Kolektivní smlouva nabyla v posledních létech nesmírného významu. Pronikl do každého hospodářského odvětví a do každého místa. Její ustanovení jsou dnes rozhodující pro velikou většinu všech zřízenců a dělníků v nejrůznějších soukromých podnicích, jestliže kolektivní smlouva přes to, že nabyla tak obrovského významu, nebyla u nás ještě zákonně upravena, jest to mezera v zákonodárství, již jest naléhavě nutno rychle a důkladně vyplniti, poněvadž dlužno uznati, že jest toho třeba z důvodů hospodářských, sociálních i právních.

Jestliže si právnické názory o provádění a plnění kolektivní smlouvy často odporují, zaviňuje to nynější právní stav, tedy nedostatek pevného právního základu. Této věci se nyní příliš často užívá, aby se prolomila ustanovení kolektivní smlouvy, aby se úmluvami s jednotlivci částečně z ní usmlouvalo, nebo aby se zaměstnavatelé úplně vyhnuli účinkům kolektivní smlouvy. Denně dochází k nejrůznějším porušováním sjednaných kolektivních smluv - ne že by to bylo vynuceno důvody, nýbrž pouze proto, poněvadž jednak nebyl zákonem ustanoven přímý právní účinek kolektivní smlouvy na jednotlivou pracovní smlouvu a jednak nebylo nikde jako donucovací opatření ustanoveno, že z kolektivní smlouvy nelze ničeho sleviti zvláštními úmluvami odporujícími tarifu. Ani předpisy § 114 b) živnostenského řádu a § 6, odst. 2 zákona o obchodních pomocnících, - jež jsou ostatně jediná ustanovení, která kolektivní smlouvě zjednala přístup do zákonodárství - nepřispívají podstatně k odstranění právní nejistoty. Po velmi bohatých zkušenostech, jichž jsme nyní nabyli, nelze pochybovati, že zachování kolektivní smlouvy nebo její vznik nesmí býti ponecháno na žádný způsob pouze uvážení a dobré vůli jednotlivce. Zákonnou úpravou všech otázek s tím souvisících nutno provésti se vším urychlením, utuženou formou k tomu cíli, aby se sjednání kolektivních smluv ulehčilo, a aby se sjednaným kolektivním smlouvám k jejich plnému spojení poskytl naprosto postačitelný právní základ.

Za poměrů, jaké nyní převládly, jest kolektivní smlouva sama s to, aby kolektivní smlouvě jednotlivého zřízence a dělníka skutečně dala sociální obsah. Není pochybnosti, že dosavadní ťsvobodaŤ sjednávati individuelní smlouvy pro jednotlivce jest jen pouhé zdání, poněvadž zaměstnavatel stále ještě může vůči jednotlivému zaměstnanci uplatňovati celou svou hospodářskou převahu. Přispívá-li právo sjednávati smlouvy individuelní pouze k tomu, aby jednostranně hájilo prospěchu hospodářsky silnějšího podnikatele, pak na druhé straně kolektivní smlouva jest určitě prostředkem, který uskutečňuje rovnoprávnost stran sjednávajících smlouvu. Poněvadž pak kolektivní smlouva zaručuje zaměstnancům příslušný vliv na vytváření vlastních pracovních a mzdových podmínek, přispívá podstatně k hospodářskému vyrovnání zájmových rozporů a proto také musíme kolektivní smlouvu označiti za cennou oporu sociálního míru. Neboť kolektivní smlouva - která jest přece zpravidla viditelným, společným projevem vůle obou smluvních stran - přispěje k zajištění pracovního a hospodářského míru více, než nějaké jiné opatření. Vysvítá z toho také nesmírný význam, jaký musíme přikládati vytvoření žádoucího práva, jímž se upravují kolektivní smlouvy.

Kolektivní smlouva zjednodušuje a sjednocuje pracovní podmínky; zmenšuje počet pracovních sporů a umožňuje jednotné užití různých pracovních zákonů. Kolektivní smlouva zažehnává mnohá nebezpečí, povstávající v hospodářském životě ze zájmového rozporu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a jest tedy podporou stálosti hospodářského procesu. Konečně umožňuje zaměstnancům, zřízencům a dělníkům skutečně spolurozhodovati ve vlastních životních otázkách. Všechny tyto přednosti a účinky kolektivní smlouvy ospravedlňují požadavek zpracovaný v tomto návrhu, aby kolektivní smlouva byla výstižně, pevně a zákonně upravena a podporována.

Tento požadavek není nikterak nový. Jeho vůdčí myšlenky zavdaly již před desetiletími podnět k podobným návrhům. Poukazujeme zde především na příslušnou anketu, kterou uspořádala stará vídeňská vláda v r. 1917, dále na návrh zákona téže vlády v létě 1918, z něhož lze již velmi zřejmě poznati úmysl, ustanoviti kolektivní smlouvu donucovací normou pracovní smlouvy. Příznačné jest také zajisté, že sjezd německých právníků, který se jak známo konal kdysi za vynikající účasti rakouských právníků v r. 1908 v podrobné zprávě vyslovil požadavek, aby byla opatřena právní základna pro kolektiv, smlouvu těmito slovy: ťTarifní (kolektivní) smlouvy potřebují zákonné úpravy, poněvadž jimi lze upravovati skoro všechny vztahy mezi kapitálem a prací, a tarifní smlouva zasahuje do převážné většiny živnostenského zákonodárství.Ť

Potřebu a dobrý účel zříditi právní základy pro kolektivní smlouvy uznávají nejen zaměstnanci a úřady zabývající se věcmi zaměstnaneckými nýbrž i široké vrstvy sociálně smýšlejících zaměstnavatel. Tato věc jest již dostatečně známa. Zde ji uvádíme pouze proto, že se mezi jiným tajemník liberecké obchodní a živnostenské komory ve schůzi živnostenského výboru této komory, konané dne 22. dubna 1921, vyjádřil ve své zprávě o zákonné úpravě kolektivních smluv takto: ťZákonnou úpravu kolektivní smlouvy můžeme pokládati zásadně za žádoucí.Ť Zástupci říšskoněmeckého dřevařského průmyslu prohlásili na příklad již před léty, že ťtarif (kolektivní smlouva) jest základem zdravého hospodářského životaŤ. Dva úsudky, které lépe než dlouhá slova stvrzují, že rozumní, vskutku střízliví podnikatelé nečiní žádných námitek proti vybudování právní úpravy kolektivní smlouvy, že dále námitky, uplatňované méně rozumnou částí podnikatelstva, nelze pokládati za věčně udržitelné.

Zvláště významného práva se má dostati navrhovaným dohodčím úřadům předpisem, že mohou platné kolektivní smlouvy prohlásiti úplně nebo z části za všeobecně závazné pravidlo. Zde rozhodoval úmysl proniknouti do oněch oblastí pracovních poměrů, které až dosud vědomě byly vyňaty z kolektivní úpravy, nebo jež z vesměs známých důvodů kolektivní smlouvy nemohly upravovati. Prohlášení za pravidlo jest tedy jakýmsi doplňkem ke kolektivní smlouvě, které povyšuje obsah kolektivní smlouvy pro všechny příslušné pracovní poměry na donucovací právní předpis. Prohlášením za pravidlo lze vytvořiti z platné kolektivní smlouvy všeobecnou platnou smlouvu, a to jak stran jejího místního oboru působnosti, tak také stran její platnost i osobní a věcné.

Pokud se při tom vykonává jakýsi nátlak, směřuje tento tlak podstatně stejnoměrně proti oněm zaměstnavatelům a zaměstnancům, kteří zdržují sjednání kolektivní pracovní smlouvy, rušivě působí na její obsah nebo vůbec maří její sjednání. Zaměstnavatelé a zaměstnanci, kteří nenáleží k žádnému odbornému sdružení, a kteří si nepřejí podříditi se kolektivní smlouvě prohlášené za pravidlo, jsou nuceni vzíti potom za základ kolektivní smlouvu. První podmínkou, aby kolektivní smlouva mohla býti prohlášena za pravidlo, jest, aby kolektivní smlouva po stránce věcné a místní nabyla převážného významu. Prohlášení za pravidlo se smí také vztahovati jen na takové pracovní poměry, které jsou stejného druhu s pracovními poměry, upravovanými kolektivní smlouvou. Nelze tedy mluviti o nějakém úředním nátlaku ve špatném sova smyslu. Mimo to třeba bráti zřetel, že prohlášení za pravidlo bude usneseno vždy jen po předchozím slyšení zúčastněných stran, které tedy budou jistě moci v pravém světle ukázati důvody mluvící pro prohlášení závaznosti a proti němu dříve, než bude prohlášeno. Dále budiž přihlíženo k tomu, že proti usnesení, jímž se ustanovuje pravidlo, lze podati odpor. Bude-li nyní ještě určeno, že se dohodčí úřad může prohlásiti za pravidlo jen při zvýšeném počtu přísedících zaměstnavatelů a zaměstnanců, dále, že dohodčí úřad jest povinen vyslechnouti odborníky a znalce, jsou tedy učiněna dostatečná zajišťovací a bezpečnostní opatření proti snad obávanému zneužití nebo přehmatům.

Na úředním nátlaku k uznání kolektivní smlouvy za pravidlo nemají nikterak na posledním místě zájem zaměstnavatelé. Pro sociálně smýšlející zaměstnavatele nebo ty, kdo přistoupili ke kolektivní smlouvě, musí býti jen vítané, jestliže zaměstnavatelé, stojící mimo smlouvu - nesjednávající kolektivní smlouvy většinou z nekalé soutěže - nátlakem budou donuceni, aby plnili tytéž určité nejmenší úkony.

Jak jsme se již zmínili, směřuje tento nátlak i proti zaměstnancům, poněvadž i oni budou donuceni smlouvou prohlášenou za pravidlo, aby plnili naprosto přesně určité nejmenší výkony. Čím dále pronikne kolektivní úprava pracovních poměrů, tím přesněji jest zaručeno zachovávání sjednaných kolektivních smluv. Je-li tedy kolektivní smlouva prostředkem k zachování sociálního a hospodářského míru, náleží táž vlastnost zvýšenou měrou i prohlášení za pravidlo. Dobře uvážený zřetel na zájmy veškerého hospodářství, a tím i na veškerenstvo, již sám sebou přikazuje zákonné zavedení pravidel.

Aby zákon chránil kolektivní smlouvu, jest nezbytně třeba vytvořiti zvláštní zařízení, zříditi dohodčí úřady. Úkolem dohodčích úřadů má býti, aby spolupůsobily při vyjednávání o sjednání nebo změně kolektivní smlouvy; dalším jejich účelem jest urovnávati spory z pracovního poměru. Vedle toho mají býti úřady spravujícími rejstřík a sbírky kolektivních smluv a působiti jako poradní činitelé a znalci.

Z návrhu lze poznati, že hlavní činností dohodčího úřadu má býti urovnávání sporů, to jest, především se má snažiti, aby vyslechna vzájemně strany, sprovodil se světa vypuklý pracovní spor smírným rozhodnutím Vyčerpal-li všechny prostředky smírné dohody, pak teprve vystoupí s plnou veřejnou právní autoritou dohodčího úřadu; donucení jest užíti teprve tam, kde není dobré vůle, aby se učinilo zadost právu a spravedlnosti.

Návrh se opírá o zkušenost, že morální autority nelze všude přivésti k platnosti, a ustanovuje tedy výslovně za zásadu, že se musí autorita opírat o jakási donucovací opatření proti stranám. V ostatním návrh vědomě vytýčil velmi široce hranice v nichž má dohodčí úřad vyvíjeti svoji činnost. Má se tím zříditi široká základna, na níž se zvláštním výsledkem lze pěstovati myšlenku vyrovnávání pracovních sporů po dobrém. Při organisaci dohodčího úřadu pomýšlí se na to, že dohodčí úřad nemůže a nesmí býti prohlašován za doménu té neb oné skupiny zájemníků, nýbrž že se musí opírati o důvěru všech účastníků. Pokud jest třeba vydati předpisy vymezující příslušnost dohodčího úřadu jako soudu, ponecháváme jejich úpravu nařízení, aby bylo lze pokud možno vyhověti všem potřebám.

Stojí za zmínku, že i myšlenka zřízení dohodčích komor má již mnohaleté dějiny. Kdyby byla konečně uskutečněna i v tomto státě, prospělo by to hospodářskému i sociálnímu životu.

Návrh činí opatření, aby se dohodčí úřad pokusil především o odklizení pracovních sporů po dobrém; pokud smírné řešení není možné, jest dohodčí úřad povinen vynésti rozhodnutí, jemuž lze podle stavu věci přiznati zákonnou účinnost. Má-li však dohodčí úřad dosíci vytčeného úkolu, jest také mezi jiným hlavním požadavkem, aby byla uznána zásada, že rozhodnutí jest právně závazné a lze je vymoci soudní exekucí. Rozhod nutí, která nemají právního podkladu, jak víme ze zkušenosti, provádějí se velmi často jen částečně anebo se vůbec neprovádějí.

Připouštíme ovšem, že prohlášení závaznosti jest zasáhnutím do svobodného rozhodování, dále, že vnucené rozhodnutí nemusí právě vždy přivoditi příznivé účinky. Zasahování a nátlaků se však nemůžeme zříci, pokud nejširší podnikatelské vrstvy budou úpravu pracovních podmínek a urovnávání pracovních sporů řešiti jako otázky surové moci, pokud však také bude hospodářský zájem jednotlivce stále ještě vědomě podřízen hospodářskému zájmu celku. Ostatně můžeme zde poukázati na předchozí poznámky o prohlášení za pravidla. Vysvětlivky tam podané se tykají většinou i rozhodnutí. Poznamenáváme po ze, že rozhodnutí budou projevem nejvyššího citu pro odpovědnost a že budou vynášena teprve po spravedlivé úvaze všech rozhodujících okolností.

Připojujeme zde ještě odůvodnění několika vysvětlivek k podstatným ustanovením návrhu. Z definice pojmu kolektivní smlouvy, jehož jsme použili, lze zřejmě poznati, že kolektivní smlouvy s právní účinností mohou sjednati s jedné strany jednotliví zaměstnavatelé nebo několik zaměstnavatelů nebo jejich odborná sdružení, s druhé strany pouze odborná sdružení zřízenců nebo dělníků. Právní účinnost kolektivních smluv ve smyslu tohoto zákona mají dále ještě úmluvy sjednané podle § 114 b) živnostenského řádu mezi společenstevní hromadou a pomocnickou hromadou, jakož i doplňky k platným kolektivním smlouvám, smluvené podle příslušných ustanovení zákona závodními výbory. Kolektivních smluv nemohou tedy s právní účinností sjednávati ani závodní výbory, ani celá osádka některého podniku (smlouva s firmou nebo obchodním domem), což jest nezbytné opatření, nemá-li býti z velmi průhledných účelů zabráněno, aby se zákonitá kolektivní smlouva vyvinula ve všeobecně platné právní pravidlo.

Jest nezbytně třeba, aby věcný, místní, osobní a časový obor platnosti kolektivní smlouvy byl přesně vymezen. Tím by se především dosáhlo, že by se napříště zamezilo mnoha sporům, vždy znovu vznikajícím z dosud mnohdy obvyklého nejasného a nepostačujícího znění smluvních podmínek.

Již po leta jest předmětem dalekosáhlých vývodů otázka, za jakých podmínek jest pokládati odborné sdružení zřízenců nebo dělníků za způsobilé ke sjednání tarifu. V návrhu navrhujeme, aby sjednati kolektivní smlouvy s právní účinností byly zmocněny jen ony zaměstnanecké organisace, 1. které jsou podle svých stanov oprávněny sjednati kolektivní smlouvy, 2. které mohou vykázati, že v závodě nebo hospodářském odvětví, jehož se smlouva přímo týká, mají své členy, 3. které hájí samostatně a nezávisle na vlivech zaměstnavatelů zájmy svých členů, 4. které neomezují svého členství pouze na jeden podnik a 5. které ve svých stanovách přesně uvádějí, kdo zastupuje odborné sdružení na venek. Účelem tohoto návrhu jest především vyloučiti ze sjednávání kolektivních smluv taková odborná sdružení zaměstnanců, která nelze považovati za nezávislá zájmová zastupitelstva zřízenců nebo dělníků. Směřuje jak proti tak zvaným ťžlutýmŤ organisacím, tak také proti závodním spolkům.

Za strany kolektivní smlouvy jest pokládati jednak jednotlivé zaměstnavatele nebo odborná sdružení zaměstnavatelů, jednak hospodářské organisace zaměstnanců. Jako smluvní strany mohou přistoupiti ke kolektivní smlouvě jen taková odborná sdružení zřízenců a dělníků, která plně vyhovují vpředu uvedeným podmínkám o způsobilosti sjednati kolektivní smlouvu. Beze všeho můžeme připustiti, aby ke kolektivním smlouvám, sjednaným mezi společenstevní hromadou a pomocnickou hromadou podle § 114 b) živnostenského řádu, mohla přistoupit i také odborná sdružení zaměstnanců. Stále a stále se vyskytující sporná otázka mezi organisacemi zaměstnanců má býti konečně odstraněna ustanovením, že k účasti na jednáních o sjednání kolektivní smlouvy a k účasti na kolektivní smlouvě jsou oprávněna všechna odborná sdružení zřízenců a dělníků, pokud vyhovují svrchu uvedeným podmínkám. Žádoucí jest také rozřešení otázky, jak účinkuje vystoupení z odborného sdružení na příslušnost ke kolektivní smlouvě. Rovněž tak jest třeba ustanovení pro případ, že podnik přejde do jiných rukou.

Vyhovuje pouhé praktické potřebě, žádáme-li, aby kolektivní smlouvy právně účinné bylo lze vyhotovovati jen písemně. Požadavek, že zaměstnavatelská organisace, která přistoupila ke kolektivní smlouvě, jest povinna přiložiti přesný seznam svých členů, netřeba zvlášť vysvětlovati. Poukazujeme jen na to, že se vložením tohoto ustanovení má napraviti zlo, které dosud velmi rušivě působilo. Při tom můžeme také poznamenati, že jednotlivé zaměstnavatelské svazy stále ještě odmítají oznámiti své členy a tím aspoň částečně maří účinnou kontrolu nad zachováváním platných smluv odborovými organisacemi.

Dohodčí úřad jest povinen spravovati rejstřík a sbírku kolektivních smluv, sjednaných v jeho místním oboru působnosti. Odborná sdružení zřízenců nebo dělníků jsou povinna uložiti u příslušného dohodčího úřadu kolektivní smlouvu podepsanou zástupci obou z účastněných stran. K tomuto exempláři jest přiložiti ověřený opis stanov zaměstnaneckých organisací, které přistoupily ke kolektivní smlouvě. Dohodčí úřad smlouvu přezkoumá, zapíše ji do rejstříku a tento svůj zápis veřejně vyhlásí. Veřejným vyhlášením se oznámí širším vrstvám platné sjednání kolektivní smlouvy.

Vedle tohoto úmyslu ode dne zápisu kolektivní smlouvy do rejstříku platí její ustanovení v oboru působnosti kolektivní smlouvy jako součástky každé pracovní smlouvy. Tedy všechny smlouvy jednotlivců, které budou sjednány v obvodu, kde platí kolektivní smlouva, jsou nezměnitelně vázány ustanoveními této smlouvy. Smlouvy jednotlivců se smějí tedy uchylovati od kolektivní smlouvy jen potud, je-li jejich obsah pro zaměstnance příznivější nebo upravuje-li věci, jich z kolektivní smlouva sama neupravila. Toto ustanovení má zásadní význam. Teprve jim bude napříště znemožněno, že podmínky kolektivní smlouvy, dosažené často po zdlouhavých vyjednáváních a úmorných rozkladech pozbývají ceny úmluvami s jednotlivci v neprospěch zřízence nebo dělníka. Zákon bez takového ustanovení by se musil již od počátku minouti svým účelem.

Sbírkou kolektivních smluv si shromažďuje dohodčí úřad základy, které mu budou stále více a více prospívati ve všech oborech jeho činnosti. Mezi jiným se objeví výhoda sbírek, jestliže dohodčí úřad plní svůj úkol jako úřad smírčí a úřad znalce.

Že kolektivní smlouvy ve zdejším zákonodárství nebyly ještě dostatečně upraveny, způsobilo, že se i dnes ještě názory o právní povaze těchto smluv daleko od sebe odchylují. Zvláště v nalézací praxi soudu se jeví, jak právní základy pro uplatnění kolektivních smluv jsou dosud nejisté. Navrhujeme tedy, aby bylo výslovně ustanoveno, že pro nároky z kolektivních smluv (a ovšem i z pravidel) lze soudně žalovati. Právo soudně vymoci splnění smluvené kolektivní smlouvy budiž poskytnuto odborným sdružením zřízenců nebo dělníků, která přistoupila ke kolektivní smlouvě. Tento návrh zamýšlí poskytnouti zaměstnaneckým organisacím podklad, aby sjednanou smlouvu při vedly přímo k plné platnosti.

Kolektivní smlouva pozbývá účinnosti uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Avšak není naprosto žádným pravidlem, že se doba platnosti smluv časově přesně omezuje vesměs již při jejím sjednání. Pokud smlouva sjednaná na neurčitou dobu neobsahuje jinakých ustanovení o výpovědi, mohou ji strany vypověděti kdykoliv, zachovajíce tříměsíční výpovědní lhůtu. O výpovědi budiž z velmi vysvětlitelných důvodů příslušný dohod čí úřad ihned vyrozuměn.

Aby se dostalo ochrany kolektivním smlouvám sjednaným při nabytí účinnosti tohoto zákona, musejí býti smlouvy do dvou měsíců po vyhlášení tohoto zákona předloženy příslušnému dohodčímu úřadu k zápisu do rejstříku kolektivních smluv a k veřejnému vyhlášení.

Všeobecně platná kolektivní smlouva se ustanoví tím, že dohodčí úřad již platnou kolektivní smlouvu, která nabyla po stránce věcné i místní zvláštního významu pro vytváření pracovních a mzdových poměrů pro její původní obor platnosti prohlásí buď zcela nebo z části za závaznou. V usnesení musí býti jednotlivě přesně ustanoven obsah, obor platnosti, počátek účinnosti a doba platnosti. Ustanovení za závazná prohlášená jsou sou částí každého pracovního poměru, který byl nebo bude sjednán v jeho oboru platnosti; jinými slovy: kolektivní smlouva prohlášená za pravidlo jest rozhodujícím i pro takové pracovní poměry, které jsou s poměry upravovanými kolektivní smlouvou podstatně stejné, jichž však kolektivní smlouva nemohla upraviti. Kolektivní smlouva prohlášená za pravidlo jest právně závazná, i když její ustanovení mezi jednotlivým zaměstnavatelem a jednotlivým zaměstnancem nebyla smluvena. Zvláštní úmluvy platí jen potud, přinášejí-li zřízencům nebo dělníkům výhody, nebo týkají-li se věcí, neupravených kolektivní smlouvou prohlášenou za pravidlo. Poslední věta odst. 1 §u 11 má umožniti, aby na př. nedělní a sváteční klid a ustanovení o zavírání krámů byla rozšířena i na podniky, nemající žádných zaměstnanců. To by mělo neobyčejný význam.

Za závazné lze vyhlásiti jen kolektivní smlouvy a to jen na návrh zaměstnavatelů nebo zaměstnanců nebo úřadu. Prohlášení za pravidlo jest stále hlouběji sahajícím úředním zasáhnutím do svobodného smluvního práva. Jest tedy jen samozřejmé, ustanovuje-li se v návrhu, že kolektivní smlouva jako svobodná dohoda stran má přednost před smlouvou prohlášenou za pravidlo. Tím se zabraňuje nebezpečí, aby se kolektivní smlouva prohlášená za pravidlo, která přece má jen působiti k jednotné úpravě pracovních smluv, jichž kolektivní smlouvy samy nemohou upraviti, - nestala ztrnulým donucovacím opatřením, po čemž nikterak nemůže toužiti ani zaměstnavatel ani zaměstnanec. Smlouvě prohlášené za pravidlo se lze tedy vyhnouti tím, že zúčastnění sjednají kolektivní smlouvu. Ostatně v návrhu se činí opatření, že proti usnesení dohodčího úřadu, jímž se smlouva prohlašuje za pravidlo, lze podati odpor.

O účelu zřízení rejstříku a sbírky kolektivních s mluv a smluv za pravidla prohlášených jest zbytečné zvlášť se šířiti. Počet, sídlo a obvod působnosti dohod čích úřadů nelze z pochopitelných důvodů ustanoviti jednou pro vždy zákonem, nýbrž musejí se přizpůsobiti různým potřebám. Před úpravou nařízením mají býti slyšeny všechny zúčastněné zájemnické skupiny. Dohodčí úřad se má dělit na komory. Každý dohodčí úřad musí míti aspoň jednu všeobecnou dohodčí komoru pro dělnické věci. Vedle této všeobecné komory, lze podle uplatňujících se potřeb zříditi odborné komory pro určitá živnostenská odvětví a druhy povolání. Dále z důvodů účelnosti se připouští zříditi zvláštní komory mimo sídlo dohodčího úřadu. (Příklad: Pro politický okres liberecký se zřídí dohodčí úřad. Tento dohodčí úřad bude míti podle návrhu jednu všeobecnou komoru zřízeneckou a jednu zaměstnaneckou. Dále se bude doporučovati zříditi zvláštní odbornou komoru pro textilní zřízence a pro textilní dělníky, pro kovodělné zřízence, pro kovodělné dělníky atd. Dále bude prospěšné zříditi v Chrastavě - tedy mimo sídlo dohodčího úřadu - zvláštní komoru pro zřízence a dělníky textilního průmyslu silně zastoupeného v Chrastavě a okolí.)

Dohodčí úřad či komory buďtež obsazovány přísně paritně přísedícími zaměstnavateli a přísedícími zřízenci a dělníky; tento požadavek nepotřebuje obšírného odůvodnění. Předsedu povolá ministerstvo sociální péče, a to po dohodě s ministerstvem spravedlnosti ze soudcovských úředníků, kteří stále ještě poskytují největší záruku nepředpojatého a nestranného úřadování. Předsedovi náleží rozhodující hlas. Přísedící zaměstnavatelé a přísedící zaměstnanci mají býti voleni. Ze známých důvodů a úvah nelze doporučovati prosté povolání jmenováním.

Za samozřejmé musíme pokládati, že přísedící zaměstnanci musejí býti - chráněni proti pronásledování pro jejich činnost u dohodčího úřadu. V návrhu se proto činí opatření, že zaměstnavatelé a jejich zástupci nesmějí zaměstnancům při přejímání anebo zastávání jejich úřadu křivditi. I když stěží bude lze dosíci úplné ochrany přísedících zaměstnanců, přece bude lze navrhovaným ustanovením vždy zabrániti nejrozsáhlejší měrou neoprávněnému pronásledování.

Řízení před dohodčími úřady jest zahájiti na návrh strany nebo úřadu, jestliže se v návrhu žádá, že předseda dohodčího úřadu může zahájiti činnost při stávkách a výlukách z úřední moci, pak vycházíme při tomto požadavku z toho názoru, že by se samostatným zasáhnutím předsedy dalo v mnoha případech zabrániti použití nejostřejších prostředků hospodářského boje mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Jest všeobecně známou skutečností, že spory z pracovního poměru nesnesou zdlouhavého projednávání, mají-li býti sprovozeny se světa smírně rozhodnutím. Z toho důvodu tedy žádáme, aby řízení bylo pokud možno urychleno, zvláště tehdy, kdyby znesvářené strany pomýšlely na výluku nebo stávku. Jednání za všech okolností budiž ústní. Má-li se konati veřejně, ponecháváme rozhodnutí v každém jednotlivém případě. Bezpodmínečně však musíme trvati na tom, aby se sporné strany mohly dáti zastupovati svými stálými zástupci svých odborných sdružení a to bez zřetele, zda spornou stranou jest jedna osoba nebo zda jest to několik osob. Návrh neřeší otázky, do jaké míry jest spoji i volné smírčí soudy stanovené dosud kolektivními smlouvami (také smírčí výbory, tarifní komisi a jak se všechny jmenují) s dohodčími úřady. Otázku necháváme proto nerozřešenou, poněvadž dosavadní zkušenosti se smírčími úřady, ustanovenými podle kolektivních smluv, naprosto nepostačují, aby se mohla na dlouhou dobu provésti jednotná úprava, odpovídající skutečným potřebám. Podrobně vyličovati potřebu, zříditi vrchní dohodčí úřad jako nadřízený úřad a odvolací stolici pro různé dohodčí úřady, jest zbytečné. Jeho složení má všeobecně odpovídati složení dohodčích úřadů. Jeho obor působnosti a odpovědnost úzce s ním související, vyžadují ovšem pečlivé volby úředníků, kteří budou vysíláni spravovati nejvyšší dohodčí úřad a jeho odborné komory.

Dohodčí úřady si představujeme jako zřízení sociálně-právní povahy, k trvalé ochraně životních zájmů hospodářsky slabých zaměstnanců. Touto vlastností odůvodňujeme žádost, aby útraty, spojené s řízením před dohodčím úřadem, celé nesl stát, jakož aby kolkovné a poplatky nebyly vybírány.

V Praze, dne 31. ledna 1930.