Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	3. zasedání.

703.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ..........................................................,

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně…

Čl. I.

Zákon č. 77/1927 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

V § 1, odst. 1. doplňuje se touto větou:

Pro léta 1931 a další zvyšuje se nejvýše přípustná sazba obecních přirážek na 250%.

Odst. 5. bude zníti:

(5) Nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšších přirážek přípustných podle odst. 1. a 2., pokud se týče 3., k úplné úhradě řádné rozpočtové potřeby a, činí-li rozpočtová potřeba na úroky a splátky připadající na běžný rozpočtový rok z platně uzavřených zápůjček více než polovinu rozpočtové úhrady z těchto přirážek, smějí býti k úhradě rozpočtového schodku řádného hospodaření vybírány obecní přirážky až do sazby 300%, okresní přirážky až do sazby 150%. Při tom se nepřihlíží k potřebě na úroky a splátky ze zápůjček na stavby, podniky a jiná zařízení, jež mají rozpočtovou rovnováhu nebo přebytek, jinak se k potřebě této přihlíží, nejvýše však do částky rozpočtového schodku jednotlivých staveb, podniků a zařízení.

Za odst. 5.vkládají se další odstavce tohoto znění:

(6) I když nejsou splněny podmínky předchozího odstavce, mohou býti vybírány obecní přirážky až do sazby 300%, okresní přirážky až do sazby 150%, usnese-li se na tom obecní (okresní) zastupitelstvo nejméně tříčtvrtinovou většinou všech členů.

(7) Nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšších přirážek přípustných podle odst. 1. a 2., pokud se týče 3., k úplné úhradě řádné rozpočtové potřeby a činí-li rozpočtová potřeba na úroky a splátky připadající na běžný rozpočtový rok ze zápůjček platně uzavřených do 1. ledna 1931 více než rozpočtová úhrada z těchto přirážek, smějí býti k úhradě rozpočtového schodku řádného hospodaření vybírány obecní přirážky až do sazby 350%. Časové omezení do 1. ledna 1931 neplatí pro zápůjčky uzavřené obcí v důsledku toho, že neobdržela z vyrovnávacího fondu plné úhrady upraveného neuhrazeného rozpočtového schodku. Potřeba na úroky a splátky jiných zápůjček uzavřených po 1. lednu 1931 může býti důvodem vybírání obecních přirážek až do 350%, usnese-li se na tom obecní zastupitelstva nejméně dvoutřetinovou většinou všech členů. Poslední věta odst. 5. platí obdobně.

(8) Na přirážky k dani činžovní se ustanovení odst. 5. až 7. o přípustnosti zvýšení přirážkové sazby nevztahují.

Dosavadní odst. 6. se přečísluje na odst. 9.

Dosavadní odst. 7. se přečísluje na odst. 10. a bude zníti:

(10) Nehledíc k ustanovení odst. 2., 3., 4. a 8. není odstupňování přirážek k přímým daním přípustno; toliko u obcí mohou býti odstupňovány přirážky dle jednotlivých osad (částí obcí), které mají vlastní, zvláště spravovaný majetek.

V § 3, odst. 1. věty 2. až 5. budou zníti:

Usnesení o vybírání nejvýše 150%ní přirážky obecní; 50%ní přirážky okresní a zemské nepotřebuje vyššího schválení.

Vyšší přirážky povoluje a rozpočty schvaluje zemím vláda, okresům a městům s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) zemský výbor, obcím, které jsou sídly okresních úřadů nebo mají podle posledního úředního sčítání lidu více než 5000 obyvatel, jde-li o přirážky do 200%, okresní výbor, nad 200% zemský výbor, ostatním obcím, jde-li o přirážky od 150% do 250%, okresní výbor, žádají-li o příspěvek podle § 11, odst. 2, nebo jde-li o přirážky nad 250%, zemský výbor.

O odvolání proti usnesení obecního zastupitelstva a rozpočtu rozhoduje okresní výbor, v dalším pořadí zemský výbor; o odvolání proti usnesení o rozpočtu měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) a o rozpočtu okresním rozhoduje zemský výbor. Veškerá rozhodnutí a opatření zemského výboru podle tohoto odstavce mají platnost konečnou. Odvolání proti rozpočtu zemskému je nepřípustno.

