Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

209.

Interpelace:

I. posl. inž. Junga, Geyera a druhů vládě o změně kvalifikačních předpisů státních zaměstnanců, státních dělníků, zaměstnanců státních závodů a podniků, zvláště po stránce jazykové,

II. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí o neudržitelných poměrech u celního úřadu v Karlových Varech,

III. posl. Neumeistra, Jurnečkové, Polacha a druhů min. zemědělství a vnitra o poskytnutí naprosto nepatrné podpory postiženým živelní pohromou v městě Divišově a okolí,

IV. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o ministerském výnosu o nahlížení do spisů,

V. posl. dr. Schollicha a druhů min. financí o prodeji závodů "Primalit" v Olomouci.

VI. posl. dr. Schollicha, Matznera a druhů min. národní obrany, že pytlačící voják zastřelil v Gräfenbergu lázeňského hosta,

VII. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o docházce absolventů vyšších průmyslových škol na vysoké školy,

VIII. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra, že se pronásledují lidé nosící stejný úbor, zvláště hnědé košile,

IX. posl. Kaspera a druhů min. soc. péče, aby pro nýrský okres na Šumavě byla opět zřízena vlastní nemocenská pojišťovna,

X. posl. Stříbrného, dra Perglera, Gajdy a druhů min. zahraničních záležitostí o odsouzení a věznění železničáře Pechy v Maďarsku,

XI. posl. Hrušovského, Mikuláša a druhov min. predsedovi, min. zemedelstva a min. spravedlnosti o prevádzania lesnej reformy na východnom Slovensku.

XII. posl. Seidla, Brodeckého, Tayerle a soudruhů vládě republiky Československé o předložení zákonné osnovy o "Jubilejním fondu" pro státní zaměstnance,

XIII. posl. Seidla. Tayerle a soudruhů min. vnitra o vyplácení mimořádných odměn kancelářským zaměstnancům, pověřených zapisováním při schůzích okresních výborů a okresních zastupitelstev,

XIV. posl. Seidla, inž. Nečase a soudruhů min. veřejných prací o systemisaci služebních míst kancelářského personálu ústředního inspektorátu pro službu cejchovní v Praze.

XV. posl. dra Daňka, Adámka, Sedláčka a druhů min. financí o zamýšleném zrušení berních úřadů v místech, kde není berní správa,

XVI. posl. Štětky a soudruhů vládě o persekučním přemístění železničního zřízence Jana Belaye,

XVII. posl. A. J. Beneše a druhů předsedovi vlády o zřizování státních tiskáren,

XVIII. posl. Neumeistra, Jaši, Hummelhanse a soudr. min. nár. obrany o exekučním zabavení legionářských doplatků choromyslného invalidy legionáře Františka Polesného z Prahy VII.,

XIX. posl. Richtera, Langra, Sladkého, dr. Stránského a druhů min. školství a nár. osvěty o umístění měšťanských škol v Březové na Moravě a o stavbě školní budovy,

XX. posl. Neumeistra, Polacha, Fr. Svobody a soudr. min. vnitra o zamítnutí žádosti o licenci biografickou místní skupině Družiny čsl. válečných poškozenců v Brněnských Ivanovicích.

XXI. posl. Zeminové, Pechmanové-Klosové, Šmejcové a druhů vládě pro soustavné porušování rovnoprávnosti žen, Ústavním zákonem slavnostně zaručené,

XXII. posl. Hokkyho a druhov min. zahraničia o uvolnení urbariálného lesa obcí Černý Ardov a Tekovo,

209/I. (překlad).

Interpelace

poslanců inž. R. Junga, J. Geyera a druhů

vládě o změně kvalifikačních předpisů státních zaměstnanců, státních dělníků, zaměstnanců státních závodů a podniků, zvláště po stránce jazykové.

V jednotlivých odvětvích finančního odboru, zvláště ve službě daňové, ozývají se stížnosti, že úředníci německé národnosti jsou již několik let kvalifikováni pro nedostatečnou znalost státního jazyka "méně přiměřeně" nebo dokonce "nepřiměřeně".

