Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	3. zasedání.

Překlad.

928.

Návrh

poslance dr. Keibla a druhů

na zřízení mimořádného fondu ke zmírnění následků hospodářské krise.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ..................................,

jimž se zřizuje mimořádný fond ke zmírnění následků hospodářské krise.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) U ministerstva financí se zřizuje státní fond ke zmírnění následků hospodářské krise. Jest právnickou osobou a může jako taková samostatně nabývati práv a zavazovati se.

(2) Navenek zastupuje tento fond ministr financí. Půjčky, které vydá, podpisuje také president nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

§ 2

(1) Účelem tohoto fondu jest v nynější hospodářské tísni umožniti práci vytvářející hodnoty a tím čeliti hrozící nezaměstnanosti.

(2) Proto buďtež neprodleně zjištěny a zahájeny veškeré investice v jednotlivých oborech státní správy, jakož i v jednotlivých fondech, ústavech a podnicích, podrobených státní správě, které se jeví nutnými nebo užitečnými. Útraty s tím spojené buďtež hrazeny fondem, pokud není na to úhrada ve státním rozpočtu.

(3) Fond jest oprávněn podle peněz, které má k disposici, poskytovati subvence nebo dlouhodobé půjčky na nízký úrok, nebo za ně přejímati účelnou záruku a to

a) samosprávným svazkům na nutné nebo užitečné investice, a to i nad míru dosud platných zákonitých ustanovení,

b) hospodářským organisacím výrobců, spotřebitelů a obchodu, jakož i společnostem a družstvům prohlášeným za obecně prospěšné, aby mohly plniti svůj úkol podle stanov.

(4) Nemá však práva nepřímo nebo přímo vydávati peníze peněžním nebo pojišťovacím ústavům jakéhokoliv druhu, půjčovati jim je nebo za ně přijímati nějakou záruku.

§ 3.

Fond si opatřuje nutné peníze půjčkami a běžnými příjmy.

§ 4.

(1) K tomuto účelu se povoluje nad výdaje ustanovené státním rozpočtem pro rok 1931 mimořádný úvěr až do výše 3000 milionů Kč.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby si opatřil tuto částku úvěrovými operacemi i v cizině.

§ 5.

Běžnými příjmy jsou:

a) 315 milionů Kč, které podle §u 2 zákona ze dne 17. prosince 1926. č. 340 Sb. z. a n. o úpravě rozpočtu vojenské správy plynou dosud do "Fondu pro věcné potřeby národní obrany",

b) pro rozpočtové období 1931 mimořádný úvěr 150 milionů Kč, který byl povolen zákonem ze dne 19. prosince 1930, č. 190 Sb. z. a n., o mimořádném úvěru na zmírňování následků hospodářské krise,

c) jiné příjmy a úspory, získané při řádné správě fondu,

d) výnos "zvláštní důchodové daně z vyšších příjmů", kterou tento zákon nově zavádí.

§ 6.

(1) Na dobu platnosti tohoto zákona se zavádí "zvláštní důchodová daň z vyšších příjmů".

(2) Této dani jsou podrobeny všechny fysické osoby, které měly v roce 1929 roční příjem, podrobený dani důchodové, jakož i právnické osoby, které měly roční výnos, podrobený všeobecné nebo zvláštní dani výdělkové nejméně 300.000 Kč, nebo ho dosáhnou, dokud tento zákon platí.

(3) Mohou-li prokázati, že jejich příjem klesl pod tuto hranici 200.000 Kč ročně, vystupují zase z této daňové povinnosti.

(4) Roční vynos této daně ustanovuje se na daňové období 1931 nejvýše na 335 milionů Kč, na další daňová období a na další dobu platnosti zákona nejvýše na 458 milionů Kč ročně.

(5) Skutečná roční potřeba Fondu, kterou nelze uhraditi způsobem označeným v § 5, odst. a) do c), která však také nesmí překročiti nejvyšší hranici označenou v § 6, odst. 3, rozvrhne se na poplatníky podle tohoto zákona podle výše a poměru jejich příjmu nebo čistého zisku podrobeného dani důchodové nebo všeobecné nebo zvláštní dani výdělkové.

§ 7.

(1) Rozpočet tohoto fondu jest částí státního rozpočtu.

(2) Fond spravuje ministr financí a správní rada.

Ministr financí jest povinen hospodaření s penězi fondu v minulém roce, o stavu fondu dne 31. prosince každého roku, každoročně podati podrobnou zprávu, ve které dlužno zvláště uvésti jména podporovaných a způsob i výši pomoci jim poskytnuté. Tato zpráva jest součástí státního závěrečného účtu.

(3) Ministr financí kontroluje také, jak se užilo povolených podpor. Všechny státní, zemské, okresní a obecní úřady, jsou povinny poskytnouti mu žádanou podporu.

§ 8.

(1) Správní rada se skládá z ministra financí jako předsedy, 22 řádných členů a tolikéž náhradníků.

(2) 4 řádné členy a 4 náhradníky jmenuje vláda:

6 řádných členů a 6 náhradníků volí poslanecká sněmovna ze svých členů;

3 řádné členy a 3 náhradníky volí senát ze svých členů;

3 řádné členy a 3 náhradníky volí ústředí obchodních komor;

3 řádné členy 3 náhradníky volí zemědělské rady;

3 řádné členy a 3 náhradníky volí čelné organisace spotřebitelů, které označí vláda.

(3) Mezi řádnými členy, které zvolila poslanecká sněmovna a senát a také mezi zvolenými náhradníky musí býti nejméně po dvou zástupcích parlamentní oposice.

(4) Členství v této správní radě jest úřadem čestným, které nesmí býti spojeno s žádnými požitky, dietami nebo remuneracemi.

(5) Je-li řádný člen zaneprázdněn nebo vystoupí-li, nastupuje na jeho místo náhradník stejného původu.

§ 9.

(1) Ministr financí jest povinen svolati měsíčně nejméně jednou správní radu, podati jí zprávu o hospodaření nebo dáti jí podati prostřednictvím odborných úředníků, též z jiných ministerstev. Správní rada má ostatně postavení poradného orgánu ministra financí.

(2) Jen v těchto případech jest ministr financí vázán usnesením správní rady:

a) při sestavování rozpočti a závěrečného účtu fondu,

b) při uzavírání zápůjčky v cizině pro účely fondu,

c) při poskytování subvencí nad 25.000 Kč, při poskytování úvěru nebo přejímání záruky nad 230.000 Kč v jednotlivém případě.

§ 10.

(1) Roční přebytky fondu neplynou do státní pokladny, nýbrž mají býti zařazeny v příštím správním roce do příjmu jako jejich první položka.

(2) Až tento zákon ztratí účinnost, má ministr financí fond likvidovati. Jak se užije zbylého jmění, o tom rozhodne správní rada.

§ 11.

Tímto zákonem se ruší:

a) §§ 2. odst. 3, 4, 5, § 3 a 4 zákona ze dne 17. prosince 1926, č. 240 Sb. z. a n., o úpravě rozpočtu vojenské správy,

b) §§ 2 a 3 zákona z dne 19. prosince 1930. č. 190 Sb. z. a n., o mimořádném úvěru na zmírňování následků hospodářské krise,

c) odst. 3 §u 6, titul 5, kapitola 21 přílohy k finančnímu zákonu pro rok 1931, zákon ze dne 18. prosince 1930, č. 187 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet pro rok 1931.

§ 12.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Ztrácí působnost dnem 31. prosince 1938.

(3) Jeho provedením se pověřují všichni členové vlády.

 

Odůvodnění.

Hospodářská nouze stále roste. Projevuje se v zastavení četných průmyslových podniků a zároveň v ohromné nezaměstnanosti. Nelze míti za to, že se tyto poměry brzy zlepší, naopak dlužno očekávati, že se bída a nouze ještě více rozšíří, ježto příčiny krise nemohou se hledati jen v jedné zemi, nýbrž zachvátily celé světové hospodářství. Především musí se pro nezaměstnané opatřiti práce, pracovních možností jest dosti: Stát potřebuje pro své úřady a školy velmi mnoho budov, jeho silnice, jakož i cesty okresní a obecní jsou špatné, řeky nejsou regulovány, pošty a železnice jsou zanedbány. Rovněž ve správě zemské, okresní a obecní není ještě mnoho věcí hotových a potřebuje nápravy. Ale i v zemědělství, v průmyslu, v obchodu a živnostech mohli by se účelnou prací vytvořiti trvalé hodnoty, přes nepříznivou všeobecnou situaci, kdyby bankovní kapitál nekladl nemírných požadavků osobám potřebujícím úvěru.

K tomu jest zapotřebí: peněz a přiměřené organisace. Nemálo peněz patří k pokusu chtíti stroj hospodářského života udržeti v běhu zvenčí, takřka uměle. Podepsaní považují 150 milionů Kč, které zákon ze dne 10. prosince 1930. č. 190 Sb. z. a n., určil na fond pro případ krise, za úplně nepostačitelné.

Navrhují, aby se k tomu poskytla jistina 3 miliard Kč. Tuto peníze se dají opatřiti jen půjčkou, kterou bude asi lze umístiti jen v cizině. Tato půjčka se má zúrokovati takto:

Podepsaní jsou přesvědčeni, že ročně stačí 10% půjčky, tedy ročně 300 mil. Kč, aby se z nich uhradila vydání na uzavření, správu a zúročení.

Domnívají se, že přes nepříznivý stav hospodářství, stále ještě bude lze sehnati ročně	504 mil. Kč,
aby se celý dluh umořil v 6 letech. Jest tedy ročně třeba	800 mil. Kč.
Těchto 800 milionů Kč má se sehnati takto:
1. tím, že	315 milionů Kč,

 

které podle zákona ze dne 17. prosince 1926, č. 240 Sb. z. a. n., plyne do fondu pro věcné potřeby národní obrany,

tím, že pro rozpočtové období 1931 zákonem ze dne 19. prosince 1930, č. 1.90 Sb. z. a n., povolených 10 milionů Kč má se nyní podle tohoto návrhu zákona přiděliti novému fondu, který se má zříditi. To jest úhrnem 465 milionů Kč pro rozpočtové období 1931. Pro další období jest k disposici jen prvních 315 milionů Kč.

Schází tedy pro rok 1931 335 milionů Kč, pro následující však 485 milionů Kč ročně.

K tomu dlužno ještě poznamenati, že se podepsaným zdál tak zvaný výzbrojní fond nejvhodnějším, aby byl pojat do tohoto všeobecného fondu pro případ krise, navrhovaného tímto zákonem. V dobách krise se musí šetřiti. Při tom lze začíti právě u výdajů na vojsko, zvláště že nic nepřekáží vojenské správě, aby žádala o příděl z navrženého fondu, dá-li tím vykonati produktivní práci. Fond pro případ krise z roku 1930 patří již podle svého účelu do tohoto fondu.

2. Neuhrazených 335 milionů Kč nebo 5 milionů Kč ročně lze sehnati jen novými daněmi. Jiné cesty není, ačkoliv navrhovatelé zcela dobře vědí, že obyvatelstvo jest daněmi úplně vysáto. Ale navrhovatelé se domnívají, že mohou převzíti odpovědnost za to, že navrhují mimořádnou zvláštní důchodovou daň z vyšších příjmů, která jako daň kontingentová má postihnouti jen ty poplatníky, jejichž daňová základna činila u fysických osob pro daň důchodovou a u právnických osob pro všeobecnou a zvláštní daň výdělkovou již v roce 1929 nejméně 200.000 Kč. Mají tím býti postiženy velké příjmy a výnos zvláště velkých společností a trustů. Dvojí zdanění, kterému se takto nelze vyhnouti, jest úplně ospravedlněno důležitým účelem.

Byla zvoleno daň kontingentová, aby se nevybíralo více, než jest nezbytné.

Organisací může býti podle mínění podepsaných jen státní úřad, ministerstvo. Žádné z nich by nemohlo samo úplně splniti své úkoly, musilo by se pokaždé dotazovati o radu jiných ministerstev. Z druhé strany jest soustředění nutné. Proto se navrhuje, aby bylo tímto úkolem pověřeno ministerstvo financí, poněvadž finanční stránka jest u tohoto návrhu rozhodující. Ale ministerstvo financí nemá míti možnost, aby rozhodovalo docela samo, přidá se mu k ruce správní rada a v některých věcech jest dokonce vázáno jejím usnesením. Navrhovatelé se domnívají, že i při složení této správní rady musili zanechati dosud oblíbeného druhu a navrhují, že v ní musí býti zastoupeno i Národní shromáždění a výslovně i jeho oposice. Tak doufají, že zajistí lepší působnost této správní rady.

Podle návrhu má býti úvěr 3 miliard Kč zaplacen v 6 letech, tedy v roce 1937, nejdéle v roce 1938. Tak dlouho platí také § 2, odst. 2, zákona ze dne 1. prosince 1926, č. 240 Sb. z. a n., takže on i 1. odstavec tohoto paragrafu musí zůstati v platnosti, aby novému fondu byl zajištěn příjem 315 milionů Kč. Jiné se ruší, právě jako §§ 2 a 3 zákona ze dne 19. prosince 1930, č. 190 Sb. z. a n.

Po zaplacení půjčky jistě i tento zákon dosáhne svého účelu, hospodářská nouze se zmírní, nebo snad kultura a civilisace západní Evropy zahyne. Proto se pro tento zákon navrhuje konec jeho působnosti dnem 31. prosince 1938.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru iniciativnímu, rozpočtovému a sociálně-politickému.

V Praze, dne 27. ledna 1931.

Dr. Keibl,

inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Schollich, Matzner, Horpynka, dr. Hanreich, dr. Szüllö, Hokky, inž. Jung, Simm, dr. Luschka, Krebs, Köhler, Knirsch, Fedor, dr. Jabloniczky, Geyer, Kasper, Greif, Fritscher, Dobránsky.