809/X.
Interpelace
poslance Josefa Šamalíka a druhů
ministru financí dru Englišovi
o neoprávněných předpisech daně obratové z příležitostných výkonů zemědělských.
Okresní berní správy v některých krajích předpisují zvláštní daň z obratu z povoznictví zemědělcům, kteří platí daň obratovou paušálně a neprovozují podniku povoznického z povolání. Daň tato jest jim předpisována dodatečně za několik posledních roků.
Zemědělci předpisy těmito postižení provozují občasně a podle nahodilých okolností svým vlastním potahem hospodářským odvoz dříví, jako příležitostný výkon, a výnos z tohoto výkonu upotřebují na nákup krmiv pro tažný dobytek, poněvadž následkem neúrody a pohrom sklizeň krmiv bývá nedostatečnou.
Již první zákon, jednající o dani z obratu ze dne 11. prosince 1919, č. 658, v 3 výslovně praví, že dani obratové jsou podrobeny výkony, jež jsou předmětem samostatného podnikání (doprava všeho druhu - povoznictví atd.).
Zákon o dani z obratu z 12. srpna 1921, č. 321 novelisoval oba předešlé zákony z 11. prosince 1919, č. 658 a nař. vlády z 29. ledna 1920, č. 70, avšak v této věci ničeho neměnil.
Zákon o dani z obratu z 21. prosince 1923, č. 268 stanoví zdanění výkonů všech druhů, avšak v § 4 osvobozuje v odst. 11 dodávky a výkony nepodnikatelů (§§ 5 a 6), nepřesahuje-li úplata za jednotlivou dodávku anebo výkon 500.- Kč.
Tento zákon byl změněn zákonem o dani z obratu z 16. prosince 1926, č. 246, avšak odst. 11, § 4 zákona o dani z obratu z 21. prosince 1923, č. 268 zůstal nezměněn.
Vyhláškou ministerstva financí ze 17. června 1925, č. 153 vydanou po dohodě s ministerstvem zemědělství stanoveno bylo paušalování daně obratové u drobných zemědělců.
V této vyhlášce stojí výslovně toto ustanovení:
1. Paušálem jest kryta 1%, po případě 2% daň z obratu z veškeré produkce zemědělcovy, jak rostlinné, tak živočišné, kterou zemědělec buď zpeněžil neb spotřeboval, jakož i daň z příležitostných výkonů zemědělských.
Paušál se nevztahuje na výkony povoznické (na př. dovoz dříví, kamene atd., na výnos lesů a rybníků atd.). Výnos těchto odvětví zemědělské výroby podléhá 1% příp. 2% dani z obratu.
To jest jasné ustanovení, které vystihuje i § 4, odst. 11 zákona o dani z obratu, ze dne 21. prosince 1923, č. 268, tj.: zemědělec, který dle okolností a příležitostně provede výkon povoznický, nepodléhá, pakli jednotlivý výkon nevynesl více než 500 Kč, dani z obratu, a spadá do zemědělského paušálu; zemědělec, který vedle svého hospodářství zabývá se povoznictvím jako vedlejším odvětvím, podléhá za toto povoznictví dani z obratu. Další vyhlášky ministra financí z 22. března 1926, číslo 39, z 28. března 1927, č. 31, z 23. března 1928, č. 54, z 13. března 1929, č. 51 a z 27. května 1930, č. 69, nijak ustanovení shora citované nemění a ponechává je v platnosti.
Jednají proto dotyčné okresní berní správy, které z příležitostných výkonů zemědělských předpisují zvláštní daň z obratu, naprosto proti znění dotyčných zákonů, zejména proti § 4, odst. 11 zákona o dani z obratu ze dne 21. prosince 1923, č. 268 a proti vyhlášce ministra financí ze dne 17. června 1925, č. 153.
Podepsaní se táží:
Jste, pane ministře, ochoten dáti neprodleně rozkaz všem okresním berním správám, aby zastavily další vydávání předpisů daně z obratu zemědělcům z jejich příležitostných výkonů?
Jste ochoten neprodleně naříditi, aby naříkané nebo vrácené předpisy daně z obratu z příležitostných výkonů zemědělských byly odvolány, event. zrušeny?
V Praze, dne 27. listopadu 1930.
Šamalík,
Stanislav, Adámek, Roudnický, Vaculík, Rýpar, Petr, Knotek, dr. Novák, Sedláček, Stašek, dr. Dolanský, Světlík, Vičánek, Kaňourek, Navrátil, Janalík, Bezděk, dr. Daněk, Košek, dr. Mičura, dr. Nosek, Myslivec.
809/XI.
Interpelace
poslanců J. Šamalíka, dra L. Daňka, B. Bezděka a druhů
ministru vnitra a spravedlnosti
o provádění teroru na svobodném přesvědčení občanstva při akci soupisové v Brně.
