B. Část zvláštní.

K čl. I.

K § 1.

Všeobecné zvýšení limitu přirážek obecních je odůvodněno naléhavou potřebou zvýšených příjmů pro obce; uleví se zemím zmenšením nároků obcí na poskytnutí zemských příspěvků.

U odstavce 5. podstatná změna spočívá v tom, že dosud bylo přípustno zvýšení přirážek do 150% resp. 300% jen u těch svazků, jichž potřeba na úroky a splátky ze zápůjček činila více než rozpočtová úhrada z přirážek s nejvýše přípustnými sazbami; některé obce a okresy, zejména s větší základnou přirážkovou, nemohly využíti těchto zvýšených přirážkových sazeb, jelikož jejich potřeba na úroky a splátky po odečtení úhrady z výnosu staveb, podniků a zařízení této výše nedosahovala. Osnova proto připouští vybírání zvýšených přirážek již v případě, kdy tato potřeba na běžný rok (tedy roční úroky a splátky) činí polovinu rozpočtové úhrady z nejvýše přípustných přirážek, a přirážky bude lze zvýšiti k úhradě řádné rozpočtové potřeby vůbec, nikoli pouze na úroky a splátky dluhů. Další podstatná změna spočívá v tom, že dosud jest pro povolení těchto vyšších přirážek směrodatná potřeba na úroky a splátky pouze z těch zápůjček, které byly platně uzavřeny do dne 1. července 1927, kdežto podle této osnovy má se přihlížeti i k úrokům a splátkám dalších platně uzavřených zápůjček.

V případech, ve kterých běžná roční potřeba na úroky a splátky ze zápůjček platně uzavřených do 1. ledna 1931 činí více než plná rozpočtená úhrada z přirážek všeobecně nejvýše přípustných (250%), připouští se u obcí další zvýšení až do 350%, ovšem opět k úhradě řádné rozpočtové potřeby vůbec (odst. 7.). Potřeba na úroky a splátky ze zápůjček uzavřených od 1. ledna 1931 může býti důvodem zvýšených přirážek až do 350%, jde-li a zápůjčky uzavřené obcí v důsledku toho, že neobdržela z vyrovnávacího fondu plné úhrady upraveného neuhrazeného rozpočtového schodku, anebo usnese-li se na tom obecní zastupitelstvo nejméně dvoutřetinovou většinou všech členů.

Ustanovení o přípustnosti zvýšení přirážek usnesením tříčtvrtinové většiny všech členů do 150% u okresů a do 300% u obcí bez ohledu na potřebu na dluhy (odst. 6.) je odůvodněno úvahou, že taková většina representuje pravidelně největší část poplatného obyvatelstva a že tudíž takovéto zvýšení bude využito jen v případech všeobecně uznané a velmi naléhavé potřeby. Na nejvýše přípustných sazbách přirážek k dani činžovní se nic nemění.

U měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) bude nejvyšší sazba 360%, již nebude možno z žádného důvodu překročiti.

Podle dosavadního zákona osady, které si podržely vlastnictví a správu svého majetku, netvoří však samostatné katastrální území, nemohou použíti výnosu vlastního jmění k úhradě obecních vydaní na osadu připadajících a poplatníci takových osad jsou nuceni platiti stejné přirážky obecní jako ostatní poplatníci obecní, ačkoliv k tomu účelu jest určen především výnos osadního jmění. Osnova zjednává v tom směru nápravu (odst. 10.) tím, že připouští u obcí stanovení různých sazeb přirážek i dle takových osad (částí obcí) s vlastním majetkem, které nemají samostatného katastru. V souvislosti s tím bylo nutno doplniti § 6.

K § 3.

Poněvadž většina obcí vybírá přirážky přes 100%, není účelné podrobovati vyššímu schválení už přirážky přesahující tuto sazbu. Zvyšuje se proto pro obce sazba přirážek, které nepodléhají vyššímu schválení, až do 150%.