V odst. 4. první věta nahrazuje se tímto ustanovením:

Úřady povolané rozhodovati o žádostech za povolení obecních a okresních přirážek a o schválení obecních a okresních rozpočtů jsou povinny rozhodnouti, jde-li o okresní vy bor, nejdéle do 3 měsíců, jde-li o zemský výbor, nejdéle do 4 měsíců ode dne, kdy žádost náležitě doložená k nim došla. Nebyla-li lhůta dodržena zaviněním úředníka, lze stíhati podle platných předpisů toho, kdo nedodržení lhůty zavinil.

Odst. 6., 7. a 8. se vypouštějí.

V § 4, odst. 2. za slova "místní školní rady" vsouvají se slova "(městské školní výbory)".

Odst. 3. až 6. budou zníti:

(3) V obcích, které samy a sobě tvoří školní obec nebo samostatný městský školní okres, přísluší obecnímu zastupitelstvu právo upraviti školní rozpočet po předchozím jeho projednání v obecní radě. O usnesení obecního zastupitelstva o úpravě školního rozpočtu platí obdobně § 6 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. s výjimkou věty 1. odst. 1. Usnesení o úpravě školního rozpočtu jest ihned sděliti orgánu, který sestavil školní rozpočet. Jemu přísluší právo proti usnesení tomu ve lhůtě 15 dnů ode dne sdělení se odvolati.

(4) Jde-li o školní obec složenou z několika obcí místních nebo jejich částí a připadá-li na jednu z těchto obcí nejméně 80% schodku školního rozpočtu, přísluší této obci právo upraviti školní rozpočet podle předchozího odstavce. Ustanovení věty 3. a 4. předchozího odstavce platí obdobně. Usnesení o úpravě rozpočtu jest sděliti též ostatním přiškoleným obcím, jejichž obecním zastupitelstvím přísluší právo ve lhůtě 15 dnů ode dne sdělení se odvolati.

(5) Nejde-li o případy odst. 3. a 4., jsou starostové obcí povinni školní rozpočet s rozvrhem schodku ihned po dobu 15 dnů veřejně vyložiti, a když byl prve s finanční komisí sdělen, aby se o něm vyjádřila, nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy jim byl dodán, předložiti obecním zastupitelstvům, aby se usnesla, má-li se proti školnímu rozpočtu nebo rozvrhu jeho schodku podati odvolání. Usnesené odvolání jest podati do 15 dnů ode dne usnesení. Proti školnímu rozpočtu nebo rozvrhu jeho schodku má právo ve lhůtě vyložení podati odvolání také každý volič nebo poplatník v obci.

(6) O odvolání rozhoduje s konečnou platností okresní výbor, přísluší-li přiškolené obce do dvou nebo více okresů nebo jde-li o obce, které jsou samostatnými městskými školními okresy, zemský výbor. Úřady rozhodující o odvolání jsou povinny slyšeti příslušné okresní školní výbory.

V § 6 k odst. 1. připojuje se tato věta:

Jsou-li u obcí odstupňovány přirážky podle § 1, odst. 10., jest zároveň s oznámením sazeb předložiti doklady potřebné pro předpis a vybírání přirážek v osadách (částech obcí), jež netvoří samostatné katastrální území.

§ 8 bude zníti:

Zemské zastupitelstvo vydá pro obce závazné předpisy, upravující formální způsob a postup rozpočtových prací (rozpočtový regulativ).

V § 9, odst. 2, citace § 1, odst. 7. nahrazuje se citací § 1, odst. 10.

§ 10 bude zníti:

(1) Zemím se přidělují pro jejich vlastní potřebu tyto roční příděly:

	a) z výnosu daně z obratu a daně přepychové	b) z výnosu daně z piva podle zákona ze dne ........... č. ...... Sb. z. a n.
zemi České	9,759.859 Kč	75,191.917 Kč,
zemi Moravskoslezské	60,302.255 Kč	19,973.808 Kč,
zemi Slovenské	16,000.000 Kč	7,963.823 Kč,
zemi Podkarpatoruské	1,500.000 Kč	804.740 Kč.

 

(2) Kromě toho přidělují se každé zemi:

a) splatná daň domovní, předepsaná na léta 1931 a další v obvodu té které země v obcích a osadách, které podle ustanovení § 9 nemají nároku na příděl z daně té;

b) 1,5% zvláštní příspěvek podle § 105, odst. 2. zákona o přímých daních, předepsaný na léta 1931 a další v obvodu té které země, po srážce částky přidělené fondu, označenému v § 108 zákona o přímých daních;

c) část obecních přirážek ku všeobecné a zvláštní dani výdělkové (§§ 58, odst. 6 a 85, odst. 6. zákona o přímých daních) v obvodu té které země na léta 1931 a další předepsaných a zaplacených;

d) tyto roční příděly z daně z obratu a přepychové:

zemi České	88,926.990 Kč,
zemi Moravskoslezské	40,482.258 Kč,
zemi Slovenské	14,564.000 Kč,
zemi Podkarpatoruské	1,410.700 Kč.

