Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

306.

Interpelace:

I. posl. dr Daňka, Sedláčka a druhů min. spravedlnosti o zabavení tisku ťŠlépějeŤ Jakuba Demla,

II. posl. Seidla, Tayerle a soudr. min. vnitra o zneužívání moci četnickým exponovaným důstojníkem v Králové Hradci,

III. posl. Jaši, V. Beneše, Jurnečkové a soudr. vládě o protistátním projevu biskupa Čárského a akci čsl. episkopátu i slovenského biskupského sboru proti postátnění škol,

IV. posl. Gajdy a druhů min. financí o nápadném postupu berního úřadu v Brně při vymáhání daně obratové,

V. posl. inž. Junga, Schuberta a druhů min. vnitra o chování státní policie dne 6. března v Šumperku,

VI. posl. Horpynky a druhů min. obchodu, průmyslu a živností o anketě německého živnostenského svazu pro Čechy,

VII. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o poškozování německého obyvatelstva, které používá poštovní dopravy a telegrafního a telefonního styku,

VIII. posl. dr Keibla, a druhů min. vnitra a min. financí u zbytečných šikanách pohraniční finanční stráže a četnictva na státních hranicích v severních Čechách,

IX. posl. Ostrého, Hýbnera, Jiráčka a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a min. zásobování o dovozu polského a maďarského chleba,

X. posl. dr Moudrého, Fialy a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a min. vnitra o zřízení nového hřbitova v Rokycanech.

306/I.

Interpelace

poslanců dr Ladislava Daňka, V. Sedláčka a druhů

ministru spravedlnosti

o zabavení tisku ťŠlépějeŤ Jakuba Demla.

Známý spisovatel Jakub Deml, kněz v Tasově u Velkého Meziříčí na Moravě napsal v únoru a vydal také knížku ťŠlépějeŤ, kterou původní censura, hned po vydání knihy propustila jako nezávadnou.

Jde také skutečně o publikaci ve všech směrech nezávadnou a je s podivem, že za měsíc po vydání dodatečně byla knížka konfiskována, třeba censurou propuštěná.

Pozoruhodno je, že zmíněný spisovatel, který je přec velmi dobře znám v naší veřejnosti, nedostal o zabavení vůbec žádného výměru ani mu nebyl při zabavení předložen, nýbrž dne 17. března 1930 k němu dostavili se starosta obce a četnický strážmistr, prý na rozkaz státního zastupitelství v Jihlavě a zabavili u něho 127 výtisků ťŠlépějeŤ, svazek 13, prohledavše celý dům jeho.

Už tento postup je něčím tak zarážejícím, že považujeme za nutné upozorniti pana ministra spravedlnosti na to, co se děje proti literátu jména Demlova.

Konfiskací také byla způsobena Jakubu Demlovi citelná škoda tím více, že jde o chudého deficienta - kněze.

Konfiskace nezávadného spisku ťŠlépějeŤ je hrubým zasažením do svobody zaručené ústavními zákony a jest v rukou pana ministra spravedlnosti, aby tento omyl byl napraven zrušením konfiskace censurou propuštěného spisu.

Podepsaní se táží:

Jest panu ministru známo zabavení spisku ťŠlépějeŤ Jakuba Demla?

Jest pan ministr ochoten dáti ihned vyšetřiti, proč konfiskace byla nařízena a podati o tom tazatelům zevrubnou zprávu?

Jest pan ministr ochoten dáti rovněž neprodleně vyšetřiti, proč Jakubu Demlovi nebyl doručen, ani předložen žádný výměr o zabavení, když spis byl censurou propuštěn?

Jest pan ministr ochoten učiniti ihned opatření, aby konfiskace spisu ťŠlépějeŤ Jakuba Demla byla ihned zrušena a autoru nahražena škoda konfiskací způsobená?

V Praze, dne 19. března 1930.

Dr Daněk, Sedláček, Vaculík, Janalík, Košek, Knotek, Adámek, Roudnický, Kaňourek, Petr, Vičánek, Stanislav, dr Mičura, dr Dolanský, Bezděk, Navrátil, Šamalík, Světlík, Rýpar, dr Novák, Stašek, Myslivec.

