|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930 |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
809.
Interpelace:
I. posl. Kubače a soudr. min. zemědělství o přídělu podpor občanstvu postiženému živelní pohromou ve Čkýni,
II. posl. Majora a soudr. min. školství a národní osvěty o kulturním skandálu v Čekově při Trebišově,
III. posl. Jurana, Barši a soudr. min. sociální péče o zadávání stolařských prací na novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci,
IV. posl. Vallo a soudr. min. vnitra o ztýrání mladého dělníka prešovskou policií,
V. posl. Majora a soudr. min. vnitra o špiclovských manýrách v Bratislavě,
VI. posl. dra Holotu a druhov min. soc. pečlivosti, ver. zdravotníctva a telesnej výchovy o nestrpitelných pomeroch zavládnuvších v štátnej detskej útulni v Košiciach,
VII. posl. dra Holotu a druhov celej vláde o pohnaní k odpovednosti páchateľov rabovania a plenenia páchaného občianskym obyvateľstvom v dobe štátneho prevratu a o možnosti ich zažalovania na náhradu škody,
VIII. posl. dra Holotu a druhov min. financií o horšej kvalite cigár a cigariet predávaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, o zavedení lepených cigariet a o snížení cien všetkých druhou tabaku a tabakových výrobkov,
IX. posl. Sladkého, Knejzlíka a druhů min. veřejných prací o urychleném provádění regulačních prací na Ostravsku,
X. posl. Šamalíka a druhů min. financí dru Englišovi o neoprávněných předpisech daně obratové z příležitostných výkonů zemědělských,
XI. posl. Šamalíka, dra Daňka, Bezděka a druhů min. vnitra a spravedlnosti o provádění teroru na svobodném přesvědčení občanstva při akci soupisové v Brně,
XII. posl. Majora, Steinera, Kubača a súdr. min. pôšt a telegrafov vo veci zhabania väčšieho množstva tiskopisov, ktoré na poštu podala administrácia časopisu "Pravda" a o zrejmom porušeniu listového tajomstva,
XIII. posl. Majora, Steinera, Kubača a súdr. min. spravedlnosti vo veci konfiškácie letákov "Pracujúci v mestách a na vidieku", "Falu és város dolgozci", ktoré vydaly administrácia časopisu "Pravda - Munkás" v Bratislave a boly konfiškované 20. novembra 1930,
XIV. posl. Majora, Steinera, Kubača a súdr. min. spravedlnosti v záležitosti domovej prehliadky bratislavskou polícií dňa 18. novembra 1930, ktorá bola prevedená v miestnostiach administrácii časopisov "Pravda - Munkás" a sekretariátu KSČ,
XV. posl. dra Luschky a druhů min. sociální péče o započítání nepojištěné doby do pensijního pojištění,
XVI. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o surovostech orgánů státní policie.
809/I.
Interpelace
poslance Kubače a soudruhů
ministru zemědělství
o přídělu podpor občanstvu postiženému živelní pohromou ve Čkýni.
Při letošních živelních pohromách postižena byla též obec Čkýně na Šumavě a to tak značně, že okresní politická správa rozhodla poukázati občanstvu dědiny jako náhradu za způsobenou škodu naturálie. Postižení, kteří žádali o příděl, museli vyplniti přihlášky a odevzdati je na obecním úřadě. Ač všichni poškození tak učinili, přece při rozdílení zemědělských produktů část občanů stejně postižených jako všichni ostatní, nedostala ničeho.
Byli to: Jan Jonáš, Jan Jáchym, Komrska Jaroslav, Suchel Vojtěch, František Nový, Cyril Černý, František Černý, Alexandr Henselín, Myslíková Terezie, Jan Kop, Antonín Zíka, Bělohlávek Josef, Vojtěch Fiala, Josef Staněk, Anna Pletrbauerová, Jaroslav Černý, Josef Hraše, Antonín Novotný, Jan Frühauf, Matěj Waldmann, Josef Holeček, Josef Štěpán, Anna Svěráková, Antonie Bečková, František Had.
Všichni zmínění jsou vesměs lidé zcela chudobní, podpory nutně potřebují a protože se jí nijak dovolati nemohou, ptáme se pana ministra zemědělství:
Zná tento případ?
Je ochoten naříditi ihned přísné vyšetření, potrestat viníky stranického rozdělování podpory postiženým a přikázati, aby jmenovaným občanům byla okamžitě poskytnuta náležitá podpora?
V Praze, dne 26. listopadu 1930.
