Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.
III. volební období.	2. zasedání.

 

628.

Interpelace:

I. posl. inž. Nečase, Jaši, Koudelky, Bečko a soudr. vládě ve věci legionářů, kteří jsou absolventy revírnických škol a slouží ve státní leso-technické dohlédací službě,

II. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. min. zemědělství o udílení subvencí na strojní zařízení sdružením drobných zemědělců,

III. posl. Seidla a soudr., předsedovi vlády o nesprávném provádění zákona č. 70/30 prováděcím nařízením č. 96/30 vůči okresním četnickým strážmistrům a vrchním strážmistrům - velitelům stanic četnických,

IV. posl. Seidla, Chalupy, Tayerle a soudr., min. financí o jmenování kancelářských úředníků v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze,

V. posl. Seidla, Fr. Staňka, Tayerle a soudr. min. národní obrany o náhradě za inspekční služby civilních zaměstnanců vojenské správy,

VI. posl. Mikuláše, Zeminové, Knejzlíka, Tykala a druhů vládě o situaci v zemědělství a dalších opatřeních k jejímu zlepšení,

VII. posl. Stříbrného, dra Perglera a druhů předsedovi vlády o zákazu veřejných schůzí v Praze svolaných proti popravě Slovinců,

VIII. posl. dra Perglera, Stříbrného a druhů min. zahraničních věcí o státním příslušenství konsulů Československé republiky v Chicagu a Pittsburghu,

IX. posl. dra Perglera, Stříbrného a druhů min. spravedlnosti o konfiskační praxi,

X. posl. Fr. Svobody, Polacha a soudr. min. sociální péče o porušování ustanovení o noční práci v pekárnách v Brně,

XI. posl. Fr. Svobody, Polacha a soudr. min. vnitra o provedené změně stanov Kontribučenské spořitelny ve Vyškově, kterou se porušilo ustanovení základního zákona spořitelního (§ 6 dtto 14. dubna 1920 č. 302 Sb. z. a n.),

XII. posl. Šaláta a druhov min. sociálnej pečlivosti a min. verejných prác v záležitosti ubiedených staropenzistov na Španej Doline,

XIII. posl. dra Daňka, Stanislava, Rýpara, Navrátila, Janalíka a druhů min. pošt a telegrafů o poštovní spořitelně,

XIV. posl. dr. Ivanku, Jančeka, Hlinku, Hrušovského, Bendu, Rázusa, dr. Mičuru a druhov min. vecí zahraničných vo veci slovenských menšín v Maďarsku,

XV. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o jednostranném fiskálním postupu finančních činitelů a o nedostatečných ministerských výnosech, které nedbají nejdůležitějších požadavků poplatníků, postižených nouzí,

XVI. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic o díle: "Československé státní dráhy, Mezinárodní spoje, 15./5, 1930 - 14./5, 1931", věnovaném dopravní propagandě a vyloženém v rychlících, ve kterém se jednostranným šovinistickým vylíčením působí velká škoda cizineckému ruchu,

XVII. posl. inž. Kalliny a druhů min. národní obrany, že jest naléhavě nutno, aby se přihlíželo k příslušníkům obchodního a živnostenského stavu z lázeňských míst, kteří jsou povoláváni ke konání cvičení ve zbrani,

XVIII. posl. dr. Schollicha a druhů předsedovi vlády a ministrovi pošt a telegrafů o zadání stavby poštovní budovy v Českém Těšíně,

XIX. posl. dr. Schollicha a druhů min. železnic o užívání německého kurentního písma v železniční dopravě,

XX. posl. dr. Schollicha a druhů min. spravedlnosti, že rekursní senát opavského krajského soudu porušuje německá jazyková práva.

 

628/I.

Interpelace

posl. inž. Nečase, Václ. Jaši, Jana Koudelky, Jána Bečko a soudr.

vládě

ve věci legionářů, kteří jsou absolventy revírnických škol a slouží ve státní lesotechnické dohlédací službě.