306/II.

Interpelace

poslanců Seidla, Tayerle a soudruhů

ministru vnitra

o zneužívání mocí četnickým exponovaným důstojníkem v Králové Hradci.

Exponovaný četnický štábní důstojník v Král. Hradci rozkazem ze dne 19. I. 1929 č. 387 dův. nařídil, aby četničtí staniční velitelé veleli tak noční službu jim podřízených četn. gážistů, aby byl možný sraz několika hlídek sousedních stanic nebo stanic několik.

Rozkaz tento jest v zřejmém rozporu s ustanovením zákona o četnictvu ze dne 14,4, 1920 č. 299 Sb. z. a n., jehož § 2, výslovně praví, že ťčetnictvo jest orgánem politické správy státní a jest tudíž v příčině vykonávání služby bezpečnostní podřízeno politickým úřadům státním.Ť Pravomoc četnických důstojníků správních je pak přesně vymezena další větou téhož §u a sice slovy: ťV příčině výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských podřízeno jest četnictvo četnickým důstojníkům.Ť

Ježto označený rozkaz exponovaného štábního důstojníka v Král. Hradci se výslovně týká výkonu bezpečnostní služby, a nelze jej zařaditi do rámce výcviku, vyučování, kázně nebo kontroly služby četnické a už dokonce není jím řešena některá otázka vnitřně správní nebo hospodářská, naproti tomu ale jest tento rozkaz s to omeziti a omezuje jednak pravomoc staničního četnického velitele v tom, aby velel službu bezpečnostního podle potřeb svého služebního obvodu jak je za to osobně odpověden, jednak omezuje i pravomoc politického úřadu na volnou disposicí s podřízeným četnictvem jmenovaného okresu, táží se podepsaní:

1.) Jest panu ministru tento rozkaz exponovaného četnického štábního důstojníka znám a hodlá pan ministr vnitra naříditi, aby byl odvolán prostě proto, že byl vydán nekompetentní instancí a protizákonně?

2.) Jest pan ministr vnitra ochoten sděliti podepsanému, co v této věci nařídil aneb hodlá zameziti napříště podobné neřídké opakování se takového zneužívání moci četnickými důstojníky správními i v jiných obvodech?

V Praze, dne 19. března 1930.

Seidl, Tayerle, Jaroš, F. Svoboda, Kučera, V, Beneš, Vácha, Nový, Jaša, Chobot, inž. Nečas, Chalupa, Biňovec, Tomášek, Pik, Remeš, Stivín, Prokeš, Brožík, Bečko, Brodecký, Chalupník.

306/III.

Interpelace

poslanců Jaši, Vojty Beneše, Jurnečkové a soudruhů

vládě

o protistátním projevu biskupa Čárského a akci čsl. episkopátu i slovenského biskupského sboru proti postátnění škol.

Římsko-katolický biskup Čárský v Košicích nařídil ve své diecésí věřícím modlitby proti postátnění slovenského školství, ťSlovenský VýchodŤ v Košících přinesl o tomto škole i státu nepřátelském činu zprávu a označuje tuto akci slovenského biskupa za čin státu nepřátelský. Na tento článek zaslal redakci ťSlov. VýchoduŤ biskup dr. Čárský přípis, v němž praví:

ťČo tohočasný predseda kat. škol. rady na Slovensku prehlasujem, že za akciou proti poštátneniu škôl stojí čsl. episkopát, menovite slovenský biskupský sbor, ktorý modlitbu za kat, školskú výchovu mládeže a za odvrátenie bezvereckej školskej výchovy nariadil pre celé Slovensko, tedy nestojí za akciou ťživel štátu neprajný.Ť