Značné tresty neb pokuty hrozí dle úředních vyhlášek každému, kdo by při sčítání lidu působil na někoho, aby docílil u něho změnu rozhodnutí při vyplňování sčítacích archů. Na veřejných místech v městě Brně jsou vyvěšeny plakáty, v nichž působí se na veškeré obyvatelstvo, aby nevyplňovalo v sčítacích arších rubriku dle svého přesvědčení, nýbrž plakáty na nich vynucováno, aby se přihlásili, že jsou bez vyznání.
Plakáty jsou nadepsány: "Příslušníkům církví před sčítáním lidu" - a končí výzvou:
"Vystupte z církví a zůstaňte bez vyznání!
Volná myšlenka československá.
Celý obsah dotyčných plakátů jest prováděním teroru proti občanstvu, které má při sčítání lidu svobodně přiznati své náboženské příslušenství.
Podepsaní se táží:
Jest vám páni ministři známo, že plakáty teroristického obsahu jsou v Brně na veřejných místech vyvěšovány a tím veřejně působeno na přesvědčení občanstva při sčítání lidu?
Hodláte páni ministři zavésti neprodleně šetření, zda byl obsah plakátů censurován a proč byl v tom případě obsah plakátu propuštěn a proč nebyly plakáty ty odstraněny jako obsahem závadné?
V Praze dne 28. listopadu 1930.
Šamalík, dr. Daněk, Bezděk,
dr. Dolanský, Knotek, Světlík, Stašek, Vaculík, Navrátil, Myslivec, Kaňourek, Vičánek, dr. Novák, dr. Nosek, Sedláček, Janalík, Košek, Stanislav, Rýpar, Roudnický, Petr, Adámek, dr. Mičura.
809/XII.
Interpelácia
posl. Štefana Majora, Gabriela Steinera, Františka Kubača a súdruhov
ministrovi pôšt
vo veci zhabania väčšieho množstva tiskopisov, ktoré na poštu podala administrácia časopisu "Pravda" a o zrejmom porušeniu listového tajomstva.
Administrácia časopisu "Pravda" v Bratislave podala na hlavnú poštu večer o 9. hodine dňa 17. novembra 1930 asi 600 dopisov, odoslaných ako tlačivá, ktoré boly riadne adresované.
Tieto tlačivá neboly adresátom doručené, ba podľa telefonickej výpovedi prednostu poštového úradu v Bratislave 1, hlavného poštového riaditeľa pána Emila Fritscha, tlačivá boly ešte v Bratislave na pošte zhabané.
Ešte do dnes nebol administrácii časopisu "Pravda" doručený výmer o konfiškácii tlačív, ktoré administrácia expedovala svojim predplatiteľom a boly na pošte zhabané.
Tlačivá na pošte zhabané pred expedíciou neboly nikomu dodané, neboly rozširované, prvá zásielka, ktorá vyšla z administrácii bola podaná priamo na poštu dňa 17. novembra t. r.
Keďže je dokázané, že tlačivá boly na pošte v Bratislave 1 zhabané, je to zrejmé, že boly na pošte čítané a bolo tým porušené listové tajomstvo, pýtame sa pána ministra pôšt:
1. Od kedy je prípustné, aby hociktorý poštový zamestnanec mohol čítať dopisy alebo tlačivá a denuncovať odosielateľa pred políciou?
2. Prečo nebola podaná zásielka tlačív adresátom doručená?
3. Akú právomoc majú kontrolné úrady na pošte?
4. Zamestnáva ministerstvo pôšt na poštách špicľov, ktorí otvárajú dopisy komunistickej strany a revolučných organizácií?
V Prahe, dňa 29. novembra 1930.
Major, Steiner, Kubač,
Krosnář, Rjevaj, Novotný, J. Svoboda, Hodinová, K. Procházka, Čižinská, Kliment, Juran, Kopecký, Hadek, Dvořák, Tyll, Babel, Zápotocký, Štětka, dr. Stern, Höhnel.
809/XIII.
Interpelácia
posl. Štefana Majora, Gabriela Steinera, Františka Kubača a súdruhov
ministru spravedlnosti
vo veci konfiškácie letákov "Pracujúci v mestách a na vidieku", "Falu és város dolgozoi", ktoré vydaly administrácia časopisu "Pravda - Munkás" v Bratislave a boly konfiškované 20. novembra 1930.
Administrácia časopisu "Pravda" vydala legálny leták, ktorý dala zhotoviť v tlačiarni pána Angermayera v Bratislave. Leták bol s nadpisom "Pracujúci v mestách a na vidieku". Administrácia časopisu "Munkás" nechala zhotoviť legálny leták v tlačiarni pána Angermayera v Bratislave s nadpisom "Falu és város dolgozoi".
Jeden, ako i druhý leták bol podľa výpovedi policajných agentov v tlačiarni u pána Angermayera konfiškovaný, vytlačené letáky boly priamo v tlačiarni zhabané a teroristickým spôsobom bolo pánu Angermayerovi poručené, aby nechal pred policajnými agentmi sadzbu zničiť.
Vydavateľstvo časopisov "Pravda - Munkás", ktoré dalo letáky zhotoviť v tlačiarni pána Angermayera, ešte do dnes nedostalo výmer o konfiškácii týchto letákov a máme ten dojem, že niektorí úradníci na policajnom riaditeľstve v Bratislave dali zhabať letáky bez rozkazu kompetentných inštitúcií.
