K § 7, č. 2.

Navrhovanou změnou má býti toto osvobození rozšířeno také na autobusovou dopravu, provozovanou drahami. Děje se tak v zájmu parity této dopravy s poštovní dopravou autobusovou.

K § 7, č. 3.

Dosud zde uvedené osvobození osob exteritoriálních odpadá z důvodu, uvedeného v odůvodnění k § 4, č. 10.

Místo něho má do tohoto ustanovení býti zařazeno nové osvobození jednatelů od daně z obratu, kterého se tito již dlouhou dobu domáhají. Toto osvobození má býti nově zavedeno z toho důvodu, že úplata, kterou jednatelé za své výkony dostávají, jest skoro výlučně úplatou za pracovní výkon a i na všeobecné dani výdělkové byly pro nejnižší výnosy stanoveny mírnější zásady pro zdanění v předpokladu, že jde převážně o výnos pracovní (§ 57, odst. 1. a 6. zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n.).

V zájmu daňové kontroly jest pak nutno toto osvobození vázati na podmínku, že dotyční poplatníci vedou obchodní knihy nebo daňový záznam. Stejná podmínka jest pro obdobné (rovněž číselně omezené) osvobození jednatelů od daně z obratu stanovena i v Německu.

K § 8.

Ustanovení o ručení jest nutno nově upraviti proto, že dosavadní úprava této otázky nevyhovuje, nerozeznávajíc dostatečně zejména ručení od primérní daňové povinnosti.

Zároveň při nové úpravě mají býti tato ustanovení pokud možno přizpůsobena ustanovením o ručení v novém zákoně o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n. (§§ 197, 264 - 267). Rozsah ručební povinnosti se navrhovanou změnou nijak závažnějším způsobem nerozšiřuje.

Ustanovení o ručení dováženého předmětu za daň, vybíranou při dovozu, jež jest dosud obsaženo v § 8, odst. 7., dlužno vypustiti vzhledem k tomu, že již podle § 99 celního zákona č. 114/1927 Sb. z. a n. ručí dovážený předmět za celou celení pohledávku, jejíž součástí jest též daň z obratu.

K § 9, odst. 2.

Touto změnou má býti poplatnictvu poskytnuta nová velice důležitá úleva, spočívající v možnosti vyloučiti dopravní a pojišťovací výlohy z daňového základu nejen tehdy, hradí-li je dodavatel nebo, kdo výkon provádí, nýbrž i v případě, že je platí příjemce dodávky nebo výkonu a tato částka se mu odpočítá z úplaty.

K § 11, odst. 2., lit. f).

Tato změna jest důsledkem nového celního zákona.

K § 11, odst. 2., lit. g).

Touto změnou má býti poplatnictvu poskytnuta nová významná úleva, poněvadž v případech, kde úplata záleží ve směnce nebo v šeku, má podle ní býti vznik daňové povinnosti přeložen až k době, kdy dojde k uhrazení jejich hodnoty. Naproti dosavadnímu znění, podle kterého placení směnkou a šekem jest postaveno zcela na roveň placení hotovými penězi, bude tedy podle návrhu možno na př. při dodávkách předmětů na splátky, kde jsou jednotlivé splátky kryty směnkami, zdaňovati tyto části úplaty až v tom daňovém období, kdy budou tyto krycí směnky proplaceny, kdežto podle nynějších ustanovení nutno celou úplatu zdaniti hned při obdržení směnky.

K § 16, odst. 1.

Tato změna má jen přesněji určiti, kterými nařízeními může býti stanovena povinnost vésti daňové záznamy, jichž vedení jest nutno naříditi zejména v některých případech při paušalování daně.

K § 17, odst. 1.

Změna tato jest nutná vzhledem k tomu, že u některých koncentrovaných podniků náleží do daňového základu vedle souhrnu úplat, přijatých v daňovém období, a hodnoty vlastní spotřeby také obecná cena dodávek a výkonů mezi jednotlivými jejich závody (§ 1, odst. 4).

