Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

206.

Odpovědi:

I. min. spravedlnosti na interpelací posl. Horpynky a druhů, že přednosta vrchlabského okresního soudu překročil úřední pravomoc (tisk 41/IX.),

II. vlády na interpelaci posl. Špatného, Zeminové a druhů o jednacích řádech pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory (tisk 14/III.),

III. vlády na interpelaci posl. Bergmanna a druhů ve věci provádění pozemkové reformy na velkostatku Brandýs n. L. (tisk 14/XX.),

IV. min. zemědělství na interpelaci posl. Šeby, Ot. Svobody a druhů o uvolnění přístupu do lesů organisovanému skautingu (tisk 27/II.),

V. vlády na interpelaci posl. dr. Tiso, Čuříka a druhů o rychlém zaknihování drobného přídělu zemědělské půdy z pozemkové reformy (tisk 27/VII.),

VI. předsedy vlády na interpelaci posl. Šeby, Ot. Svobody a druhů o přídělu hřišť ze zabrané půdy

VII. min. vnitra na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o postupu nejdského okresního úřadu, který jest výsměchem demokracie, proti hostinskému J. Korbovi v Blatnu (tisk 27/XXI.),

VIII. min. vnitra na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o úplně neodůvodněném zákazu konati okresní tělocvičnou slavnost 4. okresu hornochebské tělocvičné župy v Jáchymově (tisk 79/XII.),

IX. min. vnitra na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchaném rozhodnutí žlutického okresního úřadu (tisk 27/XX.),

X. min. pošt a telegrafů na interpelaci posl. dr. Schollicha a druhů o neudržitelných poměrech na poště v Horním Víkštejně a Radkově (tisk 27/XV.),

XI. min. spravedlnosti a soc. péče na interpelaci posl. Tučného, B. Procházky, Lance a druhů o protizákonném obsahu jednostranně uplatňovaných pracovních smluv (tisk 14/XXI.),

XII. min. zemědělství na interpelaci posl. Mikuláše, O. Svobody, Knejzlíka a druhů o poměrech t. zv. rustikálních rybničních hajných u správy státních lesů a statků v Třeboni (tisk 14/X).

XIII. předsedy vlády na interpelaci posl. Knejzlíka, Langra, Richtra a druhů o povolování stavebních subvencí ministerstvem sociální péče v Praze (tisk 14/XIX.),

XIV. vlády na interpelaci posl. dr. Patejdla, Davida, Šeby, Richtra a druhů o poškození legionářů neprováděním §u 25 platového zákona (tisk 14/VII.).

206/I. (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů,

že přednosta vrchlabského okresního soudu překročil úřední pravomoc (tisk 41/IX.).

Ministerstvo spravedlnosti mělo již příležitost zabývati se záležitostí uvedenou v interpelaci ke stížnosti jednoho z obecních úřadů. Podle výsledků šetření chtěl přednosta okresního soudu ve Vrchlabí v zájmu státní pokladny docíliti toho, aby obce dobrovolně přispěly k úhradě nákladů, spojených s vazbou pozemkových knih.

Opatřením ze 17. října 1929 dalo ministerstvo spravedlnosti okresní soud ve Vrchlabí upozorniti, že nebylo platnými předpisy odůvodněno, ani jinak vhodno, aby od obcí byl žádán příspěvek na úhradu nákladů, spojených s vazbou pozemkových knih.

V Praze, dne 20. ledna 1930.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.

 

206/II.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Emila Špatného, Fr. Zeminové a druhů

o jednacích řádech pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory (tisk 14/III.).

Podle §§ 24 a 72 zákona o organisaci politické správy byla vláda pouze zmocněna vydati nařízením první jednací řády pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory, není však oprávněna také je měniti. Změny těchto jednacích řádů mohou býti usneseny zemským zastupitelstvem; vládě, a pokud jde o jednací řády pro okresní zastupitelstva a výbory, ministerstvu vnitra je vyhraženo jen schváliti usnesené změny.

Poněvadž změny nynějších jednacích řádů dosud usneseny nebyly, nemá vláda příčiny k nějakému opatření.

V Praze, dne 17. února 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

 

206/III.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Hugo Bergmanna a druhů

ve věci provádění pozemkové reformy na velkostatku Brandýs n. Labem (tisk 14/XX.).

Státní pozemkový úřad při svém rozhodování o přídělu podle předpisů zákona přídělového přihlížel k dosavadním drobným pachtýřům půdy, pokud dovolovala tomu její výměra, daná pro účely pozemkové reformy. Velkostatek ponechal si určitou výměru půdy pro vlastní potřebu, a protože i na této půdě byly drobné pachty, bylo dlužno počítati s nimi při přídělu na půdě převzaté. Z tohoto důvodu nemohli všichni pachtýři získati přídělem stejné pozemky, které měli dosud v pachtu. Bylo dlužno přeskupovati některé pachtýře na jiné pozemky a umožniti tak technické provedení pozemkové reformy. Také značný počet kvalifikovaných uchazečů o půdu ze zájmových obcí, v jejichž území se neprováděla pozemková reforma, přispěl k tomu, že konečné vyřešení o přídělu bylo značně nesnadné. Výběr uchazečů konal se za spoluúčasti místních poradních sborů, v nichž byly zastoupeny jednotlivé zájmové skupiny. Zájmových obcí bylo celkem 39. S výběrem uchazečů, jenž konal se, jak právě bylo vylíčeno, nebyla všude spokojenost. Teprve když vyloženy byly číselné příděly a tyto byly schváleny, přestaly stížnosti proti výběru uchazečů. Úplný klid nastal v zájmových obcích, když příděly byly vytýčeny a noví nabyvatelé ujali se držby. Řízení přídělovému byla věnována veliká péče, každý případ byl vyšetřován a řečen individuálně a bylo snahou Státního pozemkového úřadu v mezích možnosti uchazeče o půdu uspokojiti.

Pro účely pozemkové reformy bylo převzato od velkostatku Brandýs nad Labem celkem 578 ha půdy a bylo na ní umístěno 1.010 uchazečů.

Případy, ve kterých uchazeči o půdu prodali dříve své pozemky, jsou ojedinělé a byli podrobeny pečlivému vyšetřování. Tímto vyšetřováním bylo zjištěno, že v určitých případech nelze vytýkati prodeji vlastních pozemků ziskuchtivosti, nýbrž že běželo o hospodářské zjevy, jako přesídlení do jiné obce, zcizení majetku mezi příbuznými ve prospěch descendentů a pod.

Obci Čelákovicům byl navržen příděl 2.87 ha. Ve skutečnosti dostala tato obec 2 ha. Velkostatek odevzdal totiž Státnímu pozemkovému úřadu také část půdy lesní, jež byla však z pozemkové reformy vyloučena. A právě v místech původně navrženého přídělu ležela část této lesní půdy. Aby obec Čelákovice přece jen mohla uspokojiti pachtem dřívější drobné pachtýře z osady Jiřiny, uskutečněn zařízeným drobným pachtýřům příděl půdy do vlastnictví a tak snížen byl počet osob, které požadovali původně pacht od obce z přidělované výměry 2.87 ha. Část louky, o níž se praví v interpelaci, že byla reservována pro neznámého uchazeče, byla přidělena dlouholetým pachtýřům z Jiřiny a Káraného.

Městu Brandýsu nad Labem navržen příděl 3.10 ha v katastru obce Stará Boleslav. Ve skutečnosti však tento příděl ve jmenovaném katastru nemohl býti proveden, neboť měřením zjištěn úbytek asi ³/₄ navrženého přídělu tokem řeky Labe. Zůstalo pak pro příděl městu Brandýsi nad Labem podle nového návrhu v kat. obci Stará Boleslav 0.85 ha, v kat. obci Brandýs nad Labem 1.72 ha a v kat. obci Borek 2.08 ha, celkem 4.65 ha, tj. o 1.55 ha více, než původně bylo navrženo.

František Kutina, obchodník v Brandýse nad Labem a majitel pozemků v Křenku, ve výměře 2.85 ha, dostal přídělem 7 ha starých labských ramen. František Novák z Křenku dostal 5 ha starých labských ramen. Příděl dostali jmenovaní, když nikdo o tuto půdu se neucházel. Přídělový komisař Státního pozemkového úřadu nabízel při bonitaci půdy tuto půdu obci Křenku. Ředitelství pro stavbu vodních cest teprve později požadovalo tuto půdu, ustoupilo však, když oba uchazeči (Kutina, Novák), prokázali jmenovanému ředitelství, že jsou dlouholetými pachtýři oněch starých labských ramen.

Dřívější pachtovné z těchto pozemků bylo nepatrné. Když velkostatek svého času veřejnou dražbou je pronajímal, nebylo o půdu zájemníků. Otec přídělce Kutiny a Novák převzali tedy půdu za dohodnuté pachtovné a až do pozemkové reformy tento pacht měli.

Alois Novák z Křenku čp. dostal příděl v kat. obci Brandýs nad Labem - 0.40 ha, v kat. obci Záryby 0.32 ha. Mohl obdržeti ještě příděl prutníků v kat. obci Borek, avšak neucházel se oň. Jmenovaný má vlastní půdy 4.40 ha.

Přídělce Pšenička je zemědělec, má vlastní půdy 1.36 ha. Obdržel příděl ve výměře 1 ha, z něhož je část prutník a po přeměnění v louku poskytne lepší užitek.

Přídělce Karel Dvořák je zemědělec a prodává také uhlí. Jeho obchod uhlí je však nevalný. Má vlastní půdy 5 ha. Obdržel příděl louky ve výměře 0.38 ha.

Přídělce Václav Vaněk byl již uveden v číselném přídělu a byla tam jmenována navržená výměra. Je zemědělcem, má vlastní půdy 4.26 ha a obdržel příděl 3 ha na pozemku zaplavovaném, velmi podřadné jakosti.

Přídělce Marie Machková, vdova, má vlastní půdy 3.48 ha. Pachtováno měla 1.53 ha. Obdržela příděl 1.65 ha.

Přídělce Nový ze Lhoty měl v pachtu 0.40 ha, obdržel příděl 0.40 ha, avšak byl jinde umístěn při revisi grafického plánu technickým odborem Státního pozemkového úřadu.

Mareček Josef má vlastní stavení v Křenku, je dělníkem a košíkářem. Obdržel přídělem 1 míru prutníků.

Přídělce František Bradáč má vlastní stavení, je malířem a košíkářem, hospodaří na 1 ha pachtované půdy a obdržel příděl 0.48 ha.

Václav a Marie Černých z Křenku čp. 66, košíkáři, obdrželi příděl 0.22 ha prutníků.

Václav Potměšil z Křenku je kovářem a zemědělcem, hospodaří na 1.63 ha půdy pachtované a obdržel přídělem 1.38 ha půdy.

Josef Dejl z Křenku, bezdětný hostinský, 58 roků stár, má vlastní půdy 3.36 ha, na které sám nehospodaří. Příděl neobdržel.

František Janoušek z Křenku, 58 roků stár, zemědělec, má vlastní půdy 4.66 ha, obdržel přídělem 2.20 ha louky, z níž však značnou část převezme později stát pro vodocestné účely.

Václav Černý z Křenku čp. 35 nepodal přihlášku o příděl.

František Černý, hostinský, 42 roků stár, bezdětný, 50% invalida, má vlastní půdy 0.86 ha, nedostal příděl se zřetelem k dobré hostinské živnosti.

Josef Žižka ze Lhoty čp. 16, řezník a zemědělec, má vlastní půdy 5.61 ha, nebyl mu navržen příděl, poněvadž prodal vlastní pozemky. Dodatečně zjištěno, že prodej stal se z důvodů hospodářských, nikoliv z důvodů ziskuchtivých. Bylo mu předěleno 0.55 ha louky vedle přídělu přídělce Řezáče. Oba příděly jsou stejné jakosti.

Josef Kotek z Ovčár čp. 96, průmyslový dělník, r. 1922 obdržel přídělem 0.61 ha role ode dvora Dřísy, přikoupil si 3 míry pozemků z volné ruky, nebyl drobným pachtýřem na velkostatku Brandýs nad Labem. Příděl neobdržel.

Přídělce Josef Šulc z Ovčár čp. 4, dostal přídělem louku v kat. obci Záryby, kterou měl dosud v pachtu.

Přídělce Josef Dolanský z Ovčár čp. 57, je jenom zemědělcem, má vlastní půdy 2.30 ha, dostal přídělem 2.20 ha louky.

V obci Toušeni žádalo 76 uchazečů o 31 ha půdy. Příděl do vlastnictví obdrželo 35 uchazečů (21 ha půdy), příděl do pachtu obdrželo 38 uchazečů (3 ha půdy). Zamítnuti byli 23 uchazeči jako nekvalifikovaní. Když takto byl vyřešen příděl půdy uchazečům z Toušeně, bylo možno ještě přiděliti z katastru této obce 2 - 3 ha louky pro uchazeče ze Stránky.

Julius Skorkovský, obchodník v Novém Vestci, 57 roků stár, má vlastní půdy 1.46 ha, dostal přídělem 1 míru louky. Jmenovaný prodal r. 1925 větší výměru půdy v kat. obci Sojovice.

Marie Vaňková z Hlavence čp. 30, vdova a matka dvou nezaopatřených dětí, měla dosud v pachtu 0.40 ha v kat. obci Stará Boleslav. Tam pro nedostatek půdy příděl neobdržela, bylo jí přiděleno 0.30 ha louky v kat. obci Nový Vestec.

Josef Štěpán z Konětop má vlastní půdy 8 ha a obdržel přídělem louku ve výměře 0.46 ha, kterou má jeho rodina o nepaměti v pachtu.

František Dolanský z Nového Vestce, 56 roků stár, nemá nezaopatřených dětí, je stálým zaměstnancem pražské vodárny v Káraném, obdržel dodatečně 0.30 ha louky. Původně nebyl mu příděl navržen.

Václav Holeček ze Všetat čp. 82 je definitivním železničním zřízencem. Příděl neobdržel.

Josef Palach ze Všetat, měl spolu s manželkou zařízené hospodářství. Po rozvodu převzala hospodářství manželka. Dostala také příděl.

Bedřich Šmíd z Ostrova čp. 27, 28 roků stár, svobodný, žije u rodičů, kteří mimo něho mají ještě 6 dětí a hospodaří na 1.75 ha půdy vlastní a 8 ha půdy pachtované. Rodiče příděl neobdrželi, rovněž ani jiný ascedent. Bedřich Šmíd, obdržel k stavbě hospodářských budou příděl 0.30 ha v kat. obci Ostrov a příděl louky 0.68 ha v kat obci Stará Boleslav, celkem tedy 0.98 ha. Přídělce je absolventem rolnické školy.

Karel Kuchař z Brandýsa nad Labem byl navržen pro příděl 0.50 ha, ustoupil však od přídělu.

František Nejedlý ze Záryb čp. 86 obdržel přídělem louku ve výměře 0.30 ha v kat. obci Křenek, tedy blíže ke svému bydlišti, je zedníkem, není invalidou a má vlastní půdy 4.31 ha.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodů k nějakému opatření.

V Praze, dne 17. února 1930.

Předseda vláda:

Udržal v. r.

 

206/IV.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců Šeby, Ot. Svobody a druhů

o uvolnění přístupu do lesů organisovanému skautingu (tisk 27/II.).

Řádně organisovaným korporacím skautským i turistickým byl, pokud bezpečnost státního lesního majetku nebyla tím ohrožována, vždy na požádání povolován vstup do lesa proti záruce, že v každém případě příslušnou správou lesů individuelně uřčené podmínky budou zachovávány.

Různorodost poměrů státních lesů a okolností na bezpečnost tohoto majetku působících znemožňuje vydání jednotných předpisů pro zpřístupnění státních lesů širší veřejnosti. Povolení v tomto směru, pokud vymyká se z rámce pravidelných zvyklostí, mohou si příslušné korporace vyžádati u příslušné správy státních lesů, která, není-li zásadních překážek, požadavku za určitých předpokladů jak veřejným účelům, tak i vlastním zájmům vyhovujících vždy vyjde vstříc.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

 

206/V.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců dr. Josefa Tiso, Antonína Čuříka a druhů

o rychlém zaknihování drobného přídělu zemědělské půdy z pozemkové reformy (tisk 27/VII.).

Zaknihování drobného přídělu stalo se nyní nejdůležitějším úkolem Státního pozemkového úřadu, neboť přejímací a přídělové jsou u tohoto úřadu z největší části dokončeny. Státní pozemkový úřad pracuje pomocí všech svých prostředků na urychleném zaknihování přídělu. Všechny práce, které mohou býti bez újmy věci a bez ztráty času vykonány obvodovými úřadovnami nebo přídělovými komisaři, jsou svěřeny těmto orgánům Státního pozemkového úřadu. Také přídělci mohou velmi značnou měrou přispěti k urychlenému zaknihování svých přídělů, splní-li řádně své povinnosti vůči Státnímu pozemkovému úřadu, zejména pokud jde o zaplacení přídělové ceny.

V Praze, dne 17. února 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

 

206/V.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci poslanců Jana Šeby, Ot. Svobody a druhů

o přídělu hřišť ze zabrané půdy (tisk 27/I.).

Státní pozemkový úřad, prováděje zákon záborový a zákon přídělový, přihlížel účinně k zájmům tělovýchovy a snažil se přispěti ve prospěch těchto zájmů ať již pomocí § 7 zákona záborového nebo podle § 1 č. 6 zákona přídělového (o přídělu půdy k účelům obecně prospěšným). Z této své prakse a snahy nevylučoval Státní pozemkový úřad ani sportovní korporace, ovšem meze jeho působnosti v tom směru dány jsou nejen předpisy zákona přídělového, nýbrž i povahou toho kterého případu a místní zásobou vhodné půdy.

V Praze, dne 17. února 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

 

206/VII. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o postupu nejdského okresního úřadu, který jest výsměchem demokracie, proti hostinskému J. Korbovi v Blatnu (tisk 27/XXI.).

V interpelaci zmíněná píseň byla větším počtem hostů dne 22. září 1928 v hostinci J Korba v Horní Blatné přednesena způsobem, který vzhledem k okolnostem případu nabyl dle náhledu okresního úřadu v Nejdku rázu demonstrativního. Okresní úřad zjistiv, že jmenovaný hostinský proti chování svých hostů nijak nezakročil, uložil mu pro toto policejně závadné opomenutí pokutu, kterou k podanému odvolání zemský úřad v Praze potvrdil, takže uložený trest vešel v moc práva. Korb pokutu zaplatil.

Jmenovanému bylo volno stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu domáhati se toho, by postup obou výše zmíněných úřadů byl přezkoumán.

Vzhledem k těmto okolnostem neshledávám důvodu učiniti opatření, jež jsou v interpelaci žádána.

V Praze, dne 4. února 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

206/VIII. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o úplně neodůvodněném zákazu konati okresní tělocvičnou slavnost 4. okresu hornochebské tělocvičné župy v Jáchymově (tisk 79/XII.).

Okresní úřad v Jáchymově nezakázal spolku "Deutscher Turnverein in St. Joachimsthal" pořádati okresní tělocvičnou slavnost 4. okresu hornochebské tělocvičné župy v Jáchymově, nýbrž přihlížeje k tomu, že slavnost měla zasahati měla do lázeňského rayonu, pouze vyzval uvedený spolek, aby v zájmu nerušeného lázeňského provozu a zabezpečení veřejného klidu a pořádku podal nové návrhy, obsahující přiměřené změny, pokud se týče omezení původního programu slavnosti.

Tomuto vyzvání spolek bez námitek, načež bylo uspořádání slavnosti okresním úřadem povoleno.

Proti výměrům okresního úřadu v Jáchymově nebylo podáno odvolání.

Nemám proto důvodů k opatřením, v interpelaci žádaným.

V Praze, dne 11. února 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

206/IX. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o neslýchaném rozhodnutí žlutického okresního úřadu (tisk 27/XX.).

V interpelaci vytýkané opatření učinil okresní úřad ve Žluticích z důvodů veřejného klidu a pořádku hledě k svým dosavadním zkušenostem.

Proti zmíněnému opatření nepoužila strana opravných prostředků a vzdala se tudíž sama práva, aby opatření úřadu bylo instančním postupem přezkoumáno, takže toto vešlo v moc práva.

Neshledávám proto důvodu učiniti vzhledem k tomuto případu opatření v interpelaci žádané.

V Praze, dne 12. února 1930.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

 

206/X. (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance dr. E. Schollicha a druhů

o neudržitelných poměrech na poště v Horním Vikštejně a Radkově (tisk 27/XV.).

Přednostenské místo u poštovního úřadu v Horním Vikštejně, k němuž patří i obec Radkov, zastávala od 3. srpna 1929 poštovní expedientka Emilie Dvorská, u níž byla před tím (při zkoušce expedientské) dostatečná znalost jazyka německého zjištěna. Ukázalo se však později, že Dvorská neumí německy tou měrou, jak by toho bylo třeba v Horním Vikštejně a Radkově.

Byla proto z Horního Vikštejna přeložena a administrací tamního poštovního úřadu od 21. srpna 1929 pověřena poštovní pomocnice Julie Jurečková, kterou před tím náměstek přednosty ředitelství pošt a telegrafů v Opavě sám vyzkoušel ze znalosti němčiny a přesvědčil se, že umí německy dostatečně i pro kraj, převážně Němci obydlený. Ani Jurečková neuspokojovala však požadavků, které na znalost němčiny u poštovních zaměstnanců klade obyvatelstvo Horního Vikšetjna a Radkova.

Od 21. října 1929 bylo tudíž místo poštovního expedienta v Horním Vikštejně obsazeno Augustinem Kuhnem (synem dřívějšího dlouholetého poštovního expedienta v Horním Vikštejně). Kuhn je národnosti německé, takže u něho nemůže zajisté býti pochybnosti o tom, že svou znalostí němčiny vyhoví tamnímu obyvatelstvu.

Vzhledem k uvedenému je tudíž nepochopitelno tvrzení interpelace, datované 17. prosince 1929, že v Horním Vikštejně "působí nyní jedna poštovní úřednice, která nezná ani základů německého jazyka". Poznamenati dlužno ještě, že Kuhn nemohl býti ustanoven poštovním expedientem v Horním Vikštejně dříve (před Dvorskou nebo Jurečkovou) proto, že o toto místo žádal teprve tehdy, když bylo po druhé vypsáno k soutěži.

Místo neplně zaměstnaného pošt. posla u pošt. úřadu v horním Vikštejně zastával do 20. června 1929 poštovní posel Florian Röhrich, jenž byl národnosti německé. Když pro svůj věk (je narozen roku 1859) a chorobu nemohl již konati službu, bylo jeho místo od 21. června 1929 obsazeno jiným zaměstnancem, rodákem a občanem radkovským Ladislavem Prdou, a Röhrichovi podle příslušného předpisu, podle něhož měl nárok na služební plat po dobu nemoci, nejdéle však po dobu jednoho roku, vyplácen služební plat až do konce ledna 1930. Od 1. února 1930 vyplácí se mu dar z milosti, který mu na jeho žádost vymohlo ministerstvo pošt a telegrafů, poněvadž nároku na zaopatřovací požitky neměl. K podání této žádosti byl Röhrich dokonce vybídnut samotným ředitelstvím pošt a telegrafů v Opavě, jemuž bylo známo, že Röhrich nemá jakéhokoliv starobního zajištění.

Další tvrzení interpelace, že starý německý listonoš byl "zkrátka vyhozen bez pense" neodpovídá tudíž skutečnosti.

Nástupce Röhrichův, poštovní posel Ladislav Prda, jenž je národnosti české, byl před svým ustanovením vyzkoušen náměstkem přednosty ředitelství pošt a telegrafů v Opavě ze znalosti jazyka německého a shledáno, že jazyk ten ovládá měrou, pro poměry v Horním Vikštejně a Radkově úplně dostatečnou.

Vývody interpelace, že místo po Röhrichovi zastává osoba, která "neovládá bezvadně ani státního jazyka" a "nezná z německého písma ničeho", jsou za tohoto stavu věci bez konkrétnějších údajů zase nepochopitelné a při prokázané dostatečné znalosti jazyka německého jak nynějšího přednosty poštovního úřadu ve Vikštejně, tak i nynějšího poštovního posla, je nepochopitelno také tvrzení o "zmatku", způsobovaném v úředním jednání neznalostí němčiny těchto dvou zaměstnanců.

Že by se německému obecnímu zástupci v této věci intervenovavšímu, bylo dostalo u ředitelství pošt a telegrafů v Opavě briskní odpovědi: "Obsazování služebních míst jest vnitřní věcí pošty, do něhož nikdo nemá co mluviti" nemohu podle výsledků zavedeného šetření považovati za prokázané.

Nemám tudíž důvodu, abych na poštovním úřadě v Horním Vikštejně nařídil nějaké personální změny, pokud se týče poučoval některé ředitelství pošt a telegrafů o jeho povinnostech.

V Praze, dne 15. února 1930.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.

 

206/XI.

Odpověď

ministrů spravedlnosti a sociální péče

na interpelaci poslanců Al. Tučného, B. Procházky, J. Lance a druhů

o protizákonném obsahu jednostranně uplatňovaných smluv (tisk 14/XXI.).

Vzhledem k obsahu služební smlouvy, o níž jest v interpelaci řeč, jde o podezření z trestného činu podle § 1 zákona z 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. proti útisku a na ochranu svobody ve shromáždění, jehož posouzení spadá do pravomoci řádných soudů.

V daném případě bylo státním zastupitelstvím v Litoměřicích navrženo potrestání Františka Homolky pro zmíněný přestupek.

Trestní řízení není dosud skončeno.

Interpelace nedotýká se oboru ministerstva vnitra a proto odpovídají na ni pouze podepsaní ministři.

V Praze, dne 22. února 1930.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.

Ministr sociální péče:

Dr. Czech m. p.