HLAVA DRUHÁ.

O trestním řízení proti mladistvým.

Obecné ustanovení.

§ 28.

(1) Trestní řízení pro trestné činy spáchané osobami mladistvými řídí se podle ustanovení trestního řádu, pokud tento zákon nestanoví odchylek.

(2) Tyto odchylky platí také, když mladistvý před zavedením trestního řízení nebo za jeho trvání dosáhl osmnáctého roku, a to i tehdy, sbíhá-li se s trestným činem spáchaným před dokonaným osmnáctým rokem později spáchaný trestný čin náležející k příslušnosti okresního soudu.

(3) Nedošlo-li k zahájení trestního řízení před dokonaným devatenáctým rokem nebo nebyl-li vynesen rozsudek první stolice před dokonaným dvacátým rokem, platí ustanovení trestního řádu. Tato ustanovení platí také, sbíhá-li se s trestným činem spáchaným před dokonaným osmnáctým rokem později spáchaný přečin náležející k příslušnosti sborového nebo porotního soudu nebo zločin.

Příslušnost.

§ 29.

(1) Příslušnost porotního soudu je zpravidla (§ 41) vyloučena; na místo něho nastupuje senát mládeže (§ 31).

(2) Konati trestní řízení přísluší soudu, v jehož obvodě obviněný měl v době činu svůj stálý pobyt, a neměl-li v době činu na území republiky stálého pobytu, soudu, v jehož obvodě se zdržuje.

(3) Vyžaduje-li toho zájem mladí tvého neb účelnější provedení trestního řízení, může soud podle odstavce (2) příslušný věc postoupiti soudu, v jehož obvodě je příslušný soud poručenský, nebo soudu, v jehož obvodě má svůj stálý pobyt zákonný zástupce obviněného, nebo soudu místa spáchaného činu. V řízení před krajskými soudy rozhodne o postoupení senát mládeže (§ 1).

(4) Soud, jemuž byla věc podle ustanovení odstavce (3) postoupena, stává se tím místně příslušným.

Senát mládeže, vyšetřující soudce mládeže a žalobce mládeže.

§ 30.

(1) V trestním řízení pro trestné činy spáchané osobami mladistvými rozhoduje u krajského soudu tříčlenný senát (senát mládeže).

(2) Tomuto senátu přísluší také konati trestní řízení:

1. o trestných činech, jichž se dopustili rodičové, poručníci, opatrovnici, učitelé nebo zaměstnavatelé nebo vůbec osoby, jímž nálež; povinnost dohlížeti na osobu mladší než osmnáct let, proti takové osobě, kterou mají pod svou ochranou;

2. o trestných činech, k jichž spáchání osoby uvedené pod č. 1. užily osoby mladší než osmnáct let, kterou mají pod svou ochranou;

3. o trestných činech proti mravnosti, spár draných na osobě mladší než osmnáct let.

(3) Ustanovení odstavce (2) se nevztahuje na jiné sbíhající se trestné činy, aniž na trestné činy náležející k příslušnosti soudů porotních.

(4) V trestních věcech uvedených v odstavci se koná trestní řízení podle ustanovení trestního řádu. Podle těchto ustanovení řídí se také příslušnost místní.

§ 31.

(1) Senátu mládeže přísluší rozhodovati také ve věcech přikázaných jinak odvolacímu senátu, a není-li třeba neodkladného rozhodnutí, také ve věcech přikázaných jinak radní komoře (žalobnímu senátu).

(2) V senátě mládeže zasedají dva soudcové z povolání (soudcové mládeže), z nichž jeden předsedá, a jeden přísedící: Přísedící hlasuje před soudci z povolání; zpravodajem býti nemůže.

(3) Předsedu a členy senátu i jejich náhradníky ustanovuje president vrchního soudu, přihlížeje, pokud jde o přísedící, podle možnosti k návrhům ústředních organisací pro péči o mládež svého obvodu. Přísedící se ustanovují na dobu tří let; po uplynutí této doby mohou býti znovu ustanoveni. Soudcové mládeže nemají býti bez naléhavé potřeby měněni.

(4) O vyloučení a zamítání přísedících platí táž ustanovení jako o vyloučení a zamítání soudců ve věcech trestních.

(5) Přípravné řízení koná vyšetřující soudce mládeže; on poskytuje také právní po moc v trestních věcech proti mladistvým, jakož i právní pomoc výslechem osob mladších než osmnáct let, jichž se týče některá věc uvedená v § 30, odst. (2). Vyšetřující soudce mládeže není vyloučen z účasti na hlavním přelíčení.

(6) Vrchní prokurátor ustanovuje také zvláštního státního zástupce pro mládež (žalobce mládeže) řídě se ustanovením § 33, odst. (1).

Soudce mládeže u okresního soudu.

§ 3.

(1) U okresních soudů, při kterých působí několik soudců, náleží trestní řízení pro trestné činy spáchané osobami mladistvými jednomu z nich jako samosoudci.

(2) Ustanovení § 30, odst. (2) a (4), platí též pro soudce mládeže u okresního soudu, pokud jde o trestné činy náležející k příslušnosti tohoto soudu.

(3) Soudce mládeže nemá bez naléhavé potřeby býti měněn. Vykonává-li okresní soud také pravomoc ve věcech poručenských, má úkol soudce mládeže a soudce poručenského býti zpravidla spojen v jedné osobě.

Soudcové mládeže a přísedící.

§ 33.

(1) Soudci mládeže buďtež ustanovováni ti, kdož svými vlastnostmi a svou povahou se pro tento úřad zvláště hodí. Při jejich ustanovování budiž podle možnosti přihlédnuto také k jejich vzdělání odbornému, zejména pedagogickému, a k jejich dosavadní činnosti.

(2) Ustanovení odstavce (1) platí také o přísedících, kteří musí býti kromě toho způsobilí k úřadu porotce a znalí sociální péče o mládež. Osoby, které nemají býti povolávány k úřadu porotce, nemají býti ustanovovány přísedícími; to neplatí o profesorech středních škol a učitelích na obecných školách aspoň čtyřtřídních.

(3) Přijmouti a zastávati úřad přísedícího je občanskou povinností. Osoby, které jsou oprávněny odmítnouti úřad porotce, mohou odmítnouti i úřad přísedícího. Profesoři středních škol a učitelé na obecných školách aspoň čtyřtřídních nemohou z důvodu tohoto svého povolání odmítnouti úřad přísedícího.

(4) Vyjde-li později najevo, že přísedícím byla ustanovena osoba podle zákona nezpůsobilá nebo taková, která neměla býti k úřadu tomu ustanovena, nebo nastanou-li později okolnosti, které činí přísedícího k jeho úřadu nezpůsobilým nebo pro které by neměl býti k němu ustanoven, zprostí jej president vrchního soudu úřadu. To platí i tehdy, když úřad přísedícího bude odmítnut nebo přísedící se ho zřekne z důvodů, pro které tento úřad může býti odmítnut, nebo z jiných důvodů, které president vrchního soudu uzná za závažné.

§ 34.

(1) Každý přísedící vykoná před nastoupením svého úřadu do rukou presidenta soudu slib těmito slovy: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu při svém rozhodování říditi jen zákonem, že budu hlasovati podle svého nejlepšího vědomí a přesvědčení a že zachovám přísnou mlčelivost o obsahu neveřejného jednání, porady a hlasování soudu."

(2) Poruší-li přísedící svou povinnost zastávati úřad přísedícího, dostatečně se neomluvě, nebo poruší-li mlčelivost, může býti potrestán radní komorou (žalobním senátem) bez újmy dalšího trestního stíhání pořádkovou pokutou do 5.000 Kč nebo vězením do osmi dnů. Proti tomuto usnesení může potrestaný podati do osmi dnů stížnost, o které rozhodne vrchní soud, ačli radní komora (žalobní senát) sama trest nepromine.

(3) Poruší-li přísedící hrubě své povinnosti, může jej president vrchního soudu úřadu zbaviti.

(4) Náhrada, která přísluší přísedícím, bude ustanovena vládním nařízením.

Soustředění soudnictví nad mládeží.

§ 35.

(1) Vládním nařízením může býti ustanoveno, aby okresní soud vykonával soudní pravomoc v trestních věcech mladistvých a v trestních věcech uvedených v § 30, odst. (2), také pro obvody jednoho nebo několika sousedních okresních soudů podřízených témuž krajskému soudu.

(2) U každého krajského soudu a okresního soudu v jeho sídle buďtež zřízena pro trestní věci mladistvých a trestní věci uvedené v § 30, odst. (2), zvláštní oddělení těchto soudů, která mají společné označení: soud mládeže. Soudce mládeže u okresního soudu v sídle krajského soudu může býti, pokud není vyloučen, užito jako vyšetřujícího soudce a jako člena senátu mládeže u krajského soudu.

(3) Obě oddělení uvedená v odstavci (2) buďtež umístěna v téže budově a podle možnosti místně oddělena od ostatních oddělení svých soudů tak, aby mladiství nepřicházeli do styků s provinilci staršími.

Přenesení pravomoci soudu poručenského.

§ 36.

Na okresní soud uvedený v § 35, odst. (1) a (2), mohou podle ustanovení o řízení ve věcech poručenských a opatrovnických býti přeneseny a jimi podle týchž ustanovení býti vykonávány péče a dozor

1. na osobu nezletilého, který byl odsouzen pro provinění (§ 3 a 5), leč by šlo o případ pro jeho mravní vývoj nevýznamný;

2. na osobu nezletilého, objeví-li se to z trestní věci projednávané podle § 30, odst. (2), vhodnějším;

3. na osobu nezletilého sourozence osob pod čís. 1 a 2 uvedených, kterému hrozí nebezpečí mravní zkázy nebo zpustnutí.

Podávání zpráv.

§ 37.

(1) O zahájení a výsledku trestního řízení proti mladistvému, o rozhodnutích o ochranných opatřeních (§ 4, odst. 2, § 23 a 24) a o uvěznění a propuštění mladistvého má býti uvědomena správa školy, jejíž je žákem, s upozorněním, že zpráva je důvěrná.

(2) Také poručenský soud, zákonný zástupce mladistvého, a bdí-li nad ním jiná osoba, i tato osoba, mají býti zpraveny o skutečnostech, uvedených v odstavci (1) a má jim býti zaslán též opis pravoplatného rozsudku, usnesení nařizujícího ochrannou výchovu neb ochranný dozor, rozhodnutí uvedených v § 24, a byl-li padán obžalovací spis (§ 43), i opis tohoto spisu. Soud poručenský má býti vždy zpraven o opatření uvedeném v § 5, odst. (4).

(3) Zjistí-li poručenský soud ze zpráv, které ho došly, nebo jinak, že proti témuž mladistvému se vede trestní řízení také u jiného soudu, má o tom zúčastněné soudy ihned zpraviti.

(4) Propouští-li se nedospělý nebo mladistvý z vazby nebo z trestu, budiž odevzdán svému zákonnému zástupci neb osobě, která nad ním bděla nebo jest ochotná nad ním bdíti, nebo některému sdružení nebo zařízení pro péči o mládež (§ 45). Takové sdružení nebo zařízení budiž před propuštěním o něm včas zpraveno a to také tehdy, má-li býti propuštěný odevzdán někomu jinému než jemu.

Zjištění poměrů mladistvého.

§ 38.

(1) V trestním řízení buďtež včas a co nejdůkladněji zjištěny všechny osobní, rodinné i majetkové poměry mladistvého, jakož i všechny ostatní okolnosti důležité pro posouzení, jakého opatření má soud užíti (§ 5, odst. 3.). Zejména má soud si vyžádati zprávu soudu poručenského o těchto skutečnostech, jakož i o tom, zdali jsou tomuto soudu známy případy, ve kterých bylo upuštěno od potrestání mladistvého, o něhož jde, neb od trestního řízení proti němu.

(2) Soud může k účelu uvedenému v odstavci (1) vyslýchati i svědky, ačli se nespokojí s výslechem osob, o které jde, jako osob přezvědných. Osoby, které pro svůj příbuzenský, švakrovský, jiný rodinný nebo jinaký stejně blízký poměr k obviněnému jsou oprávněny odepříti svědectví, nemohou tak učiniti, jde-li o pouhé zjištění osobních, rodinných a majetkových poměrů mladistvého.

Lékařské ohledání.

§ 39.

Vznikne-li odůvodněná pochybnost o úplném duševním nebo tělesném zdraví mladistvého neb o jeho normálním vývoji, dá jej soud ohledati jedním nebo dvěma lékaři, podle potřeby a možnosti odborníky pro duševní nemoci mládeže.

Vazba.

§ 40.

(1) Vazba může býti uvalena jedině tehdy, když jejího účelu nelze dosáhnouti jinak, zejména některým spatřením uvedeným v § 1, odst. (2).

(2) Ve vazbě budiž mladistvý, nedoporučuje-li se hledíc na zvláštní okolnosti učiniti výjimku, oddělen od vyšetřovanců a vězňů starších než osmnáct let, každým způsobem však od osob, které by mohly míti na něho škodlivý vliv. Budiž postaráno o jeho stálé i účelné zaměstnání.

(3) Vazba může býti vykonávána také ve výchovně nebo v podobném ústavě veřejném nebo soukromém; zmocnění k tomu udílí ministr spravedlnosti.

(4).Tato ustanovení platí také o prozatímním zajištění (zatímním zadržení).

(5) Předvádění a doprava mladistvých osob děj se podle možnosti způsobem nenápadným.

Spoluobvinění starší než osmnáct let.

§ 41.

(1) Jestliže se činu zúčastnila osoba starší než osmnáct let, počítajíc v to i nadržovatele a podílníky (přechovávače), budiž trestní řízení proti osobě mladší než osmnáct let vyloučeno a konáno odděleně, leč by zde byly závažné důvody účelnosti pro konání řízení společného. Nezamýšlí-li soud z takovýchto důvodů vyloučiti trestní řízení proti mladistvému, vyžádá si svolení vyšetřujícího soudce neb okresního soudu, jemuž přísluší řízení proti mladistvému. Nemíní-li vyšetřující soudce neb okresní soud svoliti, rozhodne senát mládeže soudu, u něhož vyšetřující soudce působí nebo v jehož obvodě je uvedený soud okresní. Na toto rozhodnutí nelze si stěžovati.

(2) Koná-li se trestní řízení proti mladistvému odděleně, má se hlavní přelíčení proti mladistvému konati zpravidla teprve po hlavním přelíčení proti osobám starším než osmnáct let.

(3) Koná-li se trestní řízení společně, budiž, i pokud jde o mladistvého, užito ustanovení trestního řádu s úchylkami uvedenými v § 37 až 42, 44 až 46, 47, odst. (3), § 49 až 53. Naříditi výkon rozsudku a činiti veškerá další opatření, pokud jde o odsouzeného mladistvého, náleží na místě senátu nalézacího a jeho předsedy senátu mládeže a jeho předsedovi a u okresního soudu soudci mládeže.

Upuštění od trestního řízení.

§ 42.

(1) Soud může za souhlasu veřejného žalobce od trestního řízení upustiti nebo je zastaviti, je-li trestný čin nepatrného významu a odsouzení neb i samo konání trestního řízení hledíc na okolnosti se nejeví účelným.

(2) Stalo-li se tak, nepřísluší poškozenému právo k podpůrné žalobě.

(3) Ustanovení § 37 platí i v tomto případě.

Zjednodušení řízení.

§ 43.

(1) V řízení proti mladistvým není vyšetřování. Za to buď mimo případy nepatrného významu provedeno soudcem vyhledávání. Bezpečnostní úřady a orgány smějí bez svolení soudu učiniti toliko zatímní opatření.

(2) Místo obžalovacího spisu stačí návrh žalobcův, v němž budiž určitě uvedeno, čím a proti kterým zákonným ustanovením se mladistvý provinil. Řízení obžalovacího není.

Obhajování.

§ 44.

(1) Kromě případů uvedených v trestním vádě má míti obviněný obhájce vždy při hlavním přelíčení a při ústním líčení o opravném prostředku. Uzná-li to senát mládeže (soudce mládeže) účelným pro úspěšné hájení, může naříditi, aby obhájce byl zřízen již v řízení přípravném; to se má státi vždy, je-li obviněný ve vazbě.

(2) Nemá-li obviněný v případech uvedených v odstavci (1) obhájce, budiž mu zřízen soudem.

(3) Jde-li o čin náležející ku příslušnosti sborového soudu, musí pod zmatečností býti obhájcem osoba způsobilá k obhajování před krajskými soudy. V jiných případech může býti obhájcem také zákonný zástupce nebo, je-li to na prospěch mladistvého, ten, kdo nad ním bdí, nebo některý příslušník jeho rodiny nebo zástupce pomocného zařízeni pro soudní péči o mládež (§ 45). Obhájcem nemůže však býti osoba, jež se zúčastnila trestného činu.

(4) Osoby, které mají býti vyslechnuty toliko o poměrech mladistvého, nejsou vyloučeny z obhajování.

(5) Zákonný zástupce, nezúčastnil-li se trestného činu, má práva obhájce, i když je zřízen obhájce jiný.

Pomocná zařízení pro soudní péči o mládež.

§ 45.

Působí-li při soudě pomocné zařízení pro soudní péči o mládež, zvláště bylá-li k tomu konci zřízena úřadovna pro péči o mládež (§ 57), užije soud jejich pomoci zejména, když zjišťuje poměry mladistvého (§ 38) nebo když ustanovuje obhájce (§ 44, odst. 2.). (2) Toto zařízení budiž uvědomeno o zahájení a výsledku trestního řízení proti mladistvému (§ 37) a buďtež mu uděleny potřebné informace o mladistvém a pokud to není na újmu trestního řízení, též o jeho trestném činu.

Příprava hlavního přelíčení.

§ 46.

(1) Proti mladistvému nelze vydati trestní příkaz.

(2) Lhůta stanovená trestním řádem pro přípravu obviněného na hlavní přelíčení nemůže býti pod zmatečností zkrácena ani se svolením obviněného, vyjímajíc že by byl ve vazbě. Rovněž nelze pod zmatečností konati hlavní přelíčení v nepřítomnosti obviněného ani v nepřítomnosti jeho obhájce.

(3) Doba hlavního přelíčení buď oznámena také pomocnému zařízení pro soudní péči o mládež, které při soudě působí. Jeho zástupce má právo vždy býti přítomen při hlavním přelíčení a vyžádati si u něho slovo.

(4) Soud může zákonnému zástupci nebo tomu, kdo nad mladistvým bdí, i když není obhájcem nebo svědkem, naříditi, aby přišel k hlavnímu přelíčení, jeví-li se to žádoucím, může soud předvolati také osobu, která vyšetřovala poměry mladistvého. O následcích nedostavení těchto osob platí, co ustanovuje trestní řád o následcích nedostavení svědka; o jejich výslechu pak ustanovení § 38, odst. (2).

Hlavní přelíčení.

§ 47.

(1) Při hlavním přelíčení i jiných úředních jednáních s mladistvým budiž pečováno o to, aby mladistvý nepřišel do styku s provinilci staršími než osmnáct let.

(2) Soud může mladistvému rozkázati, aby opustil soudní síň při některých částech hlavního přelíčení, zejména při řeči obhájcově a při výslechu přezvědných osob, svědků a znalců o osobě mladistvého, lze-li se obávati, že by tato část líčení mohla na něho působiti nepříznivě.

Vyloučení veřejnosti.

§ 48.

(1) Veřejnost je vyloučena v celém řízení vyjímajíc prohlášení rozsudku.

(2) Jedině ze zvláště důležitých důvodů se může soud usnésti, že hlavní přelíčení má býti veřejné.

(3) K neveřejnému hlavnímu přelíčení může soud povoliti přístup osobě nezúčastněné jedině, je-li to na prospěch mladistvého nebo v zájmu veřejném. Obhájcům z povolání a osobám zabývajícím se péčí o mládež nelze přístup odepříti.

(4) Tato ustanovení platí také pro ústní líčení o opravném prostředku.

Rozhodnutí o ochranných opatřeních.

§ 49.

(1) O ochranném dozoru (§ 11) a ochranné výchově (§ 12) rozhodne soud usnesením, jež, je-li to možné, připojí hned k rozsudku. Prve vyslechne o tom, a to podle možnosti hned při hlavním přelíčení, obě strany a zákonného zástupce obviněného, a možno-li také obhájce a zástupce pomocného zařízení (§ 45).

(2) Příslušným k tomuto rozhodnutí je soud první stolice, i když k odsouzení došlo teprve ve stolici vyšší.

(3) Usnesení, jímž byl nařízen ochranný dozor neb ochranná výchova, pozbývá platnosti, byl-li odsouzený mladistvý k opravnému prostředku pravoplatně zproštěn nebo bylo-li trestní řízení zastaveno. Počalo-li se však již s výkonem takového ochranného opatření, zruší se teprve, když poručenský soud pravoplatně rozhodne, že takového opatření není potřebí (§ 4, odst. 1.).

Právo podávati opravné prostředky.

§ 50.

(1) Podávati ve prospěch obviněného opravné prostředky proti rozsudku proti rozhodnutím uvedeným v § 51, odst. (1), č. 1 až 3, a proti rozhodnutím soudu o uvalení vazby na mladistvého mohou kromě obviněného samého také jeho manžel, jeho zákonný zástupce, jeho rodiče, obhájce, pomocné zařízení uvedené v § 45 nebo jeho zástupce a veřejný žalobce; proti vůli obviněného však pouze jeho otec, matka, zákonný zástupce, obhájce a pomocné zařízení uvedené v § 45 nebo jeho zástupce.

(2) Osoby uvedené v odstavci (1) mohou podávati opravné prostředky toliko ve lhůtě a vůbec podle ustanovení platných pro obviněného; není však třeba doručovati jim k tomu konci rozhodnutí, o které jde, leč by za to žádaly. Pokud jde o veřejného žalobce a zákonného zástupce, posuzuje se lhůta k podání opravného prostředku samostatně.

Stížnost.

§ 51.

(1) Kromě rozhodnutí a opatření, na něž si lze stěžovati podle trestního řádu, je možné stěžovati si také:

1. na všechna rozhodnutí soudu a dozorčí rady týkající se ochranných opatření (§ 23, 24 a 49),

2. na rozhodnutí soudu podle § 9, odst. 3,

3. na rozhodnutí dozorčí rady o podmíněném propuštění z trestu a jeho odvolání (§ 19 a 21).

(2) Proti jiným rozhodnutím dozorčí rady, než která jsou uvedena v odstavci (1), není opravných prostředků.

(3) Osoby oprávněné podávati opravné prostředky ve prospěch obviněného mohou si stěžovati také na to, že některé ochranné opatření nebylo nařízeno nebo že od výkonu ochranné výchovy bylo vpuštěno nebo že její výkon byl podmíněně odložen.

§ 52.

(1) V případech uvedených v § 51, odst. 1, č. 1 až 3, má se stížnost podati u soudu neb u dozorčí rady, které vydaly rozhodnutí, a to do osmi dnů od jeho oznámení (§ 50, odst. 2), Stížnost nemá odkladného účinku, leč by soud první stolice nebo dozorčí rada samy jí takový účinek přiznaly.

(2) Byla-li stížnost podána z toho důvodu, že nebylo nařízeno vůbec žádné ochranné opatření nebo že od výkonu ochranné výchovy bylo upuštěno nebo že její výkon byl podmíněně odložen, mohou soud první stolice nebo dozorčí rada samy změniti své usnesení.

(3) O stížnosti proti rozhodnutí dozorčí rady rozhoduje s konečnou platností senát mládeže krajského soudu, v jehož obvodě ústav leží.

(4) Je-li vedle stížnosti proti rozhodnutí o ochranném opatření podán i opravný prostředek proti rozsudku, rozhodne o ní soud příslušný rozhodovati o tomto opravném prostředku.

Odvolání.

§ 53.

Odsuzujícímu rozsudku, kterým bylo od potrestání upuštěno (§ 6), lze odporovati odvoláním ve prospěch obviněného také z toho důvodu, že soud úžil některého opatření uvedeného tam v odstavci (2), v neprospěch obviněného toliko z toho důvodu, že soud upustil od potrestání.

HLAVA TŘETÍ.

Ustanovení závěrečná.

Poručenský soud.

§ 54.

(1) Poručenským soudem rozumí se v tomto zákoně příslušný soud poručenský neb opatrovnický nebo poručenský úřad.

(2) Je-li poručenský soud (úřad) v cizině a nelze-li vyčkati jeho rozhodnutí, náleží, nestanoví-li mezinárodní smlouvy něco jiného, zatímně činiti ona opatření, ke kterým je podle ustanovení tohoto zákona povolán soud poručenský, onomu tuzemskému soudu (úřadu), který je příslušný zříditi nedospělému nebo mladistvému, o něhož jde, poručníka.

Povinné oznámení.

§ 55.

(1) Sezná-li některý soud nebo správní úřad jakýmkoliv způsobem, že jest potřebí nějakého opatření poručenského soudu v zájmu osoby mladší než osmnáct let, má to ihned oznámiti tomuto soudu a podle možnosti i osobám uvedeným v § 37, odst. (2).

(2) Jeví-li se naléhavá potřeba takového opatření, má ji soud nebo správní úřad učiniti podle možnosti zatímně sám a zpraviti o tom soud poručenský.

Věcná příslušnost.

§ 56.

(1) Ustanovení zákona ze dne 19. března 1923, č. 51 Sb. z. a n., a státním soudě, nejsou tímto zákonem dotčena.

(2) K příslušnosti okresních soudů náležejí též

přestupky podle § 64 přest. zák. čl. XL/1879,

přestupky podle § 66 až 68 a 70 přest. zák. čl. XL/1879 a podle § 1 zák. čl. XXI/1913 o veřejně nebezpečných zahálečích, byly-li spáchány osobami mladistvými,

přestupky podle § 66 přest. zák. čl. XL/1879, byly-li spáchány na osobách mladších než osmnáct let.

Pomocná zařízení pro soudní péči o mládež.

§ 57.

(1) Ministerstvům spravedlnosti a sociální péče náleží se přičiniti o to, aby při soudech mládeži (§ 35, odst. 2) působila vždy, při ostatních soudech podle potřeby pomocná zařízení pro soudní péči o mládež (úřadovny pro péči o mládež).

(2) Zástupcově a orgány pomocných zařízení pro soudní péči o mládež požívají, pokud vykonávají úkony, k nimž byli soudem povoláni, stejné ochrany jako orgány veřejné (§ 68 tr. z., § 5 zák. čl. XL/1914).

Řemeslná výuka v polepšovně a ve výchovně.

§ 58.

(1) Zaměstnání učednickému nebo pomocnickému sluší pokládati za rovné také zaměstnání v polepšovně nebo ve výchovně při takových pracích, které jsou předmětem živností řemeslných, děje-li se toto zaměstnání za návodu osoby, která má průkaz způsobilosti pro příslušnou živnost nebo jinak dostatečné odborné vzdělání. Z vysvědčení i jiných průkazů nesmí býti patrné, že osoba, jíž se průkaz vydává, byla držána v polepšovně nebo ve výchovně.

(2) Dozorčí rada ústavu rozhodne, hledíc k povaze mladistvého a jeho chování v ústavě, zda doba ztrávená v ústavě při takových pracích má býti do doby, potřebné k řemeslné výuce podle obecných předpisů, započtena zcela nebo jen z části.

(3) Podrobná ustanovení budou vydána vládním nařízením; jím bude též určeno, pro které řemeslné výkony v uvedených ústavech platí ustanovení odstavce (1).

Neoprávněné uveřejnění.

§ 59.

(1) Kdo uveřejní zprávu ze spisů řízení přípravného, z obžalovacího spisu nebo návrhu, z obsahu jednání při neveřejném hlavním přelíčení neb ústním líčení o opravném prostředku (§ 48) nebo zprávu o rozsudku v trestní věci mladistvého nebo podobiznu mladistvého provinilce, budiž potrestán soudem pro přestupek vězením od tří dnů do jednoho měsíce.

(2) Čin není trestný, stalo-li se uveřejnění toliko k účelům trestního řízení nebo bez uvedení jména mladistvého k účelům vědy nebo sociální péče.

Zanedbání péče o mladistvého.

§ 60.

(1) Kdo vědomě nebo z hrubé nedbalosti svou povinnost pečovati o osobu mladší než osmnáct let poruší tak, že je vydána v nebezpečí zpustnutí, budiž na návrh poručenského soudu potrestán soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců.

(2) Byl-li čin spáchán z pohnutky nízké a nečestné, budiž viník potrestán tuhým vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců a vyslovena ztráta volebního práva do obcí.

Maření ochranných opatření.

§ 61.

Kdo vědomě zmaří nebo ztěžuje výkon ochranného dozoru neb ochranné výchovy, nařízených proti jinému soudem nebo příslušným úřadem,

kdo svádí jiného, aby se vymkl takovému opatření, nebo kdo mu při tom pomáhá,

budiž na návrh poručenského soudu potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do šesti měsíců.