|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
Překlad.
991.
Návrh
poslance I. Kurťaka a druhů
na vydání zákona o autonomii Podkarpatské Rusi.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne....................
o autonomii Podkarpatské Rusi.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I. Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Území Podkarpatské Rusi podle smlouvy, uzavřené dne 10. září 1919 v Saint-Germainen-Laye mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československou republikou, tudíž podle ústavní listiny Československé republiky (hlava I, § 3, bod 2.), jest v hranicích Československé republiky samosprávnou jednotkou, která má nejširší autonomii, slučitelnou s jednotností československého státu.
§ 2.
Jednotnost státu zajišťují: nedílná celistvost území Československé republiky, společná hlava státu, společné Národní shromáždění, společné státní občanství, společné věci zahraniční, vojenské a finanční, společná měna, cla, pošta a státní dráhy, společné horní právo, společná ústavní listina, zaručující samosprávné státoprávní postavení Podkarpatské Rusi a to tak, že guvernér Podkarpatské Rusi jest členem vlády republiky.
§ 3.
Karpatoruský národ jest národem státním, s československým národem rovnoprávným, který spolu s národy českým a slovenským utvořil Československou republiku.
§ 4.
Západní hranici Podkarpatské Rusi se Slovenskem určí zákon Národního shromáždění podle bratrské dohody zákonitých zástupců slovenského národa a sněmu Podkarpatské Rusi, nebo podle plebiscitu, provedeného v okresech na Slovensku, kde sídlí Rusové. Tento zákon jest součástí ústavní listiny Československé republiky.
§ 5.
Hlavním městem Podkarpatské Rusi jest Užhorod.
II. Účast Podkarpatské Rusi v Národním shromáždění.
§ 6.
Podkarpatská Rus podle článku 13 saintgermainské smlouvy a ústavní listiny Československé republiky (hlava I., § 3, bod 5.) vysílá do Národního shromáždění podle počtu svého obyvatelstva 14 poslanců a 7 senátorů. Po ustanovení západních hranic Podkarpatské Rusi počet jejich zástupců v Národním shromáždění se poměrně doplňuje.
§ 7.
Zástupci Podkarpatské Rusi v Národním shromáždění se volí podle volebních řádů republiky, mají právo a povinnosti členů Národního shromáždění, ale nemají práva hlasovati v zákonodárných věcech, vyhrazených sněmu Podkarpatské Rusi (Saint-Germainská smlouva, čl. 13).
III. Zákonodárný sbor Podkarpatské Rusi.
§ 8.
Hlavním orgánem autonomní ústavy Podkarpatské Rusi jest sněm, který jest povolán projeviti a uzákoniti ústavní vůli obyvatelstva Podkarpatské Rusi (úst. listina, hl. I., § 3; bod 3.).
Sněm se skládá z 45 členů, volených všeobecným, přímým, rovným a tajným hlasováním podle poměrného zastoupení, na pět let.
Sídlem sněmu jest hlavní město Užhorod.
§ 9.
Nařízení o aktivním a pasivním volebním právu, o volebních krajích a komisích, o provádění voleb do sněmu a o volebním soudu obsahuje zákon, vydaný sněmem. Než sněm vydá volební zákon, provedou se volby do prvního sněmu podle zákonů republiky, týkajících se voleb do Národního shromáždění. Podrobnosti upravuje vláda republiky zvláštními nařízeními. (úst. listina, hlava I., § 3, bod 8.).
§ 10.
Volebních řádů republiky týkajících se voleb do Národního shromáždění užije se pro volby do prvního sněmu s těmito doplňky:
a) volby se konají podle politických okresů. Každý okres volí počet poslanců, který odpovídá. počtu jeho obyvatelstva. Hlasuje se podle obcí.
b) volební právo do sněmu má každý občan Československé republiky bez rozdílu pohlaví, který v den vyložení voličských seznamů dosáhl 24 let svého věku, žil na území Podkarpatské Rusi nejméně tři léta a není vyloučen z práva voliti do Národního shromáždění. Konání vojenské služby, dočasné zaměstnání nebo vzdělávání se mimo území Podkarpatské Rusi nepřetrhuje lhůty stálého bydlení.
Osoby ve vojenské službě nebo u četnictva nemají práva voliti, ale dočasná vojenská cvičení neomezuji práva voliti.
c) Každý občan republiky má volební právo jen v jedné politické obci a vykonává je osobně. Hlasovati při volbách jest povinností každého občana. Výjimky ustanovuje zákon republiky ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., § 6.
d) Členem sněmu může býti zvolen každý občan Československé republiky bez rozdílu pohlaví, který se narodil na území Podkarpatské Rusi nebo byl přijat do svazku jedné z obcí Podkarpatské Rusi, který žil na území Podkarpatské Rusi nejméně pět let nepřetržitě, počítaje do dne vyložení voličských seznamů, který do téhož dne dosáhl 30 let svého věku a vychodil aspoň obecnou školu, má-li jinak právo voliti do sněmu.
§ 11.
Členy sněmu nemohou býti:
a) Členové Národního shromáždění a členové okresních zastupitelstev,
b) úředníci, zřízenci, soudcové, profesoři a učitelé, konající skutečně službu ve státních nebo samosprávných úřadech nebo školách.
§ 12.
Byla-li členem sněmu zvolena osoba, zmíněná v §u 11, odst. b), užije se vůči ní ustanovení §u 20 ústavní listiny republiky. Tato ustanovení se však nevztahují na guvernéra Podkarpatské Rusi.
§ 13.
Členství ve sněmu zaniká: smrtí, dobrovolným vzdáním nebo ztrátou volebního práva. Na místo vystupujícího nastupuje následující kandidát strany nebo skupiny, na jejíž listinu byl zvolen odstupující.
§ 14.
Volby ověří a verifikuje zemská volební komise, zřízená u guvernérské vlády, do jejíhož rozhodnutí lze podati žalobu volebnímu soudu, zřízenému podle zákona sněmu. Pokud jde o volby do prvního sněmu, rozhodne o takových žalobách volební soud republiky.
§ 15.
Členům sněmu a jeho výborů přísluší imunita stejně jako členům Národního shromáždění podle §§ 23-26 ústavní listiny a vztahují se na ně ustanovení zákona republiky ze dne 18. června 1924, č. 144 Sb. z. a n. o inkompatibilitě (neslučitelnosti).
§ 16.
Diety a slevy jízdného členů sněmu určuje sněm zákonem.
§ 17.
Než sněm vydá zákon o úředním jazyku Podkarpatské Rusi, jest jednacím jazykem sněmu jazyk podkarpatoruský. Národní menšiny Podkarpatské Rusi svobodně užívají ve sněmu svého jazyka.
§ 18.
První volby do sněmu guvernér musí rozepsati na první neděli do 30 dnů od vyhlášení tohoto zákona.
Ustavující schůzi sněmu svolá guvernér do 30 dnů ode dne, kdy se konaly volby do sněmu.
Na ustavující schůzi členové sněmu vykonávají do rukou guvernéra slib tohoto znění: "Slibuji, že budu věrný republice Československé, že budu zachovávati zákony Národního shromáždění a sněmu Podkarpatské Rusi a mandát svůj zastávati podle dobrého svědomí a nejlepšího vědomí." Členové sněmu, kteří se neúčastnili ustavující schůze, vykonávají slib v některé pozdější schůzi do rukou předsedy sněmu. Odepření slibu má v zápětí ztrátu mandátu.
§ 19.
Ustavující schůze sněmu za předsednictví guvernéra voli předsednictvo sněmu, které se skládá z předsedy, dvou místopředsedů, dvou zapisovatelů a dvou pořadatelů: Rovněž v ustavující schůzi volí sněm Stálý výbor sněmu.
§ 20.
Pravidla vnitřního pořádku a jednání sněmu se upravují autonomním rozhodnutím sněmu. Než bude vydán tento jednací řád, řídí se první sněm příslušnými ustanoveními zákona republiky ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n.
§ 21.
Řádná zasedání sněmu svolává guvernér dvakrát ročně a to: a) k jarnímu zasedání do 15. března a b) k podzimnímu zasedání do 15. října. Zasedání sněmu začínají a končí téhož dne. Guvernér prohlašuje zasedání sněmu za ukončené.
§ 22.
Guvernér má právo odročiti zasedání sněmu na jeden měsíc, ale jen jednou v roce.