Pravdou je v článku iba to, že ťcieľom modlitby je vzbudiť odpor proti poštátneniu škôlŤ, t. j. proti tomu, aby štát, konkrétne rečeno: tá - ktorá vládna väčšina, rešp. strana, ktorá si ministerstvo kultu a výučby vynútila, ustáľovala svetonázorový smer výchovy. Každý rozmýšľajúci človek vie, že smer školskej výchovy nezávisí od toho, či sa náboženstvo v dvoch týždňových hodinách vyučuje alebo nie, ale od toho, aký je smer celej výučby a výchovy, teda; akého svetonázoru je učiteľ, či svoj svetonázor u žiactva šíri, aké sú učebnice atd.Ť

Biskup Čárský, čsl. episkopát a slovenští biskupové vidí v postátnění škol neprávem akt nepřátelský církvím a náboženství. Překročují meze své pravomocí a zasahují tu do pravomoci vlády a zákonodárných sborů a budí v lidu odpor proti reformě, jež se stanoviska potřeby lidu a státu jeví se nejvýš nutnou. Brojí tu odbojně proti škole státní, jež je zákony republiky uznanou součástí zřízení státního.

Podepsaní se táží:

Co hodlá vláda učiniti, aby církevní činitelé nenařizovali konání modliteb ve školách, jimiž se vnáší politický boj o školu mezi školní mládež?

V Praze, dne 20. března 1930.

Jaša, V, Beneš, Jurnečková, Srba, inž. Nečas, F. Svoboda, Benda, Stivín, Nový, Pik, Neumeister, Tomášek, Jaroš, Remeš, Brožík, Bečko, Kučera, Hampl, Seidl, Brodecký, Vácha, Staněk.

306/IV.

Interpelace

poslance Rudolfa Gajdy a druhů

ministru financí

o nápadném postupu berního úřadu v Brně při vymáhání daně obratové.

Při projednávání rozpočtu ministerstva financí v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, bylo si stěžováno na zvláště shovívavý postup berních úředníků vůči velkým poplatníkům.

Uvádíme v tomto směru panu ministru financí tento křiklavý případ:

Poslanec pan Dr. Jaroslav Stránský v Brně, společně se svojí chotí Miladou, jsou jedinými společníky fy Polygrafia, společnost s ručením obmezeným, knihtiskárna v Brně.

Společný kapitál tohoto podniku činí Kč 25.000.-, tedy částku vzhledem k rozsahu podniku směšně nepatrnou. Této firmě náleží dům s tiskárnou ve Veveří ulici, který má cenu aspoň 2 miliony Kč, nepočítaje v to celé zařízení tiskárny, jež má cenu několikanásobnou.

Tento podnik nezaplatil od svého založení ani haléře na daní výdělkové a ani haléře na dani z obratu.

Pokud se týče daně výdělkové uvádíme:

Pan Dr. Stránský jsa ve skutečnosti majitelem společnosti jmenované, společnosti s r. o., sestavil vždy bilanci tak, že podnik nevykazoval zisku. To bylo velmi lehce možné, poněvadž založil podnik se směšně malým kapitálem a může vykazovati jako velkou srážkovou položku pasivní úroky; mimo to tiskne Polygrafie všechny své knihy v nakladatelství František Borový v Praze, jehož jest také on sám jediným majitelem.

Důsledkem toho byla za všechna léta posud p. dr. Stránskému z podniku Polygrafie vyměřována minimální výdělková daň ve výši 2% z kapitálu, t. j. 50 Kč ročně a s přirážkami měl platiti 135 Kč ročně.

Působí opravdu na poplatnictvo hrozně, když podnik, který zaměstnává na 100 lidí, platí takovou směšnou výdělkovou daň, když dnes každému malému živnostníku se předpisuje výdělková daň větší a kdy pomalu každý tovární dělník platí větší daň důchodovou.

Již při zemských volbách v roku 1928 časopisy veřejně poukázaly na toto zkracování státní pokladny a útočily proto na finanční úřady.

Tato tisková kampaň měla ten výsledek, že finanční úřady nařídily p. dr. Stránskému, aby společný kapitál svrchu zmíněné společnosti zvýšil. Tím zalepily úřady na čas veřejnosti oči, p, dr. Stránský však výměr uložil do stolku, zvýšení neprovedl, takže má ze svého milionového podniku i nadále povinnost platiti 50 Kč základní výdělkové daně.

