Překlad příl. 1.

Komise pro stanovení hranice německo-československé.

Protokol

o stanovení hranice

mezi Německem a Československem

(úsek Ratibor a Leobschütz).

Provádějíc ustanovení článku 83 (odstavec 4 až včetně 8) mírové smlouvy mezi spojenými a sdruženými mocnostmi a Německem, podepsané dne 28. června 1919 ve Versailles, stanovila komise, složená z britského, francouzského, italského, japonského, polského a československého zástupce, hranici mezi Horním Slezskem a Československem v úseku ratibořském. Výsledek prací této komise jest uveden v "Protokole o stanovení hranice mezi Polskem a Československem, úsek Ratibor", který byl podepsán členy jmenované rozhraničovací komise dne 6. prosince 1920 v Opavě a jest se svými přílohami připojen k tomuto protokolu.

Konference Velvyslanců usnesením ze dne 20. července 1920 rozhodla, že v případě, že by následkem hlasování lidu v Horním Slezsku bylo území, ležící severně od hranice takto vedené, přiřčeno Německu, stanovená hranice stane se konečně platnou teprve po přezkoušení veškerých námitek, které by případně německá vláda vznesla proti stanovené hranici. V důsledku tohoto rozhodnutí a výsledku hlasování lidu v Horním Slezsku rozhodla se Konference Velvyslanců dne 1. března 1922 (rozhodnutí bylo sděleno generálním sekretariátem dne 8. března 1922), ustanoviti německo-československou komisi a pověřiti ji úkolem, aby podrobně prozkoumala námitky, přednesené německou vládou proti stanovení hranice mezi Horním Slezskem a Československem, urychleně přezkoušela vedení hranice a vzala při tom zřetel na ony námitky německé vlády, které by se komisi jevily býti oprávněnými. Této komisi měli náležeti komisaři hlavních spojeneckých mocností, československý komisař polsko-československé komise, s vyloučením polského komisaře v této komisi, jakož i komisař jmenovaný německou vládou.

Konference Velvyslanců vybídla dále tři rozhraničovací komise, německo-polskou, polsko-československou a německo-československou, aby se sešly k společné schůzi za účelem určení na místě samém společného bodu tří hranic Polska, Československa a Německa.

Konečně pověřila Konference Velvyslanců rozhodnutím, které uvedla ve známost dopisem generálního sekretariátu ze dne 30. ledna 1923, německo-československou komisi, aby určila onu část německo-československé hranice, která jest popsána v článku 83 (odstavec 2 a 3) smlouvy Versailleské a jest tvořena hranicí, jež před touto smlouvou rozdělovala správní obvody krajů Leobschütz a Ratibor, a to od bodu ležícího na této hranici ve vzdálenosti as 2 km jihovýchodně od Katscher až k bývalé hranici mezi Německem a Rakousko-Uherskem:

Členy německo-československé komise byli jmenováni:

vládou britské říše:

pan podplukovník CAREY, od ženijního vojska, jako komisař;

vládou francouzskou:

pan podplukovník UFFLER, od pěchoty, jako komisař;

vládou italskou:

pan podplukovník PELLICELLI, od hlavního štábu, jako komisař;

vládou japonskou:

pan major ANDO, od hlavního štábu, jako komisař;

vládou německou:

pan Dr GOEPPERT, zplnomocněný ministr, jako komisař;

vládou československou:

pan ingenieur ROUBÍK, odborový přednosta v československém ministerstvu veřejných prací, jako komisař.

Shora označení, v náležité formě zmocnění komisaři definitivně určili hranici mezi Německem a Československem v úsecích Ratibor a Leobschütz způsobem, jak v dalším popsáno. Major Ando, japonský komisař, zúčastnil se těchto prací až do 25. února 1923, v kterýžto den odešel z komise, řídě se příkazy své vlády, o nichž byl předsedající německo-československé rozhraničovací komise uvědoměn dopisem generálního sekretariátu Konference Velvyslanců ze dne 4. prosince 1922, připojeným v opise k tomuto protokolu.

Článek I.

Protokoly o sezeních německo-československé rozhraničovací komise, počtem 6, opatřené podpisy komisařů a jejich razítky, jsou obsaženy: ve sbírce dokumentů, která, trojmo vyhotovená ve francouzském jazyku, jest připojena k tomuto protokolu.

Článek II.

A. Úsek Ratibor:

Průběh hraniční čáry, stanovené v článku 83 (odstavec 4 až 6 včetně) smlouvy Versailleské a v roce 1920 polsko-československou rozhraničovací komisí určené, vymezníkované, zaměřené a popsané, doznal v následujících místech částečných změn, jež německo-československou rozhraničovací komisí byly schváleny (a to od východu na západ):

1. mezi hlavním mezníkem č. 8 a hlavním mezníkem č. 13 (kolonie Rakowiec);

2. mezi hlavním mezníkem č. 25 a hlavním mezníkem č. 42 (obec Owschütz);

3. mezi hlavním mezníkem č. 56 a hlavním mezníkem č. 63 (severozápadní část panství Neuowschütz);

4. mezi bývalým mezilehlým mezníkem č. 80/2 (nový hlavní mezník č. 81) a bývalým mezilehlým mezníkem č. 84/3 (nový mezilehlý mezník č. 84!4) severovýchodně od Chuchelné;

5. u hlavního mezníku č. 85 (přechod v úrovni železnice Chuchelná-Kranowitz);

6. mezi mezilehlým mezníkem č. 99/3 a mezilehlým mezníkem č. 100/2 (bezprostředně západně vesnice Klein-Peterwitz).

Tyto změny měly v zápětí pozměny na místě samém, pokud šlo o stanoviště a číslování hraničních znaků, osazených v roce 1920.

Vyžadovaly dále:

a) opravy listů hraniční mapy v měřítku 1:2500, vyhotovené v roce 1920, a příslušných k tomu dokumentů o vymezníkování a zaměření;

b) vyřazení listů hraniční mapy v měřítku 1:2500, vyhotovené v roce 1920, a příslušných dokladů o vymezníkování a zaměření;

c) vyhotovení nových listů hraniční mapy v měřítku 1: 2500.

B. úsek Leobschütz:

Hraniční čára, stanovená v článku 83 (odstavec 2 a 3) smlouvy Versailleské, byla rovněž určena, vymezníkována, zaměřena a popsána podle ustanovení tato smlouvy a podle směrnic pro rozhraničovací komise (schválených Konferencí Velvyslanců v zasedání ze dne 22. července 1920).

Článek III.

Hranice německo-československá jest popsána:

1. ve všeobecném popise hranice (úseky Ratibor a Leobschütz), který udává hlavní čáry polohopisného zaměření území a hranice obcí, přiléhajících ke hranici;

2. a) pokud jde o úsek Ratibor:

v podrobném popisu, jakož i ve výkazech o mezníkování a zaměření připojených k protokolu o určení hranice, podepsanému dne 6. prosince 1920, pokud přicházejí v úvahu ony části hranice, určené v roce 1920, které nebyly pozměněny německo-československou rozhraničovací komisi;

v nárysech, pokud přicházejí v úvahu ony části této hranice, které byly pozměněny. Tyto nárysy nahrazují podrobný popis, jakož i výkaz o mezníkování a zaměření; znázorňují půdorys přirozených i umělých útvarů v terrainu, jež hranice sleduje nebo s nimiž se setkává, stanoviště jednotlivých hraničních znaků ve vzájemném vztahu, úhly a délky stran polygonálního pořadu podél hranice, jakož i míry, kterými byly mezilehlé body hraniční čáry k tomuto pořadu geometricky připojeny a polohopisné zaměření území;

b) pokud jde o úsek Leobschütz:

v nárysech obdobných oněm, jež byly právě popsány. Nárysů jest 6 listů pro úsek Ratibor a 9 pro úsek Leobschütz.

Veškeré tyto dokumenty (úsek Ratibor a Leobschütz) jsou vyhotoveny ve třech exemplářích ve francouzském jazyku a jsou připojeny k tomuto protokolu.

Článek IV.

Hraniční čára jest v přehledné mapě v měřítku 1: 25.000, v hraniční mapě pro úsek Ratibor v měřítku 1: 2500 a v hraniční mapě pro úsek Leobschütz v měřítku 1: 5000 zakreslena černě a zvýrazněna barevnými proužky, a to na německé straně světlezelenými a na československé straně světle červeným proužkem. Přehledná mapa byla vyhotovena na podkladě opravené německé mapy v měřítku 1:25.000, do které jsou zaneseny jen hlavní mezníky.

Obsahuje 4 listy.

Hraniční mapa byla zaměřena přímo na místě. Pozůstává z 23 listů pro úsek Ratibor a z 5 listů pro úsek Leobschütz.

Na mapách jsou jména uvedena na německé straně v německém a na československé straně v českém jazyku.

Článek V.

Všeobecný popis hranice je vyhotoven ve třech exemplářích ve francouzském jazyce a jest podepsán komisary německo-československé rozhraničovací komise.

Přehledná mapa v měřítku 1:25.000 a hraniční mapy v měřítku 1:2500 a v měřítku 1:5000 jsou vyhotoveny ve třech exemplářích.

Listy přehledné mapy v měřítku 1:25.000 jsou podepsány německými a československými techniky, kteří provedli přezkoušení, a jsou ověřeny komisary zúčastněných mocností.

a) Úsek Ratibor:

Listy hraniční mapy v měřítku 1:2500, na nichž nebyly prováděny žádné změny, jsou opatřeny poznámkou červeně:

"Hranice přezkoušena aniž co měněno, v letech 1922/23 německo-československou rozhraničovací komisí"

a jsou podepsány komisary německo-československé rozhraničovací komise.

Listy hraniční mapy v měřítku 1:2500 a pozměněné dokumenty jsou opatřeny poznámkou červeně:

"změny předsevzaté v letech 1922/23 německo-československou rozhraničovací komisí na hraniční čáře určené v roce 1920 polsko-československou rozhraničovací komisí"

a jsou podepsány techniky, kteří změny provedli a ověřeny komisary německo-československé rozhraničovací komise.

Nové listy hraniční mapy v měřítku 1:2500, které byly vyhotoveny v letech 1922/23, jsou opatřeny podpisy zaměřením hranice pověřených techniků a jsou ověřeny komisary německo-československé rozhraničovací komise.

Listy hraniční mapy v měřítku 1:2500, jakož i za neplatné prohlášené dokumenty jsou opatřeny poznámkou červeně:

"Neplatné v důsledku změn, které na hranici, stanovené polsko-československou rozhraničovací komisí v roce 1920 byly předsevzaty německo-československou rozhraničovací komisí v letech 1922/23"

a pod ní připojeny jsou podpisy komisarů německo-československé rozhraničovací komise.

škrty, ke kterým daly podnět změny předsevzaté německo-československou rozhraničovací komisí na hranici stanovené v roce 1920 jsou v konečné dokumentaci hranice provedeny červeným inkoustem a ověřeny německo-československou rozhraničovací komisí.

Nárysy jsou opatřeny podpisy orgánů vedoucích technické práce, jakož i komisary zúčastněných mocností.

b) Úsek Leobschütz:

Listy mapy v měřítku 1: 5000 s kladem listů a nárysy jsou sloučeny v atlase. Každý list mapy, jakož i nárysů jest opatřen podpisy orgánů, vedoucích technické práce, a komisarů zúčastněných mocností.

Titulní list tohoto atlasu, připojený k němu motouzem a pečetí, jest opatřen podpisy komisarů německo-československé rozhraničovací komise.

Článek VI.

Sleduje-li hranice silnici nebo cestu, vodní tok nebo příkop, jest střední čára silnice nebo cesty ve vlastním smyslu, vodního toku nebo příkopu hraniční čarou s výjimkou částí silnic nebo cest, o nichž bylo učiněno zvláštní rozhodnutí.

Článek VII.

Užívání a udržování v předchozím článku zmíněných silnic nebo cest, vodních toků nebo příkopů, bude upraveno zvláštní úmluvou mezi oběma zúčastněnými státy. Tato úmluva bude zároveň upravovati dozírání nad hraničními znaky a jich udržování, jakož i veškeré jiné otázky právní povahy, které vzniknou určením hranice.

Článek VIII.

Na přání projevené komisí zmocněnci zúčastněných států byla dne 4. března 1924 v Opavě podepsána zvláštní úmluva o úlevách, které mají býti poskytnuty s jedné a s druhé strany při dopravě mezi Německem a územími, které se staly československými. Opis této úmluvy, ověřený komisary obou zúčastněných států, jest připojen k tomuto protokolu.

Článek IX.

Místní určení společného bodu tří hranic, Německa, Polska a Československa, bylo provedeno podle rozhodnutí Konference Velvyslanců ze dne 1. března 1922. Výsledek tohoto určení jest uložen v protokole o schůzi předsedů a zúčastněných komisařů německo-polské, německo-československé a polsko-československé rozhraničovací komise, odbývané dne 11. března 1923 v loveckém zámku Velké Gorziczky (Polsko).

Tento protokol jest s protokolem o sezení německo-československé rozhraničovací komise obsažen ve sbírce dokumentů zmíněných v článku I.

Článek X.

Komise, když se byla přesvědčila o tom, že mezníky jsou skutečně osázeny na místech, která jsou nejvhodnější k jasnému a trvalému vyznačení hraniční čáry a že jsou opatřeny nápisy, čísly a značkami, znázorněnými v tabulce, obsahující vzor pro opatření a označení mezníků,

když se byla přesvědčila o tom, že tři exempláře každého z dokumentů, připojených k tomuto protokolu, navzájem souhlasí,

a když ve smyslu svého rozhodnutí ze dne 14. března 1923 o převzetí přiznaných území každému ze států, projednala ratifikaci převzetí oběma zúčastněnými státy území jim přidělených usnesením komise ze dne 3. května 1923, uzavřela tento protokol.

Čemuž na svědomí podepsali shora jmenovaní komisaři tento protokol ve třech vyhotoveních ve francouzském jazyku a opatřili jej svými razítky.

Dáno v PRAZE dvacátého osmého března jeden tisíc devět set dvacet čtyři.

Podpisy.