Kubač,
Krosnář, Rjevaj, Steiner, Novotný, J. Svoboda, K. Procházka, Kliment, Kuhn, Dvořák, Kopecký, Tyll, Babel, Haiblick, Gottwald, Zápotocký, dr. Stern, Juran, Sedorjak, Hadek, Hodinová.
809/II.
Interpelace
poslance Majora a soudruhů
ministru školství a národní osvěty
o kulturním skandálu v Čekově při Trebišově.
V obci Čekov u Trebišova odmítl předseda školské stolice katolický farář Jan Frimer přijmouti do školy 12 dětí jen proto, že pocházejí z chudých židovských rodin, které nemohou zaplatit 100.- Kč školného za každé dítě. Farář vedle toho tvrdí, že jsou to děti židovské a komunistické (ač jich rodiče organisovanými komunisty nejsou) a že prý proto nemají co hledat v katolické škole. Poněvadž je v obci toliko tato jediná škola, nemůže pět židovských rodin své děti vůbec do žádné školy posílat.
Tento případ, který nekřičí, ale řve, nepotřebuje jistě komentářů a proto se podepsaní táží:
Ví sociální demokrat dr. Dérer, ministr školství, o tomto případě?
Došly už poměry v republice Československé tak daleko, že katolický "sluha páně" může vyhazovat chudé děti ze školy bez ohledu na zákonné předpisy?
Sjedná ministr dr. Dérer okamžitou nápravu a postará se o potrestání horlivého panpátera, aby se podobné případy nemohly opakovat?
V Praze, dne 26. listopadu 1930.
Major,
Krosnář, Rjevaj, Novotný, J. Svoboda, Kliment, Tyll, Steiner, Vallo, Gottwald, Juran, Kopecký, K. Procházka, Kubač, Kuhn, Dvořák, Haiblick, Hadek, Höhnel, Hruška, Hodinová, Hrubý.
809/III.
Interpelace
poslanci Jurana, Barši a soudruhů
ministru sociální péče
o zadávání stolařských prací na novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci.
Časopis čsl. nár. socialistů v Brně "Moravské Slovo" v srpnu t. r. přinesl zprávu, že ředitel stolařského družstva Dubor v Brně opustil službu a že o příčinách tohoto odchodu mohl by podati podrobnější zprávy ředitel okresní nemocenské pojišťovny v Brně pan Václav Jelínek.
Dle našich informací zmíněný A. Winkler byl až do roku 1929 členem představenstva okresní nemocenské pojišťovny v Brně a členem stavební komise, která působila při stavbě nových budov okresní nemocenské pojišťovny v Brně, na Vyhlídce.
V této své funkci jako člen představenstva okresní nemocenské pojišťovny v Brně a jako člen stavební komise súčastnil se všech schůzí, ve kterých bylo hlasováno o zadávání prací stolařských pro novostavby okresní nemocenské pojišťovny. Ježto tyto práce byly z největší části zadány právě stolařskému družstvu Dubor v Brně, lze míti za to, že A. Winkler byl jako ředitel družstva při hlasování podjatým a že zadání těchto prací je zmatečné.
Vedle toho A. Winkler byl po dodání zmíněných prací odměněn okres. nemoc. pojišťovnou v Brně penízem 40.000.- Kč, který mu byl vyplacen prý za uspokojivé provedení.
Podepsaní se táží:
Je pan ministr soc. péče ochoten naříditi okamžité nejpřísnější vyšetření, zda A. Winkler, ředitel družstva Dubor a současně člen představenstva ONP v Brně, hlasoval pro zadání prací stolařských pro novostavbu budov ONP družstvu Dubor?
Je pan ministr soc. péče ochoten naříditi nejpřísnější vyšetření toho, které části stolařských prací na zmíněné novostavbě byly skutečně zadány firmě Dubor?
Je pan ministr soc. péče ochoten naříditi nejpřísnější vyšetření toho, zda dodávky pro zmíněné hlasování řiditele Winklera staly se zmatečnými, ale přece byly uskutečněny?
Je pan ministr soc. péče ochoten naříditi nejpřísnější vyšetření o vyplacení 40.000 Kč ONP řiditeli Winklerovi za "uspokojivé provedení prací stolařských", ačkoliv k takovému platu nebyla nějak zavázána a z jakých titulů nebo smluv byl zmíněný obnos řiditeli Winklerovi vyplacen?
Je ochoten zaříditi vše potřebné, aby se podobné případy ani v Brně ani kdekoliv jinde nemohly opakovati a aby ti, kdož byli v této záležitosti jakkoliv účastni, byli exemplárně potrestáni?
V Praze, dne 26. listopadu 1930.
Juran, Barša,
Krosnář, Rjevaj, Steiner, Novotný, J. Svoboda, K. Procházka, Kliment, Čižinská, Kubač, Kuhn, Tyll, Zápotocký, Gottwald, dr. Stern, Hodinová, Dvořák, Hadek, Kopecký, Höhnel.
809/IV.
Interpelace
poslance Jozefa Vallo a soudruhů
ministru vnitra
o ztýrání mladého dělníka prešovskou policií.
18letý dělník Josef Kovalský ztýrán byl do krve prešovskou policií dne 7. t. m. za následujících okolností:
Jmenovaný dělník přišel asi o půl 6. do Dělnického domu v Prešově, kde se toho dne měla konati veřejná schůze a tázal se jednoho z přítomných dělníků, zda schůze je povolena. V tom okamžiku přistoupil k němu policejní agent Buzek a policejní agent Mikeš, kteří prohlásili, že Kovalského prohlédnou. Dělník ohradil se sice proti tělesné prohlídce poukazem, že policejní agenti nemají k ní práva, ale přece byl ochoten vyndati věci z kapes. Leč hned po protestu chopili ho agenti a dovlékli ho na policejní strážnici, kde ho táhli do zadních místností.
Kovalský, který ví, co tyto místnosti znamenají, žádal, aby byl předveden na strážnici, leč marně. V jedné ze zadních kanceláří provedl u něho agent Buzek osobní prohlídku a vyňal mu z kapes dva dopisy, na to žádal, aby je Kovalský přečetl. Kovalský prohlásil, že obsah dopisů zná a chce-li ho znát i agent, aby si dopisy přečetl. V té chvíli vrhl se Buzek na Kovalského a bil jej do obličeje. Na pomoc přišel mu další agent, který rovněž Kovalského bil do tváří. Když Buzek viděl, že Kovalského nepřiměje ke čtení dopisů, vzal hůl a udeřil Kovalského tak, že padl k zemi v bezvědomí a zalit krví. Probral se ze mdlob teprve, když mu agenti umývali krev. Potom ho prohlédli znovu a nalezli u něho v kapsách letáky, které Kovalský nikdy k sobě nevzal a které mu byly v době jeho bezvědomí patrně agenty podstrčeny. Na to agenti prohlásili, že už mají co hledali a hrozili Kovalskému, nebude-li vypovídat do protokolu, co mu nadiktují, že se mu povede ještě hůř. Když Kovalský prohlásil, že se dá raději zabít, než by mluvil něco jiného než pravdu, prohlásili ho za zatčena a drželi ve vazbě do druhého dne.
Ptáme se pana min. vnitra, zda je ochoten okamžité vypověděti ze služeb státu lidi, kteří takto zachází s dělníkem a nařídit zavedení trestního vyšetřování proti nim, jakož i nahradit způsobenou škodu dělníku Kovalskému?
V Praze, dne 26. listopadu 1930.
Vallo,
Hrubý, Novotný, K. Procházka, J. Svoboda, Tyll, Krosnář, dr. Stern, Dvořák, Kuhn, Kubač, Hadek, Štětka, Gottwald, Barša, Kliment, Čižinská, Hodinová, Rjevaj, Major, Zápotocký.
809/V.
Interpelace
poslance Majora a soudruhů
ministru vnitra
o špiclovských manýrách v Bratislavě.
Když bratislavským špiclům selhala celá řada "osvědčených" method vyhánění komunismu z dělnických hlav, vymyslili si nový způsob týrání chudých obyvatel Bratislavy. Dne 3. listopadu t. r. promluvil posl. Major na bratislavském nádraží s dělníkem Janem Andělem z Ivanky. Po odchodu poslance sesypal se na Anděla policejní špicl, žádající legitimaci. Tento případ nebyl však náhodný, nýbrž je proměňován bratislavskými fízly na methodu. Jakmile promluví komunistický poslanec s dělníkem, je dělník ihned odvlečen na policii, tam vyslýchán a bit.
Dne 12. listopadu byla provedena policejní prohlídka sekretariátu KSČ v Bratislavě a při té příležitosti zadržena Markéta Böszö, služka z Bratislavy, a odvlečena na policii. Tam byla hrubě nucena udati, které funkcionáře strany zná, kdy a kde se konají schůze, co se v sekretariátě hovoří atd. Hroženo jí, nepoví-li, že bude vypovězena z Bratislavy, a bude-li docházet dále do sekretariátu, že ji policie zavře. Byla vyslýchána pětkrát za den, a zcela bezdůvodně držena ve vazbě plné dva dny.
