|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
937.
Interpelace:
I. posl. Hrubého a soudr. min. zásobování o důsledcích zlevňovací akce,
II. posl. Hrubého a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o neslýchaném zákazu mluvit na schůzích o případu Harusově,
III. posl. Jurana, Barši a soudr. min. sociální péče o nakládání jměním Okresní nemocenské pojišťovny v Brně jejím ředitelem Václavem Jelínkem ve prospěch Jana Hrdličky, redaktora sociálně-demokratického časopisu "Stráž Socialismu" v Brně,
IV. posl. Novotného a soudr. min. spravedlnosti o surovém jednání s vězněm Šoupalem,
V. posl. V. Beneše a soudr. min. vnitra o sabotování stavby školy v Prosetíně obcí Leštinkou a liknavosti politických úřadů k zjednání nápravy,
VI. posl. Zajíčka a druhů min. sociální péče o dozoru nad stavebními spořitelnami,
VII. posl. dra Luschky, Kunze a druhů min. sociální péče, že u jesenické expositury zemědělské nemocenské pojišťovny byla zřízena poradna pro zabránění porodům.
937/I.
Interpelace
poslance Hrubého a soudruhů
ministru zásobování
o důsledcích zlevňovací akce.
Dnešního dne přišel do našeho klubu neznámý muž, který odevzdal tajemníkovi klubu následující dopis a rychle odešel. Dopis zní:
"Upozornil jsem již několikrát obě socialistické strany, aby slibované snížení cen chleba a housek provedl sociálně-demokratický ministr Bechyně - - -
Jinde stojí chleba 1 kg 1.70 Kč, ale v Praze 2.40 a 2.60 Kč. To přece není dále myslitelno. Housky mají státi nejvíce 12 kusů 1 Kč.
Dále je drahé žehlení límců. Platíme nyní 1 Kč, je však dosti 40 hal. Potom nutno snížiti cenu hotelů a pokrmů v hotelích a restauracích.
Příští rok budou obecní volby. Které strany neposlechnou, obrátíme se letáky na obyvatelstvo, aby je nevolilo. Očekáváme, že podniknete ostrý dotaz ve sněmovně, aby se tím již jednou konečně hnulo."
Z podepsaných osob žádnou neznáme; ale jeden z nich je prý ředitelem. My neznáme také duševního stavu pisatelů, ale dopis uveřejňujeme touto cestou proto, abychom dokázali, jak směšná a demagogická je tak zvaná zlevňovací akce ministra Bechyně, která ve skutečnosti nevede k podstatnému zlevnění (nehledě k přirozenému poklesu velkoobchodních cen v důsledku krise), ale která má být podobně jako v r. 1922 jen rouškou ke všeobecnému snížení mezd. Ministr zásobování dotáhl to už tak daleko, že i lidé, kteří s revolučním proletariátem nemají naprosto nic společného (jak dokazuje nesprávná formulace posledního odstavce dopisu), jsou jeho počínáním a postupem buržoasie a sociálfašistů vůbec rozhořčeni.
Ptáme se pana ministra zásobování:
Myslí si skutečně, že dělníci sednou mu na lep jeho "zlevňovací akce" a dají se tak odvrátit od třídního boje za snížení drahoty a zvýšení mezd?
V Praze dne 15. prosince 1930.
Hrubý,
Kliment, Barša, Novotný, Hadek, Čižinská, Tyll, Hodinová, Hruška, Kuhn, Babel, Juran, Steiner, Haiblick, Kopecký, Dvořák, J. Svoboda, Kubač, Gottwald, Krosnář, Vallo, dr. Stem.
937/II.
Interpelace
poslance Hrubého a soudruhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o neslýchaném zákazu mluvit na schůzích o případu Harusově.
Dne 19. ledna t. r. konala se v Moravské Ostravě v hostinci "U Slunce" veřejná schůze nezaměstnaných s programem: Hospodářská a politická situace. Na této schůzi referoval poslanec Hrubý. Když se v řeči zmínil o žalářování posl. Haruse, byl přítomným komisařem volán k pořádku. Druhého dne vedl poslanec Hrubý na policejní řiditelství deputaci nezaměstnaných a při této příležitosti se ptal policejního řiditele pana Bači, proč byl napomínán při zmínce o Janu Harusovi. Policejní řiditel úplně schválil postup intervenujícího komisaře a prohlásil, že se na schůzích o Harusovi mluvit nesmí.
Ptáme se proto pánů ministrů vnitra a spravedlnosti:
1. Proč dali rozkaz, aby jejich podřízené úřady zakázaly dělníkům a obzvláště dělnickým poslancům mluvit na veřejných schůzích o případu Jana Haruse?
2. Bojí se páni ministři a jejich strany na tolik rozhořčení dělnictva, že jim pouhé slovo "Harus" nahání panický strach?
3. Myslí si snad, že dělníci a pracující rolníci nebudou tím spíše a tím s větší láskou mluvit o svém vězněném vůdci Janu Harusovi?
V Praze dne 7. února 1931.
Hrubý,
Hodinová, Čižinská, Kuhn, K. Procházka, Tyll, Novotný, Sedorjak, Barša, J. Svoboda, Rjevaj, Juran, Kubač, dr. Stern, Krosnář, Dvořák, Kliment, Steiner, Haiblick, Höhnel, Štětka, Śliwka.
937/III.
Interpelace
poslanců Jurana, Barši a soudruhů
ministru sociální péče
o nakládání jměním Okresní nemocenské pojišťovny v Brně jejím řiditelem Václavem Jelínkem ve prospěch Jana Hrdličky, redaktora sociálně-demokratického časopisu "Stráž Socialismu" v Brně.
Byly nám předloženy dopisy tohoto znění:
P. T. Moravsko-Slezský výkonný výbor
Ústředního svazu čes. nem. poj. v Brně,
Francouzská ul. 24.
Redaktoru Janu Hrdličkovi vyplatili jsme za uveřejnění článků ve "Stráži Socialismu", týkajících se starobního a invalidního pojištění částku 778.- tj. slovy sedm set sedmdesát osm Kč. Jelikož články tyto jsou na obranu starobního a invalidního pojištění, týkají se tudíž široké veřejnosti, a ne jednotlivé pojišťovny, žádáme Vás zdvořile, abyste nám laskavě hořejší částku přiloženou složenkou uhradili. Děkujeme za Vaši ochotu a znamenáme se s přátelským pozdravem L. S. Okresní nemocenská pojišťovna v Brně.
|
Jelínek, v. r., řiditel. |
Bečvarovský, předseda. |
V Brně, dne 5. prosince 1922.
1 složenka.
Č. j. 1420.
P. T.
Okresní nemocenská pojišťovna
v Brně, Na Vyhlídce 11.
Dne 5. prosince 1927 zaslali jste nám účet na částku 778 Kč, které jste vyplatili redaktoru Janu Hrdličkovi za uveřejnění článků v časopise o sociálním pojištění. Podotýkáme, že jsme nic neobjednali a proto také ničeho platit nebudeme. Časopis vracíme. Jsme s pozdravem za
L. S. Moravsko slezský výkonný výbor Ústředního Svazu nem. poj. v Praze, sekretariát Brno.
Bečvarovský.
P. T.
Župě brněnské Ústředního Svazu českých nemocenských pojišťoven k ruce p. pokladníka Šmerka
v Brně, Cejl 21.
Redaktoru Janu Hrdličkovi vyplatili jsme za uveřejnění článků ve Stráži socialismu, týkajících se starobního a invalidního pojištění, částku 608 Kč, slovy šest set osm Kč. Jelikož články ty jsou na obranu starobního a invalidního pojištění, týkají se tudíž široké veřejnosti a ne jednotlivé pojišťovny, žádáme Vás zdvořile, abyste nám laskavě hořejší částku přiloženou složenkou vyrovnali. Děkujeme za vaši ochotu a znamenáme s přátelským pozdravem
L. S. Okresní nemocenská pojišťovna v Brně.
|
Jelínek, v. r., řiditel. |
Bečvarovský, předseda. |
V Brně dne 5. prosince 1927.
1 složenka.
Doklady novin.
Z uvedených dokladů je zřejmo, že redaktoru sociálně demokratického časopisu Stráž socialismu v Brně Janu Hrdličkovi dal řiditel okr. nem. poj. v Brně Václav Jelínek vyplatiti celkem obnos 1.386 Kč a to z volného rozhodnutí a za články, které se Okr. nem. poj. v Brně vůbec netýkaly. Z dopisů je dále zřejmo, že korporace, které byly žádány o úhradu této částky žádost zamítly s odůvodněním, že jde o články neobjednané, takže ve skutečnosti celý obnos zaplatila Okresní nemocenská pojišťovna v Brně.
Podepsaní se táží:
1. Je pan ministr sociální péče ochoten naříditi okamžité nejpřísnější vyšetření tohoto případu mrhání prostředky Okr. nem. pojišťovny v Brně?
2. Je pan ministr ochoten sděliti, od které doby a na jakém podkladě má řiditel Okr. nem. pojišťovny právo objednávati a platiti články v politickém tisku sociálně demokratické strany?
