Znění §u 22 zákona o obchodních pomocnících nevyhovuje dnešním požadavkům. Nynější znění odlišuje se od dosud platného znění potud, že velíce pružný a proto tedy často libovolně vykládaný pojem ťpřiměřené dobyŤ nahrazuje předpisem, že zaměstnanci dlužno týdně poskytnouti aspoň 16 pracovních hodin, aby si vyhledal nové místo. Se zřetelem na zvláštní poměry, ve kterých se provádí výměna mezí nabídkou a poptávkou na pracovním trhu pro zaměstnance, není zapotřebí široce odůvodňovati, proč jest nutno zajistiti dosti dlouhý volný čas pro hledání místa. Budiž poukázáno pouze na to, že zaměstnanci, jimž přece zpravidla značně záleží na klidném odchodu z dosavadního služebního poměru, na dobrém vysvědčení a na příznivých zprávách, jistě nebudou zneužívati práva žádati volného času pro hledání místa.

Požadavek, aby se poskytovalo odbytné zaměstnancům, kteří po delší služební době opouštějí své pracovní místo, jest již dlouho v popředí veřejných úvah. Předem lze poznamenati, že i sociálně smýšlející zaměstnavatelé plně uznávají oprávněnost tohoto požadavku. Toto uznání se zřejmě projevuje v nynějších kolektivních smlouvách, jakož i v tom, že v četných podnicích všeho druhu a každého rozsahu se poskytuje takové odbytné, Výklady k §u 32 návrhu, které se vztahují na výpověď, platí v podstatě i pro tuto část návrhu. Tak jako obsah zmíněného ustanovení prodloužením výpovědních lhůt, tak i toto ustanovení směřuje k tomu, aby dále omezilo rušení služebních poměrů. Mimo to má se tím však dosíci i toho, aby se zaměstnanci skutečně po delší službě propuštěnému vyplacením odbytného poskytlo odškodnění, které ho zároveň na nejbližší měsíce zbaví starosti o udržení jeho hospodářské existence. Tato ochrana jest tím naléhavější, jelikož pochopitelně zaměstnanci s delší službou v jednom podniku jsou většinou v pokročilém věku a při zřejmé nechuti podnikatelů zaměstnávati jíž starší zaměstnance mají jen málo naděje, že rychle dosáhnou aspoň poněkud přiměřeného nového místa.

Nezaviněná nezaměstnanost jest vždy spojena s hospodářskou nouzí a s velmi hlubokým ponížením člověka. Postihuje zaměstnance tím krutěji, že všichni zaměstnanci dnes a na mnoho let jsou z hospodářských důvodů odkázání na nepřetržitou práci a na nepřetržitý důchod. Všeobecně nepostačitelný plat za jejích služby nepřipouštěl, aby si nahromadili úspory. Jakou nouzí trpí dnes lidé bez místa, jistě se nemusí zvlášť vykládati, zvláště když připomeneme, že jsou nezaměstnaní otcové rodin, kteří jíž po léta nemají místa. Vždyť bohužel po jedné hospodářské krisi následuje po krátkém zotavení druhá, pro racionalisační opatření, fuse a jiné okolností se stále znovu zaměstnanci propouštějí a tak vidíme před sebou armádu nezaměstnaných; že to skrývá v sobě více než nebezpečí, o tom není pochybnosti. Jest nezbytně zapotřebí pomocí, aby se učinila přítrž překotnému vzrůstání počtu nezaměstnaných otců rodin. Nezaměstnanost není mezí zaměstnanci jíž jen přechodným zjevem jako kdysi. Zatím co před válkou nezaměstnanost jednotlivého zaměstnance pro poměrně vyrovnaný poměr mezi poptávkou a nabídkou na pracovním trhu trvala jen krátce, jest nyní a na nedohlednou dobu pravidlem pravý opak.

Konečně nelze zásadně ani nesociálnímu podnikateli přiznati jíž oprávnění, aby dlouholeté zaměstnance (spolupracovníky, jejichž pracovní síly v dobách hospodářsky příznivých využil ke svému prospěchu) při poklesnutí konjunktury nebo z jiných již dříve uvedených důvodů prost propouštěl a tím vydal je všanc hrozné bídě v nezaměstnanosti. Jak již dnes se část podnikatelů v otázce propouštění zaměstnanců řídí nejprostšími zásadami mravního názoru, lidského citu a pocitu odpovědnosti vůči celku, tak se musí veškeré podnikatelstvu zákonodárstvím vychovati ke stejnému smýšlení, nemá-li býti ještě více zostřeno bez toho hluboké rozhořčení mezi zaměstnanci pro nejistotu jejích existence. Nejen celek, nýbrž i jednotlivý podnikatel musí v případě potřeby přinésti oběti.

Bohužel jest jen příliš oprávněna domněnka, že ještě po mnoho let dlužno počítati s nynější neztenčenou bytovou nouzí. Úkolem kýženého rozšíření zákona jest aspoň na nějakou dobu chrániti příslušníky zemřelého zaměstnance, kteří s ním žili ve společné domácností v bytě, jejž mu poskytl podnik, před tím, že se octnou bez přístřeší.

Navržené doplnění jest nutné, aby v takových případech byla zajištěna existence zaměstnancova. Dosud, třebaže soudy rozhodovaly náležitě, nebylo v této věci zjednáno nutné jasno. Především ani změna právní formy podniku nemá míti vlivu na služební smlouvu.

Připojen byl dodatek, že zaměstnancovy pohledávky z titulu odměny vůči zaměstnavateli patří ve vyrovnávacím řízení k přednostním pohledávkám (viz vyrovnávací řád).

V těchto paragrafech se upravují právní poměry při rozvázání služebního poměru neomezeném lhůtou, při ustoupení od smlouvy atd. Základem jejich jsou praktické zkušeností, získané dosavadními ustanoveními.

Důvodem usilované změny jsou času nepříznivé zkušenosti, jež musili zaměstnanci učiniti s nedostatečným zněním příslušného platného místa v zákoně (§ 35 zákona a obch. pam.). Požadavek, aby kauci byla výlučně složena u soudu, má čeliti stále se opakujícím případům zneužití kauce. Rovněž ustanovení, že nároky na kaucí mají býti uplatňovány jen soudně, směřují k tomu, aby se zamezilo, aby zaměstnavatel nenáležitě nezadržoval kauci nebo její část. Posledním ustanovením dosáhne se i toho, že zaměstnavatel bude všeobecně mnohem pečlivěji zkoumati než dosud, má-li skutečně nárok na kauci, čímž předem bude se lze vyhnouti čelným trávním sporům.

Dosud za přípustný prohlašovaný zákaz soutěže (konkurenční doložka) zakládá se při dnešním hospodářském vývoji zvláště na pojmu závodního a obchodního tajemství, založeném jíž jen na velké obrazotvornosti, o skutečných závodních a obchodních tajemstvích lze nyní mluviti jíž jen v ojedinělých případech. Ani jejích počet, ani skutečné zkušeností s konkurenční doložkou neopravňují k tomuto opatření, které sice směřuje k zamezení hospodářské zrady, ale neoprávněným způsobem omezuje budoucnost a prospěch značné částí zaměstnanců. Dohoda o soutěží byla proti zradě dosud vždy neúčinná. Spíše pokud vůbec směřuje k zajištění skutečných obchodních tajemství - jest jakýmsi pojištěním proti trestním činům, jehož pojistné musí zaplatiti mnoho poctivých lidí za několik nepoctivců. Zaměstnanci, kteří pod známým hospodářským nátlakem musili souhlasiti s konkurenční doložkou, ocitají se pod výjimečným právem, které jednak nepoctivce od zrady naprosto neodstraší (tedy v tomto směru zaměstnavateli naprosto není užitečné), jednak schopnému zaměstnanci ztěžuje, ne-li úplně znemožňuje příznivý postup. Že doložka o soutěží, která překáží nejschopnějším silám ve svobodném vývoji, působí těžkou škodu veškerému hospodářství a tím celé veřejnosti, jistě není zapotřebí zvlášť vysvětlovati.

Zákaz soutěže a svobodná pracovní smlouva jsou dvě věci, které se spolu nesnášejí. Zásadně dlužno žádati, aby zákaz soutěže jako opatření věcně a mravně naprosto neodůvodněné byl úplně zrušen. Podle četných zkušeností neslouží konkurenční doložka tolik k zajištění závodních a obchodních tajemství, jako spíše jest pro zaměstnavatele účinným prostředkem proti obtížné konkurenci a k udržení laciných pracovních sil. Schopný zaměstnanec, jehož zvláštní odborné vědomostí se za dnešního, široce rozvětveného hospodářství mohou pochopitelně vztahovati vždy jen na určité zvláštní odvětví, jest samozřejmě při zhodnocení své pracovní síly odkázán na poměrně malý okruh, jenž se ještě více zužuje zákazem soutěže podle libovůle hospodářsky silnějšího zaměstnavatele. Jest tedy nucen vůbec se zříci lepších míst a pokud možno nejlepšího zhodnocení své pracovní síly. Osvoboditi zaměstnance od tísnivých okovů konkurenční doložky jest činem opravdu sociální spravedlnosti.

