Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	3. zasedání.

Překlad.

891.

Návrh

poslanců Pohla, Brožíka a soudruhů

na vydání zákona na ochranu osob zaměstnaných v radiových podnicích.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne.............

o opatřeních na ochranu osob v podnicích a ústavech, v nichž se radium dobývá, zpracuje nebo používá. (Zákon na ochranu proti radiu.)

Rozsah zákona, povolování a povinnost ručení.

§ 1.

(1) Tento zákon vztahuje se na všechny podniky a ústavy, v nichž se radium nebo radioaktivní látky dobývají, vyrábějí, zpracují nebo používají.

(2) Všechny podniky a ústavy, které spadají pod ustanovení tohoto zákona, potřebují schválení ministerstva veřejných prací a podléhají dozoru nařízenému tímto zákonem.

(3) Za všechny škody, které vzniknou z nezachovávání tohoto zákona nebo předpisů podle tohoto zákona vydaných, jest podnik (ústav) povinen poškozenému náhradou.

(4) Kde se v tomto zákoně bez bližšího označení mluví o podnicích a ústavech, rozumějí se tím podniky v ústavy uvedené v odst. 1. Zaměstnanci rozumějí se všechny osoby zaměstnané za plat v podnicích a ústavech uvedených v odst. 1, ať již vykonávají práce nebo služby jakéhokoliv druhu.

Dozor.

§ 2.

(1) Nejvyšší dozor nad podniky a ústavy uvedenými v §u 1, pokud jde o provádění a dodržování předpisů tohoto zákona, vykonává ministr veřejných prací v dohodě s ministry sociální péče, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, a obchodu, průmyslu a živností.

(2) U ministerstva veřejných prací zřizuje se komise k dozoru nad prováděním tohoto zákona - v dalším krátce nazývaná komise - které vedle úkolů, zvláště uvedených v tomto zákoně, přísluší:

a) periodicky zkoumati a neustále dohlížeti na podniky a ústavy,

b) shromažďovati a zpracovávati podnikání a pozorování nebo docházející zprávy, vydávati příslušné publikace,

c) podávati posudky a činiti návrhy na vyzvání ústředních úřadů nebo z vlastní iniciativy.

Komise podává ministerstvu veřejných prací každoročně zprávu o své činnosti, která se předloží Národnímu shromáždění.

(3) Komise se skládá:

a) po jednom ze zástupců ministerstva veřejných prací, sociální péče, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a obchodu, průmyslu a živností, které jmenuje příslušný ministr,

b) ze tří lékařů, které na návrh ministra veřejného zdravotnictví jmenuje ministr veřejných prací v dohodě s ministrem sociální péče a obchodu, průmyslu a živností,

c) ze dvou zástupců dělníků, zaměstnaných v podnicích a ústavech, z jednoho zástupce tam zaměstnaných zaměstnanců a ze dvou zástupců zaměstnavatelů. Tyto zástupce bude jmenovati k návrhu příslušných zájmových korporací nebo revírní rady ministr veřejných prací, při čemž jest vázán návrhu,

d) z ústředního živnostenského inspektora a z ústředního inspektora dolů nebo jejich náměstků.

(4) Předseda komise jmenuje ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry. Komise usnese se na svém jednacím řádu, který schválí ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.

(5) Členství v komisi jest úřad čestný. Členové malí nárok na náhradu svých výdajů.

Předpisy o zařízení podniků a ústavů.

§ 3.

(1) Všechny místnosti, v nichž se radium nebo radioaktivní látky dobývají, zpracují nebo používají, dlužno opatřiti větracími zařízeními, která způsobují tak rychlou výměnu vzduchu, že radioaktivita vzduchu na žádném místě nepřesahuje nejvyšší míru 25 M. j. Radioaktivita vzduchu a vod vyskytujících se v podnicích (dolech) budiž měřena v pravidelných lhůtách, které budou určeny nařízením. Rovněž tak budiž měřeno a kontrolováno množství prachu ve vzduchu v podnicích, jakož i chemické i fysikální složení prachu pravidelně zkouškami konanými v náležitě vybavené laboratoři. O tam dlužno vésti přesné záznamy a kontrolním orkánům je kdykoliv na požádání předložiti.

