|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
918.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Bergmanna a druhů o sabotáži družstevního podnikání čs. četnictva (tisk 705/X.),
II. min. vnitra na interp. posl. Seidla, Staňka, Tayerle a soudruhů o výkonné četnické službě četnických správních důstojníků (tisk 754/IV.),
III. min. financí na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o jednostranném fiskálním postupu finančních činitelů a o nedostatečných ministerských výnosech, které nedbají nejdůležitějších požadavků poplatníků, postižených nouzí (tisk 628/XV.),
IV. min. vnitra na interp. posl. Hadka, Höhnela a soudruhů, že liberecký okresní úřad a liberecké policejní ředitelství zakazují komunistické straně v okrese chrastavském všechny schůze a přednášky (tisk 747/XIV.),
V. min. národní obrany na interp. posl. Hadka a soudruhů o nakládání s vojínem Rudolfem Svarovským od horského dělostřeleckého pluku č. 202 5. baterie v Kežmaroku (tisk 683/V.),
VI. min. soc. péče na interp. posl. Kaspera a druhů, aby konečně byla uzavřena úmluva mezi Německou říší a Československou republikou o vyplácení podpory v nezaměstnanosti dělníkům přecházejícím přes hranice (tisk 747/VI.),
VII. předsedy vlády, min. zahraničních věcí a min. spravedlnosti na interp. posl. Stříbrného, dr. Perglera a druhů o podvodech v oficiosním listě vlády "Prager Presse" (tisk 295/XVII.),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Kopeckého, Hadka, Kubače, Majora a soudruhů o znemožňování bezvěrecké práce na Slovensku (tisk 747/III.),
IX. min. vnitra na interp. posl. Kopeckého, Gottwalda, Haiblicka, Śliwky, Sedorjaka, Vallo, Steinera a soudruhů o druhém sčítání lidu v ČSR (tisk 741/I.),
X. min. vnútra na interp. posl. Hlinku a druhov vo veci neprístojností politickej administratívy okres. úradu v Spišskej Sobote, sídlo Poprad, o prehmatoch okres. náčelníka Michala Haviara a jemu podriadených niektorých úradníkov tohoto úradu (tisk 675/IX.),
XI. min. financí na interp. posl. Seidla, Bečko, Bendy a soudr. o služebních poměrech finanční stráže na Slovensku (tisk 675/XIII.),
XII. min. veřejných prací na interp. posl. Seidla, inž. Nečase a soudruhů o systemisaci služebních míst kancelářského personálu ústředního inspektorátu pro službu cejchovní v Praze (tisk 209/XIV.),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Seidla, Husnaje a soudr. o úpravě mimořádných požitků kancelářských zaměstnanců policejních úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 673/XIV.),
XIV. min. vnútra na interp. posl. Hrušovského a druhov vo veci sčítania ľudu na Slovensku (tisk 754/VI.),
XV. min. financí na interp. posl. Viereckla a druhů o chování přednosty berní správy v Jáchymově Štrimpla (tisk 705/I.),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Gläsela a druhů o zákazu turnerského sletu, pořádaného chebskou Jahnovou turnérskou župou v neděli dne 5. října a spojenou s lidovou tělocvičnou hrou "Boj o žerď" v ašském okrese (tisk 705/III.),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Seidla, Bendy, Tayerle a soudruhů o zkrácení 301 vrchních četnických strážmistrů o stabilisační výhodu (tisk 801/VII.),
XVIII. min. věcí zahraničních na interp. posl. Kopeckého, Štětky, Čižinské a soudruhů o postupu konsulátů vůči československým vystěhovalcům v cizině (tisk 686/XIII.),
XIX. min. spravedlnosti na interp. posl. Stříbrného, dr. Perglera a druhů o konfiskaci politického projevu na sjezdu důvěrníků Národní ligy ze dne 3. listopadu 1930 (tisk 801/XV.),
XX. min. vnitra na interp. posl. Kopeckého, Štětky, Čižinské a soudruhů o poškozování čsl. vystěhovalců průtahy v úředním vyřizování jejich záležitostí (tisk 686/XII.),
XXI. min. vnútra na interp. posl. Šaláta a druhov o ochrane slovenského názvoslovia obcí a miest na Slovensku (tisk 769/IX.),
XXII. min. financí na interp. posl. Neumeistera, Polacha, Brožíka a soudruhů o neoprávněném držení skladu tabáku a trafiky nynějším velmi zámožným držitelem v Dobrušce (tisk 295/XV.),
XXIII. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Stříbrného, dr. Perglera a druhů o poměrech ve všeobecné nemocnici v Praze (tisk 532/VIII.).
918/I.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance H. Bergmanna a druhů
o sabotáži družstevního podnikání čs. četnictva (tisk 705/X.).
Mohou-li býti členy družstva s ručením obmezeným "Nákupní a prodejní družstvo čs. četnictva v Praze" zatím jen četničtí pensisté, jak se v interpelaci samé zdůrazňuje, nebylo vůbec důvodu oznamovati ustavení takového družstva v denních rozkazech a nelze již proto postupu zemských četnických velitelství nic vytýkati.
Pokud jde o stížnost na postup spolku "Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond" proti tomuto družstvu, podotýkám pouze, že jeho v interpelaci zmíněná žádost o finanční účast na družstvu byla projednána ve výborové schůzi řečeného spolku dne 22. a 23. srpna 1930 a byla zamítnuta. Poněvadž spolek tímto usnesením ani nevybočil z oboru své působnosti, ani neporušil zákonných předpisů nebo veřejného řádu, nemám příčiny do tohoto rozhodnutí spolku zasahovati.
Nabídky obchodních firem, po případě jednotlivců, uveřejňují zemská četnická velitelství v "Návěští" svých denních rozkazů jen ojediněle, pokud jde o předměty, mající vztah k potřebám služebním a stejnokrojovým četnictva, čemuž v daném případě nebylo, a odmítám podezřívání zemských četnických velitelství, že takové uveřejnění se děje jen pro zvláštní výhody firmou poskytnuté důstojníkům z četnické správy.
Vstup do kasáren není agentům a osobám přicházejícím k vůli obchodování s četníky podle § 9 Kasárního předpisu dovolen. Pokud výjimečně nebylo tohoto předpisu plně dbáno, stala se náprava.
V Praze dne 17. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik, v. r.
918/II.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Fr. Seidla, Fr. Staňka, R. Tayerle a soudruhů
o výkonné četnické službě četnických správních důstojníků (tisk 754/IV.).
Poněvadž tato interpelace se dotýká jedině oboru ministerstva vnitra, převzal jsem její zodpovědění a sděluji toto:
Podle § 2 zákona o četnictvu ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., jest četnictvo podřízeno četnickým důstojníkům v příčině výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských.
Z výnosu ministerstva vnitra z roku 1920, jehož se páni interpelanti dovolávají, nelze nikterak odvozovati, že by pozdější výnos ministerstva vnitra ze dne 28. června 1930, č. 25251-13, doplňující předpis o přehlídkové službě u četnictva, porušoval zákon o četnictvu nebo byl v rozporu s výnosem z roku 1920.
Nehledě k tomu, že ministerstvo vnitra bylo oprávněno tímto výnosem pozměniti svůj starší výnos z roku 1920, neukládá nový výnos velitelům četnických oddělení nic jiného, než co jim již v zákoně a ve výnose z roku 1920 jest uloženo, nýbrž upravuje pouze blíže způsob výcviku, vyučování a kontroly četnické služby, pokud jde o službu pátrací, jak to zájem veřejné bezpečnosti následkem vzrůstající rafinované zločinnosti nutně nyní vyžaduje.
Novým výnosem ministerstva vnitra není také nikterak tangována pravomoc okresních hejtmanů nebo soudů, neboť povinností správních důstojníků je pouze kontrolovati službu, zejména i přesné provádění daných rozkazů podle platných zákonů a nařízení, a po případě býti četníkům nápomocnou radou při výkonu jejich služby v obtížnějších případech.
Za svou činnost při výkonu služby odpovídají velitelé oddělení v plném rozsahu jako každý jiný orgán státní moci výkonné podle příslušných služebních a zákonných předpisů v poslední instanci ministru vnitra právě tak jako okresní hejtmani.
Četničtí důstojníci se doplňují již nyní postupným povyšováním z řad četnických gážistů mimo služební třídy, pokud tito vyhovují předepsaným podmínkám.
Výnosem ze dne 28. června 1930, č. 25251-13, zavedená kontrola venkovské služby správními důstojníky se provádí v rámci pravidelné přehlídky četnického útvaru a nejsou tudíž s ní spojeny zvláštní výdaje. Pokud jde o kontrolu v případech mimořádných, zejména v případech kriminálně zvláště závažných, jsou nepatrné náklady s tím spojené vyváženy veřejným zájmem. Cestovní výlohy za přehlídky správních důstojníků jsou zahrnuty pod všeobecnou rozpočtovou položkou "Cestovní výlohy"; jejich zvláštní vykazování stávající schéma rozpočtu a státní uzávěrky nepřipouštějí.
Přehlídková služba u četnictva byla již novým předpisem z roku 1925 omezena na míru nezbytně nutnou v zájmu řádného výkonu četnické služby a nesnese dalšího restringování.
V Praze dne 17. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik, v. r.
918/III. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o jednostranném fiskálním postupu finančních činitelů a o nedostatečných ministerských výnosech, které nedbají nejdůležitějších požadavků poplatníků, postižených nouzí (tisk 628/XV.).
Značná výše daňových nedoplatků a nutný zřetel zejména též na finanční hospodářství svazků územní samosprávy nutí finanční správu, aby pečovala o urychlené vybrání těchto nedoplatků. Při tom padá též na váhu, že nyní nejde již jen o nedoplatky vzniklé opožděnými předpisy z doby inflační, doručenými za podstatně změněných hospodářských poměrů, nýbrž ze značné části jde již o nedoplatky daní, předepsaných včas a za léta příznivé hospodářské konjunktury, takže vzrůst jejich nelze namnoze nijak omluviti. Ministerstvo financí však opětovně uložilo všem podřízeným úřadům, aby při vymáhání dlužných daní postupovaly opatrně, bedlivě přihlížejíce k hospodářským a finančním poměrům dlužníků neb určité kategorie poplatnictva, a za tím účelem, aby sledovaly všeobecný vývoj hospodářských poměrů a jich vliv na platební schopnost dlužníků. Dříve než se přikročí k exekučnímu vymáhání nedoplatků; má býti vždy pečlivě vyšetřeno, může-li poplatník - aspoň ve lhůtách - dluh spláceti, či zda mu chybí jen vůle platiti. V posléze uvedeném případě nelze ovšem jak v zájmu pokladny státní, tak v zájmu svazků samosprávných s provedením exekuce meškati.
Na včasné vyřizování opravných prostředků ministerstvo financí stále naléhá. Stav nedodělků těch se již podstatně zlepšil a lze doufati, že v dohledné době, zejména po rozmnožení personálu po provedení resystemisace, přivedena bude agenda ta do běžného stavu. Stanoviti určitou lhůtu pro vyřízení opravných prostředků ve věcech daňových není však možno pro různost konkrétních případů, jakož i proto, že včasné vyřizování opravných prostředků závisí často nejen na úřadu, nýbrž i na součinnosti poplatníka samého.
Podané odvolání nebo žádost za mimořádné daňové úlevy nemají sice odkladného účinku co do placení daní, jichž se odvolání nebo žádost týče; strana však může v takových případech žádati za příročí, které jí v odůvodněných případech bude povoleno za podmínek § 283 zákona o př. d. a příslušné části prováděcího nařízení č. 175/1927 Sb. z. a n.
Zákon o přímých daních ukládá vyměřovacím úřadům za povinnost podaná přiznání přezkoumávati. To se může zpravidla prováděti jen výslechem znalců, svědků a osob přezvědných, které s poměry poplatníka jsou náležitě obeznámeny. Aby pak zaručena byla naprostá objektivnost výpovědí slyšených osob, bylo do § 331, odst. 3, cit. zák. pojato ustanovení, že jména jejich nemohou bez jejich svolení býti poplatníkům sdělena. Tyto výpovědi nebyly by objektivní, kdyby slyšené osoby měly obavu, že budou event. vysazeny útokům poplatníků, kterým jejich výpovědi jsou nepříznivé. Poplatníkovi nehrozí z toho nijaká újma, ježto, vzniknou-li pochybnosti o správnosti neb úplnosti jeho údajů v důsledku výpovědi řečených osob, oznámí se mu v odůvodnění pochybností podstatný obsah dobrozdání nebo výpovědi a kromě toho poplatník má v odvolací lhůtě právo sám do protokolu nahlédnouti; může tedy na event. nesprávnosti poukázati a je vyvrátiti. Kromě toho jako svědci, znalci a osoby přezvědné ve smyslu prováděcího nařízení k § 301, odst. 1 cit. zák. slyšeny jsou jen osoby čestné, zcela důvěryhodné, naprosto nestranné, spolehlivé a věci znalé a nikoliv osoby, o nichž je úřadu známo, že s poplatníkem žijí v nepřátelství. Úřad je povinen výpovědi zmíněných osob kriticky hodnotiti a pro vzájemnou kontrolu vyslechnouti i několik osob. Konečně jest povinností úřadu (komise), aby pro zjištění naprosté pravdy vyslýchanou osobu vždy napřed upozornil, že vědomě nesprávné výpovědi trestají se podle § 198 zákona o přímých daních jako přestupek vězením nebo peněžitým trestem.
Poněvadž výpovědí zmíněných osob jest ve vyměřovacím řízení v zájmu objektivního zjištění vyměřovacího základu zpravidla nutně potřebí a poplatníkům se tím nijak neubližuje, nelze o tom uvažovati, aby byla zrušena příslušná ustanovení zákona o přímých daních.
V Praze dne 11. ledna 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš, v. r.
918/IV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Hadka, Höhnela a soudruhů,
že liberecký okresní úřad a liberecké policejní ředitelství zakazují komunistické straně v okrese chrastavském všechny schůze a přednášky (tisk 747/XIV.).
Veškeré v interpelaci uvedené veřejné schůze, resp. přednášky, byly skutečně příslušnými úřady zakázány, a to z důvodů v interpelaci - třeba ne zcela přesně - reprodukovaných. V žádném případě nebylo však proti zákazu podáno odvolání, takže pořadatelé schůzí vzdali se tak sami práva, aby nadřízený úřad přezkoumal postup úřadů v instančním pořadí.
Vzhledem k této okolnosti neshledávám v tomto případě důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 22. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik, v. r.
918/V. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Hadka a soudr.
o nakládání s vojínem Rudolfem Svarovským od horského dělostřeleckého pluku číslo 202, 5. baterie v Kežmaroku (tisk 683/V.).
Úředním šetřením zahájeným z podnětu interpelace o úmrtí vojína Svarovského bylo zjištěno:
Podle knihy chorých hlásil se jmenovaný vojín nemocným poprvé dne 12., 15., 17. a 18. října 1929, tedy již několik dnů po nastoupení do presenční služby. Podle lékařského nálezu měl tehdy bolavé nohy následkem nezvyklosti na pěší výcvik. Dne 19. října téhož roku měl otlak nohou menšího stupně. Dále byl uznán nemocným zánětem vaziva spojovacího dne 21. - 24. října 1929. Pak celou zimu se nemocným nehlásil a nebylo ani zjištěno, že by si byl stěžoval na bolesti. Nemocným se hlásil teprve až dne 22. března 1930 a stěžoval si na zácpu.
Po té hlásil se k lékařské prohlídce dne 14. dubna 1930, kdy nebyly u něho nalezeny žádné objektivní znaky nějaké choroby. Ještě ani 17. dubna nemohlo býti zjištěno nic objektivního. Jelikož však si stěžoval na bolesti hlavy a končetin, byl ponechán v lékařském ošetřování u setniny. Dne 18. dubna při lékařské prohlídce hlásil, že mu bolesti polevily. Přesto, že i nyní byl objektivní nález zase negativní, a nemocný neměl ani zvýšené teploty, byl nadále ponechán ve stavu nemocných. Teprve dne 19. dubna byla zjištěna teplota 38o, tep 84 a nalezeny příznaky počínajícího zápalu plic. Téhož dne byl dopraven, jak nejrychleji bylo možno, do divisní nemocnice 11 v Košicích, jelikož řádná therapie jeho nemoci nezbytně vyžadovala ošetření nemocničního. V nemocnici přes veškerou péči zemřel náhle dne 25. dubna ochrnutím srdce (Adynamia cordis).
Podle lékařského nálezu jakož i provedenou pitvou bylo zjištěno, že vojín Svarovský podlehl prudkému oboustrannému zánětu plic a že nebylo v lidské moci jej zachrániti, jelikož činnost srdeční neodolala prudkému a zhoubnému průběhu choroby. Nemoc byla řádně a včas ošetřována a bylo učiněno vše, čeho náležité léčení nemoci vyžadovalo.
Jeví se tudíž údaje interpelace po této stránce nesprávné.
Avšak ani ostatní údaje interpelace neodpovídají skutečnosti. Bylo zjištěno, že s vojínem Svarovským nebylo jednáno nelidsky a že ani ostatní vojíni v posádce kežmarocké nejsou šikanováni. Zejména neodpovídá skutečnosti, že vojín Svarovský byl potrestán odnětím požitků, jelikož tento trest podle služebního řádu vůbec neexistuje. Trestán byl toliko odnětím velikonoční dovolené, jelikož dvakrát po sobě přivedl k prohlídce koně nevyčištěné. Jiných trestů neměl.
Pokud se týče tvrzení, že matka zemřelého byla otázána před pohřbem, zda je ochotna koupiti rakev, dovoluji si uvésti:
Ve skutečnosti matka zemřelého nebyla otázána, zdali chce koupiti rakev, nýbrž bylo jí pouze sděleno, že vojenská správa vypravuje ve smyslu služ. předpisu H-IV-1 všem vojenským osobám zemřelým v činné službě jednoduchý, stavu zemřelého odpovídající pohřeb, a přála-li by si pohřeb okázalejší, že by musila větší náklad hraditi ze svého.
Pokud se týká požadované úhrady cestovních výloh, jež matce zemřelého vznikly účastí na pohřbu, mohlo by ministerstvo národní obrany k její žádosti poskytnouti jí mimořádnou podporu odpovídající těmto výlohám.
V Praze dne 15. ledna 1931.
Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský, v. r.
918/VI. (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance R. Kaspera a druhů,
aby konečně byla uzavřena úmluva mezi Německou říší a Československou republikou o vyplácení podpory v nezaměstnanosti dělníkům přecházejícím přes hranice (tisk 747/VI.).
Ministerstvo sociální péče zahájilo již před delší dobou jednání s vládou německou o úpravu otázky pojištění v nezaměstnanosti osob, které bydlíce v Československé republice přecházejí hranice za prací v říši Německé. Výsledkem tohoto jednání jest nařízení o osvobození těchto osob od povinnosti pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 13. listopadu 1930, uveřejněné v německém říšském zákoníku č. 46 z r. 1930. Osoby takto osvobozené mají možnost zajistiti si nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti za podmínek zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n. ve znění zákona z 5. června 1930, č. 74 Sb. z. a n. Tím jest vyřešena otázka, jejíž úpravy se interpelace domáhá.
V Praze dne 21. ledna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech, v. r.
918/VII.
Odpověď
předsedy vlády,
ministra zahraničních věcí a
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Jiří Stříbrného, dra Karla Perlera a druhů
o podvodech v oficiosním listě vlády "Prager Presse" (tisk 295/XVII.).
"Prager Presse" je list, vydávaný Tiskařskou, nakladatelskou a novinářskou společností akciovou "Orbis" v Praze. Stanovy této akciové společnosti v § 15 výslovně ukládají správní radě společnosti jako nejvyššímu správnímu orgánu "vésti vrchní správu všech záležitostí společnosti, dohlížeti na obchodování". Je tím tedy také stanovena zodpovědnost za obchodní a administrativní vedení listu, který společnost vydává. Podle § 39 schválených stanov jest společnost "Orbis" jako každá akciová společnost podrobena státnímu dozoru podle platných zákonů a předpisů.
Vedle toho jest třeba v této souvislosti také zdůrazniti, že správní rada společnosti jest složena z vážných činitelů našeho veřejného života politického i hospodářského, náležejících různým politickým stranám, a svým složením dává záruku také veřejného dozoru nad společností, její správou a obchodováním. Stížnosti, které interpelace uvádí, týkají se obchodního a administrativního vedení podniku, jež se vymyká přímému zásahu i zodpovědnosti vlády nebo jednotlivých ministrů.
Na základě této interpelace navrhlo státní zastupitelství v Praze zavedení přípravného vyhledávání proti neznámému pachateli za účelem zjištění skutkové povahy trestního činu ve směru zločinu dle §§ 197, 200, 203 tr. z.
V Praze dne 26. ledna 1931.
Předseda vlády:
Udržal, v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Eduard Beneš, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner, v. r.
918/VIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Kopeckého, Hadka, Kubače, Majora a soudruhů
o znemožňování bezvěrecké práce na Slovensku (tisk 747/III.).
Zemskému úřadu v Bratislavě nedošla dosud žádná stížnost, že by předpisy zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb. z. a n., o vzájemných poměrech náboženských vyznání nebyly na Slovensku politickými úřady I. stolice dodržovány.
Pokud jde o stížnost týkající se okresního úřadu v Prievidzi, bylo před rokem 1929 v několika případech od vystupujících žádáno, aby doplnili svá neúplná oznámení ještě v tom směru, zda zůstávají bez vyznání nebo přestupují do jiné církve a sice proto, aby mohl býti zařízen záznam změny náboženství v příslušné matrice, kterýžto záznam je podle § 46 matriční instrukce číslo 80.000/06 povinný.
K stížnosti týkající se skupin "Svazu proletářských bezvěrců", podotýkám, že stanovy skupiny v Ružomberku byly schváleny již výnosem bývalého župního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši ze dne 2. května 1927, číslo 1412/27 a skupina v Handlové byla vyzvána, aby svoje stanovy doplnila doložkou předepsanou spolčovacími předpisy platnými na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro veškeré spolky. Proti tomu podala skupina odvolání, které bylo odmítnuto jako opožděné. Pokud vůbec vráceny byly spolkům stanovy k doplnění, mohly spolky buď stanovy doplniti nebo proti výměrům podati odvolání.
Neshledávám proto důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 23. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik, v. r.