Jest přímo příkazem lidskosti trestati vedení tak zvaných černých knih. Černými knihami byla již velmi těžce ohroženo tisíce existencí. Co jest pak platné vysvědčení a co pomůže nezaměstnanému všechna námaha, když mu černé knihy neúprosné zavírají dveře k novým místům. Totéž platí o tajných ťzpráváchŤ. V každém zjištěném případě musí býti zaměstnavatel zaměstnanci, hledajícímu místo, jemuž zkazil nové místo špatnou zprávou, zavázán k náhradě škody.

Naléhavě nutné jest pečlivěji upraviti právo vydávati vysvědčení. Navrhuje se, aby platné předpisy byly doplněny tím, že na žádost zaměstnance má vysvědčení obsahovati jeho chování a úkony. Dosud nařízené vysvědčení o službách má se proměniti i ve vysvědčení o použití. Vysvědčení mají ohromný význam pro hospodářský úspěch zaměstnance, který nepochybně ještě stoupne, budou-li splněny vznesené požadavky o předběžném vzdělání rozličných zaměstnaneckých vrstev.

Zde dlužno konstatovati, že ve vídeňském vládním návrhu k zákonu o obchodních pomocnících, již několikráte zmíněném, bylo v §u 30 ustanovena, že zaměstnanci kromě vysvědčení o druhu a době služby (vysvědčení služebního) dlužno na jeho žádost vydati zvláštní vysvědčení o jeho úkonech a chování (vysvědčení o použití). Tehdejší vláda odůvodnila tuto část svého návrhu m. j. velice případně takto:

ťZaměstnanec má oprávněný zájem, plnil-li své povinnosti a konal-li dobré služby, aby dostal o tom potvrzení. Tento zájem vyžaduje tím spíše ochrany, že případně právě naděje na dobré vysvědčení jest pro zaměstnance nejcennější částí služebního poměru. Spravedlivě a slušně smýšlející zaměstnavatel beztoho rád vydá zasloužené vysvědčení a jen vůči zle smýšlejícímu a nespravedlivému zaměstnavateli jest nutno poskytnouti právně dosažitelný nárok.Ť

Tyto vývody mohou býti jen zdůrazněny a dlužno doporučiti, aby se jich plně dbalo. Dosáhne se tím, že se příště unikne většině oněch velmi četných právních sporů pro vydávání a opravu vysvědčení.

Dosud učební poměr pro všechny učně kupecké i živnostenské upravoval živnostenský řád, kdežto praktikanti v kancelářích továrních podniků byli podrobení zákonu a obchodních pomocnících. Toto nestejné nakládání před zákonem s učni a praktikanty vedlo k mnohým nejasnostem. Zároveň byla ochranná ustanovení živnostenského řádu pro kupecké učně, zvláště v pisárnách, zcela nedostatečná a neúplná, již dávno bylo lze pozorovati potřebu, aby všichni učňové zaměstnaneckého povolání byli pojati do jednoho zaměstnaneckého zákona. Rovněž této potřebě má se pomoci tímto návrhem. Zmínili jsme se jíž, že dnes platná zákonná ustanovení týkající se učňů nepostačují k účinnému potírání nešvarů. Důrazněji někdy jindy musí se dnes požadovati dostatečné předběžné vzdělání, důkladná výchova a stupňování výkonnosti našeho zaměstnaneckého dorostu.

Na odbornou dovednost zaměstnanců kladou se stále a stále vyšší požadavky. Ale zároveň vzrůstá příliv živlů do našeho povolání, které, jelikož nemají pravé způsobilostí nebo předběžného vzdělání, celý stav poškozují a ani osobně se nemohou dostati kupředu. Proto jest plně odůvodněn požadavek důkladného, ukončeného předběžného vzdělání a zkoušky způsobilostí.