Vybírá-li obec přirážky v sazbách nejvýše přípustného maxima nebo blížících se tomuto maximu, může v brzké době snadno ocitnouti se v situaci, že bude potřebovati zemský příspěvek, a je tudíž odůvodněno a účelno, aby zemský výbor měl už předem možnost zkoumati rozpočty takové obce. To platí zejména u obcí větších, neboť dle zkušeností hlavně větší obce se ucházejí o příspěvek. Proto se u těchto větších obcí (přes 5.000 obyvatel) přenáší na zemský výbor kompetence ku povolování přirážek v sazbách přes 200%, u ostatních obcí v sazbách přes 250%. Také u obcí, které jsou sídly okresních úřadů, dává se kompetence ku povolení přirážek zemskému výboru už při sazbách přes 200%. Sleduje se tím záruka větší objektivity při posuzování rozpočtu. Žádá-li už obec a příspěvek, bylo by povalování obecních přirážek okresními výbory zbytečným průtahem řízení, ježto rozpočet stejně bude předložen zemskému výboru. Změny kompetenční jsou tedy v zájmu urychleného vyřízení rozpočtů a povolení přirážek. Aby se předešlo případným pochybnostem, zda proti rozhodnutí okresního výboru a odvolání proti obecnímu rozpočtu je přípustný další instanční postup či nikoli, osnova výslovně další instanční postup připouští a k zamezení další pochybnosti vzhledem k předpisům organisačního zákona, není-li snad proti rozhodnutí neb opatření zemského výboru, jež vydává v těchto případech v prvé instanci, přípustný opravný prostředek, připojuje se ustanovení o tom, že rozhodnutí neb opatření zemského výboru jsou konečná.

Doplněk odstavce 4. sleduje urychlené povolení přirážek a schválení rozpočtů jak v zájmu hospodaření obcí a okresů, tak i v zájmu orgánů pověřených vybíráním obecních a okresních přirážek.

Vypuštění odstaven 6. až 8. je odůvodněno zrušením vyrovnávacích fondů a přenesením jich funkcí na země. Bude věci zemské samosprávy, aby sama si stanovila všeobecné zásady, podle kterých bude posuzovati obecní a okresní rozpočty a poskytovati příspěvky (§ 8 a § 11, odst. 5. návrhu).

K § 4.

Doplňkem odstavce 2. nemění se nic na dosavadním stavu; doplněk ten pouze nahrazuje dosavadní odstavec 6. a vyjadřuje přímo orgány, které sestavují rozpočet v obcích tvořících samostatné městské školní okresy.

Poněvadž místní obec je podle platných předpisů povinna nésti schodek školního rozpočtu a jest tudíž tento schodek výdajem místní obce, je finančním zájmem místních obcí odůvodněno, zajistiti jim náležitý vliv na stanovení školní potřeby i její úhrady. Potřebu na školství nutno s hlediska finančního hodnotiti a posuzovati v souvislosti s ostatními potřebami a úhradovými možnostmi místní obce. Tomu nejlépe odpovídá taková úprava řízení a školním rozpočtu, při níž o školním rozpočtu materielně rozhoduje také sama obecní zastupitelstvo a místní školní radě se ponechá právo instanční cestou uplatniti svoje stanovisko. To prakticky je však možné jen v těch případech, kde obvod školní obce se kryje s územím obce místní, takže schodek školního rozpočtu hradí jediná místní obec, nebo kde z více přiškolených obcí hradí jediná obec daleko převážnou část schodku školního rozpočtu (80%). V tomto posledním případě mohou ostatní přiškolena obce hájiti své zájmy cestou instanční. Pro projednání školního rozpočtu, jehož schodek se projevuje jako položka obecního rozpočtu, je velmi vhodno převzíti předpisy a projednání obecního rozpočtu s výjimkou ovšem ustanovení, že rozpočet připravuje starosta, poněvadž školní rozpočet je připraven místními školními orgány. V ostatních případech zůstává při dosavadním stavu, ježto divergentní zájmy přiškolených obcí neumožňují přímou úpravu školního rozpočtu obecního zastupitelstvy.

K § 6.

Podle nové úpravy § 1 má býti připuštěno vybírání odstupňovaných přirážek dle osad (částí obcí) i tehdy, když netvoří samostatné katastrální území. Státní úřady správy finanční, jež jsou pověřeny vybíráním obecních přirážek, nemají však u takových osad (částí obcí) dokladu pro to, kdo je poplatný v osadě (části obce). Jde tu často a sporné otázky územních hranic takových osad (částí obcí); jež nemohou dle platných předpisů řešiti úřady správy finanční, nýbrž samy obce a úřady správy politické. Proto se § 6 doplňuje ustanovením o povinnosti předložiti výběrčím orgánům potřebné doklady.