U převážné většiny těchto tak kvalifikovaných úředníků, lze však zjistiti, že vyjma posudku státního jazyka, všechny ostatní body kvalifikačního popisu jsou zapsány vesměs "dobře" nebo "velmi dobře".

Tedy jedině posudek jediného bodu kvalifikace působí na celkovou kvalifikaci, že zní "méně přiměřeně" nebo "nepřiměřeně".

Takovýto vliv jediného bodu na celkový posudek kvalifikace zdá se přece jen příliš dalekosáhlý.

Služební pragmatika pro státní zaměstnance ustanovuje v oddílech jednajících o kvalifikaci, že jednotlivý nepříznivý bod může snížiti celkový posudek kvalifikace nejvýše o jeden stupeň.

Celkový posudek "méně přiměřené" nebo "nepřiměřené" byl a jest ustanoven jistě jen pro takové úředníky, jejichž služební výkony neodpovídají určitému průměru, nebo o jejich důvěryhodnosti lze pochybovati.

Skutečně není také řádného důvodu, aby se této zásadě zákona ve služební pragmatice dával jiný význam.

Sama nedostačující znalost státního jazyka při jinak naprosto "dobré" nebo dokonce "velmi dobré" kvalifikaci nemůže a nesmí míti takový účinek, aby všeobecnou služební schopnost úředníka snížila a úředníky tak těžce poškodila, jak se to dnes ve skutečnosti děje.

Nedostatečná znalost státního jazyka nemá také na pracovní výsledek jednotlivého úředníka takového vlivu, aby jej bylo lze označiti jako "méně přiměřený" nebo "nepřiměřený". Z nedostatečné znalosti státního jazyka může sice vzniknouti jistá potíž ve výkonu služby, ale tato potíž netýká se naprosto věci, tedy služby, nýbrž výhradně osoby.

V tomto případě bude se však úředník tím spíše snažiti, aby dosáhl onoho výsledku svého pracovního výkonu, který se ovšem musí žádati.

Že toto tvrzení jest správné, dokazuje skutečnost, že většina těchto úředníků jest po léta pověřena přes nedostatečnou znalost státního jazyka rozsáhlou, důležitou a odpovědnou úřední činností a že ji také bezvadně obstarává.

Nedostatečná znalost státního jazyka může tedy působiti snad nějaké obtíže osobě, nemůže však naprosto míti vlivu na jakost a množství vykonané práce.

Dále musí býti uváženy také všechny ony okolnosti, které zabránily úředníkům, aby si osvojili náležitou znalost státního jazyka, anebo které mu to znemožnily.

Jak známo, jest mnoho lidí, kteří nemají naprosto žádných jazykových vloh a kteří při nejlepší vůli a s největší pílí nemohou se naučiti některému jazyku nebo jej ovládati, jak by bylo žádoucno.

Kde není takového důvodu, mohou však totéž způsobiti také jiné okolnosti, na příklad přetížení ve službě, rodinné poměry atd. Jistě není těžké zjistiti, zda v určitých případech takové překážky jsou. Kde však takové překážky jsou, jest jistě příkazem lidskosti postupovati umírněně.

Z následků uvedené diskvalifikace jest však pro úředníky nejhorší ten, že nepostupují do vyšších platových stupnic, zvláště v době, kdy se všeobecně uznává, že platové poměry státních zaměstnanců jsou nedostatečné.

§ 16 nových platových zákonů ustanovuje však o vyloučení a odkladu zvýšení platů, že mají platiti dosavadní předpisy. Služební pragmatika však praví, že postup do vyšších platů nenastává za ona léta, kdy kvalifikace zní "méně přiměřeně" nebo "nepřiměřeně", takovéto ustanovení zákona může však při trvalé diskvalifikaci někdy pro vždy vyloučiti dosažení vyšších platových stupnic.

Toto ustanovení bylo však pojato do služební pragmatiky v jiné době, za jiných poměrů. Tenkráte bylo toto ustanovení učiněno jistě jen proto, aby byl potrestán nedostatečný služební výkon. Nelze-li však zjistiti takovéhoto nedostatečného služebního výkonu, jest odklad v dosažení vyšších platových stupnic nespravedlivý, právě tak jako jest diskvalifikace z jediného důvodu - z nedostatečné znalosti státního jazyka - příliš krutým opatřením.

