ÚMLUVA MEZI ČESKOSLOVENSKOU REPUBLIKOU
A KRÁLOVSTVÍM MAĎARSKÝM
O ÚPRAVĚ DLUHŮ A POHLEDÁVEK VE STARÝCH KORUNÁCH RAKOUSKÝCH A UHERSKÝCH.
Úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských.
Protože přípravy k úpravě dluhů a pohledávek (článek 231, lit. d), poslední odstavec a článek 254 mírové smlouvy Trianonské) byly podle dohody obsažené v zápise ze dne 13, července 1923 provedeny, rozhodli se:
President republiky Československé
a
Jeho nejjasnější Výsost vladař království Maďarského
sjednati úmluvu, aby stanovili podmínky, podle nichž provede se úprava svrchu zmíněných dluhů a pohledávek, a jmenovali k tomu cíli svými zmocněnci:
President republiky Československé:
Dra Bohumila Vlasáka,
zplnomocněného ministra a odborového přednostu ministerstva financí,
Jeho nejjasnější Výsost vladař království Maďarského:
hraběte Alexandra Khuen-Héderváryho,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra,
kteří vyměnivše své plné moci, jež shledány v dobré a řádné formě, dohodli se na těchto ustanoveních:
Oddíl I.
Článek 1.
(1) Soukromoprávní dluhy a pohledávky ve starých korunách rakouských a uherských, pokud trvaly ještě dne 1. listopadu 1924 a spočívají na soukromoprávním titulu z doby před 26. únorem 1919 nebo jsou založeny na smlouvě nebo jakémkoliv jiném právním jednání soukromoprávním z doby před 26. únorem 1919, vyrovnají se s výhradou opačných ustanovení této úmluvy a. s výjimkami v úmluvě výslovně uvedenými, nehledíc k jich splatnosti, podle ustanovení oddílu V., jde-li o dluhy a pohledávky mezi osobami fysickými nebo právnickými, společnostmi podle práva soukromého nebo jinými obdobnými zájmovými sdruženími, z nichž dne 26. února 1919 měla jedna strana své bydliště (sídlo) na území republiky československé, druhá na území království Maďarského.
(2) O všech ostatních dluzích a pohledávkách uvedených v článcích 231, lit. d), poslední odstavec a 254 mírové smlouvy Trianonské, které nejsou upraveny ustanoveními oddílu V. ani nejsou zahrnuty do výjimek článku 7. této úmluvy, platí předpisy soukromého práva onoho z obou států, jehož soukromého práva bude v tomto případě použíti podle všeobecných zásad. Tímto ustanovením nutno považovati otázku měny a přepočítací sazby za, upravenu podle článku 231, lit. d), poslední odstavec mírové smlouvy Trianonské.
(3) Nadále budou se nazývati osoby, které dne 26. února 1919 měly své bydliště (sídlo) na území republiky Československé, "věřiteli československými" nebo "dlužníky československými", osoby, které dne 26. února 1919 měly bydliště (sídlo) na území království Maďarského, budou označovány názvem "věřitelé maďarští" a "dlužníci maďarští".
Článek 2.
(1) Dluhy a pohledávky osob, které dne 26. února 1919 měly dvoje bydliště - jedna v republice Československé, druhé v království Maďarském - nebudou vyrovnány řízením podle oddílu V., nýbrž bude s nimi nakládáno vůči věřitelům (dlužníkům) československým jako s dluhy mezi věřitelem a dlužníkem československým a vůči věřitelům (dlužníkům) maďarským jako s dluhy mezi dlužníkem a věřitelem maďarským.
(2) Rovněž vyňaty jsou z řízení podle oddílu V. dluhy a pohledávky osob, z nichž jedna nebo druhá (dlužník nebo věřitel)přeložila v době mezi 26. únorem 1919 a 1. listopadem 1924 své bydliště na území třetího státu, aniž se před 1. listopadem 1924 znovu usadila na území jedné nebo druhé smluvní strany.
Článek 3.
Zemřel-li dlužník nebo věřitel před 26. únorem 1919 a byla-li toho dne řízení pozůstalostní ještě v proudu, považuje se za rozhalující bydliště zůstavitelovo.
Článek 4.
U veřejných, obchodních a komanditních společností jakož i u právnických osob považuje se za bydliště sídlo hlavního závadu zapsané v obchodním rejstříku.