Vo veci letákov bol na policajné riaditeľstvo v Bratislave k výsluchu predvolaný Edo Legerský, odpovedný redaktor časopisu "Pravda". Pri vypočutí Edo Legerský povedal, že letáky písal a do tlači dal. Súčasne podal protest, že boly zhabané vytlačené letáky a zničená bola sadzba, lebo ešte do dnes nebol vydavateľstvu doručený výmer o inkriminovaných statiach konfiškovaných letákov a vôbec výmer o konfiškácii.
Na to vyšetrujúci obv. insp. Šafránek po dlhom hľadaní objavil výmer a odovzdal ho Edovi Legerskému, ktorý Legerský s formálnych dôvodov neprijal, tiež prijať nemohol. Predložený výmer Edovi Legerskému na policajnom riaditeľstve v Bratislave bol:
1. Adresovaný na administráciu časopisu "Munkás", ktorý hovoril o konfiškácii letáku "Pracujúci v mestách a na vidieku".
2. Výmer adresovaný Sekretariát KSČ v Bratislave znel o konfiškácii letáku s nadpisom "Falu és város dolgozoi".
Preto, že administrácia časopisu "Munkás" v Bratislave nevydala leták "Pracujúci v mestách a na vidieku" a tiež sekretariát KSČ nevydal leták "Falu és város dolgozoi", Legerskému predložený výmer nebol prijatý.
Tento prípad jasne hovorí o tom, ako niektorí zamestnanci na policajnom riaditeľstve v Bratislave, ktorí čítať nedovedú, majú právo, aby na vlastnú päsť zhabali letáky, prípadne konfiškovali, terorizovali tlačiareň, aby zničila sadzbu.
Na letákov bola ručne vysádzaná adresa vydavateľa, tiež meno vydavateľa.
Pýtame sa pána ministra spravedlnosti dra Meissnera:
1. Vie ministerstvo spravedlnosti o tejto neobmedzenej právomoci niektorých policajných agentov na bratislavskom policajnom riaditeľstve, ktorí nedovedú ani čítať?
2. Od koho dostali rozkaz policajní agenti, aby spomenuté letáky zhabali?
3. Od koho dostali policajní agenti rozkaz, aby terorizovali tlačiareň nech zničí sadzbu?
4. Ako hodlá ministerstvo spravedlnosti potrestať vinníkov?
5. Prečo nebol vydavateľstvu letákov doručený výmer o konfiškácii spomenutých letákov?
V Prahe, dňa 26. novembra 1930.
Major, Steiner, Kubač,
Krosnář, Rjevaj, J. Svoboda, K. Procházka, Tyll, Zápotocký, Hadek, dr. Stern, Kliment, Juran, Kuhn, Dvořák, Kopecký, Čižinská, Hodinová, Štětka, Babel, Novotný.
809/XIV.
Interpelácia
posl. Štefana Majora, Gabriela Steinera, Františka Kubača a súdruhov
ministru spravedlnosti
v záležitosti domovej prehliadky bratislavskou polícii dňa 18. novembra 1930, ktorá bola prevedená v miestnostiach administrácii časopisov "Pravda - Munkás" a sekretariátu KSČ.
Administrácia časopisu "Pravda" v dôsledku toho, že bol časopis "Pravda" úradné zastavený na 6 mesiacov, dala zhotoviť cirkulár, v ktorom chcela oznámiť svojim predplatiteľom, že je "Pravda" úradne zastavená na 6 mesiacov.
Cirkulár bol štátnym zastupiteľstvom v Bratislave údajne konfiškovaný, do dnes však vydavateľstvu nebol doručený nález o konfiškácii.
Bratislavská polícia sa dostavila do miestností časopisov "Pravda - Munkás", aby zhabala údajne konfiškovaný cirkulár a pri tejto príležitosti previedla domovú prehliadku v miestnostiach časopisov "Pravda - Munkás" a sekretariátu KSČ v Bratislave, za vedenia polic. kom. dra Spálenku a ďalších 6 policajných agentov.
Pri domovej prehliadke bratislavská polícia zhabala tieto, veci:
1. Asi 250 údajne konfiškovaných cirkulárov s nadpisom "Vážený súdruhu".
2. 1 krabicu s obálkami, ktoré boly adresované a boly v nich údajne konfiškované cirkuláre.
3. Asi 250 prázdnych už adresovaných obáliek.
4. 4 krabice adresných lístkov predplatiteľov "Pravda - Munkás".
5. 1 ručný rozmnožovací stroj značky "Neocyklostil".
6. Bol zhabaný, ale v miestnosti ponechaný k ďalšiemu používaniu adresovací stroj značky "Eliot", na ktorom sa rozmnožujú adresy predplatiteľov "Pravda - Munkás". Tento stroj nesmie byť bez súhlasu súdu z miestnosti odstránený, za to má osobne ručiť Eda Legerský, odpovedný redaktor "Pravdy". Stroj je majetkom časopisu Munkás.
7. Počas domovej prehliadky u osôb nachodiacich sa v tej dobe na sekretariáte KSČ, bola urobená osobná prehliadka. Pri osobnej prehliadke Antona Stoklasa polícia mu zhabala dopisy, ktoré sú pôvodne Jána Slančíka, ktorý za vedomia úradov zakladá výrobné a spotrebné družstvo "Interhelpo", aby časť robotníkov, ktorí nemôžu dostať zamestnania v ČSR, vysťahovala sa do SSSR.
8. Počas domovej prehliadky bol telefonicky volaný sekretariát; na to jeden policajný agent priskočil ku telefónu a hlásil sa v mene sekretariátu KSČ.
9. Počas prehliadky sa nachodiaci robotníci na sekretariátu KSČ boli zatknutí a držaní vo väzbe 3 dni.
10. Policajní agenti počas svojho úradného výkonu sa drzo, provokatívne chovali voči zamestnancom časopisu "Pravda - Munkás" a sekretariátu KSČ, zvlášte obv. inšpektor Šafránek, provokoval a hovoril súdruhom, že sú štátoborní. Myslíme, že dnes ešte zákony neznajú rozdielu medzi občanmi.
Pýtame sa pána ministra spravedlnosti dra Meissnera:
a) Je možné, aby bol leták konfiškovaný bez toho, aby vydavateľovi bol doručený výmer o konfiškácii?
b) Je prípustné polícii zneužívať svojho úradného výkonu?
c) Prečo bratislavská polícia, keď jej boly dané údajne konfiškované cirkuláre, robila ďalej prehliadku, zhabala veci, ktoré nemajú nič spoločného s cirkulárom?
d) Prečo bratislavská polícia si dovoľuje zhabať adresné lístky predplatiteľov "Pravda - Munkás"?
e) Prečo si dovoľuje bratislavská polícia robiť osobné prehliadky, keď k tomu nemá práva a príčiny?
f) Prečo bol zhabaný adresovací stroj "Eliot"?
g) Prečo bol zhabaný ručný rozmnožovací stroj značky "Neocyklostil"?
h) Akým právom si dovoľuje policajný agent v telefóne sa hlásiť za KSČ?
i) Prečo zneužíva úradného výkonu obv. inšpektor Šafránek a je drzý a provokuje zamestnancov časopisov "Pravda - Munkás" a sekretariátu KSČ?
V Prahe, dňa 25. novembra 1930.
Major, Steiner, Kubač,
Krosnář, Rjevaj, Novotný, Tyll, J. Svoboda, K. Procházka, Čižinská, dr. Stern, Gottwald, Babel, Hodinová, Kliment, Juran, Śliwka, Kopecký, Zápotocký, Štětka, Dvořák.
809/XV. (překlad).
Interpelace
poslance dra Luschky a druhů
ministrovi sociální péče
o započítání nepojištěné doby do pensijního pojištění.
Mezi kategoriemi, které nyní žijí velmi těžce strádajíce, jsou nikoliv na posledním místě důchodci pensijního pojištění, kteří jako tak zvaní staří pojištěnci nebo vdovy po nich dostávají měsíčně důchody jen 250 Kč až nejvýše 600 Kč. Nouze a bída těchto ubohých pensistů, kteří často mají za sebou 40tiletou a víceletou služební dobu, jest tak velká, že přímo hladovějí a musí býti počítáni k obětem nynější hospodářské krise. Proto jest tím naléhavější, aby již nebylo déle odsunováno řešení otázky započtení nepojištěné doby do pensijního pojištění, která při poslední novelisaci pensijního pojištění v zákoně ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., u Všeobecného pensijního ústavu byla ještě ponechána nerozřešena, na rozdíl od náhradních ústavů.
Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče, je-li ochoten co nejdříve podati Národnímu shromáždění příslušný návrh zákona a kdy lze počítati s projednáním této věci ve sněmovně?
V Praze, dne 20. listopadu 1930.
Dr. Luschka,
Zajiček, dr. Mayr-Harting, Köhler, Stenzl, Geyer, dr. Hanreich, inž. Jung, Matzner, Eckert, Simm, Horpynka, dr. Schollich, Fritscher, Scharnagl, Bobek, dr. Petersilka, Kunz, Greif, Oehlinger, Krumpe.
809/XVI. (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi vnitra
o surovostech orgánů státní policie.
Poslanec inž. Jung a druhové podali již před nějakou dobou interpelaci (tisk 686/VI.), která se obírala podivuhodnými způsoby, obvyklými u státní policie v Krnově. Na tuto interpelaci dosud nedošla odpověď. Zdá se, že nebylo ani zahájeno vyšetřování, poněvadž orgánové krnovské státní policie tak jako dříve, domnívajíce se, že na tom závisí blaho státu, i nadále jednají s obyvatelstvem středověkými způsoby.
