|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
653.
Odpovědi:
I. ministra železnic na interp. posl. Hokkyho a druhů ve věci brzkého vybudování nádražní budovy v Královu nad Tisou (tisk 440/XII.),
II. ministra železnic na interp. posl. B. Procházky, Fialy, Malého a druhů o zařazení kancelářských výpravčích podúředníků státních drah do nově zřízených kategorií kancelistů, provozních a vrchních provozních oficiálů (tisk 274/XII.),
III. ministra železnic na interp. posl. Malého, B. Procházky, Fialy a druhů o povolení bydleti mimo služební místo (tisk 408/I.),
IV. ministra vnitra na interp. posl. Hrušky, Kopeckého a soudruhů o policejních násilnostech proti dělnictvu v Praze (tisk 408/VIII.),
V. ministra vnitra na interp. posl. Seidla a soudruhů o nezákonném zrušení slovenské stabilisační výhody oněm 301 vrchním četnickým strážmistrům, kteří do této hodnosti byli v únoru a v březnu toho roku povýšeni (tisk 408/XIII.),
VI. ministra železnic na interp. posl. Malého, B. Procházky, Fialy a druhů o přeložení dělníků služby stavební a udržovací k jiným služebním odvětvím (tisk 408/IV.),
VII. ministra železnic na interp. posl. Malého, Fialy, B. Procházky a druhů o přidělení vlaků vlakovému mužstvu v Českém Těšíně (tisk 320/XIX.),
VIII. ministra vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Štětky, K. Procházky a soudruhů o porušování družstevních zásad a stanov fašistickými metodami (tisk 320/VI.),
IX. vlády na interp. posl. Bergmanna, Tučného. B. Procházky a druhů o zařazení Starého Města pod Sněžníkem do vyšší skupiny míst činovného (tisk 440/IX.),
X. vlády na interp. posl. Šaláta a druhů ohledně urychlenějšího poukázání náhrad za válečné škody, zapříčiněné maďarskými bolševiky v detvanském kraji (tisk 402/II.),
XI. vlády na interp. posl. dra Staňka, dra Zadiny, Mašaty, Petroviče a druhů o okamžitém řešení zemědělské krise (tisk 24),
XII. vlády na interp. posl. Mikuláše, Zeminové, Špatného, Knejzlíka, Polívky a druhů o zemědělské krisi a jejím řešení (tisk 18),
XIII. min. vnitra na interp. posl. dr. Törköly a druhů ve věci rozpuštění obecního zastupitelstva v Rimavské Sobotě (tisk 432/IV.),
XIV. min. vnitra na interp. posl. Horpynky a druhů o neschválení zápůjčky okresu jabloneckému v částce 250.000 Kč na podporu nezaměstnaných (tisk 432/XIX.),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. Horpynky a druhů o nedovoleném zjišťování u libereckého krajského soudu (tisk 440/III.),
XVI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Geyera a druhů o nepřístojnostech u poštovního úřadu ve Stolzenhainu (tisk 456/V.),
XVII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Knirsche a druhů o trestním řízení chomutovského okresního úřadu v živnostensko-policejních věcech (tisk 488/III.),
XVIII. min. vnitra na interp. posl. Haiblicka, Hadka, Kuhnové a soudr. o censurní praxi státní policie v Ústí nad Labem (tisk 402/XVI.),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Hokkyho a druhů ve věci zrušení samosprávy obce Berehy a správy jejího majetku vládním komisařem (tisk 386/VI.),
XX. min. vnitra na interp. posl. dr. Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku č. 23. ze dne 7. června 1930 (tisk 557/XX.),
XXI. min. vnitra na interp. posl. de Witte, Blatné a soudr. o průtazích při ustanoveních jáchymovského obecního zastupitelstva (tisk 557/XVII.),
XXII. min. vnitra na interp. posl. dr. Sterna, Höhnela, K. Procházky a soudr. o vypovězení tajemníka Josefa Pieschla z Varnsdorfu (tisk 400/VI.),
XXIII. min. železnic na interp. posl. dr. Luschky a druhů o škodlivých změnách jízdního řádu (tisk 320/VII.),
XXIV. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Geyera a druhů o zdlouhavém doručování pošty u poštovního úřadu Město Litrbachy (tisk 456/XVII.),
XXV. vlády na interp. posl. dr. Št. Polyáka a druhů o bezodkladném provedení opatření potřebných pro řešení hospodářské krise (tisk 27/XIV.).
