SPOLEČNOST NÁRODŮ.
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA
O ZRUŠENÍ DOVOZNÍCH A VÝVOZNÍCH ZÁKAZŮ A OMEZENÍ.
Úmluva. Protokol.
(Překlad.)
Úmluva.
President říše Německé; president Spojených Států Amerických; Spolkový president republiky Rakouské; Jeho Veličenstvo král Belgů; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař indický; Jeho Veličenstvo král Bulharů; president republiky Čilské; Jeho Veličenstvo král dánský; Jeho Veličenstvo král egyptský; president republiky Estonské; president republiky Finské; president republiky Francouzské; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska; Jeho Veličenstvo král italský; Jeho Veličenstvo císař japonský; president republiky Lotyšské; Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská; Jeho Veličenstvo král norský; Její Veličenstvo královna nizozemská; president republiky Polské; president republiky Portugalské; Jeho Veličenstvo král rumunský; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců; Jeho Veličenstvo král siamaký; Jeho Veličenstvo král švédský; Spolková rada švýcarská; president republiky Československé; president republiky Turecké:
Ve smyslu resoluce Shromáždění Společnosti Národů z 25. září 1924;
V duchu usnesení Mezinárodní hospodářské konference, jež se konala v Ženevě v květnu 1927, a v souhlasu s ní, že dovozní a vývozní zákazy a jimi způsobené libovolné režimy a zastřené diskriminace měly politováníhodné následky, aniž byly vážné újmy těchto opatření vyváženy finančními prospěchy nebo blahodárnými účinky sociálními, jež si od nich slibovaly státy, které je zavedly;
Jsouce přesvědčeny, že pro obnovu a budoucí rozvoj světového obchodu je důležito, aby se vlády zřekly politiky, která poškozuje právě tak jejich vlastní jako všeobecný zájem;
Jsouce přesvědčeny, že návrat ke skutečné svobodě mezinárodního obchodu jest z podstatných podmínek světového blahobytu;
Uvažujíce, že tohoto cíle nejlépe lze dosáhnouti souběžným a shodným postupem v podobě mezinárodní úmluvy,
Jmenovaly svými plnomocníky:
President Říše Německé:
P. Dr. Arnošta Trendelenburga,
státního tajemníka v ministerstvu národního hospodářství;
President Spojených Států Amerických:
P. Hugh H. Wilsona,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské;
Spolkový president republiky Rakouské:
P. Emericha Pfliigla,
zplnomocněného ministra, zástupce spolkové vlády rakouské u Společnosti Národů;
Jeho Veličenstvo král Belgů:
P. J. Bruneta,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra;
P. F. van Langenhove,
šéfa kabinetu a generálního ředitele zahraničního obchodu v ministerstvu zahraničních věcí;
Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a britských dominií zámořských, císař indický: Za Velkou Britanii a Severní Irsko, jakož i všechny části Britské říše, které nejsou zvláště členy Společnosti Národů:
Sir Sydney Chapmana, K. C. B., C. B. E.,
hospodářského poradce vlády Jeho Britského Veličenstva;
Za Indii:
Sir Atula C. Chatterjee,
Vysokého komisaře císařství indického v Londýně;
Jeho Veličenstvo král Bulharů:
P. Georges Danaillowa,
profesora na universitě v Sofii, poslance;
President republiky Čilské:
P. E. Villegase,
zástupce Chili v Radě Společnosti Národů;
Jeho Veličenstvo král Dánský:
P. J. Clana,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, předsedu dánské komise pro uzavírání obchodních smluv;
Jeho Veličenstvo král Egyptský:
Sadik Henein pašu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále italského;
President republiky Estonské:
P. C. R. Pustu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále španělského a presidenta republiky francouzské;
President republiky Finské:
P. Rafaela W. Ericha,