9. listopadu vtrhla policie do místnosti Jednoty proletářské tělovýchovy a zatkla tam Gustava Vendelína a bratry Kuchařovičovi. Na policii byl Vendelín zbit a když se tajemník Rudých odborů tázal proč, policie odpověděla, že organisoval žáky do JPT. Vendelínovi bylo hroženo, že koná ilegální práci a bude potrestán. U ostatních 30 dětí, které v místnosti cvičily, byla zjištěna jména.
Podepsaní táží se pana ministra vnitra, zda souhlasí s těmito manýrami svých podřízených, které nejsou ničím jiným než provokací a terorem proti chudému slovenskému obyvatelstvu, nebo co hodlá učiniti, aby viníci tohoto pronásledování byli potrestáni a podobné případy na příště znemožněny?
V Praze, dne 26. listopadu 1930.
Major,
Krosnář, Rjevaj, Novotný, Steiner, J. Svoboda, K. Procházka, Tyll, Vallo, Kopecký, Gottwald, Dvořák, Kuhn, Kubač, Kliment, Juran, Hrubý, dr. Stern, Zápotocký, Śliwka, Hadek.
809/VI. (překlad).
Interpelácia
poslanca dr. Holotu a druhov
ministrom sociálnej pečlivosti, verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
o nestrpiteľných pomerov, zavládnuvších v štátnej detskej útulni v Košiciach.
Viliam Gutleber, bytom v Bratislave, nastúpil dňa 30. júla t. r. vojenské cvičenie. Keďže jeho rodina nemala žiadnych dôchodkov, prihlásil sa so svojou manželkou a 4 svojimi nezletilými dietkami (sú to: 6 ročný Otto, 5 ročná Aranka, 3 ročný Ladislav a 13 mesačný Richard) u poručenského úradu mesta Bratislavy a žiadal, aby jeho deti po čas jeho šiesti týždenného vojenského cvičenia umiestené boly v niektorej detskej útulni. Na poukaz poručenského úradu dopravil Gutleber svoje deti do štátnej detskej útulne a sveril ich jej opatere. Gutleber potom nastúpil službu u svojho vojenského telesa v Užhorode. Deti pri prijímaní do ústavu neboly lekársky vyšetrené, vyšetrené boly však v Bratislave pred odjazdom a tu sa shľadalo, že sú naprosto zdravé. To môžu ostatne dokázať úradníci poručenského úradu, lekári detskej kliniky v Bratislave a tiež zamestnanci expositury Červeného kríža na hlavnom nádraží v Bratislave.
Manželka Viliama Gutlebera obdržala dňa 28. augusta r. 1928 od riaditeľstva detskej útulne v Košiciach v prostom dopise zprávu, že jej syn Richard dňa 25. augusta, a tedy 5 dní pred obdržaním dopisu, zomrel. Príčina choroby nebola naznačená v dopise a nedozvedela sa o nej ani do dnes.
Manželka Gutlebera odcestoval ihneď na voľný lístok, obdržaný od riaditeľstva železníc, do Košíc, aby sa o okolnostiach smrti svojho nebohého dieťaťa informovala. Istý muž v detskej útulni, ktorý sa predstavil ako kurátor ústavu, na jej dotaz jej odpovedal, že dieťa bolo dané na jeden týždeň na dedinu, odkiaľ bolo s črevným katarom a zápalom pľúc prinesené až vtedy, keď už nebolo pomoci. Na hrobitove navštívila hrob svojho dieťaťa, lebo ostatné deti svoje z nepochopiteľného dôvodu nechceli jej ukázať. Keď sa vrátila s hrobitova, obdržala peniaze, aby mohla odcestovať pre svojho malého syna Ladislava, umiesteného v istej blízkej obci. Odobrala sa do domu, kde jej dieťa umiestené bolo u ženy Anny Lajkovej. Izbu, v ktorej sa dieťa vo spoločnosti niekoľko iných dietok zdržovalo, našla v najväčšej nečistote. V jedinej košieľke, hmyzom ohlodané našla dieťa horúčkou zanietenými očami a s rozpraskanými rtoma, ležiace v kúte izby na múčnom pytli a iných handrách. Na výčitky Anna Lajková odpovedala, že dieťa už ako nezdravé dostalo sa k nej z Košíc. Dieťa sťažovalo si stále na smäd. Matka so svojím dieťaťom vrátila sa zpäť do detskej útulne v Košiciach.. Po svojom návrate našla v ústave iba jednu zamestnanú ženu a táto jej riekla, že lekár už nie je v ústave. Keď matka ukázala na rudé škvrny na tele dieťaťa, zamestnankyňa odvetila, že je to od kojenia, že to není nič. Dieťa malo ostatne i črevný katar, zamestnankyňa však povedala, že to na ňu nepatrí a že jej není nič do toho, v akom stave opustí dieťa ústav. Potom priniesli jej i deti Aranku a Otta. Malá Aranka bola zchudlá, mala oči zahnisané a rty rozpukané, stále kašlala a trpela tiež na črevný katar. Nebolo možno konštatovať, či Aranka mala tiež horúčku, avšak faktom je, že v detskej nemocnici v Bratislave bola konštatovaná i horúčka - samozrejme po celonočnom cestovaní. Dieťa povedalo, že aj ono bolo vyťažené z chorobného lôžka. Malý Otta mal tiež črevný katar a silne kašlal. Podľa výpovedi Ottu mal jeho mladší brat Richard na hlave oteklinu, ba videl i to, že po jeho smrti mal Richard rozrezané bruško a že krvácal.
