1017/X.
Interpelace
poslanců Jakuba Polacha, Fr. Svobody a soudruhů
ministru školství a národní osvěty
o nehospodářských poměrech a zlořádech na velkostatku v Kuřími u Brna a o nelidském jednání správce tohoto dvoru pana profesora Kučery vně i dělnictvu a občanstvu.
Ministerstvo školství a národní osvětu najalo od 1. října 1929 od hlavního zemského města Brna velkostatek v Kuřími u Brna pro Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně. Kuratoriem Vysoké školy zvěrolékařské v Brně jmenován byl správcem tohoto dvora pan profesor Kučera. Za jeho správcovství zavládly na tomto velkostatku nehospodářské poměry a různé zlořády, které vyvrcholily nelidským jednáním pana správce Kučery, profesora Vysoké školy zvěrolékařské, v opravdové pobouření veškerého občanstva v obci Kuřími.
Pan správec bezdůvodně propustil ženaté dělníky i s rodinami, které po několik roku zaměstnáni byli na statku jednak jako deputátníci, jednak jako celoručně u potahu zaměstnaní denní dělníci. Dělníci tito byli propuštěni proto, že se odborově organisovali. Na místo jich jsou zaměstnáváni dělnicí a dělnice svobodní a cizí, kteří nebydlí v místě. Správce velkostatku vyhrožuje dělníkům proto, že zakládají odborovou organisaci a to slovy: Já Vám dám organisaci. Prohlásil mimo to, že každého organisovaného ihned vyhodí.
Dělnicím, které pracovaly v loni ve žních na poli, nadával pan správce profesor Kučera sviní, pitomých káčí a jinak a jednu dělnici uhodil bičíkem. Podobných nadávek užívá vůči dělnicím mladším. Dělníci jsou trestáni vysokými pokutami proto, že nechtějí překročovat pracovní dobu anebo pro menší chyby a práci. Pokuty tyto obnášejí Kč 50.- až Kč 100.- Pro malý výdělek těchto zemědělských dělníků jsou tyto pokuty nejen neodůvodněné, ale i vysoké.
Správa velkostatku zamlčela těžký úraz dělníka Šimona Aloise, přesto, že platí tak zv. povinné ručení. Propustila 80 let starého dělníka, který po 50 roků byl zaměstnán na statku a odepřela mu trochu slámy do jeho slamníku.
Správa statku zanedbala sklizeň zelí a nebyla několik tisíc hlávek zmrznouti a přímo shníti na poli. Mimu to zavinila, že pšenice téměř na 150 měřících porostla, což bylo zaviněno tím, že místo sečení a výmlatu přijímala správa statku povoznické práce pro dovoz štěrku, dřeva, cihel a žňové práce byly zastaveny. Zvířata, jako koně, jsou zatěžována velkými náklady, což zapříčiňuje časté pojití koní.
Dělníci byli udáváni četnictvu pro otravu koní, ač se na zvěrolékařské škole dokázal pravý opak. Porostlé obilí se ukrývalo před komisí dne 12. srpna 1910. Pracovní výkon při mlácení se zvýšil tak, že místo dvou dělnic u stroje je zaměstnána pouze jedna a žádá se, aby se vymlátilo tolik obilí co dříve. Děti při sbíráni klásků jsou honěnu a je jim sprostě spíláno. Sluha Chmelař, který byl panem správcem převeden na velkostatek, byl po desitiletém smluvním stavu a před jmenováním za definitivního propuštěn bez jakéhokoliv odškodnění.
Správa dvora zdražuje neodůvodněným způsobem mléko a máslo. Dříve stál litr mléka Kč 1.40, nyní Kč 1.70, máslo dříve Kč 15.-, nyní Kč 20.-. Dělníkům jsou zadržovány naturální požitky, jako kompensační brambory, žňové příplatky, placená dovolená, novoročné a hodiny přes čas. Vinou správy statku zlámala se osa u traktor u následkem přetížení a nyní se požaduje po propuštěném traktoristovi zaplacení této škody, ačkoliv na tomto případě nenese žádné viny.
