Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s přístupem k Mezinárodní obchodní úmluvě ze dne 24. března 1930, jakož i s Protokolem k ní z téhož dne.

X. Shromáždění Společnosti Národů, aby urychlilo provedení resolucí Mezinárodní hospodářské konference z r. 1927, doporučilo v září 1929, aby se přikročilo ke zvláštní kolektivní akci států - členů Společnosti Národů a oněch států - nečlenů, které se budou chtíti účastniti. Podle znění příslušné resoluce cílem této akce bylo sjednati plurilaterální dohodu, v níž by se státy zavázaly, že se po určitou dobu zdrží každého zvyšování platných ochranných cel a zavádění ochranných cel nových. Tato myšlenka byla původně označována stručným názvem celního příměří. Toto celní příměří mělo pak zaručiti vhodnou atmosféru pro další společné akce Společnosti Národů, které měly uvésti v život resoluce Mezinárodní hospodářské konference z roku 1927.

K sjednání tohoto "celního příměří", jakož i k zahájení společné hospodářské akce byla svolána v únoru 1930 generálním sekretářem Společnosti Národů I. konference pro společnou hospodářskou akci, která skončila své práce dne 24. března 1930 podepsáním dvou aktů, z nichž jeden má název Mezinárodní obchodní úmluva. Tento akt představuje výsledek usilování o celní příměří.

Její stručný obsah jest tento: Smluvní strany se zavazují nepoužíti před 1. dubnem 1931 své možnosti vypověděti bilaterální obchodní smlouvy, které mezi sebou sjednaly a které jsou v platnosti v den podpisu úmluvy, tj. dne 24. března 1930 (Čl. I.).

O zvláštní výhradě ve prospěch Československa jest zmínka níže v náčrtu obsahu Protokolu.

V dalších závazcích smluvních stran nutno činiti rozdíl mezi státy, které praktikují snižování celních sazeb cestou smluvní a mezi státy, které přidržují se liberální obchodní politiky, aniž by vázaly výši svých cel v bilaterálních obchodních smlouvách. Protokol k Úmluvě jmenuje státy této druhé skupiny; jsou to Velká Britanie, Dánsko, Norsko, Holandsko a Portugalsko.

Jestliže státy první skupiny (do nichž patří i Československo) chtějí zvýšiti cla nad stav platný 24. března 1930 nebo zavésti nová cla, která tohoto dne neexistovala, a mohou-li tato cla vážně poškoditi některou ze smluvních stran, může poškozený stát žádati do dvou měsíců od doby, kdy mu o tom byla podána zpráva, aby s ním bylo o věci přátelsky jednáno za tím účelem, by porušená rovnováha hospodářských styků se vyrovnala. Nepovedou-li tato jednání do dvou měsíců k cíli, může stát, který jednání vyvolal, vypověděti s jednoměsíční lhůtou Obchodní úmluvu, a to buď vůči všem smluvním stranám, nebo jen vůči státu, který cla zvýšil, nebo zavedl nová (Čl. II.). Smluvní strana musí oznámiti zvýšení nebo zavedení cel ostatním smluvním stranám nejméně 20 dní před jejich použitím ve všech případech, ve kterých je to možné. Není-li to možno, musí tak oznámiti v okamžiku jejich použití (Čl. III.).

Závazek druhé skupiny států jest širší: zavazují se po dobu platnosti Úmluvy nezvyšovati ochranných cel dosavadních a nezaváděti ochranných cel nových (čl. IV.). Zvýší-li nebo zavedou-li cla fiskální, jsou podrobeny celkem stejným závazkům, jako první skupina při všech svých clech (Čl. V.).

Všechny státy se dále zavazují, že neztíží ode dne 24. března 1930 svůj platný režim dovozních a vývozních zákazů omezení, a učiní-li tak, že se podrobí řízení článků II. a III. této úmluvy (Čl. VI.).

Bilaterální obchodní smlouvy, na něž se vztahuje závazek nevypovídati podle článku I., mohou býti po dobu platnosti Úmluvy měněny nebo nahrazeny jinými. Vyplynou-li však jako důsledek výpovědi zvýšená cla, použije se řízení, o němž mluví čl. II.

Úmluva jest sjednána na dobu 1 roku počínaje 1. dubnem 1930.

Před 1. únorem 1931 může každá strana oznámiti, že vypovídá Úmluvu k 1. dubnu 1931. Neučiní-li toho, zůstane pro ni Úmluva v platnosti pro další dobu 6 měsíců. I po uplynutí této doby se úmluva vždy na dalších 6 měsíců obnovuje, není-li vypověděna dva měsíce před uplynutím příslušné lhůty (Čl. IX.).

Úmluva měla býti podepsána do 15. dubna 1930 a ratifikována do 1. listopadu 1930 (Čl. XII.).