Článek 5.
Při dluzích a pohledávkách filiálek úvěrních ústavů nebo pojišťoven považuje se za bydliště sídlo filiálky a nikoliv sídlo hlavního závodu.
(2) Dluhy a pohledávky z listin, které vydány byly hlavním ústavem pojišťovny, budou moci býti pokládány za dluhy a pohledávky filiálek jen potud, pokud to jde nepochybně na jevo z listiny samé nebo z jinakých písemných ujednání zúčastněných stran. (Toto ustanovení nedotýká se nijak článku 7., lit. e).
(3) Právních poměrů mezi hlavním závodem a filiálkami jeho se ustanovení této úmluvy netýkají.
Článek 6.
Všude, kde se v této úmluvě jedná o státní území; rozumí se jím státní území obou státu v onom rozsahu, jak bylo určeno mírovou smlouvou Versailleskou, St. Germainskou a Trianonskou, po případě úmluvami sjednanými mezi zúčastněnými státy a opatřeními učiněnými při provádění těchto úmluv.
Oddíl II.
Článek 7.
Ustanovení této úmluvy nevztahují se na tyto dluhy a pohledávky:
a) na dluhy a pohledávky smluvních států a státních podniků;
b) na dluhy a pohledávky královské uherské poštovní spořitelny, upravené úmluvou sjednanou v Budapešti dne 7. listopadu 1922;
c) na dluhy a pohledávky dělených sirotčích pokladen, upravené v úmluvě z 8. března 1924 (Sb. z. a n. č. 229 a Budapešti Közlöny z 1. listopadu 1924); dluhy a pohledávky sirotčích pokladen nedělených vyrovnají se podle ustanovení oddílu V.;
d) na dluhy a pohledávky (kapitálové splátky, úroky, dividendy) z cenných papírů na př. dlužních úpisů, akcií, společenských podílů a jiných obdobných cenných papírů, upravené v úmluvě z 13. července 1923 (Sb. z. a n. č. 225/1924 a maďarský zákon č. XXII z 1924);
e) na dluhy a pohledávky z pojištění sociálního nebo státního, jichž úprava vyhrazena jest zvláštním úmluvám, které byly anebo budou sjednány, rovněž na dluhy a pohledávky z pojištění soukromého, jež upraveny jsou v úmluvě z 13. července 1923 (Sb. z. a n. č. 228/1924 a maďarský zákon č. XXII z 1924). Nastala-li však pojistná příhoda před 26. únorem 1919, vyrovnají se příslušné pohledávky a závazky podle ustanovení této úmluvy. Dluhy z t. zv. "umísťovacích smluv", při kterých se pojišťovna zavázala za jediný pevný vklad vyplatiti v den splatnosti předem stanovený určitý rovněž pevný peníz, takže při této smlouvě risiko z dožití nebo z úmrtí určité osoby jest vyloučeno; nepovažují se za dluhy z pojištění soukromého; tyto dluhy vyrovnají se tímže způsobem jako dluhy zmíněné v oddílu I., vyjímaje případ, kdy podle úmluvy z 13. července 1923 byly dluhy přeneseny na pojišťovnu československou;
f) na hypoteční pohledávky, které dne 26. února 1919 náležely maďarským pojišťovnám a přijaty byly československou vládou na úhradu pro příslušný československý stav pojištění s výhradou ustanovení článku 24.;
g) na dluhy a pohledávky obcí, měst a municipií (žup), jakož i na dluhy a pohledávky vodních družstev, jichž území bylo rozděleno hranicí stanovenou podle mírové smlouvy Trianonské; úprava těchto dluhů a pohledávek vyhrazena jest samostatné úmluvě.
Oddíl III.
Článek 8.
(1) Dluhy a pohledávky, které byly bez výhrady se souhlasem obou zúčastněných stran vyrovnány před 1. listopadem 1924, pokládají se za pravoplatně splněné.
(2) Dluhy, jichž jistina byla složena po 26. únoru 1919 bez souhlasu obou zúčastněných stran u soudu, nepovažují se za splněné, nýbrž řídí se touto úmluvou. Složení bude však považováno za splnění dluhu, stalo-li sena základě soudního rozsudku vyvolaného věřitelem jakož i v případě, kdy platba podle zákona musila se státi složením dlužné jistiny k soudu.
(3) Dluhy a pohledávky, na něž nevztahoval se zákaz placení stanovený v dohodě o soupisu obsaženém v zápisu z 13. července 1923 a které byly vyrovnány, budou považovány za splněné.
Článek 9.
Skutečnost, že dluh nebo pohledávka, které mají býti vyrovnány podle ustanovení oddílu V., byly převedeny po 25. únoru 1919 z jakéhokoliv důvodu (cessí, převzetím dluhu, dědickou posloupností atd.), na jinou osobu, ať je její bydlišti (sídlo) kdekoliv, nemá významu ani pro rozsah dluhu ani pro způsob splnění.
Oddíl IV.
Článek 10.
(1) Smluvně se opakující peněžní platy všelikého druhu, na př. doživotní renty, vyživovací příspěvky atd., povinen jest dlužník splniti tímže způsobem jako obdobné závazky vůči věřitelům usazeným ve státě, kde má své bydliště (sídlo). Toto ustanovení nevztahuje se na annuity umořitelných půjček.
(2) Dluhy a pohledávky závislé na splnění výminky nebudou vyrovnány podle oddílu V., když výminka, na níž placení jest závislo, nastala po účinnosti této úmluvy.
Oddíl V.
Článek 11.
(1) Pohledávky československých věřitelů za dlužníky maďarskými přejdou touto úmluvou na zúčtovací místo maďarské a pohledávky maďarských věřitelů za dlužníky československými na zúčtovací místo československé. Pohledávky, které přejdou na zúčtovací místo maďarské, budou tvořiti úhradu věřitelů maďarských a pohledávky, které přejdou na zúčtovací místo československé, počítajíc v to výplatu zmíněnou v dalším článku, úhradu věřitelů československých.
(2) Dlužník jest povinen platiti svůj druh zúčtovacímu místu onoho z obou států, kde měl dne 26. února 1919 své bydliště (sídlo); věřitel bude uspokojen zúčtovacím místem onoho státu (příslušné zúčtovací místo), na jehož území měl téhož dne své bydliště (sídlo).
(3) Československý dlužník zaplatí jednu korunu československou za jednu starou korunu. Podíl československého věřitele bude určen zákonodárstvím státu československého. Zákonodárství státu maďarského určí peníz, který budou povinni platiti dlužníci maďarští, a podíly, které obdrží maďarští věřitelé.
(4) Peníz, který jsou povinni platiti dlužníci maďarští, a podíl, jejž mají obdržeti věřitelé českoslovenští a věřitelé maďarští, mohou býti různé pro různé druhy dlužníků a věřitelů, avšak s dlužníky i věřiteli téhož státu a téhož druhu musí býti nakládáno stejně bez rozdílu jejich státní příslušnosti. Peníz, který budou povinni platiti dlužníci maďarští a podíl, který obdrží věřitelé maďarští, nesmí nikdy přesahovati 0.10 koruny československé za každou starou korunu; mohou však býti určeny pro kterýkoliv druh dlužníků nebo věřitelů poměrem jeden pengö za 12.500 starých korun.
(5) Dluh dlužníkův zanikne zaplacením příslušnému zúčtovacímu místu, pohledávka bude úplně splněna, vyplatí-li příslušné zúčtovací místo věřiteli podíl. Kvitance a výmazné listiny pořídí a vydá dlužníku jeho příslušné zúčtovací místo. Právní poměry mezi dlužníkem a věřitelem zůstávají jinak nedotčeny; věřitel jest povinen, jakmile bylo zaplaceno zúčtovacímu místu, vydati dlužníku zástavu, kterou drží, a splniti zároveň všechny závazky, ku kterým je povinen buď vůbec anebo podle zvláštních úmluv.
Článek 12.
(1) Maďarské zúčtovací místo odevzdá zúčtovacímu místu československému 0.07 korun československých za každou starou korunu salda vyplývajícího ze srovnání maďarských dluhů skutečně zaplacených maďarskému zúčtovacímu místu a pohledávek, které toto zúčtovací místo skutečně vyplatí věřitelům maďarským. Při výpočtu tohoto salda nebude přihlíženo ani k pohledávkám maďarských nedělených sirotčích pokladen ani k závazkům těchto pokladen vůči poručencům a opatrovancům československým ani ku dluhům a pohledávkám maďarských ze zápůjček uzavřených při úpisu válečných půjček, které byly zajištěny zástavou takových cenných papírů nebo jiných cenných papírů pevně zúročitelných v korunách maďarských (12.500 korun maďarských rovno jednomu pengö).