653/I. (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Hokky-ho a druhů
ve věcí brzkého vybudování nádražní budovy v Královu nad Tisou (tisk 440/XII.).
Stav výpravní budovy stanice Královo nad Tisou byl a jest státní správě železniční dobře znám. Proto zabývala se již státní správa železniční několikráte projektem nové úpravy, která by vyhovovala potřebám této stanice. Urychlenému provedení zamýšlených prací stály však v cestě některé okolnosti, které se vyjasnily teprve v poslední době. Počátkem října 1929 bylo provedeno ve stanici Králově nad Tisou místní šetření, podle jehož výsledku byl vypracován nový programový náčrt na novou výpravní budovu. Podle tohoto náčrtu pracuje se pak již o definitivním projektu s rozpočtem stavebních nákladů. Státní správa železniční se vynasnaží opatřiti potřebné částky peněžní, tak aby bylo možno co nejdříve přikročiti k vybavení stanice Královo nad Tisou moderní staniční budovou.
V Praze dne 30. července 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
653/II.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. B. Procházky, Č. Fialy, C. Malého a druhů
o zařazení kancelářských výpravčích podúředníků státních drah do nově zřízených kategorií kancelistů, provozních a vrchních provozních oficiálů (tisk 274/XII.).
Modality převodu zaměstnanců z bývalé kategorie kancelářských výpravčí byly stanoveny vládním nařízením číslo 15/27 Sb. zák. a nař.
Převodní způsob, požadovaný v interpelaci, předpokládal by změnu příslušných ustanovení tohoto nařízení vlády, kterou ministerstvo železnic samo ve své pravomoci provésti nemůže.
V Praze dne 22. srpna 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
653/III.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Malého, B. Procházky, Č. Fialy a druhů
o povolení bydleti mimo služební místo (tisk 408/I.).
Bydlení železničních zaměstnanců, které vyžaduje dojíždění nebo docházení do služby na větší vzdálenosti, působí rušivě na řádný chod služby, neboť, nehledíc k možnosti zmenšení služebního výkonu nepravidelnostmi v docházce nebo pro fysickou únavu, s docházkou spojenou, snižuje upotřebitelnost zaměstnance, jenž se pro nesnadnost včasného doručení naléhavých rozkazů fakticky vymyká disposicím své služebny.
Železniční správa nemůže proto zásadně souhlasiti s tím, aby zaměstnanci služby dopravní bydleli mimo obvod svého služebního místa.
Jest však pamatováno na to, aby v případech zvláštního zřetele hodných, zejména tam, kde jde o zaměstnance s četnou rodinou, kteří si mohou opatřiti vhodný byt obtížněji než zaměstnanci svobodní a kde to povaha služby dovoluje, bylo možno připustiti výjimky.
Ministerstvo železnic se také snaží přispěti stavbou obytných domů v důležitých střediscích železničního personálu k odstranění nedostatku bytů. Železniční správa tak rozmnožuje počet bytů naturálních, které již dnes poskytuje podle svých výpočtů více než šestnácti procentům všech svých zaměstnanců.
V Břeclavi samé postavila železniční správa nákladem 3,600.000 Kč čtyři obytné domy; na stavbu dalšího domu se nepomýšlí.
V Praze dne 22. srpna 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
653/IV.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Hrušky, Kopeckého a soudruhů
o policejních násilnostech proti dělnictvu v Praze (tisk 408/VIII.).
Dne 23. dubna 1930 (nikoliv dne 24. dubna 1930, jak v interpelaci je uvedeno) byl poslanec Hrubý stráží bezpečnosti zadržen, poněvadž nedbal výzvy stráže k rozchodu a mísil se do úředního výkonu. Jmenovaný se snažil, aniž se legitimoval, trpným odporem své předvedení znemožniti, zejména u Vodičkovy ulice chytil se rukama blatníku tam stojícího automobilu, odpíraje stráž následovati, při čemž se zranil o blatník automobilu. Policejní orgánové byli tudíž nuceni mocí provésti předvedení jmenovaného.