3. Jakým způsobem zakročí pan ministr proti řediteli Okr. nem. pojišťovny v Brně Václavu Jelínkovi pro tento způsob hospodaření penězi Okr. nem. pojišťovny?
4. Co zařídí, aby se podobné případy nemohly opakovat?
5. Co podnikne vůbec proti správě Okr. nem. pojišťovny v Brně na základě mnoha našich interpelací o poměrech v této pojišťovně, které jsme zjistili a doložili?
V Praze dne 7. února 1931.
Juran, Barša,
Čižinská, Kuhn, K. Procházka, Novotný, Hrubý, Sedorjak, Dvořák, J. Svoboda, Rjevaj, Krosnář, dr. Stern, Śliwka, Štětka, Hodinová, Haiblick, Steiner, Tyll, Kubač, Kliment, Höhnel.
937/IV.
Interpelace
poslance Novotného a soudruhů
ministru spravedlnosti
o surovém jednání s vězněm Šoupalem.
Trestanec Šoupal t. č. v Kartouzské trestnici odpykává si svůj dlouholetý trest. Přes to, že i nejtěžší zločinci mají dle zákona právo na občasnou návštěvu nebo písemný styk s rodinou, je toto právo trestanci Šoupalovi již po čtyřicet měsíců (!!) odpíráno. Jeho rodičům odpovídá řiditel trestnice na všechny dopisy stereotypním: "Má disciplinární trest, proto mu nemohou být dopisy doručovány, ani návštěva povolena."
Tážeme se ministra spravedlnosti:
Je také sociálně-demokratickou vymožeností soustavně připravovat nepříjemné trestance během vazby pro blázinec?
Nezdá se "demokratickým" činitelům Masarykovy republiky 18 let kriminálu dostatečným trestem pro Šoupala a souhlasí s tím, aby mu po 40 měsíců byl odpírán sebemenší styk s vlastní rodinou?
V Praze dne 7. února 1931.
Novotný,
Hodinová, Juran, Čižinská, Kuhn, K. Procházka, Sedorjak, Haiblick, Dvořák, J. Svoboda, Rjevaj, Krosnář, Hrubý, dr. Stern, Kubač, Barša, Śliwka, Steiner, Höhnel, Kliment, Tyll, Štětka.
937/V.
Interpelace
poslance Vojty Beneše a soudruhů
ministru vnitra
o sabotování stavby školy v Prosetíně obcí Leštinkou a liknavosti politických úřadů k zjednání nápravy.
V obci Prosetíně, v polit. okresu Vysoké Mýto, bylo jednáno již od roku 1913 o stavbu nové školy a po skončeném přípravném řízení nařídila okresní školní rada ve Vys. Mýtě, výnosem ze dne 14. února 1915, č. 2748, místní školní radě v Prosetíně, aby předložila plány a rozpočty na novou školní budovu do konce března 1915.
Avšak po dobu války ke stavbě školy nedošlo a učilo se v přeplněných třídách a naprosto nevyhovujících místnostech.
Konečně po válce okresní školní výbor ve Vys. Mýtě svým výnosem ze dne 2. ledna 1922, č. 12, přinutil místní školní radu v Prosetíně, aby vyhověla jeho příkazu z roku 1915, který vešel v moc práva. Též zemská školní rada v Praze výnosem ze dne 30. března 1923, č. 602/I.-21429 uvědomila místní školní radu v Prosetíně, že bude dbáti, aby nařízení okresního školního výboru ve Vys. Mýtě bylo vyhověno.
Na návrh komise usnesla se místní školní rada v Prosetíně, aby byla vystavěna nová školní budova a že přípravy, jako staveniště, plány a zadání stavby bude provedeno do konce prosince 1923.
Přiškolená obec Leštinka však v té době, aby se vyhnula příspěvku na stavbu nové školy v Prosetíně, žádala o zřízení celoroční expositury a později vlastní školy a vyškolení ze školní obce v Prosetíně.
Místní školní rada v Prosetíně po skončení příslušných jednání, a když byly plány a rozpočty pro stavbu nové školní budovy vyloženy a schváleny, zadala ofertním řízením tuto stavbu v září 1915 stavitelům z Chrudimě, tak že bylo se stavbou v říjnu 1925 započato.
Když však byla provedena repartice nákladů na přiškolené obce, tu obec Leštinka odepřela úhradu na ni připadající ve výši 170.296.96 Kč opatřiti a ani jedné splátky nesložila.
Tím nastalo přerušení stavby po dobu 11/2 roku a povstaly značné škody a nepředvídaná vydání.
V té době byly školními úřady zamítnuty jak žádost obce Leštinky za zřízení vlastní školy, tak protesty proti určení staveniště, proti vypsání a zadání stavby i proti rozpočtu a repartici stavebního nákladu.
Obec Leštinka však své zákonité povinnosti vůbec do dnešního dne nesplnila a oddalovala složení příslušných splátek, dovolávajíc se svých žádostí a stížností podaných k nejvyššímu správnímu soudu ohledně zřízení školy po zákonu nutné ve vlastní obci, hlavně vzhledem k tomu, že nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty, kterým nebylo zřízení školy v Leštince povoleno, a to prvně nálezem ze dne 1. října 1927, č. 13563 pro vady řízení, po druhé nálezem ze dne 20. prosince 1930, č. 17303, pro nezákonnost.
Ačkoliv oběma nálezy nejvyššího správního soudu nebyla konečně vyřízena otázka zřízení samostatné školy v Leštince a ačkoliv nebyl povolen odkládací účinek rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty, jimiž byla žádost o zřízení takové školy zamítnuta, přece obec Leštinka nesložila ani jediné splátky na repartici nákladů na školní budovu v Prosetíně.
Aby školní budova v Prosetíně mohla býti dostavěna a aby se vyhovělo rozhodnutí zemské školní rady v Praze ze dne 27. října 1925, čís. I.-1202/7-126412, jímž bylo uloženo okresnímu školnímu výboru ve Vysokém Mýtě, aby nepřipustil dalších odkladů nutné školní novostavby, ale aby zakročil všemi zákonnými prostředky, aby započatá stavba byla co nejrychleji provedena, učinila obec Prosetín výpůjčku, z které složila výši splátky, kterou byla povinna obec Leštinka proplatiti. Jenom tímto zákrokem mohla býti nová budova dostavěna až pod střechu a ochráněna tím od zhoubných vlivů a škod.
Místní školní rada v Prosetíně po vyčerpání všech možností o nápravu, aby obec Leštinka složila částky reparticí nákladů jí přiřknuté, odhodlala se podati dne 9. prosince 1927 stížnost býv. okresní správě politické ve Vysokém Mýtě a bývalé okresní správní komisi ve Skutči a žádala, aby tyto úřady ve srozumění se zemskou správou politickou a zem. správním výborem zjednaly, čeho jest potřebí, a buď exekucí na nemovitý majetek obce Leštinky, nebo zabavením důchodů obce, nebo rozpuštěním dosavadního obecního zastupitelstva obce Leštinky donutily obec Leštinku k plnění zákonité povinnosti.
Poněvadž se obec Prosetín domnívala, že tyto zákroky budou učiněny, opatřila si zase část potřebného obnosu, který připadal na obec Leštinku, ovšem se značnými obětmi, a zbývající část opatřili jako půjčku jednotlivci z této obce, tak že bylo možno budovu teprve v prosinci 1929 dostavěti a účelům vyučovacím ji odevzdati.
Tím, že nebylo možno zaplatiti ujednané splátky stavebníkům a řemeslníkům, vznikly četné spory soudní a exekuční, a nemalé výlohy, které nemá kdo hraditi, ježto obec Leštinka prohlašuje, že příslušnou část na ni připadající platiti nebude.
Konečně v měsíci lednu 1931 bylo obecní zastupitelstvo v Leštince rozpuštěno, byl jmenován vládní komisař, kterému však obecní zastupitelstvo Leštinky se zdráhá vedení obce předati z důvodu, že se odvolává do rozhodnutí o svém rozpuštění, ačkoliv podle § 106 obecního zřízení pro Čechy nemá rekurs odkládacího účinku. Tím jest zmíněné opatření úřadů sabotováno a jeho důsledky oddalovány a ačkoliv na místní školní radu se vedou nové a nové exekuce a tato nemůže ani povinné splátky stavebníkům vyplatiti. Státní úřady pak nezjednají nápravu, jak by měly podle zákona učiniti.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra:
1. Jsou tyto poměry v obci Leštince panu ministrovi vnitra známy?
2. Hodlá pan ministr vnitra vyšetřiti tento případ a učiniti opatření taková, aby autorita státních úřadů netrpěla?
3. Hodlá pan ministr vnitra učiniti opatření, aby obec Leštinka byla donucena složiti po zákonu povinnou částku jí reparticí nákladů na školní budovu přiřknutou a nahraditi výlohy, které neplněním její povinnosti vznikly?
V Praze dne 8. února 1931.
V. Beneš,
Husnaj, Chalupa, Seidl, Benda, dr. Mareš, Bečko, F. Svoboda, Brodecký, dr. Markovič, Neumeister, Staněk, Prokeš, Vácha, Nový, Biňovec, Klein, dr. Macek, Tayerle, Srba, Hampl, Pik, Jaša, Koudelka.
937/VI. (překlad).
Interpelace
poslance Zajička a druhů
ministru sociální péče
o dozoru nad stavebními spořitelnami.
Touha po vlastním domovu způsobila, že v Německé říši povstalo mohutné střádalské hnutí stavební. Jest tam dnes - nepřihlížíme-li k drobnějším spořitelnám - 15 velkých stavebních spořitelen se 170.000 vkladateli. Na stavby bylo uspořeno 2 miliardy marek.
Toto blahodárné hnutí zasáhlo i do jiných zemí. U nás se dosud nemohlo dobře zachytiti, především proto, že zákony k podpoře stavebního ruchu ulehčovaly stavby, ale pak i proto, že v Československé republice úroková míra hypotečních zápůjček byla nižší než v četných jiných státech.
V poslední době se i v Československu agituje pro stavební spořitelny, které se nabízejí, že půjčí peníze na stavbu levně, ba dokonce bez úroků. Skutečně dobře založené stavební spořitelny by se měly podporovati. Ale při tomto hnutí hrozí nebezpečí, že ta neb ona spořitelna více naslibuje než může splniti.
Podepsaní se Vás, pane ministře, táží:
1. Jste ochoten dáti vykonávat stálý dozor nad stavebními spořitelnami v republice?
2. Jste ochoten po každé stránce podporovati stavební spořitelny, solidně pracující?
3. Jste ochoten v dohodě s příslušnými ministerstvy zakročiti všude tam, kde hrozí nebezpečí, že by osoby šetřící na stavbu mohly býti poškozeny?
V Praze dne 3. února 1931.
Zajiček,
Kunz, dr. Mayr-Harting, dr. Petersilka, Fritscher, dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Oehlinger, Greif, Krumpe, Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, dr. Gažík, Čuřík, Danihel, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, Mojto, dr. Mederlý.
937/VII. (překlad).
Interpelace
poslanců dra Luschky, Kunze a druhů
ministrovi sociální péče,
že u jesenické expositury zemědělské nemocenské pojišťovny byla zřízena poradna pro zabránění porodům.
Jesenická expositura kadaňské zemědělské nemocenské pojišťovny při rozdílení legitimací pojištěncům zároveň s legitimací dodala všem pojištěnkám leták, který nepokrytě vybízí k organisovaným vraždám dětí. Z tohoto letáku vyjímáme tyto věty:
"Žena jako objekt přírody, vyhlédnutý, aby sloužila oplodňování a rozmnožování, jest pro tyto povinnosti vydána v šanc těžkým nebezpečím na těle i na duchu a také hospodářským.... Žena, jejíž tělesný stav jest ohrožen nemocemi všeho druhu, není povolána a nikdy nemůže býti povinna dostáti této své funkci, roditi děti.... Jest tedy jen přirozené, že se dnes největší pozornost a povšimnutí věnuje úpravě porodů a to i u žen dělníků. Úprava porodu nesmí již býti výsadou platící ženy, nýbrž... především... právě ženy nemajetné.
Zemědělská nemocenská pojišťovna jest si vědoma svého vznešeného a šlechetného úkolu, aby svým pojištěnkám a ženám k ní příslušejícím poskytovala tuto ochranu bezplatně. Zřídila poradnu, která má všem ženám, matkám a nastávajícím matkám přispívati radou a činem, aby si na útraty nemocenské pojišťovny daly jak provésti opatření, jimiž lze zabrániti těhotenství, tak i přerušiti je, ovšem v mezích zákona.
Následuje místo a doba těchto "poradních hodin".
Tímto letákem nejen že zmíněná nemocenská pojišťovna překročila svůj zákonitý obor působnosti způsobem, vyzývavým vůči širokým vrstvám obyvatelstva a hrubě urážejícím jeho mravní názory, nýbrž dokonce propagovala činy zakázané trestním zákonem.
Podepsaní se tedy táží pana ministra sociální péče:
je-li ochoten oznamovanou poradnu ihned zakázati a všechny, kdož to zavinili, přiměřeně pokárati?
V Praze, dne 3. února 1931.
Dr. Luschka, Kunz,
Oehlinger, Krumpe, dr. Mayr-Harting, Zajiček, Hlinka, dr. Tiso, Grebáč-Orlov, Onderčo, dr. Fritz, Šalát, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Mojto, dr. Mederlý, Fritscher, dr. Petersilka, Bobek, Greif, Scharnagl.