Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

488.

Interpelace:

I. posl. Simma, Geyera a druhů min. spravedlnosti o jazykové praxi státních úřadů,

II. posl. inž. Kalliny, Eckerta a druhů min. vnitra o zamýšleném nástupu Sokolů v Chebu dne 1. června 1930,

III. posl. Knirsche a druhů min. vnitra o trestním řízení chomutovského okresního úřadu v živnostensko-policejních věcech,

IV. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. spravedlnosti o nutném umístění okresního úřadu v Náchodě,

V. posl. Husnaje a soudruhů min. školství a nár. osvěty o obsazování uprázdněných učitelských míst na státních obecných a měšťanských školách na Podkarpatské Rusi,

VI. posl. dra Pružinského a druhou na min. zemedelstva v záležitosti užívania erárnej pastvy obcou Švošov,

VII. posl. Siváka a druhou na min. vnútra vo veci podomových slovenských oknárov a sklárov,

VIII. posl. Köhlera a druhů min. soc. péče o rozepsání míst pro vedoucí úředníky různých nemocenských pojišťoven,

IX. posl. Hrušky, Kopeckého a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o neslýchaném ztýrání 17 letého Josefa Hály, 11 let chorého spavou chřipkou a epileptického, na policejním komisařství v Nuslích a drženého bez lékařského ošetření po 14 dnů ve věznici na Pankráci,

X. posl. Hrušky, Zápotockého a soudr. min. vnitra o konfiskaci Rudého Večerníku,

XI. posl. dr. Sterna, Gottwalda a soudr. min. věcí zahraničních a vládě o haagské dohodě, o její protiústavní ratifikací presidentem a jejích doplňcích Pařížskou dohodou.

 

488/I. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Simma, Geyera a druhů

ministru spravedlnosti

o jazykové praxi státních úřadů.

Úřední list ze dne 1. května 1930, č. 102, uveřejňuje na str. 2230 dražby. Jest nápadné, že příslušné vyhlášky okresních soudů v Německém Jablonném a Vildštejně jsou jen české.

Podle § 1 jazykového zákona jest jazyk československý jazykem, v němž s výhradou toho, co ustanovuje § 2, děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky, konají se jejich vyhlášky a zevní označení.

§ 2 jazykového zákona ustanovuje v odst. 7 toto: "V okresích s národní menšinou podle odst. 2 použíti jest při vyhláškách státních soudů, úřadů a orgánů a při jejich zevních označeních také jazyka národní menšiny." Obdobně ustanovuje i čl. 35 jazykového nařízení, že vyhlášky, jež vydá soud, úřad nebo orgán v okresu s jazykovou menšinou pro obvod tohoto okresu, mají býti vždy v jazyku státním a menšinovém. Tato ustanovení jsou donucovací a mají jich dbáti všechny soudy a úřady v okresích s kvalifikovanou menšinou.

Soudy hledí se vyhnouti této povinnosti tím, že popírají, že by vyhlášky, které jsou částí nebo následkem vyřízení (na př. v řízení konkursním a vyrovnávacím, prohlášení za mrtvého, veřejné dražby atd.), bylo lze považovati za vyhlášky podle čl. 35 jazykového nařízení, a že tvrdí, že to jsou vyřízení pro strany. Jako takové musejí se díti v státním jazyku nebo i v jazyku strany. Účinek tohoto názoru byl by ovšem opačný, poněvadž tyto vyhlášky v případech čl. 37 jazykového nařízení (²/₃ německého obyvatelstva v okrese) mohly by býti vydávány jen v menšinovém jazyku. Ale prolistujeme-li "Úřední list", nenajdeme vůbec pouze německé vyhlášky. Když tedy jde o německé strany, jsou tato uveřejnění v očích soudů a státních úřadů "vyhláškami", které vždy musí býti dvoujazyčné, ale jde-li o české strany, jsou tato uveřejnění "vyřízeními pro strany", které se dějí v jazyku strany.

Zásadně jest však správné, že tato uveřejnění jsou rozhodně vyhláškami, které podle donucovacího předpisu §u 2, odst. 7 Jazykového zákona a podle čl. 35 jazykového nařízení v okresech s kvalifikovanou menšinou rozhodně se mají vydávati v jazyku českém a v jazyku německém. To se na př. týká dražebních ediktů, o které v tomto případě jde, a vyplývá to z §u 272 exekučního řádu, podle něhož dražba se má vyhlásiti ediktem a před vyznačením lhůty dražby mají býti dlužník a naléhající věřitelé vyrozuměni doručením jednoho vyhotovení ediktu. Edikt jest tedy prvotní a samostatnou vyhláškou, zatím co vyřízením pro strany jest jen zaslání opisu tohoto ediktu. Proto nelze dražebního ediktu samého považovati za vyřízení pro strany.