Osm propuštěných dělníků musí se žalobou domáhati svých zadržených požitků. Deputátní obilí, které se vydává pro dělníky, je takové kvality, že sami mlynáři potvrzují, že musí strhovati až 17% z jednoho centu a odmítají mletí takového obilí vůbec. Sprosté jednání pana správce vůči úřední osobě obecního strážníka v místě a arogantní jednání k návštěvníkům statku vůbec.
Podepsaní poslanci se táží, jsou-li panu ministrovi tyto zlořády a nelidské jednání správce velkostatku pana Kučery profesora Vysoké zvěrolékařské školy v Brně známy a je-li pan ministr ochoten ihned těmto zlořádům přehmatům zameziti a sjednati okamžitou nápravu?
V Praze, dne 5. března 1931.
Polach, Fr. Svoboda,
Tayerle, Nový, dr. Macek, Benda, Husnaj, V. Beneš, Chalupník, Biňovec, Chalupa; Brodecký, Pik, Hampl, inž. Nečas, Jurnečková, Klein, Prokeš, Bečko, Vácha; Seidl, dr. Winter.
1017/XI.
Interpelace
poslanců Fr. Neumeistra, J. Polacha, Jar. Kučery a soudruhů
ministru financí
v záležitosti povolení prodeje cigaret automatem soukromému spolku ťAutoklubuŤ v Praze-II., Lützowova ul.
Ve smyslu zpráv denního tisku bylo uvedenému spolku Autoklub v Praze II. v restauračních místnostech povoleno finančními úřady obstarávati prodej kuřiva automatem. Oprávnění k tomuto prodeji bylo uděleno panu přednostovi silničního odboru ing. Pilnáčkovi, bytem v Praze VII.
Prodej kuřiva automatem má se omeziti prozatím na jeden druh kuřiva a na zvláštní druh cigaret, které připravuje tabáková režie pod názvem Autoklub.
Panu ing. Pilnáčkovi bylo také přiznáno pobírati 10% co hrubý zisk poskytovaný jako všem maloprodavačům tabáku oprávněného prodeje kuřiva. Neomezuje činnost jenom prodeje kuřiva automatem, nýbrž je mu dovoleno vydávati kuřivo ve volném počtu a tím je rozsah oprávnění určen i na domácí trafiku.
Udělení oprávnění soukromému spolku mělo se stát po rozumu platných předpisů pro trafikanty z r. 1911 na základě § 47 (obsazovacích).
Toto udělení odporuje však naprosto platným předpisům trafikantskými z r. 1911 v ponaučení § 35, jímž se povolení prodeje kuřiva automatem povoluje výhradně jenom trafikantovi, tedy osobě, která je na výnosu kuřiva existenčně závislá.
Povolení prodeje kuřiva automatem právnické osobě Autoklubu odporuje tedy platným předpisům trafikantským, jelikož při povolování nebylo dbáno všech náležitostí dosavadních platných předpisů a udělením licence právnické osobě nové byly tyto hrubě porušeny.
Výnosem ministerstva financí ze dne 1. srpna 1919, č. 33.804/19 jsou zadávány uvolněné prodejny tabáku veřejnou soutěží s přednostním právem nejpotřebnějším váleč. invalidům a vdovám po padlých vojínech ve světové válce.
Tím bylo dosaženo, že téměř polovina všech maloprodejen tabáku v našem státě přešla do rukou skutečně potřebných válečných poškozenců.
Zavedením zamýšlené mechanisace prodeje kuřiva automaty a zadáváním těchto fysickým jednotkám byla by existence všech trafikantů vážně ohrožena. Jsou oprávněné obavy, že by v budoucnu mohl býti podobně povolen prodej kuřiva spolkům nebo firmám jiným.
Podepsaní se dotazují:
Je panu ministru financí o zavádění této novely a racionalisaci prodeje kuřiva něco známo? Hodlá pan ministr financí dáti k tomu souhlas, aby skromné existence všech maloprodavačů i velkoprodavačů tabáku byly vydány v nebezpečí a vážně ohroženy?
Zamýšlí finanční úřady nadále povolovati další oprávnění k prodeji kuřiva automaty spolkům a právnickým osobám?
Je ochoten pan ministr financí naříditi, aby dané povolení k prodeji kuřiva spolku Autoklubu za těchto předpokladu, jak je povoleno, bylo odvoláno?
V Praze, dne 7. března 1931.
Neumeister, Polach, Kučera,
Chalupa, Jurnečková, Benda, Nový, Chalupník, Pik, Prokeš, dr. Winter, dr. Markovič, Kletu, Hampl, Jaša, Husnaj, Staněk, Stivín, Biňovec, Remeš, Hummelhans, dr. Maneš, Fr. Svoboda.
1017/XII. (překlad).
Interpelacia
poslanca dr. Szüllö a druhov
celej vláde
o krivdivom vládnom dozore nad voľným užívaním cirkevného majetku rímsko-katolíckeho na Slovensku.
Podľa vládneho nariadenia zo dňa 30. januára 1930, čís. 45.168/29, nelzä cirkevný majetok rímsko-katolícky. - či je on benefíciom veľkým a či malým, - bez svolenia ministerskej rady a bez jej schválenía ani zcudziť ani zaťažiť. Ustanovenie to netýka sa majetku vierovyznania protestantského a iných vierovyznaní. Na základe tohoto nariadenia minister spravedlnosti už aj zaslal inštrukciu tohoto smyslu všetkým pozemnoknižným úradom.
Nariadenie to, ktoré oproti toľko prizvukovanej demokracii statuuje voči katolíkom zvláštné nakladanie, je zvlášte na Slovensku naprosto bezprávné a hodí sa len k tomu, aby prejudikovalo právnej povahe katolíckeho imania.
Je ono bezprávné, či už vláda pokladá sa právnym nástupcom maďarského kráľovského práva patronátneho a či i keby to bola skutočne pravda, už preto, lebo kým obor pôsobnosti apoštoľského kráľa Uhorska alebo ním zmocneného ministra kultu a verejného vyučovania obmedzoval sa len na benefícia veľké (biskupstvá, kapitoly), - ako to uvádza taxativne tiež deciziva uh. kráľ. kurie zo dňa 20. marce 1908 čís. 81, - dotiaľ vláda československá rozširuje tento obor pôsobnosti na všetky benefícia, ačkoľvek citovaná deciziva uh. král. kurie čo do fár podliehajúcich súkromému patronátu zjevne vyslovuje, že k právnym jednaniam takýchto benefícií stačí schváleníe súkrómého patrona a diecezánneho ordinária, a § 20 zák. čl. XLIII/1895 vzťahuje sa iba na vierovyznania, ktoré budú novoutvárané, ako to vysvitá z §u 7 tohože zák. čl., ktorý vyslovuje, že všetky zákony a dosavádné nariadenia zostávajú čo do rímskych katolíkovi, grécko-orientálcovi, protestantovi, unitáriov a židov i naďalej v platnosti.
Nakladanie s imaním rím. katolíckym, pri ktorom v určitých prípadoch mal úkol v Maďarsku i minister kultu a verejného vyučovania ako zástupca, bolo osobným právom apoštolského kráľa, povoleným jemu ako najvyššiemu patronu rímskou apoštolskou Svätou stolicou. Ovšem, že v prípade zcudzenia alebo zaťaženia veľkých cirkevných benefícií je treba schválenía ministra kultu a verejného vyučovania v Maďarsku ešte i dnes, zostalo pri tom však len preto, lebo Maďarsko, i keď teraz kráľa nemá, je ešte i dnes kráľovstvom a vzhľadom na to svolila k tomu rímská apoštolská Svätá stolica na návrh maďarského biskupského sboru. Stran cirkevných benefícií v Československej republike platia však jediné a výlučne ustanovenia cirkevných zákonníkov, ktoré, keďže sú veľmi prísné, vylučujú, aby katolíci boli pod tútorstvom vlády, ba čo viac po tejto stránke nepripúšťa ústupky ani modus vivendi.
Že vláda svoj obor pôsobnosti rozšírila tiež na malé benefíciá rímsko katolícke, stalo sa snáď preto, lebo v starom Rakúsku mať politické úrady dozorčie právo i nad týmito, - to však možno pokladať iba za prežitok josefinizmu, a toto dozorčie právo prevádza sa i v zemiach historických ako na území prv Rakúskom, či už právom a či neprávom ešte i dnes. Avšak bolo-li toto opatrenie rozšírené na územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi, mohlo sa tak stať nanajvýš nedopatrením.
Uznávanou právnou normou je, že vláda môže vydať len nariadenie, ktoré je podložené zákonom. 9 zaiste, kým zákonodarstvo neunifikovalo zákony zemí historických a Slovenska, ako že k tomu v konkretnom prípade ani nedošlo, - dotiaľ rozšírenie platnosti dotyčného nariadenia na územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi je činom naprosto samovoľným bezzákonným a bezprávným a to bez rozdielu, zda ide o benefíciá veľké či malé, lež tu majú platiť jediné ustanovenia cirkevného zákonníka. Avšak i tak práva toho získala by vláda len vtedy, keby k tomu Svätá stolica rímská svolila.
Na základe uvedeného tážeme sa celej vlády: Či je ochotná učiniť bezodkladné opatrenie, aby bezzákonné vládné nariadenie, ktoré paškoďuje iba záujmy katolícke, bolo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi platnosti pozbavené, aby tým bol po tejto stránke reštaurovaný zákonitý právny riad v týchto zemiach?
V Prahe, dňa 5. marca 1931.
Dr. Szüllö,
dr. Jabloniczky, dr. Luschka, Fritscher, Zajíček, Scharnagl, Krumpe, Kunz, dr. Petersilka, Kurťak, dr. Mayr-Harting, Greif, Dobránsky, Hokky, Fedor, dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, Bobek, dt. Holota, Oehlinger.
1017/XIII. (překlad).
Interpelace
poslance do. E. Schollicha a druhu ministrovi národní obrany
o smrti vojína Rudolfa Traspela od pěšího pluku čís. 152 v Olomouci.
Dne 28. ledna zemřel v divisní nemocnici čís. 7 v Olomouci pěšák Rudolf Traspel od pěšího pluku čís. 152, přiděleny světlometnému oddílu v Olomouci, narozený v Novém Jičíně. Na smrtelné posteli vylíčil své matce, která ho navštívila, jak nemoc vznikla, což jest zároveň těžkou obžalobou vojenské správy. V pondělí dne 20. ledna cítil bolesti a šel k lékařské prohlídce. Ošetřující lékař však nic nenašel a propustil ho. Totéž se stalo také druhého dne. Ale druhého dne, poněvadž se mu udělalo špatně, šel opět do síně nemocných a jak tam vstoupil, pozbyl již vědomí a upadl. V síni nemocných ležel nyní s vysokou horečkou 5 dní, ale nikdo se o něho nijak nestaral, ačkoliv mu tělo již zmodralo a nemohl již psáti, ba dokonce ani již mnoho mluviti. Teprve pátého dne byl dodán do nemocnice. Potud líčení Traspela samého, jak to před smrtí řekl své matce. Za 8 dní po dodání do nemocnice zemřel.
Traspel krátce než nastoupil vojenskou službu byl nemocen zastydlou angínou. Ačkoliv se ještě plně nezotavil, přece nastoupil vojenskou službu ze strachu, aby snad nezmeškal lhůtu a nebyl snad potrestán. Lékař, který ho tenkráte ošetřoval, dal mu s sebou lékařské vysvědčení pro vojenského lékaře, v němž byla nemoc a její léčení přesně popsáno a v němž prosil, aby ho co nejvíce šetřili. Bohužel u vojska právě přestálé nemoci nedbali a Traspel byl ponechán jen jediný den v síni nemocných a potu vojenským lékařem ihned odeslán k oddílu. Zde prodělával nyní těžko a vysilující výcvik, na jehož konci byl zesláblý a vyhublý. Že také během této doby nebyl ještě zdráv, vysvítá také z toho, že se mu zuby stále ještě neusadily. Všechny tyto zjevy, jakož i lékařské vysvědčení, které přinesl, když nastoupil službu, byly by musily nabádati k největší opatrnosti a k největšímu šetření. Než to se nestalo, ba právě naopak. Jeho nové onemocnění, jak vysvítá z jeho vlastní zprávy, bylo léčeno nejvýš bezstarostně, neboť jinak by nebylo možno, aby zůstal ležeti v síni nemocných 5 dní bez povšimnutí, když již i pro laika dostavily se zcela zřejmé poruchy jeho funkcí. Při jeho dovozu do nemocnice ukázala se ihned žloutenka, což dokazuje, že již nastala otrava krve. Lékař v nemocnici také rodičům výslovně prohlásil, že otrava krve nastala než byl dodán do nemocnice.
Jsa si plně vědom dosahu svého tvrzení, musím podle přesného vylíčení, které Traspel dal své matce, dojíti k pevnému přesvědčení, že v tomto případě ošetřující vojenský lékař těžce zanedbal své povinnosti, ba že přímo zavinil Traspelovu smrt. Ihned léčen a náležitě ošetřován, mohl Traspel jistě býti snadno zachován při životě.
Ještě několik jiných nepřístojností musíme uvésti. Rodiče hluboce zarmoucení nad smrtí svého milovaného suna, dostali mrtvého jen na písemný revers, že si přejí převézti ho domu a nebudou uplatňovati nároků vůči státu na náhradu z tohoto titulu. Na pohřeb bylo fint vydáno 150 Kč, ačkoliv skutečné výdaje s převozem činily 3.500.- Kč, což pro úplně chudé rodiče znamená zatížení na celý život.
Za vyslání vojenské hudby z Valašského Meziříčí musili nahraditi 124 Kč za dopravu. Na účtu olomouckého pohřebního ústavů Concordia byla zaúčtována ještě také položka obléknutí 50 Kč a taxa pro farní úřady 40- Kč. V Novém Jičíně se platí za obléknutí v nemocnici 20 Kč a jako taxa pro farní úřad 10 Kč. Při konaných šetřeních bylo zjištěno, že úmrtní list nebyl vůbec vydán farním úřadem a propouštěcí doložku připojil polní karát, který za tuto práci požadoval prý jako dar 40 Kč. začež byl ochoten sloužiti ještě zádušní mši.
Podle stavu věci táží se podepsaní pana ministra národní obranu:
1. Víte o tomto případu? Ne-li, chcete ihned opatřiti přesnou a pravdivou zprávu?
2. Jste ochoten provinilého lékaře ihned zprostiti služby a co nejpřísněji potrestati?
3. Jste ochoten, aby se příště zabránilo takovýmto případům, vydati přísné pokyny na ochranu drahocenného zdraví mužstva, nastoupivšího služba?
V Praze, dne 20. února 1931.
Dr. Schollich,
dr. Keibl, inž. Kallina, inž. Jung, Geyer, Greif, dr. Hanreich, Matzner, Krebs, Simm, Bobek, Knirsch, Schubert, dr. Petersilka, Oehliner, Horpynka, Köhler, dr. Hassold, Kasper, Kunz, Scharnagl, Fritscher.
1017/XIV. (překlad).
Interpelace
poslance Radka a soudruhu ministrovi vnitra
o bití u šumperské státní policie.
Dne 31. ledna 1931 konala se v Šumperku schůze nezaměstnaných, svolaná okresním výborem pro nezaměstnané. V této schůzi bylo okresnímu výboru pro nezaměstnané uloženo, aby okresnímu úřadu přednesl požadavky nezaměstnaných. Když se výbor nezaměstnaných chtěl vydati na cestu k okresnímu úřadu, při čemž jej nezaměstnaní doprovázeli, vystoupil proti nim na Eichelbrennerově náměstí kordon státní policie. Státní policie počala gumovými obušky bíti do nezaměstnaných, nečekajíc na výsledek zakročení poslance Radka a tajemníka Melzera, aby nezaměstnaní holi připuštěni k okresnímu úřadu.
Nezaměstnaní byli rozptýleni a odpoledne se bez výběru zatýkalo. Zatčení byli na policejní strážnici a na její chodbě až k bezvědomí ztlučeni gumovými obušky a býkovci. Zároveň se po nich šlapalo nohami. Zvlášť ztýráni byli nezaměstnaný Jan Vogel z Temenic, nezaměstnaný Ervin Schön z Šumperka a na plíce chorý mladistvý dělník Rudolf Schubert z Temenic. Výkřiky bolesti trýzněných dělníku bylo lze slyšeti po celém šumperském náměstí. Týrání zúčastnil se zvláště komisař Rudolf od šumperské státní policie.
Tážeme se pana ministra vnitra:
Jest ochoten státi ihned naříditi vyšetřování o bití šumperské státní policie?
Jest ochoten dáti vyslechnouti obyvatele šumperského náměstí jako svědky, že slyšeli bolestné výkřiky bitých dělníků?
Jest ochoten ihned zprostiti služby policisty, kteří bili, zvláště komisaři Rudolfa, a potrestati je pro ublížení na těle?
V Praze, dne 17. února 1931.
Radek,
Barša, Gottwald, Čižinská, Kliment, Zápotocký, Kuhn, Krosnář, Štětka, Šlivka, dr. Stern, Steiner, Novotný, Major, Kubač, Vallo, Hodinová, Babel, Dvořák, Tyll, Kopecký.
1017/XV. (překlad).
Interpelace
poslance J. Geyera a druhu vládě
o přijímání dělnic u československé tabákové režie.
Správy továren československé tabákové režie v poslední době přijímal dělnice.
Při tomto přijímání byly německé uchazečky značně poškozeny a i v továrnách v německém území jest podíl usedlého německého obyvatelstva po většině menší než příslušníků českého národa, mnohdy v místě cizích.
Ze 400 nově přijatých dělnic tylo jen 92 Němek, proti nimž v německém jazykovém území v historických zemích a v jazykově smíšených krajích na Slovensku bylo nově přijato 123 dělnic české nebo jiné národnosti.
V českém jazykovém území nebyly přijaty vůbec žádné německé čekalelky, takže poměr při těchto nových přijetích jest 92 Němců k 308 příslušníkům jiné národnosti.
Poněvadž mnoho továren v německém území bylo vybudováno jako v území nouzovém a hospodářská nouze v těchto krajích jest nyní opět zvláště veliká a poněvadž právě v těchto krajích bylo pamatováno na německé usedlé uchazečky příliš malým zastoupením, táží se podepsaní:
1. Jest vláda ochotna učiniti opatření, aby při příštím přijímání bylo pamatováno na německé uchazečky v německém území podle počtu obyvatelstva?
2. Jest ochotna zaříditi, aby podíl německých uchazečů při posledním přijímání dělnictva byl náležitě zvýšen?
V Praze, dne 5. března 1931.
Geyer,
dr. Szüllö, inž. Jung, dr. Keibl, Knirsch, dr. Schollich, Dobránsky, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, inž. Kallina, dr. Hanreich, Köhler, Fedor, Krebs, Schubert, Kasper, Simm, dr. Hassold, Matzner, dr. Holota.
1017/XVI. (překlad).
Interpelace
poslance dr. F. Hassolda a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o občanské škole, která má býti zřízena v Bělé nad Radbuzou v západních Čechách.
Městys Bělá nad Radbuzou na severní Šumavě má asi 2000 obyvatelů a již po léta právem dožaduje se zřízení smíšené občanské školy. Nejbližší občanské školy jsou vzdáleny od Bělé nad Radbuzou 27 až 39 km. Pro centrální polohu hodí se Bělá nad Radbuzou skvěle pro zřízení občanské školy, neboť by tato občanská škola prospěla také mnoha okolním osadám. Městys Bělá nad Radbuzou rád by úplně vzal na sebe přestavbu nynější své šestitřídní obecné školy, kterou podle komise, provedené stavebním úřadem, bylo by lze provésti s poměrně nepatrnými peněžními obětmi. Loňského roku konečně tedy také český zemský výbor schválil zřízení smíšené občanské školy v Bělé nad Radbuzou. Než zemská školní rada před nedávnem zamítla žádost Bělé nad Radbuzou s odůvodněním, že v politickém okrese horšovsko-týneckém jsou již dvě německé občanské školy, což mimochodem řečeno jest nesprávné. Zemská školní rada počítá chlapeckou a dívčí občanskou školu v Horšovském Týně jako dvě školy asi proto, že správa jest oddělena. Ale ve svém velmi zvláštním odůvodnění nezmínila se velemoudře ani slovem, že v politickém okrese horšovsko-týneckém, který má 3/4 obyvatelstva německého a 1/4 českého, jest pět samostatných českých občanských škol. Zemská školní rada opírá se ve svém odůvodnění o § 5 zákona ze dne 19. února 1870, který jest v dopisu také jmenovitě uveden. Tento paragraf ustanovuje, že v každém politickém správním okresu má býti aspoň jedna občanská škola. Nelze ovšem v tomto kraji s převážně německým obyvatelstvem brániti nutným občanským školám snad z toho důvodu, že přes několikeré dožadování byly tam zřízeny občanské školy české. Nestejný loket jest již proto mimořádně nápadný, že v území ze 3/4 německém vedle jedné rozdělené německé občanské školy jest neméně než pět samostatných českých občanských škol, což cítíme jako velmi těžké poškození Němců.