Nedávno však došlo opět k příznačnému případu. Dne 31. října t. r., mezi 19. a 20. hodinou, stál na Albrechtické ulici Adolf Scholz se třemi přáteli. V ruce měl hůl, rukojetí nahoru. Oni čtyři mladíci se bavili. Tu přijel po nesprávné straně na kole nějaký muž v občanském oděvu, seskočil u nich, vytrhl Adolfu Scholzovi, který stál k němu obrácen zády, hůl z ruky a udeřil ho dvakráte přes záda. Mimo to dal mu ještě dva políčky, volaje: "Státní policie". Ukázal legitimaci a odjel i s holí, s poznámkou: "Pro hůl si přijďte na strážnici."
Dne 1. listopadu odebral se pak Adolf Scholz se svými přáteli a s otcem na strážnici. Tam však ani nebyla hůl, ani nebyl přítomen onen strážník. O udání se vůbec nic nevědělo. Jmenovaní byli poté na druhý den znovu povoláni na strážnici. Mezitím přišel však onen strážník, který Adolfa Scholze ztloukl, k němu do domu a sepsal s ním osobní data. Jest to státní strážník Hendrich.
Předvolání na policejní komisařství nedošlo. Za to však předvolání k okresnímu soudu, kde se měl Adolf Scholz odpovídati podle § 98 b trestního zákona.
Také tento nový případ jest příznačný pro způsoby státní policie všeobecně a zvláště v Krnově. Správce krnovské státní policie buď na svůj úkol nestačí nebo se domnívá, že způsoby orgánů jemu podřízených jsou správné. Obojí jest však špatné.
Podepsaní se proto táží pana ministra:
1. Jest ochoten naříditi orgánům státní policie, aby se státními občany nakládali slušně?
2. Jest zvláště ochoten zjednati u krnovské státní policie důkladnou nápravu?
V Praze, dne 20. listopadu 1930.
Inž. Jung,
Geyer, Kasper, inž. Kallina, Simm, dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Hassold, Knirsch, Matzner, dr. Keibl, Köhler, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Hokky, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Fedor, dr. Szüllö, Schubert.
Původní znění ad 809/VI.
Interpelláció
a népjóléti és közegészségügyi miniszter urakhoz
a kassai állami gyermekmenhelyen uralkodó tarthatatlan állapodtak tárgyában.
Beadják: Dr. Holota János és társai.
Gutleber Vilmos pozsonyi lakos ez év Július 30.-án fegyvergyakorlatra vonult be. Miután családjának semmiféle keresete sem volt, feleséfiével s négy kisguru gyermekével (Ottó 6 éves, Aranka 5 éves, László 3 éves Richárd 13 hónapos) a Pozsony városánál levő közgyámi hivatalban jelentkezett s azt kérte, hogy hat-hétig tartó fegyergyakorlata idejére a gyermekeit valamely menhelyen helyezzék el. A közgyámi hivatal utasítására Gutleber a gyermekeit a kassai állami gyermekmenhelyre vitte s őket ennek gondozása alá helyezte. Gutleber ezután Ungváron levő csapattestéhez bevonult. A gyermekeket az intézetbe való felvételkor orvosilag nem vizsgálták meg, csak Pozsonyban elindulás előtt s itt makkegészségeseknek találták őket. Ezt egyébként a gyámhivatal tisztviselői, a pozsonyi gyermekklinika orvosai s a pozsonyi főpályaudvaron levő vöröskeresztes kirendeltség alkalmazottai is igazolhatják.
Gutleber Vilmosné 1928. augusztus 28.-án a kassai gyermekmenhely igazgatóságától egyszerű levélben értesítést kapott arról, hogy Richárd nevű fia augusztus 25.-én, tehát a levél vétele előtt öt nappal, meghalt. A betegség oka feltüntetve nem volt a levélén s azt a mai napig sem tudta meg.
Gutleberné a vasutigazgatóságtól kapott szabadjeggyel nyomban Kassára utazott, hogy elhunyt gyermeke halálának körülményeiről információt szerezzen. A gyermekmenhelyen egy fémi, aki az intézet gondnokának mondotta magát, kérdésére azt a választ adta, hogy a gyermek falura volt kiadva egy hétre s onnan bélhuruttal és tüdőgyulladással csak akkor hozták be, amikor a segítség már késő volt. A temetőben meglátogatta gyermeke sarját, mert a többi három gyermekét érthetetlen okokból nem akarták neki megmutatni. Mikor a temetőből visszajött, pénzt kapott hogy elmehessen egy közeli elhelyezett László nevű kisfiáért. Felkereste azt a házat, amelyben kisgyermeke el volt helyezve egy Lajka Anna nevű asszonynál. A szobát, amelyben a gyermek több társával együtt el volt helyezve, a legnagyobb piszokban találta. A kisgyermek egy szál ifiben, rovaroktól összecsípve, lázban égő szemekkel kicserepesedett ajakkal feküdt a szoba egyik sarkában liszteszsákokon s egyéb rongyokon. A szemrehányásokra Lajka Anna azt felelte, hogy a gyermek már Kassáról betegen került hozzá. A kisgyermek állandóan szomjúságról panaszkodott. Az anya a gyermekével nyomban visszatért a kassai gyermekmenhelyre. Amikor visszaérkezett, csak egy nőalkalmazottat talált az intézetben s ez azt mondotta, hogy orvos az intézetben már nincs. Mikor az anya a gyermeken levő piros foltokat mutatta, a nőalkalmazott azt válaszolta, hogy az semmi, az csak a dajkálástól van. A gyermeknek egyébként bélhurutja is volt, a nőalkalmazott azonban mondotta, hogy az nem tartozik reá és semmi köze sincs ahhoz, hogy a gyermek miképpen hagyja el az intézetet. Ezután előhozták Aranka és Ottó nevű gyermekeit is. A kis Aranka le volt soványodva, csipásan és kicserepesedett ajakkal került elő, állandóan köhögött és szintén bélhurutja volt. Nem lehetett megállapítani, hogy Aranka lázas volt-e, de tény az, hogy a pozsonyi gyermekkórházban lázat konstatáltak - természetesen egyéjszakai utazás után. A gyermek azt mondotta, hogy őt is betegágyból húzták ki. A kis Ottónak szintén bélhurutja volt és erősen köhögött. A kis Ottó előadása szerint öccsének, Richárdnak a fején daganat volt, sőt azt is látta, hogy halála után Richárd hasa fel volt vágva és vérzett.
