ÚMLUVA A STATUT

O MEZINÁRODNÍM REŽIMU NÁMOŘNÍCH PŘÍSTAVŮ

A PODPISOVÝ PROTOKOL.

 

Překlad.

Úmluva a Statut

o mezinárodním režimu námořních přístavů.

Německo, Belgie, Brasilie, Říše Britská (s Novým Zélandem a. Indií), Bulharsko, Chile, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Řecko, Maďarsko, Italie, Japonsko, Litva, Norsko, Nizozemí, Salvador, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siam, Švédsko, Švýcarsko, Československo a Uruguay,

přejíce si zajistiti v míře co možná největší svobodu dopravy, o níž jedná článek 23 e) úmluvy o Společnosti národů, zaručujíce v námořních přístavech, podléhajících jejich svrchovanosti nebo pravomoci, pro potřeby mezinárodního obchodu rovné nakládání s loďmi všech smluvních států, jejich zbožím a cestujícími;

jsouce toho názoru, že nejlepší způsob k dosažení tohoto cíle jest sjednání všeobecné mezinárodní úmluvy, k níž může později přistoupiti co možná největší počet států;

majíce na zřeteli, že konference, jež se sešla 10. dubna 1922 v Janově, žádala v resoluci zaslané příslušným orgánům Společnosti národů se souhlasem Rady a Shromáždění Společnosti, aby byly co nejdříve sjednány a v účinnost uvedeny mezinárodní úmluvy o dopravním režimu, o nichž jednají mírové smlouvy, a že článek 379. versailleské smlouvy a jemu odpovídající články ostatních smluv zamýšlely vypracování všeobecné úmluvy o mezinárodním režimu přístavním;

přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na konferenci shromážděné v Ženevě dne 15. listopadu 1923;

jsouce starostlivy toho, aby uvedly v účinnost ustanovení přijatého tam statutu, platného pro mezinárodní režim námořních přístavů, a sjednaly k tomu cíli všeobecnou úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými plnomocníky:

President Německé říše:

pana Gottfrieda Aschmanna,

generálního konsula v Ženevě;

Jeho Veličenstvo král Belgů:

p. Xavera Neujeana,

belgického ministra železnic, námořnictva, pošt, telegrafů a telefonů, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky Spojených Států Brasilských:

p. komandanta-majora E. Leitäo de Carvalho,

důstojníka hlavního štábu, profesora na škole hlavního štábu v Rio de Janeiro, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní,

a

p. Eliseu da Fonseca Montarroyos,

člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska i britských zámořských držav, císař Indický:

Sira Huberta Llewellya Smitha,

G. C. B., hlavního národohospodářského poradce britské vlády, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Za Dominium Novozélandské:

Ctihodného Sira James Allena,

K. C. B., vysokého komisaře pro Nový Zéland ve Spojeném království;

Za Indii:

Velectihodného lorda Hardinge of Penshurst,

K. G., G. C. B., G. C, S. J., G. C. M. G., G. C. J. E., G. C. V. O., J. S. O., tajného radu, bývalého místokrále, bývalého velvyslance;

Jeho Veličenstvo král Bulharů:

p. D. Mikoffa,

chargé ďaffaires v Bernu;

President republiky Chilské:

p. Františka Rivas Vicuňa,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u švýcarské Spolkové rady, u presidenta Československé republiky, u presidenta republiky Rakouské, a u Jeho Jasné Výsosti říšského správce Maďarského, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Dánský:

p. P. A. Holck-Coldinga,

přednostu odboru v ministerstvu veřejných prací, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druha všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Španělský:

p. Guillermo Brockmanna y Abarzuza,

generálního inspektora silnic, průplavů a přístavů, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky Estonské:

p. Karla Roberta Pustu,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta republiky Francouzské, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Helénů:

p. A. Politise,

technického delegáta řecké vlády v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní,

a

p. Dimitrije G. Phocase,

fregatního kapitána řeckého námořnictva, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Jasná Výsost říšský správce Maďarský:

p. Emila de Waltera,

ministerského radu v král. maďarském ministerstvu zahraničních věcí, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Italský:

p. Pavla Bignami,

bývalého státního podtajemníka, bývalého poslance, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo císař Japonský:

p. S. Okuyamu,

velvyslaneckého radu, zástupce ředitele japonského úřadu při Společnosti národů v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky Litevské:

p. C. Dobkeviciuse,

radu litevského vyslanectví v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Norský:

p. Gabriela Smitha,

delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Její Veličenstvo královna Nizozemská:

p. Jonkheera W. J. M. van Eysinga,

profesora na universitě v Leydenu, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky Salvadorské:

p. J. G. Guerrera,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta republiky Francouzské a u Jeho Veličenstva krále Italského, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

p. B. Vukovitche,

ředitele státních drah, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Siamský:

p. Phya Sankapitche Preechu,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále Španělského a u Jeho Veličenstva krále Italského, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král švédský:

p. barona Alströmera,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Švýcarské Spolkové rady;

