|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929. |
|
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
627.
Odpovědi:
I. min. zahraničních věci na interp: posl. Seidla a soudr. o přípravách k provedení § 2, zák. ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění státních zaměstnanců ve službách zahraničních (tisk 138/VIII.),
II. vlády na interp. posl. K. Procházky, Kuhnové a soudr. o fašistických násilnostech proti horníkům (tisk 400/IV.),
III. vlády na interp. posl. Seidla, inž. Nečase a soudr. o zrušení protizákonného jmenování kancelářských úředníků při ředitelství státních lesů a statků v Báňské Bystřici na Slovensku (tisk 274/XVII.),
IV. min. spravedlností na interp. posl. Zápotockého, Kopeckého a soudr., o konfiskaci časopisu "Signál" (tisk 408/XVII.),
V. min. spravedlností na interp. posl. Dvořáka a soudr. o konkursním řízení o dolu Hůrka u obce Losinné a o vyplacení zadržené dělnické mzdy (tisk 408/XVI.),
VI. min. financí na interp. posl. Seidla, inž. Nečase, Husnaje a soudr. o vyplácení zvláštních mimořádných příplatků smluvním kancelářským zaměstnancům finančních úřadů na Podkarpatské Rusi (tisk 274/XVIII.),
VII. vlády na interp. posl. Seidla, Husnaje a soudr. o generelní unifikaci a dodatečném přiznání t. zv. podkarpatoruské výhody všem veřejným zaměstnancům na Podkarpatské Rusi (tisk 295/XIV.),
VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Gottwalda, Dvořáka, Höhnela a soudr., že jsou držáni ve vazbě J. Harus, poslanec Major a ostatní političtí vězňové (tisk 400/V.),
IX. min. financí a min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Kafky a druhů, aby byly včas vraceny přeplacené daně (tisk 247/IV.),
X. min. financí na interp posl. Gläsela a druhů, že československá tabáková režie používá jen jednojazyčných českých tiskopisů (tisk 174/IV.),
XI. min. zemědělství a min. financi na interp. posl. dra Schollicha, Matznera a druhů o státních a zemských subvencích, poskytovaných vodním družstvům (tisk 247/XXII.),
XII. vlády na interp. posl Seidla, Brodeckého, inž. Nečase a soudruhů o vydání vládního nařízení k § 210 odstavce 2, platového zákona (tisk 115/VI.),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Seidla, Tayerle a soudr. o úpravě mimořádných služebních příjmů stráže bezpečnosti a četnictva (tisk 274/XVI.),
XIV. min. železnic na interp. posl. Šaláta a druhů ve věci humánnější přepravy sezonních dělníků na Slovensku (tisk 902/IV.),
XV. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. dra Hanreicha a druhů, aby byl určen státní příspěvek k výslužnému pro bývalé brněnské městské vrchní okresní lékaře ve výslužbě (tisk 408/XVIII.),
XVI. min. zahraničních věci na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o postupu československých zahraničních zastupitelstev nebo konsulátů těžce překážejícím obchodu a obchodnímu styku (tisk 295/IX.),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Simma, Geyera a druhů o jazykové praksi státních úřadů (tisk 488/I.),
XVIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů o jednostranném prováděni censory (tisk 440/II.),
XIX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Geyera a druhů o náhradě zpronevěřených peněz (tisk 408/XII.),
XX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Simma a druhů, aby písemný styk organisační péče o mládež byl osvobozen od poštovného (tisk 456/XIX.),
XXI. min pošt a telegrafů na interp. posl. Kunze, dra Luschky a druhů, že němečtí uchazeči nejsou přijímáni do státní poštovní služby (tisk 432/V.),
XXII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů, že jest naléhavě nutno novelisovati zákony o obecních úřednících a obecních zřízencích (tisk 320/XIII.).
627/I.
Odpověď
ministra zahraničních věcí
na interpelaci poslance Františka Seidla a soudruhů
o přípravách k provedení par. 2 zákona ze dne 15. října 1925, čís. 221 Sb. z. a n., o nemocenském potištění státních zaměstnanců ve službách zahraničních (tisk 138/VIII.).
Již před vydáním zákona z 15. října 1925 č. 221 Sb. z. a n. o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců poskytovalo ministerstvo zahraničních věcí svým zaměstnancům, konajícím službu za hranicemi, mimořádné výpomoci, jestliže jim jejich nemocí nebo nemocí jejich rodinných příslušníků vzniky takové výdaje, že je nemohli buď vůbec nebo aspoň z části hraditi ze svých služebních příjmů. Tuto praksi zachovává ministerstvo zahraničních věcí stále i po vyslání citovaného zákona.
Mimo to se pravidelně ukládá lékařům, s nimiž zastupitelské úřady uzavírají smlouvy o provádění sociálně-lékařských prohlídek a lékařských prohlídek branců, též zvláštní smluvní závazek, podle něhož léčí zaměstnance zastupitelských úřadů a jejich rodiny za zvláštní snížené sazby.
Ministerstvo sociální péče připravilo již osnovu vládního nařízení ve smyslu par. 2 zákona čís. 221/25, s níž ministerstvo zahraničních věcí projevilo svůj souhlas.
Tato osnova vládního nařízení nebyla dosud předložena vládě ku schválení, protože se očekává novelisace celého zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, při čemž i par. 2 dozná patrně podstatných změn. Tento paragraf v dosavadním znění nevyhovuje, protože se vztahuje toliko na státní zaměstnance, konající službu za hranicemi, a nikoli na veškeré veřejné zaměstnance, a nepamatoval na případy, kdy veřejní zaměstnanci onemocní za hranicemi, i když tam nekonají službu, na př. během dovolené.
K tomu dlužno podotknouti ještě toto: protože státní zaměstnanci, konající službu za hranicemi, nedostávají dosud ničeho z Léčebného fondu, nesráží se jim z jejich služebních požitků ani pojistné ve smyslu par. 30. citovaného zákona.
V Praze, dne 5. dubna 1930.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Eduard Beneš v. r.
627/II.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců K. Procházky, Kuhnové a soudruhů
o fašistických násilnostech proti horníkům (tisk 400/IV.).
V polovici října 1929 vznikla v severočeské uhelné pánvi částečná stávka horníků, které se súčastnilo povětšině pouze dělnictvo, podléhající vlivu komunistické strany. Za stávky pořádali stávkující hromadné výpravy na doly, aby násilím donutili pracující k zastavení práce. V některých případech byli zřejmé i úmysly, demolovati důlní zařízení. Bylo proto nezbytno učiniti v celé stávkové oblasti zvýšená bezpečnostní opatření, aby zabezpečen byl veřejný klid a pořádek.
Stávkující, podnikajíce zmíněné hromadné výpravy na doly, v žádném případě nedbali výzvy bezpečnostních orgánů k rozchodu nebo návratu a jsouce namnoze ozbrojeni kamením, holemi, klacky a plaňkami, útočili na četnictvo, takže toto bylo v několika případech nuceno proti zástupům zakročiti bodlákovým nástupem. V žádném případě však četnictvo nepoužilo střelné zbraně. Stalo se pouze, že při rozptylování nepovoleného táboru lidu dne 20. října 1929 v lomu, pokusil se jeden z demonstrantů vyrvati četníku jeho karabinu a tím zavinil, že při zápasu vyšla z pušky samovolná rána.
Nebylo zjištěno, že by bezpečnostní orgánové, zakročujíce, některého ze stávkujících nebo demonstrantu byli zranili.
Pouze při útoku na četníky byli 2 demonstranti udeřeni (nikoli zraněni) pažbou pušky a to jeden z nich, když pokoušel se vyrvati četníku karabinu, druhý pak, když uchopil četníka za řemeni.
Naproti tomu byla při výtržnostech řada četníků poraněna kamením.