Tomuto poplatníku však nestačí, že jest předpisována tak nepatrná výdělková daň, on ani tuto minimální výdělkovou daň ještě ani za jeden rok nezaplatil a berní úřad, který jinak každého malého živnostníka pro nedoplatek 20 Kč, neb i 10 Kč stíhá exekucemi, trpí jíž po 8 let toto nezaplacení a nevedl naň ani jednou exekuci pro tuto minimální výdělkovou daň.

Využívaje této nepochopitelné úřední blahovůle, šel p. dr. Stránský ještě dále. On neplatil posud za celou dobu také ani haléře na daň z obratu a dluhuje do první polovice roku 1929 na dani z obratu ohromnou částku Kč 341.414,60.

Vedle toho dluhuje daň výdělkovou, jak již shora uvedeno a pak všechny úroky z prodlení, takže do 30./6. 1929 činil dlužný nedoplatek daně obratové a výdělkové, včetně úroků z prodlení již částku 394.943,90 a měl ještě tu odvahu, že si podal žádost za slevu všech těchto daní.

Žádost byla projednána ve finanční komisi města Brna, která dokonce navrhla, aby mu daň výdělková byla slevena, kdežto o dani obratové se usnesla, že zde jde vlastně o daňovou zpronevěru, poněvadž tuto daň podnik svým odběratelům dávno započítal, od svých odběratelů ji také vybral, ale eráru neodvedl.

Pan ministr dr. Engliš veřejně prohlásil, že ten, kdo neplatí daň obratovou, kterou si od odběratelů vybral, je daňový defraudant.

Pan poslanec dr. Stránský do dnes tu daň nezaplatil a do dnes berní správa, ani berní úřad, žádnou exekucí proti němu nevedly.

To jest příklad tak křiklavý, že zasluhuje veřejného vysvětlení.

Není zde přece žádného důvodu ke slevě ani daně výdělkové, poněvadž podnik Polygrafie insolvencí neohlásil, není ve vyrovnání a platí-li všem věřitelům 100%, musí také platiti státu daň výdělkovou.

O dani obratové platí to, co bylo svrchu řečeno, že jest to vlastně daňová defraudace. K tomu přistupuje, že vedle zákona o dani obratové, jednatelé společnosti s r. o. ručí finančnímu eráru osobně, za zaplacení této daně. Zde jest tedy dlužníkem p. dr. Jaroslav Stránský a jeho choť Milada, kteří jsou také jednateli společnosti a může tedy finanční erár docela klidně jím zabaviti jích osobní majetek, který jde do milionů.

Vzhledem ke shora uvedenému táží se podepsaní:

1. Zná pan ministr financí případ svrchu vylíčený?

2. Je pan ministr financí ochoten podrobně sděliti, proč berní úřad trpí, aby milionář p. poslanec dr. Stránský po 8 let neplatil z podniku Polygrafie ani daně výdělkové, ani daně z obratu a proč posud berní úřad v Brně proti tomuto tvrdošíjnému a bohatému dlužníku neprovedl exekuci, zejména exekuci na osobní majetek jednatelů této společnosti pro daň obratovou?

3. Je pan ministr financí ochoten provésti přísné potrestání úředníků, kteří toto nedbalé placení daní trpí?

4. Je pan ministr financí ochoten ihned naříditi, aby žádost fy Polygrafia s. s r. o. v Brně, resp. p. poslance dr. Stránského za odpis shora dlužných daní, zejména daně obratové, na niž třeba hleděti opravdu jako na provokaci chudých poplatníků od mnohonásobného milionáře, byla ihned zamítnuta a nařízeno okamžité exekuční vymáhání svrchu uvedených daní?

V Praze, dne 20. března 1930.