Az anya ezután a gyermekeivel együtt délután három órakor kiment az állomásra s ott várakozott a beteg gyermekekkel az este 9 órakor induló személyvonatra. A 14 órás útra a gyermekek az intézetben fékliter kávét és négy darabka kenyeret kaptak. A kávét ki kellett önteni, mert élvezhetetlen, rossz volt. A gyermekek az egész úton betegek voltak, erős bélhurutjuk volt s a kalauz Zsolnán az egész családot le akarta szállítani, hosszú könyörgésre azonban végül megengedte a továbbutazást.
Az anya a pozsonyi állomáson a Vöröskereszt egylet állomási kirendeltségéhez fordult, ennek ajtaja azonban zárva volt. A szolgálatot tevő rendőr a mentőállomásra telefonált s a mentőkocsi bevitte a családot az állami kórházba. Innen a gyermekklinikára küldték őket. Az ügyeletes orvos vizsgálata után a járványkórházba kellett menniük, a mentőkocsi vezetője azonban kijelentette, hogy oda csak úgy viszi őket, ha utját megfizetik. Miután az asszonynak nem volt pénze kocsira, ezért gyermekeit a lakására vitte, itt rend behozta őket s úgy vitte őket ismét a járványkórházba, ahol végül felvétettek.
Gutleber Vilmos június óta munka és kereset nélkül áll.
A Gutleber család tragédiáját a Robotnické Noviny napilap szeptember 5: én kelt számában részletesen leírta. Jellemző, hogy a kassai gyermekmenhely igazgatósága ellen felhozott igen súlyos vádak dacára ez az igazgótság nem tartotta szükségesnek az ügy nyilvános tisztázását, ami nyilván arra vall, hogy menhelyen tartott gyermekek kezelése körül súlyos és vétkes gondatlanság játszott szerepet.
Az előadottak alapján kérdem a közegészségügyi miniszter urat:
1. Van-e tudomása az éppen ismertetett esetről?
2. Hajlandó-e a legszigorúbb vizsgálatot megindítani, hogy kit terhel felelősség a kis Gutleber Richárd életéért?
3. Hajlandó-e a hivatalos feljegyzésekből megállapíttatni, hogy Gutleberné látogatása napján kik teljesítettek orvosi szolgálatot az intézetben s miért nem vizsgáltattak meg a gyermekek az intézetből való távozáskor?
4. Hajlandó-e ez ügyből kifolyólag a felelős vezető személyek ellen a fegyelmi vizsgálatot megindítani s annak eredményéről a képviselőháznak jelentést tenni?
Prága, 1930. november 18.
Dr. Holota,
Szentiványi, Nitsch, Dr. Törköly, Krebs, Köhler, Horpynka, Dr. Hanreich, Dr. Schollich, Knirsch, Ing. Kallina, Matzner, Geyer, Simm, Ing. Jung, Dr. Keibl, Hokky, Fedor, Dr. Jabloniczky, Dobránsky, Dr. Szüllö, Kasper.
Původní znění ad 809/VII.
Interpelláció
az őszkormányhoz,
az államfordulat napjaiban a polgári lakosság által elkövetett rablások és fosztogatások tetteseinek bűnvádi felelősségre vonása és kártérítés iránt való perelhetése tárgyában.
Beadják: Dr. Holota János és társai.
Az államfordulat napjaiban, 1918. október 28.-a és november 5.-e között Szlovenszkó számos városában és községében a felizgatott nép, polgári lakosság és a hazatérő katonák is, nekiestek az üzleteknek, vendéglőknek, áruraktáraknak s azokat formálisan kifosztogatták. Legemlékezetesebb talán az eperjesi és eperjesvidéki november elseje. Eperjes Föuccáján egyetlen ép üzlethelyiség sem maradt. Igen sok esetben a károsultak ismerik a tetteseket, akik javarészt akkor is, ma is tehetős, jómódú gazdák. Iga azonban a károsult a tettest a polgári bíróságnál perli, azt a választ kapja, hogy valami Srobár féle rendelet (volt teljhatalmú minisztériumi rendelet) ezekre a cselekményekre moratóriumot adott s így azok nem perelhetők. A tettesek azonban éppen ezen bizonyos moratóriumrendelet miatt bűnvádilag sem üldözhetők.
