Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	3. zasedání.

973.

Interpelace:

I. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. soc. péče o zoufalém postavení sklářů - perlařů na okresech králodvorském a novopackém,

II. posl. Sladkého a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a min. financí o stavbě Masarykovy jubilejní nemocnice v Čes. Těšíně,

III. posl. Jurana, Klimenta, Barši a soudruhů min. zemědělství a spravedlnosti o záhadném rozdělování podpor z akce pro postižené živelními pohromami v Brtnici na Moravě,

IV. posl. Simma, inž. Junga a druhů min. školství a národní osvěty o systemisaci místa pedela na Karlově universitě,

V. posl. Hokky a druhov min. spravedlnosti o domnelom (či zamýšľanom) zrušení sedrie v Berehove,

VI. posl. Hokky a druhou min. školstva a národnej osvety o učiteľskom ústave s vyučovacím jazykom maďarským v Podkarpatskej Rusi,

VII. posl. Krebse a druhů min. železnic o stavbě projektované železnice do Dubé,

VIII. posl. Krebse a druhů vládě o vlivu Národní Jednoty Pošumavské při zadávání v určitých státních úřadech,

IX. posl. Krebse, Knirsche a druhů min. veřejných prací o ustavení předsednictva mostecké revírní bratrské pokladny,

X. posl. Petrovického, Sedláčka a druhů min. národní obrany o knihvazačském kursu v Milovicích,

XI. posl. Slavíčka, Netolického a druhů min. obchodu ve věci porušování jazykového zákona v Patentním úřadě,

XII. posl. inž. Junga, Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o pobuřujícím obsahu české učebnice,

XIII. posl. dr. Schollicha, dr. Luschky, Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o úpravě služebního poměru a služebních požitků pěstounek mateřských škol,

XIV. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o Bláhově německé učebnici těsnopisu,

XV. posl. Krebse, inž. Junga a druhů min. vnitra o neoprávněné censuře chebského časopisu "Deutsche Wehr".

 

973/I.

Interpelace

poslanců J. Stejskala, J. Šeby a druhů

ministru sociální péče

o zoufalém postavení sklářů - perlařů na okresech králodvorském a novopackém.

V politickém okrese králodvorském a novopackém je na 2.000 rodin sklářů-perlařů, kteří se živili výrobou foukaných skleněných perlí.

Světová krise zachvátila i tento domácký průmysl sklářský, který tím je nadobro pro dobu přítomnou zničen.

Výrobou foukaných skleněných perlí zaměstnávali se ti nejchudší obyvatelé pohorských vísek v Podkrkonoší: Doubravice, Dehtova, Zdobína, Vřesníku, Trotiny, Bílých Poličan, Lanžova, Vidoně, Vidonic, Kalné, Miletína, Řečice a pod. Ze svých skromných příjmů živili své rodiny.

Nyní, kdy výroba skleněných perlí úplně ustala, kdy faktoři práce od těchto domáckých dělníků vůbec nepřijímají, nastala v rodinách těchto lidí nepopsatelná bída, kterou trpí zejména děti. Státní stravovací akce ani mléčná akce se v těchto krutě postižených obcích neprovádí následkem malého finančního přídělu oběma jmenovaným okresům, mléčná akce se zde neprovádí vůbec, tak že jsou zde děti, které bez snídaně chodí do školy a bez večeře jdou spát.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Jsou Vám, pane ministře, tyto poměry známy?

2. Jste ochoten, pane ministře, ku zmírnění následků této bídy pomoci postiženým jmenovaných obcí tím, aby byli účastni výhod státní stravovací akce a mléčné akce?

V Praze, dne 19. února 1931.

Stejskal, Šeba,

B. Procházka, Tykal, inž. Záhorský, Jos. Tůma, Richter, Vaněk, dr. Moudrý, Bergmann, Slavíček, Zeminová, Malý, Lanc, dr. Patejdl, Mikuláš, Polívka, Hatina, Špatný, Langr, David, Hrušovský.

