|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období |
3. zasedání |
822.
Interpelace:
I. posl. Hrušovského, Polívku, Mikuláša a druhov min. spravedlnosti, zemedelstva a financií vo vecí pozemkových kníh, pozemkového katastru, dedičného práva a urbárskych pomerov na Slovensku,
II. posl. Malého a druhů min. vnitra o odevzdání vybírané dávky pro účely hasičstva na Podkarpatské Rusi,
III. posl. Zeminové, Hatiny, Šeby a druhů vládě o zrušení dávky ze zábav pro podniky sportovní a tělovýchovné,
IV. posl. Bergmanna, Špatného, Mikuláše a druhů vládě o provádění pozemkové reformy na velkostatku Brandýs nad Labem,
V. posl. Bergmanna, Richtra a druhů min. spravedlnosti o započtení praktikantské doby kancel. pomocníkům moravských soudů,
VI. posl. dr. Törköly a druhov vláde o tajnej inštrukcii vydanej vo spojení so sčítaním ľudu,
VII. posl. Kupeckého a soudr. min. školství a nár. osvěty o týrání chudých žáků učiteli,
VIII. posl. Kupeckého, Štětky a soudr. min. národní obrany a min. zahraničí o neslýchaném odírání vojínů,
IX. posl. Knotka, Staška a druhů min. školství a nár. osvěty o přepadu odborného učitele Jiří Strádala z Úsobí u Německého Brodu,
X. posl. Knotka, Roudnického, Kaňourka a druhů min. zemědělství o rozdílení nouzových podpor v okrese prachatickém,
XI. posl. Knotka, Koška, Šamalíka a druhů min. financí o vymáhání placení náhrady daně pozemkové a přirážek samosprávných u nabyvatelů drobných přídělů z pozemkové reformy,
XII. posl. dr. Daňka, Bezděka, Šamalíka a druhů min. zemědělství o státním diagnostickém a serotherapeutickém ústavu v Ivanovicích na Hané,
XIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o přidělení státních cen německým umělcům a spisovatelům,
XIV. posl. inž. Kalliny a druhů vládě, že některé státní úřady nezachovávají předpisy jazykového zákona,
XV. posl. inž. Junga a druhů min. školství a nár. osvěty, že školní úřady nedbají jazykového zákona,
XVI. posl. Schuberta a druhů min. financí o vybavení obcí z dluhů a o sestavení statistiky o stavu zadlužení obcí
822/I.
Interpelácia
poslanca Hrušovského, Polívku, Mikuláša a druhov
ministru spravedlnosti, zemedelstva a financií
vo veci pozemkových kníh, pozemkového katastru, dedičného práva a urbárských pomerov na Slovensku.
Pozemkové knihy boly založené na Slovensku roku 1855. Od toho času len asi v jednej štvrtine súdnych okresov boly zavedené riadne pozemkové vložky, v ostatných okresoch sa vedú len protokoly, ktoré sú založené a vedené príliš primitivne, než aby dávaly istotu, že údaje v nich obsažené sú správne. Kým v historických zemiach ručí pozemková kniha za údaje v nej uvedené, na Slovensku nedáva sa nikomu žiadnej záruky, že údaje o nemovitostiach sú správne. Není záruky, preto, že sa tieto dáta neopierajú o spoľahlivú katastrálnu mapu. Katastrálne mapy sú veľmi nedokonalé, až laické, lebo sa zhotovovaly väčšinou v dobe, keď niekdajšie Uhorsko nebolo ešte katastrálne zmerané. Finančná správa dala si pre svoje daňové potreby zhotoviť v roku 1850 úrodné náčrtky, t. zv. mapy konkretuálné. Tieto mapy boly podkladom k neodbornému vyhotoveniu máp pre pozemkovú knihu pri jej zakladaní. Údaje v týchto mapách neshodujú sa ani so stavom skutočným, ani so stavom v pozemno-knižných protokoloch napísaným. Tieto nedostatky zväčšovaly sa ďalej tím, že sa nevenovala pozornosť ich opravám, ani zmenám, ktoré sa s knihovým telesom v prírode staly. Mohly sa prevádzať iba tie zmeny, o ktorých bol úrad pozemkovej knihy upovedomený. Pri nedôvere slovenského roľníka k uhorským úradom a strachu z výloh neohlasovaly sa vo väčšine prípadov tieto zmeny a tak sa zväčšovaly stále nesrovnalosti medzi stavom knihovním a skutočnosťou. Tým sa porušila nielen vierohodnosť údajov pozemkovej knihy, ale i katastrálnej mapy, kde sa javil tento nesúlad v miere ešte väčšej. Mapy sa staly takmer neupotrebiteľnými a boly podkladom k nesprávnemu vymurovaniu daňových dávok, čím zase vznikaly spory medzi držiteľmi pozemkov o platenie i o vlastníctvo. Riešenie takýchto sporov bolo veľmi ťažké a výsledok sporu často pre postihnutého prekvapujúci.