mimořádného vyslance a-zplnomocněného ministra u Spolkové rady švýcarské, stálého zástupce u Společnosti Národů;
President republiky Francouzské:
P. Daniela Serruyse,
ředitele pro obchodní dohody v ministerstvu obchodu;
Jeho nejjasnější výsost správce Maďarska:
P. Baranyai Zoltána,
chargé d'affaires a. i. královské maďarské delegace u Společnosti Národů;
Jeho Veličenstvo král Italský:
P. A. Di Nolu,
generálního ředitele obchodu a hospodářské politiky;
Jeho Veličenstvo císař Japonský:
P. N. Ito,
velvyslaneckého radu, zástupce ředitele císařského úřadu japonského u Společnosti Národů;
P. J. Tsushimu,
finančního komisaře vlády japonské v Londýně, Paříži a New Yorku;
President republiky Lotyšské:
P. Charles Duzmanse,
zplnomocněného ministra, stálého zástupce u Společnosti Národů;
Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská:
J. Alberta Calmese,
člena Nejvyšší rady hospodářské unie belgo-lucemburské;
Jeho Veličenstvo král Norský:
P. Georg Wettsteina,
generálního konsula v Curychu;
Její Veličenstvo královna Nizozemská:
Dr. F. E. Posthumu,
bývalého ministra zemědělství, průmyslu a obchodu;
P. de Graaff,
bývalého ministra pro kolonie;
P. F. M. Wibauta,
člena nizozemského senátu;
President republiky Polské:
P. F. Sokala,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, stálého zástupce u Společnosti Národů;
President republiky Portugalské:
P. F. de Calheiros e Menezes,
prvního vyslaneckého tajemníka, přednostu portugalského úřadu u Společnosti Národů;
Jeho Veličenstvo král Rumunský:
M. D. Gheorghiu,
ředitele rumunské národní banky;
P. C. Popescu,
generálního ředitele průmyslu v ministerstvu průmyslu a obchodu;
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
P. Constantina Fotitche,
stálého zástupce u Společnosti Národů;
Jeho Veličenstvo král Siamský:
Jeho Výsost prince Charoona,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta republiky francouzské;
Jeho Veličenstvo král švédský:
P. Einar Henningse,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u spolkové rady švýcarské;
Spolková rada švýcarská:
P. Waltera Stucki-ho,
ředitele obchodního oddělení Spolkového úřadu pro veřejné hospodářství;
President republiky Československé:
Dra Čeňka Ibla,
vyslaneckého radu v ministerstvu zahraničních věcí;
President republiky Turecké:
Mehemeda Kemala bey,
konsula v Ženevě.
Kteří vyměnivše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:
Článek první.
Ustanovení této úmluvy týkají se zákazu a omezení dovozu zboží - produktů přírodních nebo výrobků - do území Vysokých Smluvních Stran z území kterékoli z ostatních Vysokých Smluvních Stran a zákazů a omezení vývozu zboží z území řečených Stran do území kterékoli z ostatních Vysokých Smluvních Stran.
Článek 2.
S výhradou výjimek, stanovených v následujících článcích, zavazují se Vysoké Smluvní Strany, že zruší ve lhůtě šesti měsíců od účinnosti této Úmluvy, pokud jde o příslušná území kterékoliv z nich, veškeré dovozní nebo vývozní zákazy nebo omezení a že nezavedou napříště takových zákazů nebo omezení.Průběhem této lhůty učiní každá z Vysokých Smluvních Stran veškerá opatření, aby existující zákazy a omezení byly omezeny na nejmenší míru, a nevydá nových zákazů nebo omezení.
Vysoké Smluvní Strany se dále zavazují, že učiní potřebná opatření, aby ustanovení této Úmluvy byla přísně zachovávána všemi úřady - ústředními nebo místními - a aby nebyla nařízena žádná úprava, příčící se těmto ustanovením.
Článek 3.
Podrobují-li Vysoké Smluvní Strany podle svého zákonodárství dovoz nebo vývoz zboží některým předpisům, týkajícím se způsobu, formy nebo místa dovozu nebo vývozu, známkování anebo jiným formalitám nebo podmínkám, zavazuji se, že neužijí jich jako zastřeného zákazu ani jako libovolného omezení.
Článek 4.