Gajda, dr Pergler, Stříbrný, Mojto, Hlinka, dr Tiso, dr Fritz, Danihel, dr Gažík, Grebáč-Orlov, dr Labaj, dr Mederlý, Macháček, Onderčo, dr Polyák, dr Pružinský, dr Ravasz, Šalát, Suroviak, Slušný, Sivák.

306/V (překlad).

Interpelace

poslanců inž. R. Junga, L. Schuberta a druhů

ministrovi vnitra

o chování státní policie dne 6. března v Šumperku.

Tak jako v jiných městech, tak také v Šumperku buly vykonány přípravy k oslavě 80. narozenin presidenta státu, zatím co na týž den večer komunisté ohlásili demonstraci nezaměstnaných.

Skutečně po skončení práce konala se na ulicí v blízkostí Trebitschovy továrny schůze, která pravděpodobně nebyla ohlášena a na které mluvil k dělníkům komunistický poslanec z Prahy. Na zakročení státní policie byl poslanec zatčen a předveden na policejní komisařství. Za ním šlo několik set dělníků a dělnic, kteří žádali, aby zatčený byl propuštěn.

Když průvod přišel proti Eichelbrennerovu náměstí, které jest dopravním střediskem města, objevil se policejní inspektor Rudolf s policejní pohotovostí zdejších i cizích strážníků, nespokojil se však se zakročením proti demonstrantům a rozptýlením jejích průvodu, nýbrž nařídil prostě vyklizení Eichelbrennerova náměstí a všech ulic vedoucích do města.

Státní policie postupovala proti pokojným chodcům velmi bezohledně, dobře vědouc, že v této denní době před 6. hodinou večerní jest naprosto nemožno vykliditi tyto dopravní ulice, poněvadž všichni dělnicí zaměstnaní v továrnách Schefterově a Lubichově, kteří se vracejí domů drahou, musí jíti těmito ulicemi, aby přišlí k vlaku, dále, poněvadž všichni dělníci zaměstnaní v továrnách Bujatti, Silvet, Schönwälder, Schay a jiných podnicích, musí jíti týmiž, ulicemi na své cestě do města a do sousedních obcí, i proto, poněvadž v této době jest obchod obyčejně nejživější a poněvadž se mimo to z okolních obcí dostavilo mnoho zvědavců, aby byli přítomni pochodňovým průvodům v předvečer narozenin pana presidenta.

Mnoho osob, které neměly nejmenší účastí na demonstraci, bylo úplně bezdůvodně přepadeno a ztlučeno gumovými obušky. Jak bylo zjištěno svědky, které můžeme kdykoliv uvésti, mezi bezdůvodně zbitými dělníky a zaměstnanci jsou vážení a záslužní občané města, přední dámy, které šly do kavárny na Eichelbrennerově náměstí, dále neduživí starci a děti.

Pokojné, mírumilovné obyvatelstvo města jest těmito neslýchanými událostmi právem pobouřeno a žádá, aby policejní inspektor Rudolf, který strážníkům velel, byl přeložen.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten naříditi, aby se všem nevinně ztýraným dostalo plného dostiučinění, aby jím byly nahrazeny náklady lékařského ošetření?

Co zamýšlí učiniti, aby se takovéto události příště jíž neopakovaly?

V Praze, dne 18. března 1930.

Inž. Jung, Schubert, dr Keibl, Köhler, Fedor, Hokky, Szentiványi, Horpynka, inž. Kallina, dr Hanreich, dr Schollich, dr Holota, Nitsch, dr Szüllö, Krebs, Geyer, Simm, Kasper, Knirsch, Dobránsky, dr Jabloniczky, dr Törköly, dr Hassold, Matzner.

306/VI (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi obchodu, průmyslu a živností

o anketě německého živnostenského svazu pro Čechy.

