549/XII. (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dr. Schollicha a druhů

o docházce absolventů vyšších průmyslových škol na vysoké školy (tisk 209/VII.).

Právní podklad pro přijímání absolventů vyšších průmyslových škol za řádné posluchače vysokých škol technických byl dán vládním nařízením ze dne 18. září 1919, čís. 512 Sb. z. a n. Podrobné prováděcí předpisy podle § 2 nařízení byly vydány výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 26. srpna 1926, čís. 84.865/IV. Věstník č. 86.

Oprávněnost vydání tohoto výnosu uznal v konkrétních případech také nejvyšší správní soud. Vstup na vysokou školu technickou umožňuje výnos tento nejen žákům s vyznamenáním - jak se domnívá interpelace - nýbrž i žákům s průměrným prospěchem "velmi dobrým" (chvalitebným), jenž jest výnosem přesně kvalifikován. Pokud jde o zvláštní označení indexů příslušných posluchačů, konstatuje se, že jde o pouhé evidenční administrativní opatření, které má zameziti, aby posluchači po zápisu na vysokou školu nepřecházeli na odbory nepříslušné, tj. na ony odbory, pro něž svým předběžným studiem nezískali potřebné průpravy.

Z uvedeného jest patrno, že ve věci není třeba žádného opatření.

V Praze, dne 4. dubna 1930.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Dérer v. r.

 

549/XIII. (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance R. Kaspera a druhů

o opatřeních, aby byla zachovávána osmihodinová pracovní doba a o povolování hodin přes čas (tisk 174/XV.).

Se zřetelem na vzmáhající se nezaměstnanost v různých oborech výroby, bylo příslušným úřadům nařízeno, aby při posuzování předložených žádostí za povolení práce přes čas postupovaly co nejpřísněji, aby žádosti bedlivě zkoušely a aby pro rozmnožení příležitosti ku práci hodiny přes čas po dobu stagnace v průmyslu zásadně nepovolovaly, nýbrž působily na podnikatele, aby rozmnožili počet dělnictva.

Živnostenským úřadům bylo dále uloženo, aby jednak o zjištěných již přestupcích zákona o osmihodinné době pracovní řízení urychleně provedly, jednak v budoucnu přestupky zjištěné vzaly neprodleně za podklad trestního řízení a v obou směrech přestupky stíhaly náležitými pokutami podle § 3 zákona o osmihodinné době pracovní.

Rozmnožení počtu živnostenských inspektorů a pomocného úřednictva s nižším vzděláním obojího pohlaví má ministerstvo sociální péče v stálé patrnosti a hodlá působiti k brzkému projednání připraveného návrhu zákona o inspekci práce. Práce přes čas musí býti dle § 6. odst. 3. zákona o osmihodinné době pracovní ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. zvlášť placena; na podkladě tohoto zákonného ustanovení snaží se ministerstvo sociální péče o náležitou úpravu mzdových sazeb za práci přes čas při sjednávání kolektivních smluv.

V Praze, dne 27. května 1930.

Ministr sociální péče:

Dr. Czech v. r.

 

549/XIV. (původní znění).

Odpověď

ministra průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci poslance Hugo Simma a druhů

o vydání zákona proti hospodářskému vyzvědačství a na ochranu vlastního průmyslu (tisk 115/II.).

Jest mi známo, že cizozemská konkurence snaží se získati si pokoutním způsobem znalostí výrobních method jabloneckého průmyslu a použíti takto získaných vědomostí k výrobě jabloneckého zboží ve vlastních zahraničních podnicích.

Děje se tak nejen přetahováním kvalifikovaných zaměstnanců do služeb zahraničních podniků, nýbrž i široce rozvětvenou špionáží a vyzvídáním tajností výroby tohoto specielního československého průmyslu.

Nešvar ten lze z části potlačiti příslušnými ustanoveními zákona proti nekalé soutěži ze dne 15. července 1927, čís. 111 Sb. z. a n., zejména jeho ustanoveními §§ 1., 13. a 31. a není od místa připomenouti, že i na znění §u 13. (31) z. p. n. s. o porušování a využívání výrobních a obchodních tajemství nezůstala bez vlivu snaha potlačiti výzvědu výrobních tajemství jabloneckého průmyslu.

