|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
871.
Návrh
poslanců Aloise Petra, dr. Josefa Nováka, V. Koška a druhů,
aby byl vydán zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne.................
o nemocenském potištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
Ustanovení všeobecná.
§ 1.
Tímto zákonem je upraveno pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách pro případ nemoci.
§ 2.
1. Kde v ustanovení tohoto zákona se mluví o pojištění (pojištěncích) Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců, úřadovnách Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců, rozumí se tím pojištění (pojištěnci) a pod., Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců, úřadovna Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců, podle tohoto zákona, pokud výslovné není stanoveno něco jiného.
2. Kde v ustanovení tohoto zákona se mluví o poměru služebním (službách, služném a pod.), rozumí se tím také poměr pracovní nebo učňovský (práce nebo učení, mzda a pod.), pokud výslovně není stanoveno něco jiného.
3. Kde v ustanoveních tohoto zákona se mluví o učních (poměru učňovském), rozumí se tím také praktikanti nebo volontéři (poměr praktikantský nebo volontérský), pokud výslovně není stanoveno něco jiného.
O rozsahu pojištění a o pojištěncích.
§ 3.
(1) Pojištěním povinny a podle ustanovení tohoto zákona pojištěny jsou s výhradou § 5 - osoby zaměstnané v Československé republice na základě smluvního poměru služebního jakožto:
1. Úředníci (konceptní, techničtí, obchodní, správní, kancelářští, dílenští, ve svobodných povoláních, soukromí tajemníci a jiní), soukromí učitelé, vychovatelé a podobní, jakož i obdobně činní zaměstnanci církví a náboženských společností neb zaměstnanci, jichž činnost jest průpravou k tomuto povolání.
2. Kancelářští zaměstnanci vůbec, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami (ačkoliv v peněžních podnicích neroznášejí cenností), rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou nebo mechanickou nebo pod pracemi, byl i vedle této hlavní činnosti konaly také práce druhu jiného, zejména všichni kancelářští zaměstnanci advokátů, notářů a patentních zástupců.
3. Zaměstnanci v redakcích, administracích a výpravnách časopisů a jiných publikací, zaměstnanci divadelních podniků, stálých hudebních sborů, stálých podniků zábavních, stálých sportovních sdružení, výstavních podniků vyučovacích, vychovávacích, opatrovacích, léčebných a dobročinných, dále lékařů a zubních techniků, vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním, úklidem, hlášením návštěv, posílkami, rozmnožováním písemností pouze cestou chemickou, mechanickou nebo podobnými pracemi, byť vedle této hlavní činnosti konaly práce druhu jiného.
4. Zaměstnanci nemocenských pojišťoven, podrobených zákonu ze dne 9. října 1924, čís. 224 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 Sb. z. a n.
5. Zaměstnanci, kteří vykonávají po rozumu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., nebo zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 3 Sb. z. a n., dále obchodní pomocníci podle § 23, lit. a) živnostenského řádu, případně § 101 lit. a) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, nebo obchodní učňové podle § 23 lit. o) živnostenského řádu, případně § 101 lit. c) živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
6. Cestující, zástupci a jednatelé, i když jsou ustanoveni na provisi.
7. Zaměstnanci, kteří jsou převážně a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni:
a) přikazováním práce dělníkům, nebo odborným dozorem nad nimi, aniž by se jejich práce sami účastnili, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí, políři, mistři, důlní, stárci, dozorci, podmistři, šafáři, poklasní, hajní atd.;
b) odborným rozhodováním o přejímání vyrobeného nebo dodávaného zboží, Jeho samostatným skladováním nebo vydáváním;
c) pracemi uměleckými nebo kresličskými, nikoliv pouhou mechanickou nebo chemickou reprodukcí.