(2) Peníz určený podle předchozího odstavce tohoto článku bude odevzdán v korunách československých Zemské bance v Praze pro československé zúčtovací místo. Obě zúčtovací místa dohodnou se podle postupu řízení vyrovnávacího o dubě, kdy bude poukázán svrchu zmíněný peníz, jakož i o případných splátkách.
Článek 13.
(1) Zúčtovací místa vydají si navzájem všechny přihlášky, které u nich podali jejich dlužníci a jejich věřitelé.
(2) Podle přihlášek podaných u. zúčtovacích míst budou zjištěny dluhy a pohledávky, které mají býti vyrovnány. Rozpory mezi přihláškou dlužníkovou a přihláškou věřitelovou pokusí se odstraniti obě zúčtovací místa podle možnosti a v přátelské dohodě.
(3) Věřitelé a dlužníci povinni jsou vydati zúčtovacímu místu dlužníkovu všechny listiny a průkazy a poskytnouti všeliká objasnění; neučiní-li tak, bude možno uložiti jim pokutu. Dlužníci i věřitelé jakož i jiné osoby budou moci býti předvoláni ku svědeckým výslechům přísežným. Dožádání, jimž nutno bez odkladu vyhověti, budou řízena prostřednictvím druhého zúčtovacího místa, příslušnému soudu.
(4) Kromě případů, o nichž bylo zjištěno souhlasným rozhodnutím obou zúčtovacích míst, že nepatří do vyrovnání podle tohoto oddílu, vydá příslušné zúčtovací místo každému ze svých dlužníků platební příkaz, jehož opis bude doručen věřiteli prostřednictvím jeho zúčtovacího místa. Obě zúčastněné stany, jakož i zúčtovací místo věřitelů mafií právo podati rozklad u zúčtovacího místa dlužníkova ve lhůtě 30 dnů počítajíc ode dne, kdy platební příkaz byl jim doručen. Rozklady budou oznámeny zúčastněné straně prostřednictvím jejího zúčtovacího místa. K výhradám a námitkám oznámeným zúčtovacímu místu po 7. květnu 1928, jež by uplatňoval dlužník nebo věřitel, který přihlásil svij dluh anebo pohledávku, bude moci býti přihlíženo jen se souhlasem zúčtovacího místa dlužníkova.
(5) Spory o dluzích rozkladem dotčených rozhoduje rozhodčí komise příslušného zúčtovacího místa dlužníkova. Rozhodčí komice složeny jsou ze dvou členů, z nichž jeden bude vyslán zúčtovacím místem maďarským, druhý zúčtovacím místem československým.
(6) Spory, které nemohly býti rozhodnuty jednohlasným rozhodnutím příslušné rozhodčí komise, budou předloženy rozhodčímu soudu, který jest složen z neutrálního stálého předsedy a ze dvou rozhodčích, z nichž jednoho jmenuje zúčtovací místo maďarské, druhého zúčtovací místo československé. Předsedu zvolí rozhodčí obou zúčtovacích míst, a nedohodnou-li se, bude požádán předseda spolkového švýcarského soudu, aby jmenoval předsedu. Rozhodčí soud bude zasedati v sídle zúčtovacího místa příslušného podle dlužníka.
(7) Rozhodčí komise a rozhodčí soud stanoví v každém jednotlivém, případě náklady řízení, které budou povinny strany (dlužník nebo věřitel) zaplatiti.
(8) Nálezy rozhodčích komisí a rozhodčího soudu jsou vykonatelny v obou státech. Platební příkazy, proti nimž nebyl podán rozklad, jsou rovněž vykonatelny; aby však mohla býti exekuce provedena ve druhém státě, musí je rozhodčí komise zúčtovacího místa dlužníkova opatřiti doložkou vykonatelnosti. O provedení exekuce platí obdobně předpisy o vybírání daní.
(9) Věřitel může obdržeti výplatu podílu jen tehdy, byla-li jeho pohledávka zjištěna buď platebním rozkazem, který vešel v právní platnost tím, že nebyla podána stížnost, anebo rozhodnutím rozhodčí komise nebo rozhodčího soudu.