Ve státní lesotechnické službě dohlédací jsou zaměstnáni od převratu legionáři, absolventi revírnických škol, kteří složili podle ministerského nařízení ze dne 3. února 1903 z. č. 30 ve smyslu § 22. lesního zákona z r. 1852 a prováděcího vl. nařízení ze dne 30, prosince 1920 č. 12 § 13 státní zkoušku pro lesní hospodáře. Tito, z větší části na Podkarpatské Rusi a Slovensku sloužící státní zaměstnanci, jsou stále ponechávání v III. služební třídě, platovém stupni VII., s titulem lesní asistent, ačkoliv mají vyšší kvalifikaci, jak jest předepsána pro III. služební třídu (zák. č. 103 ex 1926 díl I., § 4).

Postižení legionáři (stát. zkoušení les. hospodáři) byli ustanoveni ministerstvem zemědělství odděl. XV. a od podřízených jemu les. úřadů jako správcové stát. les. stanic i správ a jsou dnes ještě někteří z nich správci les. oddělení okr. úřadů, tedy vykonávají fakticky vyšší lesní službu.

Podepsaní poslanci žádají proto vládu, aby legionáři - stát. zkoušení lesní hospodáři ve státní lesotechnické službě dohlédací byli při resystemisaci zařazeni obdobně jako těch dosud nezařazených 31 středoškoláků stát. zkoušených les. hospodářů.

V Praze, dne 15. června 1930.

Inž. Nečas, Jaša, Koudelka, Bečko,

Prokeš, Chalupník, dr. Macek, dr. Winter, Tayerle, Nový, dr. Markovič, Jaroš, Kučera, F. Svoboda, Pik, Klein, Benda, Jurnečková, Hampl, Brožík, Biňovec, Remeš, Chalupa.

 

628/II.

Interpelace

poslanců Jana Koudelky, inž. Jar. Nečase, Jána Bečko a soudruhů

ministru zemědělství

o udílení subvencí na strojní zařízení sdružením drobných zemědělců.

Ministerstvo zemědělství udílí sdružením drobných zemědělců subvence za zakoupení strojního zařízení, jako jsou mláticí garnitury, traktory a pod. Z toho zvláštní důležitosti jsou subvence na mláticí garnitury a traktory.

Drobný zemědělec sám nemůže si koupiti traktor jednak pro jeho vysokou cenu, jednak proto, že by jej nevyužil, nemaje dostatek půdy. Protože vsak traktor právě pro drobného zemědělce má veliký význam, neboť hradí mu jeho slabý potah a dokonale zkultivuje také jeho půdu, je třel a podporovati zakupování traktorů sdružením drobných zemědělců pro společnou jejich potřebu. Ale právě v tomto ohledu bylo dosud uděláno velmi málo.

Druhou velkou potřebou drobných zemědělců je moderní mláticí garnitura, která by i drobnému zemědělci vymlátila jeho plodiny rychle a dobře a ušetřila jej nákladné manipulace a těžké práce. Avšak také zde jednak cena tohoto zařízení a pak ohledy na nutné využití, podmiňující amortisaci, žádají, aby takováto mláticí zařízení sloužila většímu počtu drobných zemědělců. Proto právem ministerstvo zemědělství subvencovalo nákup těchto mláticích garnitur sdruženími drobných zemědělců.

Výše subvence činila 30 - 40 procent nákladů pořizovacích. Tak bylo, tak však není letos.

Drobní zemědělci, kteří si pořídili nákladnou mláticí garnituru v důvěře, že se jim dostane této obvyklé subvence, byli letos velmi zle zklamáni, Dostávají nikoli jako dříve jiní 30 - 40 procent ceny, nýbrž pět procent a ještě méně. Uvádíme jen Skupinu domkářů a malorolníků v Červených Pečkách, Skupinu domkářů a malorolníků ve Viticích u Českého Brodu. Zde místní Domovina dostala loni na mláticí garnituru 17.000 Kč subvence, kdežto Skupina domkářů a malorolníků na totéž zařízení letos jen necelých 1.500 Kč. Není divu, že tento dvojí loket budí zde oprávněné rozhořčení.

Proto podepsaní se táží:

1. Je pan ministr zemědělství ochoten podporovati opatření traktorů sdruženími drobných zemědělců, a jestliže ano, jaká opatření učinil ohledně výběru vhodného typu a kdy hodlá započíti s prováděním této podpory?

2 Jak pan ministr zemědělství vysvětlí veliký rozdíl ve výši podpory, jíž se dostávalo ministerstvem zemědělství sdružením drobných zemědělců na mláticí garnitury dříve a jíž se dostává letos?

3. Byly snad již dříve prostředky pro tento účel vyčerpány, jak a na čí rozkaz?

4. Je pan ministr zemědělství ochoten učiniti opatření, aby ta sdružení drobných zemědělců, jichž kalkulace nikoli jejich vinou, nýbrž vinou ministerstva zemědělství byla malou podporou úplně zvrácena, dodatečně obdržela subvenci další, třeba z prostředků budoucího rozpočtu?

V Praze, dne 16. července 1930.

Koudelka, inž. Nečas, Bečko,

Remeš, Pik, Nový, Tayerle, Prokeš, Kučera, Jaša, F. Svoboda, Biňovec, Stivín, dr. Winter, Chalupa, Jurnečková, Chalupník, Benda, Seidl, Klein, dr. Macek, Srba, Brožík.

 

628/III.

Interpelace

poslance Frant. Seidla a soudruhů

předsedovi vlády

o nesprávném provádění zákona č. 70/30 prováděcím nařízením č. 96/30 vůči okresním četnickým strážmistrům a vrch. strážmistrům - velitelům stanic četn.

Zákon č. 70/30 maje na mysli zrovnoprávnění všech staropensistů "pokud by na ně platil zákon č. 103/26, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby před jeho účinností", zmocnil v §u 5 vládu, aby "stanovila předpisy pro určení pensijní základny podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení jeho služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy o převodu do nových platů podle části sedmé platového zákona č. 103/26 Sb."

Prováděcím nařízením č. 96/30 k zákonu č. 70/30 byla pro býv. okresní četn. strážmistry, pokud byli pensionováni před 1./I. 1914 a pro všechny býv. vrchní strážmistry - velitele četn. stanic, pokud byli pensiováni před 1./VII. 1922, stanovena pensijní základna tak, jakoby byli dosloužili jen jako podřízení četníci (dnešní kategorie strážmistrů) a přidalo se jim proti této kategorii (býv. titulární závodčí, vícewachtmeistři atd.) jen onen obnos, který resultuje jako rozdíl mezi propočtem let získaným platovým stupněm III. platové stupnice §u 132 PZ a ciferně nejbližším platovým stupněm 11. platové stupnice téhož §u. Efektivně jeví se tato pensijní základna proti základně býv. četníka nejnižší kategorie částkou 400 až nejvýše 900 Kč ročně.

Není sporu, že býv. četn. velitelé okresů nebo stanic měli všichni tytéž předpoklady, jaké musí vykazovati dnešní vrchní strážmistři-velitelé stanic, kteří jsou právem zařazeni do platů I. plat. stupnice §u 132 PZ. Oni absolvovali četnickou hodnostní školu a vesměs všichni také vykazují delší než 10tiletou četnicko-výkonnou služební dobu a byli zařazeni na dnes systemisovaných místech vrchních strážmistrů. Tím splnili i oni všechny předpoklady, které pro přiznání hodnosti vrchn. strážmistra - velitele stanic předepisuje § 137 PZ a mají tedy podle znění §u 1 i 5 zákona č. 70/30 nezadatelné právo, aby jejich pensijní základna byla stanovena "způsobem ustanoveným předpisy pro převod do nových platů" vrch. četn. strážmistrů - velitelů stanic, jak byl proveden v této kategorii ku dni 1./I. 1926.

Převod četn. vrchních strážmistrů-velitelů stanic (okresů) upravil § 191 PZ slovy: "Četničtí vrchní strážmistři - velitelé stanic, obdrží služné v I. platové stupnici podle §u 132 PZ". Ustanovení §u 191 nepřipouští tedy nijaké možnosti, aby býv. vrchní strážmistři - velitelé stanic nebo okresů směli býti zařazeni jinak.

Ježto pak prováděcí nařízení č. 96/30 upravilo pensijní základnu těchto býv. vrch. strážmistrů - velitelů stanic (okresů) jen podle platové stupnice III. §u 132 PZ, přidavši jim jen 400 až 900 Kč ročně, nebyl jim proveden zákon č. 70/30 a zkrátilo toto nařízení několik set příslušníků četnických staropensistů o částky až i 6.802 Kč ročně. U nich nebyla provedena zásada, že i pro ně má býti stanovena "pensijní základna podle jejich služebního poměru v den skončení činné služby", jak to nařizuje § 5. zák. č. 70/30 a konečně ježto prováděcí nařízení č. 96/30 tímto vytvořilo nové staropensisty proti úmyslům zákonodárce, který v důvodové zprávě soc. pol. výboru tisk č. 430 vládě předepsal, aby "byly odpočivné a zaopatřovací platy upraveny na míru, jaká vyplývá z nových platových zákonů" a platový zákon č. 103/26 v §u 191 výslovně předepsal, že vrchní strážmistři-velitelé stanic (okresů) mají býti zařazeni do I. platové stupnice §u 132 PZ a to se v daném případě nestalo, táží se podepsaní pana ministerského předsedy jako předsedy vlády:

1. Jest pan ministerský předseda ochoten naříditi, aby zákon č. 7030 byl proveden i vůči býv. četnickým okresním a vrchním strážmistrům I. a II. třídy atd., podle zásady zrovnoprávnění jejich s dnešními vrchními strážmistry - veliteli stanic, když u nich všechny předpoklady, upravené §em 137 PZ jsou splněny?

2. Jest pan ministerský předseda ochoten sděliti podepsanému co v této věci nařídil nebo co naříditi hodlá?

V Praze dne 11. září 1930.

Seidl,

Bečko, Klein, Tayerle, Kučera, Fr. Svoboda, Pik, Vácha, Remeš, Nový, Jurnečková, Husnaj, dr. Winter, Jaroš, Hummelhans, Staněk, Chalupa, V. Beneš, Neumeister, Hampl, Biňovec, Chalupník, Stivín.

 

628/IV.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy, Rudolfa Tayerle a soudruhů

ministru financí

o jmenování kancelářských úředníků v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze.

Podle § 7. odst. 7. plat. zákona doplňují se kategorie kancelářských úředníků IV. služební třídy z řad kancel. oficiantů. Podmínkou ustanovení kancelářského oficianta kancel. úředníkem jest, že má nejméně 6 roků služby skutečně ztrávené ve vlastnosti kancelářského oficianta; tato doba se zkracuje o dvě třetiny služební doby skutečně ztrávené ve vlastnosti plně zaměstnaného kancelářského pomocníka, nejvýše však o dva roky.

Tímto zákonným ustanovením dostává pomocný kancelářský personál záruku, že místa kancelářských úředníků budou obsazována výhradně z kategorií pomocného kancelářského personálu a současně byla stanovena hranice minimální služební doby, která se rovná čekatelské době IV. služební třídy. Poněvadž platovým zákonem nebyla stanovena maximální hranice služební doby, po které by se kancelářský oficiant (vrchní) musel státi kancelářským úředníkem (pokud splňuje ovšem i další podmínky pro dosažení úřednického místa), je nezbytně nutno dodržovati určité směrnice při jmenování kancelářských oficiantů (vrchní) úředníky a to proto, aby byl zamezen chaos v jmenování a přihlíželo se v prvé řadě k nejstarším (nejzasloužilejším) oficiantům (vrchním), pokud vykazují přiměřenou kvalifikaci a uspokojivý výkon a to i z toho důvodu, aby se zamezilo jakýmkoliv vedlejším vlivům.

Zemské finanční ředitelství v Praze vypsalo v roce 1929 veřejný konkurs, kterým mělo býti obsazeno 16 míst kancelářských úředníků v různých finančních úřadech v Čechách. Jmenování těchto kancelářských oficiálů bylo uveřejněno v "Úředním Listě" ze dne 1. září 1929 čís. 202. Při jmenování přihlíželo se pouze k žádostem, které v důsledku konkursu byly oprávněnými uchazeči předloženy, bez ohledu na okolnost, jsou-li v obvodu zemského finančního ředitelství oficianti (vrchní) starší, či lépe kvalifikovaní, kteří o vypsání konkursu případně ani nevěděli a proto nemohli také žádosti ve stanovené lhůtě předložiti. Uznalo-li již zemské finanční ředitelství v Praze, za nejlepší způsob výběru způsobilých uchazečů - vypsání soutěže, musí se také nezbytně postarati, aby konkurs byl včas a ve všech finančních úřadech celého obvodu úředně publikován, aby všichni oficianti (vrchní) pokud přicházejí v úvahu, mohli své žádosti včas předložit., K podmínkám pro jmenování kancel. oficianta úředníkem nemůže býti přičiňována podmínka další - stálé sledování obsáhlého a drahého "Úředního Listu" se spoustou různých soutěží.