(2) Pojištěním povinna a podle ustanovení tohoto zákona pojištěna jest dále každá osoba, která trvale jest v Československé republice na základě smluvního poměru služebního zaměstnána pracemi převážně duševními a pokud je povinna pojištěním podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n., dále osoby, na něž bude podle ustanovení pensijního zákona o pojištění soukromých zaměstnanců rozšířena pensijní pojistná povinnost.
(3) Je-li osoba, jejíž činnost by zakládala pojistnou povinnost podle odst. 1. a 2. svým tuzemským zaměstnavatelem trvale zaměstnána mimo území republiky Československé, nepodléhá pojištění. Zaměstnanci tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní podléhají však pojistné povinnosti i v takovém případě, pokud jsou československými státními příslušníky a pokud nepodléhají nemocenskému potištění v cizině podle cizozemských zákonů neb mezistátních dohod.
(4) Osoby podrobené pensijnímu pojištění podle zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. resp. v předchozích ustanoveních vyjmenované, nemohou býti pro případ nemoci pojištěny u nemocenských pojišťoven, zřízených podle zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 Sb. z. a n. a pro jejich pojištění je příslušným výhradně Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců (§ 26).
§ 4.
(1) Pojištěním povinni a na. dávky uvedené v §§ 80, 81, 85, 86, 87 jsou dále pojištěni důchodci nositelů pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, pokud mají bydliště na území republiky Československé a nepodléhají pojistné povinnosti podle ustanovení § 3 tohoto zákona, neb podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců.
(2) Po dobu, po kterou se pojištěnci podle odst. 1. nezdržují na území Československé republiky, nemají nároku na dávky.
§ 5.
Z povinného pojištění nemocenského, i když splňují podmínky uvedené v § 3, jsou vyňaty:
1. osoby, jejichž činnost, která podle § 3 by zakládala pojistnou povinnost, je pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle výdělkové činnosti hlavní, nepodrobené pojistné povinnosti. Za hlavní výdělkovou činnost jest pokládati činnost spojenou s vyšším příjmem. Jde-li o několik činností spojených se stejným příjmem, stanoví se hlavní činnost výdělková nejprve podle užší souvislosti té neb oné činnosti s dřívější výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak podle toho, která činnost vyžaduje pro sebe více času a konečně podle jiných vhodných znaků;
2. posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době tohoto svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi, které by zakládaly pojistnou povinnost, dokud jejich zaměstnání je předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich teoretického studia;
3. osoby podléhající pojištění podle jiných právních předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění;
4. zaměstnanci cizozemských podniků, které nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště), dále zaměstnanci, kteří se toliko dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného bydliště;
5. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v Československé republice zřízených, jakož i mezistátních komisí, a osob požívajících v československé republice práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci.
Dobrovolné pokračování v pojištění.
§ 6.
Kdo vystoupí ze zaměstnání pojištěním povinného aniž dále podléhá pojistné povinnosti podle § 4, nebo nepřestoupí jinému zaměstnání povinně pojištěnému pro případ nemoci, má právo pokračovati dobrovolně v pojištění u úřadovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn, trvalo-li jeho povinné pojištění alespoň 3 měsíce a má-li bydliště v obvodu republiky Československé, a to ve mzdové třídě, do níž byl zařazen v době zániku pojistné povinnosti.
Pojištění dobrovolné.
§ 7.
Úřadovna může za podmínek určených stanovami a za souhlasu Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců pojistiti na dávky podle zákona tohoto nebo na jiné dávky též osoby, na které se nevztahuje ustanovení předchozího paragrafu. Těmto osobám může zejména býti předepsáno zápisné nejvýše v částce pojistného za 3 měsíce.
Kdy pojištění počíná a kdy končí.
§ 8.