Švýcarská spolková rada:

p. doktora Roberta Herolda,

ředitele oddělení železnic spolkového odboru pro pošty a železnice, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky Československé:

p. J. Dvořáčka,

zplnomocněného ministra a přednostu národohospodářského odboru ministerstva zahraničních věcí;

President republiky Uruguajské:

p. Benjamina Fernandeze y Medina,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále Španělského, předsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit;

 

kteří, vyměnivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité farmě, dohodli se takto:

Článek 1.

Smluvní státy prohlašují, že přijímají připojený statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, usnesený na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní, která pse shromáždila v Ženevě 15. listopadu 1923.

Tento statut bude považován za nerozlučitelnou součást této úmluvy. V důsledku toho prohlašují státy, že berou na sebe povinnosti a závazky tohoto statutu v mezích a za podmínek vněm uvedených.

Článek 2.

Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a povinností vyplývajících z ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne 28. června 1919 ve Versailles, nebo z ustanovení ostatních obdobných smluv, pokud jde o mocnosti tyto smlouvy podepsavší neb z nich prospěch mající.

Článek 3.

Tato úmluva, jejíž oba texty francouzský i anglický jsou stejně autentické, bude míti dnešní datum a může býti až do 31. října 1924 podepsána každým státem zastoupeným na ženevské konferenci, každým členem Společnosti národů a každým státem, jemuž Rada Společnosti národů k tomu účelu zašle jeden výtisk této úmluvy.

Článek 4.

Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníku Společnosti národů, jenž oznámí jejich převzetí všem státům úmluvu podepsavším neb k ní přistoupivším.

Článek 5.

Po 1. listopadu 1924 může k této úmluvě přistoupiti každý stát zastoupený na konferenci zmíněné v článku 1., každý člen Společnosti národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti národů zaslala za tím účelem výtisk Úmluvy.

Přistoupení toto bude provedeno listinou zaslanou generálnímu tajemníku Společnosti národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník zpraví o tomto uložení ihned všechny státy úmluvu podepsavší neb k ní přistoupivší.

Článek 6.

Tata úmluva nabude účinnosti teprve až bude ratifikována ve jménu pěti států. Dnem účinnosti bude devadesátý den po převzetí páté ratifikace generálním tajemníkem Společnosti národů. Později počne tato úmluva míti účinnost, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátým dnem po převzetí ratifikační listiny neb oznámení o přístupu.

V souhlase s ustanoveními článku 18. úmluvy o Společnosti národů generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku v den, kdy vstoupí v účinnost.

Článek 7.

Generální tajemník Společnosti národů povede, přihlédaje k článku 9., zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly nebo ratifikovaly, které k ní přistoupily neb ji vypověděly. Tento záznam bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti a bude uveřejňován co nejčastěji podle pokynů Rady.

Článek 8.

S výhradou ustanovení článku 2. této úmluvy může býti tato úmluva vypovězena kteroukoli ze stran po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla pro tuto stranu účinnosti. Výpověď bude dána ve formě písemného oznámení řízeného generálnímu tajemníku Společnosti národů. Opis tohoto oznámení uvědomující všechny ostatní strany o dni, kterého bylo přijato, bude jim generálním tajemníkem ihned zaslán.

Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka, a bude míti účinek jen pro stát, který ji oznámil.

Článek 9.

Každý stát, který tuto úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil, může prohlásiti buď při podpisu nebo při ratifikaci či přístupu k úmluvě, že přijetí této úmluvy nezavazuje buď žádné nebo některé z jeho protektorátů, kolonií, držav neb území zámořských, podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci, a může později k ní přistoupiti v souhlasu s článkem 5. odděleně jménem kteréhokoliv z těchto protektorátů, kolonií, držav nebo území zámořských vyjmutých tímto prohlášením.

Výpověď může rovněž býti dána odděleně za kterýkoliv protektorát, kolonii, državu nebo území zámořské; pro takovou výpověď platí ustanovení článku 8.

Článek 10.

Revise této úmluvy může býti požadována kdykoliv jednou třetinou smluvních států.

Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.

Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícího devítistého dvacátého třetího v jediném výtisku, který zůstane uložen v archivu sekretariátu Společnosti národů.

 

GERMANY	GOTTRIED ASHMANN	NĚMECKO
BELGIUM	XAVIER NEUJEAN	BELGIE
BRAZIL	E. LEITÄO DE CARVALHO	BRASILIE
	E. MONTARROYOS
BRITISH EMPIRE	H. LLEWELLYN SMITH	BRITSKÁ ŘÍŠE
NEW ZEALAND	J. ALLEN	NOVÝ ZÉLAND
INDIA	HARDINGE OF PENSHURST	INDIE
BULGARIA	D. MIKOFF	BULHARSKO
CHILE	FRANCISCO RIVAS VICUŇA	CHILE
DENMARK	A. HOLCK-COLDING	DÁNSKO
SPAIN		ŠPANĚLSKO
Subject To the right relating to emigration mentioned in Article 12 (twelve) of this Statute.		S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku dvanáctého (12.) tohoto statutu.
	GMO. BROCKMANN
ESTHONIA	C. R. PUSTA	ESTONSKO
GREECE	A. POLITIS	ŘECKO
	D. G. PHOCAS
Subject To the right relating to emigration mentioned in Article 12 (twelve) of this Statute.		S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku dvanáctého (12.) tohoto statutu.
	A. P. D. Ph.
HUNGARY	WALTER	MAĎARSKO
ITALY		ITALIE
Subject To the right relating to emigration mentioned in Article 12 (twelve) of this Statute.		S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku dvanáctého (12.) tohoto statutu.
	PAOLO BIGNAMI
JAPAN	S. OKUYAMA	JAPONSKO
LITHUANIA		LITVA
Subject To the right relating to emigration mentioned in Article 12 (twelve) of this Statute.		S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku dvanáctého (12.) tohoto statutu.
	DOBKEVICIUS
NORWAY	GABRIEL SMITH	NORSKO
NETHERLANDS	V. EYSINGA	NIZOZEMÍ
With the exception of overseas territories, the Netherlands Indies, Surinam and Curaçao.		s vyloučením zámořských území, Nizozemské Indie, Suriname a Curaçao.
SALVADOR	J. GUSTAVO GUERRERO	SALVADOR
KINGDOM OF THE SERBS, CROATS AND SLOVENES		KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ
Subject To the right relating to emigration mentioned in Article 12 (twelve) of this Statute.		S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku dvanáctého (12.) tohoto statutu.
	B. VOUKOVITCH
SIAM	PHYA SANKAPITCH	SIAM
	PREECHA
SWEDEN	ALSTRÖMER	ŠVÉDSKO
SWITZERLAND	HEROLD	ŠVÝCARSKO
CZECHOSLOVAKIA		ČESKOSLOVENSKO
Subject To the right relating to emigration mentioned in Article 12 (twelve) of this Statute.		S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku dvanáctého (12.) tohoto statutu.
	J. DVOŘÁČEK
URUGUAY	B. FERNANDEZ Y MEDINA	URUGUAY

 

Statut.

Článek 1.

Námořními přístavy ve smyslu tohoto Statutu rozumějí se přístavy navštěvované normálně námořními loďmi a sloužící zahraničnímu obchodu.

Článek 2.

Za podmínky vzájemnosti a s výhradou obsaženou v prvním odstavci článku 8. zavazuje se každý smluvní stát nakládati v námořních přístavech podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci s loďmi každého jiného smluvního státu stejně jako s vlastními nebo jako s loďmi kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o svobodný přístup do přístavu, jeho používání a úplné užívání výhod, jež poskytuje lodím, jejich zboží a cestujícím pro plavbu a obchodní podnikání.

Takto stanovená rovnost nakládání bude se vztahovati na výhody všeho druhu jako přidělení pevných míst na nábřeží, zařízení nakládací a vykládací, jakož i na dávky a poplatky všeho druhu vybírané ve jménu neb na účet vlády, veřejných úřadů, koncesionářů nebo podniků všeho druhu.

Článek 3.

Ustanovení předchozího článku nikterak neomezují svobody příslušných úřadů námořního přístavu činiti opatření, jež pokládají za vhodná pro dobrou správu přístavu, jen když tato opatření jsou v souhlasu se zásadou rovného nakládání vymezenou ve jmenovaném článku.

Článek 4.

Všechny dávky a poplatky vybírané za používání námořních přístavů musí býti řádně uveřejněny dříve než vejdou v platnost.

Totéž platí o řádech policejních a provozních.

V každém námořním přístavě bude míti přístavní správa k použití nájemníků sbírku platných dávek a poplatků, jakož i policejních a provozních řádů.

Článek 5.

Při stanovení a vybírání celních neb podobných dávek, místních dávek potravních neb spotřebních, jakož i vedlejších poplatků vybíraných při dovozu neb vývozu zboží přes námořní přístavy podléhající svrchovanosti nebo pravomoci smluvních států, nebude nikterak bran zřetel na vlajku lodi, takže nebude činěno žádného rozdílu na úkor vlajky kteréhokoliv smluvního státu mezi vlajkou tohoto státu a vlajkou státu, jehož svrchovanosti nebo pravomoci přístav podléhá, nebo vlajkou kteréhokoliv jiného státu.

Článek 6.

Aby zásada o rovném nakládání v námořních přístavech, obsažená v článku 2., se nestala v praksi bezúčinnou zavedením jiných rozlišovacích opatření, učiněných proti lodím některého smluvního státu používajícím těchto přístavů, zavazuje se každý smluvní stát prováděti ustanovení článku 4., 20., 21. a 22. Statutu připojeného k úmluvě o mezinárodním režimu na železnicích, podepsané v Ženevě 9. prosince 1923, pokud se tyto články vztahují na dopravu zásilek pocházejících z námořního přístavu neurčených do něho, ať je dotyčný smluvní stát smluvní stranou řečené Úmluvy o mezinárodním režimu na železnicích či nikoliv. Tyto články musí býti vykládány souhlasně s ustanoveními podpisového protokolu řečené úmluvy. (Viz přílohu.)

Článek 7.

Cla vybíraná v kterémkoli námořním přístavu, podléhajícím svrchovanosti nebo pravomoci některého smluvního státu, nemohou býti vyšší cel vybíraných na ostatních celních hranicích téhož státu ze zboží téhož druhu a téhož původu neb určení, leč by výjimečné důvody, založené zejména na zvláštních okolnostech zeměpisných, hospodářských a technických, ospravedlňovaly výjimku.

Jestliže z výjimečných důvodů výše vytčených některý smluvní stát poskytne zvláštní celní výhody na jiných cestách pro dovoz nebo vývoz zboží, nepoužije toho jako prostředku k nespravedlivému rozlišování na úkor dovozu, nebo vývozu přes námořní přístavy, jež jsou pod jeho svrchovaností nebo pravomocí.

Článek 8.

Každý ze smluvních států vyhražuje si možnost, když to byl diplomatickou cestou oznámil, zastaviti výhodu rovného nakládání vůči každé lodi státu, který by v některém přístavu, jsoucím pod jeho svrchovaností neb pravomocí, skutečně neprováděl ustanovení tohoto statutu vůči lodím onoho smluvního státu, jejich zboží a cestujícím.

V případě, že bude použito opatření předešlého odstavce, budou oba státy, jak ten, který dal k tomu podnět, tak i onen, který bude opatřením postižen, míti právo obrátiti se k Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti se žádostí svědčící kanceláři dvoru; soudní dvůr rozhodne ve zkráceném řízení.

Každý smluvní stát má však možnost prohlásiti při podpisu neb ratifikaci této úmluvy, že se vzdává práva použíti opatření, obsažených v prvním odstavci tohoto článku, vůči všem ostatním smluvním státům, které by učinily stejné prohlášení.

Článek 9.

Tento statut netýká se nikterak námořní plavby pobřežní.

Článek 10.

Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi ve svých námořních při stavech vlečnou službu, jak uzná za vhodné, s podmínkou, že budou zachovávána ustanovení článků 2. a 4.

Článek 11.

Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi neb upraviti lodivodní službu, jak uzná za vhodné.

Bude-li lodivodství povinným, budou sazby a výkony podrobeny ustanovením článků 2. a 4., avšak každý smluvní stát může osvoboditi ony své příslušníky, kteří splní stanovené technické podmínky, od povinnosti vzíti si lodivodu.

Článek 12.

Každý smluvní stát bude míti možnost prohlásiti při podpisu neb ratifikaci této úmluvy, že si vyhražuje právo omeziti dopravu vystěhovalců v souhlase se svým zákonodárstvím a řídě se při tom dle možnosti zásadami tohoto statutu, na lodi, jimž udělí zvláštní osvědčení, že vyhovují podmínkám vyžadovaným tímto zákonodárstvím.

Lodi k dopravě vystěhovalců oprávněné budou požívati ve všech námořních (přístavech veškerých výhod v tomto statutu uvedených.

Článek 13.

Tento statut vztahuje se na všechny lodi, ať patří soukromníkům neb veřejným společnostem či státu.

Avšak netýká se nijak lodí válečných ani policejních neb kontrolních, ani všeobecně lodí vykonávajících jakéhokoliv titulu veřejnou moc, ani všech jiných lodí sloužících výhradně účelům sil námořních, vojenských neb leteckých některého státu.

Článek 14.

Tento statut netýká se nijak ani lodí rybářských ani výtěžku jejich rybolovu.

Článek 15.

Udělí-li některý smluvní stát jinému státu smlouvou, úmluvou neb dohodou určitá práva v blíže vymezeném pásmu některého ze svých námořních přístavů za účelem ulehčení transitu zboží a cestujících určených do tohoto státu neb z něho pocházejících, nemůže žádný jiný smluvní stát dovolávati se ustanovení tohoto statutu a požadovati práva obdobná.

Každý smluvní stát požívající takových práv v námořním přístavu některého státu smluvního neb nesmluvního musí se říditi ustanoveními tohoto statutu, pokud jde o nakládání s loďmi provozujícími s ním obchod, jakož i s jejich zbožím a cestujícími.

Každý smluvní stát,.který udělí taková práva státu nesmluvnímu, je vázán uložiti státu, jenž bude požívati těchto práv, v dohodě, kterou s ním za tím účelem uzavře, povinnost říditi se ustanoveními tohoto statutu, pokud jde a nakládání s loďmi provozujícími s ním obchod, jakož i s jejich zbožím a cestujícími.

Článek 16.

Výjimečně a na dobu ca možno nejkratší lze se odchýliti od ustanovení 2. až včetně 7. článku zvláštními nebo všeobecnými opatřeními, jež by kterýkoli ze smluvních států byl nucen učiniti v případě vážných událostí dotýkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země, při čemž se rozumí, že zásady tohoto statutu dlužno zachovati v míře co největší.

Článek 17.

Žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil průvoz cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží takového druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať z důvodů zdravotních nebo veřejné bezpečnosti, ať z důvodů ochrany proti nemocem zvířecím neb rostlinným. Pokud jde o jinou dopravu než průvozní, žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán, aby dovolil dopravu cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho území, nebo zboží, jehož dovoz nebo vývoz je zakázán domácími zákony.

Každý smluvní stát bude míti právo učiniti ochranná opatření nutná při dopravě zboží nebezpečného nebo jemu podobného, jakož i opatření všeobecné policie, včetně policie vystěhovalců vstupujících na jeho území neb z něho vystupujících, při čemž se rozumí, že taková opatření ale smějí míti za následek zavedení rozlišování příčícího se zásadám tohoto statutu.

Žádné ustanovení tohoto statutu nebrání rovněž opatřením, která byl nebo bude nucen učiniti kterýkoli ze smluvních států podle všeobecných mezinárodních úmluv, v nichž je stranou, nebo jež budou snad později uzavřeny, zejména podle úmluv sjednaných pod záštitou Společnosti národů o obchodu se ženami a dětmi, o průvanu, vývozu a dovozu zvláštního druhu zboží jako opia neb jiných škodlivých drogů a zbraní nebo rybářských úlovků, nebo podle všeobecných úmluv, jež mají za účel ochranu práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, anebo úmluv, týkajících se falešných známek, nepravých označení původu neb jiných způsobů nekalého obchodu.

Článek 18.

Tento statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních států v době války; nicméně zůstane v platnosti i v čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.

Článek 19.

Smluvní státy se zavazují změniti ony úmluvy platné dne 9. prosince 1923, které odporují ustanovením tohoto statutu, jakmile to okolnosti dovolí, a v každém případě při jich uplynutí, tax, aby je s nimi uvedly v souhlas, pokud to dovolí zeměpisné, hospodářské a technické poměry zemí nebo krajů, jichž se tyto úmluvy týkají.

Totéž platí o koncesích udělených před 9. prosincem 1923 k úplnému neb částečnému provozování námořních přístavů.

Článek 20.

Tento statut nezahrnuje v sobě nikterak odnětí již platných rozsáhlejších výhod udělených s ohledem na používání námořních přístavů za podmínek slučitelných se zásadami tohoto statutu; rovněž neobsahuje zákazu povolovati podobné výhody v budoucnosti.

Článek 21.

Bez újmy ustanovení druhého odstavce článku 8. budou spory vzniklé mezi smluvními státy o výklad nebo provádění tohoto statutu řešeny tímto způsobem.

Nemůže-li spor býti urovnán buď přímo mezi stranami nebo jakýmkoli jiným smírným způsobem, mohou sporné strany, dříve než použijí jakéhokoli řízení rozhodčího nebo soudního urovnání, předložiti spor k dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech dopravy a transitu ustaven Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy Společnosti. V naléhavém případě může předběžné vyjádření doporučiti veškerá prozatímní opatření určená hlavně k tomu cíli, aby mezinárodní dopravě vráceny byly výhody, jichž užívala před činem neb událostí zavdavší podnět ke sporu.

Nemůže-li spor býti urovnán jedním z řízení označených v předchozím odstavci, předloží jej smluvní státy soudu rozhodčímu, ačli se nerozhodly nebo nerozhodnou, v důsledku dohody mezi stranami, předložiti jej Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

Článek 22.

Je-li záležitost předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, bude nalézáno podle podmínek určených článkem 27. statutu tohoto dvora.

V případě řízení rozhodčího a neshodnou-li se strany na něčem jiném, označí každá strana jednoho rozhodčího; třetí člen rozhodčího soudu bude vyvolen těmito rozhodčími anebo, jestliže tito se nemohou dohodnouti, bude jmenován Radou Společnosti národů ze seznamu přísedících pro záležitosti dopravní a transitní, zmíněné v článku 27. statutu Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti; v tomto případě bude třetí člen vyvolen souhlasně s ustanoveními předposledního odstavce článku 4. a prvního odstavce článku 5. Úmluvy o Společnosti národů.

Rozhodčí soud soudí na základě smluvní dohody o soudu, sjednané společně mezi stranami. Nemohly-li se strany dohodnouti, stanoví tuto smluvní dohodu rozhodčí soud jednomyslným usnesením, prozkoumav nároky upravené stranami; nebylo-li docíleno jednomyslnosti, rozhodne Rada Společnosti způsobem stanoveným v předešlém odstavci. Není-li řízení stanoveno smluvní dohodou o soudu, stanoví je rozhodčí soud sám.

Strany se zavazují, ačli smluvní dohoda neobsahuje ustanovení opačných, přednésti během rozhodčího řízení Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti každou otázku mezinárodního práva nebo každou otázku právního výkladu statutu, o kterých by rozhodčí soud na žádost jedné ze stran uznal, že předběžné řešení je pro urovnání sporu nutné.

Článek 23.

Jest shoda v tom, že tento statut nesmí býti vykládán tak, že by v čemkoli upravoval práva a povinnosti "inter se" oněch území, která jsou částí neb jsou pod ochranou téhož svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv.

Článek 24.

Nic z předchozích článků nemůže býti vykládáno, jako by se jakkoliv dotýkalo práv nebo povinností kteréhokoliv smluvního státu jako člena Společnosti národů.

 

Příloha.

Znění článků statutu o mezinárodním režimu na železnicích a ustanovení podpisového protokolu k němu se vztahujících:

Článek 4.

Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati provozu železnic nezbytnou pružnost; aby mohl odpovídati mnohostranným potřebám dopravy, zamýšlejí zachovati nedotčenu svobodu tohoto provozu, bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.

Tyto státy zavazují se poskytnouti mezinárodní dopravě přiměřené výhody a zakazují si každé rozlišování, které by mělo povahu nepřízně vůči ostatním smluvním státům jejich příslušníkům nebo lodím.

Výhody plynoucí z ustanovení tohoto článku nejsou omezeny na transporty podléhající jednotné dopravní smlouvě; ony vztahují se rovněž na transporty označené v čl. 21. a 22. tohoto statutu, a to za podmínek v těchto článcích vytčených.

Článek 20.

Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati tarifům všeobecně nezbytnou pružnost, aby se mohly co možná nejpřesněji přizpůsobiti mnohostranným potřebám obchodu a obchodní soutěže, zamýšlejí zachovati nedotčenu volnost v pořizování svých tarifů podle zásad připuštěných jejich vlastním zákonodárstvím, bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní dopravě.

Tyto státy zavazují se použíti na mezinárodní dopravu tarifů přiměřených nejen jich výší, ale i podmínkami jich upotřebení, a zakazují si každé rozlišování mající povahu nepřízně vůči ostatním smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.

Toto ustanovení nebrání zavedení společných tarifů mezi železnicemi a plavbou dbajících zásad stanovených v předchozích; odstavcích.

Článek 21.

Výhody ustanovení článku 20. nejsou omezeny na transporty podléhající jednotné dopravní smlouvě. Ony se vztahují rovněž na transporty, které projíždějí řadou tratí po železnici, na moři nebo na kterékoliv jiné cestě územími více smluvních států, podléhajíce při tom různým dopravním smlouvám, za předpokladu, že budou splněny tyto podmínky:

Každá ze smluv po sobě jdoucích musí uvésti počáteční původ a konečné určení zásilky; zboží musí zůstati po celou dobu trvání celkové jízdy pod dohledem dopravců a býti každým z nich bezprostředně předáno jeho nástupci, při čemž jsou přípustna jen ta zdržení, jež jsou nutno k vykonání předání a k obstarání formalit celních, místních poplatků, policejních nebo jiných správních formalit.

Článek 22.

Ustanovení článku 20. jsou stejně použitelna jak v domácí, tak v mezinárodní železniční dopravě na zboží uložené v přístavě, aniž by byla brána v úvahu vlajka, pod kterou bylo dovezena nebo bude vyvezeno.

Podpisový protokol: Rozumí se, že každé rozličné nakládání s vlajkami, založené výhradně na ohledu na vlajku, musí býti považováno za. rozlišování mající povahu nepřízně ve smyslu článků 4. a 20. statutu o mezinárodním režimu železnic.

 

Podpisový protokol

Úmluvy o mezinárodním režimu námořních přístavů.

Přikročujíce k podpisu úmluvy o mezinárodním režimu přístavů dnešního dne sjednané, dohodli se podepsaní, byvše k tomu řádně zplnomocněni, takto:

1. Jest shoda v tom, že ustanovení tohoto statutu budou uplatněna na nouzové přístavy zřízené zvláště k tomu účelu.

2. Jest shoda v tom, že výhrada, učiněná britskou delegací ohledně ustanovení oddílu 24. "Lodivodní akty" (Pilotage Act) z r.1913, jest připuštěna.

3. Jest shoda v tom; že povinnosti, obsažené ve francouzském zákonodárství o námořních agentech ("courtiers maritimes"), nejsou považovány za příčící se zásadě a duchu statutu a mezinárodním režimu námořních přístavů.

4. Jest shoda v tom, že podmínka, vzájemnosti, obsažená v článku 2. statutu o mezinárodním režimu námořních přístavů nebude míti za následek zbaviti výhod tohoto statutu smluvní státy, nemající námořních přístavů, a které by nepožívaly v pásmu nějakého námořního přístavu některého jiného státu práv, o nichž jedná článek 15. tohoto statutu.

5. V případě, že by některý stát neb území, na které se úmluva nevztahuje, měly tutéž vlajku nebo národnost jako některý stát smluvní, nemůže tento stát neb toto území dovolávati se ve svůj prospěch žádného práva zajištěného statutem o mezinárodním režimu námořních přístavů vlajce nebo příslušníkům států smluvních.

Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a trvání jako statut dnes schválený, za jehož nerozlučitelnou součást musí býti považován.

Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocní podepsali tento protokol.

Dáno v Ženevě dne devátého prosince, roku tisícího devítistého dvacátého třetího, v jediném výtisku, který bude uložen v archivu sekretariátu Společnosti národů; všem státům na konferenci zastoupeným bude předáno po jednom ověřeném opise.

(Následují tytéž podpisy jako na konci úmluvy.)