Dne 30. června 1930 bylo v "Úředním Listě" č. 126 uveřejněno nové jmenování deseti kancelářských oficiálů bez předchozího vypsání konkursu. Při tomto jmenování bylo přihlíženo pouze k žádostem, které zbyly z roku 1929. Byly tedy při tomto jmenování opětně jiné podmínky a který oficiant (vrchní) nepředložil svou žádost včas k vypsanému konkursu v roce 1929, nemohl ani při druhém jmenování přijíti v úvahu proto, že se již vůbec nemohl soutěže účastniti, protože nové žádosti nebyly vůbec připouštěny a výběr úředníků omezen na zbytek žádostí z roku minulého, bez ohledu na kvalifikaci, služební stáří a služební pořadí oprávněných uchazečů starších, kteří své žádosti k původnímu konkursu nepředložili pouze proto, že o vypsání konkursu nevěděli. Tímto postupem zůstanou starší a velmi dobře kvalifikovaní kancel. oficianti (vrchní) po celou služební dobu zkráceni oproti kolegům mladším, kteří měli před nimi pouze tu výhodu, že věděli o vypsaném konkursu a tak mohli své žádosti včas předložiti.

Takový postup pro jmenování jest naprosto nemožný a neudržitelný. Jmenování oficiantů nemůže býti vázáno na náhodu, dozví-li se oprávnění uchazeči o vypsání soutěže či nikoliv a náhodně předložené žádosti nemohou býti brány v úvahu při každém dalším jmenování, až do úplného jich vyčerpání. Když se zemské finanční ředitelství rozhodne, že pro obsazování uprázdněných míst bude vypisovati konkursy, pak je nutno, aby se tak stalo pro každé jmenování a aby vypsaný konkurs byl ve všech finančních úřadech včas publikován tak vhodně, aby všichni oprávnění uchazeči mohli včas žádosti předkládati.

Při jmenování kancelářských úředníků nutno přihlížeti vedle jiných podmínek i k služebnímu stáří, pořadí i kvalifikaci a není jistě naprosto žádných služebních důvodů, aby mladší zaměstnanci byli při stejné kvalifikaci jmenování dříve než jejich starší kolegové pouze proto že jejich zadosti zbyly od minulé soutěže.

Podepsaní se táží p. ministra financí:

1. Ví pan ministr o úředním postupu zemského finančního ředitelství v Praze při jmenování kancel. úředníků, které bylo vyhlášeno dne 1. září 1929 a 30. června 1930?

2. Je pan ministr ochoten naříditi, aby se při stejné kvalifikaci přihlíželo především k oprávněným uchazečům, aby se respektovalo pořadí a starší zaměstnanci nebyli bezdůvodně přeskakováni zaměstnanci mladšími.

3. Je pan ministr ochoten naříditi vyšetření všech případů služebně starších uchazečů, kteří byli bezdůvodně přeskočeni při jmenování dne 1. září 1929 a 30. června 1930 a naříditi, aby při nejbližší příležitosti byla tato bezdůvodná křivda odčiněna?

4. Je pan ministr ochoten stanoviti jednotný úřední postup při jmenování pomocného kancelářského personálu kancelářskými úředníky, který by platil pro každé jmenování, aby různým a při každém jmenování odlišným způsobem nebyli oprávnění uchazeči uváděni v omyl?

V Praze dne 11. září 1930.

Seidl, Chalupa, Tayerle,

Fr. Svoboda, Pik, inž. Nečas, Brodecký, Chalupník, Jaroš, Husnaj, Klein, dr. Winter, Biňovec, Bečko, Stivín, Brožík, Neumeister, Jurnečková, V. Beneš, Vácha, Hampl, Remeš.

 

628/V.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Františka Staňka, Rudolfa Tayerle a soudruhů

ministru národní obrany

o náhradě za inspekční služby civilních zaměstnanců vojenské správy.

Vojenská správa ukládá civilním kancelářským zaměstnancům tzv. inspekční (strážní, dozorčí) služby po jejich denním normálním zaměstnání, která končí buď v pozdních hodinách večerních, nebo trvají takové služby u mnohých vojenských velitelství a útvarů i celou noc, aniž se zaměstnancům poskytne náhradní volno v den po noční službě následující, nebo přiměřené odškodnění za tyto mimořádné služby, které jsou spíše rázu vojenského než kancelářského. Zásadně jde o novou povinnost, která se zavádí v běžném roce, a proto je jistě jen spravedlivo, aby v důsledku zvýšené a rozšířené povinnosti byla úměrně řešena také práva na nezbytný odpočinek a na zvláštní honorář. Služba po normálním zaměstnání denním, do pozdního večera po případě po celou noc, odlučuje zaměstnance od rodiny a domácího stravování, čímž mu vzniká zvláštní vydání, na které se neposkytuje náhrada (stravné), což mimořádně postihuje zaměstnance, kteří bydlí mimo služební působiště. I v takových případech, ve kterých se jedná o večerní či noční službu pohotovostní je jen spravedlivé a jistě úplně důvodné zvláště ji odměniti, tím spíše pak jde-li o skutečný služební výkon večerní a noční.

Vyžaduje-li organisace a potřeba služby těchto mimořádných a od ostatních resortů veřejné správy odlišných opatření, má ministerstvo národní obrany ve vlastní pravomoci upraviti i právo zaměstnanců na přiměřenou odměnu za mimořádný služební výkon, na náhradu stravného a na náhradní volno.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten naříditi, aby uvedené mimořádné služby civilních kancelářských zaměstnanců vojenské správy byly zvlášť honorovány a aby se poskytovalo přiměřené stravné?

2. Je pan ministr ochoten naříditi, aby po nočních sužbách se dávalo náhradní volno?

3. Je pan ministr ochoten vydati zvláštní nařízení o úpravě mimořádných služeb a jejich odměňování jednotně pro všechny vojenské úřady, velitelství, útvary, ústavy a podniky vojenské správy.

V Praze dne 11. září 1930.

Seidl, Staněk, Tayerle,

V. Beneš, Stivín, Kučera, Bečko, Neumeister, Hummelhans, Jurnečková, Hampl, Vácha, Nový, Jaša, Chalupa, Remeš, Pik, Chalupník, Benda, Srba, Husnaj, Klein.

 

628/VI.

Interpelace

poslanců V. Mikuláše, Fr. Zeminové, J. Knejzlíka, J. Tykala a druhů

vládě republiky Československé

o situaci zemědělství a dalších opatřeních k jejímu zlepšení.

V naléhavé interpelaci, podané při sejití se této sněmovny v prosinci 1929 tisk č. 18 upozornili jsme na krisi zemědělství, v té době panující, a naznačili opatření, kterými bylo by krisi čeliti.

Vláda a sněmovny zabývaly se velmi neutěšenou situací zemědělství, k jejímuž zmírnění usnesena a vydána byla některá zákonná opatření.

Tak zákonem z 10. dubna 1930 č. 46 Sb. z. a n. upravena výroba chleba tak, aby pro tuto upotřebeno bylo co nejvíce mouky žitné.

Zákonem z 10. dubna 1930 č. 47 Sb. z. a n. stanovena pro veřejné úřady, ústavy a zařízení povinnost nakupovati pro svoji potřebu zemědělské plodiny a výrobky domácí výroby.

Zákonem z 5. června 1930 č. 72 Sb. z. a n. upravena byla cla na obilí, mouku a mlýnské výrobky, tj. vláda zmocněna k zavedení celních přirážek při poklesu cen pod určitou hranici.

Zákonem z 5. června 1930 č. 73 Sb. z. a n. upraveno nově a rozšířeno používání dovozních listů a konečně zákonem z 13. června 1930 č. 85 Sb. z. a n. nově upravena cla na dobytek a maso a zavedeno clo na chléb.

Účelem všech uvedených opatření bylo: zmírniti krisi zemědělství.

Proto československá strana nár. socialistická hlasovala pro všechny vyjmenované zákony, třebaže nebyla jimi plně uskutečněna ona opatření, která ve vzpomenuté naléhavé interpelaci doporučovala.

Prohlásili jsme na př. o clech zemědělských, že zemědělská výroba musí býti spravedlivě a rovnoměrně chráněna, jako jiná výrobní odvětví a že tuto spravedlivou a rovnoměrnou a účelnou celní ochranu zemědělství dosáhnouti lze jen generální revisí celého celního sazebníku a vydáním nového sazebníku.

Zdůrazňujeme znovu toto stanovisko opakujíce, že zemědělství nemá zájmu jen na cenách svých výrobků, nýbrž i na cenách všech ostatních potřeb, především těch, pro které jsou zemědělci spotřebiteli.

Dnešní poměry v zemědělství potvrzují plně správnost našeho hlediska a nesprávnost oné politiky, která jedinou odpomoc viděla a uplatňovala výhradně jen ve zvyšování cen zemědělských produktů. Nynější situace zemědělství je dokladem naprostého selhání takové politiky.

Zemědělství jest dnes v horší krisi, než bylo před rokem a i v době, kdy vzpomenutá opatření k zmírnění krise byla uzákoněna. Jest jen přirozené, že jako vždy a ve všech oborech důsledky krise jsou u hospodářsky slabých podnikatelů drobných středních zemědělců katastrofálnější.

Tato nejpočetnější skupina zemědělců jest dnes v situaci přímo zoufalé. Všechna, v prvé polovině letošního roku uzákoněná opatření ukázala se málo účinnými. Účinnost opatření celních má sice určité překážky v dosavadní platnosti obchodních smluv (této překážky využívají dovozci, žel, že i z kruhů vedoucích zemědělské družstevnictví) a dovážejí větší množství obilí při nižších clech a tím ztěžují odbyt domácího obilí, aniž by ale konsumenti měli z toho prospěchu, nelze však očekávati, že po odstranění této překážky bude účinnost oněch opatření zvlášť zvýšena.

Dokladem neúčinnosti uvedených opatření a zoufalé situace zemědělství jest zejména další pokles cen.

Loňského roku v prosinci, v době, kdy počalo se jednati o zmírnění zemědělské krise, znamenány byly na pražské plodinové burse:

	Kč
Pšenice česká	od	160	do	178	za	100	kg
Pšenice slovenská	"	150	"	152	"	100	"
Žito	"	119	"	121	"	100	"
Ječmen	"	123	"	126	"	100	"
Oves	"	108	"	110	"	100	"
Hrách zelený, velkozrnný	"	260	"	300	"	100	"
Čočka	"	650	"	700	"	100	"
Fazole	"	350	"	400	"	100	"
Vikev	"	160	"	170	"	100	"
Seno	"	77	"	81	"	100	"
Otruby pšeničné	"	81	"	83	"	100	"
Otruby žitné	"	81	"	83	"	100	"
Sláma krmná, nelisovaná	"	34	"	36	"	100	"

 

Letos v září (záznamy z 9. září) znamenány jsou na pražské plodinové burse:

	Kč
Pšenice česká	od	134	do	156	za	100	kg
Pšenice slovenská	"	122	"	124	"	100	"
Žito	"	90	"	92	"	100	"
Ječmen	"	127	"	131	"	100	"
Oves	"	100	"	102	"	100	"
Hrách zelený, velkozrnný	"	210	"	240	"	100	"
Čočka	"	500	"	550	"	100	"
Fazole	"	325	"	350	"	100	"
Vikev	"	170	"	170	"	100	"
Seno	"	64	"	68	"	100	"
Otruby pšeničné	"	74	"	75	"	100	"
Otruby žitné	"	68	"	70	"	100	"
Sláma krmná, nelisovaná	"	30	"	32	"	100	"

 

Až na ječmen znamenají všechny plodiny a výrobky značný pokles cen. U žita na př. Kč 29.- při 100 kg.

Nutno při tom zvláště zdůrazniti, že zemědělec nikdy neobdrží cenu, znamenanou na plodinové burse. Cena zemědělcům placená jest pravidelně ještě o 15 až i 25 Kč při 100 kg nižší, než cena znamenaná na burse.

Také nutno bráti v úvahu vedle pražské i ostatní plodinové bursy, na nichž jsou případně i ceny nižší. Tak na př. brněnská plodinová bursa znamená 3. září pšenici moravskou jen 130 - 140 Kč, žito 88 - 90 Kč, ječmen 123 - 128 Kč, oves 94 - 98 Kč, atd.

