Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Mezinárodní úmluvou o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsanou v Ženevě dne 8. listopadu 1927, jakož i s jejím Protokolem z téhož data, a s Dodatkovou Dohodou k Mezinárodnímu Ujednání o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, podepsanou v Ženevě dne 11. července 1928, jakož i s jejím Protokolem z téhož data; konečně souhlasí s dopisy šéfa československé delegace na mezinárodní konferenci, na níž výše uvedená Dohoda byla smluvena, kteréž dopisy se týkají československého vývozního režimu křemence a chmelových sazenic, jsou adresovány jednak delegaci rumunské, německé a delegaci Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jednak Generálnímu tajemníku Společnosti Národů a jsou datovány dnem 9., 10. a 11. července 1928.

Mezinárodní hospodářská konference, která se konala v květnu 1927 v Ženevě, doporučila ve svých resolucích - a to v části jednající o obchodě - uzavření mezinárodní dohody, která by likvidovala poválečný systém vývoz nich a dovozních zákazů a omezení. K jednání o tuto dohodu svolala Společnost Národů ve své funkci vykonavatele resolucí mezinárodní hospodářské konference v říjnu minulého roku do Ženevy diplomatickou konferenci států, členů a nečlenů Společnosti Národů. Dne 8. listopadu 1927 byla sice podepsána Mezinárodní úmluva o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, její Protokol a Závěrečný akt, avšak pro neobyčejnou obtížnost celého jednání nebylo dílo doporučené hospodářskou konferencí úplně skončeno a určité důležité otázky, v nichž nebylo lze dosíci dohody, odloženy byly na konferenci druhou. Ta se sešla dne 3. července 1928 v Ženevě a ve smyslu 17. článku zmíněné Mezinárodní Úmluvy o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení rozhodla o těchto bodech:

a) o připuštění výhrad z volnosti obchodu, které mohly státy podle článku 6. zmíněné Konvence přihlásiti do 1. února t. r.;

b) o tom, jaký počet ratifikací musí býti dosažen, aby Úmluva vstoupila v platnost a které státy v tomto počtu musí býti,

c) kdy Úmluva má vstoupiti [po dosažení podmínky sub b)] v platnost.

Elaborát této konference obsažen jest v tak zvané Dodatkové Dohodě, která byla dne 11. července 1928 podepsána téměř všemi státy, které podepsaly hlavní úmluvu.

Stručný obsah těchto ujednání:

Smluvní státy se zavazují, že do šesti měsíců po vstoupení této konvence v platnost zruší vůči zboží, dováženému z území některého smluvního státu či vyváženému do území některého smluvního státu, veškeré stávající dovozní a vývozní zákazy a omezení, a že nezavedou nových. (Článek 2. úmluvy.) Z této všeobecné zásady připouští úmluva určité výjimky, takže smluvní státy mohou i po vstoupení této Úmluvy v platnost volně upravovat dovoz i vývoz

a) všeho druhu zboží v případě výjimečných a nenormálních poměrů k záchraně životních zájmů státu. (čl. 5.);

b) v případě tak zvaných klasických výjimek, tj. výjimek, které existovaly a i smluvně byly uznávány již před válkou, a podle kterých smluvní stát může zakázán vývoz neb dovoz určitého zboží z důvodů veřejné bezpečnosti; morálních a humanitních, vojenských, zdravotních (ochrana lidí, zvířat i rostlin), historických a archeologických; dále smluvní státy mohou volně upravovati dovoz i vývoz zlata mincí a bankovek, zboží, které jest ve vnitrozemí předmětem monopolu atd. (podrobně viz článek 4. Konvence);

c) zboží, jehož volnost byla každému jednotlivému státu zvláště vyhražena přímo v úmluvě (čl. 6.). Ve smyslu tohoto ustanovení ponechána Československu

1. a) po dobu tří let volnost v úpravě dovozního i vývozního režimu kamenného uhlí; koksu, rašeliny, hnědého uhlí a briket, v úpravě vývozního režimu starého želez odpadků jiných kovů a slitin;

b) po dobu pěti let volnost úpravy vývozního režimu chmelových sazenic (čl. 18., odst. IV. Dodatkového Protokolu).

2. Po dobu časově neomezenou v režimu vývozním volnost pro křemenec, čímž se však neruší československé závazky oproti sousedním státům v obchodních smlouvách nebo jinakou úpravou převzaté.

Německu povolena výhrada uhlí a starého železa, Rakousku, Belgii, Francii, Itali, Rumunsku a Lucembursku železa, Velké Britanii výhrada syntetických barviv, Itálii železné rudy a pšenice při vývozu. Ostatní povolen výhrady jsou méně důležité a nedotýkají s nikterak našich dovozních a vývozních zájmů (podrobněji viz přílohu k článku 6. Konvence a článek A. Dodatkové Dohody).

Výhrady na tři léta resp. na pět let povolené nezaniknou za tři léta automaticky, státy mohou však úmluvu vypověděti vůči onomu státu, který i po třech letech si podrží tyto výhrady.

Článek 8. úmluvy upravuje smírné řešení sporů z Konvence vzniklých.

Aby Konvence mohla vstoupiti v platnost, musila býti zajištěna ratifikace nejméně 18ti států; kromě toho každý stát může prohlásiti v okamžiku uložení ratifikace, že činí vstoupení úmluvy v platnost závislým na ratifikaci určitých, jím jmenovaných států, které však musí býti vybrány ze seznamu, který obsahuje článek C. Dodatkové Dohody. Seznam obsahuje všecky velmoci kromě Ruska, a všecky státy středoevropské, počtem celkem 14. Tento seznam jmenuje i Spojené Státy Severoamerické. Posléze jmenovaný stát má postavení poněkud odlišné, neboť úmluva vstoupí v platnost i když ji tento stát neratifikuje, a když žádný stát, který Spojené Státy Severoamerické nominoval jako podmínku vstoupení v platnost, nebude činiti námitek.

Československo bylo na obou výše zmíněných konferencích zastoupeno zvláštní delegací pod vedením zástupce ministerstva zahraničních věcí a za přítomnosti zástupců ministerstva obchodu; zemědělství a financí.

O významu Mezinárodní úmluvy o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení s Dodatkovou Dohodou, a oběma Ujednáními speciálními o vývozu koží a kostí, jakož i o jejich vlivu na československé národní hospodářství a československý zahraniční obchod lze stručně uvésti toto:

1. Odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, které bude nutno v důsledku těchto ujednání provésti, jeví se organickým pokračováním pozvolného odstraňování československého povolovacího režimu, který vznikl z poměrů poválečných, cestou autonomní.

2. Československu se nepodařilo prosaditi všecky ohlášené výhrady; ježto jejich uplatnění bylo diktováno hospodářskou nutností, znamená fakt, že se jich Československá republika zřekla, nesporně značnou oběť našeho hospodářství. V zájmu, dojednání úmluvy bylo se spokojiti tím, že povolené výjimky z volnosti obchodu béřou zřetel aspoň k nejdůležitějším státním zájmům i k zájmům československého národního hospodářství, a to za poměrů normálních i mimořádných. Úmluva a její Dodatková Dohoda uvádí se v platnost mezi státy, které již ratifikovaly, dnem 1. ledna 1930.

Teprve dne 1. července 1930, tj. šest měsíců po vstoupení Konvence v platnost, nastane nutnost povolovací řízení odstraniti, do kteréžto doby bude lze provésti potřebná opatření na ochranu československých zájmů. Ony státy, které učinily podmínkou uvedení v platnost ratifikaci Československem a Polskem anebo jedním z nich, budou vázány po 1. červenci 1930 (den, ve který má nastati zrušení zákazů a omezení, tj. 6 měsíců po vstupu konvence v platnost) jen v tom případě, že Československo a Polsko - eventuelně podle znění podmínky jen jeden z těchto států, - bude ratifikovati nejdéle do 31. května 1930. Ratifikace Československa a Polska, budou-li složeny do 31. května 1930, posuzují se tak, jako by byly bývaly složeny do 30. září 1929. Bude-li Československo ratifikovati do dne 31. května, musí zrušiti své zákazy k témuž dni jako ostatní státy, tj. ku dni 1. července 1930.

3. Československému vývozu přinesou tato ujednání nesporný zisk ve státech, které dosud používají povolovacího řízení větší měrou než Československá republika. Vůči státům, které smluvní stranou nebudou, zachovává se podle textu Konvence úplná volnost úpravy obchodu.

4. Není obavy, že by Československo při svém přistoupaní ku Konvenci bylo isolováno, neboť Dodatková Dohoda na tuto okolnost plni pamatovala, a seznam států, od jichž ratifikace úmluvy Československá republika může své přistoupení učiniti závislým, obsahuje jména veškerých států, pro nás obchodně politicky důležitých.

5. Byvše rozhodně odsouzeny Mezinárodní hospodářskou konferencí, přestávají býti dovozní a vývozní zákazy a omezení účinným nástrojem obchodní politiky a prostředkem proti soutěži mezinárodního obchodu a přestanou jimi býti ještě více, jestliže přítomné Ujednání vstoupí v platnost. I v případě, že by Československo k těmto ujednáním nepřistoupilo, zůstane zde tento morální faktor, podepřený autoritou Společností Národů, poněvadž jeho důležitosti, hospodářské i politické, nelze podceňovati, jest pokládati ratifikaci těchto ujednání za mírový čin prvého řádu.

Tato Mezinárodní úmluva i Dodatková Dohoda i jejich Protokoly potřebují souhlasu Národního shromáždění podle paragrafu 64, odst. 1, bod. 1. Ústavní listiny, jelikož z nic vyplývají břemena majetková pro stát občany.

Předkládajíc tuto Úmluvu i Dodatkovou Dohodu současně oběma sněmovnám Národního shromáždění, vláda projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána současně poslaneckou sněmovnou a v ní v příslušných výborech a senátem a v něm v příslušných výborech, a žádá, aby o ní podaly zprávu v době co nejkratší.

V Praze, dne 28. května 1930.

Předseda vlády: