Příslušnost ve sporech.

§ 69.

Rozhodovati o žalobách podle §§ 55 a 68 jest výlučně příslušný vyrovnací soud. Nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu částku rozhodnou pro cenovou hranici věcné příslušnosti okresních soudů, buď řízení provedeno podle ustanovení o řízení před soudy okresními.

Oddíl dvanáctý.

Všeobecná ustanovení.

Obdobná platnost zákonů procesních.

§ 70.

Neustanovuje-li tento zákon jinak, platí ve vyrovnacím řízení obdobně předpisy řádu konkursního, a není-li jich, ustanovení zákonů o civilním soudním řízení a o příslušnosti a pravomoci soudů civilních.

Trestní oznámení.

§ 71.

Jestliže dlužník odepře vykonati vyjevovací přísahu nebo uprchne nebo vzejde-li podezření, že spáchal trestný čin, buď o tom učiněno oznámení státnímu zástupci.

III.

Odpůrčí řád.

Právo odporovati právním jednáním.

§ 1.

(1) Právním jednáním, která se týkají dlužníkova jmění, mohou věřitelé pro uspokojení svých pohledávek mimo konkurs odporovati podle ustanovení odpůrčího řádu.

(2) Právní jednání, kterému bylo s úspěchem odporováno, prohlásí soud za bezúčinné proti odporujícímu věřiteli.

Odpor:

a) pro úmysl zkrátiti věřitele;

§ 2.

Odporovati lze:

1. právním jednáním, která dlužník vykonal v posledních deseti letech před vznesením odporu v úmyslu, zkrátiti své věřitele, druhé straně známém;

2. právním jednáním, kterými byli dlužníkovi věřitelé zkráceni, a která dlužník vykonal v posledních dvou letech před vznesením odporu, jestliže musil býti druhé straně znám dlužníkův úmysl, zkrátiti věřitele;

3. právním jednáním, kterými dlužníkovi věřitelé byli zkráceni a která dlužník sjednal v posledních dvou letech před vznesením odporu se svým manželem - před sňatkem či po něm -, se svým snoubencem nebo s jinými jemu blízkými osobami, anebo která vykonal ve prospěch těchto osob, leč by druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl, zkrátiti věřitele, nebyl znám, ani znám býti nemusil.

b) pro mrhání majetkem;

§ 3.

Odporovati lze smlouvám trhovým, směnným a dodávacím, které byly dlužníkem sjednány v posledním roce před vznesením odporu, pokud druhá strana v jednání seznala anebo seznati musila mrhání majetkem, kterým jsou dlužníkovi věřitelé zkracováni.

c) bezplatným a jim rovným opatřením.

§ 4.

Odporovati lze těmto právním jednáním, která byla vykonána v posledních dvou letech před vznesením odporu:

1. bezplatným opatřením dlužníkovým, pokud nejde o splnění zákonného závazku, a o obvyklé příležitostné dary nebo věnování přiměřené výše, která byla, učiněna k účelům obecně prospěšným nebo kterými bylo vyhověno mravnímu závazku neb ohledům slušnosti;

2. nabytí dlužníkových věci podle úředního opatření, byla-li úplata dána z dlužníkova jmění. Jestliže nabyly těchto věcí osoby, dlužníkovi blízké, má se za to, že úplata byla dána z dlužníkova jmění;

3. zajištění nebo vrácení věna, nebyl-li dlužník k němu zavázán ani smlouvou, kterou sjednal vstupuje v manželství nebo zřizuje věno, ani podle zákona při skončení manželského společenství, dále zajištění nebo vydání obvěnění nebo vdovského platu.

Osoby dlužníkovi blízké.

§ 5.

(1) Za osoby dlužníkovi blízké pokládají se jeho manžel a osoby, které jsou s dlužníkem nebo s jeho manželem příbuzny nebo sešvakřeny v přímém pokolení vůbec, nebo až do čtvrtého stupně v pokolení pobočném, dále osvojenci, schovanci, jakož i osoby, které s dlužníkem žijí v mimomanželském společenství. Mimomanželské příbuzenství pokládá se tu za rovno příbuzenství manželskému. Stupně počítají se v pobočném pokolení podle počtu zplození, kterými obě osoby pocházejí od svého nejbližšího společného kmene; ve kterém stupni jest někdo spřízněn s jedním manželem, v témž stupni jest sešvakřen s druhým manželem.

(2) Je-li dlužníkem společnost s ručením omezeným, pokládají se společníci a jednatelé, jakož i osoby jim blízké za blízké osoby v poměru ke společnosti.

Jednotlivé drobné prodeje.

§ 6.

Dlužníkovu plnění z jednotlivých drobných prodejů movitých věcí v živnostenském podniku dlužníkovu lze odporovati jen za podmínek ustanovených v § 2.

Odpor a exekuce.

§ 7.

Právo odporovati není vyloučeno proto, že pro jednání, kterému se odporuje, bylo nabyto exekučního titulu nebo že bylo vymoženo exekucí. Bylo-li takové právní jednání prohlášeno za bezúčinné, pozbude proti věřitelům účinnosti také exekuční titul.

Odpor proti opominutím.

§ 8.

Stejně jako právní jednání posuzují se také dlužníkova opominutí, kterými dlužník pozbývá práv nebo kterými se proti němu zakládají, zachovávají nebo zajišťují majetkové právní nároky. Totéž platí, nenastoupil-li nebo nepřijal-li dlužník dědictví.

Kdo jest oprávněn odporovati.

§ 9.

(1) Odporovati právním jednáním jest oprávněn věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelna, ať vznikla kdykoliv nebyl-li exekucí na jmění dlužníkovo úplně uspokojen nebo lze-li předpokládati, že by úplného uspokojení nedošel.

(2) Odpor může býti proveden žalobou nebo námitkou.

Prodloužení lhůty k odporu.

§ 10.

Věřitel může spisem doručeným soudem nebo veřejným notářem zpraviti toho, s kým bylo vykonáno odporovatelné právní jednání, nebo jeho dědice o tom, že zamýšlí odporovati právnímu jednání, také dříve, než se jeho pohledávka stala vykonatelnou nebo než se objeví, že exekucí na dlužníkovo jínění nebyl úplně uspokojen nebo úplně uspokojen nebude. Stalo-li se tak, počítá se lhůta k odporu ode dne doručení Nazpět, pokud lze souditi, že by věřitel exekucí na dlužníkovo jmění vykonanou již v době doručení nebyl býval úplně uspokojen, a pokud bylo právnímu jednání skutečně odporováno do dvou let od doručení.

Odpor před vykonatelností pohledávky.

§ 11.

Dříve, nežli se pohledávka věřitelova stala vykonatelnou, lze právnímu jednání odporovati:

1. námitkou ve sporu zahájeném proti věřiteli;

2. v řízení o rozvrhu výtěžku docíleného exekucí.

Proti komu lze odporovati.

§ 12.

(1) Odporovati lze proti tomu, kdo s dlužníkem sjednal odporovatelné právní jednání, vůči komu dlužník vykonal jednostranné právní jednání nebo kdo z odporovatelného jednání dlužníkova přímo nabyl prospěchu.

(2) Odpor odůvodněný proti zůstaviteli jest přípustný také proti dědici.

(3) Proti jinému právnímu nástupci nebo proti tomu, pro koho na základě odporovatelného práva bylo zřízeno další právo, lze uplatniti právo odporu, odůvodněné proti jeho předchůdci, jen:

1. jestliže v době, kdy práva nabyl, mu byly nebo musily býti známy okolnosti, které odůvodňují právo odporu proti předchůdci;

2. nabyl-li práva bezplatným jednáním předchůdcovým;

3. je-li osobou dlužníkovi blízkou, leda že mu v době, kdy nabyl práva, nebyly ani nemusily býti známy okolnosti, které odůvodňují právo odporovati proti předchůdci.

(4) K prodloužení lhůty podle § 10 stačí, doručí-li se oznámení o zamýšleném odporu tomu, proti komu má býti odpor vykonán.

Odpůrčí žaloba.

§ 13.

Odporuje-li se žalobou, buď v ní udáno, v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaný pro uspokojení věřitele něco plniti nebo trpěti.

Obsah odpůrčího nároku.

§ 14.

(1) Co odporovatelným jednáním ušlo ze jmění dlužníkova nebo co bylo z něho zcizeno nebo čeho se dlužník zřekl, může věřitel pro sebe požadovati potud, pokud toho jest třeba k jeho uspokojení; není-li to možno, buď dána náhrada.

(2) Kdo jest zavázán plniti, pokládá se za nepoctivého držitele; jeho dědic však jen tehdy, jestliže mu byly nebo musily býti známy okolnosti, které odůvodňují odpůrčí nárok proti zůstaviteli.

(3) Poctivý příjemce bezplatného plnění jest povinen vrátiti toto plnění jen potud, pokud jest jím obohacen, leda že by jeho nabytí mohlo býti odporováno také jako úplatnému.

§ 15.

Jestliže na věcech, které jest vydati, nabyly třetí osoby práv, kterým nelze odporovati, jest povinen nahraditi škodu ten, za jehož držby byly věci zavazeny, mohlo-li býti jeho nabytí odporováno. Ustanovení § 14, odst. 3. platí i tu.

Nároky odpůrce odporovatelova.

§ 16.

Odpůrce odporovatelův může požadovati vrácení vzájemného plnění nebo splnění pohledávky, která pro odpor oživla, toliko od dlužníka.

Nepřípustnost kompensace.

§ 17.

S odpůrčím nárokem nelze kompensovati vzájemnou pohledávku proti dlužníkovi.

Jak se odpůrce zprostí odporu.

§ 18.

Odpůrce odporovatelův může se odpůrčího nároku zprostiti tím, že uspokojí pohledávku, která přísluší odporujícímu věřiteli proti dlužníku.

Odpor několika věřitelů.

§ 19.

Odporuje-li témuž právnímu jednání několik věřitelů, nikdy nemůže býti od odpůrce požadováno celkem více, nežli jest ustanoveno v § § 14 a 15.

Odporování při prohlášení konkursu.

§ 20.

(1) Pokud mohou býti po prohlášení konkursu dále uplatňovány odpůrčí nároky vznesené konkursními věřiteli, ustanovuje § 40 konkursního řádu.

(2) Byl-li na dlužníkovo jmění prohlášen konkurs, může býti odporováno uspokojení nebo zajištění, jehož věřitel dosáhl před prohlášením konkursu, podle ustanovení konkursního řádu.

Poznámka odpůrčí žaloby.

§ 21.

(1) Odporuje-li se žalobou, může věřitel u procesního soudu žádati, aby žaloba byla poznamenána v knihovních vložkách, ve kterých jest třeba zápisu, aby odpůrčí nárok byl proveden.

(2) Rozsudek vydaný o odpůrčí žalobě působí i proti osobám, které po poznámce žaloby nabyly knihovních práv na věci nebo právu, které jsou předmětem odporu.