Sama služební pragmatika nemá ustanovení o delším trvalém zvýšení platů, neboť § 94 zní doslovně:

"K vyloučení z postupu do vyšších platů lze odsoudit nejvýše na tři roky".

Jestliže sám trest za disciplinární přestupek - snížení platu - má zůstati omezena na tři léta, nelze pochopiti, proč při jistě lehčím případě diskvalifikace, již lze zajisté označiti jako spornou, při jinak dobrém služebním výkonu, mělo by nastati trestní opatření časově neomezené.

Podepsaní táží se panů ministrů:

1. Jest vláda ochotna upraviti kvalifikační řízení tím způsobem, aby při prokázaném průměrně dobrém služebním výkonu celkový posudek kvalifikace nesměl zníti ani při nedostatečné znalosti státního jazyka hůře než "dobře"?

2. Jest vláda ochotna všem úředníkům při jinak dobré kvalifikaci prominouti i za uplynulá léta dosavadní následky diskvalifikace, vyslovené z důvodů jazykových?

V Praze, dne 13. února 1930.

Inž. Jung, Geyer,

dr. Szüllö, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Fedor, Hokky, Szentiványi, dr. Holota, Nitsch, dr. Törköly, dr. Keibl, dr. Hanreich, inž. Kallina, Knirsch, Köhler, Krebs, Kasper, Schubert, Horpynka, dr. Hassold, Matzner, Simm, dr. Schollich.

 

209/II. (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministru financí

o neudržitelných poměrech u celního úřadu v Karlových Varech.

Karlovarské obchodní gremium líčí poměry u karlovarského celního úřadu takto:

"Po mnoho lez karlovarští kupci prosili na příslušných místech, aby nesnesitelné poměry, způsobené nedostatečnou budovou hlavního celního úřadu v Karlových Varech, byly konečně napraveny stavbou vhodné budovy pro celní úřad.

Hlavní celní úřad v Karlových Varech, třída prof. Lösla, v němž jest umístěna i poštovní expositura, nevyhovuje nikterak dnešním požadavkům. Odbavování zboží protahuje se často několik dní. Zasilateli obstarávajícímu vyclení není možno jednoho dne sběhati všechny expositury zdejšího hlavního celního úřadu, jak ukazuje tento příklad:

Na horním nádraží jest vagon s nějakým zbožím, dále jest na dolním nádraží zásilka strojů o váze 500 kg a konečně zásilka kusového zboží o váze 100 kg. Tyto tři zásilky mohly by býti zcela snadno odbaveny jedinou celní intervencí, kdyby se všechno zboží projednávalo v jednom celním úřadě. V tomto případě musí celní deklarant vyclíti nejprve vagonovou zásilku na horním nádraží, ke kterémužto účelu úředník s deklarantem musí vyjíti na slepou kolej. Po odbavení této zásilky musejí celní deklarant a jeden celní úředník z expositury na horním nádraží jíti na dolní nádraží, aby tam vyclili zásilku, nacházející se na dolním nádraží, která, jelikož váží více než 500 kilogramů, nepřeváží se do hlavního celního úřadu v Karlových Varech. Z dolního nádraží musí se celní deklarant k odbavení došlé zásilky kusového zboží odebrati do hlavního celního úřadu, aby tam mohl tuto zásilku vyclíti, při čemž se častěji stává, že zásilka nebyla ještě převezena do hlavního celního úřadu.

Pro tuto zvláštní manipulaci musí příjemce zboží platiti dvojnásobné dovozné. Naprosto nehledě k tomu, místnosti v karlovarském celním úřadu jsou pro velký obrat zboží tak nedostatečné, že se zboží hledá po celé hodiny, čímž kupec zase jen ztrácí a peníze.

I při vyclívání malých poštovních balíčků, zásilek jako vzorků bez ceny a pod. dochází často k velkým mrzutostem, poněvadž se příjemci teprve po několikahodinném čekání oznámí, že mu jeho balíček bude vydán teprve druhého dne. I podobným neužitečným mrháním času působí se obchodníku velké ztráty.