 

(3) Dále se přiděluje zemím 24,6% z výnosu daně z piva podle zákona č. ..... Sb. z. a n.

Z tohoto přídělu obdrží:

země Česká	45%,
země Moravskoslezská	31%,
země Slovenská	18%,
země Podkarpatoruská	6%.

 

(4) K urychlenému rozvoji působnosti zemské samosprávy obdrží mimo to z výnosu daně z piva:

	země Slovenská	země Podkarpatoruská
v roce 1931	1,000.000 Kč	200.000 Kč,
v roce 1932	2,000:000 Kč	400.000 Kč,
v roce 1933	3,000.000 Kč	600.000 Kč,
v roce 1934	4,000.000 Kč	800.000 Kč,

 

v dalších letech až do definitivní úpravy finančního hospodářství svazků územní samosprávy země Slovenská ročně po 5,000.000 Kč, země Podkarpatoruská ročně po 1,000.000 Kč.

(5) Pokud řádná rozpočtová potřeba měst, která jsou sídly zemských úřadů, nemůže býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek (§ 1, odst. 9.) bylo plně využito a že byly též zavedeny výhodné dávky a poplatky, může ministr financí v dohodě s ministrem vnitra rozděliti mezi jmenovaná města příděl z daně z obratu a přepychové až do nejvyšší roční částky 10,000.000 Kč. Jednotlivé město může z tohoto přídělu obdržeti nejvýše částku, určenou poměrem počtu jeho obyvatelstva podle posledního úředního sčítání lidu k úhrnnému počtu obyvatelstva všech těchto měst.

§ 11 bude zníti:

(1) Příděly podle § 10, odst. 2. a 3. spravuje jednotně zemský výbor.

(2) Zemím se ukládá, aby z přídělů jim podle § 10, odst. 2. a 3. připadajících poskytovaly příspěvky finančně slabým obcím a okresům svého obvodu, tj. takovým, jichž rozpočtová potřeba není zcela uhrazena přes to, že plně využily nejvýše přípustných sazeb přirážek podle § 1, odst. 1., 2., 3. a 5. a obce též zavedly vhodné dávky a poplatky, bylo-li by jinak ohroženo řádné a včasné plnění nutných úkolů tohoto obcí a okresů.

(3) Do oboru působnosti zemí náleží i nadále podporovati nižší samosprávné svazky v plnění mimořádných úkolů (staveb škol, humanitních ústavů, kanalisací, elektrisací, vodovodů, cest atd.) a to především, pokud k plnění těchto úkolů je nižší svazek podle zákona nebo podle nařízení úřadu povinen a splnění úkolu přesahuje finanční jeho únosnost.

(4) Úhrnná částka určená v zemském rozpočtu na příspěvky obcím a okresům podle odst. 2. musí činiti v každé zemi nejméně čtyři pětiny přídělů podle § 10, odst. 2.

(5) O poskytnutí příspěvku podle odst. 2. jednotlivé obci neb okresu rozhoduje zemský výbor podle všeobecných zásad, jež k tomu cíli předem stanoví. Obce a okresy žádající za zemský příspěvek jsou povinny předložiti svoje rozpočty zemskému úřadu v nepřekročitelné lhůtě do 30. listopadu roku předcházejícího rok rozpočtový. Zemský výbor může ze závažných důvodů jednotlivé obci nebo okresu tuto lhůtu prodloužiti.

(6) Zemský výbor muže obcím a okresům, které nevyužily nejvýše přípustných sazeb přirážek podle § 1, odst. 6. a 7., odepříti příspěvek, pokud by poskytnutí příspěvku mělo za následek nerovnoměrnost podmínek vlastní úhrady mezi jednotlivými svazky, není-li tato nerovnoměrnost odůvodněna zvláště závažnými poměry hospodářskými a sociálními v obvodu dotčeného o příspěvek se ucházejícího svazku.

(7) Vláda se zmocňuje stanoviti nařízením, za jakých podmínek mají zemské výbory před svým rozhodnutím o žádosti za příspěvek poskytovati obcím a okresům zálohy na požadovaný příspěvek.