 

931/II.

Interpelace

poslance Václava Sladkého a druhů

ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

a ministru financí

o stavbě "Masarykovy Jubilejní nemocnice" v Čes. Těšíně.

V bývalém nerozděleném městě Těšíně byly tři vzorně zařízené a výborně vedené nemocnice: Slezská zemská nemocnice, založená ze soukromých prostředků a sbírek z celého Těšínska, moderně vystavená a vedená nemocnice Alžbětinek a konečně nemocnice Milosrdných bratří, požívající nejlepší pověsti. Bohužel, rozdělením města Těšína rozhodnutím pařížské konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 zůstaly všechny tyto tři nemocnice na území polském, takže obyvatelstvo našeho Českého Těšína a přilehlé části našeho Těšínska jest po 11 let nuceno vyhledávati nemocniční ošetřování v polských, tedy cizozemských nemocnicích, a snášeti jak svévolné pasové potíže a úřední šikany při přechodu státních hranic, zejména při transportech nemocných, tak i rozdílné zacházení v nemocnici, jakožto cizozemští nemocní. K nejtrapnější však kalamitě dochází při nakažlivých epidemiích, když přeplněné nemocnice polské odmítají přijetí cizozemských, tj. našich nemocných.

Proto městská rada českotěšínská získavši zákonem č. 340/1922 bezúročnou státní půjčku 15 milionů na zřízení nejnutnějších a nejdůležitějších komunálních zařízení, nejen vyhradila z tohoto obnosu 1 mil. Kč na zřízení nemocnice pro infekční nemoce, nýbrž věnovala na stavbu nemocnice ještě obnos 3¹/₂ mil. Kč, získaný odprodejem nové školní budovy Masarykovy, státu. Že potřeba nemocnice v Českém Těšíně jest naléhavá, vysvítá z faktu, že už před válkou byly zmíněné tři velké nemocnice vždy plně obsazeny nebo přeplněny, neboť všechny okolní nemocnice v Třinci, v Karviné a v Orlové jsou podniky soukromé, patřící těžařstvím, a proto určené především pro jejich dělníky a pro jejich zaměstnance. Mimo to jak země, tak i případně stát zdráhají se platiti část ošetřovacích výloh za nemocné v polsko-těšínských nemocnicích, takže obec většinou musí sama platiti celé ošetřovací výlohy za chudé nemocné. Úhrn částek, které každoročně plynou z naší oblasti za ošetřování našich nemocných v Polském Těšíně možno bez nadsázky odhadovati na ¹/₂ - ³/₄ milionu Kč.

Protože nebyly splněny několikaleté sliby, že bude vystavěna veřejná nemocnice v Českém Těšíně nákladem státu, rozhodla se městská rada Českotěšínská v roce 1924 (čís. jedn. 3620 ze dne 21. června), že s ohledem na naléhavou potřebu zřídí sama veřejnou nemocnici v Českém Těšíně a žádala proto podáním ze dne 21. května 1924 čís. 3129 o zajištění státní subvence u ministerstva veřejného zdravotnictví. Po dlouhých jednáních a přípravách předložila dne 21. ledna 1928 obec pod čís. 2056 přesný stavební projekt, vypracovaný zemským stavebním úřadem, i se zprávou a s vysvětlivkami slezské zemské politické správě v Opavě se žádostí o jeho schválení a o udělení stavebního povolení. Po předběžném schválení projektu ministerstvem zdravotnictví výnosem čís. 11917/1929, byl doplněný a opravenu projekt úplně hotový předložen Zemskému úřadu v Brně 4. září 1929 pod čís. 4289 se žádostí o schválení a udělení stavebního povolení. Avšak Zemský úřad v Brně výnosem ze dne 27. dubna 1930 čj. 18.107/IV - 8 oznámil obci, že stavební povolení bude lze uděliti teprve po úplném zajištění finančních prostředků, zvláště však po udání výše státní subvence. Od této doby, tj. od května 1930 - po všech nekonečných a vleklých jednáních a intervencích trvajících 6¹/₂ roku! - nedostalo se obci ani v záležitosti schválení plánů a povolení vypsání stavby jakéhokoliv sdělení od kompetentních úřadů, ani úředního vyřízení trojí žádosti a jedné urgence o státní subvenci ministerstvem veřejného zdravotnictví (žádosti z r. 1924, z 18. dubna 1929 a z 23. února 1930; a urgence z 15. listopadu 1930)! Celkový stavební a zařizovací náklad Masarykovy jubilejní nemocnice v Českém Těšíně jest rozpočten obnosem 7,800.000 Kč. Na úhradu má obec 3,550.000 - a mimo to jako zatímní půjčku obnos 2,800.000 Kč, který jí byl vyplacen na základě Česko-polské úmluvy ze dne 29. dubna 1926 jako odškodné při likvidaci jmění staré, nerozdělené obce a který jest obcí určen na stavbu městského starobince a sirotčince.