§ 23.
President republiky má právo rozpustiti sněm, ale byl-li sněm rozpuštěn nebo uplynula-li volební období sněmu, guvernér jest povinen rozepsati a provésti volby do sněmu do 30 dnů ode dne rozpuštění sněmu nebo uplynutí volebního období.
§ 24.
Aby usnesení sněmu byla platná, vyžaduje se přítomnosti aspoň polovice všech členů sněmu. Sněm se usnáší nadpoloviční většinou hlasů.
K usnesení nebo změně platného zákona a autonomní ústavy Podkarpatské Rusi, tudíž zákonů, které jsou součástí tohoto zákona, vyžaduje se dvoutřetinové většiny hlasů členů sněmu.
§ 25.
Guvernér a přednostově oddělení guberniální vlády mají právo účastniti se všech schůzí sněmu, jeho výborů a schůzí Stálého výboru sněmovního, podávati tam vysvětlení, návrhy, ale nemají práva hlasovati, s výjimkou guvernéra, byl-li zvolen členem sněmu.
§ 26.
Na žádost sněmu guvernér musí se o ohně dostaviti do schůze sněmu a padati sněmu vysvětlení, předložiti žádané spisy, a odpovídati na dotazy. Guvernéru nebo jeho náměstkovi uděluje se slovo na jeho přání mimo pořad.
§ 27.
Guvernér má právo, a na písemnou žádost 1/3 členů sněmu nebo na žádost Stálého výboru jest povinen svolati sněm k mimořádné schůzi do 14 dnů od podání žádosti.
Nesvolal-li guvernér sněmu na řádnou nebo mimořádnou schůzi ve lhůtě určené tímto zákonem, svolá sněm jeho předseda do 14 dnů po uplynutí lhůty.
§ 28.
Guvernér nemůže prohlásiti sněmovní zasedání za ukončené, je-li na denním pořadu schůze otázka o vyslovení nedůvěry guvernérovi.
IV. Pravomoc sněmu.
a) Zákonodárná.
§ 29.
Podle §u 3 ústavní listiny Československé republiky a podle článku 11. Saint-Germainské smlouvy sněm se usnáší na zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských a místní správy, tudíž i v jiných věcech, které přenesou na sněm zákony Národního shromáždění.
Sněm se usnáší na zákonech k přiměřenému provedení a kontrole práv národních menšin podle ustanovení článků 7-9 hlavy I. smlouvy Saint-Germainské a podle §§ 128 až 134, hlavy VI. ústavní listiny Československé republiky.
Pravomoc sněmu kromě správy obecní, okresní a krajské zahrnuje zákonodárství ve věcech zemědělství, lesního hospodaření, průmyslu, obchodu, zdravotnictví a sociální péče.
§ 30.
Zákony sněmu, odporující ústavní listině republiky, jsou neplatné. Povstane-li spor o platnosti zákona usneseného sněmem, rozhoduje ústavní soud republiky.
§ 31.
Zákony sněmu, usnesené v mezích jeho zákonodárné příslušnosti, ruší na území Podkarpatské Rusi působnost zákonů republiky, které jim odparují.
§ 32.
Považuje-li sněm zákon Národního shromáždění za odporující ústavní listině, má právo vznésti před ústavním soudem republiky otázku, je-li zákon Národního shromáždění ústavním.
§ 33.
Návrhy zákonů předkládá sněmu guvernér, ale právo zákonodárné iniciativy přísluší také členům sněmu, kteří musí zachovávati formality, určené autonomním jednacím řádem sněmu.
Osnovu zákona nebo návrh, předložený sněmu guvernérem, jest sněm povinen dáti na denní pořad schůze a jednati o něm.
§ 34.
Zákony sněmu podpisuje president republiky a guvernér Podkarpatské Rusi a vyhlašují se ve "Sbírce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi".
§ 35.
President republiky má právo vrátiti sněmu zákon do 30 dnů od chvíle, kdy mu guvernér předložil zákon k podpisu. Ale usnese-li se sněm znovu na zákoně, který mu president vrátil, a to při hlasování podle jmen dvoutřetinovou většinou hlasů všech svých členů, takový zákon musí býti vyhlášen ve "Sbírce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi" s podpisem guvernéra.
b) Správní.