Nechť se přihlíží k tomu, že Karlovy Vary jsou mezinárodními světovými lázněmi, že Karlovy Vary dlužno považovati za středisko západočeského obchodu a že hospodářský význam Karlových Varů musí býti přiměřeně hodnocen. Nedostatečné místnosti v karlovarském hlavním celním úřadě poskytují však také každoročně stále znovu podnět k četným stížnostem lázeňských hostí. Každá lázeňský host, jenž dostane balíček ze své vlasti, a to se stává velmi často, musí často čekati celé dny, než se mu jeho balíček vyclí. Tyto poměry jsou nedůstojné lázní takového významu jako Karlové Vary.

Nelze očekávati, že by se poměry změnily nástavbou nebo přístavbou k nynější budově celního úřadu v Karlových varech. Poměry mohou se zlepšiti jen, zřídí-li se vlastní budova celního úřadu na horním nádraží a zřídí-li se uprostřed města expositura pro vyclívání poštovních zásilek.

S hlavním celním úřadem mělo by se zříditi i celní svobodné skladiště, jelikož v Karlových Varech není a takové zboží musí býti uskladněno v pohraničních stanicích.

Kdyby státní úřady měly přiměřeně vyhověti přáním kupců, měl by se v zájmu lázeňského místa Karlových Varů a jeho významu jako nejdůležitějšího obchodního místa v západních Čechách dáti podnět i k tomu, aby karlovarský hlavní celní úřad II. třídy byl proměněn v hlavní celní úřad I. třídy."

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten tyto neudržitelné poměry napraviti a plně dbáti oprávněných požadavků karlovarského obchodního gremia?

V Praze, dne 14. února 1930.

Inž. Kallina,

Horpynka, dr. Hassold, dr. Schollich, Hokky, Szentiványi, Nitsch, Fedor, dr. Törköly, dr. Holota, Krebs, Simm, Köhler, Knirsch, Schubert, inž. Jung, Kasper, Geyer, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö.

 

209/III.

Interpelace

poslanců Fr. Neumeistra, Marie Jurnečkové, Jakuba Polacha a soudruhů

ministru zemědělství a vnitra

o poskytnutí naprosto nepatrné podpory postiženým živelní pohromou v městě Divišově a okolí.

Dne 4. července 1929 postiženo bylo město Divišov a okolí značnou živelní katastrofou, která zničila téměř všechnu úrodu nejen na poli, ale i na stromech. Místní komise v Divišově předložila okresnímu úřadu v Benešově protokoly škod tamním zemědělcům i sadařům krupobitím dne 4. července 1929 způsobených i s příslušnými návrhy na poskytnutí nouzových podpor poškozeným. Při doporučení na poskytnutí nouzových podpor ovládána byla místní komise snahou, aby podle rozsahu pohromy s vylíčením vyšetřeného stavu každé hospodářské jednotky v obci a podle pravdy a skutečnosti dopomohla k nejnutnějšímu kvantu obilím pro zimní a jarní setbu a vedle toho i hmotnou pomocí peněžitou k odvrácení bídy a hladu v obci.

Vynesením okresního úřadu v Benešově ze dne 10. prosince 1929, číslo 41.446, kterým sděluje se, že pro 33 zemědělců povoluje se nouzová nepatrná podpora Kč 6.000.-, zatím co 167 rovněž poškozených bylo úplně opomenuto. Uvedené působí tak drtivě, že vnucuje se přesvědčení, že nebylo návrhu místní komise vůbec dbáno a že sborové usnesení okresní komise podpory nouzové rozdělující státi se mohlo jenom na základě nesprávných informací. Není možným vzhledem k zuboženému stavu tamního lidu pominouti rozhodnutí mlčením a pokládáme za nejvýš nutno dovolávati se opravy usnesení okresní komise a žádati, aby z prostředků dosud po ruce jsoucích byla nouzová podpora postiženým zmnohonásobněna. Okresní komise nedbala návrhů komise místní k odhadu škod katastrofou způsobených. A působí divným dojmem, pakli některým obcím při 25% až 40% poškození naturálního výnosu při mnohem menší, ba poloviční plošné výměře než má Divišov při stejných podmínkách hospodářských, dostalo se podpory 2 až 3 násobné.

