Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

456.

Interpelace:

I. posl. Rjevaje, Majora a soudr. min. vnitra o persekuci revolučního hnutí na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině,

II. posl. Dobránskyho a druhov min. školstva a nár. osvety v záležitosti opozdeného poukázania zákonom zabezpečenej kongruy duchovenstvu účinkujúcemu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi,

III. posl. Sedorjaka, Kubače a soudr. min. nár. obrany a celé vládě o poměrech mezi vojskem, zejména jiných národností než české,

IV. posl. Simma a druhů min. nár. obrany o vojenské posádce města Vrchlabí,

V. posl. Geyera a druhů min. pošt a telegrafů o nepřístojnostech u poštovního úřadu v Stolzenhainu,

VI. posl. Geyera a druhů min. nár. obrany o nucených srážkách z platu mužstva na Masarykovou leteckou ligu,

VII. posl. Štětky, Dvořáka a soudr. min. vnitra o konfiskaci dělnického tisku a zabavování majetku proletářských dětí policií,

VIII. posl. Pika a soudr. min. zdravotnictví a min. vnitra ve věci zřízení nového hřbitova v Rokycanech,

IX. posl. V. Beneše, Jaši Jurnečkové, Husnaje a soudr. min. školství a nár. osvěty o neobnovení okresních školních výborů,

X. posl. dr Sterna, Klimenta a soudr. min. věcí zahraničních, min. obchodu a vládě o výpovědi obchodní smlouvy s Maďarskem,

XI. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o započtení služební doby učitelům veřejných škol pro postup do vyšších platů,

XII. posl. Windirsche a druhů min. veř. prací o tom, jak se provádí cejchování,

XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. školství a nár. osvěty o zřízení úplně zbytečné české školy ve Stráži,

XIV. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neuvěřitelném zákazu dalších přednášek plavce kolem světa kapitána Karla Kircheisse a vítěze nad Velkým oceánem, hejtmana Heřmana Köhla,

XV. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o úředním seznamu vlastníků poštovních šekových účtů uvádějícím veřejnost v omyl,

XVI. posl. Gläsela a druhů min. vnitra, že plzeňská sokolská župa zamýšlí uspořádati v Chebu velkou českou manifestaci,

XVII. posl. Geyera a druhů min. pošt a telegrafů o zdlouhavém doručování pošty u poštovního úřadu Město Literbachy,

XVIII. posl. Simma a druhů min. železnic o úlevách, které by se měly poskytnouti organisacím péče o mládež,

XIX. posl. Simma, Geyera a druhů min. pošt a telegrafů, aby písemný styk organisací péče o mládež byl osvobozen od poštovného.

456/I.

Interpelace

poslanců Rjevaje, Majora a soudruhů ministru vnitra

o persekuci revolučního hnutí na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině.

Zkomírající kapitalistický řád chce se zachrániti tím, když každé revoluční hnutí a jeho vykonavatele bude co nejkrutěji trestati těžkými, jakož i tělesnými tresty. V posledních týdnech je zjištěna opět na Slovensku a v Podkarpatské Rusi celá řada případů, kde byli mladí dělnicí nucení bitím a jinými tělesnými tresty vypovídati věcí, o kterých nevěděli, které by se byly však hodily úřadům k další persekuci příslušníků komunistické strany a revolučních dělníků. Tak v Užhorodě byli policií sebráni dva mladí hoši jménem Gelb Isidor a Schreiber Bernard pouze proto, že byli na filmu ťPlukovník ŠvecŤ a byli označeni, že rozhazovali nějaké letáky a že proti nacionálním partiím tohoto filmu protestovali. Mladíci se nepřiznali a vinu svou popírali. Přes to však byli vytaženi z biografu za uši, cestou na policejní komisařství, jakož i na policii byli bíti pendreky a pěstmi. Při výslechu na policii za přítomnosti mnoha agentů a za spolupůsobení policejního komisaře Bončo byli znovu zbiti. Malému hochovi Gelbovi, aby vypovídal tak, jak si přáli policisté, dávali mezi prsty tužky a pak mačkali prsty dohromady. A když ani potom nevypovídal Gelb jak si policie přála, bili ho agenti znovu do tváří, na záda a stavěli mu nohy pod chodidla, aby upadl na zem. Ve vězení, kam byli oba hoši pak odvedení, byli znovu bití dozorci Gelb. Protože chtěl, aby mu byla uklízena cela, a Schreiber bez jakýchkoliv důvodů po výslechu u soudce byl udeřen klíči přes hlavu, fackován a uhozen pendrekem přes záda. Zdá se, že tento poslední akt byl z nařízení vyšetřujícího soudce, aby vypovídali chlapci tak, jak by se to soudci bylo hodilo. Žádný z obou hochů není příslušníkem komunistické strany.