K § 17, odst. 7., druhá věta.

Tato změna souvisí s navrhovanou změnou § 11, odst. 2., lit. g). Poněvadž tam obsažená úleva nemá významu pro poplatníky, platící daň podle účtovaných cen, neboť v tomto případě vzniká daňová povinnost již v době vydání účtu, má pro tento způsob zdaňování býti přítomnou změnou k dosažení stejné výhody nově povoleno nezdaňovati také částky, jež se stanou nedobytnými nezaplacením směnky nebo šeku.

K § 17, odst. 7., třetí věta.

Navrhované znění má za účel umožniti všem podnikům, které vedou řádné obchodní knihy a vydávají o všech dodávkách a výkonech účty, zdaňování podle účtovaných cen, jež jest pohodlnější pro poplatníky i k účelům daňové kontroly. Dosavadní vypouštěná podmínka, aby šlo o poplatníka, obchodujícího ve velkém, znemožňuje povoliti tento způsob zdanění všem podnikům, které dodávají přímo spotřebitelům (na př. výrobcům hospodářských strojů).

K § 17, odst. 8.

Nové znění má za účel přizpůsobiti ustanovení o postupu při vyměřování daně z obratu při dovozu co nejvíce ustanovením nového celního zákona.

K § 20,odst.2. a 4.

Dosavadní zkušenost ukázala, že někteří liknaví poplatníci využívají rozpětí mezi sazbou úroků z prodlení u daně z obratu a sazbou úroků na soukromém peněžním trhu k tomu, že neplatí včas daň z obratu, ačkoliv tuto daň zpravidla přesunuli na osoby, pro které provedli dodávky nebo výkony. Aby zmínění poplatnici byli donuceni ku placení daně, kterou pro stát vybrali, navrhuje vládní osnova pro zmíněné poplatníky trest ve výši 5% z dlužné čtvrtletní splátky na daň z obratu (po případě z celé dlužné daně, nejsou-li povinni platiti čtvrtletní daňové splátky).

Aby však při provádění této trestní sankce nedošlo k administrativním potížím, navrhuje osnova úchylkou od § 273 zákona o přímých daních, aby platby na daň z obratu byly příště zaúčtovány vždy na běžnou daň z obratu a teprve vznikne-li přeplatek, aby zmíněné platby byly zaúčtovány na nedoplatky této daně. Povinnost platiti zmíněných 5% z daňového dluhu a zároveň povinnost platiti i úroky z prodlení se omezuje jen na větší poplatníky, totiž takové, jichž roční předpis daně přesahuje částku 200 Kč; děje se tak v zájmu drobných poplatníků.

Pro placení daně z obratu a daně přepychové zamýšlí finanční správa zavésti zvláštní složenky, čímž bude poplatníkům umožněna orientace o jejich platbách na daně, zejména pak dosaženo toho, že platby na daň z obratu nebudou započítávány - jak pro chybné vyplňování složenek se to nyní často děje - a jiné dlužné daně.

K § 21, odst. 2.

Touto změnou má jenom dojíti i v zákoně o dani z obratu a dani přepychové výrazu stav, který byl pro instanční postup při vyřizování stížností do vyměření daně z obratu při dovozu stejně již uzákoněn novým celním zákonem (§ 108, odst. 3.).

K § 27.

Navrhovanými změnami mají býti osvobození od daně přepychové při dovozu upravena shodně s osvobozeními celními. Důvody takové jednotné úpravy jsou blíže vysvětleny v odůvodnění stejného opatření v oboru daně z obratu při dovozu, navrhovaného v § 4, č. 10.

K § 29, č. 1.

Změna tato odpovídá změně, navrhované ohledně daně z obratu v § 5, č. 3, a jest důsledkem nového celního zákona.

K § 42, odst. 10.

Touto změnou má býti dán podklad pro společné provádění trestního řízení v oboru daní přímých i v oboru daně z obratu a daně přepychové. Dosavadní provádění trestního řízení pro přestupky zákona o dani z obratu příslušným vyměřovacím úřadem a trestního řízení pro přestupky zákona o přímých daních trestními referenty, zřízenými pro větší obvody, má za následek nejen, že poplatníci, kteří se obyčejně dopustí daňových přestupků v obou směrech, jsou pak vyšetřováni dvěma různými úřady, nýbrž i složitější a dlouho trvající řízení a nevylučuje ani možnost různého posuzování týchž skutkových okolností a jiné administrativní nesrovnalosti.

K § 44, odst. 2.

Touto změnou má býti v zájmu administrativního pořádku dosaženo shodné úpravy upouštěcího řízení jako v oboru daní přímých (§ 205 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n.).

K § 45, odst. 2.

Touto změnou má býti odstraněna nejasnost dosavadního ustanovení.

K § 45, odst. 8. - 10.

Dosavadní ustanovení § 45, odst. 8., mluví toliko o promlčení trestů; což zavdává příčinu k pochybnostem, zda se vztahuje na promlčení trestnosti či na promlčení výkonu trestů, kterýžto druhý výklad vedl by k absurdním důsledkem, že trest, ke konci promlčecí lhůty uložený, nebylo by možno vůbec vykonati, což by znamenalo povážlivé oslabení všech trestních sankcí. Při tom chyběla by i jistota pro poplatnictvo, kdy jest trestnost daňových přestupků skutečně promlčena.

Navrhovaná úprava rozeznává přesně promlčení trestnosti od promlčení výkonu trestů, jehož počátek podle všeobecných zásad trestního práva připíná k době vydání trestního nálezu. Promlčecí lhůty jsou stanoveny obdobně jako v zákoně o přímých daních (§§ 206 - 208) podle závažnosti trestných činů.

K § 47.

Novou úpravou tohoto ustanovení má býti vlastně jen provedena kodifikace právního stavu, který se již fakticky vytvořil. Kromě podpůrné platnosti ustanovení o přímých daních, která má původ již v zákoně ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., přichází totiž pro nynější úpravu daně z obratu, jak se vytvořila zdaněním dovozu i zavedením četných daňových paušálů, v úvahu také jednak podpůrná platnost ustanovení celních, zavedená již z části novým celním zákonem, jednak podpůrná platnost ustanovení o daních spotřebních, s nimiž se některé paušály daně z obratu (u masa, vína atd.) společně vybírají.

K § 49, odst. 1. - 3.

Tyto změny vesměs formální povahy souvisejí s účinností nového zákona. Zároveň s ní mají pro obor daně z obratu a daně přepychové pozbýti účinnosti zákon ze dne 22. listopadu 1928, č. 202 Sb. z. a n., a ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., a to v důsledku toho, že otázky, jichž se týkají, mají nyní býti pro obor daně z obratu a daně přepychové upraveny přímo v zákoně o těchto daních, jak bylo již uvedeno v odůvodnění k § 4, č. 10, § 4, č. 14, a § 7, č. 3.

K § 49, odst. 10.

Účinnost zákona má podle tohoto ustanovení býti omezena na dobu dvou let.

Dosavadní znění

pozměňovaných ustanovení zákona o dani z obratu a dani přepychové.

§ 1, odst. 4.

Dani jsou podrobeny, nehledíc na úplatnost, dodávky a výkony mezi závody téhož podniku (§ 6) a dodávky a výkony mezi závody a podniky téhož majetníka nehledíc na to, jde-li o závody nebo podniky spolu souvisící či nesouvisící.

§ 3.

Dani jsou podrobeny: výkony všech druhů, prováděné v tuzemsku zvláště ... výkony podniků hotelových čítajíc v to podnikatelské pronajímání bytů, ... atd.

§ 4, č. 4.

(Dani z obratu nejsou podrobeny)

4. poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeků, peněžní vklady všech druhů, vydání a převody cenných papírů mimo papíry uvedené v §u 1, odst. 2., převody podílů společenských a společenstevních, tuzemských i cizích zákonných platidel kovových i papírových; provise z obchodu cennými papíry a s cizími zákonnými platidly dani však podléhají....

§ 4, č. 10.

(Dani z obratu nejsou podrobeny)

10. dodávky a výkony mezi spolu souvisícími tuzemskými závody téhož podniku a mezi spolu souvisícími tuzemskými závody a podniky téhož majetníka (§§ 1 a 6) mimo případy, kdy dlaň jest paušalována, neustanoví-li vyhláška o paušalování něco jiného. Pojem spolu souvisících závodů téhož podniku a spolu souvisících tuzemských závodů a podniků téhož majetníka ustanoví nařízení;

§ 4, č. 12.

(Dani z obratu nejsou podrobeny)

12. dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), léčebných vod a podávání léčebných lázní, dále výkony lékařů a porodních asistentek, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných právních ustanovení. Stejné osvobození platí i pro náhradní nositele sociálního pojištění (zaopatření) podle čl. III. zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., kterým se mění zákony o úrazovém pojištění dělníků, pokud se týče podle vlád. nařízení ze dne 23. září 1919, č. 516 Sb. z. a n., o zřízení Zemské úřadovny pro dělnické pojištění na Slovensku v Bratislavě a rozšíření působnosti zákonů o dělnickém pojištění na Slovensku a podle §u 5, písm, a) a §u 6, písm. a), zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, pokud se týče podle §u 22 zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, jakož i pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. Rovněž nejsou dani podrobeny dodávky a výkony veřejných léčebných a ošetřovacích ústavů na všeobecných třídách. Tato osvobození však neplatí, jde-li o dodávky předmětů, u nichž jest daň paušalována (§ 19, odst. 8.). Ministr financí se zmocňuje, aby tato osvobození rozšířil i na jiná podobná zařízení, která snad později zákonem budou uvedena v život;

§ 4, č. 14.

14. ministr financí se zmocňuje, aby po dohodě buď s ministrem obchodu nebo zemědělství po předcházejícím vyslechnutí buď obchodních a živnostenských komor a státní živnostenské rady nebo zemědělské rady.

a) v případech hodných zřetele poskytl zvláštní úlevy a osvobození pro vývozní nebo dovozní podniky;

b) určil, v kterých případech jest dovozce oprávněn při první tuzemské dodávce dovezeného předmětu včítati si daň, kterou sám při dovozu jeho zaplatil;

c) osvobodil od daně z obratu dodávky svazů družstev přičleněným družstvům a naopak.

Nařízení dále ustanoví, kdy dovoz předmětů, které podléhají dani při dovozu, jest od daně osvobozen proto, že se tyto předměty dopravují do tuzemska jen na přechodnou dobu;

§ 4, č. 15.

15. ministr financí může po dohodě s ministrem obchodu nebo s ministrem zemědělství osvoboditi dodávky nebo výkony, které provádějí v mezích svých stanov pro své členy svépomocné organisace podnikatelů, aby jim zprostředkovaly společný nákup strojů, surovin a pomocných látek nebo prodej jejich surovin a výrobků, jestliže tyto organisace pracují jen za náhradu režijních výloh;

§ 49 č. 20.

(Dani z obratu nejsou podrobeny)

20. převody souborů věcí a práv, uvedených v §u 2, při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, jakož i při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové.

§ 5, č. 3.

(Daň platiti jsou povinni)

3. při dovozu (§§ 1 a 19, odst. 8.), kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem;

§ 6, odst. 2.

Za samostatný závod podle §u 1, odst. 4., a §u 4, č. 10., se pokládá takový oddíl podniku, který je technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, státní živnostenské rady nebo zemědělské rady.

§ 7, č. 2.

(Od daně jsou osvobozeny)

2. dráhy hlavní, místní a drobné co do dodávek a výkonů s provozem souvisejících a plavební podniky co do výkonů na mezinárodních vodních cestách;

§ 7, č. 3.

(Od daně jota osvobozeny)

3. osoby exteritoriální, uvedené v §u 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n., co do dovozu předmětů, zdaňovaných při dovozu a určených k jejich přímé potřebě nebo spotřebě.

§ 8.

Osobní a věcné ručení za daň.

Regres.

(1) Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně, ručí nabyvatel za daň, připadající na běžné daňové období, nerozdílnou rukou s bývalým majetníkem podniku. Rovněž při dodávkách nepodnikatelů ručí nabyvatel mimo případy, kdy jako podnikatel jest podle §u 5, č. 6, povinen daň platiti sám, za daň rukou nerozdílnou s dodavatelem tehdy, když opomine finančnímu úřadu dáti včas oznámení podle §u 13.

(2) Zástupci cizích podnikatelů ručí za daň s nimi osobně.

(3) Stíhá-li daň právnickou osobu (korporaci, spolek a pod.), ručí za daň osoby, odpovědné za správu rukou nerozdílnou.

(4) Při dodávkách nebo výkonech osob, které jen přechodně v tuzemsku meškají a nemají zde stálé provozovny, ručí za daň nabyvatel předmětu nebo ten, pro koho se výkon provádí.

(5) Postihuje-li platební povinnost několik osob, ručí vždy všechny rukou nerozdílnou.

(6) Při mimosoudních dražbách může, kdo dražbu provádí, žádati náhradu od osoby, v jejímž jméně se dražba koná. Osoba tato též za daň ručí a jest povinna k žádosti osoby dražbu provádějící složiti přiměřenou zálohu.

(7) Podléhá-li dovoz dani, ručí dovážený předmět za daň, vybíranou při dovozu a za tresty podle §u 42.

(8) Neodevzdaná pozůstalost ručí za daň, vyměřenou podle tohoto zákona. Dědicové ručí za a ty částky daně, které nebyly vyměřeny proto, že zůstavitel nepodal daňového přiznání vůbec, nebo že podal přiznání nesprávné, jako za jiné pozůstalostní dluhy. Ručení to se vztahuje i na tresty na penězích zůstaviteli uložené, stal-li se trestní nález pravoplatným ještě před úmrtím zůstavitelovým.

§ 9, odst. 2.

Výlohy zasílací a pojišťovací, které dodavatel, nebo, kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu prokázaně hradil osobám třetím, lze vyloučiti z daňového základu jen tehdy, účtují-li se příjemci zvláště....

§ 11, odst. 2., lit. f).

(Výjimkou ze zásady vytčené v odst. 1. vzniká daňová povinnost a lze uplatniti nárok státu na daň)

f) při zdanitelném dovozu v době, kdy celní úřad uvolní zboží po skončeném celním řízení (cla prostém propuštění), nehledíc na to, kdy celní prohlášení bylo učiněno.

§ 16, odst. 1.

Finanční orgány jsou oprávněny vstupovati v pracovních hodinách k provádění daňové kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových a nahlížeti do záznamů, jejichž vedení, formu a obsah ustanoví nařízení, a do jeho obchodních dopisů, knih nebo jiných obchodních zápisů a listin....

§ 17, odst. 1.

Poplatník jest povinen do konce ledna každého roku podati příslušnému finančnímu úřadu I. stolice za minulý rok daňové přiznání, obsahující souhrn úplat přijatých v daňovém období, jakož i hodnotu vlastní spotřeby (§ 1, odst. 5.)....

§ 17, odst. 7.

Poplatníku může býti dovoleno, aby místo úplat, přijatých v daňovém období, přiznával ceny za dodávky a výkony účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny či ne; prokáže-li však poplatník, jemuž byl tento způsob placení daně povolen, že dodávka (výkon), na niž vydal účet, byla zrušena, takže nedošlo k jejímu provedení, není povinen z ceny, za tuto dodávku (výkon) účtované, daň platiti. Rovněž není zmíněný poplatník povinen platiti daň z povolených slev a z účtovaných částek, které se úpadkem nebo vyrovnáním staly nedobytnými. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když poplatník vede knihy podle kupeckých zásad a obchoduje ve velkém. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určuje nařízení.

§ 17, odst. 8.

Dovážejí-li se z ciziny předměty, z nichž se při dovozu vybírá daň (§§ 1 a 19, odst. 8), jest poplatník zpravidla povinen příslušnému celnímu úřadu udati úplatu nebo cenu dováženého předmětu a výlohy dopravní ke hranici, ať jde o vyclívání podle písemného nebo ústního celního prohlášení či o vyclívání podle úředního nálezu. Úplatu nebo cenu nemusí udati v těch případech, kdy se daň při dovozu vybírá pevnou sazbou (§ 10, odst. 3). Poplatník jest povinen úplatu prokázati účtem, jehož opis jest povinen odevzdati celnímu úřadu a přepočítati ji na tuzemskou měnu v těch případech, kdy jest udána v cizí měně nebo v obchodních mincích (§ 9, odst. 7.). Kde není úplaty, jest poplatník povinen cenu dováženého zboží vhodným způsobem prokázati. Neudal-li poplatník úplatu nebo cenu dováženého předmětu nebo udal-li ji, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest celní úřad oprávněn dáti cenu dováženého předmětu zjistiti znaleckým odhadem, na jehož následky musí však poplatníka dříve upozorniti. Útraty odhadu platí poplatník vždy, jestliže neudal úplatu nebo cenu, jinak jen tehdy, převyšuje-li cena zjištěná odhadem cenu udanou o jednu třetinu. Došlo-li k odhadu proto, že poplatník neudal úplatu nebo cenu, nemůže si na odhad stěžovati. Jinak si může na odhad stěžovati v rekursní lhůtě (§ 21) u celního úřadu; o stížnosti rozhoduje zemský finanční úřad po slyšení dvou znalců jmenovaných ministrem obchodu. Cenou podle tohoto odstavce rozumí se cena obecná (§ 9, odst. 1.).

§ 20, odst. 2.

Podnikatelé jsou však povinni zaplatiti ze čtvrtletní tržby (nebo ze čtvrtletního souhrnu účtovaných cen podle §u 17, odst. 7.) a z hodnoty vlastní spotřeby daň bez jakéhokoliv úředního vyzvání do šesti neděl po uplynutí příslušného čtvrtletí. Tyto splátky mohou býti exekučně vymáhány a odečtou se od daně, kterou finanční úřad po uplynutí daňového období poplatníkovi vyměří. Objeví-li se takto přeplatek, vrátí se přeplacená částka poplatníkovi bez úroků.

§ 20, odst. 4.

Nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň zaplacena včas, nutno z ní platiti úroky z prodlení, stanovené pro přímé daně, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí nebo po uplynutí 30-ti dnů po dodání platebního rozkazu. Úroky plynou do státní pokladny.

§ 21, odst. 2.

Stížnosti proti platebnímu rozkazu a proti jiným nařízením a rozhodnutím, týkajícím se této daně nebo úroků z ní, nutno podati do 30 dnů, a, směřují-li proti pořádkové pokutě, do 15-ti dnů u toho úřadu, který vydal platební rozkaz, nařízení nebo rozhodnutí. O stížnostech rozhoduje s konečnou platností zemský finanční úřad, jako jediná odvolací stolice.

§ 27.

Dodávky a dovoz od daně přepychové osvobozené.

Dani nejsou podrobeny:

1. Dodávky, uvedené v §u 4, týkají-li se přepychových předmětů, mimo dodávky přepychových předmětů při vnucených dražbách (§ 4, č. 1.), dodávky nepodnikatelů (§ 4, č. 11.) a mimo dodávky pro stát a státní podniky (§ 4, č. 17.). Dodávky pro stát a státní podniky požívají však úlevy podle §u 28, č. 3.;

2. dovoz přepychových předmětů pro osoby exteritoriální, uvedené v § 1 zák. ze dne 9. listopadu 1922, č. 331 Sb. z. a n. jsou-li dovážené předměty určeny k jejich přímé potřebě nebo spotřebě;

3. dovoz přepychových svršků přistěhovaleckých, jestliže přistěhovalec předmětů v cizině již užíval, slouží-li předměty ty jeho vlastní potřebě, jsou-li jeho poměrům přiměřeny a jeví-li stopy stálého užívání. Výbavy a dary svatební, osobní automobily a jiná přepychová vozidla, jízdecké a závodní koně se nepokládají za svršky přistěhovalecké;

4. dovoz přepychových svršků cestujícího obecenstva, jsou-li věci ty určeny jen k vlastnímu používání cestujícího a co do jakosti a množství přiměřeny jeho potřebě, stavu a poměrům;

5. dovoz přepychových dědických svršků upotřebených;

6. dovoz přepychových předmětů soudního řízení civilního nebo trestního (corpora delicti);

7. dovoz přepychových rakví s mrtvolami a popelnic s popelem spálených mrtvol i s věcmi, jež jsou určeny k výzdobě těchto rakví a popelnic;

8. dovoz vráceného přepychového zboží za podmínek, za nichž jest zproštěn cla;

9. dovoz do celních výluk;

10. nařízením může býti osvobozen od daně přepychové dovoz přepychových předmětů tehdy, když dovoz těchto předmětů jest podle celních ustanovení dočasně osvobozen od cla;

11. dodávky používaných přepychových předmětů, směňují-li se tyto předměty za nové přepychové předměty téhož druhu. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení.

§ 29, č. 1.

(Přepychovou daň platiti jsou povinni)

1. při dovozu, kdo předmět dováží nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí nebo příjemce předmětu, nehledíc na to, je-li podnikatelem či nepodnikatelem;

§ 42, odst. 10.

Trestní řízení provádí s výjimkou uvedenou v odstavci 5. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku příslušná berní správa, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušné finanční ředitelství. O stížnostech, jež mají odkládací účinek, platí ustanovení §u 21 a rozhoduje o nich s konečnou platností zemský finanční úřad.

§ 44, odst. 4.

K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana dříve, než byl trestní nález nebo rozsudek vydán, složí kromě zkrácené daně přiměřenou pokutu a vzdá se dalších opravných prostředků. Výši upouštěcí částky stanoví finanční úřad I. stolice. Strana může do 8-mi dnů ode dne, kdy finanční úřad I. stolice stanovil upouštěcí částku, prostřednictvím tohoto úřadu žádati, aby upouštěcí částku stanovil zemský finanční úřad (§ 21, odst. 2.), který však návrhem finančního úřadu I. stolice není vázán.

§ 45, odst. 2.

Nebyla-li vinou strany daň vyměřena nebo opominula-li strana buď zcela nebo z části daň zaplatiti, kdy se daň platí bez úředního předpisu, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho správního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti nebo předepsati.

§ 45, odst. 8.

Tresty uvedené v §u 42 se promlčí v pěti letech ode dne, kdy přestupek byl spáchán, při přestupcích záležejících v opominutí ode dne, kdy opominutí bylo odčiněno.

§ 47.

Poměr k zákonům o přímých daních.

Neustanoví-li zákon nic jiného, platí obdobně ustanovení o přímých daních.

§ 49, odst. 1. - 3.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 1927. Jde-li však o daň za dobu před 1. lednem 1927 nebo o trestné činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odst. 3.) platil.

(2) Všechna osvobození a úlevy, udělen podle §u 4 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n., pokud osvobození ta nenastala po zákonu samém a s výjimkou osvobození podle §u 4, č. 19, pozbývají platnosti dnem 31. prosince 1926.

(3) Doba provedení dodávky nebo výkonu rozhoduje o tom, vztahuje-li se na dodávku nebo výkon ustanovení tohoto zákona či zákonů ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., nebo zák. č. 268/1923 Sb. z. a n.

§ 49, odst. 10.

Zákon tento pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1930.

Vláda doporučuje, aby návrh zákona byl k podání zprávy přikázán v obou sněmovnách výboru rozpočtovému.

V Praze dne 21. listopadu 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

	Ministr financí:
	Dr. Engliš v. r.