Za stávky rozpuštěny byly pouze ony schůze stávkujících, které byly konány proti předpisům shromažďovacího zákona a z nichž pravidelně byly konány zmíněné, veřejný klid a pořádek ohrožující výpravy. Hornickým, řádně k poradám o mzdovém boji svolaným konferencím, nebyly činěny žádné překážky.
Vzhledem k stále se opakujícím výtržnostem v Lomu zakázal v této obci okresní úřad v Mostě shlukovati se na veřejných místech a zdržovati se bez vážné příčiny po 9 hod. večerní na ulicích (nešlo tudíž o výjimečný stav). Po tomto opatření výtržnosti v Lomu skutečně také ustaly.
Z vylíčeného je patrno a provedeným šetřením bylo také zjištěno, že příslušné úřady a bezpečnostní orgány postupovaly ve všech případech, jichž se interpelace dotýká, přesně dle platných předpisů a jak toho okolnosti nezbytně vyžadovaly, aby zákonem každému občanu zaručena osobní svoboda i bezpečnost osoby a majetku byly chráněny.
Není proto důvodu činiti nějaké opatření.
V Praze, dne 5. srpna 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
627/III.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Františka Seidla, inž. Jar. Nečase a soudruhů
o zrušení protizákonného jmenování kancelářských úředníků při ředitelství státních lesů a statků v Báňské Bystřici na Slovensku (tisk 274/XVII.).
František Roštár byl přijat ředitelstvím státních lesů a statků v Báňské Bystřici dne 12. srpna 1892 jako pomocný kancelářský zaměstnanec; později byl jmenován lesním mládencem - podúředníkem v účtárně ředitelství v Báňské Bystřici, pak horárem - podúředníkem v téže účtárně, konečně správcem bratrské pokladnice v Báňské Bystřici. Před převzetím do poměru podle služebního řádu byl již do skupiny kancelářských úředníků (skupina E podle služební pragmatiky) zařazen. (Výnosem býv. ministerstva orby ze 17. července 1909, č. 72135/B-2 byl jmenován úředníkem v XI. hodn. třídě.) Jeho ustanovení odpovídá tedy předpisu § 8, odst. 6 a § 232 služebního řádu (slova "pokud se uprázdněné místo nepropůjčí úředníku již ustanovenému").
Jan Smida byl ředitelstvím v Báňské Bystřici přijat dne 3. října 1910 jako kancelářský pomocník; později byl lesním mládencem a horárem v kanceláři při ředitelství v Báňské Bystřici; výnosem ministerstva zemědělství ze 16. října 1920, č. 39374-XV./2-1920, byl jmenován kancelistou v účtárně ředitelství v Báňské Bystřici, konečně výnosem ze 13. února 1922, č. 5040-XV./2-1929, byl jmenován kancelářským oficiálem.
Také jeho ustanovení tedy odpovídá předpisu § 8, odst. 6 a § 232 služebního řádu.
Eduard Krébes byl ředitelstvím v Báňské Bystřici přijat dne 2. září 1891 jako kancelářský pomocník a byl až do 16. října 1901 přidělen stále výpravně ředitelství v Báňské Bystřici. Poté byl do 9. března 1909 v polesí jako vedoucí horár; od 10. března 1919 byl zase přidělen ke konání kancelářských prací při ředitelství v Báňské Bystřici; od 1. října 1919 je trvale u ředitelství jako kancelářská síla, nejprve při osobním referátu, později jako vedoucí registratury. Za maďarského režimu nebyla ve státních lesích kategorie kancelářských oficiantů zavedena; kancelářští pomocníci byli povyšováni na horáry a při správách státních lesů výhradně, při ředitelství pak téměř výhradně byly kancelářské práce vykonávány vedle kancelářských pomocníků těmito kancelářskými horáry.
Ustanovení Krébesovo kancelářským úředníkem má oporu v ustanovení § 232, odst. 2. písm. b) služebního řádu.
V Praze, dne 29. července 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
627/IV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Zápotockého, Kupeckého a soudruhů
o konfiskaci časopisu "Signál" (tisk 408/XVII.).
Zabavení nařízeno bylo státním zastupitelstvím v Praze. K námitkám podaným odpovědným redaktorem, majitelem a vydavatelem periodického tiskopisu "Signálu bylo přezkoumáno krajským trestním soudem v Praze a v plném rozsahu potvrzeno.
V Praze, dne 28. července 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
627/V.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Dvořáka a soudruhů
o konkursním řízení o dolu Hůrka u obce Losinné a o vyplacení zadržené dělnické mzdy (tisk 408/XVI.).
Na návrh ing. Waltera Vogelhubera, majitele dolu Hůrka, zahájeno bylo 27. května 1926 vyrovnací řízení. Toto řízení bylo 29. září 1926 zastaveno a zároveň prohlášen konkurs. Konkursním komisařem ustanoven byl přednosta okresního soudu ve Stodě. Jednání v konkursu zúčastnili se vždy dva zástupci dělníků a úředníků, k doplnění výboru věřitelského na schůzi věřitelstva dne 28. dubna 1927 jako náhradníci zvolení, a to Antonín Wirl, dílovedoucí v Losinné, a Václav Stengl, býv. horník v Montavě, za něhož později zvolen byl Václav Tichý, tajemník horníků v Chotěšově. Tito zástupci dělníků zúčastnili se všech schůzí věřitelstva a věřitelského výboru a souhlasili s tím, aby podle návrhu správce podstaty dělníkům a úředníkům na jejich pohledávky z výtěžku realisované podstaty vyplacena byla 25% kvota zálohou. Veškeré konkursní jmění nemohlo dosud býti realisováno, jelikož se o dům v Montavě dosud vede spor. Mimo to je v běhu také trestní řízení, které dosud nebylo skončeno.
Ministerstvo spravedlnosti učinilo opatření, aby konkursní řízení bylo co nejdříve skončeno.
V Praze, dne 24. července 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
627/VI.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Františka Seidla, inž. Jaromíra Nečase, J. Husnaje a soudruhů
o vyplácení zvláštních mimořádných příplatků smluvním kancelářským zaměstnancům finančních úřadů na Podkarpatské Rusi (tisk 274/XVIII.).
Kancelářským zaměstnancům na P. Rusi, stabilisovaným dnem 1. ledna 1924 na základě vynesení ministerstva financí ze dne 28. ledna 1924 č. 7941124-Vll./22, byla ve smyslu bodu Vll. téhož vynesení zastavena koncem měsíce pro sirce 1923 výplata mimořádného přídavku pro Podkarpatskou Rus, jejž dotčení zaměstnanci dosud vedle ostatních zákonitých požitků pobírali a místo něho poukázán jim zvýšený drahotní přídavek od 1. ledna 1924 počínajíc. Přeplatek na mimořádném přídavku za měsíce leden a únor 1924 (již vyplacený), vzniklý touto zpětnou úpravou služebních požitků; byl obdobně jako u úředníků berních a účetních odepsán a zároveň dodatečně ještě vyplacen uvedený přídavek za měsíc březen 1924 po srážce již vyplaceného 150% drahotního přídavku.
Proti této úpravě, ač doručení dekretu nebylo možno kancelářským zaměstnancům ještě v březnu 1924 pro technické potíže uskutečniti, nepodali tito zaměstnanci stížnosti, čímž stala se tato úprava pravoplatnou.
Teprve dodatečně uplatňovali kancelářští zaměstnanci požadavek, aby jim byl mimořádný přídavek, který jim byl při přijetí do finanční služby na P. Rusi dekretálně přiznán, dodatečně: vyplacen až včetně onoho měsíce, ve kterém byli písemně o jeho zastavení zpraveni. Žádosti jejich byly hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě zamítnuty, při čemž tito zaměstnanci vyrozuměni, že toto ředitelství trvá ve věci zastavení mimořádného přídavku na svém konečném a pravoplatném rozhodnutí.
Ježto však kancelářští zaměstnanci na Podkarpatské Rusi byli stabilisováni se zpětnou platností k 1. lednu 1924, od kteréžto doby nemají proto nároku na výplatu mimořádného přídavku pro P. Rus, nýbrž pouze na zvýšený drahotní přídavek, a ježto věc byla již konečně a pravoplatně vyřízena, není důvodu činiti interpelací žádaná dodatečná opatření tím méně, že stejný postup jako u kancelářských zaměstnanců byl zachován také u jiných kategorií.
V Praze, dne 24. července 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
627/VII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Františka Seidla, J. Husnaje a soudr.
o generelní unifikaci a dodatečném přiznání tzv. podkarpatoruské výhody všem veřejným zaměstnancům na Podkarpatské Rusi (tisk 295/XIV.).
Důvodem pro poskytování tzv. podkarpatoruské výhody státním zaměstnancům na Podkarpatské Rusi byla především snaha státní správy, aby co nejdříve byl nahrazen nedostatek kvalifikovaných sil, jenž se po státním převratu zde ve všech téměř oborech státní správy projevil.
Míra výhody byla vládou určena toliko nejvyšší hranicí, do které pak ponechána úřadům volnost, aby podle poměrů svého resortu a vyšší nebo nižší potřeby zaměstnaneckých sil výhodu individuelně udělovaly.
Tím již tedy od samého počátku vznikaly u zaměstnanců různých resortů stejné jinak kategorie i služební doby určité rozdíly platové, jež samozřejmě zde zůstaly i po převodu do nového platového systému, v němž jako individuelně pravoplatným úředním aktem nabyté výhody zůstaly nedotčeny, resp. zhodnoceny.
V interpelaci požadované zrovnoprávnění těchto výhod jest tedy již pro jejich uvedenou zvláštní povahu vyloučeno, nehledíc ani k tomu, že by mohlo býti samými zaměstnanci pociťováno jako nespravedlivé vzhledem k době, kdy výhody byly poskytnuty a vzhledem k nestejným poměrům služebním v tom kterém resortu v začátcích organisace veřejné správy na Podkarpatské Rusi vůbec.
Požadavek jakéhokoli zvláštního přídavku pro státní zaměstnance na Podkarpatské Rusi není stále rostoucí konsolidací hospodářských poměrů v zemi odůvodněn a byl by také v rozporu se zásadami nového platového systému.
Z týchž důvodů nevidí vláda také nutnosti zvláštním zákonem zaručovati zaměstnancům na Podkarpatské Rusi určitý minimální příjem. Pokud jde konečně o unifikaci zákonných a administrativních předpisů, byla a je tato otázka stále předmětem zvláštní pozornosti vlády, jež považuje účelnou unifikaci materielního i formálního práva v celé republice za jeden z nejpřednějších svých úkolů. Problém ten však může býti řešen jen postupně; co bylo možno v tomto oboru vykonati, bylo také vykonáno.
V Praze, dne 12. srpna 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
627/VIII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Gottwalda, Dvořáka, Höhnela a soudr.,
že jsou držáni ve vazbě J. Harus, poslanec Major a ostatní političtí vězňové (tisk 400/V).
Odsouzení a uvěznění osob v interpelaci jmenovaných stalo se podle zásady vyslovené judikátem nejvyššího soudu z 25. června 1926, č. j. Zm I 263/26 (č. 2432 Sb. n. s.).
Není pravda, že se Janu Harusovi odpírá v trestu četba; naopak úlevy, o které žádal, byly mu povoleny, pokud podle zákona jsou přípustny. Zejména byla mu k jeho žádosti povolena četba "Československé republiky" a spisů Leninových a Trockého.
Rovněž Čeňkovi Hruškoví i Štěpánu Majorovi byly k jich žádostem povoleny přípustné úlevy, zejména vlastní stravování, používaní vlastního šatstva a prádla, častější korespondence a návštěvy, jakož i rozsáhlejší používání literatury.
Justiční státní správa přísně dbá, aby se všemi vězni bylo zacházeno správně podle předpisů. Také výhody a úlevy ve výkonu trestu jsou jim přiznávány, pokud je to podle platných předpisů přípustno.
V Praze, dne 5. srpna 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
627/IX. (původní znění).
Odpověď
ministra financí a
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Dr. B. Kafky a druhů,
aby byly včas vraceny přeplacené daně (tisk 247/IV.).
Ministerstvo financí snažilo se vždy, aby chod agendy vracení přeplatků na sražené dani důchodové byl co nejvíce urychlen; nařizovalo proto opětovně v normativních výnosech i při jiných příležitostech, aby přeplatky byly vraceny s největším urychlením, a stanovilo svým výnosem ze dne 3. ledna 1929, č. 143.915/28 vyměřovacím úřadům lhůty k předložení návrhu na vrácení přeplatků zemským finančním úřadům. Podle tohoto výnosu mají návrhy na vrácení přeplatků v případech § 30, odst. 5. a 6., § 32, odst. 4. a § 35, odst. 1. z. o př. d. býti předloženy zemským finančním úřadům do 31. března a návrhy na vrácení ostatních přeplatků do 31. července roku následujícího po kalendářním roce, v němž byla srážka daně provedena. Vyměřovací úřady nemohou však v četných případech této lhůty dodržeti, ježto převážná část zaměstnavatelů nedodržuje lhůty stanovené v odst. 10. prov. nař. k § 45, odst. 2. (14. ledna každého roku) k předkládání ročních výkazu. Ježto tyto výkazy jsou jedinou pomůckou pro výpočet přeplatku, má opožděné jich předložení za následek i opoždění v předkládání návrhů na vracení přeplatků.
Došlé návrhy zkoušejí zemské finanční úřady s největším urychlením a dávají přeplatky svými účtárnami vyplatiti buď prostřednictvím příslušných likvidatur (u státních zaměstnanců), nebo prostřednictvím poštovního úřadu šekového (u státních zaměstnanců). Poštovní úřad šekový provádí poukazy přeplatků ihned, jakmile dojdou od finančních úřadů II. stolice.
Průtah ve vrácení přeplatků některým zaměstnancům bydlícím v obvodu berní správy v Jablonci n./N. nastal pak tímto způsobem: Přeplatky těchto zaměstnanců byly ve smyslu § 275 z. o př. d. přeúčtovány na jejich jiné dlužné daně. Mezitím však zaplatili zmínění zaměstnanci tyto své nedoplatky, takže bylo nutno předložiti zemskému finančnímu ředitelství nové návrhy na vrácení přeplatků v hotovosti. Tyto přeplatky byly pak vyplaceny dne 10. března 1930.
V Praze, dne 26. května 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr. Franke v. r.
627/X. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Gläsela a druhů,
že československá tabáková režie používá jen jednojazyčných českých tiskopisů (tisk 174/IV).
Úvodem předesílám, že správa prodeje tabákových výrobků nepřísluší tabákové režii, nýbrž finančním úřadům.
Poměr mezi státem a prodavačem tabáku je podle §u 2 předpisu pro prodavače tabáku poměrem soukromoprávním a finanční úřady jednali s prodavači v zastoupení státu jako strany, při čemž musí užívati podle čl. 49 vládního nařízení z 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n. toliko jazyka státního. Proto vydávají tyto úřady tiskopisy pro styk s prodavači, tudíž i odběrní knížky, v jazyku československém.
Vyhlašování cen tabákových výrobků přísluší však tabákové režii a tu postupuje ústřední ředitelství podle ustanovení čl. 12 shora uvedeného vládního nařízení.
Podle odst. 1. tohoto článku jsou všechny státní podniky povinny vydávati svoje vyhlášky zásadně jazykem československým.
Jedinou výjimku z této zásady tvoří podle odst. 5. téhož článku vyhlášky a písemné pokyny státních podniků; které jsou určeny pro jich vnitřní potřebu. Tehdy jest jedině přípustno vydati takovouto vyhlášku nejen v československém jazyku státním, ale dle potřeby též v jazycích jiných.
Ceníky pod tuto výjimku nespadají a ústřední ředitelství je publikuje dle své povinnosti jedině v jazyku státním.
Za vylíčeného stavu věci neshledávám důvodů, abych na postupu podřízených úřadu něco měnil.
V Praze dne 5. června 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
627/XI. (původní znění.)
Odpověď
ministra zemědělství a
ministra financí
na interpelaci poslanců dr. E. Schollicha, F. Matznera a druhů
o státních a zemských subvencích, poskytovaných vodním družstvům (tisk 247/XXII.)
Opatřování příspěvku státního melioračního fondu na provedení nákladnějších melioračních podniků vodních družstev výpůjčkami družstev spočívá na ustanovení § 12 zákona ze dne 19. prosince 1919 č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920, podle kterého příspěvek státního melioračního fondu může býti opatřen úvěrem, při čemž státní meliorační fond na místě svého bezprostředního příspěvku splácí v anuitách zápůjčku, která na něj připadá.
Poněvadž pak téměř ve všech případech státní meliorační fond splácí celou anuitu ze subvenčních zápůjček, nejsou jimi vodní družstva fakficky nijak zatěžována a neztrácejí nic na státním příspěvku. Poněvadž požadavek rozpočtové rovnováhy nedovoluje dalšího zvýšení roční dotace státnímu melioračnímu fondu, ministerstvo zemědělství nemůže upustiti od opatřování příspěvků státního melioračního fondu úvěrem u podniků nákladnějších, tj. tam, kde stavební náklad přesahuje 1,000.000 Kč a státní příspěvek částku 250.000 Kč, poněvadž v tom případě nejen nemohly by se pro nedostatečnost hotových prostředků státního melioračního fondu vypláceti včas splátky státního příspěvku, nýbrž nemohl by se ani povolovati další příspěvek státního melioračního fondu na nové nákladnější podniky.
Opatřování příspěvku zemského výpůjčkami vodních družstev požaduje se pouze v zemi Moravskoslezské a u příspěvků, které převyšují částku 50.000 Kč. Úrok přejímá zemský fond z důvodů rozpočtových zpravidla do výše 6%, takže družstva na vyšší úrok musí připláceti. Příplatek ten jest však namnoze praktický pouze u výpůjček sjednaných přechodně u místních ústavů peněžních v zájmu rychlého vyplácení záloh subvenčních a trvá jen do doby než přikročí se k umořování výpůjček utvořených ze záloh. V tom okamžiku nastává pak obyčejně převod těchto zálohových výpůjček na Hypoteční a zemědělskou banku moravskou v Brně, která výpůjčky vymění buď za úvěr emisní anebo v hotovosti ze vkladů Ústřední sociální pojišťovny, a to v obou případech bez jakéhokoliv dalšího zatížení vodního družstva. Příplatek úrokový zkracuje ovšem nepatrně povolenou zemskou subvenci, jest však nutný k udržení úroků v nutných mezích v zájmu vyrovnaného rozpočtového hospodářství.
Změna v dosavadní praksi měla by za následek nemožnost povolování dalších zemských příspěvky na meliorační podniky vodních družstev v zemi Moravskoslezské.
Pro výměru státního a zemského příspěvku na meliorační podniky vodních družstev jsou rozhodny jednak ustanovení § 8 zákona ze dne 4. ledna 1909 č. 4 ř. z., ve kterém uvedena jest maximální výměra státního a minimální výměra zemského příspěvku, jednak zatížení státního melioračního fondu a financí zemských. Při jejím stanovení přihlíží se ke všem rozhodujícím okolnostem, zejména k poloze podniku, bonitě půdy a k finanční situaci členů vodních družstev.
V Praze, dne 8. července 1930.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.