Následující druhy zákazů a omezení nejsou zakázány touto úmluvou, avšak s podmínkou, že nebude jich užíváno jako prostředku libovolné diskriminace mezi cizími zeměmi, kde jsou tytéž předpoklady, ani jako zastřeného prostředku k omezování mezinárodních směn:
1. Zákazy nebo omezení z příčiny veřejné bezpečnosti;
2. zákazy nebo omezení vydané z důvodů mravnostních neb humanitních;
3. zákazy nebo omezení vztahující se na obchod zbraněmi, střelivem a válečným materiálem, nebo za výjimečných okolností všemi ostatními válečnými potřebami;
4. zákazy nebo omezeni vydané za účelem ochrany veřejného zdraví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky;
5. zákazy nebo omezení vývozu, mající za účel ochranu národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického;
6. zákazy nebo omezení platné pro zlato, stříbro, mince, papírové peníze a cenné papíry;
7. zákazy nebo omezení, mající za účel rozšířiti na cizí zboží režim, zavedený uvnitř země, pokud jde o výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu;
8. zákazy nebo omezení postihující produkty, které ve výrobě nebo v obchodu jsou nebo budou předmětem státních monopolů nebo monopolů státem kontrolovaných.
Článek 5.
Tato omluva nikterak se nedotkne práva kterékoli Vysoké Smluvní Strany učiniti opatření dovozního nebo vývozního zákazu nebo omezení k ochraně životních zájmů země za mimořádných a abnormálních poměrů.
Budou-li učiněna taková opatření, musí býti prováděna tak, aby z nich nevznikla nijaká libovolná diskriminace ke škodě kterékoli jiné Vysoké Smluvní Strany. Jejich trvání bude omezeno na dobu trvání příčin nebo poměrů, které je vyvolaly.
Článek 6.
l.. Vysoké Smluvní Strany uznávajíce, že u některých z nich vyskytují se skutečné nebo právní poměry, pro které nemohou ve příčině určitého zboží převzíti ihned závazky sjednané v předešlých článcích, uznaly za slušné připustiti, aby tyto Vysoké Smluvní Strany učinily výhradu některých výjimek dočasné povahy, jež zavazují se zrušiti, jakmile přestanou poměry je odůvodňující.
2. Kromě toho Vysoké Smluvní Strany uznávajíce, že zrušení některých zákazů nebo omezení, jimiž některé z nich postihují dovoz nebo vývoz, působilo by jim vážné obtíže, a že jinak tyto zákazy nebo omezení nemají v zápětí škodlivých účinků pro obchod jiných zemí, uznaly rovněž za slušné připustiti, aby si tyto Vysoké Smluvní Strany vyhradily tyto výjimky.
3. Příloha k této úmluvě uvádí výjimky, spadající do rámce předešlých dvou odstavců, které byly povoleny dnešního dne ve prospěch Vysokých Smluvních Stran, jež jsou jmenovitě označeny v této Příloze a jež podepsaly úmluvu již dnes.
4. žádosti za výhrady, jež Vysoké Smluvní Strany považovaly by za nutné podati po tomto dni, budou podrobeny řízení uvedenému v Protokolu této Úmluvy.
Článek 7.
Bude-li jedna z Vysokých Smluvních Stran nucena učiniti opatření zákazu nebo omezení proti zboží kterékoli cizí země, ať se vztahuje na ni tato Úmluva čili nic, bude musit učiniti je tak, aby tímto opatřením byl co nejméně poškozen obchod ostatních Vysokých Smluvních Stran.
Článek 8.
Vznikne-li mezi dvěma nebo několika Vysokými Smluvními Stranami spor o výklad nebo provádění ustanovení této Úmluvy - vyjímajíc články 4., 5. a 6., jakož i ustanovení Protokolu k těmto článkům - a nebude-li možno urovnati tento spor buď přímo mezi stranami nebo kterýmkoli jiným prostředkem, jehož by se mohlo užíti k dosažení dohody, budou moci sporné strany, souhlasí-li všechny, prve než přistoupí ke kterémukoli jinému řízení rozhodčímu nebo soudnímu, předložiti spor za účelem smírného urovnání technickému sboru, určenému buď Radou Společnosti Národů nebo zúčastněnými stranami. Tento sbor podá své dobré zdání, když byl strany vyslechl, a je-li potřebno, je sezval.
Dobré zdání vyslovené uvedeným sborem nebude závazné pro sporné strany, leč by je každá z nich přijala, a strany, souhlasí-li všechny, budou moci, když použily výše zmíněného řízení, anebo místo něho přistoupiti k jakémukoli jinému řízení rozhodčímu nebo soudnímu podle své volby, zahrnujíc v to i projednání před Stálým dvorem Mezinárodní spravedlnosti ve všech věcech, jež spadají do působnosti tohoto Dvoru podle jeho stanov.
Vznikne-li jakýkoli spor právní povahy o výklad neb provádění ustanovení této Úmluvy - vyjímajíc články 4., 5. a 6. jakož i ustanovení Protokolu k těmto článkům - budou musiti strany, na žádost jedné z nich, předložiti sporný případ k rozhodnutí Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti nebo rozhodčímu soudu, jimi vyvolenému, ať již před tím použily řízení stanoveného v odstavci prvém čili nic.
Byla-li by neshoda v tom, je-li spor právní povahy čili nic, předloží se tato otázka k rozhodnutí Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti nebo rozhodčímu soudu, stranami vyvolenému.
Řízení zahájené před sborem uvedeným svrchu v odstavci prvém, anebo dobré zdání jím vyslovené, nezpůsobí nikdy odkladu opatření, jež jest předmětem sporu; stejně bude se postupovati, projednává-li se spor před Stálým dvorem Mezinárodní spravedlnosti - leč by Dvůr rozhodl jinak podle článku 41. svých stanov - nebo před rozhodčím soudem stranami vyvoleným.
V této Úmluvě nic nesmí býti vykládáno tak, jako by se dotýkalo práv a povinností plynoucích pro Vysoké Smluvní Strany buď z jejich závazku, vztahujících se na pravomoc Stálého dvoru Mezinárodní spravedlnosti, buď z jejich oboustranných úmluv o řízení smírčím, rozhodčím.
Článek 9.
Každá z Vysokých Smluvních Stran bude moci prohlásiti buď při ratifikaci této Úmluvy nebo později, že se zavazuje rozšířiti vůči každé druhé Vysoké Smluvní Straně, jež vezme na sebe týž závazek, použíti ustanovení 3. odstavce článku 8. na každý spor, který by snad vznikl, pokud jde o výklad nebo provádění ustanovení této Úmluvy, zahrnujíc v to i články 4., 5. a 6. v celku neb částečně a bez ohledu na to je-li spor právní povahy, čili nic.
Vysoké Smluvní Strany, které by nepřevzaly závazku stanoveného v předešlém odstavci pro články 4., 5. a 6. anebo pro některé části těchto článků, jakož i pro ustanovení Protokolu k nim se vztahující, budou moci použití navzájem pro tyto věcí ustanovení 1. a 2. odstavce článku 8.
Článek 10.
Každá z Vysokých Smluvních Stran může prohlásiti při podpisu, ratifikaci této Úmluvy nebo při přístupu k ní, že přijetím této úmluvy nemíní převzíti nijakých závazků, pokud jde o veškeré nebo kteroukoliv část jejích kolonií, protektorátů nebo území pod její svrchovaností nebo mandátem; pak tato úmluva nebude se vztahovati na území uvedená v takovém prohlášení.
Každá z Vysokých Smluvních Stran bude moci později oznámiti Generálnímu tajemníku Společnosti Národů, že jest jejím úmyslem, aby tato úmluva platila i pro veškeré nebo kteroukoli část z jejích území, jež byla uvedena v prohlášení, zmíněném v předešlém odstavci. Pak bude se úmluva vztahovati na veškerá území, uvedená v takovém oznámení, 90 dní po tom, kdy je dostal Generální tajemník Společnosti Národů.
Stejně tak každá z Vysokých Smluvních Stran může kdykoli prohlásiti, že po její vůli má tato Úmluva přestati působiti pro veškeré nebo kteroukoli z jejích kolonií, protektorátů nebo území pod její svrchovaností nebo mandátem; pak přestane Úmluva působiti pro území, uvedená v takovém prohlášení, rok po tom, kdy je dostal Generální tajemník Společnosti Národů.
Článek 11.
Tato Úmluva nikterak nezasahuje do práv a závazků, plynoucích pro Vysoké Smluvní Strany z mezinárodních platných úmluv, na nichž jsou zúčastněny.
Tato úmluva neruší ustanovení dvoustranných, dnešního dne mezi Vysokými Smluvními Stranami již platných dohod, jež v oboru dovozních nebo vývozních zákazů nebo omezení zavádějí volnější režim, než který je zaveden ustanoveními této úmluvy.
Článek 12.
Tato úmluva nikterak nezasahuje do práv a závazků, plynoucích z Paktu Společnosti Národů.
Článek 13.
Vysoké Smluvní Strany podají si prostřednictvím Generálního tajemníka Společnosti Národů do dvanácti měsíců potom, kdy vejde tato Úmluva v účinnost na jejich územích, zprávu o opatřeních učiněných, aby se zajistilo provedení ustanovení Úmluvy.
Článek 14.
Tato úmluva, jejíž obojí znění, francouzské i anglické, je autentické, bude datována dnešním dnem.
Bude moci býti podepsána do 1. ledna 1929 jménem každého člena Společnosti Národů nebo každého nečlena, zastoupeného na konferenci, která sjednala tuto úmluvu, nebo každého státu, jemuž Rada Společnosti Národů předá za tím účelem výtisk této Úmluvy.
Členové Společnosti Národů a státy nečlenové, jichž jménem bude úmluva podepsána před 1. únorem 1928, budou požívati výhod řízeni, stanoveného ve 4. odstavci článku 6.
Článek 15.
Tato Úmluva bude ratifikována.
Ratifikační listiny budou uloženy u Generálního tajemníka Společnosti Národů, který ohlásí jejich příjem všem členům Společnosti, jakož i všem státům nečlenům, zmíněným v předešlém článku.
Článek 16.
Od 1. ledna 1929 bude moci přistoupiti k této Úmluvě každý člen Společnosti Národů nebo každý stát zmíněný v článku 14.
Tento přistup se provede oznámením, zaslaným Generálnímu tajemníku Společnosti Národů, jež bude uloženo v archivu Sekretariátu. Generální tajemník uvědomí o tomto uložení ihned všechny státy, jež tuto Úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily.
Článek 17.
Tato Úmluva uvede se v účinnost za podmínek a v den, jež se určí na schůzi zde dále stanovené.
Mezi 15. červnem a 15. červencem 1928 svolá Generální tajemník Společnosti Národů řádně pověřené zástupce členů Společnosti Národů a států nečlenů, jichž jménem podepsána bude Úmluva do 15. června 1928, na schůzi, na níž jim bude stanoviti:
a) výhrady, jež byvše oznámeny Vysokým Smluvním Stranám podle 4. odstavce článku 6., budou moci s jejich souhlasem býti učiněny při ratifikaci;
b) podmínky potřebné pro uvedení Úmluvy v účinnost zejména počet a po případě i jména členů Společnosti Národů a států nečlenů bez ohledu na to, podepsaly-li již Úmluvu, jichž ratifikace nebo přístup k Úmluvě bude musiti býti předem uskutečněn;
c) konečnou lhůtu pro uložení ratifikací a den, kdy Úmluva má vejíti v účinnost, budou-li splněny podmínky, požadované v předešlém odstavci.
Nedojde-li k ratifikacím, jimiž bude podmíněno uvedení Úmluvy v účinnost, do uplynutí této lhůty, dotáže se Generální tajemník Společnosti Národů členů Společnosti Národů a států nečlenů, jichž jménem byla tato úmluva ratifikována, přejí-li si přes to uvésti ji v účinnost.
Článek 18.
Tato Úmluva bude moci býti vypovězena písemným oznámením, řízeným Generálnímu tajemníku Společnosti Národů, jménem kteréhokoli člena Společnosti Národů nebo kteréhokoli státu-nečlena po uplynutí pěti let ode dne, kdy Úmluva vejde v účinnost.
Tato výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců ode dne, kdy ji dostal Generální tajemník Společnosti Národů a bude platiti pouze pro člena Společnosti Národů anebo pro stát nečlena, jehož jménem bude učiněna.
Avšak Úmluva může býti vypovězena jménem kteréhokoli člena Společnosti Národů anebo kteréhokoli státu nečlena po uplynutí třetího roku od data této Úmluvy, bude-li i po této době trvati kterákoli z výhrad povolených na základě 1. odstavce článku 6. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců ode dne, kdy ji dostal Generální tajemník a bude platiti pouze pro člena Společnosti Národů nebo pro stát nečlena, jehož jménem bude učiněna.
Mimo to bude moci úmluva býti vypovězena jménem kteréhokoli člena Společnosti Národů nebo kteréhokoli státu nečlena po uplynutí pátého roku od data této Úmluvy, shledá-li po této lhůtě onen člen Společnosti Národů nebo stát-nečlen, že kterákoli z výhrad, povolených Vysokými Smluvními Stranami na schůzi stanovené článkem 17., porušila účinky této Úmluvy.
Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců po dni, kdy ji dostal Generální tajemník Společnosti Národů a bude platiti pouze pro člena Společnosti Národů nebo stát nečlena, jehož jménem bude učiněna.
Každá výpověď, učiněná podle předešlých ustanovení, bude neprodleně oznámena Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám.
Přestanou-li následkem výpovědí býti splněny podmínky, na nichž Vysoké Smluvní Strany na schůzi stanovené ve článku 17. učinily závislým vejití Úmluvy v účinnost, bude moci každá Vysoká Smluvní Strana požádati Generálního tajemníka Společnosti Národů, aby svolal konferenci, která by uvážila stav tím vzniklý. Nedojde-li k dohodě pro zachování Úmluvy, bude každá z Vysokých Smluvních Stran zproštěna svých závazků, počínajíc dnem, kdy nabude účinnosti výpověď, jež vyvolala svolání konference.
Článek 19.
Bylo-li by před uplynutím pětileté lhůty, uvedené v odstavci 1. článku 18., jménem třetiny států-členů Společnosti Národů a států nečlenů, zúčastněných na této Úmluvě, oznámeno Generálnímu tajemníku Společnosti Národů přání, aby Úmluva byla revidována, zavazují se všichni členové Společnosti Národů a všechny státy nečlenové, zúčastnění na této Úmluvě, že se zúčastní každé porady, která by se konala za tím účelem.
Došlo-li by k revisi před uplynutím pátého roku ode dne, kdy tato Úmluva byla uvedena v účinnost, bude míti každý člen Společnosti Národů, nebo každý stát nečlen, který by nepřistoupil na to, aby byl smluvní stranou revidované úmluvy, právo vypověděti tuto Úmluvu bez ohledu na pětiletou lhůtu, stanovenou ve čtvrtém odstavci článku 18. Tato výpověď nabude účinnosti dnem, kdy režim, zavedený revidovanou úmluvou, vejde v účinnost.
Dojde-li k revisi v pátém roce ode dne, kdy tato úmluva vstoupila v účinnost, bude výpovědní lhůta, stanovená v 1. odstavci článku 18., prodloužena o jeden rok.
Příloha k článku 6.
Podle 3. odstavce článku 6. a oddílu IV., písm. d) Protokolu je každá z výhrad, zachovaná ve prospěch níže uvedených zemí, přípustna podle této úmluvy, jen když zúčastněná země ji podepíše dnešního dne [Ze zemí zmíněných v této Příloze tyto podepsaly Úmluvu dne i, listopadu 1927: Německo, Rakousko, Belgie, Velká Britanie atd., Egypt, Francie, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Lucembursko, Rumunsko a Československo.] a když téhož dne je dosud v účinnosti zákaz nebo omezení, o jehož zachování žádá.