Další případ v Užhorodě nasvědčuje tomu, že úřady a soudy považují činnost pro KSČ za činnost illegální a také dle toho příslušníky KSČ trestají. Tak byli Ivan Mondok, Marie Fedorová a Rynek Leysorovič ponechání dále ve vyšetřovací vazbě i když všichni svědci byli vyslechnuti a předseda senátu Karel Čuda tento fakt odůvodňuje takto:

ťVzhledem k velikosti trestu, který mají výše uvedení očekávati, jsou podezřelí z útěku a i když všichni svědci byli již policejně vyslechnuti zůstává i na dále plně oprávněna obava, že ti obvinění, kteří stojí v čele illegálního hnutí by na ně působili a bránili v zjištění pravdy.Ť

Zde nový doklad, že když svědci nevypovídali tak, jak si přál předseda senátu Karel Čuda, potrestal hlavní obviněné tím, že je nechává dále v žaláři a obviňuje je jako příslušníky KSČ z illegální činnosti.

Upozorňujeme pana ministra vnitra na tyto případy a i když jsme přesvědčeni, že rozkladem kapitalistického řádu bude se persekuce revolučního hnutí stupňovat, přece jen dlužno poukázati na to, že čelní politikové tohoto státu mluví o demokracií, o humanitě, naproti tomu ale z jejich vůle a z jejich rozkazu provádí policie, četnictvo soudy a všechny úřady fašistický teror proti dělnické třídě a zejména revolučnímu hnutí.

Ptáme se proto:

Je pan ministr ochoten naříditi okamžité bezpodmínečné propuštění proletářských politických vězňů?

Je ochoten naříditi ihned přísné potrestání vinníků bezdůvodného zatýkání, trýznění a žalářování proletářských pracovníků?

V Praze, dne 12. května 1930.

Rjevaj, Major,

Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, K. Procházka, Höhnel, Zápotocký, Sedorjak, Gottwald, Šliwka, Stětka, Juran, Barša, Hrubý, Hodinová, Krosnář, Hadek, Kubač, Kliment.

456/II.

Interpelácia

poslance Jána Dobránsky-ho a druhov ministru školstva a národnej osvety

v záležitostí opozdenéha poukázania zákonom zabezpečenej kongruy duchovenstvu účinkujúcemu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Pán Minister!

Zákonom č. 122, zo dňa 25. júna 1926, bolo sriadené akotak doplnenie dotácie duchovenstva štátnym prídavkom, vládne nariadenie č. 124, zo dňa 17. júla 1928 určilo ešte rigorosnejšie smernice pri prevedenie tohoto zmíneného zákona.

Na základe týchto boly aj prevedené kongruové súpisy, ktoré boly potom s najväčšou prísnosťou od patričných okresných úradov preskúmané a potvrdené - v mnohých prípadoch s určitým predsudkom aj na úkor jednotlivých kňazov.

Od tej doby uplynulo skoro celé prvé kvinkvennium (lustrum), po ktorom bude duchovenstvo novou súpisnou torturou obťažované, predsa bola doposial kongrua určená a poukázaná len kňazstvu učinkujúcemu v Čechách a na Morave, na Slovensku ale v Podk. Rusi knězstvo - s malou výnimkou - nekonečna čeká čím ďalej, tým s väčšou netrpezlivosťou a s rozhorčením na určenie a poukázanie zákonom mu zabezpečenej kongruy.

Nehliadnúc na to, že i kongruový zákon samý znamená v určitej miere deklasifikáciu pre duchovenstvo a vyvolal právom všeobecné sklamanie, ačkoľvek je pred každým nepochybná ta cenná vychovateľská práca, letoru duchovenstvo koná v prospech štátu vyzdvyhnutím mravnej úrovne ľudu; tým viac by bolo potrebné dopomáhať duchovenstvu aspoň k existenčnému minimu v tomto zákone mu zabezpečenému, poneváč je všeobecné známe, že v mnohých miestach sotva je možné vymáhať miestné príjmy, a to zvlášť vecné (naturálne), napriek tomu ale zvlášť samostatné duchovníctvo a to ani nie vynimočne - je obťažené bremenami ročných splátok na dlhy vypožičané k vydržavaniu staveb (mutum beneficiale), taktiež i darmi na rôzne socialné a národné ciele, v mnohých prípadoch sú zodpovední materielne i pre vydržavanie a rozširovanie škôl vtedy, keď pokladne školských stolic neučinia zadosť ích platebným povinnostiam, a nie raz sa i exekvovaní vedúci duchovníci jako predsedovia školských stolic za nedoplatky učitelských penzijných a iných príspevkov, ktoré majú školské stolice platiť.