Tiež uhorské dedičné právo má nepriaznivý vliv na pozemkovú držbu na Slovensku a tým zároveň tiež na všetky právne úkony, súvisiace s touto držbou. Uznáva nielen zásadnú slobodu testovania, ale i do nekonečna idúcu dedičnú poslúpnosť. Dedič nadobúda dedictvo ipso jure a tak plnoprávni dedičovia rozdeľujú si majetok v prírode bez súdnej ingerencie. Tak vznikajú ideálne spoluvlastnícke podiele, ktoré dosahujú niekedy zlomkov priamo fantastických, idúcich do miliontin.
Podobne urbárské pomery, existujúce dosial na Slovensku, zhoršujú tento právny stav. Tieto zbytky pôvodného kolektívneho vlastníctva k pôde, podobného českým občinám, udržujú sa na Slovensku stále oko zvláštny útvar spoluvlastníctva k lesom, pastvinám a nevzdelaným pozemkom. Boly s urbárskými usedlostiami pri vyvazeniu pôdy pridelené do spoločnej držby a užívania bývalým urbarialistom, poddaným. Keď i tvoria títo urbárníci dohromady právnickú osobu, neprísluší vlastníctvo tejto právnickej osobe, ale urbarialistom samým. Jednotliví podielnici môžu svoje podiele sami zaťažovať.
Všetky tieto pomery a právne skutočnosti znemožňujú nielen snadný prevod vlastnícky, ale znemožňujú i záruku hypotekárnemu veriteľovi, lebo nemovitosti dané podľa knihovného stavu v zástavu sú častokrát neshodné s oným v prírode. Takýmto právnym stavom je silne otrasená publica fides pozemkových kníh a tým zároveň dôvera peňažného ústavu. Preto sa utiekajú žiadatelia o hypotekárnu pôžičku k zmenečnej pôžičke. Není preto divu, že na Slovensku sa užíva dražšieho zmenkového úveru značne viac, než v historických zemiach.
Zo všetkých týchto tu uvedených skutočností jasno vysvitá nutnosť nápravy pozemkových kníh, pozemkového katastru a úpravy dedičného práva oko i urbárských pomerov.
Pýtame sa preto pánov ministrov:
1) Či sú im skutočnosti v interpelácií tejto známe?
2) Či chce pán minister spravedlnosti postarať sa o rýchle zavedenie pozemkových vložiek vo všetkých súdnych okresov na Slovensku, na základe riadneho zmerania pôdy?
31 Či chce pán minister financií postarať sa o spoľahlivé katastrálne mapy?
4) Či chce pán minister spravedlnosti predložiť osnovu zákona, v ktorej by sa upravilo dedičné právo na Slovensku tak, oko je to v záujme obyvateľstva?
5) Či chce pán minister zemedelstva postarať sa o to, aby právny stav v urbárských pomerov na Slovensku bol upravený tak, aby vlastníctvo pozemkové náležalo priamo urbariálním obciam, oko právnickým osobám?
V Prahe, dňa 4. decembra 1930.
Hrušovský, Polívka, Mikuláš,
Zeminová, dr. Patejdl, Špatný, Fiala, Bergmann, Tykal, Jos. Tůma, Stejskal, Tučný, Netolický, Sladký, Lanc, Vaněk, Knejzlík, Langr, Hatina, dr. Moudrý, Richter, Šmejcová, Malý, dr. Stránský, inž. Záhorský.
822/II.
Interpelace
poslance Cyrila Malého a druhů
ministru vnitra
o odevzdání vybírané dávky pro účely hasičstva na Podkarpatské Rusi.
Ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě vydalo v roce 1924 výnos, jímž veškerým pojišťovacím ústavům majícím obchodní styky s obyvatelstvem na Slovensku nařízeno vybírati 3% hasičskou dávku, jež měla býti připočtena k pojistné prémii. Nařízení toto nevztahovalo se na Podkarpatsko.