Osevní plocha Divišova činila ca 759 ha, poškození bylo 90 až 100%ní a činil úbytek naturálního výnosu ca 1,500.000.- (škody) a protože tamní českomoravské vysočině nebyly pícní jetele a sena v den katastrofy sklizena, zničilo krupobití i pícniny a oklestilo ovocné stromy v sadech i stromořadích. O tom přesvědčili se povolaní činitelé z úředních i zákonodárných sborů. Udělená podpora Kč 6.000.- pro celou obec je nepatrná a poškození nemají možnosti zaopatřit si obilniny ani na setí, poněvadž pojištění v největším počtu případů naprosto nestačilo ani na osev podzimní a jarní. Tamní zemědělci nemají ovšem z čeho uhrazovat nejnutnější potřeby denního života a situace tamních zemědělců je kritická již proto, že dřívější kvetoucí průmysl tkalcovství, semenářství, vývoz dobytka zanikly a stav živnostenský a dělnický, odvislý od výroby zemědělské, hyne.

Vzhledem k všem těmto uvedeným okolnostem a vzhledem k bídnému postavení tamního občanstva a zemědělců a hlavně pak určení naprosto nepatrné podpory Divišovu a okolí na katastrofální poškození táží se podepsaní:

je panu ministru zemědělství a vnitra známo, jak nepatrné podpory dostalo se občanům a zemědělcům v Divišově na způsobenou škodu živelní pohromy?

je pan ministr zemědělství a vnitra ochoten nechat vyšetřiti a přezkoumati důvody, proč dostalo se tak nepatrné podpory živelní pohromy v Divišově postižených?

je pan ministr zemědělství ochoten poskytnouti podstatně vyšší podpory postiženým v Divišově a tímto opatřením omezit alespoň částečně bídu a nedostatek tamních občanů a zemědělců?

V Praze, dne 17. února 1930.

Neumeister, Jurnečková, Polach,

Srba, inž. Nečas, F. Svoboda, Stivín, Husnaj, Kučera, Klein, dr. Macek, Chalupník, Jaša, Vácha, Remeš, dr. Winter, Chobot, Tayerle, Biňovec, Nový, Pik, Hummelhans, Hampl.

 

209/IV. (překlad).

Interpelace

poslance E. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o ministerském výnosu o nahlížení do spisů.

Ministerstvo školství a národní osvěty vydalo nedávno všem zemským školním radám velice zvláštní výnos a přikázalo, aby jej oznámily i všem podřízeným okresním školním výborům. Tento výnos zní:

"Nepřípustné podávání zpráv

a nahlížení do spisů.

Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 19. listopadu 1929, č. 3835/pres. oznámilo presidiu zemské školní rady, že některé strany při návštěvách u vyšších úřadů (stolic) v oboru působnosti ministerstva školství a národní osvěty ve věcech, o nichž rozhodovati jest vyhrazeno výlučně těmto úřadům, projevují podrobnou znalost návrhů, jež zčinily podřízené úřady, školy a ústavy. Nevyhoví-li vyšší stolice v jejich věci přes příznivé stanovisko nižších úřadů, škol a ústavů, pak jsou proti ní zaujati, nemají dokonce důvěry v její rozhodování a hledají nepříslušná zakročení atp.

Zmíněné informace o podaných návrzích dostávají strany zpravidla u úřadů, škol a ústavů buď ústně od přednostů, správců a ředitelů, nebo tím, že nahlížejí do spisů. Ale oba způsoby informování příčí se povinnosti zachovávati služební tajemství. Takové podávání zpráv, na něž ostatně strany nemají naprosto právního nároku, podkopává autoritu vyšších stolic a není přípustné. - Proto není dovoleno vůbec podávati informace stranám."