Nemôžeme zamlčať ani tu okolnosť, že 2. odstavec §u 192, vládneho nariadenia č. 124, zo dňa 17. júla 1928 zmiení sa o tom, že bude vydané nové vládne nariadenie, ktoré má určiť smernice pri prepočitaní rokov strávených v theologických profesorských a iných duchovnických službách, toto nariadenie ale doposial nevyšlo!

Prestiž štátu ale i česť vlády vyžiaduje, aby boly predpisy zákonov presne prevedené nielen vtedy, kedy maju byť použité trestné sankcie proti štátnym občianom, ale i vtedy, keď maju dať na základe týchže zákonov niekoľko obrvin na živobytie niekoľkých štátnych občianov. A práve preto je smutné počuť, že následkom zanedbania vlády môžu sa jeho exponenti odvolávať na to, že súpisy kongruové len preto nemožu byť v požiadanej rychlosti provedené, keďže vraj je veľký nedostatok dobrých zapracovaných síl. My tomu snad aj veríme, ale kto je vinný?

Poneváč pan minister školstva a nár. osvety doposial nereagoval na opätovné prípisy, memoranda a v časopisoch uverejnené otvorené listy jednotlivých kňazov, horejšie krivdy požiaduju ale rychlú nápravu, s úctou tážeme sa pána ministra:

1.) Či je ochotný bezodkladné dať previesť zákon č. 122, zo dňa 26. júna 1926, a vládne nariadenie č. 124, zo dňa 17. júla 1928 i na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi?

2.) Či je ochotný čo najrychlejšie učiniť všetké opatrenia, aby bol dostatok dobré zapracovaných sil v bratislavskom ústrednom úrade poverenom poukázaním kongruy?

3.) Či je ochotný pričiniť sa, aby bolo čo najskôr vydané vládne nariadenie prislúbené v odst. 2. § 192 vládneho nariadenia č. 124, zo dňa 17. júla 1928?

V Prahe, dňa 8. mája 1930.

Dobránsky,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, Fedor, Hokky, dr Holota, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, Horpynka, dr Hassold, inž. Kallina, Bobek, Greif, dr Keibl, Kunz, dr Petersilka, dr Schollich, Fritscher, Matzner, dr Hanreich.

456/III.

Interpelace

poslanců Sedorjaka, Kubače a soudruhů ministru národní obrany

a celé vládě

o poměrech mezi vojskem, zejména jiných národností než české.

Letošního roku byli dva vojáci na stráži při vojenských objektech v Praze. Jeden z nich Pavel Ellen je Maďar a neumí vůbec česky a také nerozumí. V noci při službě přiblížil se Ellen k vojenskému objektu a neodešel ani na upozornění druhým, službu konajícím vojákem. Tento druhý voják, když nebylo uposlechnuto jeho výstrahy, vystřelil proti Ellenovi a těžce jej ranil do břicha. Vyšlo později na jevo, že Ellen neuposlechl výzvy proto, že vůbec nerozuměl česky. Ve vojenské nemocnici v Praze byl Ellen operován, ale po krátké době svému těžkému zranění podlehl.

Tak byl utracen život mladého dělníka jen proto, že vláda a MNO z taktických důvodů překládají do služby vojáky, české do oblastí německých, vojáky německé do oblastí českých, maďarské pak do oblastí českých a pod. Jako druhá příčina jeví se fakt, že je jednotné české velení ve vojsku a v důsledku toho nemůže samozřejmě voják maďarský či německý rozuměti tomu, co se mu v rozkaze a nařízeních předkládá.

Ptáme se pana ministra NO a vlády co hodlá učiniti v tom směru, aby v jazykových a národnostních otázkách učiněna byla náprava a aby rozkazy byly čteny a pronášeny v jazyku vojínů? Je ochoten nahraditi škodu vzniklou rodině Ellenově úmrtím Pavla Ellena a znemožniti na příště takové ničení lidských životů?

V Praze, dne 12. května 1930.

Sedorjak, Kubač,

Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, K. Procházka, Höhnel, Rjevaj, Šliwka, Štětka, Juran, Barša, Hrubý, Zápotocký, Gottwald, Hodinová, Krosnář, Hadek, Major, Kliment.

