Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
320.
Interpelace:
I. posl. Malého, B. Procházky, Fialy a druhů min. železnic o placení hodin přes čas skladištním zaměstnancům u dopravního úřadu v Brně,
II. posl. Šeby, Špatného, Tučného a druhů min. financí a sociální péče o další fusi v československém bankovnictví,
III. posl. Staška a druhů min. školství a nár. osvěty o zneužití oslav osmdesátých narozenin pana presidenta republiky k urážkám náboženských citů žactva na školách pražských,
IV. posl. Kirpalové a soudr. min. vnitra o chování četnictva a státní policie dne 6. března 1930 v Chabařovicích,
V. posl. inž. Kalliny, Matznera a druhů min. financí o ponechání berního úřadu ve Starém Městě,
VI. posl. Štětky, K. Procházky a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o porušování družstevních zásad a stanov fašistickými metodami,
VII. posl. dr Luschky a druhů min. železnic o škodlivých změnách jízdního řádu,
VIII. posl. Kubače, Vallo a soudruhů min. spravedlnosti o hrubém porušování poslanecké imunity,
IX. posl. Štětky, Novotného a soudruhů min. zemědělství o prodeji buquoiských lesů z katastru obce Zubčice,
X. posl. Hrušky, Kopeckého a soudruhů min. vnitra o persekuční, bezpodstatné a trestuhodné konfiskaci Dělnické Rovnosti,
XI. posl. Krebse, inž. Junga a druhů min. železnic o zmírnění tísně železničních úrazových důchodců, vdov a sirotků,
XII. posl. inž. Junga, Krebse a druhů min. vnitra, že okresní politické úřady šikanují pořadatele slavností na paměť 4. března,
XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra, že jest naléhavě nutno novelisovati zákony o obecních úřednících a obecních zřízencích,
XIV. posl. Kuhnové, Jurana, Majora, Sedorjaka a soudr. min. spravedlnosti o persekuci proletářského tisku,
XV. posl. Geyera, Knirsche a druhů min. národní obrany o prominutí cvičení ve zbrani,
XVI. posl. Krebse a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a min. průmyslu, obchodu a živností o úpravě zdravotně závadných poměrů a nespravedlivostech koncesované živností pohřbívání mrtvol, po stránce živnostenské,
XVII. posl. Vaňka, Knejzlíka a druhů vládě v záležitostech týkajících se Státního pozemkového úřadu a dvora Rantířova na okrese jihlavském,
XVIII. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. národnej obrany v záležitosti oslavy Masarykovy v Levoči usporiadanej tamojšími socialistickými organizáciami a neúčasti vojenskej posádky na nej,
XIX. posl. Malého, Fialy, B. Procházky a druhů min. železnic o přidělení vlaků vlakovému mužstvu v Českém Těšíně,
XX. posl. Bezděka, Petra, Koška, Vaculíka a druhů min. soc. péče o vypsání voleb do okresních sociálních pojišťoven dle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,
XXI. posl. Husnaje, inž. Nečase, dr Markoviče, Bečko a soudr. vládě o výplatách vkladů u budapešťské poštovní spořitelny,
XXII. posl. V. Beneše, Seidla, Brodeckého, Jurnečkové a soudr. vládě o vydání vládních nařízení k zákonům čís. 103 a 104 z roku 1926 (zákon platový a učitelský),
XXIII. posl. Chobota, dr Buzka, Chalupníka a soudr. min. vnitra o peněžních vkladech československých vkladatelů v ústavech na území Těšínského Polska,
XXIV. posl. V. Beneše, Seidla a soudr. min. školství a národní osvěty o zástupcích školy v místní školní radě v Čepicích.
320/I.
Interpelace
poslanců C. Malého, B. Procházky, Č. Fialy a druhů
ministru železnic
o placení hodin přes čas skladištním zaměstnancům u dopravního úřadu v Brně.
Řed. českoslov. železnic v Brně, řídíc se nařízením min. železnic ze dne 1. června 1928, č. 1711-pers./1, nařídilo rozkazem ze dne 8. září 1928 čís. 1170/1-28, aby práce skladištních dělníků o nedělích byla honorována jako přes čas a to 1,50 základní mzdy. Tato částka byla za nedělní práce skladním zaměstnancům v Brně, za uplynulý rok 1929 vyplácena.
Výnosem min. železnic z 23. května 1929 č. 11.322, stanoveny odměny za práci přes čas a to 1,25 základní mzdy. Ustanovení vydané koncem května m. r. nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1929, Tento velmi pozdě vydaný výnos způsobil, že asi 100 skladištním zaměstnancům u d. ú. v Brně, předepsán vyplacený rozdíl mezi 1,25 a 1,50 základní mzdy k náhradě. Jedná se o částky; Kč 8.88 nejnižší a Kč 248 nejvyšší. Při výplatě 1. března t. r. každému z oněch zaměstnanců určitá částka byla z platu stržena.
Srážky vyvolaly u postižených zaměstnanců neobyčejnou nevoli. Jest snadno pochopitelno s jakými pocity zaměstnanci toto opatření přijali. Že podobná rozhodnutí nepřispívají nikterak k upevnění vážnosti nejvyššího úřadu českoslov. železnic, netřeba podotýkati. Musí býti snahou min. železnic, aby výnosy, jimiž jsou upravovány požitky zaměstnanců byly vydávány včas, by předešlo se podobnému jitření personálu, jenž má plné právo vykonávaje těžké služební povinnosti, aby nebyl zneklidňován.
Rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně, č. C. II. 411-24 prohlášeno bylo, že zaměstnanec není povinen vraceti omylem mu vyplacené vyšší požitky, protože přijetí takových požitků není obohacením podle občanského zákona, a jelikož zaměstnanec, který vyšší částku bona fide přijal a zkonsumoval, musí býti považován za poctivého nabyvatele podle par. 326 občanského zákona.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
1.) Jest pan ministr ochoten naříditi zastavení dalších srážek zaměstnancům skladištním v Brně a naříditi, aby částky jim 1. března b. r. z výplat stržené byly 1. dubna zpět vyplaceny?
2.) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby veškeré výnosy, jimiž se upravují požitky zaměstnanců byly vydávány v pravý čas, aby se pro příště předešlo podobnému zneklidňování zaměstnanců?
V Praze dne 28. března 1930.
Malý, B. Procházka, Fiala, Stejskal, dr Patejdl, Richter, Lanc, dr Moudrý, dr Stránský, Knejzlík, Bergmann, Mikuláš, Sladký, Hrušovský, David, Slavíček, Pechmanová-Klosová, Langr, Netolický, Zeminová, Ot. Svoboda, Vaněk.
320/II.
Interpelace
poslanců Šeby, Špatného, Tučného a druhů
ministrům financí a sociální péče
o další fusi v československém bankovnictví.
V nejbližší době má dojití ke sloučení tří bank: Anglo-československé banky, Pražské úvěrní banky a České komerční banky z nichž vytvořena bude nová velkobanka s akciovým kapitálem asi 235 milionů Kč. Podle získaných zkušeností všechny posud prováděné fuse bank měly za následek restrikci značného počtu zaměstnanců, kteří po provedeném sloučení v důsledku racionalisace práce objevili se jako nadbyteční. V daném případě slučují se 3 banky, zaměstnávající přes 2.000 osob, a je nepochybno, že i zde nutno počítati se ztrátami existencí značného počtu zaměstnanců.
Se zřetelem na nepříznivou situaci pracovního trhu, jakož i s ohledem na hospodářskou krisi, která se jeví v jednotlivých obchodních i průmyslových odvětvích, je jistě v zájmu klidného uspořádání věci, aby snížení personálu jmenovaných bank, pokud ukáže se jakožto nutný důsledek fuse, byl proveden způsobem, jenž by vyžadoval na postižených subalterních zaměstnancích obětí pokud možno nejmenších.
V tomto směru by se doporučovalo:
1) aby propouštění zaměstnanců nedálo se najednou, nýbrž postupně, aby na trhu práce neobjevil se naráz značný počet nezaměstnaných bankovních úředníků a zřízenců, pro něž by nebylo lze v jiném oboru práce nalézti umístění;
2) aby při provádění restrikce byli vzati v prvé řadě v úvahu zaměstnanci - příslušníci cizích států -, pokud v některé ze slučujících se bank jsou tou dobou zaměstnání;
3) aby při dalším provádění restrikce sáhlo se především k dobrovolnému hlášení se zaměstnanců, kteří by za přiměřené odbytné byli ochotní z vlastní vůle ústav opustiti;
4) aby v případě, že by posud uvedené způsoby nepostačily k nezbytnému omezení personálu, prováděna byla restrikce nucená v míře skutečně potřebné podle těchto zásad:
a) aby starší úřednicí byli dání do výslužby za slušných podmínek, jež by neohrozily jejích existence,
b) aby přihlíženo bylo v prvé řadě k osobám sociálně slabším a aby propuštění byli v prvé řadě rovněž za přiměřené odbytné ti kdož podle svých majetkových poměrů spíše by mohli místa postrádati,
c) aby slučující se banky postaraly se případně o umístění propuštěných v podnicích svého průmyslového koncernu.
5) aby nově vzniklá velkobanka při potřebě nových sil v budoucnosti byla povinna přihlížeti v prvé řadě k propuštěným úředníkům, pokud by nenalezli posud umístění.
Vzhledem k tomu, že utvoření nové banky má se státi za vydatné podpory vládní i po stránce finanční, vznášejí podepsaní na ministra financí a ministra sociální péče tento dotaz:
1) zda vláda uvažovala o tom, aby skutečně sociálním způsobem bylo postaráno o zaměstnance bank shora jmenovaných, pro něž ozdravovací proces v československém bankovnictví bude znamenati ztrátu existencí,
2) je-li vláda ochotna působiti k tomu, aby snižování počtu zaměstnanců uvedených bank dálo se podle výše uvedených zásad,
3) je-li vláda ochotna z finančních prostředků, jež budou dány k disposici pro vybudování nové velkobanky, reservovati potřebnou částku na odbytné pro ony zaměstnance, kteří nebyli pensionování a kteří se octnou v důsledku hospodářské krise v tíživé situací?
V Praze dne 26. března 1930.
Šeba, Špatný, Tučný, Langr, Netolický, Slavíček, Šmejcová, Bergmann, dr Stránský, Mikuláš, dr Patejdl, Lanc, Ot. Svoboda, dr Moudrý, Zeminová, Sladký, B. Procházka, Knejzlík, David, Pechmanová-Klosová, inž. Záhorský, Richter, Hrušovský.
320/III.
Interpelace
poslance Bohumila Staška a druhů
ministru školství a národní osvěty
o zneužití oslav osmdesátých narozenin pana presidenta republiky k urážkám náboženských citů žactva na školách pražských.
Den 80. narozenin prvního presidenta Československé republiky výnosem ministerstva školství a národní osvěty měl býti na školách oslaven slavnostmi a rozdáním schválené brožury.
Bohužel tento podnět nejvyššího školského úřadu byl zneužít některými podřízenými úřady stranickým cílům. Ještě více jest litovati toho, že se tak stalo v Praze, kde správa školství je v rukou autonomie a kde by se dalo předpokládati, že místa pro zodpovědnou činnost školní jsou obsazena lidmi vynikajícími nejenom předepsanou kvalifikací, a znalostí platných předpisů, ale i historickými vědomostmi a obzvláště přísnou nestranností. Rada města Prahy přidala ještě k rozdání školním dětem brožuru, jejímž uspořádáním pověřila vrchního magistr, radu Dr. Jarolímka a profesora Žipka. Brožuru napsal Dr. Herben. Brožura měla být věcná, nestranná a tak řízena, aby všechny vrstvy, stavy mohly se sjednotiti v příchylnosti a úctě k prvnímu presidentovi republiky.
Brožura jest však nevhodná a závadná a to jak po stránce osobní, tak věcné. Brožuru o presidentovi Masarykovi sepsal člověk, o němž se pan president vyjádřil, že je s ním mravně hotov, ježto nemohl vyúčtovat sbírky pro mostecké siroty, člověk, jenž nikdy paedagogem nebyl, ale i jako soukromník i jako spisovatel i jako politický činovník jest znám svojí útočností, náboženskou nesnášenlivostí, a že tvrdívá věci, jichž dokázati nemůže a k jejichž odvolání mu schází mravní odvaha a cit pro pravdu. Brožura jest nechutná a nevhodná po stránce věcné. Obsahuje historické nepravdy a banálnosti.
Mezi jiným na stránce 6, praví: ťNaše šlechta, když zpozorovala, že panující rod Habsburský zle smýšlí s českým národem, podnítila revoluci, ale nevčasně a bez příprav. Byla poražena Habsburky a Římem a oba vítězové rozdělili si vládu nad českým národem.Ť
Na str. 7. ťZemě česká vzdychala pod nohama lupičů, cizinců, ale český lid křičel bolestně, neboť byl ožebračen, oloupen o víru Husovu a v nouzi a bídě vymíral.Ť
Za takové historické nesmysly by se měl stydět i podprůměrný vzdělaný člověk. A toto se má šířit jako pravda mezi školní mládeži! Ubohá mládež!
Nechutná jest připomínka, kde Herben chválí profesora Masaryka, že se ujal Hilsnera, že vystoupil proti rituelní vraždě ť a to tím více, že všechny okolnosti svědčily proti tomu, že by slabý, nepatrný mladík mohl býti vrahem silné a zdravé švadleny.Ť
Jest to věcí divného vkusu Herbenova připomínati v brožuře městem Prahou rozdávané spor, kde stálí proti sobě nynější starosta města Prahy Dr. Baxa a prof. Masaryk. Nad to Hilsner byl žalován a odsouzen porotou Kutnohorskou ne pro rituelní vraždu, nýbrž pro vraždu a také druhá porota písecká po provedeném důkazu jednomyslně Hilsnera pro vraždu odsoudila. Jestliže se zde prof. Masaryk mýlil, jest zvláštní, že to má býti dětem ve školách připomínáno.
Vrchol nechutností dosahuje Herben svojí úmyslnou protikatolickou tendencí, kde na str. 10, vykládá o Masarykovi, že nemlčel, když viděl někde nepravdu. Vzbouřil se, když poznal, že se někomu děje křivda, netajil se katechetům, že nevěří ve zpověď a že neuznává papeže za neomylného. Proto měl časté půtky s profesory, až z Brna do Vídně musel odejít, nechtěl-li být potrestán vyloučením z gymnasia pro nezákonné chování, ačkoliv byl studentem výborným.Ť
Toto líčení jest podvod a lež. Pan president sám dle Capka (Hovory s T. G. Masarykem str., 71,) líčí, proč měl být potrestán vyloučením z gymnasia, praví, že měl známost s Antonií, že se s ní scházel potají i na ulici a že se to dozvěděli ve škole. Ředitel si ho zavolal a mluvil ošklivě, tak jakoby tropil nemravnosti.
To ho rozčílilo a urazilo tak, že o sobě nevěděl, a když si na něho ředitel zavolal školníka, že vzal pohrabáč a křičel, že nenechá sobě ani děvčeti křivditi a proto, že dostal konsilium abeundi pro vzpurnost. A nyní pražským dětem chce Herben namluvit, že to bylo z důvodů náboženských, že president nevěřil ve zpověď a neomylnost papeže. Konečně i kdyby to pravda bylo bývalo, mnoho sympatií by tím Herben panu presidentovi nezískal. Naopak ještě u věřících katolíků by sympatii pro presidenta podstatně zmenšil.
Jest možno, aby úřady školní šíření takových podvodů trpěly?
Vzhledem k nevhodnosti této brožury řídily se některé správy pražských škol obecných platnými výnosy a nařízeními ministerskými a při oslavách rozdaly školním dětem brožuru nestrannou, pěknou, schválenou ministerstvem školství a národní osvěty a vydanou ve státním nakladatelství, (Dr. Šturmy, okr. škol. inspektora pražského).
Byly v právu tak učiniti, zejména když příkazu nedostaly, aby rozdaly také brožuru Herbenovu. Jejich postup byl dle platných výnosů o rozšiřování tiskovin mezi žactvem, dle výnosu min. školství a nár. osvěty č. 5125 ze dne 9. června 1919 pak č. 37.715 ze dne 17. srpna 1921 a jiných úplně správný.
Ačkoliv pak tyto školní správy plnily správně svoji povinnost, bylo zavedeno se správci škol jako ku př. dívčí školy Praha I. dívčí školy Praha VI. - vyšetřování, protože se řídily přesně nařízením ministerstva školství a národní osvěty. Na rozkaz referenta školského úřadu mag. rady pražského Dr. Jarolímka zavedeno s nimi šetření. Na přímý nátlak tohoto podařeného škol. referenta musely býti tyto nechutné nevhodné a závadné brožury Herbenovy dodatečně žactvu rozdány.
Podepsaní se táží:
Jest panu ministru tento případ znám?
Jest ochoten dáti ho vyšetřiti a proti zodpovědným orgánům, jež oslavy pana Presidenta zneužily, příslušně zakročiti?
Co hodlá pan ministr zaříditi, aby v budoucnosti nebylo oslav národních a státních zneužíváno k stranickým a protináboženským cílům?
Co hodlá pan ministr zaříditi, aby školský úřad v Praze zachovával platná nařízení školních úřadů?
V Praze, dne 25. března 1930.
Stašek, Navrátil, dr Nosek, Šamalík, dr Mičura, Petr, Myslivec, dr Novák, Rýpar, Adámek, Roudnický, Knotek, Vaculík, Bezděk, Kaňourek, Stanislav, Sedláček, Janalík, dr Dolanský, Vičánek, Košek, dr Daněk.
320/lV (překlad).
Interpelace
poslance Kirpalové a soudruhů
ministrovi vnitra
o chování četnictva a státní policie dne 6. března 1930 v Chabařovicích.
Na 6. března 1930 svolala komunistická strana i do Chabařovic veřejnou schůzí, kterou policie potlačila. Chování četníků a státní policie povolané z Ústí n. L. musí býti co nejostřeji odsouzeno. Četnicí a státní policisté pronikali do shromážděných skupin lidí a tloukli je pažbami a obušky, při čemž jak tomu v takových případech zpravidla bývá, byli obětí převážně zcela nezúčastnění diváci. Tak dokonce s hudebníky, kteří doprovázeli zároveň pořádaný pochodňový průvod na oslavu 80. narozenin presidenta republiky jakož i s jinými účastníky tohoto pochodňového průvodu, bylo bezohledně zacházeno. Jednomu dělníkovi byl úderem pažby rozbít chrup, ale jiné osoby, a to často zcela nezúčastnění chodci, utrpěly těžké škody.
Podepsaní se tedy táží:
Jest pan ministr ochoten dáti vylíčené případy přísně vyšetřiti, případně vinníky pohnati k odpovědností a svým podřízeným orgánům dáti přiměřené instrukce, aby se příště zabránilo podobným událostem?
V Praze dne 21. března 1930.
Kirpal, Hackenberg, Blatny, Schweichhart, Müller, Schäfer, Pohl, de Witte, Dietl, Heeger, Taub, Macoun, Kaufmann, Leibl, Roscher, Jaksch, Kremser, Grünzner, Katz, Polach, Häusler.
320/V (překlad).
Interpelace
poslanců inž. O. Kalliny, Matznera a druhů
ministrovi financí
o ponechání berního úřadu ve Starém Městě.
Ve veřejností stále se vynořující zprávy, že ministerstvo zamýšlí zrušiti četné berní úřady, způsobily mimořádný neklid u obyvatelstva měst, jež by byla poškozena přeložením berních úřadů.
Jistě nebude lze pochybovati, že i tehdy, když by se berní úřady měly přeložiti nebo spojiti z jednostranných důvodů státně finančních, mohlo by to odporovati zásadě hospodárnosti, kdyby pro zeměpisné a dopravní poměry Přeložením byly obyvatelstvu způsobeny těžké škody finanční a hospodářské.
Jak je známo, ministerstvo financí zamýšlí prý zrušiti i berní úřad ve Starém Městě a proto se spojilo neméně než 22 obcí tohoto soudního okresu, aby proti zamýšlenému přeložení staroměstského berního úřadu do Šumperka podalo obšírný rozklad ministerstvu financí jíž podáním ze dne 12. května 1925, z něhož zřejmě vyplývá, že obyvatelstvo bylo by tím těžce poškozeno hospodářsky a finančně.
Podepsaný se tedy táže:
1.) Je-li pan ministr ochoten, než rozhodne s konečnou platností o zrušení nebo přeložení berních úřadů, dbáti přiměřeně hospodářských potřeb a dopravních poměrů, aby zabránil, aby touto akcí poplatnicí nebyli znovu těžce zatíženy?
2.) Je-li pan ministr ochoten se zřetelem na vylíčené důvody ponechati berní úřad ve Starém Městě?
V Praze dne 20. března 1930.
Inž. Kallina, Matzner, inž. Jung, dr Hassold, Simm, Schubert, dr Keibl, dr Hanreich, Krebs, Kasper, Geyer, Knirsch, Köhler, dr Schollich, Dobránsky, Szentiványi, Nitsch, dr Törköly, dr Holota, dr Szüllö, Fedor, dr Jabloniczky, Hokky.
320/VI.
Interpelace
poslanců Štětky, K. Procházky a soudruhů
ministrům vnitra a spravedlnosti
o porušování družstevních zásad a stanov fašistickými metodami.
V dělnickém konsumním a výrobním spolku ťBudoucnostŤ v Lounech usnesla se dvoutřetinová většina členů dozorčí rady ve smyslu stanov společenstva suspendovati dva členy představenstva, poněvadž dozorčí rada zjistila v několika případech ne dosti svědomité hospodářství, ba dokonce i zneužití firmy družstva k podpisu směnky za místopředsedu dozorčí rady družstva, a jmenovala na místě dvou označených dva jiné členy. Toto bylo oznámeno obchodnímu soudu se žádostí, aby do valné hromady, svolané na den 2. února t. r., mohli navržení zastávati své funkce. Místopředseda dozorčí rady, který byl zároveň dodavatelem družstva a použil směnky opatřené razítkem družstva a podpisy dvou funkcionářů bez usnesení představenstva, byl své funkce zbaven a také na místo předsedy dozorčí rady byl zvolen jiný člen. Ze 14 členů dozorčí rady usneslo se na těchto opatřeních 9.
Všechna tato opatření, prováděná ostatně i jinde, na ochranu řádného a svědomitého hospodářství družstev dala podnět Ústřednímu Svazu čsl. družstev, který je pověřen úřední revisí v družstvu ťBudoucnostŤ v Lounech, k zákrokům, které nutno označiti jako fašistické a příčící se každému pojmu o šetření autonomních práv samotné korporace. Zákrokem ústředního svazu byla zmařena snaha většiny dozorčí rady a 2 členů představenstva o zabezpečení řádného a svědomitého hospodářství družstva. Dozorčí rada učinila potřebná oznámení o suspendování členů představenstva obchodnímu soudu, usnesení o svolání valné hromady podle stanov oznámila členstvu, žádala o uveřejnění zprávy v orgánu Ústředního Svazu ťDružstevníkŤ, což však bylo odepřeno. Proti znění stanov svolali tří členové představenstva - dle stanov je zapotřebí 4 členů - řádnou valnou hromadu na 2. února, na jejíž program bylo dáno: návrhy dozorčí rady, schválení účetní uzávěrky atd., aniž byla dozorčí radě předložena uzávěrka účetní, nebo byla dána příležitost k vykonání revise výročních účtů.
Volba delegátů prováděna čistě fašistickými methodami. V Postoloprtech byli zvolení za delegáty lidé, kteří obdrželi pouze 62 hlasů ze 162 a neuznáni delegáti, pro které hlasovalo zbývajících 100 členů.
Řádná valná hromada byla svolána menšinou dozorčí rady a neoprávněnými členy představenstva ze souhlasu představenstva Svazu na 2. února v předpokladu, že se podaří na členských schůzích zvoliti většinu delegátů - stoupenců likvidátorských a sociálně demokratických, což se však nepodařilo. Na to telegraficky bylo dne 1. února oznámeno některým delegátům, že se valná hromada nekoná, zatím co soc. den, a likvidátorským delegátům nebylo oznámeno ničeho. Fašistickým způsobem mělo býti umožněno konati valnou hromadu bez delegátů, zvolených většinou členstva. Leč odbyly se obě valné hromady: řádná i mimořádná a oznámení o tom učiněno bylo obchod, soudu v Mostě, který však nerozhodl dle zákona a v zájmu členstva na ochranu autonomních práv družstva. Obchodní soud rozhodl dle přání a ve smyslu snah Ústředního Svazu družstev. Na obchodní soud bylo podáno několik irelevantních podání, aby se učinil nátlak na soud. Ministrem spravedlnosti je příslušník soc. dem. strany a rozhodl dle toho soud po přání Ústředí Svazu družstev. K těmto fašistickým metodám sáhl Svaz čsl. družstev, ovládaný sociálfašisty proto, aby družstvo v Lounech vyrval z rukou revolučního vedení proti vůli členstva, proti jeho zájmům, a podřídil je zájmům finančního kapitálu Po vzoru Ústřed. Svazu proti zájmům proletářským. Z toho všeho je vidno, že členská a autonomní práva družstev byla Ústřed. Svazem přímo pošlapána a celé družstevní veřejnosti ukázáno, že ÚSČD používá fašistických metod, aby v proletářských družstvech byla prosazena vůle soc. dem. vůdců Svazu a VDP. Je zde zřejmě dokázáno, že ÚSČD se stává podnikem kapitalistickým a používá všech fašistických metod po vzoru buržoasie na zotročení pracujícího lidu.
Tážeme se proto:
I. Ministra vnitra: 1. zda zná fašistické násilné metody podnikané Ústřed. Svazem ČD při suspendování členských práv družstva v Lounech? 2. Bude nařízeno přísné vyšetření a přísné potrestání iniciátorů a vinníků hrubého zasahování do členských práv družstva v Lounech se strany ÚSČD? 3. Vydá ministerstvo vnitra nařízení, kterým by byl fašistický postup ÚSČD na příště zakázán a ti, kdož zákaz překročí budou přísně potrestání?
II. Ministra spravedlnosti: 1. Ví pan ministr, že obchod, soud v Mostě rozhodl ve věci družstva v Lounech protiprávně a proti členům družstva a všem družstevním zásadám? 2. Je ministr s tímto postupem srozuměn a ne-li, je ochoten dáti vyšetřiti a přísně potrestati vinníky protiprávního rozhodnutí?
V Praze, dne 27. března 1930.
Štětka, K. Procházka, Krosnář, Rjevaj, Steiner, Novotný, J. Svoboda, Kliment, Gottwald, Juran, Barša, Kuhn, Hodinová, Höhnel, Šliwka, Čižinská, Vallo, Tyll, Zápotocký, dr Stern, Barša, Haiblick.
320/VII (překlad).
Interpelace
poslance dr Luschky a druhů
ministrovi železnic
o škodlivých změnách jízdního řádu.
Obyvatelstvo okresu hlučínského se dovědělo, že až bude zaveden nový jízdní řád od 15. května 1930, první vlak přijíždějící do Opavy z města Hlučína a z Chuchelné bude místo jako dosud v 6.57 hod. přijížděti o půl hodiny dříve a poslední vlak z Opavy v opačném směru odjíždějící (nyní odjíždí v 18,33 hod.) má býti položen o půl hodiny později. Mimo to má býti žákovský vlak, odjíždějící z Opavy v 17.51 hod., úplně zrušen. O těchto pronikavých změnách jízdního řádu nebylo slyšeno žádné z příslušných obecních zastupitelstev. Naopak, což jest nápadné, byly místo toho vyžádány projevy Národního výboru a jeho vedoucích důvěrníků. Tyto osoby se tím také netají, že přeložením vlaků na pozdější dobu má býti zase ztížena docházka do německých škol v Opavě, aby sta německých žáků z hlučínských obcí, kteří pro nedostatek byt jen jediné německé školní třídy v celém politickém okrese jsou nuceni dojížděti do opavských škol, musili proto býti na cestě od časných hodin ranních až do pozdního večera. Tím způsobenou přílišnou únavu dětí dlužno zavrhnouti jak se sociálního tak i s výchovného stanoviska a příčí se to demokratickým zásadám a kulturní úrovni státu.
Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic, ví-li o těchto událostech a je-li ochoten učiniti přiměřená opatření, aby se v novém jízdním řádu dbalo toho, že německé děti z Hlučínska musí dojížděti do opavských škol, stejně jak tomu jest všude jinde s českými žáky?
V Praze dne 19. března 1930.
Dr Luschka, Szentiványi, Nitsch, Greif, Fritscher, dr Holota, Krumpe, dr Mayr-Harting, Scharnagl, Bobek, dr Petersilka, Kunz, inž. Kallina, Oehlinger, dr Törköly, Hokky, Zajíček, dr Szüllö, Dobránsky, dr Jabloniczky, Fedor.
320/VIII.
Interpelace
poslanců Kubače, Vallo a soudruhů
ministru spravedlnosti
o hrubém porušování poslanecké imunity.
Dne 5. února 1930 v 10. hod. dopl. byl zatčen poslanec Nikolaj Sedorjak a dodán do užhorodské vězníce k odpykání tříměsíčního trestu. Přes to, že se jednalo u poslance Sedorjaka o politický delikt, vyplývající z poslanecké činnosti, odpírá správa užhorodské věznice poslanci Nikolaji Sedorjakovi knihy, noviny, dokonce i sněmovní tisky. Dále odpírá práva stravovati se za vlastní peníze. Uvězněním poslance Sedorjaka brání se mu plniti povinnosti, uložené jeho voliči a šlapou se nejprimitivnější práva politická. S politickými vězni nakládá se v kriminále ČSR hůře než v zemích bílého teroru. Postup správy užhorodské věznice proti poslanci Sedorjakovi je dalším dokladem surového běsnění fašistického režimu proti komunistické straně a jejím poslancům. Děje se tak v době, kdy statisíce dělníků se vyhazuje z práce, kdy nezaměstnaní dělníci a jejích rodiny - přes půl milionu osob - místo chleba a práce tlučeni jsou surově policejními pendreky, jsou proti ním podnikány bodákové útoky - nezaměstnaní dělníci jsou po stovkách vězněni, a to proto, že se nechtěli klidně dáti dále vykořisťovati kapitalistickým stvůrám, jích aparátu a sociálfašistům. Dělnicí pozvedají se k boji za chléb a práci, proti vykořisťovatelům a utlačovatelům pod vedením komunistické strany, pod vedením komunistických poslanců, které státní fašistický aparát za pomoci sociálfašistů se snaží umlčet pomocí kriminálů, jak je toho dokladem uvěznění poslance Haruse, Hrušky, Majora a konečně uvěznění poslance Sedorjaka.
Ptáme se pana ministra spravedlnosti:
1. Vydalo ministerstvo spravedlnosti zákaz, aby komunistickým poslancům a důvěrníkům nebyla přiznávána práva politických vězňů?
2. Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi okamžitě, aby poslanci Nikolaji Sedorjakovi byla přiznána práva politických vězňů a naříditi potrestání všech těch, kdož odepřeli poslanci Sedorjakovi knihy, noviny, stravu i všechna ostatní práva politických vězňů?
V Praze, dne 12. března 1930.
Kubač, Vallo, Tyll, Sedorjak, Juran, Kuhn, Babel, Kopecký, J. Svoboda, Haiblick, Steiner, Dvořák, Barša, Kliment, K. Procházka, Krosnář, Hrubý, Gottwald, Novotný, Höhnel, Rjevaj, Štětka, Šliwka.
320/IX.
Interpelace
poslanců Štětky, Novotného a soudruhů
ministru zemědělství
o prodeji buquoiských lesů z katastru obce Zubčice.
Katastrální obec Zubčice, politický okres Český Krumlov, podala 24. října 1929 žádost za příděl lesa z buquoinského velkostatku asi o 65 ha. Žádost byla náležitě odůvodněna poměry v obci a všeobecnou potřebou obecního lesa, o nějž se obec ucházela již dříve přímo u majitele a sice prostřednictvím zplnomocněného člena obecního zastupitelstva Františka Macha. Tehdy bylo panstvím obci sděleno, že lesy nemohou být odprodány pro nebezpečí porušení hospodářské rovnováhy celého polesí. Proto obrátila se obec na SPÚ., leč zde jí bylo řečeno, že musí počkat na pozemkové řízení. Osadní obec Zubčická tedy čekala, leč byla nemile překvapena: správa velkostatku Karla Buquoie prodala zatím lesy, o které obci šlo - nyní už bez ohledu na porušení hospodářské rovnováhy - řediteli nemocenské zemědělské pojišťovny v Č. Budějovicích. Švecovi, který opět část tohoto lesa ve výměře 65 ha postoupil Františku Machovi, statkáři v Zubčicích, a jeho společníkům. Obce Zubčice, Netřebice, Plání a Střítěž, vyšly zcela na prázdno. Dne 10. března t. r. obrátil se poslanec Štětka na SPÚ dopisem, v němž žádal vyřízení otázky buquoiských lesů v Zubčicích, ale do dnešního dne neobdržel žádné odpovědi. SPÚ vyhlásil veřejně a dle § 10. přídělového zákona a je tím také povinován, že při přídělu budou v prvé řadě brány v úvahu žádostí obcí, okresů resp. státu. Poněvadž však pověstné Viškovského ťsvinstvo pozemkové reformyŤ je roztahováno i do reformy lesní, ptáme se pana ministra zemědělství:
Zná případ odprodeje buquoiských lesů v katastru obce Zubčice, na nichž má obec živelný zájem?
Co učiní pan ministr, aby platnost prodeje zmíněných lesů soukromníkům byla neprodleně zrušena a požadavky obcí, interesovaných na lesích, byly plně uspokojeny?
Je pan ministr ochoten nejpřísnějšími tresty zavésti pořádek do vyřizování žádostí o příděly lesů obcím?
V Praze, dne 31. března 1930.
Štětka, Novotný, Šliwka, Krosnář, Rjevaj, Steiner, J. Svoboda, Procházka K., Kliment, Haiblick, Tyll, Gottwald, Zápotocký, Barša, Juran, Vallo, Höhnel, Hodinová, Čižinská, Dvořák, dr Stern.