Matka potom so svojimi deťmi išla odpoludnia vo 3 hodiny na nádražie a tam s chorými deťmi čakala na osobný vlak, odjazďajúci v 9 hodín večer. Na cestu 14 hodín dostaly deti v ústave pol litra kávy a 4 kúsky chleba. Káva musela byť vyliata, lebo bola nepožívateľná, špatná. Deti boly po celú cestu nemocné, maly silný črevný katar a prievodčí vlaku chcel v Žiline celú rodinu z cesty vylúčiť, na dlhé prosby však povolil jazdu ďalej.
Na nádraží v Bratislave obrátila sa matka na nádražnú exposituru červeného kríža, dvere tejto miestnosti však boly zamknuté. Policajný strážnik, ktorý bol vo službe, telefonoval na záchrannú stanicu a vozom záchrannej stanice dopravil rodinu do štátnej nemocnice. Odtiaľ poslali ich na detskú kliniku. Službu konajúci lekár po vyšetrení poslal ich do epidemickej nemocnice, riadič záchranného vozu však sa vyslovil, že tam ich dovezie len tak, bude-li mu cesta zaplatená. Keďže matka peniaze na povoz nemala, odniesla deti do svojho bytu, tu ich ošetrila a takto ich dopravila zasa do epidemickej nemocnice, kde ich konečne prijali.
Viliam Gutleber je od júna bez práce a zárobku.
Tragédia rodiny Gutleberovej bola dopodrobna popísaná v denníku "Robotnícke Noviny" zo dňa 5. septembra. Je príznačné, že napriek ťažkým obvineniam vzneseným voči správe detskej útulne v Košiciach táto správa nepokladala za vhodné túto vec verejne vysvetliť, čo zrejme nasvedčuje tomu, že pri ošetrovaní detí v útulni umiestených hrala zástoj ťažká a zavinená nedbalosť.
Na základe uvedeného tážem sa pána ministra verejného zdravotníctva a telesnej výchovy:
1. Či viete o prípade práve popísanom?
2. Či ste ochotný zaviesť najprísnejšie vyšetrovanie po tej stránke, koho zaťažuje odpovednosť za život malého Richarda Gutlebera?
3. Či ste ochotný z úradných zápisov zistiť, kto konal v ústave lekársku službu v deň návštevy manželky Gutleberovej a prečo neboly deti pred ich odjazdom z ústave vyšetrené?
4. Či ste ochotný v dôsledku tejto veci zaviesť proti odpovedným vedúcim osobám disciplinárne šetrenie a podať o výsledku jeho zprávu poslaneckej snemovni?
V Prahe, dňa 18. novembra 1930.
Dr. Holota,
Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Krebs, Simm, Horpynka, Köhler, dr. Hanreich, dr. Schollich, Knirsch, inž. Kallina, Matzner, Geyer, inž. Jung, dr. Keibl, Hokky, Fedor, dr. Jabloniczky, Dobránsky, dr. Szüllö, Kasper.
809/VII. (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Holotu a druhov
celej vláde
o pohnaní k odpovednosti páchateľov rabovania a plienenia páchaného občianskym obyvateľstvom v dobe štátneho prevratu a o možnosti ich zažalovania na náhradu škody.
V dobe štátneho prevratu medzi 28. októbrom a 5. novembrom 1918 pobúrený ľud, civilné obyvateľstvo a vracajúci sa vojaci vo veľa mestách a obciach na Slovensku prepadali obchody, hostince a skladištia tovaru a tieto formálne vyplienili. Najpamiatnejším dňom po tejto stránke je snáď 1. november v Prešove a okolí. Na hlavnej ulici Prešova nezostala ani jediná obchodná miestnosť neporušená. Vo veľa prípadoch znajú poškodení páchateľov, ktorí vo väčšine boli i vtedy a sú i dnes zámožní a blahobytní gazdovia. Jestliže však poškodený žaluje páchateľa u civilného súdu, dostane sa mu odpovedi, že akýmsi Šrobárovským nariadením (nariadením bývalého ministerstva s plnou mocou) bolo dané týmto činom moratórium a tedy činy tie nelzä žalovať. Avšak páchatelia práve v dôsledku tohoto moratoriového nariadenia ani trestne nemôžu byť stíhaní.
Podľa názoru interpelantov nemožno srovnať ani s dôstojnosťou štátu, aby sprosté zločiny páchané v deň jeho narodenia a ich páchatelia boli chránení nariadením bývalého ministra s plnou mocou a tedy nariadením ustanovizne výnimočnej a mimoriadnej, a nemožno srovnať ani s verejným záujmom, aby páchatelia obyčajných lúpeží skveli sa tu beztrestne.
Na základe toho tážeme sa vlády:
1. Či vie o tom, že obyčajné lúpeže páchané vo dňoch štátneho prevratu a ich páchatelia ešte i dnes sú chránení nariadením ministra s plnou mocou?
2. Či je ochotná výjsť s týmto nariadením na verejnosť?
3. Či je ochotná toto nariadenie o moratóriu ihneď pozbaviť platnosti?
V Prahe, dňa 17. novembra 1930.
Dr. Holota,
dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi, Kasper, Krebs, Horpynka, Köhler, dr. Hanreich, dr. Schollich, Knirsch, inž. Kallina, Matzner, dr. Szüllö, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Keibl, Hokky, inž. Jung, Simm, Geyer, Dobránsky.
809/VIII. (překlad).
Interpelácia
poslanca dr. Holotu a druhov
ministrovi financií
o horšej kvalite cigár a cigariet predávaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, o zavedení lepených cigariet a o snížení cien všetkých druhov tabaku a tabakových výrobkov.
Fajčiarske obecenstvo Slovenska a Podkarpatskej Rusi už od rokov nadobudlo zkúseností, že cigary a cigarety predávané v tabáčnych trafikách na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi čo do kvality zostávajú veľmi pozadu voči tabakovým výrobkom zemí historických a sú zrejme vyrábané z tabaku horšej kvality. Ich ceny sú však tie isté, ako v zemiach historických.
Došlo tu tedy k anomálii, že fajčiari na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi napriek tomu, že územia pestujúce tabak sú výlučne tuná, za tie isté peniaze musia požívať tabakové výrobky horšej kvality než fajčiari v zemiach historických.
Riaditeľstvo štátnej tabakovej réžie zásobuje v posledných mesiacoch tabakové trafiky na miesto cigariet vrúbkovaných cigaretami lepenými, čím vyvoláva u požívateľov tohoto druhu cigariet veľa zlosti. Riaditeľstvo tabakovej réžie, ako sa povädá, vyrába tieto lepené cigarety lacnejšie a preto ich zaviedla. Naproti tomu cena egyptskej cigarety nebola snížená. Tento postup riaditeľstva tabakovej réžie poškoduje záujmy fajčiarov a vykazuje príznaky lačnej ziskuchtivosti.
Ostatne i ukrutná hospodárska kríza odôvodňuje, aby ceny druhov tabakových výrobkov boly na celej čiare snížené.
Tážem sa pána ministra financií:
1. Či ste ochotný zásobovať tabakové trafiky na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi tabakovými výrobky rovnakej kvality, ako tabakové trafiky zemí historických?
2. Či ste ochotný zastaviť výrobu lepených egyptských cigariet, alebo nebolo-li by to už možné, tedy snížiť cenu lepenej egyptskej cigarety na 20 halierov?
3. Či ste ochotný vzhľadom na hospodársku krízu snížiť ceny všetkých tabáčnych výrobkov?
V Prahe, dňa 17. novembra 1930.
Dr. Holota,
dr. Törköly, Nitsch, Szentiványi, Kasper, Krebs, Horpynka, Köhler, dr. Hanreich, dr. Schollich, Knirsch, inž. Kallina, Matzner, Fedor, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Geyer, Simm, inž. Jung, dr. Keibl, Dobránsky, Hokky.
809/IX.
Interpelace
poslanců Václava Sladkého, Josefa Knejzlíka a druhů
ministru veřejných prací
o urychleném provádění regulačních prací na Ostravsku.
Povodňová katastrofa dne 28. - 31. října 1930, vlastně až do 3. listopadu t. r. v obvodu Velké Ostravy, vznikla z vydatných a trvalých dešťů ze dne 26. - 28. října v povodí řek Odry a Opavice s Moravicí, z nichž dvě vlny povodňové se sešly současně při stoku obou těchto řek u Nové Vsi (Velká Ostrava), kde vzdutí hladin dostoupilo značné výše. Takto vzniklý velký spád vody dolů k Přívozu razil si cestu novým územím, kde nikdy dříve inundační vody nevnikaly s takovou dravostí, jako letos. Tak na př. výška této velké vody nedosáhla sice ani výšky povodně v r. 1903, avšak přece inundační obvod její byl značnější a účinky zhoubnější. Od státní silnice Svinov - Mor. Ostrava až k ústí Ostravice zaplaveno bylo celkem 10.5 km2 území, z valné části zastavěného.
A při tom ještě nutno mluviti o štěstí, že velká voda v řece Ostravici nedosáhla značnější výše a že její kulminace byla poněkud opožděna. Jinak byla by velká voda ve středu města dosáhla takové výše, že by nejen hlavní nádraží přívozské a větší část Přívozu a Mariánských Hor, ale i samo vnitřní město a sousední obce Slezská Ostrava, Hrušov, Koblov aj., jakož i velké jámy Ignátova, Oderská, Františkova a jiné, byly vodami zaplaveny.
Možno-li mluviti tentokráte při tak ohromné katastrofě povodňové ještě o možnosti daleko horších následků při rozvodnění všech přítoků: Odry, Opavice a Ostravice, nutno míti vážné obavy do budoucnosti, když možnost taková není nijak vyloučena.
Rozsah nynější povodně a způsobené škody byly podrobně vylíčeny v úředním podání města Mor. Ostravy ministerstvu veřejných prací, a proto není třeba, je opakovati.
Příčiny tak mimořádně značného rozsahu a katastrofálního účinku této poslední povodně vidí Vodohospodářský svaz pro povodí řeky Odry v Opavě v těchto okolnostech:
1. Jsou to především změny v rozsahu a ve výškových poměrech inundačního území pro velké vody Odry a Opavice. V tomto území od roku 1903 (poslední největší povodeň) vznikly nové veliké průmyslové závody: Drožďárna v Třebovicích, dusíková továrna, rozšířena jáma a koksovna Ignátova s novou elektrickou centrálou, rozšířena jáma a koksovna Františkova aj. i dělnické kolonie, nasypány nové haldy z důlní hlušiny, zřízeny nové komunikace, přetínající inundační území, zřízena ochranná hráz povodňová kolem obce Hrušova, zvětšena koryto dolního toku Ostravice, přivádějící vodu Ostravice zrychleněji a koncentrovaněji do Odry atd. Také následkem poddolování území se změnily i výškové a tím ovšem i odtokové poměry velikých vod.
Že právě inundační území řeky Odry, Ostravice i Opavice jest dotčeno živým ruchem stavebním, zvláště pro zakládání závodů průmyslových, nelze se diviti, neboť jednak jiného vhodnějšího území na Ostravsku není, a pak blízkost hlavní železniční trati a vody přitahuje vždy průmysl, jehož jest životní potřebou. Z toho důvodu bylo toto území pojato do regulačního plánu v Moravské Ostravě a přilehlých obcí jako průmyslová oblast a určeno jest pro zřizování nových průmyslových podniků.
Poměry tyto jsou známy již celá desítiletí, zvláště však po převratu a bylo i známo a jmenovanými městy, jakož i zmíněným Vodohospodářským svazem usilováno o to, aby rozřešením otázek vodocestných a regulačních došlo k nápravě a aby bylo přikročeno k sanaci těchto poměrů. Avšak mimo vybudování hrází u Hrušova a mimo částečnou úpravu městské trati Ostravice se nic více pro odtok velkých vod oderských nestalo.
2. Jest to i nepříznivé vyústění řeky Opavice do Odry, zvláště když vybudováním Třebovické drožďárny a nové vlečky Moravsko-slezských elektráren se směr odtoků velkých vod Opavice proti proudu Odry ještě nepříznivěji vytvořil.
3. Jsou to dále nedostatečná a nevhodná opatření objektů inundačních pro odtok velikých vod ve stávající komunikaci, zvláště u státní dráhy Ostrava - Přerov a u vlečky na Anselmovou jámu.
4. Hlavní však příčinou poslední katastrofy jest nevhodnost stávajícího koryta Odry pro odvedení aspoň prvního přívalu velké vody tak, aby pro naplnění retence inundační sloužila pouze nejvyšší vlna veliké vody, čímž by její odtok byl zdržen a účinek zmírněn.
Nejbolestnějším faktem při tom jest, že našim úřadům byly dávno tyto poměry známy, že však dodnes nejsou připraveny ani nejnutnější projekty na soustavnou úpravu vodních a odtokových poměrů v tomto území.
Tuto stagnaci zavinily v dřívějších dobách především administrativní poměry vodohospodářské roztříštěním zemské agendy na dvě země: Moravu a Slezsko, a v těchto zemích zase na správu státní a autonomní, a v ministerstvu veřejných prací v Praze rozdělením agend mezi oddělení vodocestné a regulační.
Dnes se sice roztříštěnost kompetence zemí zákonem číslo 125/1927 zjednodušila, avšak roztříštěnost u nejvyššího úřadu zase zvětšila, neboť k oběma oddělením (vodocestnému a regulačnímu) v ministerstvu veřejných prací přistoupila ještě kompetence ministerstva zemědělství na řece Opavici a na Odře nad ústím Opavice.
Aby těmto neutěšeným poměrům bylo v budoucnosti čeleno prostředky co nejúčinnějšími, dovolují si podepsaní navrhnouti ministerstvu veřejných prací jménem všech vodohospodářských interesentů a ostravského průmyslu, aby učiněna byla potřebná ochranná opatření, a proto dovolují si předložiti tyto návrhy a náměty:
1. Aby ihned započato bylo se stavbou ochranných hrází k ochraně obcí Zábřehu n. Odrou, Nové Vsi, Mar. Hor a Přívozu, které byly již svého času vodoprávně projednány, při čemž by toto vodoprávní řízení bylo s největším urychlením dokončeno. Práce tato by měla býti provedena jako stavba nouzová již s ohledem na hrozivou nezaměstnanost v našem průmyslovém revíru.
2. Aby se všemožným urychlením projednán byl úředně a vodoprávně projekt ostravské expositury vodocestného ředitelství na úpravu a splavnění Odry od ústí Opavice až ke státním hranicím a aby s pracemi přípravnými pro stavbu bylo co nejdříve začato.
3. Aby přikročeno bylo co nejdříve k úpravě vyústění řeky Opavice do Odry a aby příslušné projekty byly vbrzku dohodou mezi ministerstvem veřejných prací a zemědělství obstarány.
4. Totéž platí o nutné regulaci řeky Odry nad ústím Opavice, nejméně až k obci Vyškovice (okres M. Ostrava).
5. Urychlení přípravných prací pro vybudování údolních přehrad s retenčními nádržemi na řece Moravici, Opavici, Odře, Ostravici a Ondřejnici. Zvláště však nutno dokončiti projekty přehradové na Moravici, ukončiti přerušené řízení vodoprávní z roku 1922 a započíti s pracemi přípravnými. Zástupcům Vodohospodářského svazu v Opavě bylo svého času slíbeno, že přehrady na Moravici budou současně řešeny s přehradami na Dyji u Vranova a na Vltavě u Štěchovic. Zatím však co tyto přehrady v Čechách a na Moravě přicházejí již do stadia stavby, slezská přehrada na Ostravici jest stále ještě v přípravných stadiích, ačkoliv jsou k disposici již podrobně vypracované projekty.
6. Za účelem soustavného řešení vodohospodářských poměrů na Ostravsku a urychleného úředního jednání měla by býti zřízena v dohodě mezi min. veřejných prací a zemědělství společná studijní a revisní komise, sestávající z dotyčných referentů, jež by ihned veškeré stávající projekty vodocestné, regulační a přehradové prozkoumala, platné projekty a ty, které zapadají do rámce soustavného řešení, určila k brzkému schválení a k provedení, a pro ostatní zařídila podřízenými orgány vypracování aspoň generálních projektů soustavného řešení.
Veliká katastrofa povodňová z konce letošního října vymáhá vážné a rychlé kroky na záchranu majetku i života občanů i na ochranu důležitých podniků průmyslových v tomto ohroženém území!
Proto dovolují si podepsaní tázati se pana ministra, zda-li jest ochoten neprodleně zaříditi a naříditi, aby tyto návrhy současně s návrhy a přáními města Moravské Ostravy podrobeny byly urychlenému zkoumání a aby v jejich smyslu započato bylo s postupným uskutečňováním nejnutnějších prací vodohospodářských na řekách, protékajících průmyslovým územím Velké Ostravy.
V Praze, dne 29. listopadu 1930.
Sladký, Knejzlík,
Netolický, Mikuláš, inž. Záhorský, Tučný, Fiala, dr. Patejdl, Hatina, Zeminová, Jos. Tůma, Tykal, Šmejcová, Bergmann, Slavíček, David, Langr, Malý, Richter, Vaněk, Stejskal, dr. Moudrý, Hrušovský, Polívka.