Pojišťovací ústavy, obchodně zakotvivši na Podkarpatsku, vybíraly od svých pojištěnců 3% hasičskou dávku a kromě této započítaly pojištěncům mimořádnou 10% poplatkovou dávku, jíž dosud určenému účelu neodvedly.
Zemská hasičská jednota v Mukačevě uplatňovala po řadu let nárok na dávku pro účely hasičstva, leč až dosud neobdržela ničeho, přes to, že je zjištěno, že pojišťovny od roku 1926 dávku vybíraly. Zemský úřad v Užhorodě byl hasičskou jednotou několikrát žádán o intervenci v této věci na místech kompetentních, zákroky učinil, leč s výsledky negativními.
Hasičská jednota má na Podkarpatsku asi 100 hasičských sborů, jež nejsou po stránce technické vyzbrojeny tak, aby mohly účinně zdolávati požáry ve velikém počtu na Podkarpatsku se vyskytující, nemajíc dosti finančních prostředků, aby požární policie mohla zakoupiti výzbroj, jíž velmi nutně potřebuje.
Podepsaní se táží:
1. Je pan ministr vnitra ochoten naříditi pojišťovacím ústavům na Podkarpatsku povinné vybírání 3% hasičské dávky ve prospěch hasičstva?
2. Je dále ochoten naříditi, aby pojišťovnami od roku 1926 vybíraná dávka byla v době co nejkratší dodatečně hasičstvu odevzdána?
V Praze, dne 4. prosince 1930.
Malý,
Fiala, Bergmann, Richter, Stejskal, dr. Stránský, Netolický, Jos. Tůma, Lanc, Šmejcová, inž. Záhorský, Zeminová, dr. Patejdl, Hrušovský, Tučný, Mikuláš, Knejzlík, Špatný, Hatina, Langr, dr. Moudrý, Vaněk, Sladký, Tykal.
822/III.
Interpelace
poslanců F, Zeminové, Al. Hatiny, J. Šeby a druhů
vládě
o zrušení dávky ze zábav pro podniky sportovní a tělovýchovné,
Sportovní a tělocvičné spolky v Československu jsou zatím hlavními a jedinými nositeli tělovýchovné práce v republice, práce, jejíž význam pro zdraví širokých vrstev lidových jest mimořádný. Jest to činnost dobrovolná a při tom vzorně organisovaná. Stát profituje na výsledcích této činnosti nejvíce zvýšením zdraví mládeže a tím i pracovní schopnosti občanstva. Sportovní a tělocvičné spolky vykonávají vlastně úkoly, o něž pečovati jest povinností státu, který musí míti zájem na péči o zdraví lidu. Otázka předvojenské výchovy úzce souvisí také s touto činností sportovních a tělovýchovných spolků a dokud není zákonem provedena, jest vlastně nahrazována dobrovolnou činností zmíněných spolků.
Vláda Československé republiky mnohokráte již uznala důležitost této práce, ale kromě tohoto uznání - ceny příliš ideální - nepřikročila dosud k tomu, aby tuto dobrovolnou práci i materielně podpořila. V tom směru zůstává Československo hodně pozadu za řadou cizích států sousedních i vzdálenějších, které sport a tělovýchovu podporují jako věc zcela samozřejmou.
Situace u nás však jest ještě daleko horší! Sport a tělesná výchova nejen že není v Československu dostatečně podporována, ale ona jest dokonce ještě podrobena zdanění řadou dávek a poplatků a daní (2% daň z obratu, poplatkový ekvivalent a dávka ze zábav). Nejtíživější jest tak zvaná dávka ze zábav, které podle nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. dubna 1922 č. 143 Sb. z. a n. podrobeny jsou i sportovní a tělocvičné podniky. Je to degradace tělesné výchovy, jsou-li podniky tělovýchovné postaveny na roveň varietním a cirkusovým produkcím.
Podepsaní se táží:
1) Jest vláda Československé republiky ochotna neprodleně přikročiti ke zrušení všech dávek, daní a poplatků zatěžujících sportovní a tělocvičné podniky?
2) Proč nebyl dosud předložen k projednání návrh poslanců J. Šeby, O. Svobody, A. Hatiny a druhů na změnu § 3. Pravidel o vybírání obecní dávky ze zábav ve všech obcích republiky Československé ze dne 27./IV. 1922 č. 143 Sb. z. a n., podaný v poslanecké sněmovně NSRČ dne 17. prosince 1929, či vypracován byl již jiný návrh, kterým by sportovní a tělocvičné podniky byly od dávky ze zábav osvobozeny a kdy bude tento návrh k projednání předložen?