(2) Přesahuje-li radioaktivita vzduchu nejvyšší hranici 25 M. j. nebo množství prachu ve vzduchu, jakož i obsah prachu nejvyšší míru radioaktivní substance určenou komisí, dlužno větrací zařízení ihned zlepšiti nebo obnoviti.

§ 4.

(1) Každé obnovení v podnicích a ústavech, všechny nové stroje a nástroje, každá změna v pracovních podmínkách a metodách budiž před jejich zavedením nebo zakoupením přezkoumána komisí stran jejich účinků na zdraví a dovolena jen se souhlasem komise.

(2) Komise jest oprávněna zakázati používání strojů a zařízení v podniku již užívaných, které pro přílišné vyvíjení prachu, jemuž nelze zabrániti, jsou zdraví škodlivé.

(3) Komise vydá také předpisy o ochranných opatřeních, jichž dlužno užívati při uskladnění a dopravě radu.

Opatření na ochrana zaměstnaných osob.

§ 5.

Ve všech podnicích a ústavech dlužno zříditi dostatečné koupelny, všechny osoby zaměstnané v podniku (ústavu), musí před opuštěním místností, v nichž je nebo může býti emanace, vykoupati se v lázni nebo pod sprchou. Doba k tomu potřebná započítá se do pracovní doby. Vycházkový oděv odloží se před vstupem do místností naplněných emanací, k převléknutí zařídí se vhodné místnosti.

§ 6.

(1) Nejméně dvakrát ročně, zpravidla po každé dovolené, podrobí se všechnu osoby zaměstnané v podniku (v ústavu) lékařské prohlídce. Při této prohlídce vyšetří se zvláště krev a krevní tlak, jakož i roentgenologicky plíce.

(2) Vyžaduje-li toho výsledek lékařské prohlídky, dlužno dotčené osoby po přiměřenou dobu odvolati ze zaměstnání na místech ohrožujících zdraví a zaměstnati je na místech bezpečných nebo prodloužiti jim placenou dovolenou.

(3) O zdravotním stavu všech osob zaměstnaných v podnicích a ústavech vedou se nepřetržitě záznamy a založí se zdravotní listy, které se uchovají ve zvláštní kartotece. Členům komise musí se kdykoliv dovoliti nahlédnouti do těchto záznamů a komisi se nepřetržitě podávají přehledné zprávy.

(4) Podrobnější předpisy o provádění lékařských prohlídek a o ustanovováni lékařů vydá komise.

§ 7.

V podnicích a ústavech ve všech místnostech, v nichž toho nutně vyžaduje množství prachu, radioaktivita vzduchu, vlhkost a mokro, buďtež osobám tam zaměstnaným na útraty podniku (ústavu) vydány masky, dýchací přístroje, brýle a ochranný oděv.

Komise vydá podrobnější nařízení o rozsahu a způsobu, jak se tento závazek má plniti.

Ustanovení pracovního práva.

§ 8.

(1) Mzdy dělníků a zaměstnanců v podnicích a ústavech. uvedených v §u 1, odst. 1, musí býti aspoň o jednu třetinu vyšší než platy dělníků a zaměstnanců téže kategorie v jiných podnicích a ústavech.

(2) Na zachování těchto ustanovení dozírá berní (živnostenský) úřad.

§ 9.

Pracovní doba v podnicích a ústavech nesmí přesahovati 35 hodin v týdnu, i čehož na jeden den nesmí připadnouti více než Z hodin. Po dva dny v týdnu se nepracuje.

§ 10.