(1) Povinné pojištění počíná v případech § 3 dnem, kterého pojištěnec vstoupil do zaměstnání pojištěním povinného, v případech § 4 pak dnem, kterého se stala splatnou první skutečně vyplacená měsíční částka pensijního důchodu, nehledíc k tomu, bylo-li zaplaceno pojistné. Dokud není vyřízena žádost za přiznání pensijního důchodu, jsou uchazeči o důchod potištěni. Byla-li žádost o přiznání důchodu zamítnuta, pojištění uchazeče o důchod končí dnem zamítnutí žádosti, ale dávky mezi tím poskytnuté se nevracejí.
(2) Dobrovolné pokračování v pojištění podle § 6 počíná dnem, kdy úřadovně došlo pojistné. To se musí státi do tří měsíců ode dne, kterého skončilo pojištění povinné; trvalo-li poslední zaměstnání dobu kratší tří měsíců, musí se tak státi ve lhůtě nepřevyšující doby tohoto zaměstnání.
(3) Pojištění dobrovolné podle § 7 počíná dnem, jejž určují stanovy Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.
§ 9.
(1) Povinné pojištění končí v případech § 3 dnem, kterého pravoplatně končí poměr služební neb výpovědní lhůta, nebo kterého nastala okolnost, vylučující zaměstnance z povinného pojištění podle tohoto zákona, anebo nastal-li pojistný případ spojený s nezpůsobilostí k zaměstnání, v případech § 4 pak posledním dnem měsíce, za který byla důchodci naposledy vyplacena měsíční částka pensijního důchodu, dále vystěhoval-li se pojištěnec do ciziny, nebo nastala-li okolnost, pro kterou pojištěnec podléhá povinnému pojištění podle § 3 tohoto zákona.
(2) Dobrovolné pokračování v pojištění (§ 6) končí dnem, kterého došlo úřadovně oznámení, že pojištěnec z pojištění vystupuje, dále nebylo-li zaplaceno pojistné od uplynutí tří měsíců ode dne splatnosti, a konečně dnem, kdy se pojištěnec vystěhoval do ciziny, anebo nastala okolnost, pro kterou osoba dobrovolně pojištěná je povinně pojištěna pro případ nemoci podle tohoto zákona.
(3) Případy, kdy končí dobrovolné pojištění (§ 6 odst. 2), určují stanovy Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.
O zaměstnavateli.
§ 10.
(1) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti zaměstnanců podléhajících pojištění podle § 3.
(2) Spolupodnikatelé i dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři a pod.) jsou spolu odpovědni za plnění povinností uložených zaměstnavateli pole tohoto zákona.
§ 11.
(1) Zaměstnavatel může úřadovně jmenovati osobu, která jest odpovědná ze včasného a správného podání oznámení, uložených zaměstnavateli v tomto zákoně; musí tak učiniti; nemá-li bydliště v sídle závodu, nebo je-li osobou právnickou.
(2) Zástupce stíhá stejná trestní odpovědnost, jaká by jinak stihla zaměstnavatele, tento však ručí za peněžité pokuty, jež zástupci byly uloženy (§ 24 odst. 2).
Třídy služného.
§ 12.
(1) Pojištěnci podléhají pojistné povinnosti podle § 3. Zařadí se k účelu pojištění podle svých měsíčních služebních požitků do těchto tříd služného:
|
1a |
-.- |
125.- |
|
1b |
125.- |
250.- |
|
2a |
250.- |
375.- |
|
2b |
375.- |
500.- |
|
3a |
500.- |
625.- |
|
3b |
625.- |
750.- |
|
4a |
750 |
875.- |
|
4b |
875.- |
1000.- |
|
5a |
1000.- |
1125.- |
|
5b |
1125.- |
1250.- |
|
6a |
1250.- |
1375.- |
|
6b |
1325.- |
1500.- |
|
7 |
1500.- |
2000.- |
|
8 |
2000.- |
2500.- |
|
9 |
2500.- |
3000.- |
|
10 |
3000.- |
3500.- |
|
11 |
3500.- |
(2) Je-li zaměstnanec placen v jiných časových obdobích nežli měsíčních, stanoví se měsíční služné třicetinásobkem denního služného; 4 1/3násobkem služného týdenního a dvojnásobkem půlměsíčního nebo čtrnáctidenního služného.
(3) Smluví-li se služné podle jiného měřítka (na př. služné kusové, úkolové, skupinové, dávky poskytované jinými osobami než zaměstnavatelem), určí se třída služného podle částky; jež zaměstnanci přísluší pravděpodobně průměrně za měsíc.
(4) Učně (volontéra, praktikanta), jenž nepožívá vůbec služebních požitků (§§ 13 a 14), jest zařaditi do třídy služného 1a.
(5) Je-li pojištěnec současně zaměstnán na základě několika služebních poměrů, jež zakládací povinné pojištění, jest jej zařaditi do třídy služného podle úhrnu služebních požitků (§ 126 odst. 3). Pro příslušnost k úřadovně rozhodu je ustanovení § 41.
§ 13.
(1) Služebním požitkem (služným) podle tohoto zákona jest veškeren příjem ze služebního poměru, pokud není nahodilý.
(2) Do služebních požitků jest zahrnouti také příbytečné, aktivní, funkční a jakékoliv onak nazvané přídavky (válečné, drahotní, vybavovací, nákupní a pod.), dále proměnlivé požitky (tandemy, provise, podíl na zisku a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výsledku), diety jednou třetinou, opakující se odměny ako remunerace, novoročně a pod., dále dávky jiných osob, pokud obvyklé poskytování těchto dávek má vliv na výměru služebních požitků, jakož i všechny druhy požitků věcných.
(3) Pevné požitky jest stanoviti částkou, vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé požitky jest stanoviti průměrem částek vyplacených v předcházejících třech letec, nebo, trvá-li služební poměr kratší dobu, v této kratší době, jde-li o služební poměr nový, zatím obnosem pravděpodobně očekávaným.
§ 14.
Hodnotu věcných požitků, pokud jde o naturální byt, otop, osvětlování, stravu a deputátní pozemky, Jest započítati částkami, které stanoví k účelům pensijního pojištění příslušný zemský úřad (§ 4 odst. 4. zákona čís. 26/1929). Jiné věcné požitky se určují podle místních průměrných cen.
§ 15.
Změní-li se služební požitky pojištěncovy u téhož zaměstnavatele, změní se zařadění do třídy služného teprve počátkem následujícího měsíce. Nepřihlíží se však ku přechodným změnám, které pravděpodobně nebudou trvati déle jednoho měsíce.
§ 16.
(1) Osoby, podléhající povinnému pojištění pode § 4, zařadí se podle výše důchodu, jehož požívají, do příslušné třídy služného.
(2) Osoby v pojištění dobrovolně pokračující se zařadí do třídy, služného, v níž byly v době zániku povinného pojištění.
(3) Pro zařadění dobrovolných pojištěnců podle § 7 do tříd služného jsou rozhodná ustanovení stanov Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.
Záznamy o služebních požitcích.
(Mzdové záznamy.)
§ 17.
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohly býti vyšetřeny služební požitky jednotlivých zaměstnanců povinně pojištěných a uschovávati je aspoň po dobu 3 let.
(2) Vládním nařízením bude ustanoveno, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány.
(3) Pokud nebude vydáno nařízení podle předchozího odstavce, platí o vedení a uschování záznamů obdobně ustanovení zákona ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z., v zemi Slovenské a Podkarpatské Rusi § 20 zák. čl. XIX. z roku 1902 a předpisy k těmto ustanovením vydané.
§ 18.
(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou na vyzvání povinni podati zprávu nositelům pojištění a politickým úřadům o skutkových okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu zmocněncům nositelů pojištění a politických úřadu, aby na místě samém nahlédli do záznamů o služebních požitcích i do jiných zápisů, kterých je třeba k vyšetření dat týkajících se pojišťovacího poměru, aby činili si z nich výpisy o těchto datech, a aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění povinného pojištění a zařadění pojištěnců do tříd služného. Tito zmocněnci jsou také oprávněni nahlédnouti do úředních povolení stavebních (plánů a pod.) u příslušných stavebních úřadů.