Podepsaní dovolují si tedy tázati se:
1. Ví pan ministr o svrchu vylíčené věci?
2. Jest pan ministr ochoten vydati vhodné pokyny, aby byl co nejdříve splněn úplně oprávněný požadavek městysu Bělá nad Radbuzou, aby tam byla zřízena smíšená občanská škola?
V Praze, dne 6. března 1931.
Dr. Hassold,
Horpynka, dr. Hanreich, inž. Jung, Geyer, dr. Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, dr. Szüllö, Schubert, Krebs, Knirsch, Matzner, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Schollich, Kasper, Simm, Köhler, Fedor, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly.
Původní znění ad 1017/I.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Fritz Hassold und Genossen
an den Minister für Post- und Telegraphenwesen in Angelegenheit der rein čechischen Aufschrift des Postamtes in Eisenstein.
Der Markt-Eisenstein im Böhmerwalde liegt im deutschen Sprachgebiete und auch seine Bevölkerung ist zum überwiegendsten Maße deutscher Volkszugehörigkeit. Ebenso ist das Hinterland und dortige Grenzgebiet von Deutschen bewohnt. In diesem Orte wurde - übrigens an recht demonstrativer Stelle - ein großes neues Gebäude aufgeführt das zum Teile das Postamt und zum Teile die čechische Schale zu beherbergen hat. Für die Wahl dieses Platzes mitten im Orte an der Verkehrsstraße ohne den geringsten Schulhof. Turn- oder Spielplatz für die Schule scheint nicht so sehr die Eignung als vielmehr die Absicht maßgebend gewesen zu sein, möglichst demonstrative čechische Aufschriften an möglichst frequentierter Stelle anzubringen. So wird dieser Trotzbau auch von der Bevölkerung empfunden. Wenn nun schon die čechische Schule sich nicht mit einer üblichen Tafel begnügt, sondern eine große Aufschrift auf dem Hause aufweist, so widerspricht es nicht nur allem Sinn eines Verkehrsunternehmens, sondern es widerspricht auch den geltenden Sprachenvorschriften, daß beim Postamt lediglich die Aufschrift: Postovni a telegrafni urad; angebracht ist. Das Postamt ist doch auch für die überwiegend deutsche Bevölkerung und für die starke deutsche Touristen- und Sommerfrischlerbevölkerung da und muß diese ihre Portogebühren genau so entrichten, wie ein čechischer Aufgeber. Das Postamt hat nicht den Zweck, einem durch den Ort kommenden Fremden vielleicht vorzutäuschen, daß er in einer čechischen Gegend sei. Es hat vielmehr den ausschließlichen Zweck der Verkehrsvermittlung. Nicht nur vom Standpunkte der Vernunft und des Verkehrsbedürfnisses, sowie vom Standpunkte der Billigkeit gegenüber der Bevölkerung, sondern auch nach den Vorschriften des Sprachengesetzes ist die Aufschrift des Amtes gleichmaßig rn deutscher wie in čechischer Sprache anzubringen.
Die Unterfertigten gestatten sich daher folgende Anfrage:
1. Ist dem Herrn Postminister diese gesetzwidrige Beschreibung des Postamtes von Markt-Eisenstein bekannt?
2. Gedenkt der Herr Postminister sofort die entsprechende Weisung zu erteilen, daß der ungesetzliche Zustand behoben wird und auf dem Postamte in Eisenstein in derselben Art und Weise eine deutsche als wie eine čechische Aufschrift angebracht wird?
3. Der Herr Minister wird ersucht, festzustellen, auf wessen Veranlassung trotz sicherer Kenntnis der Vorschriften diese einsprachige čechische Aufschrift angebracht worden ist?
Prag, am 27. Feber 1931.