§ 36.
Dnem, kdy se sejde první sněm, končí se působnost zemského zastupitelstva a jeho příslušnost se přenáší na sněm. Příslušnost zemského výboru se přenáší na příslušné výbory sněmovní. (§§ 30-59 zákona Národního shromáždění č. 125/1927 Sb. z. a n.)
Usnesení sněmu v otázkách, ve kterých usnesení zemského zastupitelstva vyžadují souhlasu zemského presidenta, ministra nebo vlády, potvrzuje guvernér. Jiná usnesení dějí se autonomním rozhodnutím sněmu.
c) Iniciativní a petiční.
§ 37.
Sněmu přísluší právo raditi se o otázkách celostátního významu, týkajících se blaha Podkarpatské Rusi a po této stránce může podávati vládě a Národnímu shromáždění návrhy.
Považuje-li sněm některý zákon nebo vládní nařízení pro Podkarpatskou Rus za nedostatečný nebo škodlivý, má právo podati vládě nebo Národnímu shromáždění stížnost a žádati o změnu tohoto zákona nebo nařízení.
d) Kontrolní.
§ 38.
Sněm se stará o ochranu majetku, ústavů a fondů Podkarpatské Rusi, vykonává nad nimi dozor, dohlíží na státní výdaje a na splnění náležitých povinností. Vykonává kontrolu nad činností guvernéra a celé vlády v zemi. Ku provedení kontroly sněm má právo vyslati vyšetřující komise, kterým úřady na území Podkarpatské Rusi jsou povinny předkládati listiny a zprávy.
Zcizení jmění ústavů a fondů Podkarpatské Rusi může býti provedeno jen zákonem sněmu.
§ 39.
Sněm vykonává kontrolu nad státními statky a státními podniky, pečuje, aby příjmů z nich se užívalo ve prospěch Podkarpatské Rusi.
Státní statky na území Podkarpatské Rusi nesmějí býti zcizeny bez souhlasu sněmu.
Ku provedení pozemkové a lesní reformy na území Podkarpatské Rusi jak na státních, tak též na soukromých statcích jest třeba souhlasu sněmu.
e) Finančně-hospodářská.
§ 40.
Ve státním rozpočtu a finančním zákoně uvádí se Podkarpatská Rus podle kapitol, skupin a titulů odděleně.
V autonomních věcech má Podkarpatská Rus svůj zvláštní zemský rozpočet;, který ustanovuje sněm zákonem. Rozpočtový rok Podkarpatské Rusi souhlasí s rozpočtovým rokem republiky.
V guberniální vládě působí kontrolní oddělení, které sestavuje roční závěrečné účty zemské vlády.
Rozpočet a závěrečné účty autonomní vlády předkládá sněmu guvernér.
§ 41.
Výdaje autonomního zákonodárství a vlády hradí se částečně ze státních příjmů, částečně pak ze zemských přirážek a dávek, určených zákonem sněmu, a také z příjmů zemského majetku.
Poměr (kvóta), ve kterém autonomní správa Podkarpatské Rusi se účastní příjmů státních, ustanovuje se dohodou mezi Národním shromážděním a sněmem Podkarpatské Rusi vždy na pět let. K dosažení dohod vysílá Národní shromáždění a sněm zvláštní paritní delegaci. Tato dohoda musí býti inkorporována jak v zákoně Národního shromáždění, tak také v zákoně sněmu.
§ 42.
Podíly státních daní, které v jiných zemích republiky připadají k disposici zemím, započítávají se do příjmů rozpočtu Podkarpatské Rusi.
V. Úřední jazyk, znak, vlajka a odznaky Podkarpatské Rusi.
§ 43.
Úřední jazyk Podkarpatské Rusi určí sněm podle smlouvy Saint-Germainské (hlava II, čl. 1.), ústavní listiny Československé republiky (hlava I, 3, odst. 4.) i podle zákona č. 122/1920 Sb. z. a n. Ten zákon jest součástí ústavní listiny. (Ústav. listina, § 129).
Úřední jazyk Podkarpatské Rusi jest rovnoprávný s československým státním jazykem.