Interpelanti táží se pana ministra, je-li ochoten naříditi; aby se při vyhláškách státních soudů, úřadů a orgánů užívalo také jazyka národních menšin?

V Praze, dne 21. května 1930.

Simm, Geyer,

Krebs, Horpynka, dr. Schollich, dr. Hanreich, Nitsch, Hokky, dr. Holota, dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Szentiványi, inž. Kallina, dr. Keibl, inž. Jung, Knirsch, Köhler, dr. Hassold, dr. Szüllö, Dobránsky, Fedor, Kasper, Matzner, Schubert.

 

488/II. (překlad).

Interpelace

poslanců inž. O. Kalliny, E. Eckerta a druhů

ministrovi vnitra

o zamýšleném nástupu Sokolů v Chebu dne 1. června 1930.

Slavnost desítiletého trvání sokolské jednoty v Chebu dne 1. června t. r. má býti podle časopiseckých zpráv vojenskou přehlídkou českého Sokola. Provádějí se ohromné přípravy, které by byly hodny lepší věci, a především plzeňská župa sokolská se stará, aby z nepatrné slavnosti desítiletého jubilea jedné Jednoty udělala mohutnou českou národní událost. Tisíce členu českých tělocvičných spolků jest prý na ten den svoláno do Chebu. Nám sudetským Němcům, především Chebanům samým, jest jasný účel této výpravy, která převyšuje všechnu dosavadní demagogii: Jde o to, aby ryze německý ráz ctihodného hohenštaufského města Chebu byl zhanoben a jeho obyvatelstvu aby se demonstrativně dalo pocítiti, kdo jest neomezeným pánem této země.

Tím jest zase podán důkaz, že se německým vládním stranám do dneška ještě nepodařilo působiti na činitele vnitřního utváření tohoto státu v jejich smyslu, tj. ve smyslu sudetskoněmeckém, nebo aspoň omeziti národně šovinistického českého ducha. O "spolužití" nelze dokonce ani na širém venkově nic pozorovati. Stále ještě převládá politika popichování, kterou i president státu označil za hloupou, ztělesněná v pražské tabulkové politice, německé jídelní lístky jsou stále ještě státu nebezpečné, vyvěšování německých národních praporů dokonce v jednotném sudetskoněmeckém jazykovém území stále se ještě příčí policejním předpisům, německý jazyk jest dokonce jako dorozumívací jazyk na poště a železnicích stále ještě zakázán přes ochranu zaručenou mu menšinovou smlouvou a přes osobní ujištění presidenta státu.

Sokolská výprava dne 1. června do Chebu upevňuje v nás tedy i přesvědčení, že Češi nikdy a nikde nejsou ochotni k vážné spolupráci, k "vyrovnám od národa k národu". Účinky sokolského nástupu nezpůsobí "zlepšení", nýbrž značné zhoršení "ovzduší" a doufejme, že budou pro všechny sudetské Němce rozhodné, pokud jde o jejich další politické smýšlení.

Poněvadž pobuřující ráz českého národního projevu, zamýšleného na 1. červen v Chebu, jest nepochybný, táží se podepsaní, je-li pan ministr ochoten zabrániti zřejmě demonstrativnímu vpádu členů českých tělocvičných spolků do Chebska?

V Praze, dne 15. května 1930.

Inž. Kallina, Eckert,

dr. Keibl, Horpynka, Matzner, Szentiványi, dr. Holota, dr. Jabloniczky, Hokky, Dobránsky, dr. Törköly, Nitsch, dr. Szüllö, Fedor, Geyer, inž. Jung, Simm, Kasper, Schubert, Knirsch, Köhler, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Hanreich.

 

488/III. (překlad).

Interpelace

poslance H. Knirsche a druhů

ministrovi vnitra

o trestním řízení chomutovského okresního úřadu v živnostensko-policejních věcech.