Dr. Hassold,
Dr. Keibl, Horpynka, Dr. Hanreich, Ing. Jung, Krebs, Krumpe, Kunz, Dr. Schollich, Knirsch, Kasper, Köhler, Scharnagl, Dr. Petersilka, Ing. Kallina, Matzner, Schubert, Simm, Geyer, Greif, Oehlinger.
Původní znění ad 1017/II.
Interpellation
des Abgeordneten J. Geyer und Genossen
an den Minister für Post- und Telegraphenwesen
in Angelegenheit einer willkürlichen und unrechtsmäßigen Dienstesenthebung.
Beim Postamte in Pleyl; Bezirk Pressnitz im Erzgebirge, war seit ca. eineinhalb Jahren Roman Pfob als Briefträger angestellt. Anfangs Dezember legte der Postmeister dieses Amtes, namens Nachata, dem Genannten ein Schriftstück vor, welches Pfob ohne weiteres, ohne Gedenkvorbehalt und ohne Entgegennahme seiner Einwendungen unterfertigen sollte. Es war in čechischer, Sprache verfallt und lautete nach der Ubersetzung des Herrn Postmeisters im Deutschen sinngemäß wie folgt: Da ich die čechoslovakische Sprache nicht einmal teilweise beherrsche, weigere ich mich aus diesem Grunde, die Sprachprüfung abzulegen. Pfob hat dieses Schriftstück nicht unterschrieben, weil er, damit eine Unwahrheit bestätigt hätte. Wenn auch Pfob die Staatssprache nur mangelhaft spricht, so darf ihm aus diesem Grunde der Wille zur Erlernung nicht abgesprochen werden. noch weniger ist es objektiv gehandelt, wenn der Amtsvorstand zur Erhürtung eines unwahren Tatbestandes einen Druck ausübt, oder in dem Vorfall einen erkünstelten Grund zu einer Dienstesentlassung sucht. Denn diese Absicht muß aus den Worten gefolgert werden, die der Postmeister hernach an den Brieftraiger richtete und etwa so lauteten: ťSie werden auch ohne Unterschrift nicht mehr lange im Amte sein.Ť Tatsächlich trat dieser fall schon Dienstag, den 20. Jänner ein, an welchem Tage Pfob Fortgeschickt wurde und ein anderer Bedienstete seine Obliegenheiten übernahm. Um das Verbalten des Postmeisters als vollständig unobjektiv und unsozial zu kennzeichnen, ist es notwendig, festzustellen, daß man. Pfob weder aufforderte zu einem bestimmten Zeitpunkt die Prüfung aus der Staatssprache abzulegen. daß er auch keinerlei Aufforderung erhielt vor einer Prüfungskommission zu erscheinen und daß also die in dem Schriftstück angeführte Weigerung zur Ablegung der Sprachprüfung ihm angedichtet werden sollte. Unsozial muß das Verhalten genannt werden aus dem Grunde, weil man einen Menschen nach anderthalb Jahren trotz klagloser Erfüllung seines Dienstes aufs Pflaster wirft und derselbe im Zeichen der verschärften Wirtschaftsnot speziell im Erzgebirge aus Wochen und Monate hinaus existent- und brotlos wird, nur weil er ein Deutscher ist. Das Vorgehen gegen diesen deutschen Bediensteten muß umsomehr als chauvinistische Schikane erkannt werden, als der Zustellungsbereich, den Pfob bediente, fast ausschließlich deutsch ist und die ungenügende Kenntnis der Staatssprache bei der fast rein deutschen Bevölkerung dieses Gebietes kein berechtigtes Moment einer Disqualifikation darstellt. Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister:
1. Ist er bereit, diese Angelegenheit einer gründlichen und objektiven Untersuchung zuführen zu lassen, und das geschehene Unrecht durch Wiedereinstellung des Roman Pfob wieder gutzumachen?
2. Ist der Herr Minister bereit, dem Postmeiser von Pleyl regen seines unsozialen und unkorrekten Verhaltens die entsprechende Belehrung und Rüge zu erteilen?
Prag am 5. Feber 1931.
Geyer,
Simm, Krebs, Knirsch, Schubert, Köhler, Kasper, Ing. Jung, Szentiványi, Nitsch, Dr. Holota, Dr. Törköly, Dr. Hassold, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Schollich, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Horpynka, Dr. Szüllö, Dr. Jabloniczky, Fedor, Dobránsky.