(8) Zemské výbory jsou povinny předložiti každoročně do konce března ministerstvům vnitra a financí zprávu o zemských příjmech z přídělů podle § 10 a o příspěvcích obcím a okresům poskytnutých v předchozím roce. Podrobnosti určí vládní nařízení.

V § 12, odst. 1. citace §§ 9 až 11 nahrazuje se citací §§ 9 a 10.

K § 19 se připojují další odstavce tohoto znění:

(2) Není-li rozpočet na ten který rok pravoplatně stanoven, může býti hospodařeno jen v rámci posledního pravoplatně stanoveného rozpočtu, pokud nejsou položky potřeby tohoto rozpočtu vyšší než položky rozpočtu na běžný rozpočtový rok. Výdaje vyšší nebo v posledním pravoplatně stanoveném rozpočtu neuvedené mohou svazky konati jen tehdy, jsou-li k nim po zákonu nebo z jiného právního titulu povinny.

(3) K provádění mimořádných a investičních položek rozpočtové potřeby, které mají hrazeny býti zápůjčkami, nesmí býti přikročeno před schválením rozpočtu, leč by šlo o položky na nutné pokračování v mimořádných a investičních pracích dříve již řádně projednaných a započatých nebo o položky, pro něž již úhrada zápůjčkou byla pravoplatně povolena a opatřena. K provádění ostatních mimořádných a investičních položek rozpočtové potřeby smí býti přikročeno jen tehdy, je-li pro ně určená rozpočtová úhrada pravoplatně opatřena.

(4) Mimořádné a investiční výdaje v rozpočtu neobsažené nesmějí býti vůbec konány, leč v rozsahu nezbytně nutném v případech, kde jde o neodkladná opatření způsobená vyšší mocí.

(5 Usnesení odporující předpisům odst. 2., 3. a 4. jsou neplatná a nesmějí býti provedena. O ručení za škody z jejich provedení a o způsobu hlasování platí obdobně ustanovení § 10, odst. 3. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. o povinnosti k náhradě škody rozhoduje nadřízený orgán, jemuž přísluší schválení účtů. Do rozhodnutí okresního výboru o povinnosti k náhradě škody způsobené obci lze si stěžovati k zemskému výboru ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení. O výši náhrady rozhodne řádný soud pořadem práva; rozhodnutím orgánu, jenž rozhodl pravoplatně o povinnosti k náhradě škody, je soud vázán. K příkazu tohoto orgánu musí žaloba býti podána. Povinnost k náhradě pomíjí, vyjímajíc případ činu trestného, dnem, kdy účty byly schváleny nebo se považují za schválené, nezanikla-li již dříve promlčením.

(6) Ustanovení odst. 2. až 5, platí obdobně pro hospodaření místních školních orgánů (§ 4). Jejich účty podléhají schválení orgánů, které jsou podle § 4 povolány k rozhodnutí o odvolání proti školnímu rozpočtu.

§ 20 bude zníti:

(1) Obce a okresy, jichž roční potřeba na úrok a splátky ze zápůjček vyžaduje kromě výtěžků kmenového jmění k tomu účelu použitých více než 50% přirážkové základny v průměru tří let, jež předcházejí rok, v němž se dotyčný svazek o zápůjčce usnáší, smějí nové zápůjčky uzavírati jen tehdy, jde-li o opatření úhrady na nutná vydání:

a) způsobená vyšší mocí;

b) k nimž obec neb okres jsou povinny podle nařízení nadřízených úřadů ze zákona k tomu oprávněných, které mají před vydáním nařízení vyžádati si souhlas zemského výboru, a jde-li o úřady ústřední, vyžádati si souhlas ministerstva vnitra a ministerstva financí;

c) jež obec (okres) hradí toliko zálohou;

d) na zařízení, o němž bude náležitě prokázáno, že jeho výnosem bude úrokování a splácení zápůjčky zaručeno;

e) na zakoupení, vybudování, znovuzřízení nebo rozšíření obecně prospěšného zařízení včetně zřízení nových komunikací (ulic), kanalisací a veřejného osvětlení. Podmínkou jest, že pravoplatné usnesení o opatřeních těch bylo schváleno zemským výborem;

f) na zařízení, k jehož částečné úhradě jest zaručena subvence z prostředků státu, země nebo fondů jimi spravovaných ve výši alespoň 25% nákladu podle úředně schváleného rozpočtu, který je podkladem pro vyměření subvence;

g) na přídělovou cenu za lesy přidělené státním pozemkovým úřadem nebo na nabývací cenu za lesy získané ze zabraného majetku prostřednictvím státního pozemkového úřadu zkráceným řízením přídělovým.