(1) Osobám zaměstnaným v podnicích a ústavech, pokud podle zákonů nebo smluv nemají větších nároků, přísluší dvakráte v roce 14denní placená dovolená. Mezi dvěmi dovolenými musí býti období aspoň 4 měsíců.

(2) Tento nárok přísluší všem osobám, které jsou zaměstnány v podniku (ústavu) nejméně 6 měsíců.

(3) Náhradu v zlobě dovolené dlužno počítati tak, že proti průměrným peněžním a věcným požitkům, vvplaceným v poslední polovici roku před nastoupením dovolené, nenastane zkrácení.

(4) Zaměstnanec se dovolené nemůže vzdáti. Výkup nároku na dovolenou peněžním nebo věcným odškodněním jest nepřípustný.

§ 11.

V podnicích a ústavech smí býti zaměstnávány jen osoby, které dovršily 18 roků.

Než nastoupí své zaměstnání, musí býti lékařsky vyšetřeny, při čemž prohlídka má se týkati tělesné odolnosti proti škodlivým vlivům radu. Osoby, které při této prohlídce budou uznány za nezpůsobilé ku práci v podnicích a ústavech, nesměli býti zaměstnávány.

Předpisy o sociálním pojištění.

§ 12.

Nezpůsobilost ku práci způsobená radiovou emanací hradí se jako podnikový úraz podle ustanovení zákona o úrazovém pojištění dělníků.

§ 13.

(1) Osobám pojištěným podle zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 Sb. z. a n., které spadají pod ustanovení tohoto zákona, přísluší pojistné dávky ustanovené v zákoně čís. 242/1922 ve dvojnásobné výši. Příspěvky (přídavkové příspěvky) potřebné na úhradu těchto vyšších dávek hradí zcela zaměstnavatel.

(2) Přestoupí-li pojištěnec podle zákona čís. 242/1922 do jiného zaměstnání podrobeného pojištění, převede se premiová reserva zvýšená o přídavkové příspěvky na nového nositele pojištění.

(3) Osoby pojištěné podle zákona ze dne 9. října 1924. čís. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 Sb. z. a n., pokud jsou zaměstnány v podnicích a ústavech uvedených v §u 1, odst. 1, jsou pojištěny u Ústřední pojišťovny na dávky uvedené v §§ 106 až 122 citovaného zákona ve dvojnásobné výši. Ústřední sociální pojišťovna určí zvláštní pojišťovací podmínky a tarify pensijních příspěvků, provádění tohoto pojištění může zříditi zvláštní oddělení. Všechna tato opatření vyžadují schválení ministerstva sociální péče. Pokud příspěvky převyšují míru stanovenou v §u 178 zákona (přídavkové příspěvky), platí je zcela zaměstnavatel. Státní příspěvek zvyšuje se v poměru, v jakém dávky podle tohoto ustanovení převyšují dávky podle zákona čís. 221/1924 ve znání zákona čís. 184/1928.

(4) Osoby pojištěné podle zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n., jsou podle §u 122 tohoto zákona pojištěny na pojišťovací dávky ve dvojnásobné výši. Přídavkové příspěvky hradí zcela zaměstnavatel.

(5) Při přestupu osob uvedených v odst. (3) a (4) do jiného pojištění platí obdobné ustanovení odst. 2.

Závěrečná ustanovení.

§ 14.

Přestupky tohoto zákona, pokud netvoří skutkové podstaty soudně trestního činu, trestá horní (živnostenský) úřad peněžitými pokutami do 10.000 nebo vězením do 3 měsíců.

§ 15.

Na úhradu nákladů s prováděním tohoto zákona zařadí se do rozpočtu ministerstva veřejných prací nebo sociální péče (§ 15, odst. (3)) každoročně příslušná částka.

§ 16.

Provedení tohoto zákona přísluší ministrům veřejných prací, sociální péče, veřejného zdravotnictví a obchodu, promyslu a živností.

§ 17.

Tento zákon nabývá účinnosti dva měsíce po vyhlášení.

Odůvodnění:

Všeobecné.

Nepoměrně vysoká úmrtnost a časté onemocnění ve státních uranových dolech v Jáchymově jest zjev; vůči němuž odpovědní činitelé přes veškeré úsilí Unie horníků, parlamentních činitelů a lékařů, chovali se příliš dlouho nečinně. Již roku 1928 odevzdala Unie horníků ústředním úřadům obšírný pamětní spis, z něhož vyjímáme velkou část níže uvedených údajů:

U revírní bratrské pokladny ve Falknově nad Ohří bylo podle stavu ze dne 31. prosince 1922 pojištěno celkem 9831 osob. Z toho připadlo na doly v Jáchymově 309 osob. Ze statistiky nemocných téže sociální pojišťovny vysvítá, že roku 192' zemřelo 14 členů bratrské pokladny na plicní nemoci a tuberkulosu, z toho tři, tedy 21.4%, jáchymovští horníci, ačkoliv tito činí jen 3.14% pojištěnců.

Roku 1928 zemřeli na plicní rakovinu dva jáchymovští horníci po 16 nebo 18 služebních letech, roku 1929 9 dělníků po 13 až 22 služebních letech, roku 1930 dosud 5 dělníku po 14 až 24 služebních letech.

V porovnání k úmrtnosti v jiných horních podnicích, které samy o sobě patří ke zvlášť nebezpečným pracovním místům, vidíme takovýto obraz.

Na 100 členů bratrské pokladny připadá v roce 0.49 úmrtí, v Jáchymově však 1.29 úmrtí. Průměrný věk úmrtnosti činí u všech členů bratrských pokladen 43 léta, naproti tomu v Jáchymově 37 let. K přeložení do provise dochází u bratrské pokladny průměrně po 20 letech 5 měsících, v Jáchymovských dolech však již po 15 letech 2 měsících.

Ale nejen úmrtnost a invalidita jest v Jáchymovských dolech strašlivě vysoká, také počet onemocnění jest tam daleko větší než v jiných podnicích. V roce 1928 onemocnělo 299 členů 349krát, v roce 1929 289 členů 487krát.

Z každého tisíce členů revírní bratrské pokladny ve Falknově bylo stále ve stavu nemocných:

	1928	1929	1930
			I. pololetí
z celkového stavu	42	48	52
v Jáchymově	50	59	94.

Ale také všeobecná zdravotní statistika vede k týmž výsledkům. V zemi české připadá z tisíce úmrtí 16 na rakovinu plic, v okrese jáchymovském však 25.

Příčinu této neobyčejné úmrtnosti a častého onemocnění spatřovali lékaři dlouhou dobu v plicní tuberkulose, způsobené skalním prachem. Jest to zásluhou odborného lékaře pro radiovou therapii, dra Maxe Heinera, který svým zkoumáním upozornil vědeckou veřejnost a odpovědné činitele, že nejde o vyslovenou tuberkulosu plic, nýbrž o nemoc zcela zvláštního druhu, způsobenou radiovou emanací. Dr. Heiner uložil výsledek svého zkoumání již v únoru 1929 ve vědecké práci. K podobným závěrům došel také šeflékař falknovské bratrské pokladny, dr Quido Nitzl. Zvláštní cenu pro zkoumání tohoto, ještě ne zcela vysvětleného zjevu nemoci, mají práce živnostenského hygienika, profesora dra Julia Löwy, který v pamětním spisu ze dne 1. května 1929, porovnávaje nemoci v dolech ve Schneebergu v Sasku, dochází k závěru, že v obou případech jde o jakési onemocnění rakovinou, způsobené radiovou emanací. Tento názor byl také potvrzen poradou význačných lékařů dne 16. ledna 1930, svolanou ministerstvem zdravotnictví. Již na mezinárodním kongresu pro nemoci z povolání, který se konal v dubnu 1929 v Lyonu, byla jáchymovská plicní rakovina z podnětu profesora Löwy uznána za nemoc z povolání.