Az interpellálók nézete szerint már az állam tekintélyével sem egyeztethető össze, hogy a születése napjaiban elkövetett közönséges bűncselekményeket és azok elkövetőit a volt teljhatalmú miniszternek, tehát egy kivételes, rendkívül intézménynek a rendelete védelmezze s a közérdekkel sem egyeztethető össze, hogy a közönséges rablások elkövetői büntetlenül tündököljenek.
Ezek alapján kérdezzük a kermányt:
1. Van-e tudomása arról, hogy az államfordulat napjaiban elkövetett közönséges rablásokat és ezek elkövetőit ma is védi egy teljhatalmú minisztériumi rendelet?
2. Hajlandó-e ezt a rendeletet nyilvánosságra hozni?
3. Hajlandó-e ezt a moratóriumrendeletet nyomban hatályon kívül helyezni?
Prága, 1930. november 17.
Dr. Holota,
Dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi, Kasper, Krebs, Horpynka, Köhler, Dr. Hanreich, Dr. Schollich, Knirsch, Ing. Kallina, Matzner, Dr. Szüllö, Fedor, Dr. Jabloniczky, Dr. Keibl, Hokky, Ing. Jung, Simm, Geyer, Dobránsky.
Původní znění ad 809/VIII.
Interpelláció
a pénzügyminiszter úrhoz
a Szlovenszkón és Ruszinszón árusított szivar és cigarettafajták rosszabb minősége, a ragasztott cigaretta bevezetése és az összes dohányfajták s dohánygyártmányok árának leszállítása tárgyában.
Beadják: Dr. Holota János és társai.
Szlovenszkó és Ruszinakó dohányzó közönsége már évek óta arra a tapasztalatra jutott, hogy a szlovenszkói és ruszinszkói dohánytőzsdékben vásárolt szivarok és cigaretták minőségben messze alatta maradnak a történelmi országok hasonló dohánygyártmányai mögött és szemmel láthatóan rosszabb minőségű dohányból vannak gyártva. Áruk azonban ugyanaz, mint a történelmi országokban.
Így előállott az a visszás helyzet, hogy Szlovenszkó és Ruszinszó dohányzói - annak ellenére, hogy majdnem kizárólag itt vannak a dohánytermelő vidékek - ugyanazért a pénzért rosszabb minőségű dohánygyártmányokat kénytelenek élvezni, mint a történelmi országok dohányosai.
Az utóbbi hónapokban az állami dohányjövedéki igazgatóság a perforált papírú egyptomi cigaretta helyett ragasztott cigarettával látja el a dohánytőzsdéket és az ezen cigarettafajta élvezőnek sok bosziságot okoz. A dohányjövedék igazgatósága állítólag olcsóbban tudja ezeket a ragasztott cigarettákat előállítani és azért vezette be. Ennek ellenére az egyptomi cigaretta ára nem lett olcsóbb. A dohányjövedéki igazgatóság ezen eljárása sérti a dohányzók érdekeit és a mohó nyerészkedés jellegével bír.
A rettenetes gazdasági válság egyébként indokolttá teszi, hogy a dohánynemüek ára az egész vonalon leszállíttassák.
Kérdem a pénzügyminiszter urat:
1. Hajlandó-e Szlovenszkó és Ruszinszó dohánytőzsdéit ugyanolyan minőségű dohánynemüekkel ellátni, mint a történelmi országok dohánytőzsdéit?
2. Hajlandó-e a ragasztott egyptomi cigaretták gyártását megszüntetni, avagy ha ez már nem lehetséges, úgy a ragasztott egyptomi cigaretták árát 20 fillérre leszállítani?
3. Hajlandó-e a gazdasági válságra való tekintettel az összes dohánygyártmányok árát leszállítani?
Prága, 1930. november 17.
Dr. Holota,
Dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi, Kasper, Krebs, Horpynka, Köhler, Dr. Hanreich, Dr. Schollich, Knirsch, Ing. Kallina, Matzner, Fedor, Dr. Szüllö, Dr. Jabloniczky, Hokky, Geyer, Simm, Ing. Jung, Dr. Keibl, Dobránsky, Hokky.
Původní znění ad 809/XV.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Luschka und Genossen
an den Minister für soziale Fürsorge,
betreffend die Einrechnung der nicht versicherten Zeit in die Pensionsversicherung.