Každý stát může zaslati generálnímu sekretáři Společnosti Národů žádost o přístup k této Úmluvě.

V této žádosti uvede, zda si přeje, aby se na něho aplikovala ustanovení článku II. nebo IV., to jest, do které z obou výše zmíněných skupin států se přihlašuje. Jakmile konvence vstoupí v platnost podle ustanovení čl. XIII., generální sekretář předloží věc státům stranám úmluvy. Přístup se stane definitivním jeden měsíc po konstatování jejich souhlasu (Čl. XIV.).

Protokol k Úmluvě obsahuje důležitou výhradu ke čl. I.: Maďarsko zde prohlašuje, že přijímá reservu Československa a Rakouska, podle které se ustanovení této Úmluvy nevztahuje na obchodní smlouvu československo-maďarskou a rakousko-maďarskou. Stejné prohlášení zde činí Československo vůči Rakousku o obchodní smlouvě československo-rakouské. Kdyby z jednání těchto tří zemí, nebo z výpovědi některé z jejich vzájemných smluv vzniklo zvýšení cel, může ji každá strana Úmluvy vypověděti s jednoměsíční lhůtou, a to buď vůči všem stranám Úmluvy, neb jen vůči oné, která cla zvýšila.

Datum vstupu v platnost Úmluvy a event. podmínky mají se určiti na pozdější konferenci, která se měla sejíti po 1. listopadu 1930 (Čl. XIII.).

Konference, která se ve smyslu tohoto článku sešla 17. listopadu 1930 v Ženevě, přenechala rozhodnutí o vstupu úmluvy v platnost nové konferenci, jejíž datum určí generální sekretář Společnosti Národů v dohodě s předsedou zmíněné konference. Státy, které Mezinárodní úmluvu do 1. listopadu 1930 ratifikovaly, rozhodly se zároveň pokládati ratifikace nebo žádosti o přístup, které se uskuteční po tomto datu, avšak před 25. lednem 1931, jako kdyby byly provedeny před 1. listopadem 1930.

Mezinárodní obchodní úmluva byla podepsána v ustanovené lhůtě (do 15. dubna 1934) těmito státy: Německem, Rakouskem, Velkou Britanií a Severním Irskem, Dánskem, Estonskem, Finskem, Francií, Řeckem, Italií, Lotyšskem, Lucemburskem, Holandskem, Polskem, Rumunskem, Švédskem a Švýcarskem.

Ratifikována byla: dosud těmito státy: Norskem, Belgií, Švýcarskem, Italií, Lucemburskem, Velkou Britanií a Severním Irskem, Dánskem, Finskem, Lotyšskem a Švédskem. Podle oficielních sdělení delegátů jednotlivých států na druhé konferenci, konané v listopadu 1930, jest do 25. ledna 1931 očekávati ratifikaci Německa, Francie a řady jiných států.

Československo Úmluvu v ustanovené lhůtě, tj. do 15. dubna 1930 nepodepsalo. Může k ní však přistoupiti.

Pro přístup Československa k Úmluvě mluví tyto důvody:

Cílem Mezinárodní obchodní úmluvy jest stabilisace sítě platných obchodních smluv, čímž se mají sjednati příznivější podmínky a záruky pro mezinárodní obchod, neboť možnost zvyšování cel jest do značně míry omezena. Třebaže úmluva nevylučuje oprav celních sazeb v hospodářsky zdůvodněných případech, sleduje cíl, aby těmito opatřeními nebyl porušen přátelský poměr mezi státy a rovnováha výhod jejich smluvního obchodně-politického poměru.

Pro Československo pak - jako stát se značnými vývozními zájmy - je, jak v oboru výroby průmyslové, tak v oboru výroby zemědělské velmi důležito, aby podmínky zahraničního obchodu byly pokud možno ustáleny. Naopak zase závazky z Úmluvy Československu plynoucí pro obor vlastního celního sazebníku možno bez obav přijati vzhledem k tomu, že sama úmluva obsahuje v Protokolu ke článku I. lit. C a ke článku II. lit. A výslovný souhlas s opatřeními, na jejichž aktivování byl s československé strany kladen zvláštní důraz.

Tato Mezinárodní úmluva a Protokol k ní potřebuje souhlasu Národního Shromáždění podle paragrafu 6, odst. 1. ústavní listiny, jelikož jde tu o smlouvu obsahující určité zásady pro uzavírání a vypovídání obchodních smluv, tudíž o smlouvu spadající pod pojem obchodní smlouvy ve smyslu ústavní listiny.

Předkládajíc tuto Úmluvu a její Protokol oběma sněmovnám Národního Shromáždění vláda projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána současně poslaneckou sněmovnou a v ní zahraničním a živnostensko-obchodním výborem a senátem a v něm zahraničním a národohospodářským výborem, a žádá, aby o ní podaly zprávy v době co nejkratší.

V Praze dne 23. ledna 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.