Z těchto vědeckých zkoumání vysvítá tedy, jednak nutnost dalšího bádání o této vražedné nemoci, avšak na druhé straně již dnes jest také třeba, aby se používalo zvláštních ochranných opatření, která by mohla ničivé účinky plicní rakoviny aspoň ztlumiti. Budiž zde se zvláštním důrazem poukázáno na požadavky, které přednesli lékaři na základě svých bodání.

Dr. Heiner navrhoval již ve své práci z února 1929:

ťV místnostech s radioaktivním vzduchem nesmí se nikdo zdržovati déle než jest nezbytně nutno; tyto místnosti musí býti vždy dobře větrány, případně budiž postaráno o dostatečné umělé větrání.

Dále budiž dbáno toho, aby vedle místních ochranných opatření nepřesahovala denní pracovní doba s radiem nebo s radioaktivním vzduchem 7 hodin, aby neděle a mimo to ještě jeden půlden v týdnu byly dány volné k zotavení v přírodě a aby se každoročně poskytovala dvakráte 14denní nebo jedna jednoměsíční dovolená. Kde takovéto rozdělení není možné, malí se osoby pracující s radiem nebo radioaktivním vzduchem vystřídati každého druhého měsíce, nejpozději však každého třetího měsíce.

Pro sezonní podniky stačí zpravidla valné neděle, jestliže se po skončení sezony poskytne aspoň jednoměsíční dovolená a jestliže se potom pracuje nanejvýš polodenně s radiem nebo v radioaktivním vzduchu. Mimo to budiž osobám pracujícím s radiem nebo v radioaktivním vzduchu třikráte ročně přesně zkoušena krev a budiž to zapsáno. Podle výsledku této zkoušky lze posouditi, zda provedená ochranná opatření byla dostatečná. Bylo-li přes to konstatováno vzrůstající poškození, budiž činnost dotčených osob v radioaktivních podnicích zastavena.

I když trvalé zaměstnání v radioaktivním vzduchu působí těžké škody, přece lze těmito opatřeními dosíci, aby zdraví nebylo poškozeno větší měrou než při jiných povoláních, oč pečovati jest zajisté povinností každého státu.

Ostatně poškození radiem, které ještě dlouho netrvá, ponenáhlu opět zachází, ale pak jest nutno zdržovati se mimo radium a radioaktivní vzduch nejméně 4 až 6 neděl.Ť

Ve svém již zmíněném posudku prohlašuje profesor dr. Löwy:

ťNávrhy, zvláště dra Heinera i dra Nitzla, jak by se zabránilo poškození radiem, jsou úplné a shodují se také s návrhy, které podal Mezinárodní úřad práce v Ženevě ve svém časopise ťHygiene du travailŤ.Ť

V tomto časopise (čís. 128, str. 6) doporučuje dr Williams:

ťZkoušení krve a krevního tlaku v pravidelných obdobích u osob pracujících s radiem.

Úplnou lékařskou prohlídku všech zaměstnanců v pravidelných obdobích. Lékařskou prohlídku před přiletím do podniku a také zkoušku krve.

Při manipulaci s radiem používání všech možných ochranných o-patření, stínidel, olovněných krabiček pro dopravu, pinset pro manipulaci atd.

Řádné větrání místností, v nichž se pracuje s radiem.

Poučení zaměstnanců o nutnosti, aby se co možno nejméně vystavovali radiovým paprskům a aby neprodlévali v blízkosti radia déle než nutno.

Aby při balení a vybalování radu, při přijímání a výdeji zboží, při přípravě a pořádání krabiček a jiných předmětů snížili dobu ozařování radiovými paprsky co nejvíce.

Omezení pracovní doby dělníků, kteří jsou vystaveni paprskům na pět dní v týdnu, a to tak, aby dva volné dny v týdnu následovaly přímo za sebou, aniž se započítávaly do roční dovolené nebo jako zdravotní dovolená.