Pro užívání jazyků národních menšin na Podkarpatské Rusi jsou rozhodující ustanovení §u 128 ústavní listiny Československé republiky a §§ 2 a 5 zákona Národního shromáždění č. 122/1920 Sb. z. a n.
§ 44.
Znak, vlajku, národní hymnu a jiné odznaky Podkarpatské Rusi, a jejich poměr ke státnímu znaku; vlajce, hymně a odznakům a způsob, jak se jich má užívati, určí se zákonem sněmu a souhlasným zákonem Národního shromáždění.
§ 45.
Vojenští novobranci z území Podkarpatské Rusi konají brannou povinnost podle možnosti ve vojenských útvarech Podkarpatské Rusi, nosí zvláštní odznaky a na svém praporu užívají kromě státních barev také barev Podkarpatské Rusi.
VI. Stálý výbor sněmu.
§ 46.
V době od rozpuštění sněmu nebo ad uplynutí jeho volebního období až do následujícího zasedání, nebo po dobu, po kterou jest zasedání odročeno, vykonává hospodářskou, kontrolní a správní, a v nutné potřebě i zákonodárnou činnost sněmu dočasně Stálý výbor sněmu, skládající se z předsednictva a 7 členů sněmu, zvolených na ustavující schůzi podle poměrného zastoupení na jeden rok. Guvernér nemůže býti zvolen členem.
Členové Stálého výboru vykonávají své funkce pod kontrolou presidenta republiky a guvernéra.
Když sněm zvolí Stálý výbor, sejdou se jeho členové a voní předsedu a místopředsedu. Pro členy Stalého výbor u platí ustanovení §u 15 a 16 tohoto zákona.
§ 47.
Stálý výbor má právo rozhodovati ve všech věcech příslušejících sněmu, ale nemůže:
a) změniti autonomní ústavu Podkarpatské Rusi,
b) ustanoviti zemský rozpočet,
c) vysloviti guvernérovi nedůvěru,
d) uložiti obyvatelstvu Podkarpatské Fusi nové zemské dávky,
e) zciziti jmění země.
§ 48.
K právoplatnému usnesení Stálého výboru ve věcech, k nimž by jinak bylo třeba zákona, jest zapotřebí nadpoloviční většiny členů. Ve všech jiných věcech stačí většina hlasů přítomné polovice členů.
Naléhavá rozhodnutí, která jinak patří do zákonodárné pravomoci sněmu, jsou dovolena jen na návrh guvernéra, předběžně schválený presidentem republiky.
Usnesení Stálého výboru ve věcech, které patří do zákonodárné pravomoci sněmu, podpisuje president republiky a guvernér. Ve všech jiných věcech potvrzuje je jen guvernér.
Všechna usnesení Stálého výboru se uveřejní ve Sbírce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi.
§ 49.
Usnesení Stálého výboru automaticky pozbývají své platnosti, když sněm, který se znovu sešel, nepotvrdí je do dvou měsíců.
VII. Moc výkonná.
§ 50.
Moc výkonnou, pokud nepatří do pravomoci obcí, měst, samosprávných sborů a církevních obcí, vykonávají na Podkarpatské Rusi ve věcech autonomních autonomní orgány, a ve věcech celostátních orgány státní.
§ 51.
V čele autonomní správy stojí guvernér, jmenovaný presidentem republiky na návrh ministerské rady z tří osob, navržených sněmem. Guvernér vykonává presidentu republiky slib, slibuje na svou čest a svědomí, že se bude starati o blaho republiky a Podkarpatské Rusi a zachovávati ústavní zákony a jiné zákony.
§ 52.
Guvernér jest členem vlády republiky a stojí v čele Guberniální správy Podkarpatské Rusi.
Guvernér:
a) svolává, odročuje a prohlašuje za ukončená zasedání sněmu,
b) předsedá ustavující schůzi sněmu, dokud není zvoleno předsednictvo,
c) předkládá sněmu návrhy zákonů a předkládá zákony sněmu k podpisu presidentovi republiky,
d) vykonává zákony a usnesení sněmu,
e) vydává v mezích své pravomoci nařízení,
f) jmenuje všechny úředníky a soudce na území Podkarpatské Rusi v oborech, ve kterých zákonodárství přísluší sněmu, pokud jmenování jejich nepatří do pravomoci presidenta republiky, vlády nebo samosprávného sboru,
g) navrhuje osoby, aby byly jmenovány úředníky nebo soudci ve všech státních a autonomních úřadech, jejichž jmenování patří do pravomoci presidenta republiky nebo vlády,
h) podpisuje zákony vydané sněmem, Stálým výborem a všechna nařízení, která se mají uveřejniti ve Sbírce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi,
ch) podává sněmu zprávy o situaci země.