Chomutovský okresní úřad, a to rada dr. Huder, diktuje již jakýsi čas pro přečiny a přestupky živnostenského řádu tresty, které vyžadují zakročení vyšších úřadů. Tyto tresty jsou v souvislosti se založením spolku "Bauhütte", hospodářského sjednocení stavitelů, mistrů zednických a tesařských v chomutovském politickém okrese, které však nezahrnuje všech mistrů tohoto stavu. Tento spolek "Bauhütte" zjednal si četníka ve výslužbě, jenž byl pověřen úkolem stíhati přestupky ve stavební živnosti a pachatele udávati. Proti úsilí stavitelů, aby napravili nezdravé poměry v živnosti, nedá se nic namítati, ale naproti tomu velmi mnoho proti způsobu, jak okresní úřad vyřizuje udání spolku "Bauhütte". Jest známo, že pokud jde o krytí neoprávněných osob, jsou a budou odjakživa mínění rozličná a že úřady nikdy k tomu nezaujímaly jasného stanoviska. Okresní úřad musí tedy rozhodně důkladně zkoumati udání a pečlivě je vyšetřovati, aby je vyjasnil. Dr. Huder trestá zedníky, kteří se dopustili přestupku tím, že nemajíce nad sebou mistra prováděli menší práce, pokutou 1000 Kč, v případě nedobytnosti vězením 30 dnů. Rozvažme si: Tento trest stíhá většinou lidi, kteří nemají majetku a žijí z ruky do úst. Zedníci byli celé měsíce bez práce a když se začala stavební sezona, nemohli býti do dneška všichni zaměstnáni, poněvadž stavební činnost v okrese ochabuje. Lidé, kteří venku nenalézají zaměstnání, dostávají se tedy do velké bídy. Vždyť okresní úřad musí věděti, že nikdo z potrestaných nemůže sehnati 1000 Kč, že musí tedy odpykati trest vězení. To musí lidi dohnati k zoufalství. Panu dr. Hudrovi ani nenapadne, aby zkoumal výdělečné poměry jednotlivců a podle toho vyměřoval trest. Proč se zde neodsazuje podmíněně? Lidé, kteří spáchali přestupek, jsou většinou poctiví lidé, kteří si vůbec nejsou vědomi, že přestoupili zákony. Abychom uvedli jen jeden případ: Antonín Griesl., zedník z Jirkova, byl potrestán pokutou 1000 Kč, protože provedl práci u mlynáře Zeinera v Kadani, mlynář jako stavebník jen pokutou 600 Kč. Zedník Griesl má 3 děti a celé měsíce nic nevydělával. Mlynář jest bohatý a přece jest stranou více odpovědnou.

Podepsaní oznamují panu ministrovi vnitra tuto nespravedlnost a táží se:

Jest pan ministr ochoten uděliti chomutovskému okresnímu úřadu pokyny, jak má rozumně a spravedlivě úřadovati ve zmíněných živnostensko-policejních otázkách, a přezkoumati dosavadní tresty?

V Praze, dne 15. května 1930.

Knirsch,

Geyer, Horpynka, dr. Keibl, dr. Hanreich, inž. Kallina, Köhler, dr. Hassold, Krebs, dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Törköly, Nitsch, dr. Holota, Fedor, Dobránsky, Hokky, dr. Schollich, dr. Szüllö, Schubert, Simm, Kasper, inž. Jung.

 

488/IV.

Interpelace

poslanců Stejskala, Šeby a druhů

ministru spravedlnosti

o nutném umístění okresního úřadu v Náchodě.

Budova okresního soudu v Náchodě je naprosto nevyhovující. Původní budova jednopatrová stavěna byla v dávných létech, snad před několika sty léty. Zdivo mohutné, široké zdi z kamene stavěné.

Druhé poschodí postaveno bylo v létech 1860 až 1865. Budova jest obecní. Soud za opravy a udržování budovy používá. Budova svému účelu vůbec nevyhovuje a nedostačuje ani nejskromnějším požadavkům v jakémkoliv směru.

K budově přistavena jest věznice. Budova stojí v kopci, takže dvůr budovy jest asi ve výši prvého poschodí.

V přízemí soudní budovy jest listovna. Vysoká, klenutá, dlouhá a tmavá místnost. Jest přeplněna knihami pozemkovými, sbírkou listin v té míře, že přibývající svazky jak knih pozemkových tak i sbírky listin vůbec není kam ukládati a pokládají se prostě na zem z nedostatku jiného místa. V listovně jest jeden větší stůl se šikmou plochou, jeden zcela nepatrný stolek, u něhož pracuje listovní a vzadu v místnosti též 1 malý stolek. Listovnu osvětlují 2 okna do náměstí a 1 okno z poboční ulice. Listovna je tak úzká, že volný pohyb v ní jest nemožný a sejde-li se sebemenší počet osob v jednu dobu, překáží jeden druhému, pozemkovou knihu nemá kam rozložiti, nebo musí se na sebe tísniti neb čekati jeden na druhého a chce-li kdo přejíti, musí se druhým osobám těsně vyhýbati pro nedostatek místa.

Listovní pracuje u malého nepatrného stolku u dvou oken, poněvadž jedině tam je světlo.

Ostatní část listovny jest nedostatečně osvětlena a zejména v pošmourných dnech jest světlo pouze v blízkosti okna. V přízemí na druhé straně budovy jest byt dozorce vězňů. Má přední pokoj se dvěma okny a za ním kuchyň, která jest osvětlena pouze světlem vnikajícím z pokoje a částí skleněných dveří z chodby. V kuchyni musí se svítiti po celý rok, poněvadž místnost ta nemá vůbec světla. Zde přijímá a prohlíží dozorce vězňů osoby do vazby dopravené a sepisuje s nimi potřebné záznamy.

První poschodí má tři místnosti do náměstí, které slouží pro oddělení trestní a exekuční. Vedle toho jest jedna malá místnost s jedním oknem, kde uschovávají se věci doličné, pak jedna úplně tmavá, malá místnost, která patři dozorci vězňů. Tento ji však pro úplnou tmu neobývá, takže jest v ní uložena část staré spisovny. V II. poschodí jest 10 místností. 3 místnosti do náměstí, 4 do postranní ulice, které se používají jako kanceláře, ve 2 místnostech je spisovna, jedna místnost slouží za čekárnu v zimní době a jedné se používá k jednáním, při nichž sejde se větší počet osob.

Spisovna je přetížená a přetížená, takže musilo býti učiněno opatření, aby se regály nezřítily. Jedna stěna se odchyluje od stropu, kde vznikla mezera a nahozená malta stále padá.

V přízemí jsou 4 vězeňské kobky a za nimi nachází se místnost, kde je desinfekční aparát, dále prádelna, záchody a sklep. V I. poschodí je 6 kobek vězeňských.

Schody budovy jsou dřevěné, vysoké, vyšlapané, staré a některé uvolněné a pro osoby starší i pro chůzi nebezpečné.

Chodby jsou široké, tmavé, studené, takže v I. poschodí za pochmurného dne nelze nalézt ani dvéře a nápisy a označení dveří pro tmu nelze vrabec přečíst. Střecha je tašková.

Místnosti kancelářské, jakož i ostatní místnosti jsou nedostatečné a nevyhovují požadavkům vůbec, tím méně požadavkům dnešní doby.

V soudní budově není jednací síň a referenti musí ústní jednání odbývati ve svých kancelářích. Velké místnosti ve II. poschodí jako jednací síně nemůže býti používáno, poněvadž, je tmavá a nezdravá a není ji možno vytopiti. Kanceláře referentu nejsou však prostorné, aby vyhovovaly předpisům, dle nichž se má jednání díti.

Ještě hůře vypadá to v ostatních kancelářích, které jsou úplně malé, nepatrné, kde strana příchozí nemá ani kam odložiti, kde nemůže býti ani umístěn potřebný nábytek. Jest obava, aby spisy nebyly s jinými smíchány a vůbec důstojnost úřadů není ani v tom nejmenším zachována pro nedostatek místa.

V budově není čekárny. V zimě jedna malá kancelářská místnost se vytápí, strany však ani této místnosti nechtějí používati, poněvadž jest těsná a temná. V I. poschodí, kde jest oddělení trestní, není vůbec místnosti, která by se mohla používati za čekárnu, takže strany musí na úplně tmavé chodbě vyčkávati, až budou předvolány. Velmi často se stává, že v této předsíni je tolik osob, jež na své předvolání čekají, že předsíň je sotva může pojmouti a lidé čekají na schodech.

Záchody jsou dva v I. a II. poschodí. V přízemí a v I. poschodí jsou umístěny ve věznici, která jest od ostatní budovy oddělena dveřmi, takže záchodů těchto používati nelze, neboť dveře musí být zavřeny, aby se zabránilo útěku vězňů. Jak pro úřednictvo, tak i pro obecenstvo v celé soudní budově jsou pouze 2 záchody v II. poschodí. Jsou úplně primitivní, staré, bez nejnutnějšího hygienického opatření a lze si snadno představiti, jak mohou vyhlížeti při velkém počtu osob, které denně k soudu docházejí. Záchody, zejména v přízemí šíří zápach, který vniká do celé budovy, zejména v deštivých dnech a žádná opatření v tomto směru nejsou nic platná, neboť záchody jsou úplně primitivní. Pissoir vůbec chybí a záchodu používá se též jako pissoiru.

Studna neb vodovod v budově také není, takže voda musí se nositi z náměstí.

Ještě horší stav vykazuje věznice. Kobky v přízemí jsou úplně nezdravé, vlhké, temné, proti všem předpisům zdravotnictví a nějaké opatření v tomto směru nelze učiniti, poněvadž jsou mohutné zdi a kobky jsou z části v zemi, neboť budova vystavěna byla do kopce. Okna těchto cel vedou do ulice, jsou nízko při zemi, obecenstvo se zastavuje u oken, mluví s vězni a dává jim různé věci. Část kobek má okna do dvora, za kterým je zámecký kopec. I s této strany jest dorozumívání velice snadné, jakož i doprava různých věcí do věznice. Z třetí strany budovy je též jedna kobka, pod jejíž okna je přístup ze zahrady sousedního doma, takže ani tu nelze zabrániti dorozumívání.

Účel vazby je úplně ilusorní a veškerá opatření v tomto směru učiněná, jsou marna.

Proto táží se podepsaní pana ministra:

1. Jsou panu ministrovi tyto neudržitelné poměry známy?

2. Jest ochotno ministerstvy spravedlnosti Zaujmouti konečné stanovisko k otázce zlepšení dosavadního umístění okresního soudu v Náchodě?

V Praze, dne 26. května 1930.

Stejskal, Šeba,

Bergmann, Richter, dr. Moudrý, Tučný, Lanc, Malý, Hatina, Slavíček, Tykal, Mikuláš, Langr, dr. Stránský, Sladký, inž. Záhorský, dr. Patejdl, Pechmanová-Klosová, Knejzlík, Zeminová, Netolický, Fiala, Procházka B.

 

488/V.

Interpelace

poslance Julia Husnaje a soudr.

ministru školství a národní osvěty

o obsazování uprázdněných učitelských míst na státních, obecných a měšťanských školách na Podk. Rusi.

Na Podk. Rusi od r. 1925 nevypisují se konkursy na uprázdněná učitelská místa na státních, obecných a měšť. školách, nýbrž volná místa obsazují se bez konkursu. Tato praxe způsobuje u starších, zasloužilých učitelů roztrpčení, neboť často se stává, že učitelé méně kvalifikovaní a méně osvědčení mohou se dostati na výhodná místa. Zásada stáří a délky služební doby při obsazování míst se obchází a tím znehodnocuje se vytrvalá a nezištná práce jiných učitelů, vyvolává se u nich pocit křivdy a nedůvěry k právnímu řádu.

Podepsaní táží se pana ministra školství, zdali ona praxe je mu známa, zda ochoten je sjednati v tomto směru nápravu a naříditi školskému referentu v Užhorodě, aby na uprázdněná učitelská místa na státních obecných a měšť. školách na Podk. Rusi ihned vypsal konkursy a aby postaral se o to, by v budoucnosti taková místa obsazována byla výhradně jen konkursem.

V Praze, dne 23. května 1930.

Husnaj,

Remeš, Hampl, Jaša, Koudelka, Klein, dr. Winter, Staněk, Pik, Bečko, F. Svoboda, Tayerle, V. Beneš, Chalupník, Stivín, Nový, Seidl, Benda, Kučera, Tomášek, Biňovec, Jaroš, Jurnečková.

 

488/VI.

Interpelácia

poslanca dr. Mikuláša Pružinského a druhov

na ministra zemedelstva

v záležitosti užívania erárnej pastvy obcou Švošov.

Obyvatelia obce Švošov (okres: Ružomberok) od roku 1919 do roku 1922 užívali erárnu pastvu, zvanú: Nižovec (Havran) vo výmere asi 30 kat. jutár od štátnej lesnej správy lubochňanskej za ročné prenájomné 100 Kč. Po tejto dobe bol pasienok užívateľom odňatý. Občania pasú ročne asi 80 kráv, 60 oviec a 60 kusov mladého rožného dobytka na pastve patriacej bývalým urbárnikom, ktorej výmera sa páči na 20-25 kat. jutár. Samozrejmé je, že táto pastva na tak početný dobytok nestačí, preto nedostatok pastvy vyvoláva krízu dobytkárstva čo jediného zdroju výživy obyvateľstva, lebo pre nedostatok a neúrodnosť pôdy rastlinná výroba ani vlastnú potrebu obyvateľstva nekryje. Tá okolnosť, že v blízkom okolí sa nachádzajúce ružomberské továrne následkom hospodárskej krízy zmenšujú výrobu, znižujú počet robotníkov, odníma možnosť obyvateľom obce, aby čo továrenskí robotníci svoju existenciu na toto zamestnanie zakladať mohli. Pre obyvateľov spomenutej obce je teda jediná možnosť živiť sa z chovu dobytka. Úspešné sprevádzanie dobytkárstva ale hatí nedostatok vhodnej pastvy, ako som to už spomenul a v budúcnosti následkom zväčšenia sa počtu obyvateľstva, ktorý prírastok sa bude chcieť tiež len s dobytkárstvom ako jediným možným spôsobom pri daných okolnostiach živiť, pomery sa ešte zhoršia. V celom okolí sa nenachádza zabraný súkromný majetok, tak že riadnou cestou pozemkovej reformy pomery sa zlepšiť nedajú, jedine štát, ako majiteľ okolitých štátnych pozemkov môže pomôcť.

Preto na základe uvedených dát a príčin pýtajú sa podpísaní poslanci:

1. Či by nebolo možné pasienok, ktorý menovaní občania už užívali, týmto prinavrátiť?

2. Ak by bol tento, spôsob nemožný, nebolo by možné cestou zmenečnej akcie spomenutým iný vhodný erárny pozemok pre pasienok prepustili.

V Prahe, dňa 26. mája 1930.

Dr. Pružinský,

Hlinka, dr. Tiso, dr. Fritz, Čuřík, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Macháček, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, Gajda, Stříbrný, dr. Pergler.

 

488/VII.

Interpelácia

posl. Jozefa Siváka a druhov

na ministra vnútra

vo veci podomových slovenských oknárov a sklárov.

Podpísaní sa dozvedajú, že slovenskí podomoví oknári a sklári vystavení sú v Brne mnohým nezaslúženým perzekúciám a prechmatom so strany tamojšej stráže bezpečnosti.

Ide menovite o to, že stráž bezpečnosti nedovoľuje týmto oknárom a sklárom prevádzať v Brne podomový obchod, ačkoľvek menovaní sa vykazujú riadnymi živnostenskými listami, a ako takí, sú úplne oprávnení na pravidelnú oknársku a sklársku živnosť i mimo Slovenska, čiže na celom území republiky Československej.

Bezohľadnosť stráže bezpečnosti brnenskej dovoľuje si siahať tak ďaleko, že našich slovenských oknárov a sklárov stráž táto z územia mesta Brna formálne vyháňa.

Keďže týmto neľudským zachádzaním stráže naši oknári a sklári, napospol to chudobní remeselníci, z práce rúk sa živiaci, a veľmi ťažko sa živiaci, bývajú hmotne citlive poškodení, a keďže postup a pokračovanie brnenskej stráže bezpečnosti voči oknárom a sklárom zo Slovenska je ničím neodôvodnený, podpísaní sa opytajú:

Či pán minister má vedomie o neprípustnom pokračovaní brnenskej stráže bezpečnosti voči slovenským oknárom a sklárom?

Či sa hodlá pán minister okamžite postarať, aby uvedené prechmaty spomenutej už stráže sa neopakovaly a aby stráž náležito bola poučená o svojich povinnostiach v tom smysle, že perzekvovať oknárov a sklárov bude jej bezodkladne zakázané.

V Prahe, dňa 22. mája 1930.

Sivák,

dr. Tiso, Gajda, dr. Fritz, dr. Pergler, Stříbrný, Šalát, dr. Pružinský, dr. Polyák, Suroviak, Onderčo, Slušný, Danihel, Čuřík, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Labaj, dr. Mederlý, Mojto, dr. Ravasz, Macháček, Hlinka.

 

488/VIII. (překlad).

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů

ministrovi sociální péče

o rozepsání míst pro vedoucí úředníky různých nemocenských pojišťoven.

V čísle 5. ročníku IV. z dubna 1930 Věstníku Ústřední sociální pojišťovny v Praze jest rozepsáno na stránce 97 několik míst vedoucích úředníků různých nemocenských pojišťoven. Mezi těmito ústavy jsou německé pojišťovny v Broumově a Varnsdorfu s nejméně 85% až 90% německých pojištěnců. V oné vyhlášce se praví:

"Kromě základních předpokladů (čsl. státní příslušnost, příznivý zdravotní stav, mravní zachovalost, znalost státního jazyka) bude vyžadována znalost menšinového jazyka, pokud půjde o pojišťovny, v jejichž obvodech jsou soudní okresy, národnostně smíšené ve smyslu jazykového zákona."

Podle této vyhlášky jest znalost státního jazyka pro německé úředníky německých nemocenských pojišťoven základním předpokladem. Tato podmínka neshoduje se však s ustanoveními zákona čís. 221/1924 o pojištění zaměstnanců pro případ invalidity, nemoci a stáří. Tento zákon ustanovuje jen v §u 69, odst. 3, že "Ústřední sociální pojišťovna jest povinna dbáti, aby mezi těmito úředníky poměr národnostní příslušnosti byl přibližně shodný s národnostní příslušností pojištěncův." Svrchu uvedenou vyhláškou jest porušena zásada stanovená samým zákonem, poněvadž také pro vedoucí úředníky německých ústavů se vyžaduje znalost státního jazyka.

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče, ví-li o těchto podmínkách soutěže a je-li ochoten

1. naříditi Ústřední sociální pojišťovně, aby svrchu uvedené podmínky soutěže odvolala ve smyslu našeho dotazu a

2. je-li ochoten chrániti práva nemocenských pojišťoven jako samosprávných svazků po stránce jazykové?

V Praze, dne 22. května 1930.

Köhler,

inž. Jung, Matzner, dr. Schollich, dr. Keibl, Krebs, dr. Hanreich, Schubert, dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, Szentiványi, dr. Holota, dr. Törköly, Nitsch, Dobránsky, Fedor, Knirsch, Horpynka, Kasper, Geyer, Simm.

 

488/IX.

Interpelace

poslanců Hrušky, Kopeckého a soudruhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o neslýchaném ztýrání 17letého Josefa Hály, 11 let chorého spavou chřipkou a epileptického, na policejním komisařství v Nuslích a drženého bez lékařského ošetření po 14 dnů ve věznici na Pankráci.

Denně opakují se případy surového týrání a mlácení dělníků policisty a četníky. V poslední době dochází znovu k bezpříkladnému ztýrání zejména mladistvých dělníků, žen, ba i dětí. Denně jsou hlášeny nové a nové případy neslýchaně surového řádění, policie a četnictva na Slovensku a jinde. Policie řádí neuvěřitelným způsobem nejen proti bezbranným dělníkům, žádajícím chléb a práci, ale nejsurovějším způsobem bije útlé děti, které upadnou do podezření z komunistické propagandy. Po krvavých událostech v Radotíně pokračuje policie nejsurovějším způsobem v týrání všech, kdož o událostech v Radotíně mluví, anebo kdo zprávy a vydané letáky rozšiřují.

22. dubna t. r. nuselská policie ztloukla obušky do úplného bezvědomí slabomyslného hocha, kterého pak vsadila do kriminálu, aby byly zahlazeny stopy její surovosti. Na policejním komisařství v Nuslích byl spáchán zločin na nemocném chlapci, který předčí svojí surovostí i násilný režim maďarský a rumunský.

Dne 22. dubna t. r. v odpoledních hodinách vnikla policie do bytu Anastazie Hálové v Nuslích čp. 22 a oznámila, že hledá jejího syna Josefa Hálu. Když jej v bytě nenalezla, nařídila matce, aby ihned jak Josef přijde domů, hlásil se na policejním komisařství k výslechu. Ustrašená matka dotazovala se strážníků po příčině předvedení jejího nemocného syna, byla však odbyta, to že se syn dozví na policii. Matka žádala, aby policie upustila od předvedení jejího syna, který od 6 let věku trpí spavou chřipkou plných 11 roků a u něhož není a nemůže být řeči o tom, že by spáchal nějaký přečin, za který by musil být policií stíhán. Matka žádala, aby policie upustila od předvedení, neboť policie hocha velmi dobře zná, protože její místnosti jsou naproti domu, v němž bydlí Hálová. Hoch, který si v té době hrál s dětmi na ulici (jiné práce není schopen) skutečně také pak mezi 5. - 6. hodinou byl matkou poslán na policejní komisařství, kde byl předveden a vyslýchán proto, že prý rozdával po Nuslích letáky o radotínských událostech. Hoch popíral. Byl na to odveden do tmavé komory; tam vysvlečen a šesti policisty za řízení vrchního komisaře nejsurovějším způsobem pendreky zmlácen. Aby jeho pláč a nářek byl utlumen, byla mu přes hlavu hozena deka. Toto surové týrání ubožáka - ač tlumeno pokrývkou - přece v pláči a nářku pronikalo na ulici. Policisté ale v surovém mlácení a týrání neustali a bili až do úplného vysílení. Když pak ležel chlapec na zemi k nepoznání zřízen (pokálen) přišli dva jiní policisté, nařídili mu, aby se oblékl, že bude znovu předveden k výslechu. Pomohli mu obléknout se a předvedli ho do kanceláře vrchního komisaře, kde pod výhružkou nového bití doznal, že letáky rozdával, ale že mu je dal neznámý člověk, který za roznášku zaplatil mu 5 Kč. (Tuto výpověď vymyslil si jako výmluvu, což u vyšetřujícího soudce na Pankráci uvedl do protokolu.) Na to byl vyzván, aby doznal, že ví také o tajné schůzi komunistů na Vyšehradě a aby jmenoval osoby, které na této schůzi byly. Když odpověděl, že na žádné schůzi nebyl a o žádné ani neví, byl znovu odvlečen do komory a tam zběsilí policisté pokračovali v mlácení. Z tmavé komory byl znovu předveden a pod hrozbami dalšího týrání donucen byl k výpovědi, že na schůzi byl třebaže to nebyla pravda. Vyšetřující soudce kladl pak otázky, zda byl na schůzi Procházka z Pankráce, Kopecký, Šubrt a Heyduk a když nebohý chlapec odpověděl, že nebyli, byl na místě po třetí ztlučen. Teprve po této zvířecké surovosti řekl chlapec, že tam jmenovaní byli. Řekl to jen proto, aby se uchránil dalšího bití. To ale surovcům nestačilo a komisař se na chlapce znovu obrátil: "Teď řekneš, kdo s tebou roznášel letáky a kdo ti je dal? Koho znáš z Krče? Koho znáš z Jednoty? Znáš Haška?" Když malý mučedník prohlásil, že nikoho nezná a nic neví, byl nově odvlečen a v komoře mlácen. Vyšetřující komisař po novém bití řekl chlapci: "Teď řekneš, že ti letáky dal Hašek a k tomu se musíš přiznat. Jinak budeš zase bit! Tak byl hoch násilně donucen i k této výpovědi. Za krátkou dobu byl na policii přiveden i Hašek, o němž hoch řekl, že ho zná. Policie zavřela pak oba bez. Jídla do tmavých komor a nechala je tam do rána. Ráno se výslech opakoval a policisté již při předvádění kroutili chlapci ruce a kopali ho do nohou. Byl sepsán protokol, který chlapec podepsal pod výhrůžkou nového bití. Prohlásil, že podpisuje z obavy, aby nebyl znovu bit. Na to byl odvezen i s Haškem na pověstnou čtverku pražského policejního ředitelství, kde byl Hála znovu předveden k výslechu a kde prohlásil, že to, co je protokolováno nezakládá se na pravdě, že to uvedl z donucení a za hrozného bití. Na to byl druhého dne převezen na Pankrác a osazen do cely 45. Dalšího dne byl předveden k vyšetřujícímu soudci do č. 15, kde vypověděl, jak se celá věc sběhla, jakož i že není pravdou, co na něm bylo v Nuslích bitím vynuceno, že neví nic o tajné schůzi na Vyšehradě, ani o letácích. Vyšetřující soudce jej tak ponechal ve vazbě, aniž by nařídil jeho lékařské ošetření a ačkoliv posl. Hruška zakročil a žádal propuštění chlapcovo. Chlapec byl vězněn až do 6. května a to z toho důvodu, aby se na něm zacelily rány, které mu byly způsobeny na policejním komisařství v Nuslích.

Ptáme se ministrů:

Je jim znám tento případ?

Jsou ministři ochotni dát okamžitě vyšetřit případ Josefa Hály a exemplárně potrestat všechny viníky a vyhnat ze státních služeb nejen policisty, kteří se týrání zúčastnili, ale i jejich nadřízené vrchního policejního komisaře nuselského, policejního komisaře ze "4" a všechny, kdož nařídili a nařizují surové a bestiální mlácení bezbranných dělníků a jich dětí?

Je ministr vnitra ochoten poskytnouti okamžité náležité odškodné ztýranému dítěti?

Je ministr spravedlnosti ochoten naříditi generální prokuratuře, aby ihned podala trestní oznámení podle příslušných paragrafů tr. zák. na správce policejního komisařství v Nuslích a všechnu policisty, kteří se týrání Josefa Hály zúčastnili?

V Praze, dne 12. května 1930.

Hruška, Kopecký,

Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, K. Procházka, Hodinová, Novotný, dr. Stern, Rjevaj, Śliwka, Juran, Barša, Steiner, Tyll, Štětka, Kubač, Major, Kliment, Gottwald.