K potřebě na úroky a splátky ze zápůjček na obecní a okresní stavby, podniky a jiná zařízení, jež mají rozpočtovou rovnováhu nebo i přebytek, se při stanovení meze 50% nehledí. Jinak se k potřebě této přihlíží, nejvýše však do částky rozpočtového schodku jednotlivých staveb, podniků a jiných zařízení.

(2) Ustanovení předchozího odstavce nevylučuje uzavření zápůjčky, které je zapotřebí k další úhradě nákladu na zařízení, s jehož prováděním bylo započata před účinností tohoto zákona, je-li dokončení nutné, aby nebyl znehodnocen dosavadní náklad.

(3) K platnému uzavření obecní zápůjčky nebo převzetí záruky je třeba schválení zemského výboru v těchto případech:

a) u měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem);

b) u obcí, které jsou sídly okresních úřadů nebo mají podle posledního úředního sčítání lidu více než 5.000 obyvatel,!vybírají-li v rozpočtovém roce, ve kterém se obecní zastupitelstvo na zápůjčce usnáší, více než 200% přirážek;

c) u ostatních obcí, vybírají-li v rozpočtovém roce, ve kterém se obecní zastupitelstvo na zápůjčce usnáší, více než 250% přirážek;

d) u všech obcí, obdržely-li v předchozím roce příspěvek podle § 11.

V ostatních případech schvaluje uzavření obecní zápůjčky nebo převzetí záruky okresní výbor. Úřady schvalující obecní zápůjčky jsou povinny rozhodnouti do 3 měsíců, jde-li o zápůjčky přechodné, do 1 měsíce ode dne, kdy náležitě doložená žádost o schválení k nim došla. Ustanovení § 3, odst. 4., věty druhé platí obdobně.

Obec smí uzavříti zápůjčky také u úvěrních ústavů (společenstev) s neobmezeným ručením. V tomto případě nestává se obec členem ústavu, nepřejímá neobmezené ručení za jeho závazky a zápůjčka je platně uzavřena, i když by podle jeho stanov členství ve společenstvu bylo její podmínkou. V takových případech nepozbývají však tyto úvěrní ústavy práva na daňové a poplatkové výhody příslušející jim podle platných předpisů za podmínky, že obmezují svou činnost pouze na své členy.

(5) Úřady schvalující zápůjčky jsou povinny učiniti opatření, aby obce a okresy z výnosu přirážek a z příspěvků podle § 11 včas a plně zaplatily splatné úroky a splátky ze zápůjček.

K § 21 připojují se jako odst. 2. a 3. tato ustanovení:

(2) Příspěvková povinnost obcí podle předchozího odstavce omezuje se, pokud jde o útraty vzešlé počínajíc rokem 1931, na 20% nedobytných ošetřovacích útrat ve veřejných nemocnicích a porodnicích pouze za dobu 4 týdnů. Povinnost obcí přispívati na nedobytné ošetřovací útraty vzešlé počínajíc rokem 1931 v ústavech pro choromyslné odpadá.

(3) Vysvědčení o majetkových poměrech osob k úhradě ošetřovného podle zákona povinných musí býti vždy potvrzeno politickým úřadem nadřízeným obci, jež vysvědčení vydává.

V § 22 vypouští se odst. 4.

V § 23 slova "tří let" nahrazují se slovy "šesti let" a slova "z fondu podle § 10" slovy "podle § 11".

§ 26 bude zníti:

Shledá-li dohlédací úřad při povolování přirážek a schvalování rozpočtu obce nebo při provádění revise obecního hospodářství, že výdělečný podnik obce (nesloužící veřejnému zájmu) trvale nevykazuje rozpočtové rovnováhy, může obci doporučiti vhodné změny v jeho vedení, organisaci neb určení a uložiti jí, aby o nich bylo v obecním zastupitelstvu jednáno a usnesení učiněno.

§ 27 bude zníti:

Vláda rozdělí zemím zvýšený výnos daně z piva za rok 1930 podle § zákona č. /1930 Sb. z. a n. přihlížejíc k neuhrazeným schodkům zemských rozpočtů na rok 1930 a k upraveným schodkům obecních a okresních rozpočtů na rok 1930, pokud nemohly býti uhrazeny z prostředků vyrovnávacích fondů.

Čl. II.

(1) Ustanovení tohoto zákona o přídělech zemím z výnosu daně z piva (čl. I., § 10, odst. 1., 3. a 4. a § 27) nabývají účinnosti současně se zákonem č. /1930 Sb. z. a n. s tím, že z přídělů podle § 10, odst. 1. lit. b) obdrží každá země za rok 1930 jednu dvanáctinu.

(2) Ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1931 s tou úchylkou, že opatření, jež tato ustanovení ku včasnému svému provedení předpokládají již v roce předchozím, budou podle nich učiněna ode dne vyhlášení tohoto; zákona.

(3) S výhradou použití na dřívější případy pozbývají zároveň platnosti všechna ustanovení zákonů a nařízení, jež se týkají předmětů upravených tímto zákonem. Doplatky po případě přeplatky přídělů vyrovnávacích fondů budou vyúčtovány se zeměmi na účet jejich přídělů podle čl. I. (§ 10).

(4) K podání žádosti obcí a okresů za zemský příspěvek podle čl. I. (§ 11, odst. 5.) pro rozpočtový rok 1931 stanoví se lhůta do konce prosince 1939.

Čl. III.

(1) Provedením tohoto zákona pověřují se ministři vnitra a financí.

(2) Ministr vnitra se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí sestavil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil znění zákona č. 77/1927 Sb. z. a n., jaké vyplývá ze změn předsevzatých tímto zákonem.

Důvodová zpráva.

A. Část všeobecná.

Krise samosprávných financí je v době po světové válce jedním z nejtěžších problémů, které státní finanční! politika musí řešiti.

Všude v cizině, kde se vyvinula v širším rozsahu samospráva, jest krise financí svazků samosprávných na denním pořadu, takže tu jde skutečně o zjev mezinárodní, který na př. Rakousko řešilo již sedmkrát (naposled v r. 1928) a Německo pětkrát (naposled v r. 1927). Tento osud jest údělem i republiky Československé.

Již zákonem č. 329/1921 Sb. z. a n. bylo přechodně upraveno finanční hospodaření obcí. Aby bylo ulehčeno přirážkové břemeno k daním přímým, bylo nutno nalézti pro obce nové zdroje příjmů ve formě samostatných dávek obecních, většinou povahy spotřební a obecních poplatků, což ostatně souviselo s novou úpravou politické konstrukce obecní samosprávy, jíž bylo přizpůsobiti i finanční soustavu obecní v zájmu únosnosti a záruky hospodárnosti. Krom toho byl sesílen dozor vyšších úřadů. Současně byl vydán zákon č. 334/1921 Sb. z. a n., jímž byla všem svazkům samosprávným poskytnuta vydatná výpomoc úděly z některých státních daní. Než i po té přirážky k daním přímým zůstaly nadále hlavním zdrojem příjmů samosprávných svazků.

Když vývojem poměrů a v neposlední řadě stále stoupající tendencí výdajů vozků samosprávných, jež měla za následek vysoké břemeno přirážek k daním přímým, úprava ta ukázala pse nevyhovující, bylo nutno přistoupiti k nové úpravě finančních poměrů všech svazků územní samosprávy. To se stalo v souvislosti s reformou daní přímých zákonem č. 77/1927 Sb. z. a n., jehož stěžejním obsahem je limit samosprávných přirážek k daním přímým, s tím související nová základna státních údělů a konečně zostřený dozor nad nižšími svazky samosprávnými. Důvody, proč se tak stalo, jsou všeobecně známy.

Při limitu přirážek muselo ovšem býti předpokládáno, že určitý počet obcí a okresů s dřívějšími vysokými přirážkami octne se v krisi, zejména se zřetelem na rozpětí úkolů v minulosti (dluhy). Byla proto nutno přistoupiti k nové methodě údělů, tj. podle individuelních poměrů toho kterého svazku. To bylo účelem vyrovnávacího fondu, s nímž ovšem nerozlučně souviselo právo zásahu do rozpočtu svazku, neboť krisi nelze řešiti pouze finanční podporou přímou, nýbrž i ekonomisací. Shlukem různých okolností - ne v neposlední řadě tím, že fond stal se svodem pro valnou část okresů a obcí, které svoje rozpočty sestavovaly se snahou docíliti co největšího příspěvku z fondu - fond ukazuje se nedostatečným, má však kromě toho ještě tu konstruktivní závadu, že zemské výbory, které mají úpravou rozpočtů při rozdělování příspěvků z fondu ekonomisovati hospodářství okresů a obcí, nemají vlastního interesu na této ekonomisaci, ježto fond nepředstavuje prostředky zemské a důsledek přídělu okresům neb obcím není pociťován v zemském hospodaření, netlačí na vlastní zemskou potřebu.

Aby soustava údělová, sledovaná formou fondu, byla skutečně jen cestou k doplnění úhrady a k vyrovnání tam, kde místní únosnost nestačí k podchycení krise vzniklé přílišným rozpětím úkolů v minulosti a k rovnoměrnému plnění úkolů v budoucnosti, nikoliv však zdrojem nedostatečné hospodárnosti, je nutno, aby země byly přímo zainteresovány na ekonomisaci a racionalisaci hospodaření nižších svazků a na hodnocení jejich úkolů (zásada zodpovědnosti a solidarity).

Vhodnou cestou k uskutečnění této myšlenky jest odstraniti vyrovnávací fondy pro obce a okresy a dosavadní jejich funkci přenésti na země, jimž se k tomu účelu přenechají dosavadní příděly fondů a k jejich vlastním přídělům poskytnou další příděly státní a to ovšem nejen se zřetelem na potřeby obcí a okresů, nýbrž též z toho důvodu, že v zemských rozpočtech se ukazují značné schodky přes to, že vláda plně vyčerpala příděl z daně z obratu a přepychové dle § 11 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. pro země přípustný.

Této konstruktivní změně jest přizpůsobiti i některá další ustanovení zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. Ponechá-li se totiž zemi, aby ze svých údělů přispívala nesoběstačným nižším svazkům a hodnotila sama účelnost potřeby, na niž o příspěvek se žádá, ve vztahu k potřebě zemské, není třeba dosavadních ustanovení o upravování rozpočtů, která nižší svazky samosprávné považovaly za omezování sebeurčovacího práva ve svém hospodaření. Tím také budou odstraněny obtíže, jež vznikaly v hospodaření svazků průtahy při úpravě rozpočtů, která byla ostatně značným zatížením administrativy, a bude lze věnovati zvýšenou pozornost revisím skutečného hospodaření obcí a okresů.

Dosavadní zkušenosti při provádění zákona č. 77/1927 Sb. z. a n., třeba doba jeho účinnosti byla poměrně krátká, ukázaly jednak, že nutno v zájmu účelného plnění významných úkolů samosprávy uvolniti některá jeho omezující ustanovení (na př. zápůjčky), jednak že třeba postarati se o zákonné kautely, aby hospodaření samosprávných svazků bylo vedeno řádně v mezích rozpočtů za zvýšeného vědomí zodpovědnosti u samosprávných funkcionářů.

Novelisace předpisů o úpravě finančních poměrů svazků území samosprávy je tedy neodvratnou nutností. Vláda podává k ústavnímu projednání tři návrhy zákonů, z nichž jeden týká se přímé úpravy finančních poměrů svazků územní samosprávy, ostatní dva v souvislosti s tím mají za předmět úpravu předpisů o dani výdělkové a zvýšení daně z piva.

Obcím a okresům umožňuje se opatření vyšších příjmů zvýšením, resp. uvolněním limitu přirážek a všem svazkům vybírajícím přirážky k daním přímým (tedy i zemím) umožňuje se získání vyšších příjmů tím, že změnou některých ustanovení zákona o daních přímých se zvyšuje přirážková základna. Zemím se poskytují příděly ze zvýšené daně z piva, jichž mají použíti jednak k úhradě vlastní potřeby, jednak na poskytování příspěvků nesoběstačným obcím a okresům. Tím se má právě zajistiti zvýšený zájem zemí na ekonomisaci a racianalisaci hospodářství obcí a okresů a na vhodném plnění jejich úkolů. Příděly z daně z obratu se ponechávají zemím v dosavadní nejvyšší výměře (ovšem po odpočtu dosavadních zákonných srážek podle výsledků roku 1929), avšak rozdělují se přímo mezi jednotlivé země pevnými částkami. Tím odpadá každoroční rozdělování přídělů těch vládou, jehož důsledkem bylo, že jednotlivé země při sestavování rozpočtů měly na zřeteli dosažení co největšího přídělu pro sebe.

Pokud jde o podrobnosti, poukazuje se na zvláštní účast sub B.

Vláda výslovně prohlašuje, že finanční pomoc navržená pro samosprávu ve formě údělů ze státních daní dle této osnovy sahá na krajní možnosti státního rozpočtu a že z důvodů zachování jeho stability nelze v dohledné době počítati s dalšími příjmy pro samosprávu z pokladny státní. Z důvodů národohospodářských a se zřetelem na současné zvýšení přirážkové základny u daně výdělkové není také možno připustiti další zvýšení neb uvolnění limitu přirážek k státním daním přímým. Bude proto nutno, aby samospráva po příkladu státu hleděla docíliti stabilisace svých potřeb a usměrnění jejich vývoje zřetelem na své finanční možnosti a na únosnost československého národního hospodářství vůbec.