Žijeme v době demokracie, kde dospělý lid má se živě účastniti správa státu, ba dokonce jest povolán rozhodovati o jeho osudu. Úředníci mají v mezích této demokracie obstarávati věci státu a provádějíce je, mají se držeti jen platných zákonů. Při projednávání spisů i v osobních věcech nemá se teda nic ukrývati, nic, co by se nemělo dostati na denní světlo. Jen ten úředník bude se obávati, aby se nenahlíželo do spisů, který se při svém rozhodování řídil nikoliv právem, nýbrž osobními, národními nebo šovinisticky jednostrannými pohnutkami.

Z tohoto výnosu dýše předbřeznový policejní duch a nehodí se již do dnešní demokratické doby. Neboť autorita úřadů opírá se o důvěru obyvatelstva, že úřední činnosti a rozhodnutí jsou spravedlivá, nemůže tedy býti posílena papírovou ochranou.

Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten naříditi, aby tento zpátečnický výnos byl ihned odvolán a aby úředníci ministerstva byli lépe poučeni o duchu demokratické doby a o úřednické autoritě?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr. Schollich,

Geyer, Knirsch, dr. Keibl, inž. Jung, Schubert, Kasper, Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Nitsch, Köhler, dr. Hassold, dr. Törköly, Horpynka, Krebs, Simm, dr. Holota, Hokky, Fedor, Dobránsky.

 

209/V. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrovi financí

o prodeji závodů "Primalit" v Olomouci.

Český časopis "Pozor" oznamoval v těchto dnech, že námitky českých časopisů proti zamýšlenému prodeji závodů "Primalit" v Olomouc-Nových Sadech Moravskou bankou byly úspěšné. Na pokyn z ministerstva financí Moravská banka přerušila jednání se skupinou Oberleithnerovou a zahájila porady s družstvem pokrývačů, které převezmou závody "Primalit" a pod vedením Obranského je bude dále vésti. Časopis prohlašuje dále, že stát musí dáti svůj souhlas ku prodeji průmyslového podniku nebo jakéhokoliv majetku, majícího vyšší cenu než 10 milionů Kč. Poněvadž závody "Primalit" se oceňují na 11 milionů, užil stát svého práva a zakročil u Moravské banky, aby tento zamýšlený prodej Němci byl zmařen.

Tolik oznamuje časopis.

Podepsaní táží se podle této novinářské zprávy, zdali ministerstvo financí v tomto případě skutečně zasáhlo a prodej znemožnilo, dále zdali stát užívá svého vlivu při změně držebností přes 10 milionů a o jaká ustanovení zákona se to opírá?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr. Schollich,

Horpynka, Geyer, Knirsch, Kasper, Schubert, dr. Keibl, dr. Hassold, Krebs, Simm, inž. Jung, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky, dr. Jabloniczky, Hokky.

 

209/VI. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. E. Schollicha, Matznera a druhů

ministrovi národní obrany,

že pytlačící voják zastřelil v Gräfenbergu lázeňského hosta.

Opavský časopis "Deutsche Post" uveřejnil dne 31. ledna tuto zprávu:

"Gräfenberg-Frývaldov, 30. ledna. - Pytlačící voják zastřelil lázeňského hosta. - Zcela neuvěřitelný případ stal se v lázeňském místě Gräfenbergu. Dne 29. ledna asi v půl čtvrté odpoledne vyšel si berní úředník Vojtěch Beneš z Prahy, který zde prodlévá na léčení, na procházku do blízkých lesů. Když byl tam, kde se cesta k prameni krále Karla odděluje od cesty do Česká Vsi, padl náhle výstřel a koule zasáhla lázeňského hosta do plic. Zranění jest tak těžké, že nešťastník sotva vyvázne životem. Jak bylo zjištěno, jest pachatelem Antonín Klein od hraničářského praporu č. 7., jenž jest částečně ubytován v Gräfenbergu. Tento vojín - nikdo by to nepovažoval za možné - vyšel si za bílého dne pytlačiti a jistě chybil se cíle nebo považoval lázeňského hosta, kráčejícího cesto, za zvěř. Jistě se tento neslýchaný případ hodí právě k tomu, aby vrhl křiklavé světlo na poměry v tomto státě. Jak se může vojín vzdáliti z kasáren s puškou a náboji za bílého dne, kdy mužstvo obyčejně jest zaměstnáno. Tento případ však ukazuje i to, že vojenská správa musí konečně z lázeňského místa Gräfenbergu odvolati ubytované vojsko. Všechna příslušná místa již o to žádala, ale dosud marně. Snad tato veskrze tragická věc přispěje k tomu, aby se vojenská správa stala konečně jednou ochotnější k požadavkům lázeňských hostů a obyvatelů gräfenberských a aby uznala, že lázeňské místo, navštěvované hlavně nervově chorými, není pravým místem pro vojenské ubytování se všemi jeho nepříjemnostmi. O tomto případě promluví se jistě i ve sněmovně, kde se pak důrazně bude moci žádati, aby ubytované vojsko z Gräfenbergu bylo odvoláno.