V Praze dne 4. prosince 1930.
Zeminová, Hatina, Šeba,
Netolický, Mikuláš, Jos. Tůma, Stejskal, Fiala, Tučný, inž. Záhorský, Tykal, B. Procházka, Lanc, Polívka, Richter, Knejzlík, Pechmanová-Klosová, Šmejcová, Malý, Vaněk, Sladký, Langr, dr. Patejdl.
822/IV.
Interpelace
poslanců H. Bergmanna, E. Špatného, Václava Mikuláše a druhů
vládě
o provádění pozemkové reformy na velkostatku Brandýs n. L.
12. prosince 1929 interpelovali jsme vládu, tisk č. 14/XX. ve věci provádění pozemkové reformy na velkostatku Brandýs n. Labem, na což došla odpověď 17. února 1930, tisk č. 206/III., která nás nemůže uspokojiti. Praví se v ní:
"František Kutina, obchodník; v Brandýse n. Labem a majitel pozemků v Křenku ve výměře 2.85 ha dostal přiděleno 7 ha starých labských ramen. - František Novák z Křenku dostal 5 ha starých labských ramen. Příděl dostali jmenovaní, když nikdo o tuto půdu se neucházel. Přídělový komisař státního pozemkového úřadu nabízel při bonitaci půdy tuto půdu obci Křenku. Ředitelství pro stavbu vodních cest teprve později požalovalo tuto půdu, ustoupilo však, když oba uchazeči (Kutina, Novák) prokázali jmenovanému ředitelství, že jsou dlouholetými pachtýři oněch starých, labských ramen. - Dřívější pachtovné z těchto pozemků bylo nepatrné. Když velkostatek svého času veřejnou dražbou byl pronajímán, nebylo o půdu zájemníků. Otec přídělce Kutiny a Novák převzali tehdy půdu za dohodnuté pachtovné a až do pozemkové reformy tento pacht měli."
Občané z obce Křenku však dokazují, že otec Františka Kutiny, obchodníka v Brandýse n. Labem vlastnil původně 2 ha pozemků, pak vykoupil přes 2 ha jako dlouholetý nájem a z volné ruky přikoupil 4.40 ha, vše v obci Křenku, takže před provedením pozemkové reformy vlastnil pan Frant. Kutina 8.40 ha půdy a neměl tedy býti brán vůbec v úvahu při přídělu pozemků, tím spíše, že na svých pozemcích nehospodařil, zařízen nebyl a poradní sbor mu příděl nepřiřknul z důvodů, že své pozemky pronajal a to p. Josefu Kolínskému v Křenku 2 korce, panu Vaňkovi, starostovi tamtéž asi 3 korce, panu Novému, pekaři v Ovčárech louku ve výměře 4,40 ha. V roce 1928 měli tuto louku pronajatu pp. Alois Novák, Josef Novák a Václav Černý za 7,400 Kč ročního nájmu.
Při provádění pozemkové reformy obdržel přes to příděl 7 ha, které opět pronajal občanům v Křenku.
O tyto pozemky nemohli se občané ucházeti, poněvadž si je nechávalo vodocestné ředitelství na stavbu strouhy. Na intervenci starosty a pana Fr. Kutiny je však vodocestné ředitelství předalo státnímu pozemkovému úřadu s podmínkou, že budou přiděleny občanům v Křenku. Dostal je však jen p. Kutna a asi 4 ha pan Fr, Novák. Na protest, podepsaný 10 hodnověrnými hospodáři, nebyl vzat zřetel. Řeklo se, že pan Kutina má pozemky pronajaty od vodocestného ředitelství a když byla parcelace těchto pozemků vyhlášena, řekl přídělový komisař, že to má pan Kutina shůry, ale když s ním budou žadatelé za dobré, že jim to pronajme, když to nespotřebuje.
Pozemky tyto jsou sice starým řečištěm, ale lze na nich orati traktorem a sít oves. Nejsou tudíž bezcenné. Kdyby se rozdělily mezi drobné zemědělce, mohl býti uspokojen Alois Novák z Křenku, který se ucházel o prutník, Josef Dejl, hostinský z Křenku, který se stará o 4 sirotky a hospodaří sám na své vlastní půdě a František Janoušek, jehož příděl 2,20 ha byl z poloviny zabrán na regulaci Labe.
Z toho je viděti, že nebylo postupováno správně vůči drobným uchazečům a že příděl panu Fr. Kutinovi neměl býti dán, poněvadž nesplnil zákonné podmínky.
Z té příčiny táží se podepsaní znovu:
1.) Je-li vláda ochotna naříditi Státnímu pozemkovému úřadu, aby příděl pana Fr. Kutiny zrevidoval a zjednal nápravu,
2.) je-li vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb učiniti hodlá?
V Praze, dne 4. prosince 1930.
Bergmann, Špatný, Mikuláš,
inž. Záhorský, Lanc, Hatina, Malý, Langr, Hrušovský, Tykal, Jos. Tůma, dr. Moudrý, Knejzlík, Stejskal, Fiala, Tučný, Šmejcová, Vaněk, Zeminová, dr. Patejdl, Sladký, dr. Stránský, Netolický.
822/V.
Interpelace
poslanců Hugo Bergmanna, F. Richtra a druhů
ministru spravedlnosti
o započtení praktikantské doby kancelářským pomocníkům moravských soudů.
Presidium vrchního soudu v Praze přijímalo soudní kancelářský dorost ihned jako kancelářské pomocníky (nynější platová stupnice III. - pomocného personálu), bez podmínek složení I. kancelářské zkoušky resp. i zkoušky knihovní a proto také je nyní v Čechách celá řada kancelářského personálu pomocného bez odborných zkoušek.
Naproti tomu byla u presidia vrchního soudu v Brně prováděna praxe poněkud odlišná. Presidium vrchního soudu v Brně řídilo se totiž starým zařízením býv. min. spravedlnosti ze dne 16. července 1897 a přijímalo bezplatné kancelářské praktikanty do tzv. přípravné služby. Tato bezplatná přípravná služba trvala zpravidla 6 měsíců a po této době byl takový bezplatný kancelářský praktikant připuštěn k složení I. kancelářské zkoušky. Po složení byl mu pak eventuelně povolen denní plat - kancelářským praktikantem ovšem zůstal na dále. Stávalo se mnohdy, že ani po složení I. kancelářské zkoušky platu neměl. Jen ve výjimečných případech byl po složení I. kancel. zkoušky, zkoušky z psaní na stroji a po případě i těsnopisu ustanoven kancelářským pomocníkem. Později byla však zase prováděna praxe, že takový kancelářský praktikant s denním platem musil, chtěl-li se státi kancel. pomocníkem, složiti i zkoušku knihovní. Tím se zase stalo, že od nastoupení do soudních služeb do ustanovení kancelářským pomocníkem uplynula i doba 24 měsíců, která se vůbec do doby pomocnické nepočítala. Tím byli tito kancelářští pomocníci oproti kolegům v Čechách citelně jak finančně, tak i postupově poškozeni.
Po vydání vládního nařízení čís. 113/1926, kdy provedeno bylo hromadné ustanovení kancelářskými pomocníky, byli všichni až do té doby kancelářští praktikanti ustanovováni kancelářskými pomocníky, ovšem bez jakéhokoliv započítání předchozí služby praktikantské. U příležitosti tohoto hromadného ustanovování pomocníků byly v mnohých případech současně ustanovení kancelářskými pomocníky zaměstnanci, kteří sotva k soudu nastoupili, čímž vlastně stal se služebné stejné starým se zaměstnancem, který již před tím byl po případě dva roky kancelářským praktikantem a složil obě odborné zkoušky.
Při porovnání služby u soudů v Čechách a na Moravě jeví se následující rozdíl:
V Čechách: X nastoupil v r. 1924 jako kancelářský pomocník, byl 3 roky kancel. pomocníkem a po té ustanoven kancelářským oficiantem, tedy v roce 1927; nyní v roce 1930 má již absolvovány 3 roky kancelářského oficianta a v roce 1931, vyhověv všem podmínkám § 7 odst. 6 a 7. zákona 103/26 může kompetovati o místo soudního kancelářského asistenta, tedy po 7 leté službě.
Na Moravě: Y nastoupil v roce 1924, byl dva roky kancelářským praktikantem, tj. do roku 1926, pak ustanoven kancelářským pomocníkem a po třech létech, tedy v roce 1929 kancelářským oficiantem, má tudíž v roce 1930 absolvován teprve jeden rok kancelářského a může o místo soudního kancelářského asistenta kompetovati teprve v roce 1933.
Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:
1) Jsou tyto poměry panu ministrovi známy a co hodlá učiniti, aby doba kancel. praktikantů moravských soudů byla započtena do postupu ve službě kanc. pomocníků a oficiantů?
2) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, jak míní v předu uvedenou nesrovnalost vyrovnati?
V Praze, dne 4. prosince 1930.
Bergmann, Richter,
Fiala, Tykal, Zeminová, dr. Stránský, Malý, Jos. Tůma, Šmejcová, Netolický, Vaněk, Špatný, Langr, Stejskal, inž. Záhorský, Sladký, dr. Patejdl, Mikuláš, Hatina, dr. Moudrý, Knejzlík, Hrušovský, Tučný.
822/VI. (překlad).
Interpelácia
poslanca dr. Törkölya a druhov
vláde
o tajnej inštrukcii vydanej vo spojení so sčítaním ľudu.
Inštrukcia zaslaná ministerstvom vnútra dňa 16. októbra 1930 úradu zemského prezidenta na Slovensku a označená za dôvernú obsahuje tieto ustanovenia:
Pri menovaní funkcionárov pri sčítaní ľudu musí byť zásadnou smernicou, aby poverenie obdržali iba jednotlivci, ktorí sú s hľadiska vernosti ku štátu naprosto spoľahliví a sú i s národného hradiska československého spoľahliví. - Obzvláštnu pečlivosť treba venovať okresom, kde sosílenie živlu československého je žiaducné, kde sa mluví tiež jazykom menšinovým, tam pri menovaní komisárov treba brať zreteľ na vhodných jednotlivcov československého národného smýšľania, ktorí menšinový jazyk ovládajú. - Okresné úrady zachovávajú soznamy komisárov ako úradné tajomstvo dotiaľ, kým vo smysle nariadenia zemského prezidenta nebudú menoslovy komisárov sdelené jednotlivým obecným predstavenstvám.
Ako všeobecná zásada stanoví sa kontinuita sčítania ľudu, a totiž treba dbať toho, aby medzi národnostnými dátami sčítania ľudu z r. 1921 a sčítania terajšieho nedošlo k nápadným presunom. Tieto tajné inštrukcie smerujúce k obchádzaniu zákonov a vládnych nariadení dokazujú, že absolutizmus je pri práci a že tento absolutizmus pod zámienkou právnej zdanlivosti udupáva akékoľvek právo, zákon a spravedlnosť. Nerešpektuje záväzky záujmu medzinárodného, právo národných menšín zaistené medzinárodnými smluvami, zákaz ústavy týkajúci sa odnárodňovania, ale hrdúsi vládu práva. Tajné inštrukcie boly vždycky a sú i dnes prostriedkami samovoľnej vlády.
Fakt, že ministerstvo vnútra zaslalo dňa 16. októbra 1930 tajnú inštrukciu úradu zemského prezidenta na Slovensku, musí minister vnútra uznať, lebo nemôže sa vydať nebezpečiu, aby sme bezelstnosť jeho stanoviska učinili pochybnou uverejnením našich dôkazov. Je-li existencia tajnej inštrukcie takto dokázaná, vtedy stejne sa musí predpokladať, že je týmto dokázaná tiež obsahová pravosť tajnej inštrukcie.
Menovanie komisárov a revízorov, ktoré je už uverejnené, a prípad udvardského notára, predchnutého povinnosťou pečlivého dohľadu, sú tie dôvody, prečo námestník predsedu Országh bez akéhokoľvek zákonitého dôvodu nepovolil tlačenie a rozširovanie našich letákov, čo všetko dokazuje, že zasiate semeno dostalo sa do dobrej pôdy, a že dobre organizovaný policajný štát správne funguje.
Dolu kladené naše otázky mluvia zreteľne. Pán minister vnútra je povinný dať na ne odpoveď. Nás stanovisko ministerstva vnútra zaujíma preto, aby sme sa z neho poučili, akým spôsobom treba rozvinúť oprávnenú sebaobranu voči právnemu násiliu a zneužívaniu prejavujúcemu sa už v tajných inštrukciách pri sčítaní ľudu. Tejto oprávnenej sebaobrany nemôže nás minister pozbaviť.
Na základe toho tážeme sa celej vlády:
1. Akým spôsobom pokladá vláda citované body tejto tajnej inštrukcie za srovnateľné s tým sľubom ministra vnútra daným v jeho reči v rozpočtovom výbore, dľa ktorého on sa postará, aby sčítanie ľudu zo dňa 2. decembra 1930 bolo spravodlivé a poctivé?
2. Akým spôsobom pokladá vláda tajnú inštrukciu za srovnateľnú s tým opatrením obežníka ministerstva vnútra čís. 45518/1930-8, dľa ktorého menovaní sčítací komisári musia byť nestranní a musia v dôsledku svojej národnej pravdy a intaktnosti vo verejnom živote nerozdielne požívať dôveru obyvateľstva? Veď tajná inštrukcia priamo predpisuje, aby menovanie sčítacími komisármi obdržali len jednotlivci "s národného hľadiska československého spoľahliví", poťažne "jednotlivci československého národného smýšľania?" Nuže či definícia "československého národného smýšľania" neznamená toľko ako nadšenie pre československý národný štát a snaha i po aktívnej účasti na tendencii odnárodňovanej? Nuže či to priamo nevylučuje nestrannosť?
3. Či sa nedomnieva vláda, že citované definície tajnej inštrukcie sú v konexii s tým jednaním, že na celom Slovensku bolo nariadené sčítanie ľudu súpisovým hárkom a keďže sčítanie ľudu je sverené komisárom československého národného smýšľania, tým prezradzuje sa tajná intencia vlády, aby totiž počet národných menšín umelými machináciami a podľa nariadenia síce zakázaným, avšak tichým schválením vlády upraveným jednaním bol každým spôsobom oproti skutočnosti snížený.
4. Či sa nedomnieva vláda, že dáva-li minister vnútra "tajnú" inštrukciu k menovaniu komisárov československého národného smýšľania, ktorí sú s národného hľadiska československého spoľahliví, avšak práve preto tešia sa nerozdielnej nedôvere národných menšín, a nariadi-li taktiež "tajne", aby jeho orgánovia, ku službám ochotní, venovali veľkú pečlivosť okresom, v ktorých sosílenie živlu československého je žiaducné, - tým udomácnila riaditeľné sčítanie ľudu, ktoré slúži odnárodňovaniu pomocou zastretého právneho násilia? Nuž či to nie je útlak?
5. Kde, v ktorých okresoch a s akého hľadiska pokladá pán minister vnútra potrebným sosílenie československého živlu? A či za týmto účelom možno sčítacím komisárom a revízorom zaobalene uložiť, aby sa dopúšťali činov bezzákoných? Nuže či môže minister pripustiť, aby slávny sľub tak verejne dostal sa v úpadok?
6. Aké ešte tajnejšie nariadenia a telefonické pokyny dal pán minister vnútra v tom ohľade, aby zaistil kontinuitu sčítania ľudu z r. 1921, proti ktorej môže objektívna štatistická veda právom činiť námietky, a ako odôvodní pán minister vnútra oprávnenosť toho svojho ustanovenia porušujúceho menšinové práva, slobodu, zákonitú rovnoprávnosť a rovnaké zachádzanie zaistené spravedlnosťou, zákonom, vládnym nariadením a medzinárodnou smluvou, dľa ktorého treba dbať toho, aby medzi národnostnými dátami sčítania z r. 1921 a sčítania terajšieho nedošlo k nápadným presunom? Nuže keby československé obyvateľstvo voči počtu zistenému štatisticky v r. 1921 nevykazovalo prirodzený prírastok, lež úbytok, i v tomto prípade by bola tá pečlive dohliadajúca armáda sčítacích komisárov povinná vykázať najmenej toľko Čechoslovákov, koľko ich vykázalo sčítanie ľudu v r. 1921, proti ktorému činil výtky tiež český univerzitný profesor Dr. Rádl? A na čiu újmu má byť táto machinácia prevádzaná? Nuže či to nie je činom trestným? Zda pán minister vnútra podujme sa politickej i právnej zodpovednosti za uvedené tajné nariadenie?
V Prahe, dňa 29. novembra 1930.
Dr. Törköly,
dr. Holota, Stenzl, Eckert, Prause, inž. Jung, Knirsch, Simm, Geyer, Krebs, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Keibl, Horpynka, Dobránsky, Hokky, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Szüllö, Nitsch, Szentiványi.
822/VII.
Interpelace
poslance Kopeckého a soudruhů
ministru školství a národní osvěty
o týrání chudých žáků učiteli.
Učitel Herink na obecné škole v Praze XIX. na Hanspaulce bije surově chudé žáky II. třídy a nadává jim "verbež mizerná", "hadrníci" a podobně. Nutí děti, aby zpívaly "Kde domov můj" a dívaly se při tom neustále na obraz Masarykův; kdo se naň nedívá, toho bije rákoskou. Když si rodiče žáků na něho stěžují, zbaběle popírá a tváří se svatým. Děti se bojí, že by se jim pomstil, kdyby věc pod svým vlastním jménem uveřejnily. Žáka Fialu bil tak surově, že na něm rozbil rákosku a Fiala musel za rákosku zaplatit ještě 1 Kč. Vypravuje dětem, že prý nezaměstnaní chodí na ulice a dělají lidi hloupé.
Učitelka ručních prací Šubertová na obecné škole v Praze II., Na Hrádku, bije chudé žákyně, obzvláště do tváří. Nadává jim krav a pod.
Bití, týrání a urážky chudých žáků stávají se zejména za Vašeho ministrování, pane ministře Dérere, přímo soustavou, jak dokazují četné přípisy dětí samých do dětské hlídky Rudého Práva a do Kohoutka. Pak ovšem je z Vašeho hlediska pochopitelné, že buržoasie a vláda tak krutě pronásledují dětský tisk revolučního proletariátu. Stejně pochopitelno je však, že si proletářské děti a jejich rodiče chování části zfašisovaných učitelů líbit nedají a budou se všemi prostředky pod vedením KSČ bránit.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Dal sám nebo jeho podřízené orgány rozkaz k bicí a urážení chudých žáků učiteli?
2. Jestliže tomu tak bylo, jak odůvodní tento rozkaz?
3. Jestliže onen rozkaz dán nebyl, proč ministr školství, jemuž případy musely být známy již z revolučního proletářského tisku, dosud nezakročil?
4. Myslí-li si snad pan ministr, že si proletářské rodiče tento stav dají na dále líbiti?
V Praze, dne 2. prosince 1930.
Kopecký,
Hrubý, Barša, K. Procházka, Vallo, Tyll, Major, Krosnář, J. Svoboda, Novotný, Rjevaj, Zápotocký, Höhnel, Čižinská, dr. Stern, Hadek, Dvořák, Gottwald, Štětka, Kliment, Hodinová, Haiblick.
822/VIII.
Interpelace
poslanců Kopeckého, Štětky a soudruhů
ministru národní obrany
a ministru zahraničí
o neslýchaném odírání vojínů.
Obdrželi jsme dopis z Německa, jímž sdělováno je skutečné unikum z praxe vyděračského postupu našich úřadů vůči nemajetným čsl. vystěhovalcům. Josef Kadeřábek, 20letý syn Františka Kadeřábka v Lintfortě ve Westfálsku byl 17. března t. r. v Kolíně n. R. odveden k vojsku. Odvod proveden byl na čsl. vyslanectví. 1. října měl se odvedený dostaviti k 48. pěš. pl. v Benešově, ale protože před nastoupením vojenské služby byl bez zaměstnání a tudíž i bez jakýchkoliv prostředků k cestě do ČSR, obrátil se jeho otec František Kadeřábek, invalida se 72 M měsíční renty, na čsl. konsulát v Kolíně nad Rýnem se žádostí, aby jeho synovi byla cesta do ČSR hrazena. Konsulát oznámil na to písemně, aby se Kadeřábek mladší dostavil do Kolína n. R., že mu bude poskytnuto cestovné a obnos tento potom strhován se žoldu. Také skutečně vyplatil konsulát jmenovanému 22 Marek, což znamená 176,- Kč na cestu, ale jak mu bylo v kasárnech oznámeno, musí nyní zaplatit 257.- Kč, kterýžto obnos je mu strhován penízem 1 Kč denně, takže chudákovi nezbývá ani na leštidlo ani za vypráví prádla.
Toto odírání ubohého, chudého vojína je strašlivé.
Podepsaní táží se proto pana ministra národní obrany:
Zná pan ministr tento případ?
Je pan ministr ochoten okamžitě zakročiti proti takovému odírání vojáka Kadeřábka a zaříditi, aby již stržený obnos byl mu vrácen a další srážení žoldu zakázáno?
Pana ministra zahraničních záležitostí se tážeme, zda je ochoten zakročiti proti konsulátu v Kolíně nad Rýnem pro vyděračství?
V Praze, dne 5. listopadu 1930.
Kopecký, Štětka,
Krosnář, Rjevaj, Novotný, Steiner, J. Svoboda, K. Procházka, Śliwka, dr. Stern, Major, Kliment, Juran, Höhnel, Čižinská, Hodinová, Zápotocký, Gottwald, Tyll, Dvořák, Babel.