K § 8.

Osnova přijala nyní v § 3 zásadu, že obcím jest poskytnouti ca do merita jejich rozpočtů, tj. pokud jde o stanovení potřeby a úhrady, co nejširší míru samostatnosti. Ustanovení § 8, že zemské zastupitelstvo upraví rozpočtovým regulativem formální, způsob a postup rozpočtových prací, sleduje základní myšlenku, že v rámci své samosprávy tvoří obce nižšího a vyššího řádu celek, jehož jednotky, co do merita rozpočtu samostatné, potřebí jest po formální stránce rozpočtové regulovati pravidly, jimiž by se zabezpečilo, že jejich rozpočty budou včas a řádně sestaveny na podkladě jednotných zásad. Tím bude zjednán snazší přehled o jejich hospodaření, bude možno jejich rozpočty vzájemně srovnávati, budou jejich finanční plány také lepším podkladem pro ocenění jejich finanční únosnosti a pro poskytování přídělů z prostředků zemských. Tím právě, že obce neurčují si výlučně samy svých potřeb a úhrad, nýbrž že dostává se jim i úhrad z daní státních a z přídělů zemí poskytovaných, jest třeba uspořádati aspoň po formální stránce na podkladě zkušeností, jež si získal během doby vyšší článek samosprávy, postup jejich rozpočtových prací, tak, aby celek obcí netrpěl zdlouhavým nebo nedostatečným sestavením jejich rozpočtů. Ustanovením § 8 vyplňuje se též dosavadní nedostatek předpisu § 15 finanční novely z r. 1921, podle něhož, jak byl vykládán, vyšší dohlédací úřad mohl obcím předepsati nebo schváliti vzory knih o tom, jak mají vésti příjmy a vydání, nikoli však vzory rozpočtů. Rozpočtový regulativ může býti vydán podle zkušeností zemského zastupitelstva (výboru) i podle toho, co obce samy sdělí, jako všeobecný, závazný pro všechny obce, i jako zvláštní, kde by se přihlíželo k rozpočtovým potřebám obcí určité kategorie (městských a venkovských, velkých a malých). Rozpočty obcí sestavené na podkladě jednotných zásad budou také lepším podkladem pro budoucí legislativní práce v oboru novelisace obecního zřízení.

K § 10.

Příděl z daně z obratu a přepychové pro země stanoví se dosavadní nejvýše přípustnou výměrou a přiděluje se jednotlivým zemím ve výši, jak jej vláda mezi ně rozvrhla na rok 1929, avšak po předchozím odečtení dosavadních srážek na služební, odpočivné a zaopatřovací platy zemských zaměstnanců a jich pozůstalých, jichž placení při organisaci politické správy převzal stát, dále na náklady stálého ubytování četnictva. Tyto srážky odečítávají se pevnou částkou podle výsledků roku 1929.

Srážky ty byly pouze v zemi České a Moravskoslezské, jelikož v zemi Slovenské a Podkarpatoruské stát při organisaci politické správy zaměstnance nepřevzala náklady na ubytování četnictva už dříve hradil sám.

Podle zmíněného vládního usnesení jevily se příděly z daně z obratu a přepychové po odpočtu srážek takto:

Země Česká:

příděl	41,500.000 Kč,
srážky:
1. podle § 11 zák. č. 77/27 (aktivní i pensijní požitky zemských zaměstnanců)	29,255.175 Kč,
2. podle § 22 zák. č. 77/27 (náklady na stálé ubytování četnictva)	2,484.966 Kč,
skutečný příděl	9,759.859 Kč.

 

Země Moravskoslezská:

příděl	81,000.000 Kč,
srážky:
1. podle § 11 zák. č. 77/27 (aktivní i pensijní požitky zemských zaměstnanců)	19,396.652 Kč,
2. podle § 22 zák. č. 77/27 (náklady na stálé ubytování četnictva)	1,301.093 Kč,
skutečný příděl	60,302.255 Kč.

 

Země Slovenská:

skutečný příděl 16,000.000 Kč.

Země Podkarpatoruská:

skutečný příděl 1,500:000 Kč.

Zemím se dále poskytují příděly z výnosu zvýšené daně z piva ve výši výnosu dosavadní zemské dávky z piva v jednotlivých zemích a to podle výsledku roku 1929.

Poněvadž na země přechází funkce dosavadních vyrovnávacích fondů, nutno přenechati zemím dosavadní příděly fondů v jednotlivých zemích, při čemž z přídělu daně z obratu a přepychové se u země České a Moravskoslezské odečítají srážky na platy a pense okresních zaměstnanců a pozůstalých po těchto, jichž placení při organisaci politické správy převzal stát, a to podle výsledku roku 1929. Srážky ty činí v zemi České 14,447,810 Kč, v zemi Moravskoslezské 168.342 Kč. V zemi Slovenské a Podkarpatoruské tyto srážky nejsou.

Dále se přidělují zemím procentní příděly z výnosu zvýšené daně z piva. Kalkulace zvýšeného výnosu daně z piva a klíč pro rozdělení přídělu z něho mezi jednotlivé země jest patrný z přílohy.

Zvláštní příděl pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou je odůvodněn zvláštními poměry v těchto zemích, kde různá všeobecně prospěšná zařízení nejsou dosud v potřebném rozsahu vybudována a kde tudíž zemskou samosprávu očekávají v tom směru veliké úkoly.

Ježto hlavní město Praha vystačuje s limitem přirážek, zůstává nevyužit pro město Prahu podle dosavadního znění § 11, odst. 2. určený příděl z daně z obrat; a přepychové. Vzhledem k tomu osnova dává možnost rozděliti příděl ten mezi všechna města, jež jsou sídly zemských úřadů, pokud nemohou vystačiti s vlastní úhradou v mezích nejvýše přípustných přirážek. Pro rozvrh stanoví se pevný klíč, aby příděl nebyl svodem k nadouvání rozpočtů.

K § 11.

Na země se tu přenáší funkce dosavadních vyrovnávacích fondů. Účel a smysl toto byl už vysvětlen ve všeobecné části. Finanční zájmy zemí nejsou tím nijak ohroženy, neboť jak vidno z výpočtu přídělů podle § 10, dostává se jim přídělů větších než činí součet schodků běžného hospodaření zemí a nekrytých schodků upravených obecních a okresních rozpočtů po odpočtu očekávaného vyššího výnosu přirážek v důsledku zvýšení limitu a daně výdělkové. Bude na zemích, aby vzájemným porovnáním a hodnocením úkolů jednotlivých obcí a okresů, jakož i svých vlastních úkolů, vystihly potřebu příspěvku v jednotlivých případech za účelem vhodného a úsporného plnění všech těchto úkolu se zřetelem na vyrovnání nerovnoměrnosti místní únosnosti daňové.

Podmínky, za kterých se zemím ukládá přispívati obcím a okresům, jsou zásadně stejné jako dříve, totiž nemožnost obcí a okresů vystačiti s vlastní úhradou v mezích nejvýše přípustných sazeb přirážek, při čemž jako všeobecné maximum platí u obcí 250%, u okresů 110%, u obcí pak a okresů zadlužených do té míry, že potřeba na úroky a splátky ze zápůjček přesahuje polovinu výnosu z přirážek v právě uvedených sazbách, maximum 300%, resp. 150%. Z možnosti ucházeti se o příspěvek nejsou tedy vyloučeny obce a okresy, které nemajíce shora uvedenou potřebu na dluhy, nevyužily usnesení tříčtvrtinové většiny všech členů svého zastupitelstva přípustného zvýšení přirážek do 300%, resp. 150%, a dále obce, které přes to, že jejich potřeba na dluhy činí více než celý výnos všeobecně přípustných přirážek (250%), nevyužily pro takové případy nejvýše přípustných sazeb přirážek do 350%. Úvaze zemského výboru se ovšem ponechává odepříti těmto obcím a okresům příspěvek, shledá-li, že nevyužití těchto nejvýše přípustných sazeb v poměru k jiným obcím, které jich využily, znamená nerovnoměrnost v opatřování vlastní úhrady, jestliže nerovnoměrnost ta není odůvodněna zvláštními hospodářskými a sociálními poměny v tom kterém svazku (zřetele na místní únosnost daňovou). Nebezpečí nestejného posuzování jednotlivých případů bude čeleno tím, že zemský výbor má příděly tyto spravovati jednotně a že pro poskytování příspěvků má stanoviti předem všeobecné zásady. Z přídělů, kterých se zemím dostává, nutno stanoviti pro příspěvky obcím a okresům určité úhrnné minimum. Toto minimum stanoví se čtyřmi pětinami přídělů podle § 10, odst. 3., kteréž představují dosavadní příděly vyrovnávacích fondů. Čtyřpětinová kvota těchto přídělů volena byla proto, že obcím a okresům, uvolňuje se cesta k opatření nových vlastních příjmů zvýšením limit u přirážek a zvýšením daně výdělkové, takže požadavky jejich se značně sníží. (Srovnej v příloze klíč pro výpočet přídělů). Nebylo by proto účelno stanoviti pro příspěvky obcím a okresům jako minimum dosavadní příděly v plné výši, ježto by tím země při poskytování příspěvků byly příliš úzce omezeny ve vzájemném hodnocení úkolů zemských oproti úkolům obcí a okresů.

Odstavec 7. zaručuje kontrolu ministerstva vnitra a financí nad správou přídělů, zejména se zřetelem na příspěvky poskytnuté z nich jednotlivým obcím a okresům. Bude také možno výsledky hospodaření s příděly statisticky zpracovati a s veřejností sděliti.

K § 19.

V zájmu účinného výkonu schvalovacího práva nadřízených orgánů nad rozpočtem jest nutno všeobecně a jednotně upraviti hospodaření všech svazků samosprávných po dobu, než rozpočet je pravoplatně stanoven, tj. nejen usnesen, nýbrž též schválen. Přejímá se všeobecně zásada obsažená už pro obce v § 8, odst. 4. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n., že před pravoplatným stanovením rozpočtu může býti hospodařeno jen v rámci rozpočtu předchozího, pokud jeho výdajové položky nejsou vyšší než rozpočtu, o který jde. Zásada ta se jen přesněji upravuje, zejména se omezuje výslovně na hospodaření řádné, neboť povaha hospodaření mimořádného a investičního nepřipouští dobře i hospodaření dle rozpočtu předchozího. Při tom se na rozdíl od § 8, odst. 4. umožňuje konati i takové vyšší nebo nové výdaje, ke kterým je svazek povinen z jiného právního titulu než z povinnosti zákonné.

Při hospodaření mimořádném nutno rozeznávati mimořádné a investiční výdaje n a úvěr od takových, pro které se opatřuje úhrada jiným způsobem (např. mimořádnými příjmy ze jmění, za prodaný majetek a pod.). Pro výdaje na úvěrovou úhradu odkázané stanoví se přísné omezení, že před konečným schválením rozpočtu nesmějí se prováděti, aby jich předchozí realisace nemohla býti svazkem provedena nebo zahájena bez ohledu na otázku přípustnosti úvěru dle § 20, což se posud zhusta stávalo a stavělo správu Fondu při úpravě rozpočtu i úřad rozhodující o schválení zápůjčky před těžké problémy hotových faktů a způsobovalo kritické situace ve finančním hospodaření dotčených svazků. Výjimka se připouští pro investice, jež byly zahájeny řádně v předchozích rozpočtových obdobích a jejichž provádění vzhledem k jejich rozsahu je určena na několik rozpočtových období nebo na něž již úvěr je povolen a opatřen. Tu je nutno připustiti provádění a pokračování, resp. dokončení, aniž je účelno a potřebno vyčkati konečného schválení rozpočtu. Pro mimořádné a investiční položky, jež mají býti hrazeny jiným způsobem než úvěrem, je možno připustiti provádění před konečným schválením rozpočtu, jestliže jejich rozpočtová úhrada je pravoplatně opatřena, tj. příslušná hotovost je k disposici příslušnému orgánu.

Mimorozpočtové hospodaření ve výdajích mimořádných a investičních se vůbec zakazuje. Investice, která předem do rozpočtu nebyla zařazena, nesmí se prováděti ani před schválením ani po schválení rozpočtu. To zesiluje význam rozpočtu a jeho schválení a není v tom nic odiosního, neboť investice, kterou svazek nepokládal za potřebnou při sdělávání rozpočtu, nemůže býti - vyjma případy vyšší moci, pro které se ovšem připouští výjimka, - nikdy tak naléhavá, aby musela býti během roku mimorozpočtově provedena.