Zevrubným vyšetřením případu bylo zjištěno, že žádný ze strážníků nepoužil vůči poslanci Hrubému obušku, nebo že dokonce jej uchopil za hrdlo a rdousil, nýbrž stráž byla vzhledem k chování poslance Hrubého nucena uchopiti ho za paže a odvésti s místa demonstrace.
Rovněž i po předvedení na strážnici, kde se poslanec Hrubý teprve legitimoval, nebylo orgány stráže vybočeno z mezí určených služebními předpisy.
Vzhledem k tomu neshledávám důvodů k opatřením v interpelaci žádaným.
V Praze, dne 29. srpna 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
653/V.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Frant. Seidla a soudruhů
o nezákonném zrušení slovenské stabilisačni výhody oněm 301 vrchním četnickým strážmistrům, kteří do této hodnosti byli v únoru a v březnu t. r. povýšeni (tisk 408/XIII.).
Ministerstvo vnitra zjistilo při zkoumání služného četnických vrchních strážmistrů na Slovensku, provedeném v důsledku interpelace poslance Seidla a soudruhů ze dne 18. prosince 1929 (tisk č. 27/III.) o nezákonném provádění platového zákona č. 103/1926 u četnictva na Slovensku, že zemské č etnické velitelství v Bratislavě připočítává četn. vrchním strážmistrům, povýšeným v době po 1. lednu 1926, tj. po dni účinnosti platového zákona, k jejich započitatelné služební době, jež jest podle ustanovení §u 137, odst. 5. citovaného zákona podkladem pro stanovení stupně služného I. platové stupnice četn. gážistů mimo služ. tř., i dobu ideální, jež připadala na zvýšení služného o tzv. stabilisační výhodu, získanou svého času v poměru strážmistra podle výnosů ze dne 21. června 1922, č. 44.665/13. případně ze dne 25. června 1925, č. 44.757/13.
Tento postup neodpovídal zákonným ustanovením. V čem záleží podstata tzv. slovenské výhody podle právního názoru judikaturou nejvyššího správního soudu zastávaného, uvedl jsem již ve své odpovědi na vpředu zmíněnou interpelaci. Opírajíc se o tento právní názor, zařídilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 27. března 1930, čís. 18.408/13, aby podle ustanovení §u 151, odst. 7., platového zákona zjednána byla v této věci náprava.
Vzhledem k tomu nelze míti za to, že uvedeným výnosem porušen byl platový zákon nebo jiné platné předpisy. Rovněž nebyla porušena zásada plat. zákona, že povýšený nemá dostati na požitcích méně, než mel v dřívějším poměru, poněvadž v případech, ve kterých by nový celkový hrubý příjem byl nižší, než úhrn dosavadních celkových hrubých příjmů, obdrží dotčení zaměstnanci ve smyslu usnesení vlády republiky Československé ze dne 14. prosince 1927 osobní, pro výměru výslužného započitatelný přídavek ve výši rozdílu mezi dřívějšími a novými příjmy.
Za tohoto stavu věci nemám důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze, dne 27. srpna 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
653/VI.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců C. Malého, B. Procházky, Č. Fialy a druhů
o přeložení dělníků služby stavební a udržovací k jiným služebním odvětvím (tisk 408/IV.).
Přes pochopitelný zájem železniční správy na udržení zapracovaných výpomocných dělníků pro účely služby stavební a udržovací nemá ministerstvo železnic v úmyslu znesnadňovati zaměstnancům těchto služebních odvětví, zejména těm, kteří vykazují vyšší školní vzdělání, přechod k jiné službě železniční. Výnos ministerstva železnic čís. 6581/29 má pouze brániti náhlému odchodu většího počtu zaměstnanců s naznačenou kvalifikací ze služeb odborů pro udržování dráhy, aby železniční správě poskytnuta byla možnost opatřiti si včas potřebnou náhradu.
Lze přiznati, že v konkrétních případech, jež v interpelaci jsou uvedeny, bylo postupováno příliš rigorosně. Bude proto učiněno opatření, aby citovaný výnos byl v intencích železniční správy liberálněji prováděn.
Lze ostatně doufati, že u příležitosti projednávané resystemisace služebních míst budou smluvní zaměstnanci, v udržovací službě osvědčení, pro trvalé použití v tomto služebním odvětví zajištěni zlepšením vyhlídek na dosažení míst v kategorii pomocných zaměstnanců I. a II. služební skupiny resp. v kategorii zaměstnanců definitivních.
V Praze dne 21. srpna 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
653/VII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců C. Malého, Č. Fialy, B. Procházky a druhů
o přidělení vlaků vlakovému mužstvu v Českém Těšíně (tisk 320/XIX.).
K úpravě doprovodu osobních a nákladních vlaků na trati Bohumín - Vrútky, která zavdala podnět k interpelaci ve prospěch železničních zaměstnanců z Čes. Těšína, došlo z největší části pro mimořádný pokles dopravy, projevující se od počátku tohoto roku.
V posledních několika létech za velmi silné dopravy bylo ovšem nutno použíti na tratích, které dříve obsluhoval jízdní personál z Čes. Těšína, k výpomoci personálu cizího, zejména z Bohumína. Bezpečnost dopravy na tratích Košicko-Bohumínské dráhy, vyznačující se značnou obtížností poměrů traťových, vyžadovala totiž nutně dokonalého zapracování používaných čet, čehož nebylo lze docíliti bez přidělení některých vlaků k trvalé obsluze četám z Bohumína. Železniční správa nemohla zvoliti opačný postup a rozmnožiti snad stav domovské stanice Českého Těšína, poněvadž tato stanice, jako každá jiná stanice mezilehlá, nemůže dodávati jízdní čety pro dálkové vlaky, aniž by bylo lze vyhnouti se střídání personálu, které zdržuje a zdražuje provoz. Jest třeba podotknouti, že z vlaků, které jsou vypravovány z Karviné, jejíž vzdálenost od Čes. Těšína jest ostatně jen nepatrně kratší než od Bohumína, doprovází bohumínská četa podle letního jízdního řádu 1930 pouze jediný vlak, a to vzhledem na vhodný protivlak, jemuž je při zpětné jízdě přidělena. Tato opatření, učiněná jen z důvodů účelnosti a úspornosti, nesnížila však sama o sobě počet jízdního personálu těšínského, neboť v roce 1928 a 1929 udržovala se turnusová potřeba této domovské stanice kolem 400 průvodčích vlaků.
Teprve v roce letošním snížila se po ochabnutí nákladní dopravy potřeba zaměstnanců jízdní služby, i v Čes. Těšíně, nikoli však více než v jiných důležitých domovských stanicích. Vzhledem na menší výkon byl zde sice snížen stav zaměstnanců jízdní služby, poměrně však daleko mírněji, než právě na př. v Bohumíně.
Zmenšení rozsahu železničních úkonů dopravních, s nimiž je spojeno vedlejší honorování jízdního personálu, netýká se pochopitelně jen zaměstnanců v Čes. Těšíně, nýbrž projevuje se všeobecně.
Interpelací žádané změny v rozdělení doprovodu vlaků ve prospěch zaměstnanců z Českého Těšína znamenaly by poškození důležitých hospodářských zájmů podniku státních drah, takže železniční správa nemůže je uskutečniti.
V Praze, dne 30. srpna 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
653/VIII.
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslanců Štětky, K. Procházky a soudruhů
o porušování družstevních zásad a stanov fašistickými metodami (tisk 320/VI.).
"Ústřední svaz československých družstev" se sídlem v Praze jest spolkem zřízeným podle všeobecných spolčovacích předpisů a trvá nyní po právu podle stanov, vzatých na vědomí výnosem ministerstva vnitra ze dne 18. září 1929, čís. 52729/29.
Revisní autorisace podle zákona č. 133/1903 byla spolku přiznána výnosem býv. ministerstva vnitra ve Vídni ze dne 22. července 1908, čís. 25517. Členství družstev u revisních svazů jest naprosto dobrovolné a mělo-li družstvo "Budoucnost" za to, že "Ústřední svaz československých družstev" zasahuje neprávem do jeho vnitřních poměrů, mělo ve smyslu §u 10. bod a) svazových stanov právo ze svazu vystoupiti a podrobiti se revisi soudní, nebo přičleniti se k jinému revisnímu svazu.