Stejně jako zákon č. 77/1927 Sb. z. a n. byl provisoriem, i tato vládou navržená jeho novelisace má býti opatřením provisorním. Než vláda nepokládá tímto provisoriem úkol svůj za skončený, neboť jde též o otázku definitivní úpravy, která by umožnila vyřešení celého problému na delší dobu.

Jádro problému spočívá v harmonickém rozdělení veřejných úkolů a úhrady mezi stát a samosprávu tak, aby plnění veřejných úkolů netrpělo, ale aby i úhrada nepřekročovala meze daňové únosnosti.

Řádné, racionelní hospodaření předpokládá rovnováhu mezi potřebou (výdaji) a úhradou; oba tito činitelé jsou naprosto odlišné povahy, prvnější pružný, téměř do nekonečna libovolně a snadno rozmnožitelný, druhý jen částečně pohyblivější, částečně pevně tak stanovený, že změny vyžadují opatření zákonného. Potřeby stoupají daleko rychleji nežli úhrada a to jak co do množství, tak i co do jakosti.

Požadavek rovnováhy, jak zkušenost učí, tlačí na obě strany účtu, na úhradu intensivněji než na potřebu. Poněvadž však úhrada jest povahou svou značně stabilní, závisíc jednak od daných možností v rámci státního rozpočtu, jednak od maxima únosnosti obyvatelstva, musí tyto snahy při řádném racionelním hospodaření dospěti k obrácenému výsledku, tj. k silnějšímu tlaku na výdaje, nežli na úhradu.

Hospodařící svazek samosprávný musí tudíž v prvé řadě znáti celý soubor svých potřeb, byť i různorodých, seřazených od nejnezbytnějších k zbytným, srovnávati je s danou možností úhrady, voliti s hlediska společenského účelu ukojení potřeb nejužitečnějších a postupovati při tom hospodárně, tj. podle poměrů objektivního užitku k nákladu.

Od tohoto cíle jsme dnes velmi vzdáleni. Potřeba, byť i sebe zbytnější, se pokládá za nedotknutelnou vymoženost kultury bez ohledu na to, jsou-li na ní též prostředky. Přehlíží se, že samospráva není státem ve státě, nýbrž souhrnem svazků státu podrobených, žijících jela vůlí, pověřených účelovým posláním a teprve se státem tvořících solidární celek.

A přece veřejné svazky v rámci státu a se státem (obce, okresy, země a stát) tvoří nerozlučnou jednotu, sledující solidárně rovnoměrný vývoj k nejvyššímu účelu, jenž jest jejich cílem, a finanční hospodářství jejich tvoří rovněž jednotný solidární celek, stojící ve znamení hesla pomáhati slabším svazkům v zájmu rovnoměrného vývoje celku.

Těžiště definitivní úpravy samosprávných financí může tedy záležeti hlavně v tom, aby zabezpečena byla rozumná a hospodárná politika výdajová a aby znemožňována byla expansivní, nezodpovědná politika výdajová, přesahující meze možné úhrady.

Tím není řečeno, že by otázka úhrady ustoupiti měla do pozadí. I ona má svoji důležitost, ale nikoliv jako primerní činitel, nýbrž jen jako činitel, který má umožňovati racionelní a hospodárné ukájení nejužitečnějších veřejných potřeb, když na všechny potřeby není prostředků.

Na ten čas není ještě možno přikročiti k trvalejší konstrukci samosprávných financí, ježto není provedeno dosud systematické, racionelní rozvržení úkolů mezi stát a svazky samosprávné a uvnitř svazků samosprávných z hlediska pojmového rozlišení správy státní a samosprávné a z hlediska účelnosti a hospodárnosti; není vyřešena dalekosáhlá otázka uvolnění vázaného hospodářství bytového, jež musí míti podstatný význam pro finance svazků samosprávných z hlediska vyššího přídělu daně domovní a zvýšeného výnosu přirážek k této dani, a není vyřešena otázka učitelských platů. Při značném zadlužení samosprávy stává se potřeba na úroky a splátky se zřetelem na vysoké jich sazby velmi tíživým břemenem svazků území samosprávy a bude proto nutno před trvalou úpravou finančních poměrů svazků samosprávných řešiti problém jejich oddlužení a vhodné koncentrace samosprávného úvěru.