456/IV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a soudr. ministrovi národní obrany

o vojenské posádce města Vrchlabí.

Město Vrchlabí má od roku 1918, tedy již 12 let, vojenskou posádku, která jest ubytována jednak v městském, chudobinci, jednak v hostinci ťZum MohrenŤ. Hostinec ťZum MohrenŤ sousedí s radničním náměstím, největším náměstím v městě a jest majetkem městské spořitelny, která sama jest umístěna neobyčejně stísněně, což úřední činitelé při revisích také několikráte zjistili. Uvedený ústav má tedy pochopitelný zájem, aby jeho majetek byl zbaven vojenské posádky, aby si především sám mohl opatřiti potřebné úřední místnosti, jak jest to také nutno vzhledem k vývoji obchodu. Při opětovných intervencích zájemníků u ministerstva národní obrany bylo nterpelantům usilujícím, aby budova města Vrchlabí byla zbavena vojenské posádky, několikráte naznačeno, že i příslušné ministerstvo uznává oprávnění tohoto přání a že je v dohledné době splní. V souvislostí s tímto slibem bylo také vždy poukazováno k tomu, že při záboru veřejné budovy města pro vojenské účely od prvého počátku šlo o prozatímní opatření. Nyní však, jak jsme svrchu uvedli, přes tento slib jest tam posádka již 12 let a dodnes ještě nepozorujeme, že by ministerstvo národní obrany pomýšlelo na obnovení normálního stavu. Škoda, která takto byla městu jako interesovanému činiteli způsobena, záleží vedle škody, která sama o sobě byla způsobena městu obsazením budovy, ještě v dalších velkých obětech. Jistě žádné město nebylo takovýmto způsobem po léta obtěžováno vojenským opatřením. Nyní se dokonce znovu používá k dalšímu ubytování vojáků městské střelnice, ačkoliv střelnice jest podnik s jediným sálem v městě, kde lze pořádati větší zábavní podniky. Podle mínění interpelantů musí dojíti k nápravě těchto poměrů. Proto se tážeme pana ministra:

1.) Víte o poměrech, jaké vznikly pro Vrchlabí vojenským ubytováním?

2.) Jste ochoten zbaviti město Vrchlabí pro příště jeho obětí a

3.) Jste ochoten, má-li býti ve Vrchlabí ponechána posádka trvale, co nejrychleji vystavěti pro ní nutná kasárna?

V Praze, dne 8. května 1930.

Simm,

Geyer, inž. Kallina, Kasper, Khler, Krebs, Knirsch, inž. Jung, Schubert, dr Schollich, Horpynka, Szentiványi, dr Törköly, Dobránsky, Nitsch, dr Hassold, dr Holota, Fedor, dr Szüllö, Matzner, dr Keibl, dr Hanreich.

456/V (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Geyera a druhů ministrovi pošt a telegrafů

o nepřístojnostech u poštovního úřadu v Stolzenhainu.

Poštovní úřad ve Stolzenhaimu v okresu jáchymovském spravuje poštmistr Bohumil Rys, který svým chováním již delší čas vzbuzuje pohoršení domácího obyvatelstva. V úředních hodinách trpí poštmistr pravidelnou návštěvu státních finančních orgánů z Ceského Wiesenthalu a okolí. Přijímá je v poštovní místnostil za přepážkou, kde jsou svědky celého úředního výkonu a mohou prohlédnouti všechna tak zvaná poštovní tajemství a přezkoumati je. Mimo to často velmi dlouho trvajícím rozhovorem poštmistra s finančními orgány zdržuje se obsluha stran a žádost stran, aby konečně byly obslouženy, zůstává ve většině případů bez povšimnutí, poněvadž soukromá zábava s hosty jest asi příjemnější než vyřizování služebních povinností. Za stížnosti obyvatelstva hledí se pan poštmistr pomstíti tím, že vydává noviny v neděli od 1/4 7 do 1/2 7. Kdo přijde později, shledá, že okénko jest zavřeno, takže, poněvadž osada Stolzenhain jest rozptýlena, mnoho lidí musí vstávati již v 1/2 6 ráno, chtějí-li dostati své časopisy. V mnoha osadách tohoto okresu vydávají se noviny od 1/2 9 do 10 hodin. Vydávání novin ještě dříve než před pravidelnou týdenní úřední dobou jest také asi jeden z prostředků k popuzování stolzenhainského obyvatelstva. Proto se podepsaní táží:

1.) Jest pan ministr ochoten svrchu přednesené věci přezkoumati a

2.) poštovnímu úřadu ve Stolzenhainu naříditi, aby pravidelně úřadoval nejen ve všední dny, nýbrž i v neděli při vydávání časopisů,

3.) jest pan ministr ochoten znovu připomenouti poštovnímu úřadu, aby zachoval úřední tajemství a zakázati bavení v poštovních úředních místnostech?