Z uvedeného porovnání cen možno pozorovati, že pokles cen není rovnoměrný. Že je podstatně vyšší u plodin, které zemědělec prodává a nižší u plodin výrobků, které sice zemědělec také pěstuje, pro které jest ale zároveň (jiný zemědělec) kupcem.

Jedná se tu především o krmiva. Tak na př. vikev neznamená valného poklesu, rovněž tak krmná sláma.

Zvlášť nápadný nepoměr poklesu jeví se při ceně otrub. Proti prosinci 1929 poklesla pšenice o 22 - 25 Kč, žito o 29 Kč na 1 q, otruby pšeničné však jen o 7 - 8 Kč a žitné o 13 Kč na 1 q.

Nutno tu zase ale pamatovati, že zemědělec, především drobný a střední, nakupující menší množství otrub, neplatí ceny na burse znamenané, nýbrž ceny vyšší.

Stejně tak, jako zemědělec - konsument jsou na tom ostatní konsumenti.

I ti nepozorují pokles cen, úměrný poklesu cen u producenta.

Podobně jako u obilovin jeví se oproti prosinci 1929 i pokles cen dobytka.

Jak již bylo uvedeno, nejsou pro zemědělce rozhodující jen ceny, za které prodává, nýbrž to, aby ceny předmětů a potřeb, které kupuje byly úměrné cenám, za které je nucen svoje výrobky prodávati a aby také veřejné zatížení daněmi a dávkami bylo v podobném poměru.

Takové úměrnosti právě stále ještě není. Naopak poklesem cen zemědělských produktů se nepoměr ten zvětšil, poněvadž ceny umělých hnojiv strojů, šatů, látek, bot, atd. zůstaly nezměněny. Stejně tak daňové zatížení (daň pozemková, domovní) zůstalo nezměněno a naopak je vyšší (daň pozemková a domovní třídní), než v době před vydáním zákona o přímých daních.

Tu je třeba účinné pomoci zemědělství, nemá-li se jeho krise rozšířiti na jiná výrobní odvětví (průmysl umělých hnojiv, strojů atd.). Pomoci jest třeba tím spíše, že v celé řadě krajů úroda úplně zklamala a není tudíž naděje, že větší sklizní vyrovnán bude cenový pokles.

Jsou případy, že i u dobrých hospodářů obnáší letošní sklizeň v některých krajích pouze 7 - 10 q zrna po 1 ha. Kraje postižené živelní pohromou jsou tu ovšem v situaci ještě horší.

Právem tedy dožadujeme se pro zemědělství další pomoci, když jest zřejmo, že dosavadní opatření nestačí. Pokud účinnosti některých zákonů kladeny jsou překážky, je třeba se postarati o jejich odstranění a uvésti ve skutek další opatření.

V úvahu tu přichází: regulování dovozu, vybudování organisace úvěrové pomoci, osvobození dávky spotřeby zemědělců od daně z obratu, zrušení daně z masa, nebo alespoň z nutných a domácích porážek, úprava pachtů v zemědělství, rozšířiti a náležitě dotovati osvědčené podporování nákupu strojů k společnému užívání (tu, žel, právě letošního roku provedeno bylo omezení, takže na př. na mlátící složení nejsou podpory udělovány), uzákonění pojištění dobytka a pojištění živelního a konečně, nebudou-li ani tato další opatření účinnými, zavedení všeobecného obilního monopolu.

Podepsaní, uváživše kritickou a stále, jak patrno, se horšící situaci zemědělské výroby jako celku, při níž zejména postavení domkářů i středních zemědělců jeví se již býti zoufalým, obracejí se na vádu a táží se:

1. Jest vládě nynější zhoršená situace zemědělství známa?

2. Jakými dalšími opatřeními hodlá vláda působiti k zlepšení této zhoršené situace zemědělství?

V Praze dne 16. září 1930.

Mikuláš, Zeminová, Knejzlík, Tykal,

B. Procházka, Bergmann, Netolický, Tůma J., inž. Záborský, dr. Moudrý, Richter, Hrušovský, Lanc, Malý, Vaněk, Hatina, Langr, dr. Stránský, Sladký, David, Stejskal, Fiala, dr. Patejdl, Polívka, Špatný, Šmejcová.