Žaloby v tomto zákoně uvedené může podati nejen jednotlivý výzvědou ohrožený podnik, nýbrž i zájmové korporace těchto podniků podle §u 15., odst. 1., pokud se týče §u 31. odst. 3., lit. a) z. p. n. s.

Nelze ovšem neuznati, že uvedeným způsobem lze se chrániti toliko proti již spáchané a zjištěné špionáži, kdežto váha i nebezpečí nešvaru, o nějž jde, vyžadovaly by i zvláštních opatření preventivních.

Nad to jest obrana proti hospodářské špionáži zákonem proti nekalé soutěži položena výhradně do rukou zájemců samých, kdežto veřejné zájmy, jež tu jsou dotčeny, vyžadovaly by, aby zlo toto bylo, jak je tomu v jiných státech, potlačováno a stíháno z moci úřední jako jiné trestní delikty.

Ministerstvo obchodu uvažuje, zda zvláštní zájmy jabloneckého průmyslu, po případě zájmy jiného stejným způsobem ohroženého průmyslu československého nevyžadovaly by po této stránce zvláštní zákonné úpravy a shledá-li po slyšení zájemců, že by vydání takového zákona bylo žádoucí, vykoná potřebná opatření.

V Praze, dne 26. května 1930.

Ministr obchodu:

Dr. Matoušek v. r.

 

549/XV. (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů

o vrácení poplatků zaplacených za úřední průkazy o konání vojenské služby za války k uplatňování nároku na státní příspěvek podle 176 zák. č. 26/1929 (tisk 247/V).

Dovolaný v interpelaci výnos M. N. O. č. 15.137-VI./4. odděl. z 20. 6. 1929, uveřejněný ve Věcním věstníku ministerstva národní obrany z r. 1929 v čísle 33 pod čl. 477, nestanoví nic o kolkování žádostí za vydání průkazu o vojenské službě za války, nutného k uplatnění nároku na státní příspěvek podle § 176 odst. 5. zák. č. 26/1929. Rovněž o kolkování průkazu samého se výnos ministerstva národní obrany nezmiňuje.

Pokud jde o dávku za úřední úkony, uložilo ministerstvo národní obrany uvedeným výnosem její vybírání na základě pol. 14 sazebníku G dávkových řádů připojených k vl. nař. č. 254/1926.

Když pak bylo dovolaným v interpelaci výnosem ministerstva financi z 9. listopadu 1929 č. 98.913129 rozhodnuto, že uvedené průkazy a žádosti za ně jsou od kolků i od dávky za úřední úkony osvobozeny, uveřejnilo ministerstvo nár. obrany tento výnos ve svém Věcním věstníku v čísle 642 r. 1929 pod čl. 866.

Osoby, Jež kolkové poplatky z uvedených průkazů nebo žádostí zaplatily, mohou podle § 77 poplatkového zákona č. 50/1850 resp. § 37 zák. čl. LIII./1912 žádati u příslušného finančního úřadu do 3 resp. do 5 let o jich vrácení. Podmínkou je, že je na těchto písemnostech uvedeno, že se za průkaz žádá, resp. že se průkaz vydává k účtu uvedenému v § 176 zák. č. 26/29 (bod 5. připomínek k sazbě popl. zák. resp. § 10 popl. pravidel). V těchže lhůtách lze žádati i za vrácení dávky za úřední úkony zaplacené ze zmíněných průkazů; žádost jest podati u úřadu, jenž dávku stanovil (§ 8 zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26 a 180/29 a čl. 14 vl. nař. č. 254/26 ve znění vl. nař. č. 185/29 Sb. z. a n.).

Počáteční pochybnosti o tom, platí-li v těchto případech osvobození od kolku, vznikly patrně nejasnou stylisací uvedeného § 176. Tento paragraf je totiž stylisován tak, jako by šlo o právní poměr mezi pojištěnci a státem. Osvobození stanovené v § 169 pensijního zákona se však na takovýto poměr nevztahuje. Teprve po bližším rozboru § 176 jde na jevo, že jde o poměr mezi pojištěnci a nositeli pojištění a pak ovšem § 169 platí.