Zvláště v poválečné době se stále stávalo, že kupečtí učňové byli přijímání bez ohledu, hodí-li se učební podnik nebo mistr k výchově učňů. Podnikům, které mohou učně vzdělati jen v jedné odborné části jeho povolání (advokátní kanceláře, rozmnožovací kanceláře atd.) dlužno odepříti právo míti učně. Rovněž se nesmí příště státi, aby vzdělání učňů bylo svěřeno lidem s jen nedostatečnými odbornými znalostmi. Dnes jest více než kdy jindy naléhavější výběr nejen uchazečů, nýbrž i mistrů, má-li našeho hospodářství zůstati schopným života.

Nejdříve jest zapotřebí, aby učební smlouva byla podle práva označena jako služební smlouva, Teprve tím získává plného významu ve všech otázkách pracovního práva. Dále nutno jasně vysloviti, že služební smlouva musí býti uzavřena písemně. Nutno výslovně poukázati na to, že soukromé úmluvy, jimiž se mění ustanovení tohoto zákona, jsou neplatné, zvláště pokud jde o dobu trvání učení.

Povolání zaměstnanců patří mezi ona povolání, která jsou nejvíce dotčena nezaměstnaností. Již s tohoto hlediska jest oprávněné snížiti příliv k tomuto povolání. Další důvody pro omezení přespříliš vysokých počtů učňů jest nedostatečné vzdělání při tak zvaném chovu učňů a velká nezaměstnanost právě mezí mladšími zaměstnanci, kteří se dnes nahrazují učni.

Ze zkušenosti jest známo, že jen tříletá učební doba může poskytnouti dostatečné odborné vzdělání, především pokud jde o zacházení se zákazníky, o znalost zboží, účetnictví a kalkulaci. Proto v zájmu dobré odborné výkonností dlužno trvati na tříleté učební době.

Vznášíme-li požadavky obsažené v těchto paragrafech, jsme vedení tím, že organismus mladého člověka potřebuje k úplnému vývoji a zotavení více času a klidu než u dospělého. Dále se nesmí zneuznávati, jak nutně učeň potřebuje k osobnímu vývoji dojmů mimo povolání, tak na př. čtením, na cestách, ve společností a soudruhů z povolání vedených stejným úsilím, na procházkách, výletech a hrách v přírodě. Večerní hodiny musejí býti učňovi ponechány k rozšíření jeho osobního obzoru a k teoretickému vzdělání, neděle a volné sobotní odpoledne mají sloužiti k tělesnému zotavení.

Dnešní osmidenní dovolená učňů naprosto nestačí ke zotavení a vývoji mladých lidí. Rozdíl mezi dlouhými školními prázdninami (8 týdnů) a krátkou dovolenou učňů je příliš bolestný. Rozdíly ve společenském vzájemném postavení mládeže (na př. ke studující mládeži) mají nepříjemný vliv na smýšlení mládeže jako zárodky třídní nenávisti. Kupecký dorost musí míti příležitost za dovolené podnikati delší cesty, aby rozšířil svůj obzor ve věcech svého povolání, aby se naučil znáti jiná města a jejích hospodářství a aby tělesně i duševně si oddychl. Jen třínedělní dovolená učňů zaručuje jejich zotavení a další vzdělání.

Žádost, aby se učňům poskytovala náhrada, jest plně odůvodněna. Kupecký učeň pochází většinou z dělnické rodiny, která ponejvíce nemůže věnovati peněz na jeho vzdělání. Nadaným dětem často není možné proniknouti v zaměstnaneckém povolání, poněvadž je rodiče příliš brzy donutily k výdělku, tedy za dnešních poměrů musily zase vstoupiti do povolání dělnického. Zákonité ustanovení náhrady učňům pomohla by přemoci mnohou hospodářskou nouzí rodičů a působiti k positivnímu výběru v povolání.

Ustanovení těchto paragrafů získají plný význam pro sociální blaho učňů teprve tehdy, budou-li nad nimi řádně bdíti požadované učňovské inspektoráty.

Zde se má projeviti účel učení: Učně se má používati k jeho vlastnímu vzdělání. S tímto vědomím musí však spojovati cit pro povinnost a dbáti, aby svou povinnost vykonával.

I zde stojí v popředí vlastní účel učebního poměru, vzdělání učně. Všechno, co překáží důkladnému vzdělání, musí býti odstraněno, všemu, co přispívá k zanedbávání povinností nebo k tělesnému a mravnému poškozování učně, dlužno se vyvarovati.