Přihlížejíc k těmto okolnostem, neshledává ministerstvo vnitra v oboru své působnosti důvodu k nějakému opatření, resp. zakročení proti jmenovanému svazu.
Krajský soud v Mostě zamítl dne 19. února 1930 z důvodů, které v usnesení byly velmi podrobně uvedeny a doloženy, ve věci "Všeobecného konsumního spolku Budoucnost v Lounech, zapsaného společenstva s ručením obmezeným" opovědi změn v představenstvu společenstva, které prý byly usneseny dozorčí radou dne 8. ledna 1930 a mimořádnou a řádnou valnou hromadou dne 2. února 1930. Rekursu, který byl proti tomu podán, vrchní soud nevyhověl, uznav, že důvody rozhodnutí krajského soudu v Mostě jsou správné a odpovídají stavu věci a zákonu. Nemá tedy ani ministerstvo spravedlnosti důvodu k opatřením pány interpelanty žádaným.
Ústřední svaz československých družstev v Praze byl podle zákona povinen upozorniti soud na poměry v družstvu.
Schůze dozorčí rady společenstva dne 8. ledna 1930, která se prý usnesla zbaviti funkce místopředsedu dozorčí rady a suspendovati dva členy představenstva, se účastnilo podle notářského osvědčení osm členů dozorčí rady, která podle stanov se skládá ze 14 členů. Není tedy povšechně správným údaj interpelace, že na opatřeních uvedených v jejím odstavci 1. se usnesla "dvoutřetinová většina členů dozorčí rady" nebo, jak se tvrdí dále, devět členů dozorčí rady. Interpelace tvrdí dále, že proti znění stanov svolali tři členové představenstva - podle stanov je prý zapotřebí 4 členů - řádnou valnou hromadu na 2. únor. Nebyla-li ale tato valná hromada svolána řádně, nemohla v ní býti učiněna platná usnesení. Krajský soud v Mostě dospěl na podkladě jiných úvah k témuž závěru, který se kryje se stanoviskem interpelace, a přes to označují interpelanti jeho rozhodnutí povšechně jako protiprávní. Nově dosazení činovníci družstva opověděli však s druhé strany k zápisu do společenstevního rejstříku soudního sami usnesení, která se stala ve zmíněné valné hromadě neplatně svolané; vycházeli tedy proti tvrzení interpelace z toho, že byla řádně svolána, a stěžovali si pak do toho, že krajský soud v Mostě neuznal platnost jejich usnesení.
V Praze dne 28. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
653/IX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Hugo Bergmanna, A. Tučného, Boh. Procházky a druhů
o zařazení Starého Města pod Sněžníkem do vyšší skupiny míst činovného (tisk 440/IX.).
Úřední publikací Státního úřadu statistického o výsledcích sčítání lidu z 15. února 1921 jest statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku z roku 1924, v tomto lexikonu uvádí se obec Staré Město pod Sněžníkem s počtem 1996 obyvatelů. Toto číslo musí býti považováno za jedině úředně platné a směrodatné, neboť konečné zjištění výsledků sčítání lidu přísluší ve smyslu §u 30 vlád. nař. ze dne 30. října 1920, čís. 592 Sb. z. a n. Státnímu úřadu statistickému (nález nejvyššího správního soudu ze dne 23. dubna 1925, čís. 8351).
Výsledky sčítání lidu Státním statistickým úřadem uveřejněnými jsou vázány všechny úřady; i nejvyšší správní soud považuje sebe jimi za vázána a nemohl vejíti na námitku, že výsledky ty nejsou správné (nález ze dne 7. ledna 1925, č. 109).
Přezkoumání výsledku sčítání, jaké podnikla četnická stanice ve Starém Městě pod Sněžníkem, nemá úřední moci a je vůbec nepřípustné, poněvadž přezkoumání sčítacích operátů bylo možné jen podle §u 24 a násl. vlád. nař. č. 592/1920 Sb. z. a n. jen sčítacími revisory a vůbec jen do té doby, než byly výsledky úředně publikovány.
Z uvedených důvodů nelze vyhověti požadavku o přeřazení Starého Města pod Sněžníkem do skupiny míst C činovného.
V Praze, dne 12. srpna 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
653/X.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů
ohledně urychlenějšího poukázání náhrad za válečné škody, zapříčiněné maďarskými bolševiky v detvanském kraji (tisk 402/II.).
Škody, které utrpěli obyvatelé Detvy vpádem bolševickým na Slovensko, jsou vládě známy.
Byly úředně zjištěny a pojaty do soupisu reparačního materiálu škod způsobených vpádem bolševiků na Slovensko k účelům mezistátního jednání o náhradu.
Při tom bylo současně vydáním vlád. nařízení čís. 556/20 učiněno opatření, aby - nežli se rozhodne o náhradě na foru mezinárodním - dostalo se poškozeným, jichž hospodářská existence je škodou vážně ohrožena, nezbytně nutné výpomoci až do nejvýše přípustné výše 10.000 Kč.
Na podkladě tohoto opatření bylo podáno celkem 7 žádostí o výpomoc. Komise u býv. min. pro správu Slovenska přiznala 6 poškozeným, přihlížejíc k jich majetkovým poměrům a k rozsahu škody, nezbytně nutnou výpomoc v celkové částce 36.750 Kč a zamítla pouze jednoho žadatele. Ostatní obyvatelé Detvy, kteří utrpěli menší škody, žádosti o výpomoc ze státních prostředků nepodali.
Z toho jest vidno, že vláda používajíc zmocnění jí daného zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. učinila dostatečné opatření, aby se též Detvanům poškozeným za bolševického vpádu dostalo nezbytně nutné výpomoci ze státních prostředků.
Ježto shora zmíněné mezistátní jednání je již skončeno, neopomene vláda nyní v zájmu definitivního zlikvidování této otázky potřebné zaříditi.
V Praze, dne 11. září 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
653/XI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců dr. Staňka, dr. Zadiny, Mašaty, Petroviče a druhů
o okamžitém řešení zemědělské krise (tisk 24).
Nynější světová zemědělská krise neušetřila ani zemědělství československé. Tato krise projevuje se jako krise cenová a odbytová. Příčinou její jsou nadvýroba v některých odvětvích a nahromadění zásob výrobků z příznivých let předchozích. Jednotlivé státy snaží se podporovati vlastní zemědělství v této krisi jednak odlehčujíce domácímu trhu podporou vývozu domácích zemědělských výrobků, jednak chráníce vlastní zemědělství před cizí konkurencí. Těmito opatřeními jest zhoršována krise zemědělství v druhých státech, kam s řečenou podporou zemědělské výrobky jsou vyváženy, nebo odkud dříve byly zemědělské výrobky dováženy. Otázkou, jak řešiti krisi našeho zemědělství, zabývají se již po měsíce jak zemědělci sami, tak československé zájmové korporace i československé politické strany a veřejný tisk. Vláda s povděkem uvítala tento mimořádný zájem československé veřejnosti o tak významný problém národohospodářský, jakým jest řešení krise našeho zemědělství, neboť byl jí zárukou, že ve své snaze vyřešiti tento úkol tak, jak toho žádá zájem československého zemědělství i prospěch všeho obyvatelstva našeho státu, najde opory nejen u politických stran zastoupených v Národním shromáždění, ale i u celé československé veřejnosti. Za této diskuse o krisi československého zemědělství a jejím řešení byl problém osvětlen po všech stránkách a bylo podáno množství návrhů a námětů na řešení této krise. Vláda pečlivě sledovala tuto diskusi a svědomitě uvážila veškeré návrhy na řešení zemědělské krise. Postup její při řešení tohoto obtížného úkolu řídil se asi těmito úvahami:
Protože krise československého zemědělství jest součástí světové krise zemědělské, jejíž příčiny tkví v hospodářských poměrech světových, nelze odstraniti vlastní příčiny krise československého zemědělství opatřeními vnitrostátními. Ponechati krisi této volný průběh nelze však vzhledem k početnosti obyvatelstva, které v zemědělství nachází obživu a vzhledem k významu, který zemědělství má v celkovém našem národním hospodářství. Nebude-li zemědělská výroba rentabilní, nelze naše zemědělství zachovati na jeho nynějším stupni intensity. Rentabilita jest také nezbytným předpokladem dalšího pokroku československého zemědělství, jenž jest žádoucí v zájmu celku. Poklesem rentability zemědělské výroby klesá kupní síla zemědělců, což při početnosti stavu zemědělského a při vzrůstajícím významu domácího trhu za zhoršených poměrů mezinárodního obchodu jest obzvláště nežádoucí ve státě s tak vyspělou a rozsáhlou průmyslovou výrobou, jako jest náš stát. Z těchto úvah podává se i cíl, který při řešení československé zemědělské krise nutno sledovati. Cílem tím musí býti zachovati, pokud se týče obnoviti rentabilitu československé zemědělské výroby. Uvažujíc o prostředcích, jichž by použila pro řešení zemědělské krise, musila vláda ovšem míti na zřeteli nejen tento cíl, ale i stav státních financí, obchodně-politické vztahy našeho státu ke státům druhým, opatření, jež učinily státy ty při řešení krise vlastního svého zemědělství, a samozřejmě i hospodářské poměry ostatních tříd obyvatelstva našeho státu a účinky, jež by to které opatření mohlo míti. Tímto myšlenkovým pochodem dospěla vláda k rozhodnutí předložiti Národnímu shromáždění tyto návrhy zákonů:
1) O odběru některých druhů zboží veřejnými podniky, ústavy a zařízeními. Návrhem tím sledovala vláda cíl zlepšiti odbyt domácích zemědělských výrobků pozvednutím jejich domácího konsumu. Vláda uznala za potřebné, aby v této své snaze byla podporována předem veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními a proto jim v řečeném návrhu uložila za povinnost odbírati domácí zemědělské výrobky, aby tak byl dán příklad ostatním konsumentům. Tento návrh vlády byl schválen Národním shromážděním a jako zákon ze dne 10. dubna 1930 byl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 47.
2) O výrobě chleba. Návrhem tím chtěla vláda docíliti zvýšení spotřeby žitné mouky a proto bylo v návrhu tom určeno procento pšeničné mouky, které smí býti při výrobě chleba přimíseno do mouky žitné. Národní shromáždění schválilo i tento návrh, snížilo však zároveň procento dovoleného přimísení mouky pšeničné a určilo procento dovoleného vymílání žita k tomuto účelu. Návrh takto pozměněný byl jako zákon ze dne 10. dubna 1930 uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 46.
3) Návrh zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky. Účelem tohoto návrhu bylo poskytnouti vládě možnost, aby pomocí celních přirážek přizpůsobovala celní ochranu naší obilní výroby a s ní spojené výroby mouky a mlýnských výrobků cenovému vývoji. Zároveň bylo v tomto návrhu pamatováno na zákaz chemické úpravy mouky a na zákaz dovozu takto upravené mouky, neboť mouka chemicky upravená ztěžuje odbyt domácí mouky, třebas jest domácí mouka nejen stejné, ale i lepší jakosti. Také tento vládní návrh byl schválen Národním shromážděním a jako zákon ze dne 5. června 1930 uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod čís. 72.
4) O dovozních listech. Návrhem tím chtěla vláda usnadniti, pokud se týče umožniti vývoz domácích zemědělských výrobků, v nichž má náš stát přebytky. Proto dosavadní předpisy o dovozních listech nahrazují se v návrhu novými ustanoveními, jimiž se jednak rozšiřuje možnost vydání dovozních listů na některé vyvážené výrobky, na které dosud dovozní listy se nevydávaly (ječmen, slad, semeno červeného a bílého jetele, máslo a sýry), jednak omezuje se tato možnost vyloučením pšenice, souržice, špaldy a luštěnin, tedy výrobků, u nichž dovozních listů dosud bylo užíváno jen skrovnou měrou nebo v nichž jsme pasivní. Důsledně byl v návrhu rozšířen i okruh zboží, které se smí na dovozní listy dovážeti, na všechny výrobky, jež bude možno nově na dovozní listy vyvážeti; vedle těchto výrobků zařazena sem byla i pšenice a luštěniny, třebas podle návrhu, jak řečeno, na dovozní listy je vyvážeti nebude již možno. Rovněž tento návrh zákona byl schválen Národním shromážděním a jako zákon ze dne 5. června 1930 uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 73.
5) Jako zákonem uvedeným výše pod č. 3. má býti celní ochrana naší obilní výroby přizpůsobena nynějším kritickým poměrům tohoto odvětví zemědělství, stejně nutno přizpůsobiti celní ochranu naší živočišné výroby nynějším poměrům, aby se předešlo katastrofě v tomto odvětví, s nímž jest spjat životní zájem našich horských zemědělců a malých zemědělských závodů. Proto připravila vláda příslušný návrh zákona a předložila jej Národnímu shromáždění. Tento vládní návrh byl schválen Národním shromážděním a jako zákon ze dne 13. června 1930 uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 85. Nejvýznačnější změny, které zákon tento oproti dřívějšímu stavu zavádí, jsou tyto: U dobytka hovězího i vepřového nahrazují se cla kusová váhovými. Systémem celních přirážek při poklesu cen a zmocněním vlády, aby celní sazby snížila, dostoupí-li cena určité výše, má býti zjednána stabilisace cenová u vepřového dobytka, pokud ovšem stabilisace takové lze dosíci. Obdobně pomocí celních přirážek přizpůsobuje se celní ochrana i u dobytka hovězího cenovému vývoji. Dále upravuje řečený zákon cla u koní, mezků, mulů a oslů, ponechávaje tu cla kusová, jakož i clo na chléb, maso a masité droby. Třebas úprava cla na chléb vymyká se z rámce celní ochrany živočišné výroby, která tvoří hlavní obsah tohoto zákona, bylo nutno tuto otázku v tomto zákoně řešiti, aby dovozem hotových výrobků neseslabovala se účinnost cel na obilí a mouku a aby nevyvolávala se nezaměstnanost v domácích živnostech.
Ustanovení obsažená v zákonech uvedených výše pod č. 3 - 5 dotýkají se smluvních závazků, které náš stát vzal na sebe v obchodní smlouvě s Maďarskem. Dokud tyto smluvní závazky trvají, nemohla by ustanovení obsažená v těchto zákonech, pokud odporují řečeným smluvním závazkům, býti prováděna. Proto vláda učinila potřebná opatření, aby bylo zahájeno jednání o revisi řečené obchodní smlouvy a zároveň smlouva dosavadní byla vypovězena.
Na řešení bytových poměrů zemědělského dělnictva za státní podpory pamatovala vláda v novém zákoně o stavebním ruchu (sr. § 33, odst. 1. a § 47, odst. 2. zákona čís. 45/1930 Sb. z. a n.). Posléze bylo by se zmíniti o některých administrativních opatřeních, kterých vláda užila, aby zmírnila zemědělskou krisi, jako na př. o intervenčních nákupech vojenské správy, o opatřeních, aby pro vojenskou správu bylo vymíláno žito jen na 60%, o přeřazení žita a ječmene a mlýnských výrobků z nich, jakož i cibule do povolovacího řízení a pod.
Jest přirozeno, že za nynějšího kritického stavu našeho zemědělství věnuje vláda zvýšenou péči již v minulé době zavedeným zvelebovacím a podpůrným akcím, týkajícím se zemědělství, a že provádí je intensivně v mezích rozpočtových prostředků. Také v oboru železniční tarifní politiky vychází se potřebám našeho zemědělství v mezích možností vstříc poskytováním různých výhod.
Těmito opatřeními legislativními a administrativními učinila vláda vše, co pro zmírnění krise československého zemědělství při náležitém ohledu na výše uvedené celkové zájmy, potřeby a poměry učiniti bylo prozatím v její moci. Vláda ovšem nepokládá svůj úkol při řešení krise československého zemědělství za splněný výše uvedenými opatřeními, nýbrž bude dále bedlivě sledovati průběh této krise a vývoj celkových hospodářských poměrů a jest odhodlána navrhnouti Národnímu shromáždění další opatření nebo ve svém oboru působnosti sama taková opatření učiniti, pokud jich bude podle vývoje poměrů třeba. Při tom jest vláda ochotna, jako učinila při opatřeních dosavadních, přihlédnouti k dalším návrhům a námětům obsaženým v interpelaci.
V Praze, dne 16. září 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.