Unter den Kategorien, welche gegenwärtig unter den schwersten Entbehrungen leben, befinden sich nicht zuletzt die Rentner der Pensionsversicherung, welche als sogenannte Altversicherte beziehungsweise deren Witwen, Renten im Betrage von nur 250 bis höchstens 600 Kronen monatlich erhalten. Die Not und das Elend dieser armen Pensionisten die oft eine 40- und mehrjährige Dienstzeit hinter sich haben, ist so groß, daß sie buchstäblich hungern und zu den größten Opfern der gegenwärtigen Wirtschaftskrise gezählt werden müssen. Um so dringender erscheint es, daß die Lösung der Frage der Einrechnung der nicht versicherten Zeit in die Pensionsversicherung, welche bei der letzten Nivellierung der Pensionsversicherung im Gesetze vom 21. Feber 1929, Slg. d. G. u V. Nr. 26, bei der Allgemeinen Pensionsanstalt, im Unterschiede von den Ersatzinstituten, noch offen gelassen wurde, nunmehr nicht weiter aufgeschoben werde.
Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister für soziale Fürsorge die Anfrage:
Ob er bereit ist, eine dementsprechende Gesetzesvorlage ehestens in der Nationalversammlung einzubringen und zu welchem Zeitpunkte mit der parlamentarischen Verhandlung dieser Angelegenheit zu rechnen ist?
Prag, am 20. November 1930.
Dr. Luschka,
Zajiček, Dr. Mayr-Harting, Köhler, Stenzl, Geyer, Dr. Hanreich, Ing. Jung, Matzner, Eckert, Bobek, Horpynka, Dr. Schollich, Simm, Fritscher, Kunz, Scharnagl, Dr. Petersilka, Greif, Oehlinger, Krumpe.
Původní znění ad 809/XI.
Interpellation
des Abgeordneten Ing. R. Jung und Genossen
an den Minister des Innern betreffend Rohheitsakte der Organe der Staatspolizei.
Die Abgeordneten Ing. Jung und Genossen haben schon vor einiger Zeit eine Interpellation (Druck 686/VI.) eingebracht, welche sich mit den merkwürdigen Methoden beschäftigte, die bei der Staatspolizei in Jägerndorf üblich sind. Diese Interpellation ist bisher nicht beantwortet. Es scheint auch noch keine Untersuchung stattgefunden zu haben, weil die Organe der Jägerndorfer Staatspolizei nach wie vor im Glauben, daß davon das Heil des Staates abhängt, die Bevölkerung auch weiterhin nach mittelalterlichen Methoden behandelt.
Neuerlich hat sich ein bezeichnender Fällt ereignet. Am 31. Oktober l. J. zwischen 19 und 20 Uhr stand auf der Olbersdorfer Straße Adolf Scholz mit drei Freunden beisammen. Er hielt einen Stock in der Hand und zwar mit dem Griff nach oben. Die vier Burschen unterhielten sich. Da kam ein Mann im Zivil auf einem Fahrrad auf der falschen Seite dahergefahren, sprang bei ihnen ab, riß dem Adolf Scholz, welcher mit dem Rücken gegen ihn stand, den Stock, aus der Hand und schlug ihm diesen zweimal über den Rücken. Dazu gab er ihm noch 2 Ohrfeigen, rief: "Staatspolizei", zeigte seine Legitimation und fuhr unter Mitnähme des Stockes davon mit der Bemerkung: "Holen Sie sich den Stock auf der Wachstube!"
Am 1. November begab sich daraufhin Adolf Scholz mit seinen Freunden und seinem Vater auf die Wachstube. Dort war weder ein Stock zu haben noch der angebliche Wachmann anwesend. Von einer Anzeige war überhaupt nichts bekannt. Die Betreffenden wurden auf den nächsten Tag wiederum auf die Wachstube gerufen. Unterdessen war jedoch der prügelnde Wachmann zu Adolf Scholz ins Haus gekommen und hatte die Personalien aufgenommen. Es ist der Staatspolizist Hendrich.
Eine Vorladung auf das Polizeikommissariat erfolgte nicht. Dafür kam es zu einer Vorladung zum Bezirksgericht, wonach Adolf Scholz sich nach § 98 b) Strafgesetz verantworten soll.
Auch dieser neuerliche Vorfall ist bezeichnend für die Methoden der Staatspolizei im allgemeinen und der Jägerndorfer im besonderen. Der Leiter der Jägerndorfer Staatspolizei scheint entweder seiner Aufgabe nicht gewachsen zu sein oder ist der Anschauung, daß die Methoden der ihm unterstellten Organe die richtigen sind. Beides ist vom Übel.
Aus diesen Gründen stellen die Gefertigten an den Herrn Minister folgende Anfragen:
1. Ist er bereit, die Organe der Staatspolizei anzuweisen, mit den Staatsbürgern anständig zu verkehren?
2. Ist er insbesondere bereit, bei der Jägerndorfer Staatspolizei einen gründlichen Wandel herbeizuführen?
Prag, den 20. November 1930.
Ing. Jung,
Geyer, Kasper, Ing. Kallina, Simm, Dr. Schollich, Dr. Hanreich, Dr. Hassold, Knirsch, Matzner, Köhler, Dr. Keibl, Horpynka, Szentiványi, Nitsch, Fedor, Dr. Jabloniczky, Dr. Szüllö, Dr. Törköly, Dr. Holota, Hokky, Schubert, Dobránsky.