(2) Za zmocněnce ve smyslu předchozího odstavce může nositel pojištění ustanoviti pouze svoje zaměstnance.
(3) Zmocněnci jsou povinni zachovati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích vůbec, o ostatních pak smějí podati zprávu svému ústavu nebo úřadu jen pro jeho vnitřní potřebu.
§ 19.
Nevyhoví-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy o služebních požitcích, nebo plní-li ji jenom nedostatečně, takže služební požitky nemohou býti zjištěny, neb odepřel-li zaměstnavatel předložiti záznamy legitimovaným orgánům, jest nositel pojištění oprávněn předepsati z vlastního podnětu pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření, a není-li to možno, v nejvyšší třídě.
O přihláškách, odhláškách a oznámeních.
§ 20.
(1) Zaměstnavatel je povinen přihlásiti zaměstnance, vstupujícího u něho do zaměstnání, podrobeného pojistné povinnosti, u příslušné úřadovny (§ 41) předepsaným způsobem nejpozději šestého dne ode dne, kdy zaměstnanec ten vstoupil u něho do zaměstnání a odhlásiti jej v téže lhůtě ode dne, kterého končí pravoplatně smluvní služební poměr neb výpovědní lhůta.
(2) Povinnosti ohlašovací bylo učiněno zadost, byla-li přihláška nebo odhláška odevzdána prokazatelně nejpozději šestého dne poště nebo telegrafu.
(3) Zaměstnavatel, který má pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, jest oprávněn současně s přihláškou písemně s udáním důvodu prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. Rozhodne-li úřadovna, že osoba takto přihlášená podléhá pojistné povinnosti, a bude-li ke stížnosti zaměstnavatelově pravoplatně rozhodnuto, že pojistné povinnosti zde není, jest úřadovna podle § 125 povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce dávek případně vyplacených.
§ 21.
(1) Přihláška k povinnému pojištění obsahujž zejména:
a) jméno a příjmení zaměstnavatele (označení firmy), dále jméno a příjmení pojištěnce, druh zaměstnání a postavení pojištěnce v něm, den, kdy zaměstnanec vstoupil do zaměstnání, údaje o výši služebních požitků, označení nositele pensijního pojištění, k němuž je zaměstnavatel příslušný;
b) den a místo narození a domovskou obec pojištěnce, jakož i údaje o jeho rodinných příslušnících (§ 9) a údaje o jeho posledním zaměstnání a pojištění;
c) podpis zaměstnavatele nebo jeho zástupce (§ 11) a podpis zaměstnancův;
d) prohlášení, má-li pojištěnec v případě nemoci nárok na plné služné po dobu nejméně 1 roku.
(2) Odhláška obsahujž mimo označení dne zániku pojistné povinnosti též udání potřebná k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby.
§ 22.
Zaměstnavatel je dále povinen nejpozději šestého dne oznámiti každou změnu okolností, uvedených v § 21. odst. 1., písm. a) a b).
§ 23.
(1) Pojištěnec je povinen udati zaměstnavateli včas okolnosti, uvedené v § 21 odst. 1., písm. b), jakož i každou změnu jejich, aby zaměstnavatel mohl dodržeti šestidenní lhůtu, předepsanou v §§ 20 a 22.
(2) Pojištěnec je však oprávněn oznámiti okolnosti uvedené v § 21 odst. 1. písm. b) a každou jejich změnu sám úřadovně.
(3) Také ke všem jiným oznámením, zejména k přihláškám, odhláškám a ohláškám změn ve služebních požitcích jest pojištěnec oprávněn, aniž se však tím ruší povinnost zaměstnavatelova.
§ 24.
(1) Zaměstnavatel, jenž ve lhůtě stanovené § 20 neohlásil okolností uvedených v § 21 odst. 1. písm. a), a jejich změny podle § 22, je povinen zaplatiti úřadovně dlužné pojistné i s úroky z prodlení (§§ 122, 126, 135), pokud nejsou promlčeny.
(2) Kromě toho jest zaměstnavatel povinen nahraditi úřadovně náklad na dávky, jež pojišťovna pojištěnci poskytla podle ustanovení zákona nebo stanov, jestliže pojištěnce nepřihlásil buď vůbec, nebo jej přihlásil po uplynutí lhůty uvedené v § 20 teprve když nastal pojistný případ. Přihlásil-li zaměstnavatel nižší služební požitky nebo neoznámil-li jich zvýšení, je povinen nahraditi úřadovně rozdíl mezi dávkami placenými úřadovnou podle skutečné mzdy a dávkami, jež by pojištěnci příslušely podle mzdy přihlášené.
(3) Náhrada v odstavci předchozím zmíněná se vymáhá stejně jako pojistné.
§ 25.
(1) Osoby povinně pojištěné podle § 4 je povinen přihlásiti nositel pensijního pojištění, jenž jim důchod poskytuje, a to do šesti dnů ode dne vydání písemného rozhodnutí o důchodu a odhlásiti do šesti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o zániku důchodu nabylo právní moci, nebo kdy nositel pojištění se dověděl o smrti důchodcově. Přihláška děje se ke dni, od kterého se důchod vyplácí, odhláška ke dni, kterého důchod zanikl.
(2) O přihláškách osob, které chtějí ve smyslu § 6 dobrovolně pokračovati v pojištění, platí ustanovení § 8 odst. 2. Dobrovolní pojištěnci podle § 7 přihlašují a odhlašují se sami ve lhůtách stanovených stanovami Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců.
(3) Ustanovení §§ 21 až 24 vztahují se obdobně na nemocenské pojištění důchodců podle § 4.
ČÁST DRUHÁ.
O organisaci pojištění.
§ 26.
Pojištění podle tohoto zákona provádí Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců, v Praze a jeho úřadovny.
Nemocenský pojišťovací ústav soukromých
zaměstnanců.
§ 27.
1. Nemocenský pojišťovací ústav soukromých zaměstnanců jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se; může před soudem žalovati a býti žalován. Jeho řádným soudem je věcně příslušný soud v Praze.
2. Jeho členy jsou:
a) Zaměstnanci uvedení v § 3 a osoby pojištěním povinné podle §u 4;
b) jejich zaměstnavatelé.
Stanovy.
§ 28.
1. Jednání Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců jest upraveno stanovami, usnesenými výborem a schválenými ministerstvem sociální péče.
2. Stanovy obsahují zejména ustanovení:
a) o právech a povinnostech předsedy a jeho náměstků;
b) o jednacím řádu výboru a představenstva a způsobu provádění voleb;
c) o právech a povinnostech ředitelství;
d) o zastoupení ústavu na venek, zkoušení a schvalování rozpočtu;
e) o formě vyhlášek;
f) o každoročním sestavování a schválení rozpočtu;
g) o sestavení, zkoušení a schvalování každoroční účetní závěrky;
h) o dávkách nemocenských;
i) o pojistném;
j) o výši nedobytných pohledávek, které mohou úřadovny odepisovati podle § 42, písm. j);
k) o formě legitimací (průkazů) pro pojištěnce Nemocenského pojišťovacího ústavu;
l) o formě, v jaké se vydávají průkazy členům výboru Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců, členům výborů jeho úřadoven, členům ředitelstva a úřednictvu Nemocenského pojišťovacího ústavu;
m) o organisaci a jednacím řádu úřadoven.
§ 29.
Orgány Nemocenského pojišťovacího ústavu soukromých zaměstnanců jsou:
a) zastupitelstvo,
b) výbor,
c) předsednictvo,
d) revisní komise,
e) ředitelství,
f) úřadovny.