Tyto vývody jsou veskrze správné a případné, že totiž vojsko nepatří do lázeňského místa, ba že přímo těžce poškozuje lázeňský provoz a lázeňské správy to zdůrazňovaly již po léta a při každé příležitosti, dosud bohužel marně.

Podepsaní žádají nyní, aby na základě vylíčeného případu vojenská správa vážně se zabývala tímto veskrze oprávněným přáním lázeňských míst a táží se pana ministra národní obrany, je-li ochoten naříditi, aby posádky byly co nejdříve z lázeňských míst přeloženy?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr. Schollich, Matzner,

Horpynka, dr. Hassold, Krebs, Geyer, Simm, inž. Jung, Knirsch, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, Schubert, Köhler, Kasper, dr. Keibl, Hokky, Fedor, Dobránsky.

 

209/VII. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Schollicha a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o docházce absolventů vyšších průmyslových škol na vysoké školy.

Absolventům vyšší průmyslové školy jest po několik let přístup na technickou vysokou školu tak velice ztížen, že lze mluviti skorem o uzavření technické vysoké školy pro tyto absolventy. Při tom ti z nich, kteří byli přijati na vysokou školu, jsou razítkem "Žák průmyslové školy" na výkazu studií vyznačeni pro celou dobu svých akademických studií, co má vysloveně špatný psychologický účinek na tyto snaživé mladíky.

Není jistě nespravedlivým požadavkem, aby tento stav byl změněn tak, aby podmínky vstupu absolventů vyšší průmyslové školy na technickou vysokou školu byly tak usnadněny, aby nejen žáci s vyznamenáním, nýbrž i žáci s chvalitebným prospěchem mohli beze všeho přejíti na vysokou školu, dále aby rozhodnutí, je-li absolvent zralý pro vysokou školu, bylo v pochybných případech ponecháno profesorům vyšší průmyslové školy a aby konečně vyznačování bývalých žáků průmyslové školy ve výkazu studií přestalo.

Tyto požadavky jsou příkazem spravedlnosti vůči absolventům vyšší průmyslové školy a budou-li provedeny, stane se to ve prospěch technické školy a celého technického vzdělání.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten blahovolně uvážiti tyto oprávněné požadavky absolventů vyšších průmyslových škol a vydati potřebná nařízení, aby byly provedeny?

V Praze, dne 14. února 1930.

Dr. Schollich,

Matzner, Kasper, Geyer, dr. Keibl, inž. Jung, Schubert, Knirsch, Simm, Krebs, Horpynka, dr. Hassold, Köhler, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Fedor, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Dobránsky.

 

209/VIII. (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů

ministrovi vnitra,

že se pronásledují lidé nosící stejný úbor, zvláště hnědé košile.

Zatím co ještě v letních měsících loňského roku nebyly nikde považovány za závadné tak zvané hnědé košile, které nosívají němečtí národní socialisté - budiž zde poukázáno jen na velké "Lidové schůze" ve Šternberku a Jablonci n. N. - nyní politické okresní úřady a četníci obtěžují a trestají každého, kdo takovou část oděvu nosí, pro "nošení zakázaných uniforem". Poslední dobou bylo velmi mnoho osob potrestáno; stalo se to zvláště v obvodu okresních úřadů bíloveckého a zábřežského.