Povolení 30denní dovolené v roce, a to tak, že se dovolená rozdělí na dvě části a tak každých šest měsíců jsou dva týdny valné. Doporučuje se ony dva volné dny v týdnu a každoroční dovolenou ztráviti na čerstvém vzduchu.Ť

Co se tedy může státi, aby se sociálně-politickými a sociálně-zdravotními opatřeními zjednala pomoc v rámci lidského vědění a moci, jest tedy zjištěno svědomitým badáním. Bohužel, musíme však prohlásiti, že veškeré úsilí, abychom zde uvedené požadavky přiblížili uskutečnění, nevedlo dosud k hmatatelným výsledkům.

Dne 19. července 1928 odevzdala Unie horníků ústředním úřadům, zvláště ministerstvu veřejných prací, již svrchu zmíněný pamětní spis, v němž se se vším důrazem uplatňují níže uvedené požadavky:

ť1. Zkrácení pracovní doby,

2. mnoho pobytu na světle a slunci,

3. podstatné zvýšení placené dovalené na zotavenou nejméně na 4 týdny v roce,

4. zvýšení životní úrovně dostatečným zvýšením mezd.Ť

Tyto požadavky však, ačkoliv mohly býti ze značné části splněny administrativními opatřeními správy stáních dolů a ačkoliv se poslanec Pohl při každé příležitosti, zvláště však při projednávání rozpočtu dožadoval jejich uskutečnění, dosud splněny nebyly.

Dne 25. ledna 1930 přijal zdravotnický výbor poslanecké sněmovny na návrh poslankyně Blatné tuto resoluci:

ťVláda se vybízí, aby neprodleně učinila vhodná správní opatření nebo nestačí-li správní úprava, aby předložila k parlamentnímu projednání potřebné návrhy zákonů, jimiž by se k potírání účinků bronchiální rakoviny, kterou jsou postiženi dělníci ve státních dolech v Jáchymově, uskutečnily tyto požadavky:

1. Obnovení zrušených drahotních přídavků dělníkům;

2. přeložení dělníků do provise po 15leté služební době:

3. zkrácení pracovní doby;

4. poskytování delší dovolené na zotavenou;

5. stálá lékařská zkouška krve dělníků zaměstnaných v radiových dolech a v továrně;

6. náležitá technická zařízení k řádnému větrání dolů.Ť

Tím uznal parlamentní sbor oprávnění požadavků uplatňovaných na ochranu života a zdraví horníků v radiových dolech. Ale ani tato resoluce neměla konkretních výsledků.

Navrhovatelé pokládají za povinnost tímto návrhem, který se přesně řídí výsledky vědeckého badání, apelovati na svědomí všech odpovědných činitelů. Jsou přesvědčeni, že zákonodárné sbory nemohou se vyhnouti nutnosti učiniti přítrž stavu, který podle osobního pozorování jest líčen v časopise ťGlück aufŤ ze dne 27. listopadu 1930 takto:

ťNení tak výmluvných úst a není dosti pronikavé barvy, aby dovedly tak poutavě vylíčiti to, co by mohlo vzbuditi u nezúčastněných jen přibližnou představu o zaměstnání horníků v Jáchymově. Tito lidé, kteří hluboko uvnitř hor dobývají ze skály drahocennou rudu, nepodobají se horníkům dobývajícím hnědé a kamenné uhlí. Jejich obličej a pracovní oděv jest pokryt silnou, bílou vrstvou prachu. Je-li mučednictvím již práce s vrtacími kladivy ve slujích s přívodem čerstvého vzduchu pro ohromnou spoustu prachu, který vzniká, pak práce v tak zvaných slepých slujích jest přímo strašlivá. A přece se pracuje v mnoha takovýchto slepých slujích, jako na příklad ve vzácných slujích. Leze-li člověk z hlavní štoly 20 a více metrů po úzkém žebříku nahoru nebo dolů, vstoupí-li do slepých štol vedoucích k novým místům, ucítí na vzdálenost 70 až 80 metrů, jak jemný, téměř neprůhledný, kamenný prach překáží mu v dýchání. Čím blíže přicházíme k místu, tím jest prach neprůhlednější a tím hůře se dýchá. 10 metrů před místem spatříme slabý červený plamének a teprve v úplné blízkosti před místem rysuje se postava havíře, vystupujícího z prachového mračna. Člověk by to nepokládal prostě za možné, že zde mohou lidé vydržeti bez přívodu čerstvého vzduchu několik hodin a prostě za nepochopitelné, že člověk pracující v tomto mračnu prachu, koná ještě tělesně vysilující práci. Elektrickými vrtacími kladivy dostává se ke skále a výbuchem ji pak trhá. Vrtačky, které váží 17 až 20 kg, musí dělníci po celou dobu vrtání držeti. Těla obou havířů jsou při tom nepřetržitě vydána silnému otřásání, které jest neobyčejně velké zvláště při vrtání slemene. Zda je možná náprava? Přívod čerstvého vzduchu zlepší sice odcházení skalního prachu, nemůže však zabrániti jeho tvoření. Masky proti hrachu, které dělníci nosí, jsou po půlhodinném použití tak zanešeny prachem, že dýchání ještě více ztěžují a prakticky nepřivodí žádného zmírnění. ťPracovati s vrtačkouŤ to znamená, že dělník obsluhuje elektrické vrtací kladivo, musí nechati své tělo po celé hodiny otřásati. Zeptáte-li se těchto lidí, kolik mají služebních let, dovíte se, že pracují 8 až 10 let ťs vrtačkouŤ a že jsou s prací v dolech úplně ťhotoviŤ. V poslední době konaly se pokusy s utlumením vývinu prachu, které se však nezdařily. Vrtání s kropením vodou nebo splachováním vodou (tlaková voda) nezabránilo vyvíjení prachu. Tvoření prachu se sice poněkud ztlumilo, avšak kropení vodou při vrtání slemeních děr úplně selhává. Tam se tedy prach, vyvíjí dále; mimo to jsou však dělníci úplně promočeni. Manipulace s vrtacími kladivy se splachováním vodou nebo s kropením vodou vyžaduje ovšem více času, takže výkon musí býti nezbytně menší než výkon dřívější. Menší výkon znamená však pro horníky nižší mzdu, takže tato nepatrná profylakční opatření jdou na útraty dělníků, neboť i ve státních dolech věnuje se hlavní pozornost ťmetruŤ. Jeden dělník, dotázán, jakou cenu má kropení, odpovídá touto zdrcující odpovědí: ťPro mne to již nemá cenu, ještě rok a jsem hotov.Ť

Vskutku, kdo spatří tyto postavy s jejich zaprášenými obličeji, bledými jako stěna, nemůže se tohoto dojmu zbaviti. Zdrcen tolika bídou, člověk se odvrací!

Aby jiným přinesli léčení, pracují zde lidé za nejnepříznivějších poměrů, za nepatrnou mzdu s vědomím, že za několik let práce jsou zasvěceni smrti.

A přece tato strašlivá práce není ještě to nejhorší. K této práci, drásající nervy, při níž dýchací orgány a plíce jsou prostupovány kamenným prachem, druží se ještě neviditelný nepřítel horníků, radiová emanace. Lidé jsou to, kdož musí pracovati v Jáchymově za těchto poměrů! Lidé, kteří volají o pomoc a vysvobození!

Bude věcí parlamentu postarati se, aby toto volání nezaniklo neslyšeno.

II.

Zvláštní část.

K §u 1. I když účinky radiové emanace jsou ovšem nejstrašlivější při práci v dolech, projevují se přece také všude, kde se radium zpracovává nebo se ho používá. Proto rozšíření navržených ochranných opatření na všechny podniky a ústavy s radiovou emanací a s jejími škodlivými účinky jest odůvodněné.