Již v odůvodnění k §u 54 bylo jasně vysloveno, jak nutné jest vzdalovati od povolání neschopné živly, aby se dosáhlo dnes požadované největší výkonností v hospodářství. K požadavku, aby se zkoušela způsobilost k povolání u čekatelů, musí se připojiti pohnutka pro učební dobu, která způsobí, že jak mistr tak i učeň užijí učební doby jen k řádné výchově učně pro jeho povolání. Jediný prostředek k dosažení této pohnutky vidíme v pomocnické zkoušce (zkoušce výkonnosti) pro kupecké učně a praktikanty. Zkouška výkonností umožňuje kontrolu, jak se užilo učební doby. S jedné strany pobádá učně, aby sebral všechny své síly a nenechal uplynouti nevyužitou ani chvílí své učební doby, s druhé strany však se pobádá i mistr, aby učně tak vzdělal, aby zkušební komise měla dobrý dojem o učebních schopnostech jeho firmy. Všude tam, kde dosud byly zavedeny pomocnické zkoušky (Brno, Jihlava, Moravská Ostrava, Krnov), jsou zkušeností nejlepší, jak si lze jen pomysliti. Tak na př. brněnské obchodní gremium píše ústeckému Svazu obchodních a průmyslových zaměstnanců: Vykoná-li učeň zkoušku, končí se jí učební poměr, učeň jest přijat do počtu pomocníků. Učeň si uvědomuje přechod vyznačený zkouškou, připomíná mu důtklivě vážnost jeho povolání a připomíná mu nové povinnosti příštího kupce. Po této stránce zkouška nezklamala nadějí, které v ní byly vkládány. Jako výchovný a zároveň povzbuzující prostředek měla zkouška největší úspěch. Znalostí učňů, a tedy příštích obchodníků nepodléhají žádné kontrole. Vysvědčení pokračovací školy mají malý význam pro posouzení odborných znalosti a všeobecné inteligence. Pomocnická zkouška poskytla rozhodujícím činitelům v Brně možnost zjistiti výsledky učení a jeho nedostatky. Zkoušky poskytly informace o učních, mistrech a učebních poměrech, jak jich jinak vůbec nebylo lze zjistiti. Na tyto sugestivní a informativní okolností klade nyní obchodní gremium při zkouškách největší důraz. Obchodní gremium usiluje dále vybudovati zkoušky na všeobecné obchodní zřízení. Spolupráce zaměstnaneckých svazů může zde býti jen užitečná a jest vždy vítána. Také moravsko - ostravské obchodní gremium oznamuje, že se zkoušky dobře osvědčují a mají nepopíratelně velký význam pro obchodní stav jakož i pro učně samy.

Při těchto souhlasných dobrých zkušenostech musilo by býti samozřejmé, aby tento zákon všeobecně zavedl povinnou pomocnickou zkoušku.

Vysvědčení o vykonané pomocnické zkoušce nesmí býti spojováno s vysvědčením z pokračovací školy rovněž nikoliv s učebním vysvědčením, poněvadž na jedné straně hrozí zkoušce, že se zvrhne v teorii, na druhé straně pak vykonání zkoušky bude samozřejmé a nemusí býti teprve vyznačeno na učebním vysvědčení.

Bohužel jest dnes stále ještě mnoho mistrů, kteří nechtějí uznati, že, přistoupí-li učeň k nějakému odborovému svazu, povzbuzuje to k solidaritě a má to cenu výchovnou a odbornou. Naše doba naléhavě vyžaduje výchovy ke smyslu pro solidaritu. Třídní nenávist může se potírati jen vzděláním odborných stavů a stavovskou výchovou mládeže. Význam odborových svazů ve všech kulturních a odborových věcech nedá se dnes již popírati.

Prozatím zůstává dozor jen živnostenským inspektorátům, které mají býti nahrazeny zvláštními inspektoráty učňovskými a zaměstnaneckými.

Závěrečná ustanovení tohoto zákona dlužno prohlásiti za ustanovení, jichž nelze změniti smlouvou, poněvadž podle zkušeností pod tlakem tak mnohého zaměstnavatele byla by vyloučena.

Usilujeme o zřízení zvláštních pracovních soudů pro vyřizování sporů ze zaměstnaneckých poměrů. Dokud nebudou tyto soudy zřízeny, musejí jejích činnost převzíti soudy živnostenské.

Poněvadž stát nebude tímto zákonem zatížen, jest zbytečně zmiňovati se o úhradě.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně politickému.

V Praze dne 30. dubna 1930.