Stíhání odůvodňuje se starým rakouským ministerským nařízením ze dne 26. února 1917, č. 79 r. z., podle jehož §u 1 smějí se uniformy nositi jen tehdy, jsou-li podle tohoto nařízení schváleny, kteréžto schválení uděluje buď od případu k případu pro jednotlivé uniformy nebo všeobecně pro jeden určitý jejich typ. Co bylo důvodem, že toto nařízení bylo kdysi vydáno, tazatelé nevědí. Bylo to za války, kdy byl sám sebou výjimečný stav. Ale rozhodně není úkolem státu žijícího v míru dovolávati se válečného nařízení a nejméně může býti úkolem demokratické republiky zachovávati nařízení zašlého císařství.

Nejvyšší správní soud také nálezem Boh. 61/62 A prohlásil toto nařízení za neplatné. Přes to se dále policejně odsuzuje s dovoláním na toto nařízení. Nejvyšší správní soud poté na stížnost nálezem ze dne 4. února 1929, č. 265-27, znovu vyslovil, že § 1 nařízení ministerstva vnitra ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z., jest neplatný, pokud se jím nošení uniforem a odznaků váže na předcházející úřední povolení.

Podle těchto obou rozhodnutí nejvyššího správního soudu jest tedy úplně jasné, že příslušníkům politického myšlení není zakázáno nositi určitý úbor a že to není podmíněno ano předcházejícím povolením. Nelze tedy pochopiti, proč okresní politické úřady, četnictvo a policejní ředitelství stále znovu zadržují lidi, kteří nosí podobný úbor - jako snad hnědou košili a čepici ve tvaru lyžařských čapek - a proč úřady v tomto úboru vidí "zakázanou uniformu". Rozhodnutí nejvyššího správního soudu musí přece platiti i pro úřady. Neboť jinak nemá nejvyšší správní soud účelu a jeho rozhodnutí se snižují na směšnou frašku. Proto i vytýkání německým národním socialistům, že nosí hnědé košile a čepice, jest nezákonité. A to tím spíše, že ministerstvo vnitra povolilo národně socialistický svaz "Volkssport", v jehož stanovách se v §u 26 výslovně praví, že jeho členové mají právo nositi jednotný, správou svazu usnesený sportovní šat svazu a svazový odznak. Dále má podle téhož paragrafu svaz "Volkssport" právo, aby jako celek i jeho jednotlivé místní skupiny a podskupiny nosily prapory, vlajky, standarty a úzké praporky, jednotně provedené, jak se na nich správa svazu usnesla. Tyto stanovy byly povoleny výnosem ministerstva vnitra č. 38.415-1928/6 ze dne 28. června 1928. Uvedený § 26 byl dodatečně povolen výnosem ministerstva vnitra č. 12.771/1921 ze dne 18. dubna 1929.

Tím více udivuje jednání nižších úřadů, které se podle všeho nestarají o rozhodnutí nejvyššího správního soudu ani svého nejvyššího úřadu, ministerstva vnitra. Již z důvodů sebeúcty a nutné kázně jest ministerstvo povinno dbáti, aby podřízené úřady nedělaly věci, jež dlužno považovati za prosté nedbání jeho opatření a rozhodnutí nejvyššího správního soudu.

Proto se podepsaní táží pana ministra:

1. Ví o těchto případech a jest ochoten co nejpřísněji stíhati podobné přehmaty podřízených úřadů?

2. Jest dále ochoten vydati všeobecné pokyny, že nařízení bývalého rakouského ministerstva vnitra ze dne 26. února 1927, č. 79 ř. z., jest neplatné a že se tedy nesmějí činiti výtky lidem, kteří nosí podobný jednotný úbor, jako jest hnědá košile atp.?

V Praze, dne 13. února 1930.

Inž. Jung,

Horpynka, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, Fedor, Knirsch, Dobránsky, Köhler, Krebs, Kasper, dr. Keibl, inž. Kallina, Matzner, Geyer, dr. Hanreich, Simm, dr. Hassold, Schubert, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly.