705/XII.

Interpelace

poslanců Fr. Zeminové, E. Špatného, H. Bergmanna, J. Lance, J. Stejskala a druhů

vládě

o neudržitelné drahotě nejdůležitějších potřeb obyvatelstva.

Poslanecký klub národně-socialistický nejintensivněji z celé sněmovny poukazoval soustavně po celá léta na neudržitelnost neoprávněně vysokých cen potřeb denního života. Členové klubu podali v těchto věcech na výsost důležitých na sta návrhů, interpelací, dotazů a jak v příslušných výborech, tak v plénu sněmovny častokráte usilovali o nápravu.

Marně jsme však po léta prosazovali nutný zákon kartelový, moderní zákon potravinářský, utvoření komor spotřebitelů a přebudování i zvýšení pravomoci ministerstva zásobování. Nepochopení sněmovny a politických stran šlo naopak tak daleko, že měšťanská majorita ještě v červnu 1929 prosazovala zrušení ministerstva zásobování a jedině zvýšené úsilí poslaneckého klubu nár. soc. se podařilo tento útok na poslední obranu milionů konsumentů zameziti. A to již bylo přece na přelomu doby, kdy ceny zejména potravin venku začaly u zemědělců rapidně klesati, ale ve městech konsumenti platili denní potřeby dráže a dráže.

Neslýchaná benevolence minulé vlády a měšťanské majority k libovolnému zvyšování cen kartely a spekulací v posledních 3 - 4 letech nesla však strašné ovoce. Suroviny klesaly v cenách, zemědělci prodávali venku žito, oves a pšenici za pouhý čtyřnásobek proti ceně předválečné, ale sami platili uhlí, dříví, textilní zboží aj. 8 - 10 - 15 i 20 krát tak draho, jako před válkou. A konsumenti ve městech platili předražené výrobky průmyslové i zemědělské. Věci došly tak daleko, že vynikající národohospodář a ministr financí dr. Engliš ve svém rozpočtovém exposé vznesl tuto těžkou obžalobu:

"Snížení hladiny cenové nedospělo až ke spotřebiteli. Mezi spotřebiteli a cenami ve velkém je jakási neproniknutelná hráz, která prodlužuje současnou hospodářskou krisi. Spotřeba a odbyt by vzrostly a výroba by se oživila, kdyby ceny i pro spotřebitele byly sníženy."

Tímto prohlášením zodpovědného činitele vládního dostalo se poslaneckému klubu našemu plné podpory v mnohaletém úsilí, do výroby i spotřeby ve státě zavésti pořádek.

Neproniknutelná hráz kartelových ujednání, spekulačních činů i dravého meziobchodu musí býti proražena.

Nejde jenom o železo, uhlí a cement, ačkoliv jsou to předůležité potřeby. Chápeme, že stát a samospráva podnikají-li miliardové nákupy a investice, maje v prvé řadě zájem na snížení cen základních surovin. Znamená to přirozeně úspory ve veřejné správě, tísněné velkými úkoly doby. Avšak konsument, tento zapomínaný desetimilionový sbor obyvatelstva má řadu dalších bolestí, které se nezbytně musí řešiti, má-li nastati oživení výroby i spotřeby. Upozorňujeme proto vládu zejména na tyto nesrovnalosti:

1. Textilní zboží udržuje se ve vysokých cenách, ačkoliv cena bavlny již po 2 roky klesá a mzdy dělnictva textilního jsou nejhorší z dělnických mezd ve státě. Ani o haléř neklesají zejména ceny teplého prádla, trikotového zboží, a materiál na punčochách, ponožkách, rukavicích atd. je tak bídný, že jsou konsumenti šizeni vlastně dvakrát: v ceně i v jakosti, jež se s předválečnou nedá srovnati.

2. Ceny cukru v republice jsou vlastně provokací. Do ciziny vyvážíme cukr téměř zadarmo, doma s ním chceme krmiti dobytek, ale pro obyvatelstvo a jeho spotřebu se vyšroubovala cena do výše nedostupné. Domácí obyvatelstvo platí ročně nejméně o 900 milionů Kč za cukr více, než by mělo platiti. Třikráte byla cena cukru v posledních létech zvýšena. Protesty, návrhy a naléhavé interpelace poslaneckého klubu národně-socialistického byly však zamítnuty ve sněmovně. Kartel dělal co chtěl s domácím obyvatelstvem. A minulá vláda mu odpisovala stamilionové obnosy na daních. Banky skoupily cukrovary, pozavíraly řadu cukrovarů a rafinerií, zaměstnance vyházely na dlažbu a na účet konsumentů i státu daly si vypláceti v době světové cukerní krise vysoké dividendy. Naše čokoládovny a továrny cukrovinek pro drahotu materiálu se zavírají a továrny švýcarské, holandské, německé a j. zaplavují svět lacinými výrobky z našeho cukru, prodávaného za 80 haléřů 1 kg v době, když u nás, v zemi cukerní nadprodukce sladí se sacharinem a dětem chudých je kousek čokolády nedostupným blahobytem. Ano ani na zavařování ovoce neuvolní se ženám hospodyním cukr v cenách levnějších.

3. Ceny pšenice a žita klesly o 30, 50 i více procent proti roku 1928. Ale ceny chleba a pečiva poklesly celkem nepatrně. Stejně cena mouky bílé a mlýnských výrobků neodpovídá cenám obilnin. Na jižní Moravě, v Rumunsku a v poslední době v Pešti přistupuje se k svépomoci a zemědělci chtějí zaplaviti města zejména levným chlebem a pečivem, když vlády nedovedou zakročiti náležitě na prosazení sníženi cen až ku spotřebiteli.

4. Také ceny masa, zejména hovězího, telecího a zboží uzenářského jsou přespříliš vysoké a neodpovídají nákupním cenám. Obyvatelstvo pražské a z celých téměř Čech je pod cenovým a přídělovým diktátem kartelu pražských velkoobchodníků a komisionářů. Cena uzenářského zboží byla před rokem zvýšena, ceny nákupní od té doby poklesly, ale konsumentům zůstaly vysoké ceny dál. A jde tu přeci o denní, nezbytnou potřebu měst.

5. Ceny mléka neodpovídají ve městech cenám producentů. Jakost na přísné zákroky ministerstva zásobování poněkud byla zlepšena, ale stále ještě neodpovídá zdravotním a jakostním předpisům.

6. V posledních měsících povážlivě stoupají ceny vajec, zeleniny a ovoce, ačkoliv je počasí dosud velmi příznivé. Také v těchto oborech je třeba zvýšené kontroly a cenové revise.

7. Hospodyně ve městech i na venku stěžují si také na vysoké ceny palivového dříví. Zapadlejší kraje jsou často postiženy rayonováním prodeje dříví. Vesnice ležící v lesích nedostanou často dříví v nejbližším okolí, ale musí jezditi pro ně několik hodin cesty. Je to zbytečné tyranisování lidí a zvyšování cen o drahý dovoz. Cena dříví je doposud 10 - 15 krát větší než před válkou.

8. Ve Velké Praze nad distribucí uhlí je všemohoucím kartel velkoobchodníků. Ti vládnou maloobchodu i konsumentům. Kartel rozhoduje, které druhy uhlí, ze kterých dolů a za jaké ceny se prodává. Marně maloobchodníci uhlím již po léta proti diktátu protestují. Který člen sněmovny je z venku, nebo kdo z nás často na venek zajíždí, musí potvrditi, jaký mizerný brak se zejména vesnickému obyvatelstvu za kvalitní uhlí prodává. Chápeme plně rozhořčení zemědělců, mají-li obilí dávati polozadarmo, ale kupují-li uhlí, textilie, dříví aj. za přemrštěné ceny.

1 q kvalitního, prvotřídního hnědého uhlí na dolech stojí i s uhelnou daní 11 Kč. Ale konsumenti platí 24 - 30 Kč a ještě dostávají uhlí míchané, venkov často docela uhlí ohnivzdorné.

9. Kávy se urodilo tolik, že Brasilie ničí zásoby ohněm či vodou. Do Evropy docela nabízela Brasilie kávu zadarmo k zavedení, jen za cenu dovozu. Naše vláda návrh odmítla s ohledem na dovozní velkoobchod. Bylo by lépe, kdyby vláda vzpomněla místo na velkoobchodníky na nezaměstnané a chudé kraje u nás a dovoz umožnila. Ceny v Hamburku klesly nejméně o 30% u nás ani o 1%. - I zde je nutno dělati pořádek.

10. Cena brambor, tohoto chleba chudých, je ve městech průměrně o 100% dražší, než jaká by měla býti při přímém dovozu producentů spotřebitelům. Naše malozemědělské organisace z Táborska dodávají do Prahy prima vybrané brambory průměrné za 38 Kč 1 q i s dopravou po dráze, sypáním do pytlů, rozvozem a zaplacenou potravní daní. Zboží takové jakosti platí se však v Praze nejméně 80 hal. za 1 kg. Velká Praha má přes 20.000 nezaměstnaných a spoustu lidí s malým příjmem. Obec, stát, zemědělci i družstva musí napjatí síly k zásobení na zimu aspoň brambory za cenu nejlevnější.

11. O lichvě bytové, o lichvě stavebními pozemky a stavebními hmotami se mluví 10 let. Ale náprava dosud není žádná. Zde by měl zakročovati více ministr spravedlnosti, než ministr sociální péče a stát by byl nedal nadarmo 4 miliardy Kč na stavební ruch. Obrovské podpory státu pohlcovala klidně dravá spekulace a lichva, takže stavebníci přece jen draho stavěli a lidé draho bydlí.

12. Páni ministři zdravotnictví a zásobování měli by věnovati zvýšenou péči předrážený m cenám léků, lékařských potřeb, minerálních; vod atd. Drogerie stejné medikamenty prodávají až o 25% levněji než lékárny. Nemocní lidé jsou lidé nešťastní a trpící. Vláda by neměla dovoliti týrání churavých, kteří si často ani lék za dnešní drahoty nemohou koupiti. Na cizích medikamentech se vydělávají bez práce a bez risika (zboží se nekazí) obrovské peníze.

Tentýž nepoměr je mezi cenami minerálních vod. I zde byl uzavřen kartel a ceny bez důvodu zvýšeny. Léčivá voda je dar boží, zdarma tryskající ze země. Nedávno byla placena ¹/₂ litrová láhev minerálky v restaurantu 5.- Kč. Poděbradka je výborná voda. Tekou jí celé proudy. V Poděbradech je buď zadarmo, nebo 1 litru za 1.50 Kč, ale v nedaleké Praze stojí již v obchodě 3.80 Kč a v kavárnách 6 - 8 Kč. Lékaři minerálky doporučují, kartely chudším lidem znemožní léčení.

Jen z těchto několika ukázek je zjevno, že spotřebitelé měst i venkova jsou prašpatně chráněni. Vzpomínáme doposud, když upravovala se valuta státu v r. 1922 a v důsledku těžké přechodné doby objevila se statisícová nezaměstnanost, vláda si uvědomila kritický moment a postavila se v čelo akce celého státu:

Všechny ceny dolů!

A akce železně vedená měla výsledek. Ceny poklesly, spotřeba stoupla a následkem toho nezaměstnanost polevila. Dnes stojíme v stejně kritické situaci: Spotřeba vázne, výroba se omezuje, krise stoupá. Vláda dnes jako před léty musí se postaviti v čelo akce:

Ceny musí dolů až ku spotřebiteli, aby spotřeba i výroba oživla! Všude je plno napjetí; co podnikne vláda dál. Podepsaní poslanci táží se proto:

1. Předloží vláda návrh zákona na snižování cen a zákon o kontrole výroby i distribuce?

2. Předloží vláda v nejbližší době návrhy zákonů kartelového, moderního zákona potravinového a komor spotřebitelských, přihlížejíc k dávným našim návrhům a interpelacím?

3. Uspíší vláda předložení připravovaných návrhů zákonů mléčného a o zřizování tržnic ve větších městech?

4. Postará se vláda o řádnou kontrolu a snížení cen pečiva, chleba, mlýnských výrobků, masa, turů, brambor, zeleniny, ovoce, vajec atd., aby ceny spotřebitelské odpovídaly cenám nákupníma občanskému zisku?

5. Učiní vláda opatření, aby ceny uhlí, dříví, textilu, kávy, cukru atd. odpovídaly tendenci doby, cenám nákupním, sníženým cenám surovin a potřebám obyvatelstva městského, ale v prvé řadě také zemědělského?

6. Jaké kroky učiní příslušní ministři proti lichvě stavební, bytové, stavebními pozemky a proti předražení léčebných prostředků a minerálních vod?

V Praze dne 21. října 1930.

Zeminová, Špatný, Bergmann, Lanc, Stejskal,

Hatina, Sladký, Polívka, Vaněk, inž. Záhorský, Langr, Tykal, Fiala, Slavíček, dr. Patejdl, Pechmanová-Klosová, dr. Moudrý, Richter, Mikuláš, dr. Stránský, Jos. Tůma, Šmejcová.

 

705/XIII.

Interpelace

poslanců Netolického, Slavíčka, Tykala, Vaňka a druhů

ministru sociální péče

o invalidním a starobním pojištění samostatně výdělečně činných.

Zákonem ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., byla řešena otázka invalidního a starobního pojištění osob samostatně výdělečně činných. Uvedení tohoto zákona v účinnost ponecháno bylo, dle § 148, vládnímu nařízení.

Od té doby uplynulo již více jak 5 roků a zákon ten dosud v účinnosti není. Každým rokem připraveni jsou o dobrodiní pojištění ti, kterým mine 60 roků a všichni zájemníci o to, co by placením pojistných prémií zabezpečiti si mohli.

Hospodářské postavení osob samostatně činných, zvláště malých a středních živnostníků, není takové, aby bez obav mohli pohlížeti vstříc době, kdy postiženi úrazem, nebo stářím, stanou se k výdělečné činnosti méně schopnými, nebo neschopnými vůbec. Máme řadu živností, které jsou ohroženy, nebo v úpadku. Konkurence a tovární výroba je poškozuje a ničí a na konec živnostníci tito ocitají se v nouzi a bídě.

Sociální zabezpečení i pro tyto vrstvy je nutné a naléhavé.

Zmíněný zákon nevyhovuje v různých směrech a bylo by třeba jej novelisovati a přijatelněji upraviti. V prvé řadě chybí tam léčebná péče, zařadění pojištěných v jedinou třídu nedostačuje, průkaz pro invaliditu je velmi ztížený, vdovský a sirotčí nárok pochybný a p.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní:

1. Je pan ministr sociální péče ochoten zákon tento podrobiti nutné revisi a opravený předložiti k ústavnímu projednání?

2. Je pan ministr ochoten, se zřetelem na naléhavost tohoto opatření, učiniti tak co nejdříve?

V Praze dne 21. října 1930.

Netolický, Slavíček, Tykal, Vaněk,

dr. Moudrý, Bergmann, Hatina, inž. Záhorský, Polívka, Špatný, Jos. Tůma, Richter, Mikuláš, Tučný, dr. Stránský, Stejskal, Zeminová, David, Pechmanová-Klosová, dr. Patejdl, Sladký, Lanc, Šmejcová, Fiala, Langr.

 

705/XIV.

Interpelace

poslanců dra Fr. Staňka, Fr. Mašaty, Rud. Berana, Jana Dubického, dra Kalaše a druhů

ministrům vnitra, sociální péče a veřejných prací

o postupu Městské spořitelny Pražské a Městské spořitelny na Král. Vinohradech v stavebním družstvu "Spořilov".

U příležitosti 25letého trvání Vinohradské spořitelny pojala správa tohoto ústava úmysl oslaviti toto jubileum rozsáhlou stavební akcí rázu humánního. Do věci byla zainteresována také Městská spořitelna Pražská. Věc dostala se do spořitelního výboru Velké Prahy, kde bylo usneseno, že obě dvě spořitelny provedou tuto akci společně. Ježto spořitelní zákon č. 302 Sb. z. a n. z r. 1920 omezuje činnost spořitelen v hospodářském podnikání, byla zvolena forma stavebního družstva. Ustavující schůze družstva súčastnili se vedoucí funkcionáři obou spořitelen, kteří upsáním po 1 podílu stali se členy družstva a z nichž byly konstituovány první představenstvo a dozorčí rada družstva. Členy družstva staly se také obě spořitelny a to každá s 1.000 podíly. Ani funkcionáři spořitelen ani obě spořitelny nestali se čekateli domků, takže na účelu družstva neměli účasti. Tím však byla zabezpečena 213 majorita spořitelen v družstvu, ježto čekatelů nebylo ani 1.000.

Tímto způsobem došlo k obejití ustanovení zákona č. 302 Sb. z. a n. z r. 1920 a obě spořitelny prováděly ve skutečnosti samy největší stavební dílo v republice bez odborných znalostí a zkušeností.

To byla první chyba.

Jaká byla správa největšího družstva v republice a jak se tu hospodařilo, naznačuje sama úřední revisní zpráva ze 16. března 1928, z níž možno citovati tyto úryvky:

"Matrika členů, která podle příslušných zákonných a statutárních předpisů jest důležitým seznamem pro posouzení stavu členstva směrodatným, nebyla vedena uspokojivě. V některých případech jsou výstupní data neúplná, chybí data usnesení schůze, výstupní data byla vynechána a nahrazena škrtáním zápisu a pod."

"Docházení některých funkcionářů do schůzí velmi vázlo. Stanovami (§ 6, 10 a 12) předepsaná minimální presence (alespoň po 6 řádných členech z představenstva a dozorčí rady) nebyla v mnohých schůzích dodržena. V příčině propůjčování hlasovacího práva náhradníkům za účelem doplnění nedostačující presence, stačí upozorniti na ustanovení § 4, odst. 6. stanov, podle něhož náhradníkům přísluší jen hlas poradní."

"Dozorčí rada družstva samostatně nezasedala... Soustavná revise nebyla vůbec organisavána."

"Vnitřní administrativa družstva nevyhovovala založením ani vedením... Účtování během stavební činnosti družstva vůbec nevyhovovalo... Účtování v hlavním skladě, zápisy o pohybu zboží a manipulace skladová i postup při vydávání a přejímání materiálu rovněž nepostačovaly. Zásobníky v prvních dobách vůbec nebyly vedeny, pak jen jakési záznamy na listech. Zboží vydávalo se na jednoduché žádanky podnikatelů bez náležitého poukazu technické kanceláře... Uložení materiálu a zboží bylo nedostatečné..."

"Velmi značné byly osobní a věcné náklady zařizovací."...

"V zájmu kontroly pro čekatele i správu družstva by se doporučovalo provésti za účasti neodvislého odborníka a zástupců čekatelů kontrolní kalkulaci stavebního nákladu jednotlivých typu domků..."

"Lze důvodně míti za to, že dozorčí rada svých zákonem předepsaných povinností neplnila řádně..."

"Na hlavní nedostatky, tkvící nejen v nedostatečné organisaci účetní a správní, nýbrž i v důležitých momentech rázu hospodářského bylo při poslední zákonné revisi družstva provedené v květnu 1927 zemskou společenstevní kanceláří, důtklivě poukázáno v revisní zprávě. Mimo to byly zjištěné závady v družstvu detailně projednávány s jednatelem družstva. Kroky za účelem zjednání nápravy nebyly však zodpovědnými funkcionáři učiněny v takovém rozsahu, jak by toho bylo potřebí pro náležité uspořádání a vedení rozsáhlého podniku družstva."

Druhou chybou bylo to> že čekatelé, vyřazení úplně z vlivu na správu družstva, byli soustavně udržováni v názoru, že dostane se jim domků za cenu poměrně nízkou, přiměřenou jich hospodářským poměrům, ačkoliv již v počátcích akce musilo míti vedení družstva v tom směru nejvážnější pochybnosti vzhledem k rapidně stoupajícím nákladům. Dlužno míti na mysli, že intensivní reklamou spořitelen a družstva byli do této akce zlákáni lidé ze sociálně velmi slabých vrstev, kteří věřili vedení družstva, že slibované ceny jsou maximální a u nichž každé sebemenší překročení kalkulované ceny znamenalo úplné rozvrácení domácího rozpočtu. Co říci tomu, že ještě dne 22. ledna 1928, tedy v době, kdy o katastrofálním vzrůstu nákladu musilo býti vedení družstva již dávno informováno, sdělovalo družstvo v "Národní Politice" tyto ceny domků: jednopokojový 56.000 Kč, dvoupokojový 69.000 KČ až 92.000 Kč a třípokojový 87.000 Kč (nejvýše 98.000 Kč). Při tom se proloženým tiskem klade důraz na to, že "Tyto úrokové základny nebudou se asi valně lišiti od definitivních kupních cen."

Nyní je hospodářství družstva již víceméně uzavřeno, ačkoliv nebyla dosud schválena ani bilance za rok 1929 a schválení bilance za rok 1928 je sporné.(bilance ta nebyla vůbec podepsána a nevyhovuje předpisům). Výsledkem pak je, že původně kalkulované ceny vyhlašované v žlutých letácích družstvem v roce 1926 vydávaných (50.000 Kč za domek jednopokojový, 65.000 Kč z a domek dvoupokojový a 85.000 Kč za domek třípokojový) byly překročeny tak, že podle oficielního sdělení představenstva a dozorčí rady družstva má jednopokojový domek státi průměrně 91.250 Kč, dvoupokojový 121.100 Kč a třípokojový 146.350 Kč. To je cena průměrná. To znamená, že jednotlivé domky těchto typů jsou ještě daleko dražší, tak jednopokojové podle téhož oficielního sdělení až 116.900 Kč, dvoupokojové až 162.000 Kč, třípokojové až 182.400 Kč. A to ještě se žádá, aby čekatelé zaplatili vedle toho tisícové částky (3.000 až 13.000 Kč) na investice.

Takové ceny tyto domky nemají, nehledíc ani k četným stavebním vadám. Kromě toho tyto ceny jsou pro 90% čekatelů nedostupné i když umořovací doba prodlouží se ná nemyslitelně dlouhou dobu 50 roku. Plyne to ze sociálních poměrů těchto čekatelů, nalákaných slibováním cen v poloviční výši.

Není tedy divu, že zoufalství čekatelů hrozí vypuknouti ve formách nežádoucích. Sta rodin chystá se k odchodu z družstva a k vymáhání náhrady škody na družstvu, chystá se žaloba proti spořitelnám, které znemožnily svou hlasovou převahou nápravu ve vedení družstva, zamítnuvše na valné hromadě družstva dne 30. března t. r. veškeré návrhy čekatelů na revisi družstva, na stíhání viníků aj. Podivné je, že vedení družstva zdráhá se čekatele připustiti k revisi hospodářství družstva, žádajíc od nich slepé přijetí cen vypočtených zmocněnci, spořitelen. To samo mluví za sebe.

Ve 37. schůzi poslanecké sněmovny Národního shromáždění dne 3. dubna 1930 přednesl poslanec dr. Kalaš podrobně celý obraz nesprávného hospodaření spořitelen na Spořilově a uvedl finanční důsledky tohoto hospodářství.

Jest nutno, by příslušná ministerstva konala svou povinnost, zavedla příslušná šetření a dle jich výsledky patřičně zakročila a to tím spíše, že jedná se o dva významné peněžní ústavy, jichž hospodářství nemůže býti státní správě lhostejným. Je nepochybno, že poměry v družstvu na Spořilově a postup obou súčastněných spořitelen jsou takového rázu, že mohou důvěru občanstva v tyto ústavy ohroziti.

Vzhledem k tomu táží se podepsaní:

1. Jsou pánům ministrům známy tyto poměry v největším stavebním družstvu v republice, které jsou v rozporu se základními principy demokracie?

2. Jsou páni ministři ochotni dáti pravý stav věci co nejpřísněji zjistiti a donutiti spořitelny, aby ihned vzdaly se své hlasovací převahy v družstvu, které k zajištění svých pohledávek podle zákona č. 302 Sb. z. a n. z r. 1920 nepotřebují a které podle tohoto zákona ani míti nemají, ježto tím vzniká i jich právní zodpovědnost za vedení družstva?

3. Jsou páni ministři ochotni vhodnou státní akcí zabrániti nedohledným hospodářským škodám, hrozícím z tohoto hospodářství dvou největších spořitelen a ještě horším následkům pro pověst československého spořitelnictví?

V Praze dne 1. října 1930.

Dr. Staněk, Mašata, Beran, Dubický, dr. Kalaš,

Křemen, Kaliňák, Pelíšek, Pozdílek, Machník; dr. Hnídek, Chloupek, Vančo, inž. Žilka, dr. Zadina, Vencl, Zajíc, Teplanský, Dorič, Prokop, Jan Tůma, dr. Černý, Marek.

 

705/XV. (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu "Brüxer Volkszeitung".

Okresní úřad v Mostu nařídil výnosem ze dne 7. října 1930, č. 67.147, zabavení periodického tiskopisu "Brüxer Volkszeitung" (list německé strany národní), ročník 53, č. 80, ze dne 8. října 1930 a krajský soud v Mostu jako soud tiskový na návrh státního zastupitelství toto zabavení potvrdil rozhodnutím ze dne 9. října 1930, Tl. 124/3012.

Zabavena byla dvě místa ve článku "Finanční zákon a jeho hospodářské následky", otištěném na stránce 1.

"... v tomto státě nevládne totiž sněmovna; nýbrž několik českých diktátorů stran, opírajících se o českou byrokracii. To jest také skutečným důvodem toho, že i sebe oprávněnější národní přání nečeských národů a hospodářské požadavky zůstávají bez povšimnutí. Zřídka kdy vládlo se v nějakém státě -tak absolutisticky, jako se to děje ve skutečnosti zde v tomto státě pod pláštíkem demokratických zřízení."

Dále ve článku "Protiněmecké demonstrace v Praze" na 4. stránce téhož časopisu, který obsahuje jen řeč pronesenou posl. O. Horpynkou ve schůzi ústředního zastupitelstva Velké Prahy, dne 6: října t. r., bylo zabaveno toto místo:

"... že všechny přátelské výroky presidenta státu nebo některých ministrů a politiků jsou pouze prázdná slova a dým - - - aby Němci byli chytře oklamáni o české vůli ke zničení."

Zde uvedená zabavená místa obsahují jen skutečnosti a věcnou kritiku. V těchto zabavených místech ani se nepopuzuje k zášti proti zákonodárným sborům, aniž se republika nehanobí štvavým způsobem tak, že to může snížiti vážnost republiky nebo ohroziti obecný mír v republice, ani se čest presidenta republiky veřejně, hrubě zneuctívajícím projevem neuráží. Důkazem toho jest, že oba články téhož znění, v týž den vyšly snad ve 20 německých časopisech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, aniž z nich byla zabavena byť i jen jediná řádka. Postup okresního úřadu a státního zastupitelství v Mostu proti časopisu "Brüxer Volkszeitung" jest tedy asi jen šikanováním časopisu "Brüxer Volkszeitung".

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti, jsou-li ochotni naříditi mosteckým úřadům, aby příště upustily od nespravedlivého zabavování orgánu německé strany národní?

V Praze dne 16. října 1930.

Horpynka,

dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Hassold, inž. Jung, Kasper, Nitsch, Geyer, Hokky, Dobránsky, Fedor, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Köhler, Knirsch, Schubert, Szentiványi, Krebs, Matzner, dr. Schollich, dr. Hanreich, Simm.

 

Původní znění ad 705/I.

Interpellation

des Abgeordneten Franz Viereckl und Genossen

an den Finanzminister

in Angelegenheit des Verhaltens des Amtsvorstandes Štrympl der Steuerverwaltung in St. Joachimsthal.

In der ersten Hälfte des Monates Juli tagte die Steuerkommission für den Bezirk St. Joachimsthal zur Veranlagung der Einkommensteuer für das Jahr 1929, hiebei legte der Vorsitzende der Kommission, Amtsvorstand Štrympl ein Benehmen an den Tag, durch das sich die Kommissionsmitglieder schwer betroffen fühlten. Er führte sachlich begründete Anträge nicht der vorschriftsmäßigen Abstimmung zu, sondern ging über sie zur Tagesordnung hinweg. Auf Anfragen wurden einzelnen Kommissionsmitgliedern Auskünfte erteilt, die den Tatsachen nicht entsprachen.

Der Vertreter der Landwirtschaft, Edmund Wohlrab, Stolzenhain, hat verlangt, daß der Kommission die für das Jahr 1928 in Geltung gestandenen Einkommensteuerpauschalsätze für die Landwirtschaft bekanntgegeben werfen, um den Kommissionsmitgliedern die Auswirkungen der Agrarkrise auch ziffernmässig vor Augen führen zu können. Diesem Ersuchen wurde erst nach langem Widerstreben entsprochen und dabei höhere Sätze von amtswegen bekanntgegeben, als tatsächlich für das Jahr 1928 vereinbart und auch vorgeschrieben wurden. So wurde zum Beispiel für das Jahr 1928 im obersten Teile des Bezirkes St. Joachimsthal bis zu einer Seehöhe von 1.200 m ein Pauschalsatz von 450 bis 500 Kč vereinbart; der amtliche Bericht in der Kommission lautete jedoch auf 800 Kronen. Für das Jahr 1929 wurden in dieser Gruppe von amtswegen 600 Kronen beantragt. Damit sollten die Kommissionsmitglieder augenscheinlich irregeführt werden, da man darzutun versuchte, es sei der Satz von 800 Kronen im Jahre 1928 auf 600 Kronen im Jahre 1929 herabgesetzt worden; in Wirklichkeit war es aber eine Erhöhung von 450 bezw. 500 Kronen auf 600 Kronen. Ähnlich lagen auch die Verhältnisse bei den Pauschalsätzen in den übrigen Gebietsgruppen des Bezirkes. Wohlrab erklärte hierauf, daß in den amtlich beantragten Sätzen für das Jahr 1929 sich die Agrarkrise nicht im mindesten auswirke, die Sätze zu hoch seien und von ihm abgelehnt werden müssen. Die protokollarische Festlegung dieser Erklärung wurde vom Amtsvorstande als Kommissionsvorsitzenden abgelehnt. Wohlrab fühlte sich in seifen Rechten als Kommissionsmitglied verletzt und verließ die Sitzung. Desgleichen drohten auch die übrigen Kommissionsmitglieder mit der Entfernung, falls der Vorsitzende seinen Standpunkt nicht ändern sollte und erklärten sich mit den Forderungen des Kommissionsmitgliedes Wohlrab vollständig solidarisch. Erst nach dieser Drohung zeigte sich das Amt bereit, den Wünschen des Vertreters der Landwirtschaft Rechnung zu tragen, worauf die Sitzung ihren Fortgang nehmen konnte.

Die Kommissionsmitglieder fürchten, daß durch ein solches Verhalten des Amtsvorstandes Štrympl eine gedeihliche Arbeit der Kommission unmöglich gemacht werde.

Die Gefertigten stellen die Anfragen:

Ist dem Herrn Minister bereits etwas über die Vorgangsweise des Amtsvorstandes Štrympl bekannt?

Ist der Herr Minister bereit Einfluß zu nehmen, daß derartige Vorfälle wie die geschilderten nicht mehr vorkommen können?

Prag, am 2. Oktober 1930.

Viereckl,

Hodina, Windirsch, Stenzl, Böllmann, Dr. Szüllö, Ecken, Dobránsky, Böhm, Dr. Kafka, Scharnagl, Dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, Dr. Petersilka, Prause, Nitsch, Heller, Gläsel, Halke, Platzer, Wagner, Jelinek, Dr. Peters, Zierhut.

 

Původní znění ad 705/II.

Interpellation

des Abgeordneten Rudolf Kasper und Genossen

an den Eisenbahnminister

in Angelegenheit der ungerechtfertigten Zurückweisung einer Arbeiterwochenfahrkarte durch den Stationsvorsteher in Radowenz bei Trautenau.

Am 9. März 1. J. wollte der Arbeiter Friedrich Heisler aus Radowenz bei Trautenau unter Benützung einer Arbeiterwochenfahrkarte von der Station Radowenz der Trautenau - Wekelsdorfer Bahn zu seinem Arbeitsplatze nach Parschnitz fahren. Hiebei wurde ihm jedoch von dem auf der Eisenbahnstation Radowenz Dienst tutenden Angestellten Stepan diese Arbeiterwochenfahrkarte aüs dem Grunde als ungiltig erklärt und zurückgestellt, weil der vom Gemeindeamt Radowenz beigefügte Gemeindesiegel so aufgedruckt war, daß der deutsche Text des doppelsprachigen Gemeindesiegels nach oben, der tschechische demgemäß nach unten zustehen kam. Der in Frage stehende Bahnangestellte Stepan fühlte sich nun dazu berufen, den deutschen Text des Gemeindesiegels durchzustreichen und die Wochenfahrkarte dem Besitzer derselben als ungiltig zurückzustellen, wodurch letzterem eine Reihe von Unannehmlichkeiten bereitet wurden.

Bemerkt muß werden, daß der Inhaber der Wochenkarte ein Deutscher ist, daß die Gemeinde Radowenz rein deutsch ist; denn bei der letzten Volkszählung bekannten sich lediglich 3 Personen zur tschechoslowakischen (bezhw. tschechischen) Nationalität. Weiters bemerkt muß werden, daß der in Frage stehende Bahnangestellte ob seines chauvinistischen Vorgehens nicht zum erstenmal auffällt; sondern diesbezüglich schon mehrfach Anlaß zu Klagen gab. Es ist nur allzu begreiflich, daß sich, die rein deutsche Bevölkerung der Gemeinde Radowenz durch dieses Verhalten eines Bahnangestellten verletzt und angegriffen fühlt, weshalb ein Einschreiten gegen ihn unbedingt notwendig erscheint.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Eisenbahnminister:

1. Ob er bereit ist, die in Frage stehende Angelegenheit genaset untersuchen zu lassen?

2. Ob er bereit ist dem Bahnangstellten Stepan das Ungehörige seiner Handlungsweise klarlegen und ihm die notwendigen Umgangsformen mit den deutschen Bahnbenützern beibringen zu lassen?

3. Ob er dazu bereit ist, die Abberufung des Angestellten Stepan von der Station Radowenz zu veranlassen, um der zwischen ihm und der deutschen Bevölkerung bestehenden Spannung ein Ende zu bereiten?

Prag, am 10. Oktober 1930.

Kasper,

Simm, Knirsch, Krebs, Geyer, Schubert, Köhler, Ing. Kallina, Ing. Jung, Dr. Schollich, Dr. Hassold, Szentiványi, Nitsch, Dr. Törköly, Dr. Holota, Dobránsky, Hokky, Dr. Jabloniczky, Dr. Szüllö, Fedor, Horpynka, Dr. Keibl, Matzner, Dr. Hanreich.