(10) Zúčtovací místa poskytnou si přímo a v každém období řízení nejširší měrou všemožnou podporu.
(11) Doručení v druhém státě stane se prostřednictvím zúčtovacího místa tohoto státu.
(12) Soudy a úřady obou států poskytnou si navzájem všelikou právní pomoc, jež ukáže se nutnou při provádění této úmluvy.
(13) Zúčtovací místa mají právo vybírati od svých věřitelů a dlužníků poplatky na úhradu řízení.
(14) Jakmile jedno ze zúčtovacích míst skončí svou činnost, dohodne se s druhým zúčtovacím místem a tom, jak bude tato skutečnost vyhlášena, jakož i o opatřeních, jež budou snad potřebna.
Článek 14.
(i) Dluhy a pohledávky považují se za splatny nejpozději okamžikem, kdy tato úmluva nabude účinnosti, nehledíc na případná opačná ujednání zúčastněných stran.
(2) Každé z obou zúčtovacích míst má právo poskytovati svým dlužníkům platební lhůty.
Článek 15.
Vzájemné vyrovnání (kompensace) dluhů a pohledávek přípustno jest v řízení stanoveném v tomto oddílu jen potud, pokud dluh nebo pohledávka trvaly dne 26. února 1919 mezi týmiž stranami a pokud byly nebo budou přihlášeny podle článku 17.
Článek 16.
(1) Úroky, které mají býti počítány z dluhů a pohledávek včetně úroků dospělých do 1. března 1919, činí od tohoto dne 4% ročně (úroky jednoduché), a to i tehdy, nebyly-li dle původních dohod zúčastněných stran úroky vůbec stanoveny anebo byly-li stanoveny úroky jiné.
(2) Při pohledávkách ze vkladních knížek a z umořitelných zápůjček (zápůjčky hypotekární atd.) jest platiti úroky smluvené mezi zúčastněnými stranami, při pohledávkách za poštovním úřadem šekovým v Praze, úroky podle stanov tohoto úřadu.
(3) Při nezúročitelných dluzích a pohledávkách splatných před účinností této úmluvy budou počítány úroky ode dne splatnosti smluveného mezi zúčastněnými stranami. Nastane-li splatnost po účinnosti této úmluvy, bude lze takové dluhy a pohledávky uplatňovati jen penízem, který i se 4% úroky za dobu od účinnosti úmluvy do dne splatnosti odpovídá původní jistině dluhu nebo pohledávky, při čemž svrchu zmíněné 4% úroky musí tu býti počítány od účinnosti úmluvy.
Článek 17.
(1) Přihlášky pohledávek podané po 7. květnu 1928 považovati jest jen tehdy za včasné, bude-li opožděná přihláška uznána oběma zúčtovacími místy omluvitelnou. Jinak propadne pohledávka státu, v němž věřitel měl podati přihlášku.
(2) Dluhy a pohledávky, které se dosud neměly přihlašovati, které však mají býti upraveny způsobem vyznačeným v oddílu V., mohou býti přihlášeny až do konce třetího měsíce ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 18.
(1) Smluvní strany nebudou uplatňovati navzájem žádného nároku z důvodu nákladů z provádění této úmluvy.
(2) Útraty činnosti předsedy rozhodčího soudu nesou oba státy rovným dílem.
Článek 19.
(1) Podání a jich přílohy v řízení uvedeném v tamto oddílu, jakož i stvrzenky a platech, právní jednání a listiny sepsané při provádění této úmluvy mezi oběma zúčtovacími místy nebo mezi jedním zúčtovacím místem a osobou třetí, jakož i knihovní zápisy, které se staly na žádost zúčtovacích míst, jsou od kolků a poplatků osvobozeny.
(2) Listiny podmínečně osvobozené od kolků a poplatků nepozbývají osvobození, bude-li jich použito v řízení podle tohoto oddílu.
Oddíl VI.
Článek 20.
Při hypotečních pohledávkách, které republice Československé postoupili likvidátoři Rakousko-uherské banky a které jsou zajištěny na nemovitostech v Československé republice, zaplatí dlužníci, kteří dne 26. února 1919 měli bydliště (sídlo) v Maďarsku, československému zúčtovacímu místu prostřednictvím maďarského zúčtovacího místa, 0.10 korun československých za jednu starou korunu.
Článek 21.
Půjčky poskytnuté na cenné papíry (půjčky lombardní), které za likvidace Rakouskouherské banky byly převedeny na smluvní strany, vyrovnají se podle ustanovení oddílu V., pokud dlužník měl bydliště (sídlo) dne 26. února 1919 na území druhého státu.
Oddíl VII.
Článek 22.
(1) Co do dluhů a pohledávek, na něž vztahuje se řízení oddílu V., zakázáno jest jakékoliv placení nebo přijetí platby, jakož i vůbec jakýkoliv styk k úpravě těchto dluhů a pohledávek směřující. Právní jednání tomuto zákazu odporující jsou neplatná.
(2) Nepřípustno jest soudní uplatňování těchto dluhů a pohledávek žalobami, prozatímními opatřeními a exekučními jednáními.
(3) Z moci úřední nebo na návrh nutno žalobu a exekuční návrhy zamítnouti; spory přerušené jest ukončiti odmítnutím žaloby pro nepřípustnost pořadu práva; exekuční řízení dosud přerušená jest nutno zastaviti. Při rozhodování o útratách soudních budou se soudy říditi zásadou slušnosti.
Článek 23.
Doba od 1. listopadu 1918 až do zjištění, zda jde a dluh nebo pohledávku, na kterou se vztahují ustanovení oddílu V. či nikoliv, nezapočítává se ani do lhůt promlčecích, ani do lhůt ku podání žaloby, ani do lhůt, jejichž zmeškání má po zákonu v zápětí právní újmu. Tyto lhůty neskončí nikdy před koncem roku po svrchu zmíněném zjištění.
Oddíl VIII.
Článek 24.
(1) Pohledávky ve starých korunách převedené podle úmluv, které již byly, anebo které budou teprve-sjednány při provádění mírové smlouvy Trianonské, na republiku Československou nebo na osobu jí určenou vyrovná československý dlužník, není-li tu opačného ustanovení řečených úmluv, v poměru jedna koruna československá za jednu korunu starou. Tím nepředbíhá se však nikterak tomu, kterak bude peníze vybraného za tyto pohledávky podle svrchu zmíněných úmluv použito.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí také o hypotečních pohledávkách zmíněných ve článku 7., lit. f).
Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny vyměněny budou co nejdříve v Praze. Úmluva nabude účinnosti za 15 dní po výměně ratifikačních listin.
Na doklad toho podepsali svrchu jmenovaní úmluvu a přitiskli své pečeti.
Dáno v Budapešti dne 26. května 1928.
Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.
Gróf KHUEN HÉDERVÁRY SÁNDOR v. r.
Závěrečný zápis.
Při podpisu úmluvy z dnešního dne o úpravě dluhů a pohledávek v korunách rakouských a uherských prohlásily smluvní strany:
1. Osoby služebné, nádeníci a tovární dělníci, živnostenští pomocníci nebo učedníci, studující nebo žáci, kteří dne 26. února 1919 měli pobyt na území jednoho z obou států a kteří před 1. listopadem 1924 usídlili se ve svém státě domovském, posuzují se jakoby měli bydliště dne 26. února 1919 ve svém státě domovském.
Veřejní zaměstnanci, ať v činné službě ať na odpočinku, kteří před 1. listopadem 1924 přenesli své bydliště z území jednoho z obou států na území druhého státu, posuzují se jakoby měli své bydliště na tomto území již dne 26. února 1919.
2. Obě zúčtovací místa vynasnaží se všemožně, aby přátelskou dohodou upravila rozpory, které by mohly vzniknouti při provádění úmluvy z té skutečnosti, že jsou zde dohody a úmluvy ujednané s jinými státy.
3. Se strany československé bylo prohlášeno, že článek 7., lit. a) naprosto není na újmu úpravě dluhů a pohledávek států a státních podniků.
Tento zápis bude ratifikován zároveň s úmluvou z. dnešního dne a nabude účinnosti zároveň s úmluvou právě zmíněnou.
Na doklad toho podepsali svrchu jmenovaní zmocněnci tento zápis a přitiskli své pečeti.
Dáno v Budapešti dne 26. května 1928.
Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.
Gróf KHUEN HÉDERVÁRY SÁNDOR v. r.