Ježto omezující předpisy bez současného stanovení určitých sankcí na jejich překročení by se dle zkušeností ukázaly nedostatečnými, bylo nutno zachování shora vyložených předpisů dáti pod sankci zodpovědnosti funkcionářů samosprávného svazku. Usnesení odparující předpisům těm jsou neplatná a nesmějí býti provedena. Pro hlasování při nich a zodpovědnost za ně a za jejich provedení přejímá se zásada § 10, odst. 3., zák. č. 329/1921 Sb. z. a n. Konformně s platným už pro obce ustanovením zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. svěřuje se rozhodnutí o povinnosti k náhrad škody orgánu dozorčímu, jenž schvaluje výroční účty dotčeného svazku. Ten učiní tedy výrok ten z moci dozorčí bez ohledu na to, zda někdo se ho domáhá či nikoliv. Ježto jde o výrok dozorčí, jest ovšem proti výroku okresního výboru ohledně obcí připustiti odvolání k zemskému výboru dle § 99 zák. o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. z. a n. Stěžovati si může dotčený funkcionář i obec. Určení výše náhrady ponechává se soudu. Soudní vymáhání může naříditi dozorčí úřad.

Zodpovědnost pomíjí dnem, kdy dozorčí orgán účty schválil, nebo kdy se považují za schválené, nenastalo-li dříve promlčení. Případ dodatečně zjištěného trestního činu sluší ovšem vyjmouti.

Všechna tato ustanovení bylo nutno rozšířiti i na hospodaření místních školních orgánů, ježto toto hospodaření je úhradově vázáno na hospodaření obcí. Proto také jejich účty se podrobují schválení okresních, případně zemských výborů.

K § 20.

Má-li býti umožněno; obcím a okresům využití subvencí poskytovaných ze státních nebo jiných veřejných prostředků na určitá zařízení obecně prospěšná, je nutno připustiti, aby svazky mohly uzavříti zápůjčku, pokud jest jí zapotřebí k úhradě nákladu subvenčně nekrytého, zejména proto, že zpravidla jde tu o zařízení pro obyvatelstvo dotčeného svazku s hlediska hospodářského velmi význačné. Mez 25% subvence byla volena jako pravidelná průměrná výše podpor poskytovaných z veřejných prostředků na nejdůležitější úvahu přicházející zařízení, jako na př. elektrisace, komunikace, meliorace, vodovody aj. Poněvadž však se vzhledem k rozvoji obce neb okresu může vyskytovati také naléhavá nutnost opatřiti, provésti neb rozšířiti obecně prospěšné zařízení, na které subvence poskytnuta není, připouští se možnost další zápůjčky, svolí-li k uskutečnění příslušného projektu zemský výbor. Jemu přísluší posouditi Skutečnou naléhavost věci. Aby byla umožněna účast obcím neb okresům na výhodách plynoucích z pozemkové reformy, pokud jde o lesy, nutno výslovně povoliti zápůjčku na cenu za lesy získané z pozemkové reformy. Není také důvodu brániti v uzavření zápůjčky na výdaje hrazené svazkem toliko zálohou, ježto jde o přechodnou zápůjčku, k jejímuž splacení budoucí úhrada je zaručena. Souhlas zemského výboru, po př. ministerstva vnitra a financí v případech odstavce 1. lit. b) má zaručiti jednotnou praxi při nařizování určitých výdajových opatření úřady obcím a okresům.

Krom toho nutno umožniti dokončení investičních zařízení, s jichž prováděním bylo započato před účinností zákona, jde-li o dokončení nutné, aby nebyl znehodnocen dosavadní náklad.

Ve shodě s ustanoveními §§ 43 a 80 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n., platnými pro země a okresy v příčině schvalování zápůjček jakéhokoliv druhu (tudíž i přechodných, krátkodobých úvěrů), podrobují se též všechna usnesení o obecních zápůjčkách vyššímu schválení. Smysl tohoto ustanovení je jasný; nelze obcím dáti při uzavírání přechodných zápůjček více volnosti než mají vyšší svazky.

Kompetence ke schvalování zápůjček u obcí upravuje se shodně s předpisy o povolování přirážek (§ 3), při čemž ovšem schválení podléhají zápůjčky vždy bez ohledu na výši přirážek v obci vybíraných. Bude nyní spíše docílena jednotnost postupu při schvalování zápůjček větším obcím a obcím s vyšším zatížením přirážkovým.

Včasné vyřízení žádostí za schválení zápůjček zaručuje se stejným způsobem jako při povolení přirážek, při čemž u zápůjček přechodných je vzhledem k zvláštní jejich povaze stanovena krátká lhůta pro vyřízení.

Ustanovením odstavce 4. vychází se vstříc nejen požadavkům úvěrních společenstev, ale hlavně požadavkům a finančním zájmům obcí, zejména venkovských, jež často u úvěrních společenstev dosáhnou včas a daleko levněji úvěru, než u jiných ústavů peněžních. To je zvláště významné v otázce přechodného úvěru.

Ustanovením odst. 5. rozšiřuje se i na okresní zápůjčky zásada platná pro obce podle § 23, odst. 3. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. o tom, že úřad schvalující zápůjčku má dbáti jejího včasného splácení.

K § 21.

Dosavadní příspěvková povinnost obcí ukázala se pro obce příliš tíživou, zejména pokud jde o nedobytné ošetřovací útraty v ústavech pro choromyslné a při dlouhotrvajících chorobách. Břímě to vyčerpalo často převážnou část výnosu přirážek, ba někdy i výnos ten přesahovalo. Bylo tudíž nutno přizpůsobiti je finanční nosnosti obcí způsobem, jak v osnově uvedeno. Záruka objektivního posuzování majetkových poměrů osob k úhradě ošetřovného povinných jest sledována předpisem o potvrzení vysvědčení nemajetnosti nadřízeným úřadem politickým.

K § 22.

Náhrada za ubytování četnictva tvoří srážkovou položku při výpočtu přídělů podle § 10 a proto se ustanovení § 22, odst. 4. vypouští.

K § 23.

Provisorní ustanovení § 23 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. bylo odůvodněno zvláštními poměry v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, kde náklady na školství národní, hrazené ve značné míře církvemi formou zvláštních přirážek na poplatnictvo, nepřicházejí k výraz u v obecních rozpočtech a nejsou tudíž směrodatné pro výši přirážek obecních, jež je předpokladem pro uplatňování požadavku -o zemský příspěvek. Poněvadž k úpravě poměrů národního školství na Slovensku, jak byla očekávána, nedošlo, jeví smutným provisorium to prodloužiti, aby nenastala disparita v zatížení poplatnictva.

K § 26.

Předpis tohoto paragrafu uvádí, co má býti vlastně zásadou správného a rozumné ho hospodaření obce. Prostředků obce nemá se užívati k tomu cíli, aby výdělečný podnik, který je trvale pasivní, byl nadále veden po nesprávných cestách, ať již z nezkušenosti neb neodbornosti osob jej vedoucích a v něm zaměstnaných, nebo pro nesprávnou organisaci nebo určení jeho. Dozorčímu úřadu dává se tu proto právní podklad pro doručení vhodných opatření obci. Ustanovením tímto lze vhodně nahraditi dosavadní znění § 26, které mělo ráz ustanovení přechodného a vývojem poměrů stalo se bezpředmětným.

K § 27.

Osnovou zákona o zvýšení daně z piva navržené dodatečné zvýšení daně z piva se zpětnou platností od 1. července 1930 umožňuje, aby tento zvýšený výnos byl přidělen zemím se zřetelem k tomu, že zemské rozpočty za rok 1930 vykazují neuhrazené schodky a že také fondy podle § 10 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. nestačily k úhradě upravených schodků obecních a okresních rozpočtů. Rozdělením přídělů mezi země pověřuje se vláda. Tímto ustanovením nahrazuje se vhodně dosavadní ustanovení §u 27, které rovněž změnou poměrů stalo se bezpředmětným.

K čl. II.

Při ustanovení, že z přídělu podle § 10, odst. 1. lit. b) obdrží každá země za rok 1930 jednu dvanáctinu, vychází se z předpokladu, že nový zákon o dani z piva nabude účinnosti dne 1. prosince 1930. Za dobu do 1. prosince 1930 obdrží země dosavadní zemskou dávku.

Vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 10. října 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

	Ministr financí:
	Dr. Engliš v. r.