K §u 2. Nutnost zříditi ústřední dozor netřeba zvlášť odůvodňovati. Zvláště jest nutno zřízením odborně složené komise zabezpečiti nejen věcné provádění zákona, nýbrž i opatřiti předpoklady pro další bodání o radiové nemoci.

K §ům 3 až 7. Tato ustanovení důsledně vyplývají z lékařských posudků.

K §u 8. Nutnost aspoň naříditi vydatné zvýšení mzdové úrovně, vyplývá nejen z potřeby, aby osoby zaměstnané v radiových podnicích měly náležité živobytí, nýbrž vyplývá také z toho, že životní úroveň těchto dělníků jest absolutně příliš nízká.

V prvním čtvrtletí 1928 činila podle uvedeného pamětního spisu ťUnie horníkůŤ průměrná týdenní mzda se všemi přídavky v revírech průměrně 223.60 Kč, v jáchymovských dolech 221.41. Kč, mimo to dělníci zaměstnaní v uhelných dolech dostávají ještě deputátní uhlí, kdežto jáchymovští dělníci nikoliv. Poněvadž však podle schématu někdejší mostecké paritní komise činily nákladu na výživu 4členné rodiny podle cen z 30. června 1928 v Jáchymově 226.68 Kč (v Karlových Varech jen 218.49), jest úplně jasné, že mzdy jsou nedostatečné. K §§ům 9 a 10. Zkrátiti pracovní dobu a prodloužiti dovolenou jest podle lékařských posudků naléhavě nutno, při čemž návrh nejde ještě ani k nejvyšší hranici požadavků v nich uplatněných.

K § 11. Při zákazu zaměstnávati mladistvé dělníky, bylo by věcně odůvodněno ještě značně zvýšiti hranici stáří. Jen s ohledem na smutné hospodářské poměry, které nutí mladé lidi, aby se co možno nejdříve věnovali povolání a poněvadž dnes pracují v radiových dolech i 16. a 17letí lidé, spokojili se navrhovatelé hranicí 18 let.

K § 12. Poskytovati náhradu za nemoci z povolání jako podnikové úrazy jest všeobecným, sociálně-politickým požadavkem, který v mnoha státech byl již splněn. Pokud jde zvláště o radiovou nemoc, byla v Německu nařízením ze dne 12. května 1925 pojata mezi ony nemoci z povolání, které podléhají úrazovému pojištění. Ačkoliv ministerstvo sociální péče zabývá se již pracemi o zákonu o náhradě za nemoci z povolání, navrhovatelé přes to pokládají za nutné pro úplnost a poněvadž jest nejisto, kdy bude elaborát ministerstva sociální péče uzákoněn, pojmouti do svého návrhu ustanovení §u 12.

K §u 13: Bylo již upozorněno, že invalidita u osob zaměstnaných v radiových podnicích, nastává neobyčejně brzo. To má za následek, že důchody sociálního pojištění jsou v těchto případech ještě nižší, než jest tomu všeobecně při nedostatečnosti pojišťovacích dávek. To lze napraviti jen vhodným přídavkovým pojištěním, pro něž jest vzorem § 122 zákona o pensijním potištění.

K §u 14. Materielní náklad, jehož bude třeba k provedení tohoto návrhu, jest vzhledem k nepatrnému počtu postižených osob poměrně nepatrný a může tedy býti hrazen v rámci pravidelného rozpočtu příslušných ministerstev.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému, aby jej co nejrychleji projednal.

V Praze, dne 4. prosince 1930.

Pohl, Brožík,

Roscher, Müller, Blatny, Leibl, Schäfer, Hackenberg, Kirpal, Heeger, Schweichhart, Dietl, Taub, Macoun, de Witte, Häusler, Katz, Tomášek, Benda, Hummelhans, Seidl, Staněk, Kaufmann, Jaksch, Kremser, Grünzner, dr. Winter.