V Praze, dne 21. května 1930.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

 

549/XVI. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance H. Krumpe a druhů

o pojmenování ulic v Terezíně (tisk 247/VII.).

Otázku přípustnosti určitého pojmenování ulic a veřejných míst a úředního zákroku proti pojmenováním nevhodným řeší výslovně ustanovení oddílu II. zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n.; s tímto ustanovením není však v rozporu pojmenování ulice, v interpelaci vytýkané. Ani zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. se na případ, jenž jest předmětem interpelace, vztahovati nemůže vzhledem k účelu tohoto zákona; naznačenému v jeho názvu.

Ježto ani o jiné platné předpisy zákonné nelze žádané zakročení v tomto konkrétním případě opříti, nemohu ve věci nic zaříditi.

V Praze, dne 24. května 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

549/XVII. (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o marném úsilí přiměti okresní úřad v Sušici, aby obecní úřad v Albrechticích u Sušice podle článku XVI. a §§ 103 a 104 obecného zřízení ze dne 16. dubna 1864 č. 7 splnil závazek, uložený mu v §§ 18 a 19 stav. řádu (tisk 14/XIV.).

Podle tvrzení pánů interpelantů bylo pro stavbu soukromé německé školy v Albrechticích uděleno stavební povolení již dne 14. VIII. 1927. Rozhodnutím býv. okresní správní komise v Sušicí ze dne 30. V. 1928 č. 1453/28 byla však rozhodnutí obecních orgánů v Albrechticích ze dne 14. VIII. a 27. XI. 1927 o povolení stavby německé soukromé školy zrušena pro formální vady a bylo obecní radě v Albrechticích uloženo, aby spolku "Deutscher Kulturverband" v Praze jakožto stavebníku vydala řádné vyřízení jeho žádosti podle §u 38. stav. řádu. Bylo totiž zjištěno, že ve schůzi obecního zastupitelstva dne 27. XI. 1927 odhlasovali němečtí členové zastupitelstva za předsednictví náměstka starostova Václava Hradka, který se předsednictví samovolně ujal, jakousi věc týkající se zřízení této školy přes to, že starosta obce byl přítomen a že právě před tím schůzi odročil vysvětliv, že jest nutno především provésti řádné komisionelní šetření. Domnělé právoplatné stavební povolení ze dne 14. VlIl. 1927, k němuž se spolek "Deutscher Kulturverband" odvolával, bylo vydáno stavební komisí s náměstkem Václavem Hradkem v čele. Podle §u 41. stav. řádu přísluší však stavební komisi nanejvýš právo dáti povolení k přípravným pracem, ale nikoli k povolení stavby samé, které je vyhraženo podle §u 38. a 130. stav. řádu a zákona č. 76 Sb. z. a n. z r. 1919 obecní radě. Odvolání, které z tohoto rozhodnutí podal "Kulturverband", bylo výměrem zemského úřadu ze dne 18. X. 1929 č. 411.994/23 - 126/5 ai 1929 zamítnuto jako opožděné. Vyřízení zdrželo se tím, že obec měla sice doklad o tom, kdy odevzdala v odpor vzaté rozhodnutí poště k dopravě, ale nikoli o tom, kdy je pošta spolku Kulturverband dodala. Ředitelství pošt a telegrafů v Praze poukazujíc pak na § 6. poštovního řádu odepřelo sděliti zemskému úřadu, kdy bylo rozhodnutí spolku dodáno. Den dodání byl zjištěn teprve písemným dotazem obecního úřadu v Albrechticích jakožto zasílatele u poštovního úřadu v Sušici.

Jak páni interpelanti sami uvádějí, a pokud ze spisu jest patrno, přivedl "Kulturverband" věc opět na přetřes žádosti ze dne 2. července 1928, hledíc k výsledku místní komise ze dne 14. VII. 1928 sdělila obecní správní komise výměrem ze dne 20. VII. 1925 č. 330 podle jejího usnesení z 18. VII. 1928 spolku "Deutscher Kulturverband", že musí podle §u 1. nařízení ministerstva kultu a vyučování ze dne 12. III. 1888 č. 40 z. z. žádati o schválení staveniště dříve než podá žádost za stavební povolení a že podle §u 18. stav. řádu pro Čechy má předložiti polohopisný a výškový plán staveniště se žádostí o stanovení regulační čáry a výšky rovinné, a teprve potom - nebude-li námitek - stavební plán k projednání podle §u 35. stav. řádu. Na to předložil "Deutscher Kulturverband" dne 12. VIII. 1928 plány situační a po opětném vyzvání obecním úřadem ze dne 21. IX. 1928 č. 399, že jest žádati dříve za schválení staveniště, dne 5. X. 1928 opět jen nové plány situační, doplněné 5 profily staveniště. Dne 17. XI. 1928 podal "Deutscher Kulturverband" u okresního úřadu v Sušici dozorčí stížnost na obecní správní komisi v Albrechticích, že k jeho podání úřad nejedná podle předpisů zákona.

K vyzvání, které okresní správa politická v Sušici k této stížnosti ihned zaslala obecní správní komisi v Albrechticích, jakož i k dalšímu výměru doplňovacímu, oznámila obecní správní komise, že nemůže projednati žádost spolku proto, že spolek nevyhověl ještě úplně jejímu zmíněnému vynesení ze dne 20. VIII. 1928. Spolek pak předložil okresnímu úřadu k nahlédnutí vedle všech vynesení obecní správní komise i opis protokolu sepsaného o komisi, kterou k žádosti spolku za povolení německé soukromé jednotřídní školy v Albrechticích vykonala dne 8. července 1928 okresní správa politická v Sušici podle §u 15 min. nař. ze dne 12. března 1888 č. 40 z. z. a při němž tato komise neshledala námitek, aby zřízení projektované školy bylo s jistými podmínkami povoleno a též starosta obce prohlásil, že nemá námitek za předpokladu, že obci nevzejdou zřízením a udržováním školy žádné výlohy. Okresní úřad na to opětně vyhlídnul obecní správní komisi, aby žádost spolku vyřídila. I po tomto vybídnutí setrvala však obecní správní komise na svém stanovisku. Starosta obce, byv na to počátkem srpna 1929 předvolán k okresnímu úřadu, zdůraznil znovu, že spolek stále ještě nevyhověl usnesení býv. obecní správní komise ze dne 20. VII. 1928 č. 330, dle něhož má podle §u 1 min. nař. č. 40/1888 z. z. podati žádost o schválení staveniště, čímž obecní stavební úřad mínil, že spolek má předložiti doklad o tom, že staveniště bylo schváleno příslušným školním úřadem.

Spolek, jemuž toto stanovisko obce bylo okresním úřadem ihned sděleno, setrval i potom na vyřízení své stížnosti, podané okresnímu úřadu. Zatím však obecní úřad v Albrechticích zprávou ze dne 19. prosince 1929 č. 502 oznámil okresnímu úřadu, že obecní zastupitelstvo ve své schůzi dne 18. prosince 1929 usneslo se, žádost spolku "Deutscher Kulturverband" za povolení stavby německé soukromé školy v Albrechticích zamítnouti.

Z tohoto rozhodnutí podal jmenovaný spolek odvolání k okresnímu úřadu v Sušici, který je výměrem ze dne 2. IV. 1930 č. 5921/30 zamítl jako bezdůvodné, ježto spolek dosud nevyhověl právoplatné podmínce, aby dříve než podá žádost za stavební povolení, ucházel se o schválení staveniště pro školu, neboť protokol ze dne 8. VII. 1927 stěžovatelem v opise předložený, jehož předmětem bylo komisionelní řízení převzaté podle §u 15 min. nař. č. 40/1888 z. z., nenahrazuje stavební schválení, ježto uděliti takové schválení může podle cit. nařízení toliko školní úřad. Z tohoto rozhodnutí podal spolek "Deutscher Kulturverband" odvolání k zemskému úřadu, na němž nyní jest, aby o něm rozhodl, jakmile mu ministerstvo veřejných prací vrátilo spisy, jež si k vůli zodpovědění dotazu pánů interpelantů musilo od něho vyžádati.

Z vylíčeného plyne, že věc stavby německé školy soukromé v Albrechticích jest předmětem instančního rozhodování zemského úřadu, na něž samozřejmě nemohu nijak působiti a že za tohoto stavu věci není třeba zakročení ani proti obecnímu úřadu v Albrechticích ani proti okresnímu úřadu v Sušici.

Ke konci ještě podotýkám, že podle zprávy okresního úřadu v Sušici ze dne 7. VIII. 1929 č. j. 547. pres. podané presidiu zemského úřadu, zřízení soukromé německé školy v Albrechticích úřady školními nebylo povoleno.

V Praze, 27. května 1930.

Ministr veřejných prací:

Inž. Dostálek v. r.

 

549/XVIII. (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslanců J. Geyera, inž. R. Junga a druhů

o opožděném doručování poštovních zásilek v Železné Rudě (tisk 74/IV.).

Tiskové zásilky, o jejichž opožděném doručení se interpelace zmiňuje, byly v den podání založeny a teprve později nalezeny.

Tato nepořádnost, již nelze ovšem omluviti ani silnějším ruchem vánočním, byla poštovnímu úřadu vytknuta.

Místnost poštovního úřadu Železná Ruda 2 jest sama sebou nedostatečná. Její nedostatečnost se zvyšuje nad to ještě tím, že se jí musí procházeti ze sousedního pokoje, bytu to poštmistrové.

Činím zároveň opatření, aby tato závada byla co nejdříve odstraněna.

V Praze, dne 31. května 1930.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.

 

549/XIX. (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance H. Krumpe a druhů

o poměrech u děčínského telefonního úřadu (tisk 29/XXV.).

Zevrubným šetřením, zavedeným o činnosti telefonní ústředny poštovního úřadu v Děčíně v noci ze 17. na 18. březen 1930, kdy vyhořely závodu Křižíka - Bergmanna v Podmoklech, nebylo nikterak prokázáno, že by zmíněná telefonní ústředna v oné kritické době byla selhala a že by se tak bylo stalo pro neschopnost telefonního personálu, nemajícího znalostí místních nebo snad ani náležité znalosti jazykové.

V noci ze 17. na 18. března 1930 konala v telefonní ústředně děčínské službu úřednice velmi zdatná, spolehlivá i ochotná a znalá dokonale příslušných předpisů. Ve službě poštovní je od roku. 1917.

Sloužila dosud jen u poštovního úřadu v Podmoklech a v Děčíně, kdež jest od roku 1926. Nedostatek místních znalostí jí tudíž vytýkati nelze.

Nedostatek jazykových znalostí, byla-li by jím míněna nedostatečná znalost němčiny, jí také nelze vytýkati, ježto je národnosti německé a pochází z německých rodičů; znalost státního jazyka prokázala pak dokonce zkouškou universitní.

Že byla při vypuknutí požáru, zvláště pokud konala podle příslušného rozdělení služby v ústředně službu - jako leckdy jindy - docela sama, až do fysické nemožnosti přetížená překotným a současným dožadováním se spojů se strany různých účastníků, jest jistě pochopitelné a nelze proto ani ji, ani správu ústředny v tomto výjimečném případě činiti odpovědnou z nahodilého snad průtahu při tom neb onom telefonním spoji.

Nemám tudíž důvodu, abych na podkladě zjištěných okolností případu, o nějž jde a o nějž interpelace jedině se opírá, činil jakékoliv opatření personální.

Pokud pak by šlo o nějaké provozní opatření v tom směru, aby v době pohrom měly při telefonních spojích veřejné úřady, jako četnictvo, policie, hasičstvo atd., přednost před spojeními soukromými, podotýkám, že v právě chystaných nových telefonních provozních předpisech bude pamatováno na vhodné nařízení v místním telefonním styku při manuelním systému účastnických stanic, že však bezpečně zaručiti bude možno jeho dodržování i na příště jen v době normálního provozu denního a jen tehdy, když takovéto telefonní stanice budou se spojení dožadovati, nikoliv však když by byly volány, ježto při hromadném volání takovýchto stanic, hlavně za doby noční, veškerá podobná opatření mohou selhati.

Při automatickém provozu telefonních ústředen nebude na obdobné opatření z technických důvodů vůbec možno pomýšleti.

V Praze, dne 31. května 1930.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.

 

549/XX. (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců dr. Schollicha, Matznera a druhů,

že pytlačící voják zastřelil v Gräfenbergu lázeňského hosta (tisk 209/VI.).

Ubytování vojenské posádky v Gräfenbergu jest toliko přechodné. Vojenská posádka bude přemístěna do Frývaldova, jakmile tam bude získán potřebný ubytovací prostor v definitivních kasárnách, jež se právě staví.

Učinil jsem opatření, aby byla co nejvíce urychlena stavba těchto kasáren, jež jest naléhavá i z důvodů vojenských.

Pokud jde o vojína Antonína Kleina, který dne 29. ledna 1930 v Gräfenbergu postřelil lázeňského hosta Vojtěcha Beneše, berního podúředníka z Rakovníka, bylo zjištěno, že vojín Klein zmocnil se nedovoleně dvou ostrých nábojů a dvou zápalkových střel jakož i pušky a bez povolení odešel do blízkého lesa. Stráž oklamal předstíráním, že jde k zubnímu lékaři a že pušku přenáší do jiné ubikace. V lese nepytlačil, nýbrž z nerozumu střílel do stromů. Posledním výstřelem byl nešťastnou náhodou zraněn jmenovaný lázeňský host, který jest nyní již v rekonvalescenci a, pokud možno z jeho nynějšího stavu souditi, jeho zranění nezanechá následků. Dostalo se mu též úhrady způsobené škody.

Vojín Klein byl odsouzen rozsudkem brigádního soudu v Olomouci k trestu žaláře v trvání 6 týdnů a ke ztrátě volebního práva bezpodmínečně.

V Praze, dne 23. května 1930.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.

 

549/XXI. (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců J. Geyera, H. Knirsche a druhů

o prominutí cvičení ve zbrani (tisk 320/XV.).

Vojenská správa vychází co nejvíce vstříc požadavkům vojenských osob v záloze, a pokud je to jejich existenčními zájmy odůvodněno, poskytuje jim úlevy ve výkonu cvičení v rozsahu co největším.

Stejně postupuje také, pokud jde o příslušníky ročníků 1899, 1899 a 1900. Loňského roku bylo většině těchto osob vojenské cvičení vůbec prominuto a obě předchozí cvičení byla všem zkrácena o jeden týden. I nyní vyjde vojenská správa co nejvíce vstříc, pokud vykonáním posledního cvičení byly by takové osoby vážně ohroženy na existenci.

Avšak nelze jim cvičení prominouti, jelikož uvedené ročníky vzhledem k předchozím úlevám jakož i se zřetelem na nové zbraně a bojové methody co nejvíce potřebují vojenského výcviku.

V Praze, dne 27. května 1930.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.

 

549/XXII. (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Böhma a druhů

o postupu orgánů zemského finančního ředitelství, vyměřujících paušalované sazby daně důchodové v zemědělství za rok 1929 (tisk 138/XII.).

Podle odst. 15. prov. nař. k § 327, odst. 1. a 2. z. o př. d. přísluší stanovení zemědělských průměrů pro daň důchodovou finančním úřadům II. stolice. Proto nemůže ministerstvo financí samo stanoviti výši zemědělských průměrů, ani těmto úřadům nařizovati jich snížení. Z téhož důvodu nejsou při tom zemské finanční úřady vázány ani návrhy svých podřízených úřadů. Ve věci výnosu zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 16. XII. 1929, čís. XVI.-1182127 ai 29 (recte XVI.-1182/17) vyžádalo si ministerstvo financí zprávu, z níž vysvítá toto:

Interpelace směřuje proti opatření zemského finančního ředitelství, jež bylo teprve počátečným stadiem v jednání o zemědělských průměrech na berní rok 1929, jež potom mělo zcela jiné číselné výsledky, jednotlivé vyměřovací úřady předložily zemskému finančnímu ředitelství návrhy zemědělských průměrů. Zemské, finanční ředitelství prozkoumavši podrobné návrhy všech berních správ, sestavilo po mnohých vlastních propočtech schéma provisorních zemědělských průměrů pro jednotlivé oblasti a bonitní skupiny, které by tvořily podklad pro jednání berních správ se zástupci místních organisací zemědělských. Na základě těchto sebr. mat byly stejně znějícími vyneseními ze 16. prosince 1929, čís. XVI-1182/17 (nikoliv XVI.-1182/27) oznámeny všem berním správám provisorní zemědělské průměry s pokynem, aby na jich podkladě jednaly se zástupci místních odborových organisací.

V tomto výnosu však nebylo řečeno, že "všechny paušální sazby z čistého důchodu za rok 1929, vyměřené berními správami na základě výpočtů výtěžků zaslaných jednotlivými zemědělci berním úřadům, jsou příliš nízké, nýbrž bylo pouze konstatováno, že návrhy byly přezkoušeny a nebyly u některých berních správ shledány přiměřenými, a že přiměřenými byly uznány průměry ke konci vynesení uvedené. Vynesením z 6. února 1930, čís. XVI.-122/9 byly pak stanoveny pro obvod berní správy v Děčíně tyto definitivní průměry:

a) v oblasti obilnářské I:

pro malá hospodářství:

v bonitní skupině	1.	2.	3.	4.	5.
	1300	1150	1000	900	800	Kč

 

pro střední hospodářství:

v bonitní skupině		1.	2.	3.	4.		5.
	1500		1350	1200	1100	1000		Kč

b) v oblasti pícninářské:

pro malá hospodářství:

v bonitní skupině	1.	2.	3.	4.
	900	800	700	600	Kč

pro střední hospodářství:

v bonitní skupině	1.	2.	3.	4.
	1000	900	800	700	Kč

 

Jsou tudíž platné průměry podstatně nižší, než byly původně proponovány a též podstatně nižší než průměry stanovené na rok 1928.

Průměry za rok 1928 uvedené v interpelaci nelze srovnávati s průměry stanovenými na rok 1929, neboť ve zmíněných průměrech na rok 1928 je již odečtena mzda cizích sil, kdežto v průměrech roku 1929 není odečtena. Pro srovnání nutno použíti tzv. brutto - průměrů, tj. průměrů, v nichž není odečtena mzda cizích sil, které v roce 1928 činily v obvodu herní správy v Děčíně:

a) v oblasti obilnářské I:

v bonitní skupině	1.	2.	3.	4.	5.
	1600	1450	1300	1100	1050	Kč

 

b) v oblasti pícninářské:

v bonitní skupině	1.	2.	3.	4.
	1100	1050	1000	900 Kč

 

Hospodářské velikostní skupiny s potřebným počtem cizích sil a výší paušálu na mzdy zaměstnanců, stanovily zemské finanční úřady na základě podrobných propočtů a celé řady vyšetřených konkrétních případů.

Při celém, svízelném jednání o zemědělských průměrech bylo si zemské finanční ředitelství - jsouc podrobně informováno zprávami berních správ jakož i zprávami časopiseckými - vědomo hospodářské situace zemědělského podnikání v roce 1929 a právě pod zorným úhlem nepříznivých poměrů zavládnuvších v zemědělství snažilo se spravedlivě stanoviti zemědělské průměry.

Stanovené průměry nejsou závaznými paušály, nýbrž jen pomůckou pro odhad důchodu z pozemků; mohl proto každý poplatník, zaměstnávající více cizích sil než s kolika bylo v průměrech počítáno nebo mající jiné důvody proti uznání průměrů; podati řádně vyplněné přiznání a tím dosíci zdanění podle individuelních svých poměru. Konečně nutno podotknouti, že každý poplatník může brániti se odvoláním proti předepsané dani důchodové, domnívá-li se, že mu byla odhadem způsobena křivda.

V Praze, dne 6. května 1930.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.