V Praze, dne 2. května 1930.

Geyer,

dr Hanreich, dr Keibl, Horpynka, dr Hassold, inž. Kallina, Knírech, Schubert, inž. Jung, Simm, Kasper, Matzner, dr Schollich, Köhler, Krebs, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, dr Szüllö, Dobránsky, Fedor.

456/VI (překlad).

Interpelace

poslance J. Geyera a druhů ministrovi národní obrany

o nucených srážkách z platu mužstva na Masarykovu leteckou ligu.

Vojíni, kteří se nedávno vrátili od vojska, oznamují tento neuvěřitelný postup, jak Masarykova letecká liga ťzískáv፠členy. Mužstvu mnoha pluků a pododdílů aniž, bylo dotázáno a bez jeho souhlasu a svolení sráží se prostě beze všeho při výplatě platu zápisné 1 Kč, 1 Kč za odznak a členský příspěvek 50 haléřů hned na několik měsíců. Dotčení místo příslušné částky svého platu dostanou potvrzení přihlášky, která jest sice pro německé vojíny dvoujazyčná, křestní jméno dotčeného vojína jest však ku podivu psáno česky. Odepření této přihlášky nemá významu, rovněž tak stížnosti proti této srážce anebo k nim ani nedochází z obavy, aby se dotčení nevydávali šikanování a trýznění. Vojíni dostávají také legitimaci pro přilepení dalších modrých měsíčních známek, za něž se jim pak při platu sráží příslušná částka. Toto vynucené ťzískávání členůŤ vylíčeným způsobem rovná se nemravnému vydírání a srážka příspěvku z nepatrného platu rovná se zabavení části platu. Rozsah této akce vysvítá z legitimace předložené interpelantům skupina čís. 128, Podolnice, která má ústřední číslo přes 156,000. Právě ministerstvo národní obrany má bohaté částky, aby Letecká liga nemusila takto nemravně obtěžovati a nuceně vynucovati členství, při čemž může býti pochybné, zda takovéto sbírky a získávání členů mezi mužstvem jsou vůbec ke cti vojsku. Proto se podepsaní táží:

1.) Ví pan ministr o nuceném získávání členů pro M. L. L. a o srážkách z platu prováděných proti vůli postižených?

2.) Jest pan ministr ochoten učiniti přítrž tomuto nekvalifikovatelnému postupu a uchrániti vojáky před takovýmto a podobným obtěžováním, jakož i varovati podřízená vojenská místa, aby se takovéto pokusy neopakovaly?

V Praze, dne 2. května 1930.

Geyer,

Horpynka, dr Hassold, Knirsch, Simm, dr Hanreich, Kasper, Schubert, inž. Jung, Krebs, Köhler, inž. Kallina, dr Keibl, Szentiványi, dr Törköly, Dobránsky, dr Holota, Fedor, Nitsch, dr Szüllö, Matzner, dr Schollich.

456/VII.

Interpelace

poslanců Štětky, Dvořáka a soudruhů ministru vnitra

o konfiskaci dělnického tisku a zabavování majetku proletářských dětí policií.

Ačkoliv persekuce a nenávistné běsnění proti dělnické třídě je příznakem celkového úpadku kapitalismu a v době jeho zkomírání zaznamenáváno všude, kde se dělníkům dosud nepodařilo zničit soukromokapitalistické řády, ťosvobozenéŤ Československo dlužno přece zařadit do přední řady států s policejně-fašistickým terorem proti dělnictvu. Balkánské, mussolinské methody rozšiřují se čím dál rychleji ze Zakarpatské Ukrajiny a Slovenska, kde zejména jsou státním aparátem přímo Pěstěny, do historických zemí. A rozumí se, že v popředí zájmů je živé slovo pravdy; dělnický tisk, na který má spadeno fašistická byrokracie republiky. V sobotu 10. května přineslo ranní Rudé Právo charakteristickou ukázku jednání státních orgánů na Berounsku a Hořovicku, v níž si pan censor nedal vejít příležitost, aby nezkonfiskoval toto:

Jak daleko jde mstivost četníků v Berouně proti dělníkům, o tom svědčí tento případ: Jeden ze zadržených soudruhů měl v pondělí dne 5. května nastoupiti práci v cementárně v Král. Dvoře. Měl již všechno vyřízeno a v pondělí nastupoval práci. Co se však stalo? Stalo se to, že dotyčnému soudruhovi prohlásil inženýr: ťVás nemůžeme potřebovat, vy jste se špatně zachoval na Prvního května. Obdrželi jsme o vás špatné zprávy z četnické stanice.Ť

Takhle se četnictvo mstí! Avšak když tento soudruh byl zadržen, prohlásili mu četníci; ťKdyž nám něco řeknete, tak vám práci opatříme!Ť A když dotyčný jim nic neřekl, nebyl v cementárně přijat! Jakým slepým nástrojem je četnictvo, o tom svědčí prohlášení jednoho strážmistra: ťMy sloužíme tomu, kdo platí! Až se změní firma, budeme sloužit jinému!Ť Pro tohoto pána existuje tedy pouze firma, které slouží! Je třeba zvlášť dodat, že tato firma nese jméno ťŽivnobankaŤ.

Na Pankráci ve vazbě je několik hochů z Berounska, kteří všichni vyprávěli o ťjemnémŤ zacházení se strany četnictva v Berouně, o čemž svědčí zaschlé skvrny na berounské ťčtyřceŤ.

Leč tím daleko není všestranná ťpéčeŤ,státních orgánů o republiku vyčerpána. Nejen proti dospělým, ale i proti dětem obrácen je její hrot. Berounské děti sbíraly po haléřích cestovné pro své delegáty na slet do Halle. A dopustily se tím patrně hrozného zločinu, neboť jakmile se o sbírkách dozvěděl policajt, zkonfiskoval dětem ihned sběrací listinu s vybraným obnosem Kč 57,-. Kasičky bohatých panpáterů, vystrčené na kde kterém rohu nikdo nevidí, proletářské dítě je však surově okradeno o poslední haléř.

Ptáme se pana ministra vnitra:

Chce konečně jednou učiniti přítrž zběsilému řádění censury, bezhlavě konfiskující kde co, jen aby poškodila třídně-revoluční dělnický tisk a hnutí?

Je ochoten odkázati do příslušných mezi policajtskou troufalost, která se neštítí ukrásti těžce sehnaný krejcar proletářskému dítěti a vinníky okradení dětí potrestati?

Je ochoten naříditi okamžité vrácení zabavených peněz berounským dětem, vrácení sbírací listiny a nahrazení škody, jejím zabavením vzniklé?

V Praze, dne 21. května 1930.

Štětka, Dvořák,

Novotný, Kubač, Steiner, Hrubý, Babek Šliwka, Zápotocký, Major, Juran, Hadek, K. Procházka, Barša, dr Stern, Rjevaj, Hruška, Kopecký, Sedorjak, Kliment, Tyll, Höhnel.

456/VIII.

Interpelace

poslance Luďka Pika a soudruhů ministru zdravotnictví a ministru vnitra ve věcí zřízení nového hřbitova v Rokycanech.

Obci Rokycanům bylo po převratu nařízeno okresní politickou správou, aby se postarala o nutný hřbitov, Starý hřbitov se nachází totiž dnes už přímo ve městě, jest již skoro zaplněn, mimo to jest příliš mokrý, takže v některých případech rakev vložená do země, byla ponořována přímo do vody.

V r. 1922 započalo město - respektujíce nařízení okresní pol. správy - po rozhodnutí stavební komise, konané dne 10. května t. r. se stavbou hřbitova, jehož výstavba byla rozhodnutím kolaudační komise ze dne 17. března 1924 schválena.

Náklady se stavbou spojené činily celkem Kč 390,755,-. V roce 1926 zřízen byl na hřbitově urnový háj obnosem Kč 59,638,-, takže celkový náklad činil Kč 450,393,-.

Místní skupinou občanů podán však byl proti uzavření starého hřbitova protest, který instanční cestou se dostal až do ministerstva, kde leží nevyřízený dodnes. Pochovává se stále na starý hřbitov, kde těsnají se hroby jeden vedle druhého tak, že nelze mezi nimi ani projití. Rakve kladou se často i na sebe. Jsou případy, kdy položeny byly na sebe tři rakve. Správa hřbitova je nedostatečná. Došlo to již tak daleko, že v některých případech nelze zjistiti, kde je kdo pochován. Pro posouzení výkonnosti našich správních úřadů poslouží velmi dobře skutečnost, že úřad, který před lety obec ke stavbě nového hřbitova vyzval, dnes nápadně mlčí.

Obci zřízením hřbitova, který už řadu let stojí bez upotřebení, vzešla značná břemena udržovací.

Roku 1923...................Kč 21.806.-

ť 1924...................... ť 25,196.-

ť 1925...................... ť 29,796.-

ť 1926...................... ť 30,993.-

ť 1927...................... ť 35,155.-

ť 1928...................... ť 35.717.-

ť 1929...................... ť 35.440.-

Nesplacená výpůjčka k tomu účelu činí k 31./12. 1929 Kč 403.373.-.

Takovým způsobem trestána je obec za to, že uposlechla vyzvání úřadů a učinila to, co zákon předpisuje. Centrální úřady, místo aby konaly svou povinnost a vyšly obci vstříc, dovolují svou pasivností, aby byl porušován zákon a pod vlivem několika jednotlivců přispívají svou nečinností k tomu, aby takovýmto nepřípustným způsobem byli občané ochuzování.

Velmi podivným jednáním je rozhodnutí nejvyšších úřadů státních, které místo, aby záležitost uzavření starého hřbitova, když jest k disposici již hřbitov nový; již konečně řešily, přenášejí; dnes po 6 letech povinnost tu na orgány obecní, které mají se dohodnouti o tom s děkanským úřadem v Rokycanech. K čemu tedy zřízeno bylo v republice ministerstvo zdravotnictví, když sporná záležitost, jež už několik let tam čeká na vyřešení, pojednou se má vyříditi dohodou doma.

Podepsaní se táží obou pánů ministrů, zda v mezích svých resortů jsou ochotni tento případ vyšetřiti a naříditi, aby konečným rozhodnutím tato trapná záležitost byla co nejdříve rozřešena a zákon k platností přiveden.

V Praze dne 21. května 1930.

Pik,

Koudelka, Nový, V. Beneš, F. Svoboda, Chalupník, Benda, Polach, Brodecký, Jurnečková, Seidl, Husnaj, Staněk, Jaša, Chalupa, Neumeister, Biňovec, Jaroš, Prokeš, Kučera, Hampl, Tayerle, Klein.

456/IX.

Interpelace

poslanců Vojty Beneše, V. Jaši, M. Jurnečkové, J. Husnaje a soudruhů ministru školství a národní osvěty

o neobnovení okresních školních výborů.

Zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 292, byla upravena nově vzhledem k popřevratovým poměrům školská správa. Zákon tento byl sdělán na předpokladě, že bude provedeno v našem státě župní zřízení podle zákona ze dne 29. února 1920, č. 126. Proto také i ve školské správě měly býti zřízeny župní školní rady (§ 3 a 16), které by převzaly úkoly a povinnosti dřívějších zemských a okresních školních rad.

Zákon sám ve svém § 38, praví, že nařízením vlády bude určeno, kdy bude provedeno zrušení zemských a okresních rad školních a že týmže způsobem lze na dobu přechodní zříditi orgán, jenž by funkce zrušených úřadů zatímně vykonával.

Zemské školní rady nebyly však zrušeny. Okresní školní rady byly zrušeny nařízením vlády ze dne 6. listopadu 1920, č. 608, a týmž nařízením byly zřízeny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na dobu přechodnou, než dojde ke zřízení župních rad školních, v každém okrese školním okresní školní výbory.

Župní zřízení podle zákona ze dne 29. února 1920, č. 126, nespadá však dále v úvahu, neboť organisace politické správy byla nově upravena zákonem ze dne 14. července 1927, čís. 125, a to v tom smyslu, že zůstanou nadále zachovány úřady zemské a okresní.

Tím se provisorium, stanovené na dobu přechodnou, proměnilo v trvalý útvar. Nehledě ani k tomu, že členové okresních školních výborů byli jmenování předsedy zemských školních rad na základě návrhů politických úředníků, což se nedá srovnati s demokratickým principem naší ústavy, setrvávají takto jmenovaní členové okresních školních výborů ve své funkci desátým rokem. Žádná z institucí zřízených v demokratickém státě nemá tak dlouhého období, a tím méně jest to přípustno u okresních školních výborů, do jejíchž analogických okresních školních rad a za bývalého Rakouska byli členové voleni pouze na 6 roků.

Ze členů zástupců učitelstva (ovšem jmenovaných) vstoupili mnozí v minulém desetiletí do výslužby, ale členy okresního školního úřadu trvají i na dále, pokud pak se týče zástupců občanstva, neodpovídá toto zastoupení nynějším mocenským poměrům politických stran v okrese.

Nechybí také případy, že byli zproštěni členství v okresním školním výboru ti členové zástupci učitelstva nebo občanstva, kteří se stali z jakýchkoliv důvodů nepohodlnými, což bylo možno proto, že vládní nařízení takové zproštění připouští kdykoliv, vyžadují-li toho závažné důvody, o kterýchžto důvodech však meritorní řízení nebývá a nemusí býti zavedeno. (§ 9, odst. 2, vl. nař.).

Tímto způsobem se přirozeně staly okresní školní výbory institucemi, v nichž jednotliví jmenovaní členové setrvávají bez časového omezení proti zásadám demokratismu a není divu, že svádí tento stav k tomu, že se vytvořují v nich poměry, které nemohou byti a nejsou k prospěchu našemu školství.

Proto se podepsaní táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest panu ministrovi školství a národní osvěty tento stav znám?

2. Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten naříditi, aby okresní školní výbory byly obnoveny za součinností učitelstva a občanstva?

V Praze dne 14. května 1930.

V. Beneš, Jaša, Jurnečková, Husnaj,

Benda, Brodecký, Klein, Bečko, Prokeš, Srba, Koudelka, Jaroš, dr Macek, Tayerle, Staněk, Pik, Remeš, Kučera, F. Svoboda, Nový, Hampl, Seidl, Stivín.

456/X (překlad).

Interpelace

poslanců dra Sterna, Klimenta a soudruhů ministrovi věcí zahraničních, ministrovi obchodu a vládě

o výpovědi obchodní smlouvy s Maďarskem.

Dne 8. března přinesla ťPrager PresseŤ docela nenápadně zprávu o pracovní konferenci agrární strany, na které ministr dr Viškovský podal zprávy o obchodní smlouvě s Maďarskem. Dr Viškovský tam prohlásil, že maďarská vláda byla již telegraficky požádána, aby vstoupila ve vyjednávání o revisi obchodní smlouvy a že jí v témž telegramu bylo oznámeno, že obchodní smlouva bude automaticky vypovězena, nedojde-li souhlasná odpověď do 6 týdnů.

Především jest to neslýchaná ostuda, že tak důležitou věc provádí vláda tajně a že se pak dodatečně o tom jen tak mimochodem podává zpráva na konferenci agrární strany. Ještě horší jest však věc sama. Výpověď obchodní smlouvy s Maďarskem jest opatření, které do krajnosti zhorší a urychlí účinek posledních,drahotních zákonů. Pro ráz této výpovědi nebezpečné,pracujícím lidem jest příznačná komedie, kterou předvedli v této věcí sociálfašisté. Když se o otázce této výpovědi mluvilo ve veřejnosti koncem dubna a ve vládě bylo o tom jednáno, prohlásil sociálfašistický tisk, že by tato výpověď znamenala takové poškození zájmů pracujících lidí, že by k ní sociálfašisté nikdy nemohli svoliti. Od té doby uplynulo jen několik dní a výpověď byla již usnesena. Sociálfašisté dali svůj souhlas. Celá ta jejich komedie se zdráháním měla jen ulehčiti výpověď uchlácholením dělníků. Z téhož důvodu, aby dělníci byli oklamáni, jejich odpor znemožněn pomáhali, aby provedení bylo utajeno a tento nebezpečný útok na pracující lidi zamlčují dokonce ještě i nyní, kdy agrárníci již výpověď vítězoslávně oznamují své straně. Výpověď a alternativa, kterou jest prováděna, přispívá neméně také ke zvýšení nebezpečí války, o jehož stupňování účinně spolupracují, jak fašistická Horthyho vláda, potřísněná dělnickou krví, tak také naše fašisticko-sociálfašistická vláda, která úspěšně napodobuje Hortyho vládu v nepřátelství k dělnictvu a fašismu, což jí nebrání, aby společně horečně připravovaly válku proti Sovětskému svazu.

Tážeme se tedy pana ministra věcí zahraničních, pana ministra obchodu a vlády:

Jste ochotni výpověď ihned odvolati?

Jste ochotni předložiti tuto věc ihned parlamentu?

Jak můžete odůvodniti, že vláda provádí takováto opatření svémocně a tajně?

V Praze, dne 12. května 1930.

Dr Stern, Kliment,

Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, K. Procházka, Hodinová, Major, Rjevaj, Gottwald, Juran, Šliwka, Barša, Steiner, Hruška, Novotný, Kopecký, Štětka, Tyll, Kubač.