Proto táží se podepsaní:

1. Jsou páni ministři ochotni umožniti bezodkladné vypsání a zahálení velmi nutné stavby Masarykovy jubilejní nemocnice v Českém Těšíně beze všech dalších průtahů a odkladu?

2. Jsou páni ministři ochotni ihned povoliti obci na tuto velmi naléhavou stavbu vydatnou státní subvenci ve výši 35-40%, aby takto umožněno bylo obci, zatížené ještě mnohými jinými povinnostmi, vyplývajícími z rozdělení města Těšína, přikročiti už letos na jaře k realisaci stavby, která mimo jiné výhody také zmírní velikou a bolestnou nezaměstnanost v česko-těšínské oblasti?

V Praze, dne 17. února 1931.

Sladký,

Hatina, Pechmanová-Klosová, Knejzlík, Vaněk, Netolický, inž. Záhorský, Langr, dr. Patejdl, Bergmann, Šeba, Malý, Stejskal, Fiala, Polívka, Richter, B. Procházka, Mikuláš, Lanc, Jos. Tůma, Slavíček.

 

973/III.

Interpelace

poslanců Jurana, Klimenta, Barši a soudruhů

ministru zemědělství a spravedlnosti

o záhadném rozdělování podpor z akce pro postižené živelními pohromami v Brtnici na Moravě.

Dne 11. května 1925 strhla se nad Brtnicí bouře spojená s průtrží mračen, jejíž důsledky byly katastrofální. K zmírnění strašlivých důsledků byla proto podniknuta akce, která měla hlavně finančně pomoci postiženým. Státem byl na tuto akci věnován obnos, Jehož výše není nikomu známa, a také došly dary jednotlivců a korporací, o nichž rovněž není bližších údajů. Od doby pomocné akce mluvilo se o ní po Brtnici a tu jsme zjistili toto:

Obecním výborem v Brtnici byla po povodni vyžádána revise úřadů z Jihlavy, která dle prohlášení hejtmana Bočana nalezla účty z přídělu podpor povodní postiženým prý v nejlepším pořádku a prohlásila starostu obce p. Birnbauma za nejlepšího starostu na Jihlavsku. Při této revisi vyšlo současně najevo, že 33 místních občanů darovalo obci celkem 34.700.- Kč, dle tohoto výkazu:

Běhal Vít daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Ferdinand Hehnreich daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
František Toman daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Martlová Anna darovala z povodňové podpory obci	700.- Kč
Bohdálek Josef daroval z povodňové podpory obci	500.- Kč
Chvojsík Ignác daroval z povodňové podpory obci	600.- Kč
Hlávka František daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Příhoda Emil daroval z povodňové podpory obci	800.- Kč
Maštera František daroval z povodňové podpory obci	500.- Kč
Kružík Josef daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Hlávka Antonín daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Brychtová Anežka darovala z povodňové podpory obci	500.- Kč
Brychta Karel daroval z povodňové podpory obci	2.000.- Kč
Novák Josef daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Palman Václav daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Kroupa Josef daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Švaříčková Alžběta darovala z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Šumpich František daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Neuvirtová Anna darovala z povodňové podpory obci	500.- Kč
Brychta Karel daroval z povodňové podpory obci	2.000 Kč
Májek Josef daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Šustr Karel daroval z povodňové podpory obci	700.- Kč
Cahová Anna darovala z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Kružík Antonín daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Trojan Karel daroval z povodňové podpory obci	2.600.- Kč
Caháb Josef daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Brancůzký Karel daroval z povodňové podpory obci	2.000.- Kč
Vlk Jindřich daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Hos František daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Brychta František daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Pokorná Františka darovala z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Zelený Josef daroval z povodňové podpory obci	1.000.- Kč
Mrhalová Anna darovala z povodňové podpory obci	300.- Kč
Úhrnem:	34.200.- Kč

Uvedení občané tvrdí však s celou rozhodností, že nikdy obci ničeho nedarovali; aniž dali komu plnou moc, aby jejich jménem něco daroval. Dokonce řada těchto uvedených občanů tvrdí, že, ač byli značně poškozeni, sami z akce ničeho nedostali a ovšem také nic nedarovali. Pan E. Příhoda, který je velmi chudobný, tvrdí, že se sice o podporu ucházel a tato mu byla na obecním úřadě slíbena, avšak ničeho nedostal. Ve výkazu je přes to zapsáno, že E. Příhoda věnoval obci 800.- Kč. Dále je bezpečně zjištěno, že Anna Mrhalová vůbec neexistuje, protože zemřela někdy v r. 1921, ale ve výkaze je vlastnoručně podepsána, že obdržela z akce 300.- Kč. Pí. Anna Neuvirtová bydlí v Brtnici na místech tak zv. za špitálem, kteráž část obce vůbec nebyla pojata do vyšetřování škod a proto tamějším obyvatelům nebylo nic vyplaceno. Přes to je vedena pí. A. Neuvirtová, že darovala, obci 500.- Kč. Sama prohlašuje, že nedarovala nic, ač ve výkazech je "vlastnoručně" podepsána.

Jindřich Vlk již zemřel, ale jeho syn Jakub Vlk prohlašuje s veškerou rozhodností, že otec dostal pouze 200.- Kč, ač ve výkazech je podepsán příjem 1.200.- Kč o 1.000.- Kč jako dar obci. Rovněž pí. Málková a řada jiných prohlašují, že ničeho nedarovali, neboť byli velmi těžce postiženi a nemohli postrádat ani haléře. Řada podepsaných sice svůj podpis uznává, tvrdí ale, že podpisovali listinu, kterou ve spěchu nosil po nich občan Habrdla tvrzením, že ještě nějaké podpory dostanou, když se však o ně na obecním úřadě ucházeli, dozvěděli se, že podepsali jen obdržené už obnosy, protože prý se originál potvrzení na obecním úřadě zamastil. Když poškození hrozili vymáháním svých přídělu soudně, bylo jim sděleno, že peněz bylo použito k úpravě tarasu v Žabí ulici. Nikdo z poškozených k takovému použití peněz nedal souhlasu a také v obecním zastupitelstvu se o ničem podobném nejednalo. Leč při každé zmínce o povodni nebo rozdílení podpor, vyhrožoval pan starosta Birnbaum a obecní tajemník pan Mázl občanům žalobou. Brtnici poskytlo první pomoc ministerstvo vnitra 100.000.- Kč a potom zemský úřad v Brně 40.000.- Kč. Pan Jan Eder z Brtnice zjistil v obecní kanceláři, že zná zapsáno 200.- Kč jako příjem z 40.000.-Kč poukázaných obcí, ale pan Eder rozhodně tvrdí, že 200.- Kč neobdržel, ani nic nepodpisoval.

Vedle toho poznamenáváme, že se v r. 1925 prováděla v Brtnici oprava tak zv. babí ulice, na kteréžto práce byly vystaveny fingované účty, ležící dnes v ministerstvu veřejných prací v Praze. Na př. byl vystaven účet firmy Zeisslové za povozy, který firma nikdy vystaviti nemohla, poněvadž ve zmíněné době neměla již koní. Při veřejné schůzi v Brtnici přiznal hod tlakem usvědčujících okolností pan Leo Kába, že skutečně podpisoval nějaké účty, ale nebral za ně žádných peněz. Rovněž různí řemeslníci byli na obci nuceni podpisovat účty, za něž jim nebylo nic vyplaceno.

Na žádost jsme ochotni podati všechna bližší sdělení o jménech postižených, jakož i přiložiti doklady.

Pánů ministrů se ptáme:

Je jim známo toto "hospodaření" v Brtnici na Moravě?

Co podniknou, aby byl případ náležitě vyšetřen, viníci potrestáni, poškozeným občanům nahrazena způsobená škoda a pro budoucnost provedena taková opatření, aby peníze pro oběti živelních katastrof nebyly rozkrádány?

V Praze, dne 18. února 1931.

Juran, Kliment, Barša,

Kuhn, Gottwald, Śliwka, dr. Stern, Tyll, K. Procházka, Čižinská, Hrubý. Höhnel, Novotný, Zápotocký, Vallo, Hadek, Kubač, Major, Štětka, Kabel, Hodinová, Krosnář.

 

973/IV. (překlad).

Interpelace

Poslance H. Simma, inž. R. Junga a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o systemisaci místa pedela na Karlově universitě.

Úřední listy uveřejňují tento konkurs: Na rektorátě Karlovy university uvolnilo se místo pedela teologické fakulty, které jest systemisováno pro II. platovou stupnici zřízenecké kategorie. Pro zvláštní ráz tohoto místa se žádá, aby uchazeč měl vzdělání gymnasijní, prokázal znalost, "správní agendy university" a byl římský katolík.

Žádají se tedy zvláštní znalosti a maturita, místo jest však systemisováno jen ve skupině zřízenecké, takže po pětileté čekatelské době dostane se plat 225 Kč měsíčně, počítaje v to místní přídavek. Nejvyšší plat činí měsíčně 1330.- Kč.

Ve všech odvětvích státní správy jsou absolventi středních škol zařazeni do II. úřednické skupiny a dokonce i lidé s obecnou školou mohou dosíci IV. úřednické skupiny. V tomto případě, jak možno předpokládati, počítá se s nadprodukcí středoškoláků a se všeobecnou nouzí, což vede k tomu, že při hlášení o každé služební místo, i nejhůře placené, vidíme bohužel často zvlášť křiklavý nepoměr.

Vzhledem k významu středoškolského studia jest nutno, aby místo pedela na teologické fakultě při rektorátu Karlovy university, pro které se žádá středoškolské vzdělání, bylo lépe placeno, nebo aby pro ně byla stanovena lepší platová stupnice.

Interpelanti se táží, je-li pan ministr ochoten učiniti v té věci opatření?

V Praze, dne 12. února 1931.

Simm, inž. Jung,

Knirsch, Horpynka, dr. Schollich, Matzner, inž. Kallina, dr. Keibl, Krebs, Kasper, Geyer, Köhler, dr. Hanreich, Schubert, dr. Hassold, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö.

 

973/V. (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokky a druhov

ministrovi spravedlnosti

o domnelom (či zamýšľanom) zrušení sedrie v Berehove.

Zdĺhavosť prisluhovania spravodlivosti v našej republike je všeobecne známa. Definitívne skoncovanie vecí sporných i nesporných vyžaduje si celé roky. Použitie úradnej právnej pomoci stáva sa podnikaním stále beznádejnejším. A predsa snadnosť a rýchlosť prisluhovania spravedlnosti majú veľký význam vo všetkých reláciách štátnej bytosti. Snadné a rýchle prisluhovanie spravedlnosti však je možné len tam, kde je dostatočný počet sudcov a súdov. Vychádzajúc z tejto zásady snaží sa každý štát o zvyšovanie počtu svojich sudcov a súdov.

Tuná v republike však, aspoň v Podkarpatskej Rusi, ktorá sa pripojila dobrovoľne a je na poli súdnictva oprávnená k autonómii, vidíme práve opačnú tendenciu. Toto územie - zrejme k dokumentácii autonómie - nemá vrchného súdu, má iba jeden senát - na Slovensku! Sedria má tri, avšak zdá sa, že i to je justičnej správe priveľa, lebo, ako tomu príznaky nasvedčujú a lzä to zistiť tiež zo zvestí roztrusovaných z kruhov autentických, zamýšľa pán minister spravedlnosti zrušiť sedriu v Berehove.

Proti zrušeniu sedrie v Berehove možno ako s hľadiska shora zmienených potrieb prisluhovania spravedlnosti, tak i s hľadiska právnej pomoci poskytovanej maďarským menšinám činiť vážne námietky a musíme proti tomuto protestovať. Všetky tri sedrie v Podkarpatskej Rusi sú preťažené prácou. Ani jedna nemôže prevziať agendu druhej, ani keby si ju rozdelily na polovicu. Bola-li by sedria v Berehove zrušená tak, že jedna časť jej územia dostala by sa k sedrii v Užhorode, druhá jej časť však pripojená by bola k sedrii v Chuste, vyvolalo by to mimoriadny vzrast agendy u dotyčných súdov, ktorá by ani zvýšením počtu sudcovského a manipulačného personálu nemohla by dostatočne obstarávaná, čím vybavovanie vecí stalo by sa ešte zdĺhavejším ako dosiaľ. Avšak zrušenie sedrie v Berehove znamenalo by veľkú krivdu i pre menšinové Maďarstvo.

K obvodu sedrie v Berehove patria v prevážnej časti obce jazyka maďarského, a tak u tejto sedrie môžu svoje väčšinové jazykové práva uplatňovať. Bol-li by však tento obvod rozdelený, v tomto prípade čo do užívania jazyka náležaly by im iba jazykové práva menšinové a následkom toho Maďarstvo v Podkarpatskej Rusi i pri svojom vysokom početnom pomere nemohlo by užívať jazykových práv, ktoré mu práve vzhľadom na jeho početný pomer náležia.

Avšak proti tomuto zrušeniu lzä činiť námietky nielen s hľadiska zásadného ale i z dôvodov sociálnych. Sedria je odvolacím súdom prvej stolice, kam sa môžu strany osobne dostaviť, a práve preto je dôležité, aby takéto súdy boly v miestach čo najpočetnejších, lebo hmotné zaťaženie spojené s cestou a ztratou času pri navštevovaní súdov vzdialenejších vylučuje chudobnejšie vrstvy z užívania právnej pomoci. Nehľadiac však na tieto najširšie vrstvy ľudu, zrušením ohrožený e v existencii tiež advokátsky sbor, kým advokátom v Užhorode a Chuste kynú väčšie dôchodky. A to zasa dá sa vytýkal s hľadiska sociálneho, lebo tým centralizuje sa hromadenie majetku, kdežto s hľadiska národného hospodárstva je požiadavkom demokracie, aby tvorenie majetkov bolo vyrovnávané decentralizáciou.

Na základe výš uvedených tážem sa tedy pána ministra:

Či ste ochotný poskytnúť vysvetlenie o pravdivosti či bezpodstatnosti zvestí rozšírených o zrušení sedrie v Berehove, a či ste ochotný sdeliť zároveň, zda zamýšľate buďto už teraz alebo v budúcnosti zrušiť sedriu v Berehove, poťažne či sa to pripravuje alebo pripravovalo?

V Prahe, dňa 19. februára 1931.

Hokky,

dr. Jabloniczky, dr. Hassold, Szentiványi, dr. Holota, Horpynka, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Törköly, Nitsch, Geyer, Fedor, dr. Szüllö, dr. Keibl, Dobránsky, Knirsch, inž. Jung, dr. Hanreich, Krebs, Simm, Kasper, Köhler, Matzner, Schubert.

 

973/VI. (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokky a druhov

ministrovi školstva a národnej osvety

o učiteľskom ústave s vyučovacím jazykom maďarským v Podkarpatskej Rusi.

Pre maďarskú menšinu v Podkarpatskej Rusi znamená ťažkú krivdu tá úzkoprsosť školskej štátnej správy, že tuná ešte dosiaľ nebol sriadený maďarský učiteľský ústav pre vzdelávanie učiteľov tunajších maďarských škôl.

Učitelia maďarských škôl v Podkarpatskej Rusi sú nútení študovať na učiteľských ústavoch na Slovensku. Je nevýhodou učiteľskej výchovy na Slovensku, že tam dostáva sa učiteľom iba vyučovania z jazyka slovenského a českého, kdežto jazyku maďarskému nevyučuje sa vôbec, ač vyučovanie jazyku rusinskému na školách v Podkarpatskej Rusi vo 4 hodinách v týždni je predmetom povinným. Učiteľ s diplomom získaným na Slovensku, na základe ktorého by mohol byť menovaný, neobdrží miesto dotiaľ, kým nesloží zkúšku spôsobilosti i s jazyka rusinského. Znamená to však hmotné bremeno pre učiteľských kandidátov, ktorí sa chcú umiestiť v Podkarpatskej Rusi, a na kratšiu či dlhšiu dobu sú vylúčení i zo zarábania na chleba. Počet Maďarstva v Podkarpatskej Rusi, ako aj počet stávajúcich tam maďarských škôl a potrebných učiteľov dostačuje k tomu, aby školská správa sriadila tu učiteľský ústav maďarský. Ostatne nie je možno, aby maďarská mládež z Podkarpatskej Rusi študovala na niekoľko sto kilometrov vzdialená od svojho domova a tým aby rodičia, ktorí mládež tú podporujú, boli hmotne preťažení. Cesty spojené s veľkou vzdialenosťou, ich ohromné útraty, vzdialenosť od rodičovského domu, čo je i s hľadiska pedagogického nevýhodou, nedostatok priamej intuície geografických, historických a etnografických pomerov užšej vlasti, - to všetko vylučuje správnu výchovu učiteľov.

Úkolom vládnej správy je odchytiť kultúrne záujmy maďarskej menšiny. Jedným z hlavných úkolov zveľaďovania kultúry maďarskej menšiny je vyriešenie otázky výchovy maďarských učiteľov v Podkarpatskej Rusi vo forme, aby vládna správa sriadila v niektorom meste Podkarpatskej Rusi učiteľský ústav s vyučovacím jazykom maďarským.

Tážem sa pána ministra:

1. Či ste ochotný sriadiť v Podkarpatskej Rusi jeden učiteľský ústav s vyučovacím jazykom maďarským?

2. Či ste ochotný už v najbližšom rozpočte postarať sa v rámci svojho rezortného rozpočtu o úhradu sriadenia tohoto učiteľského ústavu vyučovacím jazykom maďarským?

V Prahe, dňa 18. Januára 1931.

Hokky,

inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Jabloniczky, dr. Keibl, Szentiványi, Nitsch, dr. Schollich, dr. Törköly, dr. Holota, Matzner, Köhler, Geyer, Schubert, Kasper, Horpynka, Knirsch, Krebs, inž. Jung, dr. Hanreich, Simm, Dobránsky, Fedor, dr. Szüllö.