Husnaj, Seidl, Jaša, Remeš, Hampl, Polach, Vácha, Staněk, dr Markovič, dr Mareš, Koudelka.
1045/XIV.
Interpelace
poslance Jana Koudelky a soudruhů ministru vnitra o bezdůvodném zatčení a spoutání Josefa Mordycha, malorolníka v Libodřicích u Kolína.
Ve středu dne 18 března 1931 zatklo četnictvo ze stanice voděradské Jana Řeháka z Libodřic pro odcizení a spálení jakési sochy sv. Jana. O tomto Řehákovi je všeobecně známo, že v abnormální míře holduje alkoholu, což nezůstává bez vlivu na jeho chování. Po zatčení udal tento Řehák, že jej k činu navedl Josef Mordych, malorolník v Libodřicích.
Toto udání úplně stačilo k tomu, že velitel voděradské četnické stanice nařídil zatčení Josefa Mordycha a dopravení do vazby okresního soudu v Kouřimi. To se stalo dne 18 března t. r. před polednem.
Teprve večer kol 6 hodiny byl zatčený Mordych vyslechnut soudcem který pak nařídil dopraviti Mordycha do vazby krajského soudu v Kutné Hoře. Ráno dostavil se četník, Mordycha spoutal řetízky a jako zločince dopravoval jej do Kutné Hory do vazby. Pro pouhé podezření vyslovené osobou naprosto nevěrohodnou, jejíž duševní stav jest obecně znám.
Josef Mordych jest malorolníkem, usedlým v Libodřicích, jest úplně zachovalý, v obci i okolí požívá všeobecné vážnosti pro svoji rozšafnost a inteligenci, jakož i pro píli s jakou pomáhá hlavně chudým lidem, a přesto na pouhé osočení osobou pochybnou, byl četnictvem zatčen, eskortován k soudu, odtud pak se želízky na rukou eskortován k soudu jinému. Tento čin četnictva vzbudil v celém kraji oprávněné pobouření a odpor proti četnictvu voděradské stanice a je vyslovována oprávněná domněnka, že si velitel této stanice vyřizoval osobní účet, ježto jeho činnost byla několikráte příčinou kritiky v tisku a z pisatelství vinil Josefa Mordycha. Je to tentýž četnický velitel, který svého času nechal zatknouti a do vazby okresního soudu v Kouřimi odvésti váženého občana Kubelku z Dol. Chvátlin, zemědělce a obchodníka jen proto že jistý místní rolník četnictvu oznámil, že mu Kubelka vyhrožoval. Kubelka byl ovšem ihned druhého dne z vazby propuštěn a v trestním řízení osvobozen.:
K správnému pochopení případu odcizení dřevěné sošky sv. Jana v Libodřicích třeba uvésti, že v obci této převážná část občanstva přestoupila před léty k církvi československé, z čehož vyplynuly spory o to, zda je obec povinna trpěti v místní kapličce sošku sv. Jana.
Podepsaní se proto táží:
1. Je pan ministr vnitra ochoten dáti přísně vyšetřiti případ bezdůvodného zatčení Josefa Mordycha z Libodřic četnictvem voděradské stanice?
2. Je ochoten sděliti, proč byl tento usedlý a dosud úplně zachovalý člověk četnictvem zatčen bez každého soudního rozkazu, když zde naprosto nebylo žádného nebezpečí v prodlení?
3. Je pan ministr vnitra ochoten vysvětliti. proč tento usedlý a zachovalý člověk, u něhož přece není nebezpečí útěku, při dopravě od okresního soudu v Kouřimi ke krajskému soudu v Hoře Kutné byl četnictvem spoután na rukou řetízky jako zločinec?
4. Je pan ministr vnitra ochoten vyšetřiti poměry na voděradské četnické stanici, potrestati vinníky bezdůvodného zatčení Josefa Mordycha a v zájmu bezpečnostní služby a občanstva odstraniti odtud četníky, kteří nechtějí nebo neumí vykonati taktně a spravedlivě svou služební povinnost?
V Praze dne 21. března 1931.
Koudelka,
Husnaj, Nový, F. Svoboda, Seidl, Biňovec, Benda, Prokeš, Klein, Hampl, Vácha, Stivín, Pik, Brodecký, V. Beneš, dr Winter, Kučera, Staněk, Jurnečková, inž. Nečas, Remeš, Neumeister, Srba, Bečko.