§ 53.
Guvernérem může býti jmenován občan československé republiky, karpatoruského původu, jenž překročil 35. rok svého věku, umí rusky slovem i písmem, a jest volitelný do sněmu.
§ 54.
Na guvernéra, jako nejvyšší orgán autonomní správy, může Národní shromáždění přenésti v zájmu Podkarpatské Rusi takové celostátní exekutivní věci, které jinak patří do pravomoci ministerstev, pokud se to dá sloučiti s jednotností republiky.
§ 55.
Práva, vyhrazená zemskému presidentovi, ministerstvu vnitra a vládě republiky podlé §u 51-57 zákona Národního shromáždění č. 125/1927 Sb. z. a n., přecházejí na guvernéra.
§ 56.
Guvernér jest v autonomních věcech odpovědný sněmu, a v celostátních věcech také Národnímu shromáždění.
§ 57.
Usnese-li se sněm na resoluci, kterou se guvernérovi vyslovuje nedůvěra, jest důsledkem toho propuštění guvernéra. Je-li guvernér propuštěn nebo není-li obsazeno místo guvernéra koná jeho povinnosti až do jmenováni nového guvernéra hodností nejstarší úředník oddělení Guberniální správy.
§ 58.
Porušil-li guvernér úmyslně nebo z hrubé nedbalosti zákon, odpovídá osobně, pokud tento přestupek nespadá pod pravomoc trestních zákonů. Šetření provádí a obžalobu sestavuje sněm, a soudí ho senát Národního shromáždění.
VIII. Autonomní správa.
59.
Organisaci autonomní správy ustanoví sněm zákonem. Nejvyšším forem a poslední stolicí ve všech věcech, ve kterých zákonodárství přísluší sněmu, jest Guberniální správa, sídlem v Užhorodě.
Guberniální správa má příslušná oddělení, opatřená příslušným osobním stavem konceptních, pomocných, manipulačních úředníků a zřízenců. V čele oddělení stojí referenti.
§ 60.
Všechny věci s výjimkou udělovaní československého státního občanství, ve kterých do působnosti tohoto zákona rozhodovala s konečnou platností ministerstva, přecházejí do pravomoci guvernéra, pokud tyto věci náleží do autonomie Podkarpatské Rusi.
§ 61.
Guberniální správě jsou podřízeny: a) zemská správa jako druhá stolice a b) okresní úřad jako první stolice.
§ 62.
Úředníci, soudcové a zřízenci jak autonomních, tak i celostátních úřadů, četnictva, finanční stráže a státních podniků na území Podkarpatské Rusi musejí býti jmenováni podle možnosti z obyvatelů Podkarpatské Rusi. (Saint-Germainská smlouva, čl. 12, ústavní listina, § 3, odst. 7.).
§ 63.
Všeobecnou kontrolu nad finančním hospodařením autonomní správy vykonává Nejvyšší účetní kontrolní úřad republiky.
IX. Nejvyšší správní soud a ústavní soud.
§ 64.
Do nařízení guvernér a lze si stěžovati u Nejvyššího správního soudu republiky.
Ve sporných otázkách, které povstaly mezi Národním shromážděním a sněmem Podkarpatské Rusi, nebo mezi vládou republiky a guvernérem Podkarpatské Rusi, rozhoduje ústavní soud republiky.
X. Závěrečná ustanovení.
§ 65.
Tento zákon jest součástí ústavní listiny Československé republiky. Uveřejní se ve Sbírce zákonů a nařízení republiky a ve Sbírce zákonů a nařízení Podkarpatské Rusi.
Tento zákon může býti změněn jen vzájemnou dohodou Národního shromáždění a sněmu Podkarpatské Rusi.
Provedením tohoto zákona se pověřují vláda republiky a guvernér Podkarpatské Rusi.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.