Dne 14. února t. r. konal Zemský živnostenský svaz pro Čechy pod předsednictvím svého presidenta Pampam-Ossegga ve sloupové síni německého domu v Praze široce založenou anketu, k níž se dostavilo asi 100 zástupců čelných organisací živnostenských a obchodnických, hlavně z Čech, ale i z Moravy a ze Slezska, dále rozličných obchodních a živnostenských komor, jakož i ústředny, rozličných politických stran, velkoprůmyslu atd. Předmětem rokování bylo: 1.) Ochranná cla, 2.) obilní (mouční) monopol, nebo zavedení jednotné moučné směsi, 3.) zamýšlené zřízení zemědělských výrobních a prodejních družstev pro předměty živností a obchodu. Jak jsme zjistili, tato největší živnostenská organisace s německou jednací řečí (vždyť zahrnuje asi 20 kooptovaných říšských a zemských odborových svazů a více než 50 všeobecných okresních živnostenských svazů úhrnem s více než 1200 družstvy), rovněž včas a s naléhavým odůvodněním pozvala ministerstvo obchodu jako svůj příslušný nejvyšší odborný úřad. Přes to nepovažovalo toto ministerstvo za hodno námahy vyslati tam zástupce, nýbrž omezilo se na to, že v předvečer (kdy tedy nový rozklad proti zamítavému rozhodnutí byl prakticky vyloučen) zaslalo Zemskému živnostenskému svazu tento přípis:

ťMinisterstvo obchodu, průmyslu a živností děkuje za pozvání k rokování, lituje však, že se ho nemůže účastniti, poněvadž doba, na kterou určeno rokování, neodpovídá učiněným jíž disposicím. Ministerstvo zdůrazňuje, že s velkým zájmem sleduje tuto otázku a proto žádá, aby mu sdělen byl průběh jednání. Za ministra obchodu: Podpis nečitelnýŤ.

Podepsaní dovolují si tedy tázati se pana ministra:

1.) Ví-li pan ministr obchodu o tomto postupu nebo schvaluje-li jej?

2.) Co zamýšlí pan ministr učiniti proti tomu, že správa jeho odboru v takových případech veřejně projevuje takový nezájem?

3.) Je-li pan ministr ochoten německému Zemskému živnostenskému svazu na jeho tehdy předložené otázky dáti obšírnější odpověď, než se to stalo výše zmíněným stručným vyřízením?

V Praze, dne 18. března 1930.

Horpynka, dr Szüllö, dr Jabloniczky, Kasper, Krebs, Schubert, dr Hanreich, Knirsch, Köhler, dr Holota, Nitsch, Geyer, inž. Kallina, dr Hassold, dr Schollich, Matzner, Szentiványi, Hokky, dr Törköly, Dobránsky, Fedor, inž. Jung, Simm, dr Keibl.

306/VII (překlad).

Interpelace

posl. inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o poškozování německého obyvatelstva, které používá poštovní dopravy a telegrafního a telefonního styku.

Od založení státu přednáší německé obyvatelstvo a především zvláště postižené obchodní, živnostenské a průmyslové vrstvy tisíceré stížností, že ministerstvo po stránce jazykové nedbá praktických potřeb obchodního života. Když byly kdysi státní dráhy a pošta prohlášeny za státní podniky, říkalo se, že účelem těchto opatření jest, aby oba odbory, sloužící především soukromému hospodářství, byly zbaveny čistě úřednického vlivu a aby mohly býti spravovány podle obchodních zásad. Z těchto důvodů byly také při vydání jazykového zákona oba tyto soukromé podniky státu vyňaty v §u 2 jazykového zákona v očekávání, že jazyková úprava bude přizpůsobena v rámci těchto odborů praktickým potřebám, neomezována státními správními opatřeními.

Po více než 11letých zkušenostech musíme však bohužel naopak konstatovati, že jak správa pošty, tak také železnice jednají proti těmto základním předpokladům. President státu Masaryk několikráte, jak v minulosti, tak také v přítomné době vyslovil se se vší ostrostí dokonce i proti domnělé nutností jediného úředního jazyka a právě před několika dny při slavnosti svých 80. narozenin výslovně prohlásil, ťže otázka jazyková a národní není pro stát vůbec otázkou prestiže, nýbrž administrativy a praktické potřebyŤ. Již dříve také prohlásil president státu Masaryk, že v bývalých třech korunních zemích oba zemské jazyky musí býti úředním jazykem. Podle jeho mínění měl by se úřední jazyk úřadů říditi podle jazyka většiny obyvatelstva, jemuž úřady slouží. Ústřední úřad měl by býti dvojjazyčný.

Proti těmto názorům, vysloveným z odpovědného místa, setrvává vláda nepochopitelně stále ještě na nezměnitelnosti jazykového zákona, vydaného revolučním Národním shromážděním, jakož ustanovení obsahují pravý opak toho, co sám president státu Masaryk pokládá v tomto směru za nutné.

Ale přímo nepochopitelné jest, že i podniky státu, tedy především pošta a železnice až dosud na škodu příslušných hospodářských vrstev proti potřebám obchodu a dopravy holdují českému centralismu po stránce jazykové, místo aby se řídily praktickými potřebami, jak by se to musilo právem žádati od podniku obchodně řízeného. Kdo žije v obchodním životě, dovede posouditi, jak škodlivě působí vyřazení nebo zatlačení německého jazyka zvláště u pošty. Mělo by se přece pokládati za samozřejmou věc, že 3¹/₂ milionů sudetských Němců se svým uznaně vysoce vyvinutým živnostenským, obchodním a průmyslovým stavem má především právo žádati, aby byl vydán

1. německý seznam majitelů poštovních šekových účtů,

2. německý telefonní seznam,

3. německé složenky a šekové knížky.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten učiniti konečně všechna opatření, aby co nejdříve byla splněna tato oprávněná přání německých obchodních a průmyslových vrstev?

V Praze, dne 18. března 1930.

Inž. Kallina, Matzner, Simm, Knirsch, dr Schollich, Hokky, Geyer, Horpynka, dr Keibl, Schubert, Kasper, Köhler, dr Törköly, dr Jabloniczky, Dobránsky, dr Hanreich, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Szüllö, Fedor, inž. Jung, dr Hassold, Krebs.

306/VIII (překlad).

Interpelace

poslance dr J. Keibla a druhů

ministrovi vnitra a ministrovi financí

o zbytečných šikanách pohraniční finanční stráže a četnictva na státních hranících v severních Čechách.

Německý tisk uveřejnil nedávno tuto zprávu:

ťV rozličných pohraničních okresích, zvláště v horách, rozvinul se všeobecně zase velmi potěšitelný turistický ruch od té doby, co zmizely následky války. Poněvadž pak říšské hraníce jdou často po hřebenech hor, proto chodec na cestě k výšinám a jiným navštěvovaným místům vstupuje ovšem brzy na území toho; brzy na území onoho státu. Cizinecký ruch jest pro horské krajiny často jediným a podstatným pramenem příjmů a musili bychom jen uvítati, kdyby se mu dostávalo stále širších a větších možností. Je tedy politování hodné a škodlivé, když pohraniční orgány dělají zbytečné těžkostí. Skoro bychom nevěřili, že na př. v Jizerských horách lze pozorovati, že se československé pohraniční orgány staví na předpotopní stanovisko a říšskoněmeckým lyžařům s řádnými pasy chtějí dovolovati přestup hranic jen na celní silnici nebo po železnici, nebo že domácím cestujícím, kteří při jízdě přejeli přes říšskoněmecké území, brání, aby se vrátili na českou půdu! Rovněž nelze pochopiti, zabraňuje-li se bezohledně říšskoněmeckým zimním hostům přechodný pobyt ve vesnicích našich hor, kde by se snad po delší jízdě chtěli usaditi k obědu nebo ke kávě, takže se musejí celé hodiny ubírati nazpět, mají-li se dostati někam k odpočinku. Při tom jest významné, že celní silnice leží daleko v údolí u Harrachova a pro lyžaření ve vlastních Jizerských horách vůbec nemůže přijíti v úvahu. Užívání příslušných ustanovení mělo by býti aspoň přizpůsobeno místním poměrům, t. j. mělo by se tedy přiměřeně přihlížeti ke zvláštním místním poměrům souvisejícím s krajinou, na př. mezi Jizerkou a Jizerou. Poukazujíce ještě zvláště na to, že se takovým úzkoprsým prováděním pohraničních předpisů působí velká hospodářská škoda našim pohorským vesnicím a že se takto připravují o přirozenou reklamu pro rostoucí cizinecký ruch, zdůrazňujeme, že ústřední úřady musejí naléhavě zasáhnouti, aby se pohraniční orgány konečně vhodně a ochotně chovaly k zimním hostům a aby se déle nerozumně nerušil vývoj cizineckého a turistického ruchu v horách.Ť

Zde jde tedy převážně o pohraniční okresy frýdlantský, liberecký, jablonecký, varnsdorfský a rumburský. Ale i se hřebenů Rudohoří docházejí tyto stížnosti. Tak byli v Moldavě, Cinvaldě a také na Klínovci zadrženi lyžaří, poněvadž prý nejeli po veřejných cestách, ačkoliv jest podstatou lyžařského sportu, že se jezdí po volných plochách, zvláště když pro sníh nelze vůbec poznati, kudy vede cesta. Všichni lyžaří jsou vybavení průkazy, denními výkazy pro překročení hraníc a řádnými pasy. I když se musí pohraničním a celním orgánům vyhraditi právo kontroly, lze jistě od nich žádati, aby toto právo vykonávaly méně trýznivě, a byly si při tom vědomy, že zimní sport nabyl ohromného hospodářského významu pro pohorské krajiny a že jeho ztěžování zle poškozuje nejen chudé pohraniční obyvatelstvo, nýbrž i zájmy státu.

Proto se podepsaní táží pánů ministrů financí a vnitra:

1.) Jste ochotni vyšetřiti tyto skutečnosti?

2.) Jste ochotni zvláštními výnosy vydati potřebné pokyny orgánům pohraniční finanční stráže a četnictva tak, aby cizinecký ruch a zvláště zimní sporty netrpěly přílišnou horlivostí pohraničních strážních orgánů?

V Praze dne 18. března 1930.

Dr Keibl, Matzner, dr Szüllö, Schubert, Knirsch, Krebs, dr Jabloniczky, Hokky, inž. Kallina, dr Schollich, Köhler, Geyer, Dobránsky, Fedor, Kasper, Nitsch, dr Törköly, dr Hassold, Horpynka, dr Hanreich, Simm, dr Holota, inž. Jung, Szentiványi.

306/IX.

Interpelace

posl. F. Ostrého, Václ. Hýbnera, A. Jiráčka a druhů

ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministrovi zásobování

o dovozu polského a maďarského chleba.

V poslední době docházejí nás zprávy o velkém množství prohlídek konaných zdravotními a lichevními úřady u našeho živnostnictva a obchodnictva.

Naproti tomu se nám však sděluje, že do republiky dováženo jest veliké množství chleba, který neodpovídá předpisům a zákonům o potravinách. Jest zaděláván nečistou, mnohdy zdravotně závadnou vodou, mouka rovněž neodpovídá předpisům, ba dokonce se v dovezeném chlebě našly věci odpor vzbuzující.

Bylo by jistě záhodno, aby ministerstvo zdravotnictví a zásobování věnovalo tomuto dováženému chlebu větší pozornost a bdělo nad zdravím konsumujícího obyvatelstva, nehledě ani k tomu, že tímto dovozem poškozováni jsou mlynáři, mistři pekařští a zaměstnané u nich dělnictvo.

Podepsaní táží se tedy pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a pana ministra zásobování:

Jsou jim případy tyto známy a jsou-li ochotni zostřenou kontrolou zameziti dovoz chleba obyvatelstvu škodlivého?

V Praze dne 21. března 1930.

Ostrý, Hýbner, Jiráček, A. J. Beneš, Vávra, Pekárek, Liška, Náprstek, dr Zadina, Pechman, Kočandrle, Horák, Janček, Machník, Najman, dr Staněk, inž. Žilka, Bistřický, Haupt, Teplanský, Blažek, Honzl.